ELEGIE NA RADOST
T. M. KAVKA
PODĚKOVÁNÍ Velké poděkování patří lidem, kteří se stali partnery mé knihy. Jsou jimi: Říhovi (tetička Marcelka se strejdou Kájou, Míša a Kamča), moje milovaná sestra Šárka, Tomáš „Munzi“ Munzar a Tom Bartko z Rock Metal Clubs. Nemalou částkou na vydání knihy přispěli i děda s babičkou, Ludva a Anna Maršíčkovi. Díky Vám! Bez Vás by Elegie nikdy nespatřila světlo světa.
Věnováno L. Maršíčkovi, jehož vypravování mi bylo již od dětství inspirací pro mé literární umění.
T. M. KAVKA *1997 Mariánské lázně Umění se věnuje už od dětství. Kromě poezie píše i prózu a komponuje hudbu. Tato básnická sbírka je jeho sólovou prvotinou. Předtím přispěl do samizdatových almanachů plzeňských básníků Lahev od krabicáku a Podvínotácek. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, Plzeň a nyní ne zcela úspěšně studuje na Vysokém učení technickém v Brně. V současné době se věnuje správě sociálních sítí, psaní hudebních recenzí, rozhovorů s muzikanty a reportáží z hudebních akcí. Plzeň a Brno mu velice přirostly k srdci. Rád se bezcílně toulá těmito městy a čerpá z nich inspiraci.
ÓDA NA SMUTEK
SNAŽÍM SE Snažím se nemyslet na to, co má se stát. Snažím se nemyslet na to, co chtěl jsem znát. Snažím se stále. Kdo to ocení? Leda tak vandráci hnusní a zpocení. Snažím se nemyslet, už nikdy víc. Snažím se nezírat, jak vadne má líc. Jak vadnou ty tváře a úsměv se vytrácí, všichni ho směnili na vrátnici za práci. Snažím se nemyslet na to, co bylo, na to, co chtěl jsem, jak snadno se žilo. Snažím se dřív, než naděje zahyne. Snažím se? Snažím se? Už radši ne!
6
MÁM ODPOR Mám odpor k lidské práci, nelidským podmínkám a systému světa. Ten pocit se mi stále vrací. Odnikud nikam. A ze mě je sketa. Ty neustále dlouhé chvíle, kdy smůla je při mně a lepší je do oka drát. Zbytečná je vaše píle, přiznejte si upřímně, kdo z vás má svou práci rád?
7
SVĚTU PRO SMÍCH Já chtěl jsem světu vyjít vstříc, však nevrátil mi z toho nic. Jen vysmál se mi do tváře a označil mě za lháře. Teď jsem se srdcem v dlaních, zády krvavými a na nich nesu svoje ostatky, co promění se v odpadky. A vychýlen ze všech os mých jsem světu jenom pro smích.
8
STOJÍM TU Stojím tu zas a stát dál mohu. Klidně zlomte mi vaz, já podtrhnu vám nohu. Kdo vraždil, vraždit bude, kdo napsal, znova napíše. Váš strach je cítit všude, ten divný pocit v břiše.
9