Řekli o knize
„Cit. Cit matky, cit člověka, co se nebojí vidět svět v barvách. Cit mladé ženy, která i v černé noci vidí duhu. Musím přiznat, i já jsem teď Absolutní optimista.“ – Ludvík Pohořalý, bývalý sběratel krásné literatury „Kdysi jsem slyšela, že každý inteligentní člověk píše poezii. Respektive říkal to jazykovědec a bohemista Oldřich Uličný. Moje ségra je podle mě inteligentní. Ale to je jedno. Moje ségra vám chce něco říct. Je to andělské, světélkující, upřímné. Nahlédněte do laskavé reality, která se rozprostírá v mozku mojí ségry Miládky.“ – Marie Pípalová, art brut výtvarnice „Jedinečný styl a barvité obrazce Duhy noci čtenáři nabídnou výjimečné nahlédnutí do nedoceněných krás běžného života.“ – Fomorian, blackmetalový hudebník „Já čtu a při každý nový básni radostně kníknu, ty jsi jsoucno, ty prostě jsi, a to je to nejlepší, úplně všude. Už jsem jí řekla, že ji miluju, a děsně jí to chci říct znova, radostným sítem je filtruju, všechna ta nádherná, čistá slova.“ – Annie Pity, zpěvačka, multiinstrumentalistka a autorka písní „Básnická sbírka ukazuje, jak lidské oči dokážou být slepé a srdce tvrdá, když nevidí krásu světa schovávající se ve všem, i v těch nejdrobnějších skutečnostech, za jejichž barevnost a lásku bychom měli děkovat.“ – Mgr. Barbora Zelenková, literární a kulturní historička
Copyright © Milada Burešová, 2021 Ilustrace © Marie Pípalová, 2021 ISBN
978-80-7650-306-9
DUHA NOCI
Všechno,
co jsem.
Jsem moře plné moří, jsem moře, které hoří. Já patřím všem a nejsem ničí, někdy tvořím a někdy ničím. Jsem modré, černé, bílé, rudé, a když budu chtít, pak budu všude. A potom se zase vrátím sem, chci vás tu vítat dvojhlasem. Vítám, vítám, vítám tady, vítám všechny vaše brady. Ahoj, ahoj, ahoj zítra, ahoj, ahoj, ahoj dnes, vítám noci, vítám jitra, vítám cestu, vítám les.
Vítám strom i pařez pouhý, vítám všechny vaše touhy, vítám vaše oči, vlasy, vítám vaše tiché hlasy. Vítám tady všechny vaše, všechny vaše vnitřní kaše, vítám vaše ruce, nohy, vítám všechny vaše bohy. Jsem plné moří a často vídám krásu nad krásou, třeba když snídám nebo když večeřím nebo když věřím nebo když nevěřím nebo když tenkrát jednou ráno vyšlo slunce a večer zase zapadlo. Tolik krásy za pár hodin, koho by to napadlo? Jsem moře plné moří, jsem moře, které hoří.
I. 15
x. II. 16
Na zem padaj kusy nebe, jak se blíží listopad. Mám strach i o kusy tebe, kdybys třeba taky spad'. Když se pak ty nebe kusy začnou zase spojovat, mívaj lidi plný pusy toho, za co bojovat. To se potom těžko sbírá něco, co už neleží. Dětskou dlaní anděl svírá všechno, na čem záleží.
II. 17
Když jsme byli malí a moc jsme se vyptávali, měla máma asi pravdu, i když jsme to nechápali, že je konec na začátku a začátek na konci.
III. 18
19