Dřív čmeláci nelétali, chodili si pěkně pěšky do růží i do vojtěšky. Měli totiž tlustá těla a ta vzduchem neletěla.
Také měli krátká křídla, zkrátka čirá motovidla. Čmelák to však nechtěl vzdát, tak se začal kolem ptát, jak své přání uskutečnit.
V trávě potkal mravence a dlouho se neostýchal. „Poraďte mi, milý pane, jak udělat, abych lítal. Tahle vášeň ve mně plane.“ Mravenec naň sotva kouknul, vždyť měl práce nad hlavu. „Co to tady vymýšlíte? Co jste to za otravu? Snad si ze mě nestřílíte.“
„Vždyť jste tlustý jako bečka, jak byste tak mohl lítat. Zalezte si do koutečka a dělejte, co Vám radí čmeláci, co nejsou mladí.“