Slabin snář

Eva Pelikรกnovรก 2020

Poděkování O vydání knihy se zasloužilo zejména několik lidí, kterým bych chtěla speciálně vyjádřit své veliké poděkování: Mileně Hrubé Pavlíně Süssové Janu Krausovi Markovi Zemánkovi Světle Fejglové Michalovi Špačkovi Vladimírovi Mařincovi Petrovi a Ludmile Bratských Jaroslavu Süssovi

Moje velké díky patří také i všem lidem z nakladatelství Pointa, kteří mě svoji podporou a ochotou provedli všemi kroky, díky kterým kniha mohla vyjít.

To největší poděkování ale patří mé nejbližší rodině, díky které mám život takový, abych se mohla radovat i z vydání své první knihy – maminko a babičko – děkuji!

„Mohla bych být vším na co si jen vzpomenu ale chtěla jsem být jeho.“ (Rupi Kaur)

5

Přicházej ke mně bez vyzvání, v nahotě lásky a upřímnosti.

Přicházej se mnou na odpověď, na odpuštění bez výčitek, kým že my dva jsme, když společně stáváme se jedním.

Přicházej na bezmeznou sílu lásky i na bolest z odloučení.

Přicházej v moci a smyslu velkých citů, co bezelstně buší do hrudníku.

Přicházej v pochopení pomíjivosti, co marně se topí v každodennosti.

Přicházej k prožití pocitů bez tíže, když stále držím se tvé náruče.

Přicházej v čistém jménu lásky, se srdcem v dlaních a bez dalších slov: Tak zase někdy jindy, asi…

7

Štěstí – chodíš samo po světě?

Touláš se, hledáš, toužíš po své druhé polovině?

A tušíš něco o tom světě?

Tam, kde ztrácíme se, jen abychom našli jsme tě.

8

Co říkáš, štěstí? Že mýlím se snad?

Tak prý má se to tak, že nosíme tě uvnitř sebe a marně kolem hledáme tě.

Proč tvůj hlas neslyším ani tak?

Naslouchám pečlivě, to mi věř. Šeptáš tiše?

Ani tak stále neslyším tě.

Tak zakřič, štěstí, z plných plic!

Ať konečně pochopím, že nemám tě hledat v ulicích.

9

Osamoceně ve výšce zvon odhodlaně kýve se – z jedné strany na druhou.

Rozeznít snaží se hbitě celou svoji duši, celý svůj plášť, dál než do dvou světových stran.

Zvon zpívá však jen prázdnotou – chybí mu srdce, co rozeznělo by se z jedné strany na druhou.