Legrádky

napsala

RUžena Bezáková

nakreslila

LEGRÁDKY aneb legrační pohádky

Pejsek a kost

Rexo byl milý pejsek, ale teď už měl skutečně hlad a dal by si nějakou kost. Když tak přemýšlel, kde nějakou sehnat, šli kolem dva kluci a jeden říká druhému:

„Podívej, to je kost.“

Rexo honem vyběhl z boudy, aby do té kosti kousl jako první, ale žádnou neviděl. Po druhé straně ulice si to trajdákovala nějaká dáma vrťozadka a vypadala, že kosti nežere. Byla spíš vykrmená na vepřovém. Rexo se podiveně zahleděl na kluky, jestli se s tak špatným zrakem

vůbec někdy nažerou. Kost byla skutečně v nedohlednu. Zklamaný Rexo si zase lehl a přemýšlel.

Vtom šly kolem dvě babky. Jedna říká:

„Můj starý je dobrák od kosti.“

Rexo zase vystartoval. Kdeže je ta kost, ze které se nažere a navrch se stane dobrákem?

Ale tyto dámy měly také poruchu zraku. Rexo se skutečně dobře díval a očuchával, ale na kost to zdaleka nevypadalo. Ti lidé jsou divná rasa.

Mluví pořád o jídle a jídlo nikde.

Dva kluci se vraceli kolem boudy a jeden

vykřikl:

„Podívej na ni, ta je kost a kůže!“

Rexo vystřelil znova.

„Kůži vyplivnu, ale tu kost si dám.“

Ale kde nic, tu nic. Jenom po ulici se klátila nějaká hodně vyhládlá barbína. Vypadala tak zdiétovaná, že by se Rexo s ní i o tu kost podělil.

Za chvíli šel kolem dědek a vzdychal:

„Bolí mě všechny kosti.“

„Tak to je už moc,“ pomyslel si Rexo. „Ten jich má tolik, že už je neunese. Honem za ním.

Starším lidem se má pomáhat. Polovinu mu sním a už ho ten pytel kostí nebude tak tlačit.“

Rexo zase cvakl naprázdno.

Ani pytel, ani kost.

„To jsem blázen buď já, nebo všichni ti lidé.“

Po chodníku v zahradě hopsala holčička a dávala si proklatě dobré kuřecí křidýlko z KFC. K boudě doskákala už jenom s kostí.

„Tu máš,“ hodila ji Rexovi. Ten ji polkl, ani nemrkl.

„Aha, už to chápu. Jídlo dá ten, kdo o něm moc nemluví.“

Svět je samá životní zkušenost.