Milan Peterka 2020
OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
KOMPLETNÍ NÁVOD K NAPLÁNOVÁNÍ CESTY BEZ CESTOVKY
Nebojte se cestovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Jak se domluvit bez znalosti cizích jazyků . . . . . . . . . 14 Co vám cestování přinese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Proč cestovat bez cestovky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Typy cestovatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Volba vhodné destinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Návod na zakoupení levných letenek. . . . . . . . . . . . . 22
Počasí a sezóna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Cestovní doklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Vízová povinnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Do čeho si zabalit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Koupě cestovního průvodce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Jak naplánovat cestovní itinerář. . . . . . . . . . . . . . . . 37
Rezervace ubytování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Autopůjčovny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Cestovatelské vychytávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
On-line check-in letenek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Co s sebou na palubu dálkového letu . . . . . . . . . . . . 65
Výměna peněz v ČR, nebo výběr z bankomatů v zahraničí? . . . . . . . . . . . . . 67
Výměna peněž v zahraničí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Cestovní pojištění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
Peněženka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Cesta z letiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
Meziměstská doprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Smlouvání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Na co si dát pozor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
CESTOVNÍ ITINERÁŘE Japonsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Izrael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Vietnam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Írán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
CESTOVATELSKÉ PŘÍBĚHY Lukáš Kumstát: Strach z létání . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
Petr Bartoň: Hra na horníky v jihoamerických dolech . . 117 Lukáš Faltýnek: Pěšky po mongolských stepích . . . . . 122 Nikola Kubálková: Jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe . . . . . . . . . . 127
Tereza Peterková, Karel Novotný: Slušný ryto v Bangkoku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Tereza Drexler: Nepřipravená na Aljašce . . . . . . . . . . 137
Kamila Kupcová: Thajský večírek . . . . . . . . . . . . . . . 142
Veronika Cabalková: Izrael v roce oslav . . . . . . . . . . . 145
Nikola Valášková: Kouzelné Maroko . . . . . . . . . . . . . 150
Vladimír Sedláček: Pařba v New Orleans . . . . . . . . . . 155
Jitka Pešková: Sama v Arménii . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
Milan Vanderka: S kamarády do světa . . . . . . . . . . . . 163
JAK SE DOMLUVIT BEZ ZNALOSTI CIZÍCH JAZYKŮ Neovládáte žádný z rozšířených mezinárodních jazyků? Nevadí. Nebyli byste první a rozhodně ani poslední cestovate-
lé, kteří se s tímto handicapem vydávají na cesty. Krásným
příkladem jsou některé oblasti, kde na anglicky mluvícího člověka nenarazíte vůbec. A pokud náhodou ano, tak si tento jazyk přizpůsobil k obrazu svému. Naopak, neznalost
cizího jazyka přináší během cestování mnoho úsměvných
příběhů. Do dnešního dne mám v mobilním telefonu uložená videa, v nichž si s japonskými majiteli kanazawské restau-
race povídáme skrze Google překladač. Google má dokonce režim konverzace, který dokáže poslouchat rozhovor
v několika světových jazycích a vždy vám jej umí převést do požadovaného jazyka. Tento překladač má zároveň režim
kamery, jíž si můžete vyfotit text v cizím jazyce, který vám obratem přeloží do zvolené jazykové mutace. Konkrétně
restaurace ovšem dokážou při neznalosti lokálního jazyka
pěkně potrápit. V Pekingu se mi několikrát stalo, že podnik neměl jídelní lístek v angličtině či přinejmenším alespoň
s obrázky. Do poslední chvíle jsem tak nevěděl, co můžu od právě servírovaného jídla očekávat.
Zároveň je dobré si do svého chytrého telefonu stáhnout
off-line slovník, který vám dokáže pomoci, pokud nejste 14
zrovna připojeni k internetu. V Pekingu mi tento slovník chyběl, nebyl jsem připojený k Wi-Fi a právě jsem si u cestovní
agentury objednával výlet na Velkou čínskou zeď. Zástup-
kyně agentury mi nabízela výlet s „cable car“, bohužel jsem toto slovo neznal a nebyl jsem si jistý, co přesně znamená.
Nezbylo mi tedy nic jiného než se nechat překvapit. Po připojení na Wi-Fi jsem zjistil, že na Velkou čínskou zeď pojedeme od spodní části zdi lanovkou, tedy cable carem.
V některých situacích vám ale nedokáže pomoci ani ten
nejlepší slovník. Během naší kambodžské dovolené jsme se vydali s řidičem tuk-tuku objevovat chrámový komplex
Angkor. Po návštěvě nejznámějšího chrámu v dané oblasti,
Angkor Watu, jsme si dohodli prodloužení zastávky. S řidičem jsme si ale nerozuměli a výsledek naší konverzace se
ztratil v překladu. Z rozhovoru jsem pochopil, že se opětovně setkáme u dalšího ze zhruba šedesáti otevřených chrámů, které se v oblasti nacházejí. Náš průvodce si naopak
rozhovor přeložil tak, že se sejdeme na stejném místě, kde
jsme se rozešli. Od této doby si s řidiči a průvodci raději dvakrát potvrzuji, na jakém místě a v kolik hodin se znovu sejdeme. Vyplatí se to.
S jazykovou bariérou vám taktéž pomůže důkladná pří-
prava vaší dovolené. Pokud si například před cestou zarezervujete auto, ubytování nebo transport mezi městy,
usnadníte si tím případnou komunikaci v cizím jazyce přímo v místě vaší dovolené. Návod na tyto rezervace naleznete na dalších stránkách této knihy.
Rozhodně bych vám ale doporučil znát alespoň několik
zdvořilostních frází v jazyce země, do které budete cestovat. Místní vždy potěší, pokud například dokážete poděko15
vat za poskytnuté služby v jejich mateřském jazyce. Dalším vyzkoušeným pravidlem je, že se znalostí padesáti až sta
základních anglických slovíček se domluvíte s kýmkoli na světě. Stačí si připravit několik výrazů týkajících se ubytování, jídla, dopravy a máte vyhráno.
16
CESTOVATELSKÉ VYCHYTÁVKY V této kapitole vám představím některé vychytávky, jež vám usnadní pobyt na dovolené. Nebudu zde vyjmenovávat
seznam věcí, co si s sebou pakuji, zmíním jen několik předmětů, bez kterých se na své cestě rozhodně neobejdu.
První položku na mém pomyslném seznamu představují
off-line mapy. Při bloudění městem velmi rychle poznáte, že se nemýlím a dobré stáhnuté mapy jsou nepostradatelnou výbavou každého cestovatele. Já používám bezplatnou mobilní aplikaci maps.me, která nejenže zobrazí
vaši polohu na mapě, ale funguje také jako off-line navigace. Připomeňme, že tento typ aplikace funguje kdykoli
a kdekoli a k jejímu využívání není potřeba internetového připojení. Maps.me vám zároveň umožní, při připojení k in-
ternetu, rezervaci ubytování skrze portál Booking.com (viz kapitola Rezervace ubytování). Aplikace zároveň obsahu-
je miliony bodů zájmu, což vám mimo jiné pomůže lehce a jednoduše vyhledat například hotely, památky, restau-
race a obchody. Funkčnost této aplikace a detailnost map jsem si mohl asi nejvíce vyzkoušet v marrákešské medíně. Byl jsem velmi překvapený, že mapy zahrnovaly veškeré
úzké uličky, u nichž by mě ani nenapadlo, že budou v mapách vůbec zanesené.
59
Další nezbytnou položkou mého seznamu je skrytá bez-
pečnostní kapsa na doklady a peníze. Tato úzká kapsa,
která není pod oblečením vidět, je k dostání v mnoha pro-
vedeních. Já používám tzv. neviditelnou ledvinku, jíž nosím připnutou kolem pasu. K dostání je taktéž ve verzi kapsy na krk, nohu, ruku či rameno. Mou neviditelnou kapsu mám
skrytou pod oblečením, čímž minimalizuji riziko ztráty peněz nebo okradení. Při této příležitosti si vzpomínám na cestu svého kolegy z práce, jenž odjížděl do Brazílie potýkající se s vysokou kriminalitou. Kolega měl celkem tři
kapsičky na peníze: jednu kolem pasu, druhou na rameno a třetí, která byla skrytá v opasku na kalhoty. Takto rozdělil
peníze celkem na tři různá místa. Pokud není na ubytová-
ní trezor, nosím s sebou zpravidla v kapsičce kromě peněz taktéž pas. Co se týče pokojového trezoru, tak v něm nechávám pouze pas a občas i část hotovosti. Nikdy ne celou
hotovost, jelikož tento typ trezorů má určitý kód, jímž mohou zaměstnanci hotelu klientům, kteří zapomněli svůj kód, trezor odemknout.
Určitě vám rovněž doporučuji vzít si s sebou alespoň dvo-
je pohodlné boty. Dva páry jsou důležité, zejména pokud zmoknete, a máte tedy jedny boty mokré. Mně se například
dobře osvědčily uzavřené turistické sandály, které jsou po zmoknutí ihned suché.
Cestování taktéž dokáže usnadnit cestovatelský batoh
s propracovaným organizérem, kde nemusíte nic dlouho
hledat. V tomto případě nemyslím krosnu, ale batoh, který během cest nosíte při sobě. Nevím, jak vás, ale mě nebaví neustálé štrachání v batohu. Pokud máte dobrý organizér,
pak přesně víte, kam sáhnout, abyste požadovanou věc 60
ihned našli. Pro své cesty jsem si pořídil batoh Everyday Backpack 20l od společnosti Peak Design, který mohu jen a jen doporučit.
Do zemí, v nichž se používají jiné typy zástrček než v Čes-
ké republice, si vždy beru univerzální cestovní adaptér, který lze použít na místní zástrčky. Koupil jsem si adaptér, který
je použitelný ve více než 150 zemích světa. K němu si vždy
beru i prodlužovačku s více zásuvkami. Díky této vychytávce tak mohu pomocí jednoho adaptéru nabíjet více zařízení
najednou. Prodlužovačka se taktéž hodí v případě, kdy u postele chybí zásuvka. A jelikož na svých cestách fotím jen mobilním telefonem, další nezbytnou pomůcku představuje powerbanka s kapacitou 20 000 mAh.
Nezapomeňte si s sebou také přibalit lékárničku, v níž bu-
dete mít teploměr a dostatečné množství základních medikamentů. Já například dostal v Japonsku chřipku a bohužel jsem měl s sebou pouze omezené množství léků, které mi
stačily pouze na první dva dny. Naštěstí nás cestovalo celkem šest, a já si tak mohl lékárničku doplnit od ostatních členů výpravy. Od této doby nepodceňuji množství léků, co
s sebou na cesty vozím. Do lékárničky si s sebou vezměte
i dezinfekční gel na ruce. Zejména v méně rozvinutých zemích se vám bude hodit.
Před cestou si do krosny vždy pakuji jednu balenou vodu,
a to proto, že v některých zemích může být složité ji ihned po příletu koupit. Z tohoto důvodu si vždy s sebou raději
jednu přivezu, díky čemuž mám pak zaručeno, že alespoň první půlden budu mít co pít.
V cestopisech jsem si všiml, že si někteří cestovatelé vozí
vlastní prostěradlo, které mohou kdykoli natáhnout přes
61
postel, jejíž prostěradlo se jim zcela nepozdává. Musím se
přiznat, že prostěradlo jsem s sebou ještě ani jednou nevezl, ačkoli jsem se dostal do situací, kdy bych ho rád použil. Místo prostěradla je možné případně využít povlak na deku, vložku do spacáku nebo lehký letní spacák.
Pokud pojedete do destinace, ve které budete například
využívat kajak nebo paddleboard, pak se vám bezesporu bude hodit vodotěsný lodní vak, jenž zabezpečí, že vaše
cennosti, včetně peněz a pasu, zůstanou v suchu a nepoškozené. Ve Vietnamu jsem s sebou tento vak na kajaku neměl, na další cestu jsem však už byl vybavený.
62
PETR BARTOŇ
HRA NA HORNÍKY V JIHOAMERICKÝCH DOLECH Jižní Amerika rozhodně patří mezi nejnebezpečnější místa
na Zemi. Šestitýdenní dovolená po Peru, Bolívii a Chile nás však přesvědčila, že to, s jistou dávkou opatrnosti, není
až tak hrozné, jak se píše v průvodcích. Dala by se napsat
samostatná kniha o nástrahách měst a hned další o nástrahách pustin, kterých zde není málo. Já si ovšem vybral jedno dobrodružství, jejž jsem nazval: „Hra na horníky aneb světlo na konci tunelu“. Pojďte ho tedy se mnou prožít.
Po dlouhé a úmorné cestě místními autobusy jsme se do-
stali do města Potosí, proslaveného svými stříbrnými doly.
Nejedná se o jen tak ledajaké doly, nýbrž o největší stříbr-
né doly na světě, ukryté v hoře Sumac Orco (Krásná hora). Z knižních průvodců jsme věděli, že je exkurze do dolů možná,
ale musíte si najít vhodného průvodce. Agentura Silver Tour nám připadala velmi důvěryhodná, a navíc byla doporučena
věhlasným knižním průvodcem. Ze stejné knihy pocházela řada dobrých rad, přičemž jedna z nich byla označena velkým
vykřičníkem: „Pokud vám někdo nabídne nákup dynamitu s možným odstřelením v dolech, okamžitě změňte průvodce.“
119
Byla sobota, a tak měli horníci svůj jediný den volna, což
byla na jednu stranu velká škoda, protože trochu mizí autentičnost, ale o pár řádků dále pochopíte, že to zase není
tak špatné. Z agentury nás dodávkou odvezli cca 10 km za město, kde jsme se v polorozpadlé garáži převlékli do ori-
ginálního hornického oblečení. Po nandání helmy s čelov-
kou, která připomínala baterku na ploché baterie z hlubokého komunismu ČSSR, a obutí vysokých holin naše mise opravdu začala.
Venku se spustila silná bouře a my (partnerka, já a zbylých
6 turistů) vyrážíme směr Sumac Orco. Vypadalo to, že se ještě zastavíme na občerstvení, ale to jsme se spletli. Není
totiž možné jít do dolů bez uctění hornického ďábla. Nakoupili jsme tedy cigára, koka listy a 96% alkohol. Náš průvodce byl bývalý horník, a tak ještě zaklepal na okénko u nevábně
vypadající budovy a vyfasoval, no co jiného než pravý dy-
namit. V té době jsme byli oblečeni a připraveni vyrazit. Hra na horníka s opravdovým dynamitem ostatním přišla jako
skvělý nápad. S partnerkou jsme na sebe koukli, protože už máme za sebou mnoho životu nebezpečných příhod. Kýv-
la na mě a následně jsme všichni odhlasovali odstřel přímo
v dolech. Ostatní buď průvodce nečetli, nebo je hnal adrenalin a nedomýšleli žádné důsledky.
Bouře sílila a my jeli v dodávce stále výše k hoře Sumac
Orco. Chvílemi jsme jeli dost bokem, jak jemný prach z dolů smíchaný s vodou tvořil kluzké bláto. Připadal jsem si jako
v jiném světě, vzdalovali jsme se od města a měli na něj překrásný výhled v kontrastu se zničenými důlními vozíčky, které jsme postupně míjeli. Auto zastavilo a my rychle vyběhli k první důlní šachtě. 120
Kdo nikdy žádný důl nenavštívil, neuvěří. Venku panova-
la obrovská zima, avšak my jsme již po pár prvních krocích
dovnitř pocítili sálající horký vzduch, a to připomínám, že v dolech kromě nás nikdo nebyl. Pomalu jsme postupovali
chodbou dál a dál a já jen viděl, jak se nám vzdaluje světlo na konci tunelu, a to až do chvíle, kdy nebylo vidět vůbec nic.
Průvodce nám vysvětlil důmyslný způsob větrání, jakým vhánějí a odčerpávají vzduch do dolů.
Vlastně se až teď rozpovídal o tom, proč je to v dolech
tak nebezpečné. V dnešních dnech, kdy je těžba již vel-
mi omezená, jen zde zemře 30 horníků ročně. Navíc jsou horníci zcela nedostatečně vybavení ochrannými pomůc-
kami. Mají samozřejmě něco jako masky, ale ti v prvních
liniích se sbíječkou vdechnou díky použitým filtrům 50 % částeček prachu. To všechno znamená, že průměrná doba života jednoho horníka činí 10 až 15 let. U těch pracujících
v první linii se sbíječkou se už po jednom roce začíná objevovat neustávající kašel, jenž se po třech letech mění ve
vykašlávání krve. Taková jsou fakta. Ale proč zemře tolik horníků? Jsou totiž odměňováni podle množství vytěže-
ného vzácného kovu. Mohou tedy těžit klidně týden a nic
nedostat. Proto hodně záleží na vedoucím, který určuje, kudy se půjde, což často znamená razit chodbu v blízkosti jiné, a tím napomáhat sesuvu.
Tímto jsme nahlédli do zákulisí, ale zpět k našemu příbě-
hu. Velkou část cesty jsme mohli jít pěšky, i když jsme se
každou chvíli praštili do hlavy o kus horniny. Další úsek byl
však schůdný již jen po čtyřech, přičemž jsme si museli držet helmu, aby čelovka svítila tam, kam skutečně má. Po nějaké době jsme se dostali na rozcestí, odkud vedlo pět
121
cest a ta nejkratší mířila k hornickému bohu (ďáblovi). Ten opravdu vypadal jako ďábel a měl kolem sebe vyskládány
listy koky, na nich cigára a alkohol. Právě tento ďábel, kterého všichni horníci uctívají, je chrání od smrtelných úrazů díky darům, jež mu dávají.
V tu chvíli přišla řada na dynamit. Z rozbušky se musela
sloupnout ochranná hmota a průvodce dal dynamit do ru-
kou jedné turistce. Je to zajímavý pocit držet opravdovou
výbušninu. Následně průvodce vyzval druhou turistku k zapálení. Zápalná šňůra byla dlouhá jeden metr, což nám zaru-
čovalo krásné 4 minuty života. Všichni jsme si mohli podržet v ruce dynamit s hořící rozbuškou. Nervozita všech očividně stoupala k vrcholu. Průvodce odběhl a já měl před očima
tragické výjevy, v nichž jeden malý bludný výbuch způsobil sesypání masivní skály na horníky nebo jen malý sesuv, kte-
rý je uvěznil na dlouhé dny v malém prostoru. Do toho jsme si všichni drželi uši, aby nám následkem výbuchu nemohly prasknout bubínky.
Rána jako z děla, všude prach, a to byl jen malý dynamit
vzdálený při výbuchu 250 m. Dýchání se hned znatelně ztí-
žilo, a to jsme nevěděli, co nás ještě čeká. Chodbou jsme po čtyřech dolezli k vysokému komínu a tam postupně „šplhali“ po výstupcích do 40metrové výšky. Nahoře někteří
účastníci vypadali jako před smrtí, těžce dýchali, k tomu
převýšení a všude ve vzduchu štiplavý prach s teplotou přes 40 stupňů Celsia. Tímto výšlapem končila celá důlní exkurze a my se pomalu přesouvali k východu. Nikdo z nás
si v tu chvíli nedovedl představit, jaké by to bylo, navštívit toto místo v jiný den než v sobotu. To je totiž důl doslova za-
hlcen černou mlhou štiplavého prachu, což by celou exkurzi 122
učinilo o dost náročnější. Stále ještě nejsme venku a člověk už je naprosto otupělý, nevadí mu nárazy helmou každých
několik vteřin, jen se těší na to pomyslné světlo na konci tunelu. A opravdu, ve chvíli, kdy spatříte přírodní světlo, si
uvědomíte, co slovní spojení „světlo na konci tunelu“ skutečně vystihuje.
123