(ukázka z knihy Mezičas rozpadu, autor Radek Váňa)
Ihned po probuzení se Milan zvesela vypravil na trh. Eva ještě spala a on ji šmejděním po bytě nechtěl rušit. „Najím se později v hospodě,“ utěšoval se. Vzal s sebou jen onen nový obraz, který se mu večer tak vyvedl, a pelášil pryč. V tom spěchu si doma zapomněl své sluneční brýle, takže budoucnost mu rázem připadala o něco světlejší. Chvílemi se dostával až do takové extáze, že si zabroukal, a párkrát dokonce zanotoval úryvek jakési árie, což by u muže jeho vzezření mnozí samozvaní strážci veřejného pořádku považovali za nepatřičné. Naštěstí však Milan na nikoho takového cestou nenatrefil, a tak vyvázl bez poskvrny.
Při příchodu ke svému stánku zjistil, že i Odysseus se nachází v báječném rozmaru. „Vidím, příteli, že štěstěna navštívila váš dům! Úsměv vám na tváři hraje od ucha k uchu – lze to slyšet až na druhý konec náměstí… Dobré zprávy?“ zeptal se malíř souseda.
„Dobré? Výborné! Syn se bude ženit!“ křičel blahem Odysseus.
„Ale?! Koho si bude brát?“ vyzvídal Milan.
„Svou budoucí ženu.“
„K nevíře!“
„To víte, ty děti…“
„A jak se seznámili?“
„Znají se v podstatě odjakživa. Už jako malý se do ní zamiloval. Je to jeho matka… To už u nás zkrátka patří k tradici…“ vysvětloval Řek.
„Tak se držte, příteli, ať to přežijete ve zdraví,“ objal Odyssea Milan. „Co jsem slyšel, tak otcové to na takovýchto svatbách nemívají lehké…“ „Žádný stesk! Toť běh života… Panta rhei – jak říká bratranec,“ chlácholil ho Odysseus. Milan s hořkosladkým úsměvem pokýval hlavou, postavil obraz před svůj stánek a plácl na něj tolikamístnou cenovku, že by ji z prvňáčků dokázali přečíst jen ti nejbystřejší. I Odysseus při pohledu na ni hvízdl jako netopýr. Milan však o adekvátnosti ceny nepochyboval a stál si za svým. Stánkem. Už se mu povedlo prodat daleko dražší obrazy a zrovna ten, který mu Eva pochválila, nechtěl dát lacino.
Netrvalo dlouho a malířův tah se – stejně jako ty na plátně – ukázal jako správný. U Milanova stánku se zastavil jeden milionář, jakých se po bleších trzích potulují mraky, a zrovna hledal něco, čím zakrýt díru ve stěně kůlny, již mu tam s takovou péčí vyklobal strakapoud. Milionář ovšem neměl ani přinejmenším pochopení pro šplhavcův názor na ventilační otvor a mermomocí si přál zbavit se průvanu ohrožujícího zdraví jeho průdušek. Milanův obraz mu na první pohled připadal jako elegantní a esteticky vhodné řešení, jak vyzrát nad přírodou, a tak ho bez cavyků koupil a cestou domů se už těšil, až ho manželka za jeho fištrón plným právem odmění. Milan měl tím pádem pro dnešek splněno, pročež neotálel a po vzoru slušného občana se odebral do hospody. …