ERUBESCIT
ERUBESCIT
když ležím naznak, mám strach z padání
KALUŽ
Na kraji cesty S poloprázdnou hlavou stát Nad sebou ve víru Vzduchu, listí a vesmíru Přišel listopad
Možná, že kdyby lidi Mysleli méně na sebe Neřešili, kdo koho šidí A koukali častěji do nebe Kdyby kreslili do písku vzkazy A zase chodili nazí Šibenice hlásaly by s klidem Že nejsou určeny lidem
A dlouho bylo ticho Po cestě lesem dolů do údolí Hlasem hlubokým jitřenka hlásila den Tím hlasem, co jsme všichni v napětí očekávali Už od zimy Teď neslyšíš, možná omýváš si Ruce Na nich vzpomínky, co ulpěly ti Za nehty A proto přes tekoucí vodu Loňského léta Neslyšíš letošní jaro
NOC I PO K A P S ÁC H
Chtěla bych jet ve 3:44 v autě S červenými světly a horkým motorem Chtěla bych natahovat ruku A chytat noční vzduch A pak plnými dlaněmi noci Prohrábnout si vlasy Mít skvrnu od červenýho vína na bílým tričku A na holejch kotnících pomalu cítit chlad Chtěla bych ve 3:44 nabrat vzduch do plic Abych ho pak mohla zase najít Až ho budu někdy jindy ve 3:44 Zase hledat po kapsách
Ve vzpomínkách kroužíme kolem míst Kde tráva voní sladce, chutná hořce a šimrá na zátylku Marně si vybavuji celé chvíle Z nich jen momenty ulpěly na řasách Jako ranní rosa Jako minuty, co tečou Po listech trávy tobě do dlaní A hlavu skláním Ruce natahuji Vyvolávám si tyhle chvíle z paměti