Bacilo Show Nemoc dětí nás neobešla ani zde, v Americe. Zdá se, že se před ní nedá schovat, ani když obletíte půl světa. Což je celkem škoda. Šelmy, když je napadne bacil, to umí pořádně roztočit. Kéž bych to mohla říct v souvislosti s tanečním parketem. Bohužel jediná, která mezi nimi obvykle tančí, jsem já. A o žádný pomalý cajdák kupodivu nejde. Nevýhoda dvou a více dětí nepochybně spočívá v tom, že když si jedno dítě přinese ze školky podobný „suvenýr“, druhé se po něm musí ihned opičit a za pár dní mám doma pacienty dva. V tom nejhorším případě jsme za chvíli nemocní všichni. Nechápu, proč po sobě musí všechno opakovat. Jsem si na 100 % jistá, že všechny ty reklamy v televizi, rádiu nebo na internetu, které v nás mají vyvolat akutní potřebu pořídit si daný produkt nebo službu, vycházejí z výzkumu realizovaného právě na dětech. Ty jsou pro získání určitých vzorců chování zcela ideálními subjekty. O čemž mimochodem svědčí i moje kniha. Naposled jsem si toho všimla, když jsem šelmám nabízela ovoce. Lili měla střevní potíže a moc toho v sobě neudržela. V rámci diety jsem se do ní snažila dostat něco, co v ní pokud možno zůstane: „Zkusíš si dát kousek banánu? Něco do toho bříška dostat musíme,“ pobízela jsem ji. Po půldenním odmítání nakonec souhlasila. Když to zaregistroval Pepík, chtěl banán také. Než jsem ho stihla oloupat, Lili si určila podmínku, že ho chce nakrájet na kolečka. A co myslíte, že si hned na to usmyslel Pepík? Kdyby to neviděl u Lili, ani by ho to nenapadlo (a to je zarytým fanouškem aut a kola všeho druhu ho nesmírně
2
fascinují). Vzbudit u nich tímto způsobem potřebu, která se týká získání hmotného statku, není žádný problém. Opravdu je ale nutné, aby si šelmy záviděly i bacily? Jak už jsem jednou uvedla, mé sympatie k předškolnímu zařízení jsou obrovské. Nicméně pokud mi z něj děti dotáhnou domů něco, co je pouhým okem neviditelné a současně tak mocné, že je dokáže proměnit ve dvě krvelačné a nelítostné bestie, nejraději bych ho zakázala. Tato odvrácená strana školky mi vůbec není po chuti. O takový bonus jsem se nikoho neprosila. Velice často se nemoc začne projevovat, když je venku hezky. Znáte to, celý týden prší, děti vám doma vlčí tak, že se málem houpají na lustru, a když konečně vyleze slunce, nemilosrdně je napadne bacil a sundá je k zemi. Je to jako sledovat takový malý MMA zápas v přímém přenosu. Bohužel velice často končí v neprospěch šelem. Bacil zjevně přípravu a tvrdý dril nepodceňuje. Ještě zajímavější je scénář, že máte dlouho dopředu domluvenou nějakou akci nebo nedejbože dovolenou. Nás se to nedávno dotklo u ceremoniálu k ukončení školky neboli pre-school graduation. Školní rok se tady uzavírá již v poslední květnový den. Šelmy poctivě celý týden před ceremoniálem nacvičovaly důležitý program, který se tam měl odehrát. Všichni jsme se na tento den moc těšili. A co se stalo dva dny předtím? Střevní chřipka! Uznali jsme za vhodné, že se šelmy nezúčastní. Ledaže by do této slavnosti zakomponovali speciální improvizační složku zvanou „Hod šavlí“, kterou by ale asi nikdo nedocenil. V sourozencích se v takto těžkých časech probouzí vzájemná podpora a snaha pomoci. Když Lili dotáhla bacila jako první, Pepík ji chodil hladit, nabízel jídlo, a dokonce jí
3
nosil hračky, o které se obvykle přetahují. Teď by se empatický páneček tak rád podělil, jen aby už byla ségra v pořádku. Je to opravdu borec. Evidentně ji potřebuje zdravou. S kým jiným by se hádal? Do koho jiného by kopal? Komu jinému by škubal vlasy? To se přece nemocným nedělá. A to ví i malé děcko. Když k nám zavítá nějaká nemoc, existují zpravidla dvě možnosti jejího setrvání. 1. Jednorázová vlna: • tahá se jak sopel • zákeřná forma útoku, udeří nemilosrdně a tvrdě, dítě podlehne velice rychle • konec je v nedohlednu • psychické zdraví matky je negativně poznačené hodnotou 5 z 5 2. Dvoufázový útok: • jak rychle přijde, tak rychle odejde • dítě je po určitém impulzu zase fit (většinou se jedná o vypuzení démona z těla jedním ze dvou možných otvorů – vrchem nebo spodem) • po pár hodinách zase udeří a dítě opakovaně lehne • matka dostala šanci na rekonvalescenci a navrácení psychiky do původního stavu Těžko říct, který útok se dá považovat za shovívavější. Je lepší vytrpět si to vše naráz, nebo si dát mezitím chvíli pauzu? Jedno je jisté – v tomto období se to u nás doma šmahem ruky změní na samé:
4
• podej • udělej • přines • nachystej • uvař • nakrájej • zamíchej • utři • nakrm • připrav • nalij Já už ty příkazo-přání ani nepočítám. V podstatě je i nereálné je sečíst správně, někdy se prolínají, duplikují, násobí, slučují a bůhví co ještě. Co jsem ale s vysokou přesností dokázala spočítat, je množství hlavních rolí, do kterých jsem byla v rámci „Bacilo Show“ nedobrovolně obsazena. Že nevíte, co je Bacilo Show? Tato tragikomedie, nesoucí velice příznačný název, se u nás vysílá vždy, když jsou šelmy nemocné. Správné herecké obsazení je nesmírně důležité. Castingem jsem evidentně prošla jenom já, a to jsem se prosím ani do žádného nehlásila. Anebo se tím castingem myslí těhotenství a porod? Tak to pak jo, to bylo dobrovolné. Ale zpátky k těm rolím, trochu se vám o nich rozepíšu: Matka, chobotnice Jedno chapadýlko chystá čaj, druhé krájí jablko, třetí utírá sopel, čtvrté podává kýbl na zvratky, páté vaří oběd, šesté konejší, sedmé plní myčku a osmé se nestíhá ani poškrábat na zadku. Kolik že jich vlastně ta chobotnice má?
5
I když by se mohlo zdát, že vás provádím dokumentem z hlubin moře, nenechte se zmást. Na rozdíl od chobotnice, která se ladným pohybem přesouvá po dně oceánu, já musím zvolit svižnější tempo. Pokud nebudu dostatečně rychlá a obratná, koleduji si o průser. Šelmy nerady povely opakují dvakrát. Matka, pařmenka Bude dlouhá noc – vabank nádherně hrát, hodně dlouhá noc – nikdo z nás nejde spát, tebe mít je to, co chci nejvíc. Ten nápad máme právě teď oba. Dlouhá noc. Ty a já na stokrát. Naše dlouhá noc, nikdo z nás nejde spát, tebe mít, je to, co chci nejvíc. A právě nám teď dlouhá noc začíná. Snad mi paní Helena odpustí, ale její text každým slovem skvěle vystihuje noc, když se šelmy nechaly lapnout do sítě bacila. I když já osobně bych raději volila verzi v třpytivých šatech a se sexy účesem na tanečním parketu, osud mi nadělil jinou roli. Svoji dlouhou noc si užívám v pyžamu, s rozcuchanými vlasy a otoky pod očima v důsledku pravidelného nočního buzení. Obličej, který ráno uvidím v zrcadle, bych nejraději vymazala z povrchu zemského. Na nápravu škody nepomůže ani dvojitá dávka denní porce kolagenu.
6
Matko-robot Všechny pokyny již znám, mám je uložené v procesoru. Jedu v zautomatizovaném režimu. Nasazuji rychlost matko-robota, uspokojím všechny potřeby v domácnosti v rekordním čase. Podej, udělej, uvař! – bzz, jeden krok tam, dva zase zpátky a je hotovo. Bzz – otočím hlavou o 180°, namátková kontrola vizuálním kontaktem uskutečněna. Bzz – promažu opotřebovanou rezavou součástku a jede se dál. Vykliď, umyj, odlož! – bzz, série příkazů splněna. Bzz – další namátková kontrola, zda dítě stále dýchá a neudusilo se zvratky. Bzz – přesun nově znečistěného nádobí do myčky. Bzz – porucha systému. Bzz – slyšíte mě? Bzz – pokud nedostanu update softwaru, pak nemohu sloužit. Bzz – halóookubiouaoiudalkelaůdůlkbljaůlkbůlkaůlbkfů… Nějak takhle matko-robot dosluhuje svoji večerní šichtu a ve stavu „mimo provoz“ padá do postele. Matka, pracovník zákaznické podpory „Co by ti pomohlo, aby ti bylo líp?“ „Dáš si ještě kousek rohlíku?“ „To jablíčko bylo ale sladké, že?“ „A nemáš žížu? Musíš hodně pít, aby tě nebolela hlava.“ V této roli typicky používám otevřené otázky pro zjištění potřeb zákazníka. Uzavřenými otázkami si klienta nakloním na svoji stranu a dostáváme se ke konsenzu. Také poukazuji na přidanou hodnotu spojenou se službami, které nabízím. Je pravda, že cílit na zákazníka, který je indisponovaný a přikyvuje mi téměř na všechno, je hyenismus největšího zrna, ale já svoji pozici nezneužívám. Jsem čestný člověk.
7
Třeba by mě v životě nenapadlo položit otázku typu: „Když tě z toho teďka dostanu, budeš mě pak poslouchat lusknutím prstů, jasný?“ Nebo třeba: „S kým si myslíš, holčičko, že si hraješ? Nepodám ti pití, dokud mi neslíbíš, že až se uzdravíš, uklidíš si ten binec v pokoji.“ Taková bezpáteřná krysa opravdu nejsem. Mají štěstí ty moje šelmy, že mají za matku právě mě! Empatická matka Tak jako ve většině amerických filmů, které mají povinný happy end, i u nás doma se šelmy nakonec z nemoci vylížou. Než k této závěrečné scéně dojde, musí proběhnout klasický srdcervoucí dialog (stále se držíme amerického scénáře). A tak se i já snažím své šelmy utěšit nejlépe, jak umím. Ale ne, tentokrát vážně. Mrzí mě, když je něco bolí. Proto jim často říkám, že až se vyspinkají, bude jim líp. Pozitivní přístup přece dělá divy. Empatickou matku ve mně dokonale vystihují následující verše (zase vás na chvíli potrápí moje hluboce zakořeněna básnická duše, která se dere ven ze všech stran): Pohladím za ouškem, pusu dám na čelo. Už aby ti bylo zítra zase veselo. Spinkej sladce, nabírej síly, vzdejte se, škaredé bacily! Zůstaňte ve školce, nelezte nám už sem, my se bez vás hravě obejdem. Spinkej sladce, schovej ty slzy, budeš zdravá už velice brzy.
8
Pohladím za ouškem, pusinku na líčko, zítra si dáme pro zdraví jablíčko. Já vím, já vím, nemusíte tleskat. Jinak bych se červenala. Fakt je, že období, když jsou šelmy nemocné, mi umožňuje vyšperkovat svůj time management k dokonalosti. Zvládání více rolí najednou je pak už malina. Řekl někdo Zlatá malina? Ne, ty se tady rozdávat nebudou. Pojďme vyhlásit vítěznou roli pro Oscara. Tram-ta-da-dá. Ve filmu Bacilo Show vyhrávám Oscara já, a to za roli: …… Můžete tam doplnit tu, která je vám nejsympatičtější. Nebo klidně i víc rolí. Více Oscarů mě rozhodně neurazí. Ale víte co? Oscara si zasloužíme všechny. Péče o nemocné šelmy dá přece pořádně zabrat každé z nás.
9