EMOCE NA DRUHOU Kateřina Vokalová
PROLOG Procházela jsem se po pláži a bořila nohy do písku. Moře bylo klidné. Jako by se nic nestalo. Jako by se uvnitř mě právě nerozpadalo něco, co jsem si roky stavěla z naděje, představ a vět, kterým jsem chtěla věřit. Sedla jsem si do písku a objala se. Zase jsem selhala. Ne v práci. Ne před ostatními. Selhala jsem sama před sebou. Vzala jsem mobil, jediného kamaráda, který byl nablízku, a začala jsem si psát myšlenky. Do klávesnice jsem vyťukávala své pocity a pomalu jsem se probírala ze zoufalství. Když jsem dopsala odstavec, vypla jsem displej a unaveně jsem opouštěla pláž. Zapadalo slunce. Přála jsem si, aby se něco stalo a já změnila svůj osud. Nebo to nebyl osud, že jsem se neustále cítila jako ta druhá?
3
Pod hladinou Má milá euforie, byla jsem zamilovaná. Lítala jsem v oblacích. Jak jsi mě nabíjela, má euforie. Znovu jsem měla pocit, že žiju. Žila jsem! Bylo mi krásně. Vznášela jsem se. Zamilovala jsem se do něj a do jeho šedozelených očí. Utápěla jsem se v nich. Povídali jsme si, smáli se a milovali se. Vášnivě. Krásně. Jeho doteky mě objímaly ještě tehdy, když jsem nebyla s ním. Naplnil mě svým chtíčem. Neznala jsem hranice štěstí, které jsem tehdy prožívala. Tvá nejmilejší Karolína
5
Mé milé romantické já, stále jsem na něj myslela. Představovala jsem si, jak mě vezme do náručí a přenese mě na druhý konec světa. A tam budeme spolu. Jen spolu. Představovala jsem si, jak mi říká, že se rozvádí se svojí ženou a že mě miluje. Zaplavoval mě krásný pocit. Těšila jsem se, až se mé sny vyplní. Byla jsem nadšená a zamilovaná. Jen jsem se také začínala ptát, jestli jsem byla zamilovaná víc do něj, nebo do představy o něm. Byl přece zadaný a spal se mnou. Podváděl svoji manželku se mnou. Ale zase mi říkal, že s ní není šťastný, že ho neustále kontroluje a že potřebuje někoho, jako jsem já, kdo ho chápe, rozumí mu a dává mu pocit svobody. Nesměla jsem ho zklamat. Musela jsem být lepší než ona, aby si mě vybral. Chtěla jsem být víc nad věcí a věřila jsem, že on pak za mnou přijde sám. Vybere si mě. Dala jsem si do hlavy, že se to stane do půl roku. Že to určitě přijde. On pak přijde. Musím jen chvilku vydržet, mé romantické já. Mám tě ráda. Tvá Karolína
6
MEZI VLNAMI Ozvalo se známé vrnění telefonu. Jeho mobil ležel na stole otočený obrazovkou dolů. Zvedl ho a podíval se letmo na zprávu. Přesně věděl, kdo mu píše. „Chybíš mi. Kdy se uvidíme?“ Mobil vrátil zpátky. Neměl náladu Karolíně odpovídat. Seděl naproti své manželce a společně večeřeli. Vzal si do ruky skleničku červeného vína a napil se. „Kdo to byl?“ nezklamala. Zeptala se pokaždé, když se jen na mobil podíval a nereagoval. Dusila ho stejně jako ta druhá. Proč se tak starají a zajímají? „Kolega z práce,“ odvětil stručně. Jako vždy. „A co chtěl?“ pokračovala s otázkami. Proč to dělá? „Prezentaci na zítřek,“ vystřelil od boku, dál krájel steak a nabíral si k němu grilovanou zeleninu. Jeho manželka byla krásná a uměla dokonale vařit. To byly dvě věci, které na ní miloval. A on ji miloval, jen asi jinak, než si přála ona. „Budeš zase večer pracovat, nebo si pustíme film?“ podívala se na něj prosebně. Bylo vidět, jak touží po jeho pozornosti, aspoň na chvilku. „Dneska už nepracuji, mám toho za celý týden hodně. Dáme si film,“ poznal z jejího pohledu, že teď musí dát přednost jí. Zazářily jí oči štěstím. Na dnešní večer si vybral ji. Když se ráno probudil po skvělém sexu s manželkou, otočil se pro telefon a naťukal zprávu pro tu druhou. „V pondělí v sedm večer. Budu mít jen hodinu.“ Položil telefon zpátky a objal svoji ženu, ale v jeho fantazii už běžela ta druhá, která ho zbožňovala a čekala na něj. Dělalo mu to dobře a sám nevěděl proč. Byl sám sobě hajzlem a nedokázal ten rozjetý vlak zastavit. Nenáviděl se stejně, jako se začala nenávidět Karolína.
7
Pod hladinou Mé milé křehké já, má mě rád, nebo mě nemá rád? Jak to myslí? Bylo to už půl roku, co jsme se spolu scházeli. Vždycky mi napsal, že má hodinu nebo dvě. Někdy i celou noc, když řekl manželce, že jede na služební cestu. Toužila jsem s ním být o víkendu a vyrazit na výlet. A taky třeba do kina. Scházeli jsme se u mě v bytě. Vždy přinesl lahev červeného vína a byli jsme spolu. Povídali jsme si a smáli se. Objímal mě a říkal mi krásná a zamilovaná slova. Miloval na mně spodní prádlo a taky mě vždy hladil ve vlasech. Začínala jsem být nervózní. Co jsem dělala špatně? Proč ty afirmace nefungovaly? Usilovně jsem si představovala, jak si mě vybírá, jak jsme spolu. Začínalo mi být ráno špatně od žaludku. Začínala jsem být stažená. Už jsem to několikrát zažila. Už jsem zažila být nešťastně zamilovaná. Ale já myslela, že tentokrát to bude jiné. V prvních týdnech vše vypadalo hezky, teď, po půl roce, jsem se cítila unavená. Jen silou vůle jsem se držela, abych mu nepsala otravné zprávy. Byla jsem asi špatná, když se stále nerozváděl, nebo víš, co jsem měla udělat lépe? Řeklo bys mi to? Udělala bych cokoliv, abych ho dostala. Věřila jsem, že se k sobě hodíme. Určitě jsme k sobě patřili. Tvá milovaná Karolína
8
Moje milá bolesti, jsi nekonečná. Nenávidím tě a nevím si s tebou rady. Proč je s ní, a ne se mnou? Proč? Bolí mě, že je s ní šťastný, a ne se mnou. Nenávidím tu bolest uvnitř sebe, že si vybral ji. Proč si dělám naděje, že ji nakonec opustí a vybere si mě? Proč? Proč se utápím v iluzi, že si jednou vybere mě? Proč nevidím realitu a dělám si naděje? Proč se mi tohle děje? Proč čekám na muže, který mě nechce? Proč si tak ubližuji? Můžeš mi to vysvětlit? Já už nechci tu bolest cítit! Tolik mě bolí představa, že si vybral ji, a ne mě. Nechce mě a já jeho moc chci. Tolik ho chci a on mě nechce. Nenávidím se za to, že jsem naivní a věřím v něco, co se nemusí stát. Ano, může si mě vybrat, ale teď si mě nevybral. Šíleně mě to bolí. Co s tou bolestí mám dělat? Přestat věřit, přijmout realitu a nedělat si naděje? Nevím. Nenávidím tě, bolesti. Tvá Karolína
9
MAJÁK Karolína ležela na zádech. Dlaně si založila pod hlavu. Dívala se do stropu a v mysli se jí převalovala spousta otazníků. Chtěla vstát a odejít. Ale nemohla se ani pohnout. Potřebovala se zabavit aspoň na chvilku. Nudila se. Byla uvězněna v majáku obklopeném modrým oceánem a ona viděla jen jeden bod, jedno místo nad sebou. Od čeho tam byla ta modrá skvrna? Byla velká jako mandarinka. Proč si zrovna vybavila mandarinku? Nenáviděla její chuť. Modrá skvrna velikosti mandarinky! Asi se definitivně zbláznila, když jí došlo, nad čím právě přemýšlela. Co tady dělala a jak se sem dostala? Pohnula hlavou doleva a viděla psací stůl a židle z tmavého dřeva. Hodně toho už zažily, zamžikala a odvrátila hlavu doprava, kde ji z otevřeného okna přivítaly paprsky slunce, které pomalu vycházelo za obzor. Nevědomky vstala, protáhla se a nechala se pohladit mořským vzduchem. Bylo chladné ráno. Milovala to. Dívala se na modrou hladinu vody, jak se zabarvovala do tyrkysové v momentě, kdy na ni dopadalo slunce. „Ploutev, to je velrybí ploutev!“ vykřikla a ukazovala prstem tam, kde se s ní poprvé setkala. Nikdo ji neslyšel. Mluvila sama se sebou. Byla ve své věži. Ve svých myšlenkách. Dotkla se velrybího přívěsku, který si dovezla z Wairuy, a zamířila ke dveřím. Tolik toužila setkat se s ní a podívat se jí znovu do očí. Potřebovala jí toho tolik říci. Vzala za kliku, ale bylo zamčeno. Někdo ji tu zamknul a odešel a nechal ji tu jako svého vězně. Vrátila se zpátky k oknu a znovu doufala, že ji uvidí. Stála tam celý den a nic. Když zapadalo slunce, smutně se podívala po místnosti, kde poletovali motýli. Byli svobodní stejně jako velryba v dalekém oceánu.
10