LIO
A CESTA, KTERÁ VEDE NEJEN DOMŮ
Viera Hlodáková
1. kapitola
Lio a Luna Kočička Luna se jako každý den šla napít vody z potoka. Sluneční paprsky se odrážely od její černé srsti. Třpytila se jako ranní rosa. „Mňam, mňam, dnes je vodička opravdu výborná,“ pomyslela si Luna. Zatímco klidně pila, v trávě se něco pohnulo. Vtom zaslechla tiché pí-pí-pí. Luna zvedla hlavu a rozhlédla se kolem. „Co to může být?“ Nikde nic neviděla, a tak se ještě jednou napila vody. „Asi se mi to jen zdálo,“ usoudila. „Pí-pí-pí,“ ozvalo se znovu. „Přichází to zpoza skály,“ uvědomila si. Předními tlapkami potichu cupitala po trávě a čumáčkem opatrně očichávala vzduch. Čumák mají kočičky velmi citlivý. Pomáhá jim najít to, co zatím nevidí očima. „Ňuch, ňuch… něco cítím.“ Jak se přibližovala ke skále, spatřila v trávě malé střapaté ptáčátko. Sedělo schoulené a mrkalo velkýma očima. 5
6
„A ty jsi kdo?“ zeptala se ho Luna. Ptáčátko se skrčilo. Po chvíli se zvedlo a řeklo: „Jmenuji se Lio.“ „Jak ses sem dostal?“ „Letím se svou rodinou domů z teplých krajin.“ „Z teplých krajin?“ zopakovala Luna. „Ano,“ přikývl Lio. „Z krajin, kde je stále teplo. Když jsem letěl, zahlédl jsem v potoce něco červeného. Chtěl jsem zjistit, co to je. Ale když jsem chtěl vzlétnout, křidélko mě moc neposlouchalo.“ Luna se usmála. „To dobře znám. Moje nohy mě taky neposlouchají.“ Otočila se a hlavou ukázala na zadní nožičky. Měla je položené na dřevěném vozíku s kolečky. „Každý z nás má něco, co ho občas neposlouchá,“ doplnila. „A ty jsi kdo?“ zeptala se ho Luna. Ptáčátko se skrčilo. Po chvíli se zvedlo a řeklo: „Jmenuji se Lio.“ „Jak ses sem dostal?“ „Letím se svou rodinou domů z teplých krajin.“ „Z teplých krajin?“ zopakovala Luna. „Ano,“ přikývl Lio. „Z krajin, kde je stále teplo. Když jsem letěl, zahlédl jsem v potoce něco 7
červeného. Chtěl jsem zjistit, co to je. Ale když jsem chtěl vzlétnout, křidélko mě moc neposlouchalo.“ Luna se usmála. „To dobře znám. Moje nohy mě taky neposlouchají.“ Otočila se a hlavou ukázala na zadní nožičky. Měla je položené na dřevěném vozíku s kolečky. „Každý z nás má něco, co ho občas neposlouchá,“ doplnila.
8
2. kapitola
Žabka bubLinka Potok jemně bublal a ve vzduchu se vznášela sladká vůně květů třešně, která rostla na kraji lesa. „Kvak-kvak, ahoj, Luno. Máš nového kamaráda?“ ozvala se modrá žabka, která vyskočila na kámen v potoce. „Ano, to je Lio.“ „Migruješ z teplých krajin?“ zeptala se ho přímo žabka. „Ano. Ty znáš teplé krajiny?“ Lio se na ni překvapeně podíval. „Zaslechla jsem o nich, ale nikdy jsem tam nebyla.“ „Bublinka je velmi moudrá a ví mnoho věcí,“ usmála se Luna. „Luna je zas odvážná,“ pochválila kočičku Bublinka. Úsměv jí sahal od ucha k uchu. „Měli bychom si trochu oddechnout, Lio,“ řekla Luna a opřela se o dřevěný vozík. Lio se usmál. „Ano, asi máš pravdu.“ 9
„Někteří ptáčci odlétají na podzim do teplých krajin a na jaře se vrací domů,“ řekla zvědavá Bublinka. „Jak poznáte, že už je ten správný čas?“ Lio vzhlédl k obloze. „Netuším, jak to poznáme. Jako bychom v srdci uslyšeli volání domova.“ „Hmm, zajímavé,“ zamyslela se Bublinka. „Stejně tak víme i to, kde je náš domov,“ pokračoval Lio. „A víš, kde je tvůj domov?“ zeptala se ho Luna. „Ano, za kopcem,“ ukázal křidélkem. „Tam jsem ještě nikdy nebyla,“ poznamenala Bublinka. „Máte tam i potok, jako je tento?“
10
„Máme tam jezírka a louky plné květin.“ Malý ptáček zatřepal nohama a vyšel z trávy, kde odpočíval. „Máš doma i kamarády?“ pokračovala Bublinka. „Ano. Ptáčky, jako jsem já, ale i jiná malá a velká zvířátka. Můj nejlepší kamarád je poník Žbluňk. Rád běhá kolem jezer.“ Vzpomínka na rodinu a kamaráda Lia povzbudila. „Zkusím, jestli se mi povede pokračovat v cestě.“ Zamával křídly a zkusil vzlétnout. Nožičkami se sotva odlepil od země, ale křidélko ho ještě nechtělo poslouchat. „Asi ještě potřebuji odpočívat,“ zašeptal Lio. „Asi ano,“ souhlasila Luna. „Nebo se zeptáme krtka Kolečka. Je to vynálezce. To on mi sestrojil tato kolečka. Možná vymyslí něco i pro tebe.“ Luna věděla, jaké to je potřebovat pomoc. Lio chvíli přemýšlel a potom řekl: „Dobře.“ „Zůstaň tu s Bublinkou, já přivedu Kolečka,“ řekla Luna a vydala se do lesa.
11