Eva Pelikรกnovรก 2020
Poděkování O vydání knihy se zasloužilo zejména několik lidí, kterým bych chtěla speciálně vyjádřit své veliké poděkování: Mileně Hrubé Pavlíně Süssové Janu Krausovi Markovi Zemánkovi Světle Fejglové Michalovi Špačkovi Vladimírovi Mařincovi Petrovi a Ludmile Bratských Jaroslavu Süssovi
Moje velké díky patří také i všem lidem z nakladatelství Pointa, kteří mě svoji podporou a ochotou provedli všemi kroky, díky kterým kniha mohla vyjít. To největší poděkování ale patří mé nejbližší rodině, díky které mám život takový, abych se mohla radovat i z vydání své první knihy – maminko a babičko – děkuji!
„Mohla bych být vším na co si jen vzpomenu ale chtěla jsem být jeho.“ (Rupi Kaur)
5
Přicházej ke mně bez vyzvání, v nahotě lásky a upřímnosti. Přicházej se mnou na odpověď, na odpuštění bez výčitek, kým že my dva jsme, když společně stáváme se jedním. Přicházej na bezmeznou sílu lásky i na bolest z odloučení. Přicházej v moci a smyslu velkých citů, co bezelstně buší do hrudníku. Přicházej v pochopení pomíjivosti, co marně se topí v každodennosti. Přicházej k prožití pocitů bez tíže, když stále držím se tvé náruče. Přicházej v čistém jménu lásky, se srdcem v dlaních a bez dalších slov: Tak zase někdy jindy, asi…
7
Štěstí – chodíš samo po světě? Touláš se, hledáš, toužíš po své druhé polovině? A tušíš něco o tom světě? Tam, kde ztrácíme se, jen abychom našli jsme tě.
8
Co říkáš, štěstí? Že mýlím se snad? Tak prý má se to tak, že nosíme tě uvnitř sebe a marně kolem hledáme tě. Proč tvůj hlas neslyším ani tak? Naslouchám pečlivě, to mi věř. Šeptáš tiše? Ani tak stále neslyším tě. Tak zakřič, štěstí, z plných plic! Ať konečně pochopím, že nemám tě hledat v ulicích.
9
Osamoceně ve výšce zvon odhodlaně kýve se – z jedné strany na druhou. Rozeznít snaží se hbitě celou svoji duši, celý svůj plášť, dál než do dvou světových stran. Zvon zpívá však jen prázdnotou – chybí mu srdce, co rozeznělo by se z jedné strany na druhou.