Skip to main content

Odvážný příběh hvězdičky Jiskřičky

Page 1

Spadla na zem hvězdička, byla z nebes vybrána, přestože je maličká. V jejím osudu je napsán velký příběh, který má rozsvítit život v mnoha lidech. Na takového drobečka má tahle hvězdička velkou sílu a odhodlání, jmenuje se Jiskřička. Otevřením této knížky začíná její putování, tak nastraž uši a nechej se unést jejím vyprávěním. Napadlo vás někdy, děti, jak to tady na světě chodí? Co když tady nejsme tak úplně sami. Přece když slunce zapadne, vyjde měsíc a přidají se k němu i hvězdy. Všude okolo je tma, ale hvězdy září. Je to znamení, že vždy při nás někdo stojí. A co kdyby to byly zrovna ty hvězdičky, které na nás dávají pozor, svítí na cestu a vedou nás tím správným směrem? Věřte, nebo ne, ale v téhle pohádce tomu tak je.

2


3


HVĚZDNÉ HLASOVÁNÍ Zrovna vyšel měsíc a miliardy hvězdiček měly spoustu práce, aby se co nejdříve rozsvítily. Hvězdy vždycky svítily tak moc, kolika lidem na Zemi za předchozí den poskytly pomoc. Přes den tedy pomáhaly a v noci svítily. Mezi nimi byla i malá hvězdička Jiskřička. Jelikož byla ještě malá, měla za úkol přes den pozorovat ostatní hvězdy a učit se od nich. Den, co den však byla smutnější a smutnější. Její práce ji nebavila. Chtěla tvořit, radit, vést, rozveselovat, a ne pouze mlčky pozorovat. Zrovna měla sledovat při práci Proximu, ale našla si něco jiného sobě na míru. Začala čistit z podlahy hvězdný prach, když vtom začalo zvonit na poplach. Všechny hvězdy se shromáždily a Měsíc k nim promluvil. „Už nějakou dobu pozoruji vaši práci, vím, že se snažíte, ale vypadá to, že ne dosti. Na Zemi je čím dál více lidí, kteří potřebují pomoci. Svítíme čím dál méně. Nemůžeme dopustit, aby byla úplná tma v noci. Bude zapotřebí, aby jedna hvězda byla vyslána na Zem a pomohla v krátké chvíli alespoň deseti lidem. Tím se nám opět vrátí více sily, abyste v noci zase zářivé byly.“ 4


„Kdo se hlásí dobrovolně?“ Žádné hvězdě se moc nechtělo, protože je jednodušší pomáhat seshora než být přímo u lidí. Tam se totiž ztrácí všechny kouzelné síly. Hvězda by si měla umět poradit a znamenalo by to obyčejným člověkem na chvíli být. „Hvězdy, vy nechápete naše ohrožení? Cožpak žádná odvážná hvězda na nebi není?“ řekl Měsíc a čekal na vysvětlení. Někdo se přece přihlásil. Jiskřička zvedla ruku a nadšeně s ní na Měsíc zamávala. „Už dlouho jsem chtěla konat něco výjimečného. Ten, kdo půjde na Zem, budu já. Mám napozorovány miliony hvězd i lidí, chci šanci být přínosem aspoň chvíli.“ „Nu dobrá,“ řekl Měsíc, „budeme hlasovat, kdo je pro, aby Jiskřička mohla na Zem vycestovat.“ Mezi hvězdami to zašumělo, avšak většina rozhodla a bylo domluveno. „Ode dneška budeš seslána na Zem. Víš, co je tvým úkolem?“ „Ano,“ hlesla Jiskřička. „Mám pomoci aspoň deseti lidem bez jakýchkoliv kouzel.“ „Máš na to přesně měsíc. Pokud úkol nesplníš, jako hvězda zhasneš a nebudeš k nám patřit – už nikdy víc,“ řekl Měsíc přísně. To byl krutý trest za tolik odvahy, avšak Jiskřička byla odhodlána zadaný úkol vyplnit. 5


JAK UZDRAVILA NEMOCNÉHO Jiskřička se vydala do města, aby pomohla dalším lidem a byla opět přijata svým domovem – nebem. Šla celý den a k večeru už byla tak vyčerpaná, že se jí očka únavou zavírala. Avšak vytrvala, až opravdu došla do města. Byla to namáhavá a dlouhá cesta. Sedla si pod jabloň u jednoho sadu, až usnula na mou věru. Brzy z rána ji probudil křik kolem, že nevěděla, jestli utéci, nebo se schovat honem. Byl to obchodník Kolečko, který si všiml, že mu někdo leží pod jabloní, a byl strachy bez sebe, že mu jablka z jabloně loupí. „Kdo jsi a co tu pohledáváš u mé jabloně?“ „Já jsem hvězdička Jiskřička a mám daleko do zloděje. Přišla jsem lidem pomáhat, ne krást.“ „Běž, odkud jsi přišla, já pomoc nepotřebuji, mně se daří velmi dobře,“ řekl obchodník. „Jak chceš,“ odvětila Jiskřička, „ale neděláš moudře. Mohla bych ti pomoci lepší život mít.“ „Ho ho, děvenko, já mám úžasný život. Peněz mám víc než dost, z jídla hostinu mám každý den, v čem by měl být můj život lepší jen?“ Sotva to však dořekl, zaskuhral. „Vypadá to, že přece jen ti něco chybí… Že by úcta k lidem a tím i kvalitní zdraví?“ Kolečko 6


se rozzuřil a Jiskřičku ze své zahrady pro její smělost vyhodil. Jiskřička šla hledat do města něco k jídlu. Nakonec sehnala jablka, chleba i sýr u dobrých lidí na trhu. Když tu najednou ji volala cizí žena, že jí manžel stůně, že bude její pomoci třeba. Jiskřička bez mrknutí oka za cizí ženou pospíchala, avšak brzy její radost vyprchala. Došla zpět ke Kolečkovu domu, ten v posteli skuhrá, že nemůže na pravou nohu. „Ty, cizí holko, bolí mě noha. Říkala jsi, že mi pomůžeš, když bude třeba.“ Jiskřička se na Kolečka zamračí a sebejistě mu odpoví: „Proč bych ti měla pomáhat? Vždyť přece máš dost peněz i obchodu, co víc bys měl potřebovat?“ „Zdraví mě trápí, už dost mluvení a začni čarovat.“ „Já nejsem žádná kouzelnice, jsem hvězdička Jiskřička. Pokud budeš chtít využít mé služby, budeš muset projevit vice úcty.“ „Na co úcta, dám ti peníze, jen mi uzdrav koleno, to mě bolí ze všeho nejvíce.“ „Vždyť máš peněz dost, zavolej si lékaře, třeba ten ti za peníze pomůže.“ Jiskřička se otočila a zpět do centra města vyrazila. Našla u dobrých lidí jídlo i místo ke spaní a druhý den chtěla pokračovat ve svém úkolu a ve vhodném hle7


dání. Vtom se za oknem jejího pokoje ukázala bílá sova. Jiskřička měla radost, že ji jde poradit, kde ji je třeba. Sova jen však na ni kývla a zas do noci odletěla. Vypadalo to, že je to znamení, že se jí úkol vydaří. Ráno se zas po Jiskřičce sháněla Kolečkova žena, že jí Kolečko vzkazuje, že nesehnal žádného doktora. Jiskřička se vydala za obchodníkem, ten ležel v posteli, byl celý nešťastný a prosil o uzdravení. „Říkal jsi, že máš peněz dosti, jak to, že žádný doktor ti nedokázal pomoci?“ „Všichni jsou to loupežníci, jen si vzali peníze a bez výsledku uzdravení zase odešli.“ „Na tvou nemoc není potřeba peněz,“ řekla Jiskřička. „Pokud mi odpovíš na otázku správně, zařídím tvé uzdravení.“ Kolečko souhlasil a čekal, co Jiskřička dál poví. Z její otázky se však zarazil. „Co důležitějšího je na světě než peníze?“ „To je nějaký chyták, ne?“ povídá Kolečko. „Jestli nevíš, přijdu zítra,“ řekla Jiskřička. Kolečku se uklonila a zpět na cestu se vydala. Kolečko přemýšlel celou noc, avšak odpověď neznal, ta otázka mu zamotala hlavu nějak moc. Jiskřička se druhý den u jeho postele objevila a čekala na odpověď. „Důležitější, než peníze je sláva,“ odpověděl Kolečko a dmul se pýchou, že od8


pověď uhodl. „Bez slávy by nebyly peníze a bez peněz by nebyla sláva.“ „To je mi tedy rada,“ zasmála se Jiskřička, uklonila se a zpět na cestu se vydala. Třetí den obchodníka začala ke kolenu bolet ještě záda. Věděl, že bude k odpovědi na Jiskřiččinu otázku více úsilí třeba. Třetí den Jiskřičce odpověděl: „Není nic důležitějšího než peníze. Kdo nemá peníze, nemůže jist. Kdo nejí, může hlady zemřít.“ „To je sice pravda, Kolečko, ale dá se zasadit a sklidit políčko.“ Jiskřička se uklonila a na cestu se zpět vydala. To už obchodník Kolečko měl bolavé celé tělo, přemýšlet nad správnou odpovědí to však chtělo. V bolesti si uvědomil, že jsou mu už peníze docela jedno – jediné, co chce, je zpět své zdraví, to máme v životě jen jedno.

9


Čtvrtý den bolestí slabý Jiskřičce odpoví: „Důležitější, než peníze je zdraví.“ Jiskřička zajásala, že obchodníka ke správné odpovědi přivedla. „Milý Kolečko, pokud budeš podle této rady žít, mohu tě brzy uzdravit.“ Kolečko se díky Jiskřiččiným bylinkám brzy uzdravil. Hlavně si však díky Jiskřičce uvědomil, že by se měl lépe chovat k ostatním. Během pár měsíců i své chování k lidem pozměnil. Už se nepovyšoval a o své zdraví pečoval. Peněz, kterých měl přebytek, potřebným daroval a života si ve zdraví užíval. Jiskřička si nakonec Kolečka oblíbila, byla ráda, že další část úkolu splnila. Sova kolem její hlavy zahoukala, sedla si na parapet a Jiskřička pochopila, že právě tam, kde sedí Sova, v tom domě začne její práce nová.

10


11


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Odvážný příběh hvězdičky Jiskřičky by Pointa Publishing - Issuu