Rachot po Bucharech 2018

RACHOT PO BUCHARECH 2018

ODBORNÍ LEKTOŘI - A POROTA UŽ JSEM TADY ZASE Žijeme ve složité době. Věci nám velice dobře známé jsou najedou úplně jiné, úplně cizí a nesrozumitelné. Někdo prohlásí kampaň. Hurá, budou slevy. Jenže ona je to politika. Někdo řekne, že jde na jedno a opravdu si dá jen jedno, protože všechny peníze utratil za chytrý telefon, přičemž sám zůstal dutý jak bambus. Těžko se člověku orientuje. Ale přece jen je světýlko na konci tunelu. Takové hlasité, početné a přiměřeně pravidelné. S příchodem jara (technicky) přichází i divadelní festival do Michálkovic. Ostravské Buchary jsou ostrovem jistoty ve světe bláznů. Zde jsou totiž všichni šílení zcela oficiálně a bez okolků  Jak si jinak vysvětlit, že rok co rok se sejde parta lidí, kteří jsou pěkně vykutálená čísla (devítka konkrétně) a uspořádají happening, za který by se nestyděla ani kdejaká rocková kapela. Aneb dny plné radosti, tance, hudby a zejména hereckých výkonů, které prakticky nelze slovy popsat. Kdo si myslel, tento rok tomu bude jinak, ten se šeredně spletl. Letos totiž prezident festivalu Petr Rada otevřel dveře hned dvanácti souborům, respektive dvanácti hrám, a nacpal tak předposlední březnový týden k prasknutí.

Buchary rostou a my také. Buchary do vznešenosti, Devítka do ostřílených pořadatelů a já do šířky.  A jsem rád, že po roční pauze mohu zde na těchto divokých řádcích opět slíbit, že žádné z obou bedlivých redaktorských očí nevynechá jedinou důležitou událost, žádné ucho (opět dvě) nepřejde žádný drb a žádná ruka šmátralka (kupodivu stále dvě) neopomene osahat si všechny zážitky festivalu příslušící. A třeba, dámy a pánové, třeba se nám to letos konečně povede splnit  Přípravy proběhly nečekaně rychle, neboť pan prezident (ano, Rada) vdechnul všem materiálům nečekanou eleganci, technika byla obohacena o další moderní přírůstky a povedené duo Ivet a Renda se po čase unavili a přestali neustále tahat nábytek po budově, tudíž lze sál prohlásit za připravený. Kdo nevěří, ať tam běží. Divadlo na Vás již čeká. A jak řekl pan Horníček, láska k divadlu začíná tím, že do něj přijdeme včas…tak přijďte  Michal Rychtr, Kontradmirál redakce Rachotu po Bucharech

-1-

RACHOT PO BUCHARECH 2018

PROGRAM FESTIVALU 2018 Letošní ročník je opravdu doslova našlapaný. Proto začínáme již v úterý a končíme nevíme kdy  Zde to máte krásně úhledně v tabulce Petra Rady. Takzvaná Radovka = tabulka Petra Rady, co dokáže poradit.

Úterý 20.3.

18.00 hodin Úterý 20.3.

18.15 hodin Středa 21.3.

18.00 hodin

Slavnostní zahájení přehlídky primátorem města Ostravy Ing. Tomášem Macurou, MBA Divadlo DEVÍTKA Ostrava J. Chapman, J. Lloyd: (NE)PRODEJNÉ MANŽELKY

Divadlo DEVÍTKA Ostrava Aldo Nicolaj: PĚTKRÁT DO ČERNÉHO

DS Berani Těškovice

Čtvrtek22.3.

Michael Cooney: HABAĎŮRA aneb nájemnici pana Swana

18.00 hodin Pátek 23.3.

18.00 hodin Pátek 23.3.

20.30 hodin Sobota 24.3.

10.00 hodin Sobota 24.3.

12.00 hodin

1. Jarkovská divadelní společnost Proskovice Karel Franczyk: PAN KOBKÁN VDÁVÁ DCERU

Lidové divadlo Krnov Robin Hawdon: DOKONALÁ SVATBA

Divadlo Skřítek Havířov

Luděk Talián: PŘÍBĚH STARÉ LENOŠKY

Ochotnický DS Kolovrat Petrovice Jan Váchal: PANÍ FANTOMASOVÁ SE ZLOBÍ aneb zločin v muzeu čerstvého umění

Sobota 24.3.

15.00 hodin Sobota 24.3.

18.00 hodin Sobota 24.3.

20.30 hodin

DS Pod zámkem Kyjovice David Tristram: OPAČNÉ POHLAVÍ

Divadlo Dostavník Přerov

Zdeněk Hilbert: INFERNO aneb Konec legrace

Divadlo Nad Struhou Proskovice Bengt Ahlfors: DIVADELNÍ KOMEDIE

ŠAMU Štítina

Neděle 25.3.

10.00 hodin

Marc Camolleti: A DO PYŽAM!

Neděle 25.3.

13.30 hodin

Dale Wasserman: PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM

Neděle 25.3.

17.30 hodin

Divadlo v Lidovém domě Vsetín

Vyhlášení výsledků a vítěze přehlídky

ORNÍ LEKTOŘI – POROTA

-2-

RACHOT PO BUCHARECH 2018

ODBORNÍ LEKTOŘI - POROTA Petra Richter Kohutová Ostravská rodačka, kterou vítr a srdce zavál na západ Čech. Působila jako dramaturg v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a v Městském divadle v Karlových Varech, hostovala v Českém Těšíně, Olomouci, Opavě, ostravské Aréně, Praze, u Romana Černíka v Evrybábách. Od roku 2000 dramaturgyní souboru Divadelního studia D3. Mezi lety 2006 a 2007 Déčko i vedla. Připravuje repertoárové inscenace, s režisérem Petrem Richterem prázdninová vagantová putování.

Od 2011 stálá dramaturgická spolupráce s profesionální činohrou Karlovarského městského divadla. Jezdí na divadelní přehlídky jako porotkyně (Kojetín, Horšovský Týn, Louny...) i jako nadšený pozorovatel. Od 2014 se účastní jako lektor režijní školy SČDO (pod vedením Františka Zborníka). A od roku 2016 pravidelná porotkyně Ostravských Bucharů.

To bychom nebyly my, kdybychom naši porotkyni nevyzpovídali. Přeje jen potřebujeme do nultého čísla něco dát, že?  Bude to Vaše 3. návštěva, očekáváte, že Vás Buchary ještě něčím překvapí?

Překvapení je vždy žádoucí. A vzhledem k tomu, že se objeví soubory, které ještě neznám (Těškovice, Krnov, Petrovice, Vsetín); vzhledem k tomu, že v programu jsou autorské počiny (Karla Franczyka, Luďka Taliána či Zdeňka Hilberta); a vzhledem k tomu, že některé soubory se pouštějí do velmi těžkých předloh (třeba Dokonalé svatby, která klade nesmírné nároky na herecké řemeslo, nebo Přeletu nad kukaččím hnízdem, obtížné tematicky i inscenačně), nepochybuji o tom, že překvapení se dostaví - a troufám si doufat, že příjemné.

Jste připravena na letošní rekordní počet 12 soutěžních představení? Fyzicky i psychicky?  To zjistím ve chvíli, kdy se dostaví vyčerpání fyzické, projevující se třasem, neschopností povstat či koktáním, i psychické, projevující se pokusy zabíjet členy souborů, členy poroty či sebe.

Máte zkušenosti s divadly na většině naší malé země. Dají se nalézt rozdíly v krajích nebo jsou divadla a především amatérské soubory všude "stejné"?

To je tak široká otázka, že ji zpracuji cca do Ostravských Bucharů 2020 ve formě tisícisvazkové publikace a budu očekávat, že ji vydáte jako přílohu almanachu k jubilejnímu desátému ročníku.

Je určení vítěze tím nejtěžším úkolem porotce? (hned po přežití) Ne. Na prvním místě je skutečně přežití, na druhém udržení myšlenky při debatách (aby se soubory moc nedivily, eventuálně jim debaty k něčemu byly), na třetím všechno ostatní. Asi včetně určení vítěze.

Klasická nikdy neutichající otázka, co přejete účastníkům letošní přehlídky?

Pevné nervy, absenci trémy a zlomení vazu. A nechť si přehlídku užijí. Tak či onak.

-3-

RACHOT PO BUCHARECH 2018

ODBORNÍ LEKTOŘI - POROTA

Petr Kracik Divadelní režisér, v letech 1991-2013 ředitel a umělecký šéf Divadla pod Palmovkou, narodil se v Trutnově, vystudoval herectví na Lidové konzervatoři a režii na DAMU. První angažmá získal v brněnském Loutkové divadle Radost. Následně je jeho práce spojená zejména s divadly v Praze. Spolupracoval s Divadlem na Vinohradech, Národním divadlem, Státní operou, Městským divadlem v Brně, Východočeským divadlem Pardubice a Hudebním divadlem Karlín. Několik let byl pedagogem herectví a režie na divadelní fakultě AMU. Za jeho režisérského působení vzniklo nespočet představení, na vypsání všech bychom potřebovali speciální číslo Rachotu po Bucharech. Jedná se například o Tragický příběh Hamleta, O myších a lidech, Utrpení mladého Werthera, Kočka na rozpálené střeše, Přelet nad kukaččím hnízdem, Paličova dcera, Tři mušketýři a další a další a další. Dle svých slov se nikdy na jeviště nehnal, ale v případě nutnosti jej můžeme spatřit v herecké roli na divadle, anebo také občas ve filmech (Nestyda, Smyčka).

Aktuálně působí jako profesor herecké výchovy na Mezinárodní konzervatoři v Praze.

Samozřejmě novic na porotcovské židli musí být vyzpovídán. A kdo jiný by se měl zhostit této zodpovědné povinnosti nežli naše velikost.

Letos to bude Vaše premiéra na Bucharech, máte očekávání od festivalu na severu Moravy?

Nemyslím, že se atmosféra přehlídky bude příliš lišit od těch, co pravidelně navštěvuji: Poděbrady, Kroměříž, Červený Kostelec…atmosféra bude určitě skvělá…jen tam bude asi méně lidiček od amatérského divadla, které osobně znám…nevadí…seznámíme se…

Je to Vaše první pracovní návštěva Ostravy?

V podstatě ano. Hrálo se zde pohostinsky několik mých inscenací, ale jako režisér jsem na Ostravsku nikdy nepracoval.

Jaké byly herecké, případně režisérské začátky Petra Kracika?

Velmi nesmělé. Dlouho jsem se divadlu vyhýbal. Myslel jsem, že do něho nepatřím. Miloval jsem spíš film. Ale v 17 letech se vše změnilo a už v 18 letech jsem poprvé režíroval v divadle…

Stejně jako Vaši kolegové v porotě máte přebohaté zkušenosti v divadelním prostředí, ve Vašem případě zejména v Praze, dokážete si ještě vcítit do role začínajícího herce?

Myslím, že dokážu pochopit každého, kdo chce být hercem…těžší je vytýkat chyby, kterých se při hraní dopouští…ale já dovedu být při hodnocení milý…někdy..

Obligátní otázka: co byste popřál účinkujícím festivalu?

Je jasné, že všichni by si přáli uspět na festivalu, co nejlépe. Tak ať se jim to povede. Budu jim držet palce.

A doplňující na závěr: Jako fanoušek vlakové dopravy, plánujete dorazit do Ostravy vlakem?

Samozřejmě, že přicestuji vlakem – myslím, že kromě letadla je to nejrychlejší spojení. A pro mne je to i stále romantické cestování…

-4-

RACHOT PO BUCHARECH 2018

ODBORNÍ LEKTOŘI - POROTA

Vladimír Fekar (předseda poroty) Třetím členem odborné poroty je pravidelným divákům OB velice známý magistr Vladimír Fekar. Tento úspěšný absolvent Slezské univerzity Opava (obor česká jazyk a literatura, její dokumentace a tvořivé využití) a JAMU Brno (obor divadelní dramaturgie) se stane porotcem již počtvrté. Od roku 2003 je dramaturgem Městského divadla ve Zlíně, dříve působil na scéně v Českém Těšíně. Jako dramaturg hostoval i na dalších českých scénách (Olomouc, Hradec Králové, Praha). Příležitostně píše dramatické texty (Palubní deník Hanzelky a Zikmunda, Tenkrát na zabíjačce, Sestra, Dvojhlas, Andromaché, Kabaret Astragal a další), rozhlasové hry (Jiné moře) nebo připravuje adaptace a dramatizace společně s režiséry (Tracyho tygr, Odile, Masky, Modré květy a další). Z ostravské kultury jej ovlivnila krátká spolupráce na dvou inscenacích s režisérem Josefem Janíkem. Krom akademických titulů se pan Fekar honosí také titulem nadpozemským, je předsedou odborné poroty Ostravských Bucharů.  Letos to bude Vaše 4. účast v odborné porotě, předpokládáte, že bude z Vaší strany něco jinak?

Jsem už o rok starší, takže přijede o rok starší muž než loni. Každým dnem jsme někdo jiný a zároveň jsme pořád stejní, od narození. Je to skoro filozofická otázka. Kdybych poprvé porotcoval Buchary v pěti letech, a teď ve čtyřiceti šesti letech, asi bych vnímal divadelní inscenace rozdílně, asi by se mi líbily jiné inscenace. Přivezu s sebou zkrátka o rok starší oči, uši, mozek a sám jsem zvědavý, jak budou tyto součásti mého já poměřovat to, co na jevišti uvidí.

Ročník 2018 přinese hned 12 představení, máte trik jak zvládnout takové kvantum divadla v 6 dnech?

Nemám. A drogy ani žádné stimulanty neberu. Poradíte? Ale věřím, že pořadatelé nám pomůžou, abychom to zvládali.

Jedním z Vašich mnoha povolání je lektor na univerzitě, přistupujete k hodnocení jako kolega z divadla, nebo jako přísný učitel?

Na univerzitě se objevuji jednou za dva roky a spíše se obohacuji setkáním se studenty. Baví mě ti studenti, kteří mě vytrhávají ze zažitých kolejí mého myšlení. Takže se na výuku s nimi vždy těším. A přísný rozhodně nejsem, zdá se mi, že divadlo se musí učit především dialogem. A přísnost, strach cokoliv říci, by tvořivý dialog jen a jen zablokovala. Myslím, že se to týká i dialogu se soubory na přehlídkách.

A na závěr klasika, co byste Vy, předseda odborné poroty, popřál divadelním souborům, které se zúčastní letošní přehlídky?

Když na závěr přichází otázka a la klasika, tak i odpověď musí být klasika. A tak se uchýlím k frázi, která k divadlu patří, ale napíšu ji ve více jazycích: Zlomte vaz. Break a leg. ни пуха ни пера. Zlam noge…. Merde. Dáme si na festivalu úkol: zjistit, jakým způsobem si přejí herci zlom vaz v zahraničí.  -5-

RACHOT PO BUCHARECH 2018

MÍSTO KONÁNÍ DIVADELNÍ PŘEHLÍDKY

Kulturní dům Michálkovice Budova dnešního Kulturního domu Michálkovice byla postavena v roce 1897 jako jeden z michálkovických hostinců poblíž jámy Michal. Později se stala společenským zařízením tohoto dolu. Dnes patří kulturní dům mezi zařízení městského obvodu Michálkovice.

Využívá se pro pořádání koncertů, divadelních představení, plesů, festivalů, výstav, tanečních, schůzí, občanských shromáždění, firemních prezentací i rodinných a soukromých akcí a oslav.

Budovu kulturního domu najdete hned vedle areálu Národní kulturní památky Důl Michal. Tento důlní komplex budov ze začátku 20. století obsahuje několik dochovaných strojů, administrativní zázemí tehdejší doby a hlavně neocenitelnou atmosféru, protože areál je udržován tak, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli a zanechali vše na svém místě včetně špinavých stěn, ohmataného zábradlí, ošlapaných schodů a oprýskaných nátěrů. Takto je v přední části komplexu umístěna i restaurace ve stylu dobové hornické kantýny.

Jak se k nám dostanete?

Jak již bylo několikrát zmíněno, Kulturní dům se nachází v Ostravě Michálkovicích na ulici Československé armády 101. KD má vlastní vchod z ulice, nemusíte se tedy obávat placení za vstup do areálu Dolu Michal.

K parkování slouží ulice ČS armády, případně parkoviště naproti Michalskému náměstí. Pro milovníky MHD je hned vedle areálu točna trolejbusu 104 a zastávka autobusů 23, 49 a 97. Název zastávky je „Michálkovice“. Od zastávky jen sejdete přibližně 80 kroků podél areálu dolu Michal a na levé straně naleznete Kulturní dům Michálkovice.

-6-

RACHOT PO BUCHARECH 2018

DEN PRVNÍ – ÚTERÝ 21.3.2018 Úterý by byl prostě takový obyčejný den, kdyby se však nedělo něco grandiózního, enormního, kataklyzmatického.  Ano, ano, začínáme. Letka mužů a žen oděných do černých kombinéz divadla Devítka poletuje po sále a dokončila všechny potřebné detaily. Sál nám krásně svítí, všechno správně ladí a správce spokojeně v kanceláři bručí. S úderem 17. hodiny se prostor začal nekontrolovaně plnit a k potěše všech organizátorů se nám do hlediště vtěsnalo ohromné množství zážitku chtivých diváků. Kolik jich bylo? To Vám řeknu naprosto přesně, bylo jich nepočítaně.  Vážíme si každého z Vás, který si našel cestu do našeho divadla, ale zároveň nemůžeme nevyzdvihnout přítomnost primátora města Ostravy, Ing. Tomáše Macury, MBA. Po úvodní řeči paní Zdeňky Kulové dostal prostor také pan primátor a s elegancí sobě vlastní popřál našemu festivalu hodně štěstí a neopomenul přiznat svou spokojenost nad tím, jak se obecně divadlu v našem kraji daří. Pro připomenutí Divadlo Aréna získalo počtvrté cenu Divadlo roku. Blahopřejeme i my.  Trocha té organizační nudy: každý soubor po odehrání představení má zhruba půl hodiny pauzu na vydechnutí a převléknutí, po které porota zahájí odborný seminář. Na tento seminář jsou zvaní také diváci. Můžete spolu s námi nahlédnout pod pokličku divadelního řemesla, s čímž nám pomůžou odborní lektoři, rádci, kolegové divadelníci, porotci, kati (nevhodné škrtněte ). Délku seminářů nelze přesně předpovědět, může se jednat o strohé shrnutí, anebo se nám to může, jako obvykle, zvrtnout do sáhodlouhé debaty o nesmrtelnosti chrousta.  První slovo má vždy porotce, který dostal dané představení „na starost“ a následně se přidává se svou troškou do mlýna také zbytek porotcovské trojice. Oceníme rovněž příspěvky z řad diváků, proto jsou dveře semináře pro Vás vždy otevřené.

Bufet bude v provozu po celou dobu konání festivalu, čili neváhejte a uhaste svou žízeň a hlad sortimentem našeho restauračního zařízení.  Naleznete tam pochutiny všech druhů a tvarů a o zlatavosti jistého čepovaného moku myslím nemůže být pochyb. 

-7-

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Úterý 20. 3.

18:15 hodin

Divadlo DEVÍTKA Ostrava

Chapman, Lloyd: (NE)PRODEJNÉ MANŽELKY

Aneb Pomanželská smlouva O SOUBORU: Jako první se na přehlídce představí jedna z „těžkých vah“ Ostravských Bucharů. Domácí soubor Divadlo Devítka se podílel pořadatelskou činností na všech proběhlých ročnících a jinak tomu nebude ani letos. Zároveň se letos již pošesté představí přímo na pódiu. Z předchozích let si odnesli dvě doporučení na Divadelní piknik Volyně (2012: Mátový nebo citron, 2016: Opona nahoru!) a také dvě ceny diváků (2014: Láska mezi nebem a zemí, 2017: Mayday) Divadlo Devítka je ochotnický divadelní soubor, který byl založen 9. května 2009 ve Společenském domě Labyrint v Ostravě-Třebovicích a v roce 2012 divadlo přesunulo svou domovskou scénu do Kulturního domu v Ostravě-Michálkovicích. V květnu 2010 předvedlo divadlo Devítka svoji první premiéru, francouzskou komedii Jean-Claude Islerta "Jo, není to jednoduché". Od té doby představili několik divácky úspěšných komedií, monologů a dokonce i jednu pohádku pro děti.

V současné době hrají také hru „MAYDAY” (R.Cooney), která měla premiéru v říjnu 2016 a také Pětkrát do černého od Alda Nicolaje, kterou hrají od konce roku 2017. Neprodejné manželky měly premiéru 28. října 2017 Krásné – Pěkné to bylo – Jednička s hvězdičkou – Můžu dát více jedniček? – Vtáhlo mě to do děje STRUČNĚ, JASNĚ: Neprodejné manželky nás zavedly do prostředí luxusního hotelu v centru Londýna. Dvojice majitelů dopravní společností hodlá prodat svou firmu za nemalé peníze zahraničním investorům. A kde se pohybují nemalé peníze, pohybují se i neobyčejné služby. A kde se pohybují manželky, tam je na problém zaděláno. Pití přibývá, oděvů ubývá, Španělsko se vzdaluje a co je nejhorší, Kurt potřebuje další grepy. Kdo neviděl, pochybil. 

-8-

RACHOT PO BUCHARECH 2018 ULOVENÁ CELEBRITA: Vyčerpaně sedící, ale tradičně úsměvy hýřící. Takový je představitel pozoruhodné role Kurta Hoffmana. Na pár vtíravých otázek odpovídá „mladší“ člen souboru Devítka Vojtěch Hawranek.

Tvá role obsahuje spoustu komplikovaných prvků, ať už je to německý přízvuk, ať už je to chození v županu nebo scéna v ručníku. Začneme tím ručníkem. Jak ses na tuto roli připravoval? Přece jen například dneska bylo v sále kolem 150 diváků.

Jak jsem se připravoval. Od kolegů a zejména kolegyň mi bylo řečeno, že bych měl zhubnout na tuto scénu v ručníku. Já jsem se snažil zhubnout a výsledek je ten, že jsem v podstatě přibral. Ale Vladimír Menšík vždycky říkal, že herec na jevišti musí být vidět, takže když já už jsem malý, tak musím být aspoň široký.  Druhá komplikace tvé role, německý přízvuk, ten se trénuje jak?

Ten se netrénuje nijak, to prostě nejde. To prostě buď ten člověk v roli je, nebo není. Prostě se na to buď soustředí, nebo nesoustředí. Je to těžké udržet tu pozornost a být pořád s tím přízvukem ztotožněný.

Trénoval jsi to třeba v práci?

Nééé, v práci jsem to netrénoval, i když mě to kolikrát napadlo. Ale třeba někdy doma jsem si tak jako vykládal. Takže jsem to občas zkoušel. Ale je hrozně těžké udržet to celé představení a vím, že i dneska jsem měl výpadky, kdy jsem nemluvil tak stoprocentně, jak jsem měl.

Když jsi začínal s herectvím, dokázal sis představit, že tě čeká role, která obsahuje všechna tato specifika?

To jsem si nedokázal absolutně představit. Už v minulé hře jsem si říkal, že toho mám na svá bedra docela dost, když to byla víceméně moje první role v Devítce. A tady to plně překonalo veškerá moje další očekávání,  takže tady mám opět prostor, abych se vyřádil. Ale mě to baví, mi se to líbí a čím víc jakoby těchto prvků tam je, tím víc jsem spokojenější, protože mě to víc baví. Máš kus divadelnictví v sobě, je to pro tebe přirozené?

Já si myslím, že mám, protože mě to tak táhlo už odmalička a všichni okolo, ať už jsou to rodiče, známí, ve škole atd., tak všichni říkali, že něco takového mám a já trošku lituji toho, že jsem se nerozhodl pro jinou kariéru,  že jsem to aspoň, sakra, nezkusil.  Může si vlastně organizátor Ostravské Buchary užít?

Je to těžká otázka. Ono je to taková obrovská směsice užívání a obrovské dřiny, protože je tady člověk od pondělí, i když to začíná v úterý, tak už je tady od pondělí do neděle. Je to hodně náročné.

Já jsem tím pádem i rád, že to zahajujeme ten festival, že začínáme jako první, takže už pak nemusím mít takové nervy, ale je toho hodně a v podstatě, i když se těším na celkový průběh festivalu, tak se zároveň těším, až to skončí.  -9-

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Pokud vím, budeš následující dny všechna představení uvádět, máš něco speciálního připravené pro diváky?

Letos nemám  se přiznám. Měl jsem toho tolik, že nemám nic speciálního. Bude to takové formálnější s tím, že asi budu improvizovat, takže kdo ví, kam se to bude nakonec ubírá. 

A CO NA TO POROTA? Divadlo Devítka uvedlo v první večer Ostravských Bucharů komedii Jeremyho Lloyda a Johna Chapmana (Ne)prodejné manželky, jež byla pod názvem Biznes uvedena na Polské scéně Těšínského divadla (2009), český překlad Martina Fahrnera z roku 2012 si pak našel cestu na amatérská prkna v Liberci, Uherčicích a Blatnici. Jedná se o konverzačně situační komedii, vlastně jakousi well-made-play o dvou obchodníčcích, kteří se chystají prodat svoji firmu, zahraniční zájemci si přejí jako bonus k jednání placené společnice a vlivem okolností za ony dámy lehčích mravů zaskočí manželky – čímž ale komplikace zdaleka nekončí… Hra těží z rozporu mezi „maskou a tváří“ většiny postav, nese v sobě zprávu o setkání dvou světů (anglické střední třídy a spodiny představované prostitutkami, také však světa mužského a ženského; hra pracuje i s klišé pojícími se s různými národnostmi atd.), zároveň nabízí s notnou dávkou nadsázky možnost, jak oživit a snad i zachránit manželství po patnácti letech stereotypního fungování. „Devítkáři“ se s komedií vyrovnali se ctí; postavy byly typově přesně obsazeny, režisér Petr Rada cítí žánr a navíc je schopen jak dát hercům prostor při tvorbě inscenace, tak jejich snažení tvarovat. Účinkující jsou konverzačně velmi zdatní, hrají s evidentní chutí a svým postavám rozumějí; pochvalu si vysloužil Daniel Číž za uměřenost a přesnost v opileckých scénách, zmíněn byl Vojtěch Hawranek a jeho práce s němčinou (a nejen s ní), poklonu za odvahu a přirozenost ve většině svlékacích scén si zasloužily všechny čtyři dámy. Na druhé straně by prospělo, kdyby se při přípravě soubor pečlivěji zabýval tím, co je za slovy, která umějí tak hezky a srozumitelně vyslovit; kdyby se zabývali jejich kontextem a významem ve vztahu k situaci; kdyby například nalezli záchytné body, do nichž se promítá postupná proměna vztahu manželů k manželkám (v předloze jsou velmi dobře patrné) – a také kdyby dali tu a tam postavám čas zastavit se a zhodnotit, co se stalo či děje (nasazené tempo vede k tomu, že všechno má stejnou důležitost).

Nicméně i přes výhrady si porota první večer užila, diváci dle reakcí rovněž. A bylo v rámci rozpravy o čem mluvit – což je vždy známka toho, že viděné bylo zajímavé a inspirativní.

- 10 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 (za porotu Mgr. Petra Richter Kohutová)

DEN DRUHÝ– STŘEDA 22.3.2018 Dovolím si říct, že nelze lépe uctít světový den poezie než divadelním představením. Samozřejmě hned po národním recitálu. A tak se toho Ostravské Buchary zhostily a znovu otevřely divákům své brány ze skla. Bufet narazil další bečku, Kruvka vypustil devítkovskou smečku, vstupenky se prodaly prvnímu hloučku a vysavač uklidil naší jevištní loučku… no a je po svátku  Děkujeme za bohatou účast na úterním odborném semináři, protože diváci jsou přece jen podstatnou součástí divadla a na diskuzích nám otevírají pohled ze třetí strany. Jen houšť. Navíc nikdy nevíte, co se můžete dozvědět. Například včera jsme se shodli, že Němci prostě berou všechno…

Průvodcovskou štafetu převzal náš vyvolený Vojtěch Kurt Hawranek. Nemůžete jej přehlédnout, bude vždy v nejsledovanějším okamžiku na pódiu, a kam jeho noha šlápne, tam vznikne přehršel informací. Neprozíravě si neoblékl devítkovský dres, ale to už si s ním bucharské plénum vyřídí.

Rebelie se neodpouští, nedostane chlebíček.  Michal Rychtr, kontradmirál Rachotu po Bucharech

- 11 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

Středa 22.3.

18:00

Divadlo DEVÍTKA Ostrava

Aldo Nicolaj: PĚTKRÁT DO ČERNÉHO

Aneb Vědomě do bezvědomí O SOUBORU Druhý den, „druhá Devítka“. Domácí soubor se rozhodl nasadit hned dva své koně do bucharského dostihu. Každopádně nemusíte se bát, další dny už dají šanci také ostatním.

Představení obsahuje pět komediálních výstupů ze sborníku Alda Nicolaje Šestkrát do černého.

Proto použili název Pětkrát do černého. Představí se Vám všichni herci, které jste v úterý neviděli, plus je možné spatřit občas superhrdiny zvané všudybýlci. Hra měla premiéru na konci loňského roku a dnes se jedná o teprve druhou reprízu.

Takže lze očekávat hru, která bude doslova vonět novotou. Ani ohmataná nebude.

Povedené – Té vražedkyni jsem všechno věřil – Krásná práce s hlasem – Zajímavé návody na život STRUČNĚ, JASNĚ Jedno jeviště, ale pět zdánlivě odlišných světů. Čtyři monology a jeden dialog o životě, touze, penězích a boji o samotné bytí. Vše pod taktovkou přísné režie Dušana Zakopala a za doprovodu malebných tónů klavíristy Dana Svena Hrabovského. První otázka poroty však směřovala na novice Ivana Kulu. Proč jen nechal svou manželku zemřít v tak nevhodném povlečení? Proč? Protože to bylo její z domu 

- 12 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 ULOVENÁ CELEBRITA Druhým hostem naší upovídané rubriky je Ivan Kula. Pětkrát do černého se nehraje extrémně často, a tak byl dnešek teprve třetí zkušeností Ivana s velkým pódiem. A takovou zásobu emocí jsme nemohli nechat ležet jen tak.

Vaše hra obsahuje hned 4 dlouhé monology. Co se podle tebe herci lépe hraje, osamocený monolog nebo dialog s kolegy?

Lépe se hraje dialog, protože navazuješ na druhého herce a nezáleží to jen na tobě. U monologu jsi hlavní hvězdou, ale neužiješ si to tolik. Já jsem si svůj dialog užil velice dobře.  Jak se zkoušejí tyto předlouhé one man show?

Jedete jeden konkrétní kus, nebo se střídáte během dne?

Střídáme se po dnech. Bylo by zbytečné, aby se sešli všichni najednou, protože by se na ostatní nedostalo. Zkouška jednoho trvá i 4 hodiny. Takže v úterý byl jeden, ve středu druhý a tak dále.

Po nějaké době jsme se sešli všichni, ale to jsme jeli přestavby a další věci, které děláme společně. Celé jsme to sehráli jen na generálce.

Vím o tobě, že ses dlouhou dobu hraní vyhýbal. Co tě přemluvilo?

Tak přemluvilo, na tu poslední část hledali manželský pár a ono se to nabízelo. Protože je to pro nás ideální. Navíc je to výzva. Člověk občas nedělá věci, protože k nim nemá blízko, ale pak si vyzkouší něco nového. Je to obohacení. Spousta zkušeností a ten divadelní život je bezvadný. Tím ale neříkám, že se tomu budu nadále věnovat, ale proč to nezkusit.

Co je pro tebe na divadle to nejtěžší? Tréma, texty?

Ta tréma u člověka hodně ovlivní zapamatování textů, ale je to o zkušenostech. Je to lepší, když se tomu člověk věnuje déle, má to jako hlavního koníčka. Já jsem to zkusil. A uvidíme 

A CO NA TO POROTA? Druhý večer Ostravských Bucharů patřil opět hostitelskému souboru, divadlu Devítka; uvedlo představení zcela jiného typu než první večer, pod jiným režijním vedením a kladoucím nároky nikoli na souhru, ale na individuální výkon, podmíněný podrobnou analýzou textu, rozkrytí motivací jediné postavy v hracím prostoru (ano, jednalo se o sled monologů – plus jednoho dialogu, ovšem postaveného spíše jako „asistovaný“ monolog) a schopnost podat divákovi zprávu o vrazích/ vražedkyních, kteří/ které jsou „morálně na výši“ a čistí/ čisté, o smíchu, který se stává pláčem, a pláči, který se mění ve smích, o lásce, která možná je a možná není, a smrti, která může být překvapivá stejně jako život. Představení je svým způsobem ojedinělé, protože ačkoli se delší monology (či kratší monodramata) italského dramatika Aldo Nicolaje často objevují na přehlídkách O Pohárek SČDO i jinde, obvykle jsou prezentovány samostatně a ve značně redukované formě; tentokrát jsme však viděli v jednom večeru pět částí textu vydaného DILIA pod názvem Šestkrát - 13 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 do černého – Tabák a sůl, Houbový šašlík, Voda a mýdlo, Solidarita a Dvacet pět let, pět měsíců a dvacet sedm dní – a to sjednocených do inscenačního tvaru pod názvem Pětkrát do černého (aneb: Život je jen náhoda dle písně V+W+J).

Režisér Dušan Zakopal „svému Aldo Nicolajovi rozumí“.

Je o něm známo, že se divadlu jednoho herce věnoval již v osmdesátých letech, kdy to nebylo úplně běžné a vstřícně přijímané; zkoumal je teoreticky i prakticky po celý život (ti starší pamatují „majstrštyky“, v nichž byl interpretem – Čechovovo O škodlivosti tabáku či Polívkovo Nejsem svůj pes; dodnes uvádí Pekaře podle apokryfu Karla Čapka) a své zkušenosti zúročil při práci s kolegy Devítkáři respektuhodným způsobem. Nejcennější je pečlivost, s níž se věnoval analýze textu a rozkrytí i těch sebedrobnějších motivů, porozumění paradoxům, na nichž jsou jednotlivé minipříběhy postaveny, inscenační poctivost – a samozřejmě práce s hercem; je znatelná pevná režijní ruka, jíž jednotlivé výstupy konstruoval. Diskutabilním rámcem se stala píseň Život je jen náhoda a neméně diskutabilním průběžným vizuálním motivem srdce, do něhož byly před každým výstupem zabodávány šípy. Výstupy sjednocují některé scénické prvky (stůl, fotografie, oheň atd.), všichni účinkující jsou přítomni na scéně (v pravé části, v levé sedí muzikant, varírující ústřední hudební motiv), hraje se před zataženou oponou na forbíně; při debatě se Petr Kracik zmínil o tom, že představení je na hraně divadla a možná patří spíše do poetické kavárny Viola.

Těmi hlavními byli ovšem herci; na těch bylo výhradně a zcela, jak se s režisérovými požadavky vyrovnají, nakolik jeho konstrukt přijmou za svůj a zdali jsou schopni v jeho mantinelech vystavět životaschopnou postavu. Navíc na ně byly kladeny nemalé požadavky (kromě samozřejmého nadstandardního nároku na paměť, nutnosti umět existovat na scéně bez opory spoluhráčů a umění střihu): v průběhu představení se obracejí na diváky, vědomě pracují s nápovědou („text sledují herci sami sobě“) a nejednou se objeví zcizovací prvky. Nejlépe se dařilo Zdeňce Kulové v roli „Mydlibáby“ a Liboru Dornovi v Houbovém šašlíku; ostatní mají velmi solidně nakročeno a k dokonalosti jim schází jen kousek; velmi stručně řečeno, Marcela Stejskala zrazuje krátkost předlohy, které však „rozžití“ příliš nepomohlo, Markétu Palowskou nutnost přecházet mezi polohami, které jí ještě nejsou zcela vlastní (což ale lze odstranit na dalších zkouškách) a Ivana Kulu paměť (platí totéž; dodávám, že v jeho případě by byla škoda, kdyby první role v životě zůstala poslední).

Porota kvitovala představení s potěšením – a hovořila o asociacích, které vzbudilo; třeba vzpomínku na neorealistické filmy, Nová strašidla, v případě Petra Kracika; ten zároveň představil svou „funebráckou“ verzi jako domyšlení zvoleného principu či "zázrak" jako jeden z průběžných motivů; Vladimír Fekar zmiňoval podobnost (zejména Solidarity) se stand up výstupy, nebo možnou větší živočišnost postav či kabaretnost předlohy; a Petra Richter Kohutová si všechno zapisovala a byla ráda, že se Dušanu Zakopalovi a jeho hercům skutečně zadařilo… (za porotu Mgr. Petra Richter Kohutová) - 14 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

DEN TŘETÍ – ČTVRTEK 22. 3. 2018 No není to krásné? Venku krásně svítí slunce, jaro tiše (sakra tiše) vplouvá do kraje a třetí bucharský den pomalu dosahuje svého vrcholu. Dnešní večer nám kulturně obohatí Berani z Těškovic. Jejich „přenosový vůz“ zatarasil ulici a již vše poctivě chystají pro naše zvídavé diváky.

Přesně jak to má být (až na tu ulici).

Zpátky ke včerejšku. Program proběhl bez zádrhelů a opět si nespočet diváků našel cestu na náš kraj Ostravy. Děkujeme příchozím, jsme vděčni tleskajícím a kvitujeme všechny hlasující v divácké soutěži. Letos jsem totiž ještě nezmínil, že jak bývá u nás tradicí, nejenom porota rozhoduje o cenách. Po skončení každého představení probíhá hlasování o diváckou cenu. Princip je jednoduchý, na malinkatý lísteček napíšete známku a vložíte do kravičky (nejedná se o překlep).

Známkování je jako ve škole, kdo si nepamatuje, jednička je dobrá, pětka špatná. Známky se sečtou a premiant přehlídky obdrží prestižní diváckou cenu. Z letošních účastníků tento titul chová ve vitríně Devítka za Mayday v roce 2017 a 1.Jarkovská za Charleyovu tetu z roku 2015. Pokud tento úspěch zopakují, nebo se letos usměje štěstí na další soubory, to máte v rukou právě Vy. Hlasujte!  PS: Vojta si stěžoval, že ho zde příliš často zmiňuji. Takže Vojto, dneska jsem se o tobě ani nezmínil…

Michal Rychtr, Kontradmirál Rachotu po Bucharech

- 15 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Čtvrtek 22.3.

18:00 hodin

DS Berani Těškovice

Michael Cooney: Habaďůra

O SOUBORU Velký návrat ve třetí den festivalu: čtvrteční večer patří Beranům z Těškovic! Tento soubor byl totiž poprvé a naposled na Bucharech roku 2013. Jeden z nejstarších amatérských souborů (věnují se divadlu již od roku 1949) uvede na festivalu hru z pera populárního autora M. Cooneyho.

Divadlo se věnuje především komediálním žánrům, a to aktuálně pod režisérskou taktovkou Ivana Lindovského. Berou svou aktivitu poctivě, například od roku 91 mají každý rok nazkoušenou novou hru. Na tuto doposud nepřerušenou šňůru navazují s představením Habaďůra aneb nájemníci pana Swana.

Jednička za každého – Pobavili jsme se – na hvězdičku – tu pračku bych nechtěl mít doma

STRUČNĚ, JASNĚ Není dům jako dům. Bydlení je příjemné, jen ten domácí je nějaký divný. Jednou okusil výhody sociálního systému a rázem se naučil měnit identity, zapírat a zároveň přidávat příbuzné, psát zdravotní zprávy a být obratný ve všech barvách formulářů. Ale cesta ven je složitá, zejména když po Vás neustále hážou prachama. Kdyby býval zamknul ty vstupní dveře, nepřišli by úředníci, nebyli by u něj funebráci, nechtěla by se manželka rozvést a rozhodně by mu po obyváku netančila quickstep tatramatka…

- 16 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 ULOVENÁ CELEBRITA Moc nechybělo a měli jsme na rozhovor kompletní soubor Beranů, ale nakonec se to usadilo na férový souboj dvou členů vs já a mikrofon. Na otázky Rachotu odpovídá Tomáš Břežný alias podnájemník Norman Basset a režisér souboru Ivan Lindovský alias strýček George.

Mockrát děkuji, že jste svolili k rozhovoru. Celá hra spočívá na takzvaném vybruslování z nepříjemných situací, dokážete v reálném světe „bruslit“?

TB: Dokážu  Úspěšně?

TB: Né vždy  IL: Dokážeme, protože to je náš podnikatelský život a proto se v tom určitě orientujeme dnes a denně.

TB: Situace vzniklé ve hře se asi nedějí každému, ale znám lidi, kteří z podobných situací dokáží elegantně vyplout. Ale rozhodně né jako Erik Swan.

Další otázka je cíleně na pan Břežného, jakpak se Vám chodí na podpatcích?

TB: Protože to jsou boty, které přede mnou používali jiní muži, jsou příjemně vychozené. Jsou to vyřezávané gumáky, takže tím pádem nemám pocit nějaké nestability. To určitě ne. Na druhou stranu pomalinku vypovídají svou životnost, takže jsme je museli několikrát přešívat, ale chodilo se mi dobře  V takto stavěných komediích se často stává, že samotné zkoušky jsou vtipnější než samotná hra, kolikrát jste se „odbourali“ u zkoušek?

IL: Spoustukrát. Když řeknu málo, tak padesátkrát. Jen zkomolená slova, na každé zkoušce se stalo tak dvakrát, že něco zaznělo úplně jinak a těch zkoušek bylo tak sto  TB: Třeba slovo masmédia jsme zkoušeli asi 40x, než se podařilo dostat aspoň do dnešní podoby a stále je to s jistým sebezapřením. Bylo to masmedia, mááášmedia, masmééédia. Pak jsme to raději zkoušeli se „hromadné sdělovací prostředky“, ale to už neznělo tak vtipně  IL: Třeba slovo okresní hygienik byl rázem okresník, tak to jsme se odbourali řádně.

TB: A než jsme zjistili, jak se ve hře všichni jmenujeme  Možná 2 měsíce IL: I při generálce  Jaké cesty Vás zavedly do divadla. Poprosím oba o odpověď IL: Rodina. Myslím tím sestru, která režírovala a hraje už déle. A vlastně i můj strejda režíroval už přede mnou. A tak jsem se k tomu dostal já. Dělal jsem scénky pro rodinu a přátelé a pak mě oslovili a řekli „pojď k nám, když se ti to tak líbí a bavíš se s tím“ TB: Je to jednoduché, žiji ve vesnici, kde se hraje divadlo. Já jsem jen taková naplavenina. Přítelkyně hrála divadlo a v podstatě režisér a jeho sestra udělali takovou minikampaň, která potom zabrala.

Bylo to dlouhé přemlouvání, ale nelituju toho. Ale byl to extrémní stres, který stojí za to. Fakticky extrémní stres.

- 17 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Závěrečná otázka, chápu, že jste lehce zdaleka, ale přijdete se podívat na další představení?

Přece jenom Buchary jedou celý týden.

TB: Přijdeme a chodíme.

IL: A rádi chodíme.

TB: Ale nedíváme se na soubory jako na konkurenci, díváme se na ně jako na divadlo. Jaké jsou trendy, co je nového, co dokáže pobavit. Protože občas si myslím, že člověk tak trochu zpychne. To, co hrajeme my, nejsme z národního divadla, to ne, ale je to takový pocit celebrity ve vesnici „a kdo je víc“. No a pak přijede jiný soubor, který nám totálně vypálí rybník.

IL: A hřebínek nám klesne TB: A to potřebujeme, dostat pořádně za uši.

IL: chodíme se dívat na jiná divadelní představení, protože z toho člověk čerpá a podpoří ty další herce. A rád, protože oni chodí podporovat nás.

A CO NA TO POROTA? Pavlačová Habaďůra z Těškovic po Ostravsku.

Berani z Těškovic do toho buší. Ve zběsilém tempu překládají michálkovickému festivalovému publiku osvědčenou komedii Micheala Cooneyho Habaďůra aneb Nájemníci pana Swana v režii Ivana Lindovského. Žánru rozumí, vědí velmi dobře, že je to komedie třeskutě bláznivá, v níž se pohyb dveří nezastaví, pračka vrní za dveřmi, až nakonec vpochoduje do prostoru, aby měla své sólo a … a snaží se tyto náležitosti frašky naplnit.

Příběh nezaměstnaného Erika Swana, který už delší dobu pobírá různé sociální dávky na nespočet svých nájemníků, ale jemuž se jeho doposud bezproblémově fungující blamáž začne pojednou prudce hroutit a on ji, zejména s pomocí svého nájemníka Normana Bassetta, začne zachraňovat, patří k nejhranějším komediím vůbec. Amatéři ji milují, dialog a situace jsou napsány tak, že dávají pro herce návod, pointy jsou vystavěny samotným autorem, hry se, jak použil režisér výstižně jednoho výrazu, nezkouší, ale spíše secvičují. A přesto je to jedna z nejtěžších divadelních disciplín.

Těškovičti jsou nejsilnější tam, kde zaujmou výrazným vnějškovým typem postavy, která je však zároveň vnitřně posedlá úkolem, jenž jí ze hry vyplývá (Sally Chassingtonová v podání Soni Ulmanové, Pan Jenkins v podání Jiřího Krayzela, ale i bratři Forbrightovi a další). V dravé inscenaci se lépe daři těm postavám, které nemusí kličkovat ve spárech intriky, do níž se pořád víc a víc zamotávají. Herecký náročnější úkol v tomto smyslu mají Jiří Vavrečka (Erik Swan), Tomáš Brežný (Norman Brasset).

Je to inscenace neučesaná, rozháraná, je v ní jistý půvabný řádu v neřádu. Řád má temporytmus nástupů a odchodů, neřád má již samotné významové postavení herců v prostoru během dialogů na jevišti, řád má, jak zmínil Petr Kracik, gag s pračkou, nebo rozbíjení hlavy dveřmi. Ten chaos nás - 18 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 odtahuje od logického čtení zápletky, od logiky argumentů, jimiž si Erik Swan kryje záda, a mnohem více vyniká bláznivost a ztřeštěnost komedie.

Laxnost k výslovnosti a přizpůsobení překladu hajdalácké ostravštině činí z postav živelné chachary a robky, příběh o sociálních dávkách je tak sekán sekyrou dřevorubcovou. A nechutná tedy jako celek jako vymazlený, do detailů vypečený povidlový koláč, ale jako hrubý, sádlem namazaný dřevorubecký krajíc. A byť to byla divadelní chuť na tento žánr nezvyklá, rozhodně nelze říci, že by to byla chuť nemastná neslaná. Ba právě naopak.

Vladimír Fekar

DEN ČTVRTÝ – PÁTEK 23. 3. 2018 Ladí nám to, ladí. Diváci se nadmíru bavili a jen co jsme zpacifikovali tu plechovou, pěnu chrlící příšeru, dal by se sál nazvat netknutým. Dneska nás čeká hned několik změn. Mentalkafé již dovezlo svůj slavný vozíček, takže teď je rozhodně nepřehlédnete. U Vstupu je pověšený velký papír na Vaše dojmy z viděného představení. Ne že Vás napadne nějaká lumpárna, cenzura bude okamžitá.  Další změna se týká představení. Dneska budou dvě. Musím ocenit plánování pana prezidenta Rady, hezky mu to navazuje. Anebo v 6 se pokusíme s panem Kobkánem provdat jeho dceru a následně bude Dokonalá svatba. Tak teď si nejsem jistý, zda to není spoiler…

PS: každý soubor je uvítán jídlem, pitím a půvaby Devítky.

- 19 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

Pátek 23.3.

18:00 hodin

1. Jarkovská divadelní společnost Ostrava - Proskovice Karel Franczyk – Pan Kobkán vdává dceru

O SOUBORU První Jarkovská divadelní společnost je třetím letošním souborem a předvede se Vám ve čtvrtý den festivalu se svou pátou hrou v dějinách přehlídky. Škoda, že pan Kobkán nemá dcery dvě, byla by to hezká posloupnost. Jarkovský soubor funguje od založení v roce 2003 na známém principu 1:1, tedy co rok, to nová hra. V jejich repertoáru najdeme pouze komedie, ale né jen tak ledajaké. Protože když v roce 2015 vystoupili u nás se svou Charleyovou tetou, podařil jsem jim tehdy nevídaný kousek, který navíc nebyl doposud zopakován. Hra Charleyova teta se líbila jak porotě, která soubor doporučila dál, tak i divákům. A na takový soulad na Bucharech opravdu nejsme zvyklí :-) Navíc autorem úpravy díla E. F. Buriana je čtenářům Rachotu velice známý Karel Franczyk, zastupující šéfredaktor pro rok 2017. Karel dal letos přednost být autorem a režisérem soutěžního představení, takže je na nás, abychom jej patřičně pomluvili.

Muhehe  :-)

Profesor byl vynikající – Povedená dcera – pěkné, děkujeme STRUČNĚ, JASNĚ Pan Kobkán je takový klasický poctivý podnikatel, který tak obyčejně vrátí z dovolené a najde dům prakticky v plamenech. Pes není, koně hlídají zahradu zespod, syn propadá a dceři něco přebývá.

Navíc se mu pořád „pod nohama“ motá praktikant Pecháček. Ten kluk jen přitahuje problémy.

Jak z toho ven ví snad jen ten papoušek. Bohužel pták je nepřítomen.

- 20 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

ULOVENÁ CELEBRITA Na zvídavé otázky tentokrát odpoví rozverná dcera Matylda. Ve hře ji věrohodně představila Kristýna Kratochvílová Mají nebo měli rodiče podobné lapálie i s vámi?

Ne, já zas taková nejsem  Jaký vztah jste měla ke svým učitelů na škole?

Vždycky dobrý. Já jsem byla slušná, takže dobrý. Nikdy nebylo třeba žádné doučování  Váš režisér Karel Francyzk je spojen s našim časopisem, v loňském roce mě zastoupil na pozici šéfredaktora.

Jaký je Karel jako režisér?

Karel je neústupný režisér, ale podněcoval nás k lepším výkonům. Vždycky nám řekl pro a proti. Uměl pochválit a uměl i shodit.

Nelze se nezeptat, jakpak jste se dostala k divadlu?

Karel mě našel  A kde?

No já jsem se nacházela ve vesnici, kde vlastně to divadlo má prvopočátek a on si mě vyhlídnul v hospodě, ale bál se mě oslovit, ale potom mě nakonec oslovil  Čím Vás přemluvil?

Nemusel mě přemlouvat. Já jsem si to vždycky chtěla zkusit. Chodila jsem na jejich divadlo už předtím a chtěla jsem si to zkusit a jakoby baví mě to strašně mě to baví.

Festivalový dotaz, přijedete se podívat na další představení na Bucharech?

Tak jedno jsem už viděla, vlastně naše konkurenční divadlo, tak to už jsem viděla. Ale teď tady určitě zůstanu podívám se na další a pokud budu mít prostor, tak bych se určitě podívala na další.

A CO NA TO POROTA? Jarkovská divadelní společnost uvedla komedii „Pan Kobkán vdává dceru“, kterou na motivy několika povídek světoznámého humoristy Jaroslava Haška napsal E.F. Burian. Karel Franczyk dále hru upravil tím, že ji výrazně zkrátil, vynechal některé motivy a postavy a vnesl ducha jiných povídek, které E.F. Burian nepoužil. Přehledné a logické krácení textu a vynechání některých postav sice pomohlo inscenátorům lépe se koncentrovat na příběh pana Kobkána a jeho snahy rychle provdat zbouchnutou dceru neznámým inženýrem, ale vložení některých nových motivů značně ovlivnilo jednání některých důležitých figur.

Například samotná expozice hry je budována na motivy povídky All right, kdy se pan Kobkán vrací spolu s manželkou z afrických cest a nalézá svůj dům vzhůru nohama. Od služky se dozvídá, že syn - 21 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 pravděpodobně neprospívá a že dcera má naléhavý problém. To by nebyl takový problém, protože o tom se dále hraje, a nutno podotknout, že poměrně přehledně, ale situace pokračuje výčtem série neštěstí, které naprosto zdecimovaly velkošpeditérskou firmu Kobkán. Tento motiv, který je velmi silný ve své informaci, se nijak dále nerozvíjí, ani neovlivňuje celkovou situaci hry. Tato zdánlivě drobná chyba ovlivňuje nejen expozici páru Kobkánových, ale i předurčuje jejich samotné jednání.

Zkušený literát a upravovatel textů Karel Franczyk se podle svých slov ujal režijní práce poprvé.

A platí za to malou daň. Scénu si rozvrhl do dvou plánů: bytu pana Kobkána a restaurace. Zatímco restaurace je definována poměrně snadno, jednoduchým náznakem hostinského stolu, což odpovídá dobovému zařízení hostinců na začátku 20. století, byt je převážně tvořen z novodobého ratanového nábytku, který je nestylový a svou neskladností zabírá místo pro dobrý pohyb po jevišti. Stejný pocit mám z kostýmní výpravy, která se sice snaží o dobovost, ale některé kostýmy zůstaly jen v jakémsi náznaku či v lehké nestylovosti.

Větší péči by měl pan režisér věnovat svícení inscenace /i když tady je na místě konstatovat, že technické vybavení divadelního sálu je lehce limitní/ a jednotlivým přestavbám, kterým chyběl potřebný švih.

Více se mu dařilo budovat slovní jednání jednotlivých figur. Hercům je rozumět a ve frázování vět drží nesnadný „haškovský“ volnomyšlenkářský styl. Nevíce vyniká hostující Marek Sendecký v roli neschopného praktikanta Pecháčka a Marek Suchý v roli profesora biologie Trojky. Zatímco Sendecký buduje svou postavu na vynikající přirozenosti svého projevu, dokonalém poslechu svých partnerů a také neotřele těží ze svého mladického půvabu, čímž se mu daří vybudovat věrohodnou postavu podvodníka, Marek Suchý se pohybuje na samé hranici velké stylizace, čímž se sice značně liší od hereckého fundamentu Sendeckého, ale jeho kreace zůstává v hranicích herecké uvěřitelnosti. Spodoba s duchem tvořivosti Bolka Polívky je zde čistě náhodná. Oba dva herci se stali osou inscenace, jsou její komickými činiteli a násobí poměrně slušně řadu situací.

Na opačném konci jsou představitelé pana Kobkána a paní Kobkánové. Ti zvolili jiný herecký přístup k figurám, zřejmě respektovali režisérův volnomyšlenkářský přístup k budování figur, které spíše komentovali než hráli a tím oslabili celkovou situaci hry, kdy hlava rodina by měla všemi prostředky prosadit, aby se zbouchnutá volnomyšlenkářská dcera /stylově čistá Kristýna Kratochvílová/ provdala za kohokoliv a syn Robert / velmi herecky přirozený Karel Skupník/ prolezl do dalšího ročníku, a to také jakýmkoliv způsobem.

Na druhou stranu je třeba Jarkovskou Divadelní Společnost pochválit za pečlivou dramaturgickou přípravu, výběr textu i práci s textem jako takovým. A divadelní skromnost. Víc takových, jako jsou Jarkovští. A že s touto inscenací zacházeli trochu volnomyšlenkářsky.

Nevadí. Budiž jim odpuštěno.

Zpracoval MgA. Petr Kracik

- 22 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

Pátek 23.3.

20:30 hodin

Lidové divadlo Krnov Robin Hawdon – Dokonalá svatba

O SOUBORU

Lidové Divadlo při MIKS Krnov se představí divákům na festivalu již potřetí. Dokonce mají spolu s 1. Jarkovskou takový malý unikát, protože tyto dva soubory se účastnily už prvního ročníku v roce 2001.

O jejich zkušenostech tak nemusí být pochyb, zejména když vezmeme v potaz, že existují již od roku 1957. Navíc navzdory déle jak 60leté tradici poukazují, že tento soubor navazuje na dlouholetou historii souborů v Krnově, takže prapůvod ochotníků na Krnovsku bude natolik kalendářně vzdálen, že možná jedna z her byla o aktuální stavbě Pyramid. Humor sem patří, protože i LD preferuje komediální žánry a rozhodně se nebojí pobavit jak sebe, tak samo sebou i přítomné diváky.

Super, byli skvělí – Všechny holky byly super – naprosto úžasné – děda byl nejlepší

STRUČNĚ, JASNĚ Dokonalost je relativní. Stejně jako kamarádství, stejně jako alkohol, stejně jako kvalita hotelu a sakra, kdo je teda ta pokojská? Nevěsta se chystá, ženich se motá, svědek bobtná, milenky se nedají spočítat a postel pořád nikdo neustlal. Co je toto za hotel…

- 23 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 ULOVENÁ CELEBRITA To bychom nebyli my abychom nevyzpovídali pro nás nejvýraznější postavu celé hry, a to „držkatou“ pokojskou Julie. Za prachovkou se skrývala Irena Kozarová.

Vaše hra se odehrává na né zrovna povedené svatbě. Máte nějakou svoji historku z nepovedené svatby?

Například na mé svatbě bylo spoustu nepovedených věcí, ale vtipných, ale radši je nebudu publikovat.

Ve hře hrajete pokojskou, jaký máte vztah k uklízení?

Vůbec, strašně nerada uklízím. Mám chlívek doma, ve skříni binec, mám tam velkou kouli. Nejsem zrovna vzorná hospodyňka.

Co máte nejraději na divadle/hraní?

Na hraní mám ráda to, že můžu být někým jiným a to se mi na tom líbí. Že se převtělím v něco jiného a můžu si to užít a to je to úžasné.

A baví Vás obecně ten divadelní kočovný život?

Baví, protože my jsme jako divadelní soubor strašně dobrá parta.

Vždycky když někam přijedeme, tak si to opravdu užívám.

Festivalový dotaz, přijedete se podívat na další představení na Bucharech? Část souboru tady dneska spí a já třeba jedu ještě zítra do práce, ale na odpolední představení už tady zase budu.

A CO NA TO POROTA? Jak na situační komedie?

Dokonalá svatba Robina Hawdona je sázka na jistotu. Mezi profesionály i mezi amatéry. Přesto-lze ji pokazit, přesněji lze nenaplnit možnosti textu velmi snadno, stačí přestřelit v herecké stylizaci, nebo nedostatečně uhrát logiku textu a myšlení postav. Na rozdíl od bláznivých komedií Michaela Cooneyho nehromadí záměny a nedorozumění s takovou razancí, stále proto ještě zůstává prostor pro to, abychom situaci, do níž se ženich Bill vlivem alkoholu dostal, vnímali jako reálnou situaci, nikoli jako pouze spouštěcí situaci ke komediálnímu divadelnímu žánru, který má své zákonitosti a konvence.

Lidové divadlo Krnov pod režijním vedením Jana Pirkla k Dokonalé svatbě přistupuje jako k hollywoodské romantické komedii. Režisér i herci věří charakterům, komika vyvěrající z nedorozumění byla patrně důsledně vyložena na čtených zkouškách, nevymýšlí se žádné divadelní a režijní schválnosti, nepřehrává se a netlačí se na komiku a nevyrábějí se komické typy (i když se to například v případě postavy ředitele Duponta nebo matky nevěsty Dafné nabízí), ale o to intenzivněji s postavami prožíváme, do jakých lapálií se dostávají. Tomáš Marek jako ženich Bill - 24 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 připomíná v úvodním obraze Pucholta z Lásek jedné plavovlásky, hraje postavu jako opilého ztracence s cizí ženou v cizím pokoji. Charaktery se odhalují postupně, Svědek Tom (Petr Konečný) nemá v sobě agresi hned od počátku, nevěsta Ráchel (Marie Šimonková) neukazuje generálské manýry hned od počátku. Zkrátka k některým svým skrytým vlastnostem dospějí postavy až pod vlivem situací.

Krnovská Dokonalá svatba je zkrátka velmi poctivě udělaná, velmi dobře a trefně obsazená, s výkony velmi vyrovnanými, nikdo z herců zbytečně neční a nesnaží se urvat pozornost svým komediantstvím, ctí situaci. Komedie sází na přirozenost a civilnost mnohem více než na žánrovou preciznost. Možná časem, když už jsou všechny situační karty rozdány, bylo by možno zrychlit vyznání lásky Judy Billovi, Dupontův plamenný slovní kulomet, poslední obranu Billa před odhalením a další nuance situací… Určitě lze ubrat posunčiny u postav, jež jednají beztextově v druhém plánu…

To nejzásadnější jsme však mohli pocítit velmi dobře: vidíme skutečně živé jednající postavy a bavíme se tím, jak se ze situace, do níž spadly, dokázaly dostat. Dokonalá stavba nebyla dokonalá, ale co je to dokonalost? Dokonalost je nuda. Dokonalá svatba byla živá svatba!

Vladimír Fekar

- 25 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

DEN PÁTÝ – SOBOTA 24. 3. 2018 Nuže včera jsme si vyzkoušeli, jaké je to mít v jeden den dvě představení. Dneska tu laťku zvedneme trochu výš. Přesněji ji naložíme na raketu Space X a pošleme do vesmíru, protože do celkem 11 hodin se pokusíme nacpat pět představení, stejný počet seminářů, jeden oběd a nespočet divadelní legrace. Nedá se říct, že by to byl jednoduchý úkol. Snadno se to pozná podle toho, že jsou tady protivní úplně všichni  Ne nebojte, organizátoři jsou na to připraveni a porota si nějak zvykne. Bude muset. Nejde vzít něco zpátky. Divadlo je vážná věc a tady nejsme pro srandu permoníkům. Anebo že by přece jen ano…

PS: opravdu se nám tady toulá televize.

Dokonce nám tady bezostyšně vyslýchá prezidenta a porotu, jako by byli Rachot nebo co. Naší sličné moderátorky si nevšímejte, jen dohání domácí úkoly 

Divadlo Skřítek Havířov L.Talián -Příběh staré lenošky

Sobota 24.03..

10:00 hodin

Aneb I ty, Peggy?

O SOUBORU Sobotní maraton zahájí nám dobře známé divadlo Skřítek z Havířova. Příběh staré lenošky je už čtvrtou hrou, kterou tento soubor představí na Bucharech. Příští rok oslaví 25 let své existence, proto lze předpokládat, že budou velice dobří ve svém cíli: mít dobře se bavící obecenstvo. Soubor stále ještě po MS kraji odehrává představení Svatební noc a Tetička za všechny peníze, která znáte mimo jiné i z bucharského pódia. Aktuálně ale zkoušejí hned dvě nové hry, a to Trik a Starý Burgbunďan.

Milé – super křeslo – skvělá mimika

- 26 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 STRUČNĚ, JASNĚ Hostinec je možná ponurý, ale ta hospodská, to je panečku jiná. Tu hodí očko tam, tu udělá speciální nápoj, tu ztratí kus řeči a rázem je zde fronta mužů až ven na déšť. Jen jestli tolik mužů bude dělat dobrotu, protože když se u nás chlapi poperou….

ULOVENÁ CELEBRITA Další obětí naší bulvární rubriky je herečka Pavla Kováčová. Nevybrali jsme ji náhodou, ono herců zde člověk potká spoustu. Ale duchů tady vážně moc nemáme. Neručím teda za vedlejší štoly, ale na divadle je to událost výjimečná. A určená k zneužití  Zeptám se, jsem muž, jak vám, tak dokonale držely ty vlasy?

No já jsem to měla hodně natupírované malým hřebenem a nalakované.

Kolik laku na to padlo?

Ale ne moc, musíte to správně natupírovat a pak ani není potřeba tolik laku.

Věříte, že má nábytek duši? Protože já vždycky, když nakopnu skříň, tak se jí omluvím.

No tak na to pozor, protože nábytek má duši. My třeba taky máme doma kus nábytku, kterého se pořád nemůžeme zbavit. A myslím si, že ten starý nábytek má i kouzlo.

Líbí se vám na Bucharech?

Velice se mi líbí a jsem moc ráda, že se přestěhovali do Michálkovic, protože bydlím u zoologické zahrady, takže to mám kousek a můžu se jít podívat na jakákoliv představení i ostatních.

Jaká byla vaše cesta k divadlu?

Oslovil mě v podstatě…fíha, to už je hodně let. Když mi bylo dvacet…kamarád, který rozjížděl divadlo Skřítek, jestli si s nimi nechci zahrát, a tak to začalo.

Nebránila jste se tehdy?

Ne tak samozřejmě jsem se styděla a teď mě to divadlo více baví, ale bylo by třeba nějaké hry.

Vždycky máme potíž sehnat nějakou hru, která by se dala hrát a kde by byly nějaké herecké příležitosti.

Zůstanete dnes na festivalu?

Zůstanu až do večera.

- 27 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 A CO NA TO POROTA?

Luděk Talián připravil pro vlastní soubor dramatizaci jedné z povídek Ch.Dickense, který nazval Příběh staré lenošky. Tato humorná povídka vychází z vyprávění obchodního cestujícího z Kroniky Pickwickova klubu, ve kterém obchodník popisuje příběh chudého a stárnoucího obchodního cestujícího Smarta. Ten se ubytuje za nepohody v malém hostinci, který výborně vede mladá hezká vdova. Smartovi se hostinská velmi líbí, ale od podomka se dovídá, že se o paní hostinskou uchází podezřelý pan Jinkins. Nechá si vařit další a další punč, až se opije a usne ve staré lenošce. Ve spánku tato starodávná lenoška obživne, promění se ochránce domu - v ducha staré lenošky a prozradí cestujícímu Smartovi, že ve skříni jeho pokoje je skryt dopis, který dokazuje, že Jinkins je podvodník.

Nutno podotknout, že Luděk Talián velmi citlivě převedl dialogy CH. Dickense do jevištní předlohy, zachoval jazyk i obrazivost milého autora i jeho smysl pro žánr, v tomto případě jemného příběhu s prvky jevištního hororu. Méně se mu daří vystavět situace, ve kterých Dickens naznačuje děj pouze mistrným popisem a neuvádí je v dialog postav.

Zde pro Zdeňka Tomečka jako režiséra /a taktéž herce v hlavní úloze obchodníka Smarta/, nastává těžká situace, jak s poznámkami k jevištnímu dění přistoupit. Např. režisér musí vytvořit simultánní jevištní situaci, kdy na jedné straně Smart mluví s podomkem a přitom pozoruje, jak na druhé straně mluví Jinkins s paní hostinskou. Neurčitý dialog, vedený Jinkinsem s paní hostinskou, nabourává pozornost od hlavního dialogu a zároveň i brzdí plynulost dialogu vpředu. Tím se oslabuje nejen jevištní účinnost, ale i pojetí jednotlivých figur. Pojetí dramatizace se tak více jeví jako televizní, kdy je předpoklad, že děj budou pozorován z více úhlů a v jiném než jevištním čase.

A to se podepsalo na celkovém pojetí inscenace, kdy inscenace plyne sice v milém, ale velmi zdlouhavém toku. Tím, že se Zdeněk Tomeček obsadil i do hlavní role obchodníka Smarta, v níž podává velmi vroucí výkon, zbavil se možnosti dohlédnout na celek i jednotlivé situace jako režisér a možnosti zbavit ji dojmu, že inscenace se trochu vleče. K postavám by pak pan režisér jistě podotkl, že by paní hostinská /Olga Lipková/ neměla být tolik koketní – již při samém příjezdu obchodníka velmi dává najevo, jak se mu líbí, přičemž smysl její postavy by měl být v její počestnosti a upřímnosti k lidem, jež pro samou empatii nevidí, že je Jinkinsem jen zneužívána. Viděl by také, že by Jinkins v podání Luďka Taliána měl být víc ostřejší, s chtivostí se plížit domem a dozírat na svou oběť, a samotného sebe sama, tedy pana Smarta, by v dialozích s paní hostinskou nechal prohrávat v lásce na plné čáře, aby konec mohl být hřejivější. A taky by asi z jeviště slyšel, že duch sice mluví v mužském rodě, ale přitom divák pod hezkým kostýmem tuší hezké ženské tělo /Pavla Kováčová/. A taky by herečce poradil, že nemá tolik pobíhat po jevišti, když je ten starý, jediný přeživší duch starých lenošek. Inu tělo vždy herce na jevišti zradí. Ale vlasy měla Pavla Kováčová nádherně udělané.

Inscenace je dobře vypravena, respektuje dobu, kostýmy jsou přiměřené ...jen ty ubrusy na stolech jsou hrozné...křiklavě červené, jako z poslední zaplivané příměstské hospody čtvrté cenové skupiny. To je neodpustitelná kaňka na milé práci celého souboru. Však se také omlouvali, že už to nikdy neudělají. A já děkuji za Dickense a omlouvám se, že jsem je nemohl více pochválit.

Zpracoval: MgA. Petr Kracik

- 28 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Sobota 24.03..

12:00 hodin

Ochotnický DS Kolovrat Petrovice u Karviné J. Váchal – Paní Fantomasová se zlobí aneb zločin v Muzeu čerstvého umění

aneb Nikdy nestahuj kalhoty, dokud není Fantomas daleko

O SOUBORU K sobotnímu obědu se představí první nováček našeho festivalu. Soubor Kolovrat z Petrovic u Karviné je nám sympatický už jenom tím, že jsou stejně staří jako samotné Buchary. Jejich každoroční specializací jsou vánoční představení pro děti, ale krom těchto pohádek mají na pažbě samozřejmě také zářezy pro dospělé.

Koneckonců zhmotnili legendární paní Culombovou a to se, jářku, nestává často. Rádi hrají doma v Petrovicích, ale vyjíždějí také po kraji, takže je jejich cesta zavedla až na naše veleslavné (už je to tak) podium.

Děkujeme – hezká maska - mohu si půjčit Krakena?

JASNĚ, STRUČNĚ Toho bohdá nebude, aby Fantomase někdo vyzýval na souboj. A nedej bože jeho vlastní žena. To už raději ukradne celé muzeum. Nebo snad ne? Že by tentokrát vyhrála policejní vynalézavost? Ne, taková věc se nestává ani na divadle. 

ULOVENÁ CELEBRITA Představitel Fantomase, pan Jaroslav Koula, si nechal svůj loupežnický obličej (pravděpodobně drží jako přilepený) a proto vlastně nevíme, zda to byl on. A jelikož nechceme mít trable s četnictvem, budeme se tvářit, že tu vlastně nikdo nebyl.  Jak se Vám hraje v masce?

Popravdě řečeno je to děs. A abych pravdu řekl, tak na ten konec jsem si ji už sundal, tam jsem ji měl mít ještě taky. A tím jsem si to odlehčil, protože to se opravdu nedá. Jednak přes to nevidím, a navíc se potím. Je to děs.

Je Fantomas Vaše oblíbená záporná postava?

Tak záporná, tak oblíbené to je. Dá se říct, že já si tak ze všeho udělám takové trošku svoje, ale jinak je dá se říct oblíbená.

Všiml jsem si, že jste jako muž v souboru celkem v menšině. Projevuje se to nějak na zkouškách?

Ano! Jsem někdy hýčkán, no a někdy mezi ženskýma, víte, jak to je, ani pusu neotevřu 

- 29 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Jste u nás na festivalu poprvé. Jak jste se dostal k divadlu?

Tak já úplně náhodou. Přemluvila mě jedna kamarádka na jednu dětskou roli v Červené Karkulce, myslivce. To bylo asi před třemi lety no a zatím jsem tam zůstal.

Zůstanete na další představení? Budete se dívat?

Máme tady sice auto odvoz kulis a ten už má nasmlouvané zase nějaké další cestování, ale chtěli bychom. Většina nás tu zůstane.

A CO NA TO POROTA? Porota se shodla na tom, že velký podíl na nepříliš úspěšném ztvárnění inscenace Paní Fantomasová se zlobí, je především volba tohoto textu a velká divadelní nezkušenost souboru z Petrovic. Text Jana Váchala by chtěl být velkou parodií na sérii filmů o Fantomasovi, které v šedesátých letech plnily kinosály napříč celou Evropou. Autorovo odlišné pojetí jedné z hlavních postav tzv. velkého zlosyna Fantomase, který ve filmech nemilosrdně terorizuje Francii a ovládá nejmodernější techniku, a který je v textu Jana Váchala degradován na jakéhosi moravského taťku, dohadujícího se s mamkou /paní Fantomasovou/, jestli má vynést smetí nebo jít pro chleba, je značně nešťastné. Tento prvoplánový nápad zasadit tuto oblíbenou postavu do nevkusného obýváku a vybavit ji mdlým rozumem, totiž odporuje rozvinutí parodického pojetí zlosyna či filmového předlohy a odsoudí již předem postavu k potácení se dějem, obyvákem i Muzeem čerstvého umění. Jeho hlavní zbraní je pouze ona výše zmíněná nemotornost a série nepříliš vtipných hlášek ve stylu studentské recese. A to je sakra málo.

Stejně neobratně se jeví i vlastní příběhová linka, ve které Fantomas soupeří s paní Fantomasovou ve způsobu ukradení zeleného Mauricia z Muzea čerstvého umění, která rozkládá dění na jevišti na jednotlivé scénky, ve kterých se velmi neobratně vysvětlují vlastní intriky a postavy místo hraní sdělují děje a rádoby vtipné hlášky. Odborná porota v samém závěru svého hodnocení konstatovala, že tento text jeví značné rysy grafomanství a varovala ostatní soubory před dalším použitím bez předchozí pečlivé dramaturgické přípravy a úpravy tohoto textu.

S touto situací by se těžko vypořádal velmi zkušený amatérský soubor, natož nezkušený soubor z Petrovic. Proto se ocitl na samém prahu divadelní katastrofy. Svou jevištní neobratností jen zvýraznil zjevné nedostatky textu, jevištní dění se rozpadlo v dílčí scénky, které trpěly rozsáhlou statičností a nemotorností v odchodech a příchodech na jeviště. Herci více než s postavami zápasili s textech a s orientací, kdo má zůstat na jevišti, kdo má odejít a kdo naopak nepřišel.

Inscenace se tak zoufale vlekla v sérii zpomalených nevtipných scének a divák netrpělivě vyhlížel konec představení.

Snad jedinou dobře provedenou „scénkou“ a možná minizárodkem jakési koncepce, jak zdolat tento nepříliš talentovaný text, byla scénka s odcizeným trezorem, kdy dámy a pánové na jevišti vtipně parodovali hit Karla Gotta ze šedesátých let. Je nutno podotknout, že celý soubor nesl svůj - 30 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 úděl statečně a bez rozpaků přijal tento odsuzující rozsudek a nechal se inspirovat pro svou další činnost přítomnými kolegy z jiných souborů. Klobouk smekám před jejich statečností a ze srdce jim přeju šťastnější ruku při vyhledávání nových a lepších textů.

Zpracova: MgA. Petr Kracik AmDS Pod Zámkem Kyjovice David Tristram – Opačné pohlaví

Sobota 24.03..

15:00 hodin

Aneb Kdo chce kam, tak ať si chuchne O SOUBORU Třetí představení v sobotu a zároveň jejich historicky třetí představení na festivalu. Takové je divadlo Pod Zámkem. Přesněji řečeno Amatérský divadelní soubor při tělovýchovné jednotě Sokol Kyjovice.

Navazují na činnost kyjovických sokolských divadelníků z předválečné i poválečné doby, soubor fungoval za doby totality pod hlavičkou Osvětové besedy.

Po obnovení Sokola po roce 1989 soubor fungoval jako ADS Sokol Kyjovice a od roku 2007 pod svým současným názvem ADSPTJSK. Divadlo Pod Zámkem ze své domovské scény v hostinském sále (pan hostinský je velký fanda) vyjíždí po celém kraji a také se účastní mnoha divadelních přehlídek. Proto není pochyb, že se jim líbí také u nás. Koneckonců, proč by nám jinak v sobotu ukazovali svá Opačná pohlaví?

Moooc pěkné – Výborné – Jen tak dále – Skvělé divadlo - Bavili jsme se JASNĚ, STRUČNĚ To si tak člověk přijde večer domů lehce společensky unaven, a kromě létajících hranolků musí akceptovat i nadcházející návštěvu Avon Lady. Jeden by neřekl, jak pouhá touha po lepší rtěnce může způsobit, tak kolosální důsledky, že z toho jeden musí prodat svého Renaulta.

- 31 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 ULOVENÁ CELEBRITA Skončila rozprava o Opačném pohlaví. A vlastně skončilo už i Inferno. Až po něm se nám povedlo odchytnout herečku a režisérku souboru Pod Zámkem, Silvii Grygarovou. Prostě zaměstnaná po své hře, zaměstnaná po cizí hře, prostě režiséři jsou hrozní a ne že ne  První otázka tradičně tematická, kolikrát jsi musela v životě házet po někom jídlem?

Párkrát už se mi to přihodilo. A je kupodivu, že to bylo párkrát po…/to nesmíme říct  / Jak se Vám zkoušeli všechny ty hádky? Přece jenom právě u hádek vznikají nejvíce vtipné situace. Trvá, než si herci zvyknou na protivníkovy naštvané obličeje My jsme letos nastavili takový jiný mód zkoušení a strašně dlouho jsme byli u stolu, než jsme vůbec šli na jeviště. Takže jsme už všichni věděli, že to přijde a potom ve chvíli, kdy jsme to zkoušeli, tak my se už tak dobře známe, že jsme vlastně věděli, jaké ty obličeje přijdou. Ale je pravda, že třeba hádky se nám zkoušely o dost lépe než třeba takové ty věty naše hloupoučké Judith, kdy jsme se nechali odbourat víc než těma hádkama. Hádky jsme snášeli celkem fajn Co je pro tebe ten „nej prvek na divadle? Co tě pořád tahá do divadla nebo za režisérskou taktovku?

Za režisérskou taktovku mě teda dotáhlo to, že to nikdo jiný nechtěl dělat. Já jsem se toho teda chopila. Začala jsem to i různorodě studovat a tak. A kupodivu mě to začalo bavit už možná víc než to herectví. Ale herectví samozřejmě stále beru. A moc. Ale co mě tahá k divadlu? Asi ta soudržnost. Soudržnost mezi hercem a divákem. A proto my třeba neděláme ty nejtěžší kusy, protože to, když se divák najde v těch hercích a řekne si „to fakt znám, to je úplně jak doma“ a když přineseš radost divákům, to je úplně to nejvíc  Zmínili jsme, že jsi herec i režisér najednou, co je největší komplikací této dvojrole?

V jiných hrách, když jsem tam nebyla tak moc, tak to ani nevadilo, ale v této hře téměř nikdo neslezeme z jeviště a jsme tam pořád. Takže je to hlavně o tom, že nemám oči vzadu. To bylo asi to nejhorší. Řešili jsem to často tím, že jsem řekla stop, zastavte se. Oni zamrzli přesně v té poloze, když jsem řekla stop a já jsem se rozhlídla kolem sebe. Jinak to nešlo Nezkusili ste si pomáhat videozáznamem třeba?

Ne, já jsem to zkoušela jednou, ale nebylo to úplně dobrý. A víš proč? Protože já se na to podívám až doma, a to je pozdě. Protože se to musí řešit hnedka na místě, a ne až za 4 dny Soubor Pod Zámkem je potřetí na Bucharech, líbí se Vám tady?

Líbí se nám tady, líbí. Já myslím, že je to i poznat, že se nám tady líbí, protože se známe už s ostatními soubory. Jsme družní nebo většina z nás je velice družná  Stihla jsi nějaké představení na Bucharech?

Stihla, ale jen ty dvě v pátek a dneska všechna po nás a zítra se tu ještě chystám, ale až odpoledne.

- 32 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Přece jen mám doma super manžela a děti. A přes týden jsem to bohužel nestihla. Moc náročné všechno  A CO NA TO POROTA? S Opačným pohlavím se na letošních Ostravských Bucharech utkal soubor Pod zámkem Kyjovice.

Inscenace postoupila v loňském roce přes Štivadlo na Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou (tedy venkovskou verzi Jiráskova Hronova), kde kyjovickým byla vyčítána zejména volba předlohy; devadesát minut bylo tehdy na dopoledním sezení s porotou věnováno rozboru komedie Davida Tristrama, která je postavená na setkání dvou nesourodých manželských dvojic – a spíše na hláškách a dvojsmyslech než na dramatické situaci; ty se nevyvíjejí a negradují, protože hra postrádá motor, který by ji hnal dopředu („řeší se“ nevěra, ale na jedné straně bez naléhavosti – je rok „promlčená“  - a na straně druhé nepřesvědčivě a nelogicky, neb se odehrála dávno před svatbou). Všichni účinkující mají výrazný smysl pro ironii, umějí načasovat gagy slovní i situační a pracovat s trapností; představení na Bucharech zároveň ukázalo, že soubor od loňského podzimu urazil pořádný kus cesty, zapracoval na vzájemném vnímání a na souhře (což je velmi těžká věc, když režisérka Silvie Grygarová hraje jednu z rolí a prakticky nesejde ze scény). Problémem inscenace však stále zůstává totožné tempo po celý její průběh, minimální gradace – a možná i to, že se více dozvídáme, co mají postavy společné, než to v čem se liší. Takže konflikty mají tu a tam velmi obroušené hrany.

Petra Richter Kohutová Sobota 24.03..

18:00 hodin

Divadlo Dostavník Přerov Zdeněk Hilbert – Inferno aneb konec legrace

Aneb Sakra hodně kabelů O SOUBORU Sobotní podvečer bude patřit dalšímu nováčkovi, tentokráte je to Divadlo Dostavník Přerov. Nejde však o žádné divadelní nováčky, již 40 let jsou neodmyslitelnou součástí přerovského regionu a Olomouckého kraje. Každoročně přicházejí s tituly pro dospělé a děti a následně realizují své inscenace po celé republice. Účast na přehlídkách jim rozhodně není cizí, zvláště když sami jednu pravidelně pořádají. Jejich díla se pravidelně libí porotám a divákům, takže lze očekávat opravdu nevšední bucharský zážitek. Píšu záměrně nevšední, protože Dostavník si pro naše diváky připravil pekelný muzikál.

- 33 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Zajímavé efekty – Super – Těžké téma – Děkujeme

STRUČNĚ, JASNĚ Procházka kruhy pekla může v někom vyvolat děs, v jiném hrůzu a ve třetím vzpomínku na tchýni. Však zda lze básní a hudbou proplout po řece Styx, zda lze všechny své hříchy vysvětlit a zda lze na konci svého života se hrdě pozřít na odraz svůj (něco jako sobota ráno), to se dozvíme přes světelnou show Zdeňka Hilberta.

PS: udělat nějakou kloudnou fotku bylo dalším kruhem pekla, ale pro nás.

ULOVENÁ CELEBRITA Sám Ondřej Buchta, na amatérské scéně velice známý herec Dostavníku, byl odchycen v zimních oblečení v prostorách šatny a sdělil nám spoustu detailů ze zákulisí enormního díla Inferno.

Byly jsme svědky na bucharské poměry velkolepé produkce, scény a choreografie. Kdo všechno za tímto stojí, kdo to pomáhal vytvářet?

Tak v podstatě ti, co jste viděli, plus ještě pár dalších, co nám onemocněli, tak ti všichni jsou ten support, co to vytvářel.

Takže takový kolektivní výkon.

Všichni se podíleli na výrobě, všichni přicházeli s nápady?

Tak samozřejmě Zdeněk režisér, který napsal hudbu, vytvořil ten scénář a měl nějakou jasnou vizi, kterou se nám snažil vtlačit. Ať už mě, který jsem se pral se scénografií a obecně se světly, tak Markovi Šudomovi, který dělal scénografii a náš úkol byl to nějak rozumně skloubit, aby byli spokojení všichni. Ve finále si myslím, že vlk se nažral, koza zůstala celá a jediné, co snad ještě vnímáme, jako všichni, je, že té techniky je tam moc a pořád se nám to nedaří extra doladit k té dokonalosti. Je to náročné a potřebujete čas, který samozřejmě nikdy není. Takže s tím bojujeme.

Předpokládám, že jste si nastudoval Danteho Peklo, možná i celou Božskou komedii, dokáže člověk toto vše nastudovat a hrát, aniž by ho to nějak ovlivnilo? Přemýšlíte například nad existenci pekla?

No, jak na to odpovědět. My jsme v alternaci. Původně to začal Zdeněk hrát sám jako první a tady v Ostravě je to vlastně poprvé, co to hraji já. Takže se s tím hodně peru. Samozřejmě, když jsem se - 34 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 ty texty učil, tak jsem o tom hodně přemýšlel. Ono i jen to učení těch textů je obrovský zážitek vnímání a snažení se pochopit to sdělení, které tam samozřejmě je. Ne vždy to člověk dokáže pochopit a někdy si to přebere špatně a až posléze zjistí, že to pochopil jinak. To, co tady dneska bylo: já věřím, že většina z toho, co jsme tam chtěli, tak k těm divákům šla. Samozřejmě asi ne v takové míře, jak jsme si představovali.

Zmiňovalo se to na semináři, zmínili jsme to i teď, bylo něco, co jste nám nemohli ukázat, protože to technické vybavení nedovolalo, případně prostor neumožnoval?

Byl jsem na jevišti, nebyl jsem divák, takže nevím, co vše fungovalo a co nefungovalo. Ale asi největší problém byl dneska s hudbou, která neúplně ladila a nebyla ideální, protože toho času bylo málo. A patrně jsme to ani porty nemohli vyladit, protože frekvence byly rušené a nemohli jsme najít nic volného. Pak samozřejmě jsme trošku haprovali v některých textech, přece jen ty rychlé alternace tady dneska byly. Nebyl jsem to jen já, který to hrál poprvé. Což samozřejmě není ono a myslím, že to jistě znát bylo. Ale určitě u dalšího shlédnutí to obsazení bude ustálené a třeba i to slovo bude přesnější, takže musíte na to znovu přijít a podívat se.  Divákům jistě neuniklo, kolik lidí se na tom podílelo. Bylo zde kolem patnácti tanečníků, několik herců a velice početný realizační tým. Jak dlouho se takový kus zkouší, než se s ním vybruslí do světa?

No, zkoušeli jsme to o dost méně, než bylo potřeba, abychom to vypustili ven.  To jsme bohužel zjistili na premiéře, ale asi tři čtvrtě roku jsme to zkoušeli? První jsme zkoušeli choreografii zvlášť, pak texty zvlášť, krátké herecké etudky a pak byl obrovský oříšek to celé sladit dohromady, včetně samozřejmě té scény a zvuku a světel. A tam si myslím, že ještě byl prostor na nějaké ladění, ale termín byl daný a nějak jsme se s tím už poprali. Každopádně vždy je potřeba o něco víc času, než člověk na to má .

Měli jste čas se podívat na nějaká představení? Chápu, jste trošku trošku víc z daleka.

Byli jsme dneska. Přece jen ta Ostrava, Brno a Přerov je hodně daleko od sebe. Viděli jsme ráno a po obědě, někteří budou zůstávat i teď na to večerní. Takže je to fajn. Je to nabité, 5 představení za jeden den je šílené, ale i tak je to zážitek. Člověk se nenudí. To vůbec ne.

- 35 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 A CO NA TO POROTA? Že se přerovský Dostavník věnuje hudebnímu žánru důsledně a dlouho, a to zejména díky svému principálovi, rockeru Zdeňku Hilbertovi, je známo. Že má v tomto ohledu nemalé ambice, rovněž.

Tentokrát si za inspirační zdroj hudebně-dramatického kusu Inferno aneb Konec legrace zvolil Dantovu Božskou komedii, respektive její „pekelnou“ část; vystavěl padesátiminutovou strhující inscenaci, již lze označit za „sebeterapeutické oratorium“ a v níž se od cesty člověka v kómatu po pomyslných pekelných žlabech (jako Danta doprovází Vergilius, tak zde postavu zvanou Ego doprovází Alter ego, představované stejným hercem, Ondřejem Buchtou, a skrze mikroport hlasově odlišené) a od mikropříběhů hříšníků a zjevování jejich trestů dochází k reflexi vlastního života. Není nutno předem číst Božskou komedii – a není ani nutno vědět, kdo je Zdeněk Hilbert; navíc v tomto tvaru zcela jednoznačně vítězí obraz nad slovem: z žebříků vystavěná konstrukce s rámem (jenž je oknem a v závěru se mění v zrcadlo), černobílá stylizace scény a kostýmů, jež ozvláštňuje pouze světlo, a až agresivní choreografie na tvrdou hudbu kladou vysoké nároky na divákovo vnímání.

Zároveň tato inscenace využívá k výpovědi o hledání duchovní cesty a zejména o pokoře množství jevištních metafor (jako téměř jediná na Bucharech) a jediné, co ji ve výsledku zrazovalo, byla technika. Osobně jsem si před tímto počinem „lapla na zadek“ – a to přerovské tvůrce sleduji dlouhodobě a ne všechno jim u mne projde.

Petra Richter Kohutová Sobota 24.03..

20:30 hodin

Proskovické divadlo Nad Struhou Bengt Ahlfors – Divadelní komedie

Aneb The Show must go on O SOUBORU Sobotní předlouhý den zakončí druhý letošní zástupce z Proskovic Divadlo Nad Struhou. Během loňského ročníku se jakožto nováčci vůbec neukvapovali a s přehledem zvítězili v očích poroty.

Jejich kus Nerušit, prosím! byl nominován přímo na Divadelní piknik Volyně 2017. Byla to historicky teprve třetí nominace z Ostravských Bucharů, proto jsou zraky redakce zvědavé, jak se jim bude dařit letos. Navíc jsou v tomto ročníku jediní nositelé nominace z minulých let, takže né že bychom na ně chtěli nějak tlačit, ale zvědavý jsme, to ano.

- 36 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Divadlo Nad Struhou je různorodá společnost lidí všech zaměstnání, které spojuje chuť setkávat se, předvádět se před ostatními a exhibovat na prknech, která znamenají svět. Vytvořili si báječnou partu, kde se jeden na druhého mohou spolehnout a cení si toho víc jak úspěchu na jevišti. Což je příhodné, neboť jejich letošní hra obsahuje zejména konflikty herců při provozování divadla. Hra měla premiéru letos v lednu a nebojte, pak už bude pro dnešek konec.

Všichni hráli srdcem – jsou moc krásní – výborné výkony – bavili jsme se STRUČNĚ, JASNĚ Bylo jednou jedno divadlo, které tak nějak bylo spíše cirkus. A tento cirkus hrál o přežití pomocí nesehraného ansámblu, nedorostlého autora a městské rady, která by se bez cirkusu klidně obešla. Ale když dáte hercům možnost se legálně na jevišti pozabíjet, mohlo by to fungovat.

ULOVENÁ CELEBRITA Protože rozhovorů není nikdy dost, a protože já toho ještě nemám dost, odchytli jsem si znovu v prostorách šatny další půvabnou tvář. Dnešní poslední obětí je Zdeňka Sojková, kterou mohli diváci vidět v roli režisérky Matyldy. Shodou okolností je to už druhá Matylda v sekci celebrit.  Kdybyste si mohla vybrat, byla byste raději herečkou, nebo režisérkou?

Herečka. Na tak zodpovědnou funkci, jako je režisér, si netroufám Jste poslušná herečka, posloucháte režiséra?

Samozřejmě  jistě, jsou občas složitější chvilky, ale my všichni vycházíme velice přátelským způsobem, takže není problém.

Ve hře jste fungovala jako bleskosvod a urovnávač sporů, dokážete takto úspěšně fungovat i v reálném životě?

No, těžko říct. Já jsem vlastně hrála úplně samu sebe. U nás to funguje úplně stejně, protože působím i jako vedoucí divadla, takže mi to šlo od srdce. Jsou tam podobné konflikty nebo nedorozumění, ale není to tak brutální, jako v té hře.

Dočetl jsem se, že je ve Vašem kolektivu například lékárník, elektrikář, truhlář…. jste elektrikář nebo truhlář?  Půl na půl  ne ne, těsně vedle. Já jsem nákupčí.

- 37 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Tlačí nás čas před poslední dnešní rozpravou, stihla jste se letos podívat na nějaká představení nebo plánujete zítra dorazit?

Plánuji tady být zítra celý den a dneska jsem byla na Infernu (Dostavník), které hrálo před námi a musím říct: klobouk dolů. Já bych takovou roli opravdu hrát nemohla. My se soustředíme spíše na ty komedie, protože nás to baví a hlavně na vesnickém divadle bychom asi s takovým hororem nepochodili 

A CO NA TO POROTA? Existuje spousta předloh, které se zabývají bytím v divadle a s divadlem a co z něho plyne; namátkou Čapkovo Jak se dělá divadlo v tom lehčím pojetí (pronásleduje mě, v dobrém, také vzpomínka na zážitek z brněnského Kafe a čurpauzy, viděného v Kojetíně) nebo např. Ostrovského Talenty a ctitelé, Čechovův Racek či Koljadova Slepice, s ambicí nabídnout hlubší výpověď – a s o poznání hořčejším vyzněním. Ahlforsova Divadelní komedie zůstává někde mezi a dává tvůrcům možnost „si pořádně zařádit“ i nabídnout hlubší výpověď o tom, jak „(divadelní) život uplyne, člověk ani neví jak“. Její inscenace v pojetí loňského vítěze Bucharů byla očekávána s napětím, a právem. Viděli jsme nakonec inscenaci postavenou na razantní úpravě pro herce (minimálně) o generaci mladší, než jsou předepsané postavy, a pro tvůrce s výrazně jinou mírou životní a divadelní zkušenosti, než jakou předloha předpokládá. Interpretace proskovických vlastně dává ve výsledku smysl, představení má švih a spád a do přehlídkového dění (v sobotu večer již značně unaveného) vneslo velmi sympatickou energii; tvůrci ale akcentovali jen úsměvné paradoxy divadelní práce, mnoho věcí zjednodušili, na mnohé rezignovali (např. Oskarovy bonmoty o divadle, podložené dlouholetými zkušenostmi, zůstávají v rovině plochých sentencí, nefunguje návrat Lindy jako bývalé divy k divadlu, autorův zoufalý výstup na tiskovce je jen o chlebíčkách a chlastu…). Nabízela se však myšlenka, jak zajímavé by bylo, kdyby soubor Divadla Nad struhou pracoval příštích patnáct let na jiných věcech a pak se k Divadelní komedii vrátil. Protože zatím „ještě nevědí, že herci jsou jako děti – ale zlé.“ Tak pravil Petr Kracik (a před ním Miroslav Macháček).

Petra Richter Kohutová

- 38 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

DEN ŠESTÝ– NEDĚLE 25. 3. 2018 Finálový den. Konečně. Sobota byla delší, než jsme si všichni dokázali představit. Člověk se málem ani k tomu guláši nedostal. A to by bylo teprve dráma. Né že bych byl herečka, ale takový virvál toto divadlo nepamatuje. A to tu byl včera duch, Fantomas, ukazovalo se pohlaví a propadli jsme do samotného pekla. Každopádně vesměs všichni nalezli kulturní dům, někteří jej možná ani neopustili a se silou vůle, protože jiné už nezbyly, zahajujeme finálový den. Dneska nás čeká návštěva dalšího starosty a hlavně předávání cen. Takže opět tu budeme dlouho, ale stále zůstáváme normální…. teda až na porotu (viz níže) ps: neviděl někdo Vojtu?

Neděle 25.3.

10:00 hodin

ŠAMU Štítina Marc Camolleti – A do pyžam!

O SOUBORU Šestý (slovy poslední) den festivalu zahájilo Šamu ze Štítiny. Ač patří k „mladším“ souborům na festivalu, mají již nespočet ohodnocení a cenných účastí na národních přehlídkách. Za 17 let existence souboru (který ovšem navazuje na skoro stoletou tradici ochotníků ve Štítině) se účastnili 6x národní přehlídky venkovských divadel Krakonošův divadelní piknik a 3x postoupili na samotný Jiráskův Hronov. Loni dostali za Upokojenkyni od bucharské poroty doporučení na Piknik ve Volyni. Přehlídky jim tak rozhodně - 39 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 nejsou cizí, obzvláště když ve Štítině probíhá Krajská postupová přehlídka pro venkovská divadla Štivadlo. Pro letošní ročník si připravili situační komedii A do Pyžam!, Kočky – Super – Krásná pyžama - Téda

JASNĚ, STRUČNĚ Nádherné venkovské sídlo je jako stvořené pro setkávání. Takže proč by toho manželský pár nevyužil a nepozval svého kamaráda. Kamaráda, který je milenec paní domu a jeho milenku, která je milenkou pána domu. Už nám do páru stačí jen hospodyně, která je svolná ke všemu. Peníze dělají přátelé. Návštěvy dělají problémy.

ULOVENÁ CELEBRITA „Odchyt“ první dnešní celebrity dal trochu práci, ale naše redakce je vždy úspěšná. Omyl se nám stává maximálně jednou za sto let. Čtenářům Rachotu představujeme režiséra a protagonistu hlavní role Bernarda, pana Ondřeje Bendu.

Hlavním středobodem hry je soudržnost mezi muži, kamarádské tahání za jeden provaz. Setkal jsem se v civilním životě se situací, ze které jste se musel pro přítele vylhat?

To teda ani náhodou. Nene, nevzpomínám si, že bych musel něco takové řešit.

Porota mi vyfoukla jednu otázku, ale i čtenáři si to rádi přečtou: kdo Vám pomáhal s výběrem pyžam?

Konkrétně já mám už druhé pyžamo, protože původně jsem měl zelené. To aktuální jsem si vybral přes Eshop. Vybíral jsem ho dlouho, protože je pravda, že jsem nesehnal saténové pyžamo ve velikosti XXL, takže mám o jednu velikost menší a když jsem v něm hrál poprvé, tak mi prasklo po obou stranách, takže je už značně sešívané. Je to jediná věc, co jsem kdy koupil v tom obchodě, ale i tak mi každý měsíc přijde katalog  Lukáš si vzal své vlastní z domu, proto to vypadá tak autenticky.

- 40 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 U této hry máte divadelní dvojboj, jste režisérem i hercem. Je pro Vás těžší režírovat nebo hrát?

Mě hraní baví a nejvíc mě hraní baví, když hraju podle toho, jak se mi to líbí. A abych mohl hrát podle toho, jak se mi to líbí, tak si to musím i režírovat. Takže ta režie je jakože z nouze, abych mohl hrát jako herec přesně to, co hrát chci a přesně tak, jak hrát chci.

Máte vtipnou vzpomínku s touto hrou? Přece jen obsahuje spoustu hádek, úderu, krkolomných situací Těch příhod je mnoho, ale když jsme dneska zahráli toto představení, tak jsem tam udělal jedno prudké gesto a upadly mi brýle. Já mám 8 dioptrií a ty brýle jsou tmavé. Snažil jsem se podívat, kde ty brýle jsou, ale brýle bez brýlí se velice špatně hledají. Takže jsem hledal každý černý flek, ale bohužel Lenka, co hrála moji milenku, tak měla černé boa a z něho odpadávalo černé peří. Takže jsem se při každé příležitosti sehnul pro všechny černá pírka během replik, protože jsem se bál, abych si na ty brýle nešlápl. Ve výsledku jsem odehrál půlku druhého dějství bez brýlí, což nebylo u 8 dioptrií snadné.

Děkuji za představení a také bych chtěl poděkovat Vám nebo kolegovi za sprchu, protože jsem já i foťák dostali facku vodou při jedné scéně Jo to byl kolega, to musíte za Lukášem 

A CO NA TO POROTA? Štítinští přivezli to, co umějí nejlépe – situační komedii, postavenou na přesném typovém obsazení, technicky velmi dobře zvládnutých situacích a zběsilém tempu; prostě A do pyžam!

Marka Camolettiho v režii Ondřeje Bendy, jenž hrál zároveň jednu z hlavních rolí. Na první pohled zaujaly pečlivě vyvedené kostýmy, v nichž se zejména dámy uměly dobře pohybovat (rychlý převlek hospodyně v módedámu sklidil potlesk na otevřené scéně), pánové pak alespoň bavili pyžamy (a tu a tam i chováním) se zvířecí stylizací. Účinkující byli jako obvykle konverzačně zdatní, s citem pro situace i pro žánr; mírně zrazoval rozdíl mezi způsobem hraní pánské a dámské části souboru – dámy sice zdobily (ve štítinském souboru se skutečně najdou mimořádné krásky), ale jako by postrádaly nadhled a lehkost, což je chvílemi posouvalo do rolí nesympatických meger. Po příjemném dopoledním zážitku pak zůstalo jen pár pochybností – o tom, zdali text není v určitých momentech příliš rozvolněný (např. situace kolem japonského bojového umění je více hereckou exhibicí než smysluplnou součástí celku) a zdali ho lze uspokojivým způsobem pointovat (závěrečná výměna partnerů nepůsobila příliš organicky).

Petra Richter Kohutová

- 41 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 Neděle 25.3.

13:30 hodin

Divadlo v Lidovém domě Vsetín Dale Wasserman - Přelet nad kukaččím hnízdem

O SOUBORU Poslední představení nedělní i festivalové obstará další a poslední (logicky) nováček letošního festivalu. Z „dalekého“ Vsetína dorazí Divadlo v Lidovém domě. Divákům festivalu představí zdánlivě náročný kus Přelet nad kukaččím hnízdem. Vzhledem k přestavbě jejich domovské scény uvádějí tento kus v prostorách suterénu hotelu Vsacan, takže se v našem prastarém, avšak naprosto líbezném, kulturním domě budou cítit jako doma Spolek byl založen na začátku tisíciletí a již stihli na 18 inscenací. Proto lze očekávat opravdu kvalitní zakončení našeho také opravdu kvalitního festivalu Neuvěřitelné – Krásně zahrané – Fascinující – uvěřitelné a zasáhlo mě to

JASNĚ, STRUČNĚ Člověk musí být tak trochu blázen, jinak by se z toho všeho zbláznil. V psychiatrické léčebně velí pevná ruka vrchní sestry. Situace se změní příchodem nového (ne)chovance. Přijde basketbal, přijde tanec, přijde sledování baseballu bez televize a dobrovolné elektrošoky. Náčelníku, ty to vidíš.

- 42 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 ULOVENÁ CELEBRITA Vrchní sestra se vyznačuje naprosto charakteristickou přísností, je přísnost blízká i Vám, nebo jste se to musela „doučit“?

Já jsem ve svém civilním povolání učitelka  Pak je to jasné Ale hodná, milá, příjemná, což je doufám na první pohled vidět.

Není to typický rys mé povahy, i když v určitých momentech to člověk musí ze sebe vydolovat. Nejsem taková, fakt ne.

Nahrává mi to na další otázku, máte zkušenosti s blázny?

Například právě v zaměstnání?

Nene, já jsem na gymnáziu a tam jsou všichni hodní.

Dočetl jsem se, že hrajete ve Vsetíne v dosti alternativní scéně, je to doslova suterén. Jak se vám tam hraje?

Výborně. Protože nám opravují naše divadlo v Lidovém domě a toto byla taková z nouze ctnost, jelikož ten prostor nám udělal takovou službu, že jsme ani netušili, jak to bude dobré. To prostředí tam je velice takové …. no psychiatrická léčebna jako vyšitá. Jsou tam trubky s odpady a během hry vše šumí šustí a vyvolává to doslova šílenou atmosféru.

Takže dokud budete hrát tento kus, budete sídlit tam?

Nene, jen do té doby, než přijde nějaká firma a bude ty prostory chtít. To pak budeme muset hned odejít. Tady jsme se přeorientovali na jeviště a uvidíme, Lidový dům bude opravený na tento podzim.

V kolonce režie jste vyplnili „Kolektiv divadla“, kdo Vás režíruje?

Nás režíruje představitel McMurphyho Pavel Rejman, který 20 let dělá režiséra v LD, ale tady, protože hraje hlavní roli, to bylo strašně náročné, takže krom toho, že režíroval a hrál, tak se režie musel chopit i ještě někdo jiný a do toho nastoupila Renata Trličíková, to je taková malá černovlasá paní, která se tady pohybovala, a udělal tady hrozně moc práce. A o tom se nikde moc nemluví, tak bych byla ráda, kdyby se to zveřejnilo  Ale jinak každý ze členů souboru přispěl se svou troškou do mlýna a výsledek doufejme je kompaktní, jakoby to dělal jeden režisér.

Je škoda, že jako poslední letošní soubor nemáte možnost okusit více atmosféru naší přehlídky, ale doufám, že to neovlivní Vaše rozhodování příští rok, zde k nám zase zavítát.

Pro nás je to premiéra a bylo by pěkné, kdybychom se tady zase objevili. 

- 43 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018 A CO NA TO POROTA? Téma Přeletu nad kukaččím hnízdem v čase, kdy si musíme znovu pojmenovávat hranice vnitřní svobody asi mnohem intenzivněji, než tomu bylo v letech devadesátých, jeví se nikoliv objevné, ale zcela přiléhavé k tomu, co dnes žijeme. Ačkoliv inscenace na současnou interpretaci textu vůbec neupozorňuje, přesto jeho uvádění dnes dodává titulu na závažnosti.

Divadlo v Lidovém Domě Vsetín připravilo Přelet nad Kukaččím hnízdem v premiéře v suterénu Hotelu Vsacan, právě tento prostor se stal impulzem k působivému scénografickému řešení inscenace, pacienti ústavu jsou pozorováni vrchní sestrou Ratchedovou i ostatním lékaři skrze sklo.

Prostor asociuje chlad a odosobnělost ústavu, i celého příběhu.

Inscenace stojí především na hereckých výkonech Pavla Rejmana (McMurphy) a Dagmar Pavlouškové (Vrchní sestra Ratchedová). Pavel Rejman vybavil svého McMurphyho suverénní prostořekostí a přímostí, svou interpretací rozhodně upomíná na filmové zpracování v hlavní roli s Jackem Nicolsonem, Dagmar Pavloušková velmi dobře charakterizuje Vrchní sestru velmi nenápadně, její metody vyplývají z nutnosti dodržovat ústavní řád, síla jejího ztvárnění postavy je také v tom, že působí většinu času sympaticky a jejím argumentům tedy rozumíme.

Zároveň je však podstatná koncentrace všech ostatních představitelů, ostatních pacientů ústavu, další sestry…

Představitel Bromdena (Adam Švehla) je nesmírně trefný herecký typ, skutečný reprezentant v kulturistice (nebo podobném odvětví sportu) mezi profesionálními herci není, jeho minimalistický herecký výkon patřil k postavě hry.

Inscenace má snad jen zbytečně malé emocionální zlomy, nahrávka Bromdenova vnitřního monologu nepůsobí emocionálně silně, pestřejší využití hudby, důslednější práce s timingem jednotlivých situací, výraznější dovedení kontrastu humorných a vážných scén by posunulo sugestivní divadelní inscenaci ještě dál.

Vladimír Fekar

- 44 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

VÝSLEDKY OSTRAVSKÝCH BUCHARŮ 2018 Doporučení na Divadelní Piknik Volyně 2018: Divadlo Dostavník Přerov s inscenací Inferno aneb konec legrace Doporučení na Divadelní Piknik Volyně 2018: Divadlo v Lidovém domě Vsetín s inscenací Přelet na kukaččím hnízdem Nominace nebyla udělena.

Cena diváků: Divadlo v Lidovém domě Vsetín s inscenací Přelet na kukaččím hnízdem Čestné uznání Vojtěchu Hawrankovi za herecký výkon v roli Kurta Hoffmana v inscenaci (Ne)prodejné manželky Čestné uznání Danielu Čížovi za herecký výkon v roli Normana Harrise v inscenaci (Ne)prodejné manželky Čestné uznání Dušanu Zakopalovi za dramaturgicko-režijní koncepci inscenace Pětkrát do černého Čestné uznání Liboru Dornovi za herecký výkon v roli Eduarda Fillobella v inscenaci Pětkrát do černého Čestné uznání Tomáši Břežnému za herecký výkon v roli Normana Basseta v inscenaci Habaďůra Čestné uznání Karlu Franczykovi za dramatizaci Pan Kobkán vdává dceru Čestné uznání Marku Sendeckému za herecký výkon v roli Pecháčka v inscenaci Pan Kobkán vdává dceru Čestné uznání Marku Suchému za herecký výkon v roli profesora Trojky v inscenaci Pan Kobkán vdává dceru Čestné uznání Tomáši Markovi za herecký výkon v roli Billa v inscenaci Dokonalá svatba Čestné uznání Divadlu Skřítek Havířov za dramaturgii inscenace Příběh staré lenošky lenošky Čestné uznání Silvii Grygarové za herecký výkon v roli Vicky v inscenaci Opačné pohlaví Čestné uznání hereckému souboru Proskovického divadla Nad struhou za souhru v inscenaci Divadelní komedie Čestné uznání Tomáši Matlengovi za režii inscenace Divadelní komedie Čestné uznání Lukáši Vlčkovi za herecký výkon v roli Roberta v inscenaci A do pyžam! Čestné uznání Adamu Švehlovi za herecký výkon v roli náčelníka Bromdena v inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem Cena Jiřímu Krayzelovi za herecký výkon v roli pana Jenkinse v inscenaci Habaďůra Cena Petru Konečnému za herecký výkon v roli Toma v inscenaci Dokonalá svatba Cena Ireně Kozarové za herecký výkon v roli Julie v inscenaci Dokonalá svatba Cena Janu Pirklovi za režii inscenace Dokonalá svatba Cena Silvii Grygarové za režii inscenace Opačné pohlaví Cena Jaromíru Drozdkovi za herecký výkon v roli Marka v inscenaci Opačné pohlaví Cena Divadlu Dostavník Přerov za ansámblové pojetí inscenace Inferno, Cena Ondřeji Buchtovi za scénografii inscenace Inferno Cena Zdeňku Hilbertovi za autorství, režii a hudební zpracování inscenace Inferno Cena ŠAMU Štítina za kostýmy v inscenaci A do pyžam!

Cena Dagmaře Pavlouškové za herecký výkon v roli vrchní sestry Ratchedové v inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem Cena kolektivu Divadla v Lidovém domě Vsetín za scénografické řešení prostoru inscenace Přelet nad kukaččím hnízdem Cena za nejlepší ženský herecký výkon na celé přehlídce Zdeňce Kulové v roli Francesky v inscenaci Pětkrát do černého, Cena za nejlepší mužský herecký výkon na celé přehlídce Pavlu Rejmanovi v roli Randle Patricka McMurphyho v inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem

- 45 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

V sekci A co na to porota? jste se dočetli hodnocení vsetínského Přeletu nad kukaččím hnízdem od předsedy odborné poroty. Toto hodnocení je zároveň odůvodněním jejich doporučení na Divadelní Piknik ve Volyni. Jelikož u Dostavníku je recenze paní Kohutové, přidáváme právě sem odůvodnění předsedy k Infernu.

Hudební performance na motivy Danteho Pekla ve společném nastudování Divadla Dostavník Přerov a Divadla Stodola Jiříkovice. Cesta až na samotné dno duše, k nejtemnějším obavám a k základním otázkám lidského života. Tak charakterizují na svých stránkách inscenaci samotní autoři projektu.

Shrnuto: důvody proč doporučeno na Divadelní Piknik -

-

Hudební složka, originální kombinace symfonické a rockové hudby, se snahou o běsnou atmosféru všech kruhů pekla.

Odvážná dramaturgie, přeci jen jde o alegorii, jinotajné vnímání příběhu, výrazně vybočuje z obvyklé dramaturgie amatérských divadel Choreograficko-hudební divadlo – zcela nezvyklý divadelní tvar, který však má své místo na přehlídce hudebního a činoherního divadla, protože využívá prvky muzikálové company, hudebního koncertu, ale má i své postavy, které si prochází poznáním (Ego a Alter Ego) Vědomá a poučená inspirace Boschovými obrazy, a přitom osobní výpověď tvůrce – originální čtení kanonického textu Snaha o profesionální přístup i ve svícení a hudební složce, v amatérských podmínkách nevídané.

Odvaha ke koprodukci dvou amatérských souborů Inscenace je 50minutovou kompozicí, není tedy navíc ani náročná na programovou část Divadelního Pikniku

Vladimír Fekar

- 46 -

RACHOT PO BUCHARECH 2018

ODBORNÍ LEKTOŘI - POROTA CHCEME JEŠTĚ?

Každá bucharská neděle s večerem přináší modrou a červenou pilulku. Modrá ukončí veškeré trápení a zahájí klid, červená představuje další ročník festivalu a zahájí neklid. Nejeden z členů pořadatelského týmu by velice dlouho zvažoval tuto matrixovou volbu. Protože co si budeme nalhávat, je to řehole. Krásná, ale náročná. Zábavná, ale unavující. Smysluplná, ale někdy až otravná. I proto můžete spatřit v očích prezidenta festivalu všechny tyto pocity naráz. Taková promítačka výsledků z Google po zadání hesla „nálady“. Člověk by s tím nejraději praštil, ale copak to jde, když spatříte neprodejné manželky? Copak odejdete od hazardu, když trefíte pětkrát do černého? Ano, divadlo je jedna velká habaďůra, ale i tak buďme přející a dopřejme panu Kobkánovi dokonalou svatbu pro jeho dceru. Nelze se otočit zády, když Dickensova ducha vystřídá Fantomasova žena. A rozhodně nejde přivřít oči, když někdo předvádí opačná pohlaví. To by teprve bylo peklo, samozřejmě v rámci známé divadelní komedie. Je večer, čas jít do pyžam, protože kukačky nám už dávno šly spát. Občas jdou napřed  Ale mohou jít spát Buchary? Jde uspat tolik prošlapaných prken, která 6 dní znamenala svět?

Copak jde jen tak zhasnout reflektor, aniž bychom se pousmáli, že co nevidět jej znovu zapneme?

Copak si lze představit Michálkovice bez tradičního divadelního virválu v okolí Velikonoc? Ne ne, toho bohdá nebude, aby měl správce od nás klid. Stejně ho to baví. Já to vím, vidím mu to na očích, které zvedá v sloup. Přesně tam!

A pokud divadlo hne s takovým nadpozemským odporem, tak překoná jakékoliv překážky a festivalové kouzlo opět pohltí všechno viděné, všechno slyšené, všechno neskutečně skutečné.

Protože proč se ta kára táhne dál?

Protože to se musí. K tomu ji máme.

The show must go on. The Buchar must rámus on. Dej sem tu červenou lentilku!

Za redakci Rachotu, kontradmirál Michal Rychtr alias splašená tužka.

Kontradmirál Rachotu po Bucharech: Michal Rychtr Fotograf přehlídky: Michal Rychtr Internetový přenosový vůz: Michal Rychtr Korektura: Ing. Iveta Šitavancová

- 47 -