Blázni kvetou C. H. Ohr.
Bezmoc V mé mysli – střet dvou protichůdných vln. Nezvladatelných pocitů až po okraj jsem pln. „Čemu mám věřit?” sám sebe se ptám. A musím si se vším poradit sám. Nikdo mi s řešením nemůže pomoci, a tak se utápím ve vodách bezmoci.
2
Déšť Padá déšť, kapka sem, kapka tam. Kap, kap! Ach, tenhle zvuk moc dobře znám. Kap, kap! Jako úder bubnu, dopad každé kapky. Kap, kap! Stečou dolů, odpaří se nahoru, zpátky. Kap, kap! Zmáčí vše, co jim stojí v cestě. Kap, kap! Spláchnou špínu ve vesnici, městě. Kap, kap! Do krajiny se rozlije zdivočelá řeka. Kap, kap! Zasáhne všechny, nikdo to nečeká. Kap, kap! Náhle však dešťový orchestr utichne. ... Zavládne klid v celé široké krajině. ...
3
4
Podzim Stříbrolesklé kapky deště smáčí tvoji tvář, stromy v parku svlékly svůj šat pestrý, vraní křídla tlumí i tak slabou slunce zář, blíží se už příchod tvojí sestry.
5
Vločka ve světle lampy vločky se rojí před tváří křehké lásky mojí vítr si hraje s vlasy tvými jen jeden pohled nestačí mi jsi okouzlující, je to tak tvoji krásu zkoumá můj zrak očima hladíš noční oblohu já ani na hlásku se nezmohu přes vločku co taje na tvém rtíku ty šeptáš něžná slůvka díků
6
jsi můj konec a já tvůj
kdyby měl skončit svět chtěl bych s tebou uletět strávit spolu chvíle poslední a až naposled se rozední dokola se rozhlédni je to pohled nevšední mou tvář prohlédni si naposled pohlédni mi do očí a skončí svět
7
báseň jako každá jiná
napíšu ti báseň o mé lásce k tobě ukážu ti verše co mám v zásobě abych vyjádřil co k tobě cítím vyzdobím svá slova lučním kvítím rýmy ti z rukávu vysypu a už z principu přimíchám jeden unikát napíšu si epitaf ať i z mého náhrobku jsi paf budu se rozkládat pod mramorem a vyznávat ti lásku post mortem a abych nikdy nezmizel ti z paměti naučíš se recitovat moje verše zpaměti
8