Mucošci a tajemství alchymie

a tajemství alchymie

Pavla Pavlíčková Kovaříková

ucošci a tajemství alchymie

1.kapitola ZÁHADA V MUZEU – LÉTO, ROK 2020

Mamčo, tak tady je máš. A já zas letím,“ položí Míša brýle na stůl a raději se hned loučí, aby eště nějaký ten úkol. „Mamčo, tak tady je máš. A já zas letím,“ poloo, jo, děkuji jsi hodná,“ mávne maminka ledabyle rukou. Je totiž plně pohlcena prací, a tak nevnímá. Jen ni ještěbrýle zavolá.na stůl a raději se hned loučí, aby žínaMíša Ale do sedmi doma?!” nechytla ještě nějaký ten úkol. asně,“ přikývne Míša. chvilce se maminka protáhne zvedne od počítače a překvapeně ji pozoruje. „Jo, jo, děkuji jsioči hodná,“ mávne maminka leo je? … Co tu stojíš jako opařená? diví se. dabyle rukou. Je totiž plně pohlcena prací, a tak No … víš … já …, ale to nic,“ vykoktá ze sebe Míša a dál zírá na sošky, které má před sebou.

Mami, … co to je? “ ukáže vitríny. dceru mocdonevnímá.

Jen na ni ještě zavolá. o jsou Mucošci,“ odpoví. „Ale Mucošci?! Já měla pocit,do jakosedmi by se nadoma?!” mě koukali!“ reaguje překvapeně.

Co? Říkala jsi něco?“ ptá sepřikývne maminka. Míša. „Jasně,“ Ne nic,” zamumlá a otočí se k odchodu. Náhle si všimne, že se sošky pohnuly. Ztuhne a opět Ponesmysl! chvilce se simaminka protáhne adívá. To je přeci pomyslí a přejde na opačnou stranu.zvedne Ty jo? To jeoči fakt divný. Zas dívají!!! od počítače a překvapeně ji pozoruje. o tu pochoduješ? Neříkala jsi náhodou, že pospícháš?“ kroutí maminka hlavou. „Co je?se …

Coketudveřím. stojíšNedá jako opařená? se. Sošky ve o! Vždyť už jdu,“ otočí a dojde jí to a naposledydiví se ohlédne. řitahují doslova„No jako magnet… … víš … já …, ale to nic,“ vykoktá ze

sebe Míša a dál zírá na sošky, které má před

íša sem, do sebou. muzea Mladoboleslavska, chodí za maminkou již od mala. Zná tu spoustu h historických předmětů, ale nikdy ji nic nepřitahovalo jako tyhle sošky. Má pocit, jako by ji „Mami, …aco to je? “ ukáže vitríny. co drželo. Vrátila se ode dveří vyndala si jednu sošku zdo vitríny.

Miško! Opatrně,„To ať ti jsou neupadne.

Raději ji hned polož,“ lekne se mam inka, jakmile zjistí, že Mucošci,“ odpoví. sošku z vitríny. „Kdyby se jim něco stalo byl by to strašný průšvih. Jsou strašně vzácné.“ Já siměla pocit, jako by se na mě Neboj,“ odsekne„Mucošci?!

Míša, a i přes zákaz sošku prohlíží.

Mami, proč jsou tak vzácné?“ koukali!“ reaguje překvapeně.

Hele neříkala si náhodou, že pospícháš?“ směje se maminka. jsi něco?“ ptá se maminka. ošky Mucošků „Co? se našlyŘíkala při nedávném archeologickém průzkumu u zdejší zříceniny. Pochází 14. století. To bylo za vlády Karla IV. Víš, kdo byl Karel IV.?“ hned dceru zkouší. „Ne nic,” zamumlá a otočí se k odchodu. o, vím,“ odsekne Míša. Karel IV. ji přeci vůbec nezajímá. Zato Mucošci ji doslova uhranuli.

Náhle všimne, sošky Ztuhne e to první objev tohotosidruhu.

Ani já že samase jsem nikdy pohnuly. nic podobného neviděla,“ pokračuje

a opět se na ně zadívá. To je přeci nesmysl! po-

íša poslouchá, a přitom hladí malinkatou sošku. Náhle si všimne, že ji po prstech stékají růžové Nechápavě se rozhlíží kolem sebe a pátrá odkud se ty kapky vzaly. Maminka si toho všimne a u napomene.

Tak chceš to 2 vyprávět nebo ne?!“ o chci,“ brání se Míša. „Ale podívej…, mám na prstech kapičky, ale nevím, kde se tam

myslí si a přejde na opačnou stranu. Ty jo? To je fakt divný. Zas se na mě dívají!!! „Co tu pochoduješ? Neříkala jsi náhodou, že pospícháš?“ kroutí maminka hlavou. „Jo! Vždyť už jdu,“ otočí se a dojde ke dveřím.

Nedá jí to a naposledy se ohlédne. Sošky ve vitríně ji přitahují doslova jako magnet…

Míša sem, do muzea Mladoboleslavska, chodí za maminkou již od mala. Zná tu spoustu nalezených historických předmětů, ale nikdy ji nic nepřitahovalo jako tyhle sošky. Má pocit, jako by ji tu dnes něco drželo. Vrátila se ode dveří a vyndala si jednu sošku z vitríny. „Miško! Opatrně, ať ti neupadne. Raději ji hned polož,“ lekne se maminka, jakmile zjistí, že dcera bere sošku z vitríny. „Kdyby se jim něco stalo byl by to strašný průšvih. Jsou strašně vzácné.“ „Neboj,“ odsekne Míša, a i přes zákaz si sošku prohlíží. „Mami, proč jsou tak vzácné?“ „Hele neříkala si náhodou, že pospícháš?“ směje se maminka. „Sošky Mucošků se našly při nedávném archeologickém průzkumu u zdejší zříceniny. Pochází asi tak ze 14. století. To bylo za vlády Karla IV. Víš, kdo byl Karel IV.?“ hned dceru zkouší. „Jo, vím,“ odsekne Míša. Karel IV. ji přeci vů3

bec nezajímá. Zato Mucošci ji doslova uhranuli. „Je to první objev tohoto druhu. Ani já sama jsem nikdy nic podobného neviděla,“ pokračuje maminka.

Míša poslouchá, a přitom hladí malinkatou sošku. Náhle si všimne, že ji po prstech stékají růžové kapičky. Nechápavě se rozhlíží kolem sebe a pátrá odkud se ty kapky vzaly. Maminka si toho všimne a ihned dceru napomene. „Tak chceš to vyprávět nebo ne?!“ „Jo chci,“ brání se Míša. „Ale podívej…, mám na prstech kapičky, ale nevím, kde se tam vzaly.

V mamce hrkne, „Probůh! Okamžitě ho polož!

Máš mokré ruce!“ hněvá se, „a saháš na Mucoška. Vždyť ho můžeš poničit!“ „Mami, nerozčiluj se,“ uklidňuje ji Míša. „Já mám suché a čisté ruce, ale najednou se mi na nich objevily tyhle růžové kapky, “ brání se Míša.

Maminka svraští čelo a podívá se na ni poněkud nedůvěřivě. Prohlédne si její ruce a pak hned sošku, aby se přesvědčila, zda je v pořádku.

V ten moment obě ztuhnou. Krve by se v nich nedořezal. „Mami, ta soška pláče!?“ vyjekne Míša. „Ale jdi ty. To je nesmysl!” řekne nejistě, jelikož by i ona řekla, že Mucoškovi stékají ma4

linkaté růžové slzičky. Je zmatená, a tak raději sošku položí na stůl. Ne, že by se jí bála, ale jistota je jistota. „Mami dopovíš mi to?“ žadoní Míša. „No, pravda je, že za ty tři dny, co tu jsou, … dějí se zde divné věci,“ řekne maminka zamyšleně. „Jaké divné věci?“ zajiskřila Míša zvědavostí. „Ráno, když přijdu do práce, jsou rozházené pergameny po celém stole. Jako by tu někdo něco hledal. Vitrínka, ve které jsou Mucošci vystavení, je každé ráno odemčená. Nejdříve jsem se uklidňovala, že jsem ji jen zapomněla zamknout. Včera jsem si dala pozor, ale ráno byla zase odemčená. A ke všemu, mám takový divný pocit, jako by se na mě stále koukali.“ „Koukali?“ V Míše hrkne, jelikož měla ten samý pocit. „Teda, mami, to je záhada,“ zamyslí se.

Začne v ní hlodat, ještě větší červíček zvědavosti. „Hele, mami, a proč se ta soška jmenuje Mucošek, to je takový divný název, ne? „My jsme je pojmenovali podle nápisu na pergamenu, který měly u sebe,“ podívej. Přinese onen pergamen a začne číst: 5

6

„No, hezký, ale tomu nápisu moc nerozumím,“ drbe se Míša na spánku a přemýšlí. „Tedy, Míšo, já tě dnes opravdu nepoznávám,“ kroutí maminka hlavou. „Že by tě konečně začaly zajímat také jiné věci, něž ty tvoje věčné lumpárny? Víš, já si někdy myslím, že to tam nahoře popletli ty jsi měla být kluk. Jsi sice krásná modrooká blondýnka, ale člověk tě jinak než rozervaných džínech a s kšiltovkou na hlavě nevidí,“ dobírá si maminka dceru z legrace. „Ha, ha, ha, fakt vtipný, mami,“ reaguje Míša a už, už se natahuje po pergamenu. „Ne!!! Nesahat!“ zhrozí se maminka. „Je strašně křehký mohl by se zlomit. Ukážu ti ho sama.“ Rozbalí znovu pergamen, ve kterém je uschovaná podivná mapa a taky alchymistický almanach.

Mapa? Alchymie?... sakra to začíná být fakt dost zajímavý, pomyslí si Míša. „Mami, ta mapa je k pokladu?“ „No, to nevím, jestli je k pokladu,“ usměje se, „ale zvláštní na ní je to, že je složená ze čtyř částí. Podívej,“ řekne a podá mapu dceři. „Každou část mapy musel malovat někdo jiný. Vidíš, jiné písmo, jiná kresba.“ „K čemu je dobrý lepit čtyři různé části mapy k sobě?“ šklebí se Míša, a přitom kroutí hlavou.

7

„To je přeci nesmysl!“ „To nevím, ale co vím jistě, že už musím pracovat,“ políbí dceru na čelo a usedne zpět k počítači.

Míša se na chvilku zamyslí, mohla bych to prozkoumat s partou.

8

Mucošci a tajemství alchymie Mucošci a tajemství alchymie

kapitola 3.3.kapitola

LEGENDA ZTRACENÉM POKLADU – LÉTO, ROK 20 LEGENDA OO ZTRACENÉM POKLADU – LÉTO, ROK 202

U – LÉTO, ROK 2020

„Alberte, pojď konečně!“ volá maminka potřetí k večeři.

Einstein „Alberte, taktak pojď už už konečně!“ volá ho ho maminka již již potřetí k večeři.

Einstein je v zabraný do studia, takže vůbec nevnímá, co se kolem děje. zabraný do„Alberte, studia, takže vůbec nevnímá, co se kolem nějněj děje. tak pojď už konečně!“ volá ho ma„Tak rozrazí se dveře pokoje v nich stojí již značně nahněvaný táta. „Albert „Tak aleale už!“už!“ rozrazí se dveře pokoje a v anich stojí již značně táta. „Alberte, potřetí k večeři.

Einstein je však plně minka již potřetí k večeři.

Einstein je nahněvaný však plně pojď k večeři, máma už kvůli to kvůli tobě 3x ohřívala.“ pojď k večeři, máma už to tobě 3x ohřívala.“ „Jo, taťul, uždo jdu,“ ledabyle přikývne zabraný studia, takže vůbec nevnímá, co se taťul, už jdu,“ ledabyle přikývne ně nahněvaný„Jo, táta. „Alberte, okamžitě to studuješ?“ nakoukne taťka synovi přes rameno. „Co„Co to studuješ?“ nakoukne taťka synovi přes rameno. kolem něj děje. „Mapy a alchymii.“ „Mapy a alchymii.“

„Tak ale už!“ rozrazí se dveře pokoje a v nich stojí již značně nahněvaný táta. „Alberte, okamžitě pojď k večeři, máma už to kvůli tobě 3x ohřívala.“ „Jo, taťul, už jdu,“ ledabyle přikývne „Co to studuješ?“ nakoukne taťka synovi přes rameno. „Mapy a alchymii.“ „Vážně? Ukaž,“ řekne a se zájmen se posadí k synovi. „Víš, taťul, my s partou řešíme takovou záhadu, kterou Míša objevila u její mámy v muzeu.

No a já jsem nedávno četl pověst, která se váže ke zdejší Michalovické zřícenině a napadlo mě, že obě věci spolu „Vážně?

Ukaž,“ řekne sesouvisí.“ zájmen se posadí k synovi. „Vážně?

Ukaž,“ řekne a sea zájmen se posadí k synovi. „Víš, taťul, my s partou řešíme takovou záhadu, kterou Míša u její mámy „Víš, taťul, my s partou řešíme takovou záhadu, kterou Míša objevila u její mámy v mv „Myslíš tu o ztraceném pokladu?“ zeptá seobjevila taťka. „Jo, přesně tu.která Jak podívá sezřícenině na tátu já jsem pověst, se to váže ke zdejší Michalovické zřícenině a napadlo a jáajsem četl pověst, která se váže kevíš?“ zdejší Michalovické a napadlo mě,mě že Míša objevila unedávno jejínedávno mámy včetl muzeu.

No spolu souvisí.“ spolu souvisí.“ udiveně.

„Myslíš ožeztraceném pokladu?“ zeptá se taťka. tumě, otuztraceném pokladu?“ zeptá se taťka. ké zřícenině a„Myslíš napadlo obě věci přesně to víš?“ podívá se na udiveně. „Jo,„Jo, přesně tu. tu.

JakJak to víš?“ podívá se na tátutátu udiveně. tu pověst znám. v roce 1342 poničila zdejší hrad i přilehlé okolí v „Já„Já tu pověst znám.

PíšePíše se vsení,v ní, že vžeroce 1342 poničila zdejší hrad i přilehlé velik 9 okolí Karel nechal poslal majiteli hrabství truhlu plnou zlata a stříbra, jenže ta záhadně se záhadně ztr Karel IV. IV. nechal poslal majiteli hrabství truhlu plnou zlata a stříbra, jenže ta se ztratil i lidé z okolí blízké osady.

Traduje vším stojí mniši z nedalekého kláštera, nís iníilidé z blízké osady.

Traduje se, se, že že za za tímtím vším stojí mniši z nedalekého kláštera, kt zdejší shrad přilehlé veliká bouře.

„Já tu pověst znám. Píše se v ní, že v roce 1342 poničila zdejší hrad i přilehlé okolí veliká bouře.

Karel IV. nechal poslal majiteli hrabství truhlu plnou zlata a stříbra, jenže ta se záhadně ztratila a spolu s ní i lidé z blízké osady. Traduje se, že za tím vším stojí mniši z nedalekého kláštera, kteří tajně provozovali alchymii. Díky lektvaru, jejž si vyrobili, změnili podobu lidí z oné osady a udělali z nich své sluhy. Tím se vysvětluje, že všichni přes noc záhadně zmizeli. Opuštěná osada pak časem zanikla. Ale ti začarovaní lidé prý někde zakopali zašifrovaný pergamen s návodem, jak 10

je najít a vysvobodit. Kdo tu šifru rozluští, najde prý i ten poklad.“ „Přesně! Víš, já si myslím, že ta pověst nějak souvisí s těmi nálezy z muzea.“ „Jak souvisí?“ zajímá se taťka. „V té pověsti se totiž píše, že k rozluštění záhady je potřeba zvláštní mapy, která otevírá bránu v čase. No, a Míša dnes v muzeu vyfotila tuhle mapu, dvě podivné sošky Mucošků, pergamen a alchymistický almanach. A vše pochází ze 14. století. Našlo se to nedávno při nějakých vykopávkách,“ vychrlí ze sebe Einstein, dobře si vědom toho, že jeho táta miluje všelijaké záhady a taky, že se roky zabývá sbíráním starých map. „Člověče, Einstein, to zní zajímavě. Koukni,“ vybídne ho a ukáže na nedalekou zříceninu. „Vidíš, jak má nahnutou věž? Říká se jí Michalovická putna. Její poničení mají na svědomí horliví hledači pokladů, kteří kopali tak dlouho, až se takto nahnula.“ „A objevili něco?“ „Prý se tam jednou našel váček, v němž bylo 470 stříbrných mincí, ale ten pocházel z dob třicetileté války. Truhlice s pokladem se nikdy nenašla.“ V tom vtrhne maminka do pokoje. „No, to jsem poslala toho pravého, tak šup, šup ke stolu!“ zavelí.

11

Oba na sebe spiklenecky mrknou, sklopí hlavu a poslušně odejdou k večeři. „Po jídle spěchají zpět do pokoje, kde taťka vysvětlí synovi, co všechno musí taková správná mapa mít. „Einsteine, aby mapa dávala smysl, musí mít mapové pole, název, legendu a měřítko. Kdyby sis náhodou nevěděl rady, tady na internetu je skvělý pomocník,“ ukáže synovi odkaz a pokračuje: „Všechny tyto prvky tvoří kompozici mapy, bez nichž by nebyla kompletní. Ukaž mi ještě jednou tu mapu z muzea.“ Einstein mu podá mobil. „No, je již hodně poničená,“ prohlásí a se zájmem si vše dlouze prohlíží. „Opravdu je na ní ještě tehdejší hrad Michalovice, dnes už bohužel jen zřícenina. Koukni, tady uprostřed se nachází brána a na ní erb hradních pánů. Mimochodem, ta brána tam stojí dodnes.“ Ještě dlouho to společně probírají. Einstein si vše poskládá dohromady a hned sestaví plán výroby mapy.

Nemohou nic odkládat, jelikož pozítří nastane úplněk a taťka z útržků mapy vyčetl, že tento červencový úplněk by mohl mít na mapu magický vliv.

Andy zjistila, že letošní červencový úplněk 12

„Po jídle spěchají zpět do pokoje, kde taťka vysvětlí synovi, co všechno musí tako mít. „Einsteine, aby mapa dávala smysl, musí mít mapové pole, název, legendu a měřítko u nevěděl rady, tadybouřlivý, na internetu skvělý pomocník,“ ukáže synovi odkaz a zvaný budeje ovlivněn trpělivým a systeny tyto prvky tvoří kompozici mapy, bez nichž by nebyla kompletní. Ukaž mi ještě matickým znamením Kozoroha. Úplněk v Kozomuzea.“ rohumobil. dává prostor rituálům a snění. Pod jeho vliEinstein mu podá „No, je již hodně prohlásí a se řešit zájmem si vše dlouze prohlíží. vemponičená,“ se mohou snadněji všechny situace.

Dává„Opravdu je hrad Michalovice, dnes už bohužel jen zřícenina.

Koukni, tady uprostřed lidem sebevědomí a odhodlání. Saturn jako vlád-se nachází radních pánů. Mimochodem, ta brána tam stojí dodnes.“ planeta Kozoroha vyžaduje řád a disciplínu, Ještě dlouhonoucí to společně probírají.

Einstein si vše poskládá dohromady a hned s a tu na tak náročný úkol budou určitě potřebovat. mapy.

Nemohou nicŽivlem odkládat, jelikož pozítří nastane a taťka zznameútržků mapy vyčet Kozoroha je země, je úplněk to realistické ový úplněk bynímohl mít na mapu magický vliv. a vládne mu zdravý rozum. Součet čísel data, Andy zjistila, že letošní červencový úplněk zvaný bouřlivý, bude 1ovlivněn tr hodiny a minuty nadcházejícího číslo 3a snění. . atickým znamením Kozoroha. Úplněk v Kozorohu dáváúplňku prostor je rituálům Pod j Vlivvšechny této magické trojkylidem prostoupí skrzea úplněk doSaturn jako ou snadněji řešit situace. Dává sebevědomí odhodlání.

Kozoroha vyžaduje a disciplínu, na tak náročný úkol budou našichřád životů.

Jak uža tuukazuje číslo samo, trojkaurčitě je potřebov ha je země, je to realistické znamení a vládne mu zdravý rozum. Součet čísel data ráda v partě. Počet tří bytostí dává šanci na splynadcházejícího úplňku je číslo 31. Vliv této magické trojky prostoupí skrze úplněk nutí a jednotu.

Takže na stvoření mapytřímají pouze Jak už ukazuje číslo samo, trojka je ráda v partě. Počet bytostí dává šanci na jedenmapy den! mají pouze jeden den! . Takže na stvoření

1

Datum 5. 7. 2020 – hodina 6:44// součet (5+7+2+0+2+0+6+4+4=30

1 Datum 5.7.2020 a 3+0=3)– hodina 6:44// součet (5+7+2+0+2+0+6+4+4=30 a 3+0=3)

13