Michaela Ramešová | Štěpán Valecký

Jesuit missions from telč to northern

Bohemia and to the Jizera mountains in the second half of the 17th century

AbSTRAcT

MicHAELA RAMEŠOVá | ŠTěPáN VALEcKý | The text deals with Jesuit missions to the north of Bohemia in the second half of the 17th century with an emphasis on the missionary activities of the house of the third probation in Telč. With regard to the process of re-Catholicization in the second half of the 17th century, Frýdlant (Friedland) and Liberec (Reichenberg) represented a specific region, as is evident from Jesuit sources about missions to the local region. Missions from Telč to northern Bohemia, which took place regularly in the second half of the 17th century, played a significant role in the process of re-Catholicization of the area. The Jesuits of Telč often headed to localities near the borders or in mountainous areas, where non-Catholic religions persisted. It is probable some of the transitions to Catholicism were only of formal nature. Unlike in the past, however, the missionaries focused exclusively on non-repressive ways of converting to the faith to prevent further emigration. Their focus was on helping with the parish administration, confessions, and promoting Catholic customs. Missionary work also included acts of charity and caring for one’s neighbor.

severní Čechy Liberecko Frýdlantsko Telč Jezuité misie 17. století rekatolizace

KEy wORDS

Northern Bohemia Liberec Region Frýdlant Region Telč Jesuits mission 17th century recatholicization

KLíČOVá SLOVA

Jezuitské misie z telče na sever Čech ve druhé polovině 17. století1

MicHAELA RAMEŠOVá | ŠTěPáN VALEcKý

Lokality misijní činnosti členů telčské koleje na severu Čech mezi lety 1660–1700. Oranžová značka: opakované výskyty, modrá značka: singulární výskyty. Mapový podklad: © Přispěvatelé OpenStreetMap, (viz https://www.openstreetmap.org/copyright). Mapový obsah: Michaela Ramešová, Štěpán Valecký

1_Text vznikl v rámci projektu NAKI II Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši, č. DG16P02M043. 2_Více viz HAVLÍČEK, Petr. Jezuitské misie v barokních Čechách. Náčrt podoby jezuitských misií ve druhé polovině 17. století. In: Omnibus fiebat omnia: kontexty života a díla Fridricha Bridelia SJ (1619–1680). Praha – Kutná Hora: Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Kutná Hora a KlP-Koniasch latin Press, 2010 s. 263–277; k rekatolizaci např. BÍLEK, Tomáš Václav. Reformace katolická neboli Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské. Dle pramenů původních sepsal Tomáš V. Bílek. Praha: František Bačkovský, 1892; HANZAL, Josef. Rekatolizace v Čechách – její historický smysl a význam. In: Sborník historický. Praha: Historický ústav ČSAV, sv. 37, 1990, s. 37–91 [Studie z československých dějin (samizdat), Praha 1980]; MIKULEC, Jiří. Pobělohorská rekatolizace v českých zemích. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-26120-5; ČORNEJOVÁ, Ivana. Pobělohorská rekatolizace v českých zemích. Pokus o zasazení fenoménu do středoevropských souvislostí. In: ČORNEJOVÁ, Ivana, ed. Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Praha – Dolní Břežany: Univerzita Karlova – Ústav dějin Univerzity Karlovy – Archiv Univerzity Karlovy: Scriptorium 2003, s. 14–24. ISBN 8086197-49-2 a další. 3_ČÁŇOVÁ, Eliška. Vývoj správy pražské arcidiecéze v době násilné rekatolizace Čech (1620–1671). Sborník archivních prací. 1985, roč. 35 (2), s. 486–557, zde např. s. 500, 550. 4_MIKULEC, Jiří. Náboženský život a barokní zbožnost v českých zemích. Praha: Grada, 2013, s. 15–17. ISBN 978-80-247-3698-3. Za odpověď na reformaci v 16. století lze do značné míry považovat aktivitu nově zřízeného církevního řádu, který v roce 1534 založilo sedm společníků Tovaryšstva Ježíšova na Montmartru v Paříži. Schválen byl papežskou bulou Regimini militantis Ecclesiae 27. září 1540. Jezuitům brzy připadla prvořadá role v šíření a upevňování katolické víry, a to zejména prostřednictvím misijní činnosti. V Českých zemích se silným zastoupením nekatolíků se cílem misijního působení Tovaryšstva Ježíšova stala předně rekatolizace,2 na níž se podílely i jiné řády.3 V pobělohorské době se již v zemi etablovala většina jezuitských kolejí, které v tomto procesu převzaly hlavní iniciativu. Členové řádu se v českých zemích na rekatolizaci aktivně podíleli též v druhé polovině 17. století, kdy nahrazovali chybějící kněze a doplňovali službu v opuštěných farnostech, které po vypovězení duchovních jiných vyznání nebyla katolická církev schopna obsadit ani po ukončení válečného konfliktu.4 Souběžně vyvíjeli snahy přivést obyva-

telstvo k „pravému“ vyznání, anebo v něm již obrácené věřící posilovat. Téměř v každé koleji byli pro tyto účely ve sledované době vyčleněni zkušení jezuité (missionarii), kteří ve vyhrazeném čase podnikali obchůzky okolním krajem (excursiones ad viciniam) anebo pobývali mimo řádové sídlo v misijní stanici (statio). Například v rámci činnosti jičínské jezuitské koleje fungovala stanice v Podkrkonoší v Hostinném,5 kde se v šedesátých letech 17. století rekatolizaci kraje kontinuálně věnovali tři jezuité.6 Misijní činnost se však neomezovala naokolí jezuitských domů, příslušníci řádu zasahovali též v regionech vzdálených odjejich domovského sídla. Misie byly také důležitou součástí výcviku členů řádu v domě třetí probace vTelči založeném roku 1651, který své fungování zahájil roku 1655.

Jezuitské sídlo vTelči, kde se pod vedením zkušených otců v terciátu vzdělávala skupina adeptů třetí probace (terciánů), bylo po noviciátu v Brně ústředím duchovní formace jezuitského řádu v české jezuitské provincii. Součást výchovy mladých členů řádu, kteří zde podstupovali duchovní cvičení a připravovali se na poslední řádové sliby, tvořily též misijní cesty, během nichž si terciáni měli osvojovat zkušenosti nezbytné pro naplňování poslání řádu šířit víru. Misie tvořily jeden z experimentů, které zájemci o složení posledních slibů v rámci své přípravy podstupovali.7 Přestože se některá místa určení jejich cest vprůběhu let opakovala, misijní činnost domu třetí probace v Telči zahrnula pestré spektrum lokalit nacelém území české jezuitské provincie, ato patrně též proto, že misie byly součástí agendy většiny osazenstva koleje. Hovoří otom iskutečnost, že telčští otcové namisie opakovaně cestovali i na sever či severovýchod Čech, na Českolipsko, Frýdlantsko, Liberecko, Jablonecko či Semilsko v Boleslavském kraji, kam tyto oblasti spolu sjinými v17.století spadaly.8

Rekatolizace na severu Čech za účasti jezuitského řádu Zmíněné kraje představovaly z hlediska rekatolizace v druhé polovině 17. století do určité míry specifický region.9 Předbělohorský společenský vývoj, okolnosti třicetileté války atěsné náboženské, hospodářské iosobní kontakty s Horní Lužicí (případně Slezskem), které trvaly i po uzavření Pražského míru a převodu obou Lužic do držav saského kurfiřta (1635),10 přispěly k tomu, že u zdejšího obyvatelstva na počátku druhé poloviny století převládalo protestantské vyznání. Svou úlohu vedle blízkosti hranice patrně sehrával také hornatý terén azhlediska správy země okrajová poloha regionu.

Rekatolizace v této části Čech za účasti jezuitského řádu probíhala v několika vlnách. Již ve dvacátých a třicátých letech 17. století měly lokality na severu Čech v tomto ohledu částečně zvláštní postavení. Majitel panství, Albrecht zValdštejna, který dokraje jezuity povolal, nauplatňované postupy dohlížel apříležitostně je zpragmatických důvodů mírnil, zvláště s ohledem na užívání rázných opatření a násilí.11 Pro potřeby rekatolizace byl ve dvacátých letech na jeho územích zřízen samostatný komisař, Jan Ctibor Kotva z Freifeldu,12 který v kraji působil s padesátičlennou skupinou ozbrojenců.13 Misijní

5_K rekatolizaci Hostinného ZAHRADNÍK, Pavel R. Rekatolizační praxe v lokální perspektivě. Vztah rekatolizace a obnovy církevní správy v Boleslavském kraji a severní části Hradeckého kraje (vybrané otázky). Turnov, 2016. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin, s. 293–302. 6_Literae annuae a catalogus personarum jičínské koleje: Národní knihovna ČR v Praze (dále jen NK Praha), XXIII C 105/6, fol. 37r, 37v, 231r, 406r; NK Praha, XXII C 105/7, fol. 35r, 176r, 272r. 7_HAVLÍČEK, Petr. Třetí probace jako součást řádové formace. In: BOBKOVÁVALENTOVÁ, Kateřina a Petra HNILICOVÁ, edd. Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši (katalog výstavy). Telč: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, 2020, s. 69–80. ISBN 978-80-907357-3-6. 8_K Boleslavskému kraji patřila také část dnešního Královéhradeckého kraje, viz též ZAHRADNÍK, Pavel R., cit. v pozn. 5, s. 88–90. 9_HElBIG, Julius. Geschichte der Gegenreformation und der gleichzeitigen Kriegsereignisse in der Herrschaft Friedland. Mitteilungen des Vereins der Deutschen in Böhmen. 1901, roč. 39, s. 287–312, 453–477; ČÁŇOVÁ, Eliška. Rekatolizace severních Čech. In: Sborník příspěvků k době poddanského povstání roku 1680 v severních Čechách. Praha: Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1980, s. 9–42; k Frýdlantsku: ZAHRADNÍK, Pavel R., cit. v pozn. 5, s. 269–283. 10_ANDĚL, Rudolf. Frýdlantsko po Pražském míru 1635. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2018, roč. 19, č. 1, s. 62–69. ISSN 1213-5097. 11_ČORNEJOVÁ, Ivana. Jičínští jezuité a rekatolizace. In: Rekatolizace v českých zemích. Sborník příspěvků z konference v Jičíně konané 10. září 1993. Jičín: Městský úřad Jičín, 1995, s. 65–72; BÍLEK, Tomáš, Václav, cit. v pozn. 2, s. 143, 156; blíže k situaci v Liberci ANDĚL, Rudolf. Liberec v době třicetileté války. In: MELANOVÁ, Miloslava, ed. Liberec. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2017, s. 61–78. ISBN 978-80-7422-484-3. 12_VÁVRA, Josef. Praelát český Jan Ctibor Kotva z Freifeldu. Časopis katolického duchovenstva. 1901, s. 527–534, 591–598. 13_LUG, Viktor, Anton Franz RESSEL a Erich GIERACH. Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg in Böhmen. IV, 1–5, Reichenberg. Reichenberg, 1938.

Lokality misijní činnosti členů telčské koleje na severu Čech mezi lety 1660–1700. Oranžová a červená značka: opakované výskyty, modrá značka: singulární výskyty. Mapový podklad: Majerova mapa českých zemí (1747–1748), Regni Bohemiae, Duc. Silesiae, Marchionatuum Moraviae et Lusatiae Tabula generalis, Historický ústav Akademie věd České republiky, sign. MAP A 19, VII/3/B 7063, © Historický ústav AV ČR, v. v. i. Mapový obsah: Michaela Ramešová, Štěpán Valecký

14_BÍLEK, Tomáš, Václav, cit. v pozn. 2, s. 150–153; MIKULE, František. Rovenská rebelie. Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí, Turnov 2010, roč. 17 (33), č. 4, s. 272–274; HÁJKOVÁ-PASTYŘÍKOVÁ, Kateřina. Památky na patera Matěje Burnatia. In: Pax bello potior. Sborník věnovaný doc. PhDr. Rudolfu Andělovi, CSc. liberec: technická univerzita v liberci, 2004, s. 203–208. 15_ČÁŇOVÁ, Eliška, cit. v pozn. 3, s. 543. 16_ŠTEFANOVÁ, Dana a Jan HORSKÝ. Rekatolizace a rodinné, sociální a kulturní životní světy. (Panství Frýdlant – sonda do soupisu podle víry z roku 1651). In: Rekatolizace v českých zemích. Sborník příspěvků z konference v Jičíně konané 10. září 1993. Jičín: Městský úřad Jičín, s. 137; KOČÍ, Josef. Odboj nevolníků na Frýdlantsku 1679–1687. Příspěvek k povstání nevolníků v Čechách v roce 1680. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1965, s. 69.

práce naFrýdlantsku aLiberecku spadala doagendy nejbližšího řádového sídla, tedy zmíněné jičínské jezuitské koleje. Kjeho členům patřil též Mattheus Burnatius, kterého při vykonávání rekatolizace sasistencí ozbrojených sil roku 1629 připravili o život obyvatelé Rovenska pod Troskami.14

Na postupu systematického obracení věřících na katolickou víru se ve zdejších regionech negativně podepsaly okolnosti třicetileté války. Odchod obyvatelstva zasaženého válečnými událostmi anebo represivními opatřeními užívanými pro prosazení náboženské konverze vedl k podstatnému úbytku populace. Ve třicátých letech 17. století byla pro zabavená panství Albrechta z Valdštejna ustavena zvláštní komise, která zahájila činnost vdruhé polovině roku 1637.15 Přes opětovné povolání jičínských jezuitů dokraje vroce 1638 napřání hraběte Matyáše Gallase však přítomnost vojsk protestantského vyznání či krátkodobé návraty nekatolických duchovních vedly ke stírání výsledků ne zcela zdárné rekatolizace předešlých let. Počet katolických obyvatel v již částečně obrácených městech regionu kolísal.16 Ještě méně příznivý stav z tohoto úhlu pohledu panoval na venkově, kde

do poloviny století rekatolizace nedoznala vůbec patrně valných úspěchů.17 Region zůstal v podstatě nekatolický. Pro ilustraci lze uvést, že veFrýdlantu oproti stavu kroku 1638 žili těsně po polovině století katolíci v naprosté menšině.18 Také v Liberci s 1 329 obyvateli bylo podle soupisu poddaných dle víry, vyhotoveného v roce 1651, katolíků stěží deset procent; více než 70 % vyznavačů jiných denominací bylo nadto shledáno jako bez naděje na obrácení.19 V Novém Městě pod Smrkem v Jizerských horách nežil dle soupisu katolík žádný.20 Situace byla srovnatelná i na Jablonecku. Přestože se tehdejší majitel panství pověřený vypracováním soupisu, hrabě Mikuláš Des Fours, zaznamenání otázek náboženské příslušnosti obyvatel vyhnul, kvýčtu poddaných nasvých državách připojil poznámku, že „při těch horách lidé velice zhovadilí a téměř jak divocí jsou.“21 Podobně se nově zřízená rekatolizační komise,22 která na Liberecku a Frýdlantsku se skupinou vojáků zahájila činnost na počátku padesátých let 17. století, vyjádřila o obyvatelích Frýdlantska. Ještě před příchodem komise navíc region postihla další intenzivní vlna emigrace, zvláště do Horní Lužice, nepochybně vlivem tíživé vyhlídky napřísné podmínky rekatolizace přijaté v patentu, který nové postupy opatřoval (1650).23 Emigrace se citelně dotkla jak měst, tak venkova. Z Frýdlantska odešly více jak tři tisíce obyvatel,24 téměř čtyři tisíce osob se jen doŽitavy vystěhovaly z libereckého panství.25 Pro dokreslení souvislostí lze uvést, že dle Berní ruly z roku 1654 bylo v Boleslavském kraji v úhrnu 50 vesnic opuštěných.26 Tento stav padal patrně zčásti na vrub rekatolizačnímu nátlaku, který byl napočátku padesátých let 17.století obnoven.

Na vynucování přestupu ke katolictví se v této době rovněž podílelo Tovaryšstvo Ježíšovo. Do Liberce byl na počátku padesátých let 17. století s ozbrojenci vyslán jezuita Casparus Hildebrand,27 spolu s ním byl působením na Liberecku pověřen Joannes Jordan, který se ujal úkolu kázat pookolí.28 Zjezuitského řádu vprvní polovině padesátých let 17.století vkraji pobýval také Adamus Lindner, který podle seznamů přestoupivších poměrně zdárně podával věřícím poučení okatolické víře naFrýdlantsku, a to s dalším jezuitou Laurentiem Beckem.29 V roce 1653 se na panství hraběte Des Fourse pohybovalo šest misionářů z jičínské koleje, která poskytovala misiím potřebné zázemí.30

Podle řádového historika Joanna Millera nebyly na misionáře nikde kladeny takové nároky jako právě na Frýdlantsku. Přestože se jezuité místním intenzivně věnovali jak ve městech, tak na vesnicích, perspektivou příslušníků řádu dosahovali poněkolik týdnů jen pramalých výsledků. „Zatvrzelost“ zdejších nekatolíků údajně posiloval nedaleko působící nekatolický duchovní, který o jezuitech šířil lži a pomluvy. Přesto se mezi Frýdlantskými podařilo postupně k přestupu přimět 134 věřících. Na venkově se však ve 24 vesnicích na katolickou víru obrátili za tři týdny misijní práce pouze tři lidé, zatímco ostatní pod hrozbou příchodu vojáků volili raději odchod z kraje (i s dobytkem). V Liberci byla situace o něco nadějnější, ačkoli i tam byly pro řád počátky rekatolizace na jaře 1651 nesnadné; za první dva měsíce se dle Millera ve městě „podvolilo“ devět osob.31 Bez zásahu světské moci bylo pohledem řádu možno pokročit jen málo. Věřící dle jezuitského historika prchali změsta a odváželi z něho majetek. Rekatolizaci nadto provázel

17_HELBIG, Julius, cit. v pozn. 9, s. 304; ZAHRADNÍK, Pavel R., cit. v pozn. 5, s. 276 (Tabulka 6. 5 a). 18_ŠTEFANOVÁ, Dana a Jan HORSKÝ, cit. v pozn. 16, s. 137; ANDĚL, Rudolf, cit. v pozn. 10, s. 65. 19_luG, Viktor. Das Einwohnerverzeichnis der Herrschaft Reichenberg aus dem Jahre 1651. Mitteilungen des Vereins für Heimatkunde des Jeschken-Iser-Gaues. 1932, roč. 26, s. 7–12; ANDĚL, Rudolf. Třicetiletá válka na českolužickém pomezí a v přilehlém Pojizeří. Sborník Severočeského muzea. Historia. 1991, roč. 10, s. 44. 20_ŠTEFANOVÁ, Dana a Jan HORSKÝ, cit. v pozn. 16, s. 137. 21_PAZDEROVÁ, Alena, ed. Soupis poddaných podle víry z roku 1651: Boleslavsko. Díl 1, 2. Praha: Státní ústřední archiv, 1994, s. 592. 22_ČÁŇOVÁ, Eliška, cit. v pozn. 9, s. 31. 23_BÍLEK, Tomáš Václav, cit. v pozn. 2, s. 230; ANDĚL, Rudolf. Česko-lužické pomezí po vestfálském míru. In: 350 rocznica pokoju Westfalskiego na terenach Euroregionu Nysa: 1648–1998. Jelenia Góra: Jaremen, 1999, s. 57–62. 24_ANDĚL, Rudolf, cit. v pozn. 10, s. 65. 25_Tamtéž, s. 65. 26_KOČÍ, Josef, cit. v pozn. 16, s. 28. 27_ČÁŇOVÁ, Eliška, cit. v pozn. 9, s. 31. 28_MIllER, Joannes. Historia provinciae Bohemiae Societatis Iesu ab anno 1555 usque ad annum 1723. liber V et VI. (dále jen NK Praha, XXIII C 104/3), p. 639, 640. 29_NK Praha, XXIII C 104/3, p. 639; RESSEL, Anton Franz. Die Gemeinden Raspenau, Mildenau und Mildeneichen. Teil 1. Eine Beschreibung und Geschichte dieser Orte. Friedland in Böhmen: Franz Riemer, 1914, s. 125–130. 30_Archivum Romanum Societatis Iesu (dále jen ARSI Roma), Germ 132, fol. 154r (katalog osob jičínské koleje pro rok 1653). Jména jsou zaznamenána pro Liberec a Hostinné. Casparus Hildebrand je však v roce 1652 jako misionář veden u koleje v Hradci Králové (catalogus 1652: Österreichische Nationalbibliothek (dále jen ÖNB Wien) 11962, fol. 133r); k jezuitské přítomnosti v kraji viz též ČÁŇOVÁ, Eliška, cit. v pozn. 3, s. 550. 31_NK Praha, XXIII C 104/3, p. 639–640.

32_BÍLEK, Tomáš Václav, cit. v pozn. 2, s. 240; NK Praha, XXIII C 104/3, p. 640. 33_MIKULEC, Jiří, cit. v pozn. 2, s. 35. 34_HANZAL, Josef, cit. v pozn. 2, s. 79; ČÁŇOVÁ, Eliška, cit. v pozn. 9, s. 34. 35_REZEK, Antonín, ed. Relatio progressus in extirpanda haeresi per regnum Bohemiae, marchionatum Moraviae et ducatum utriusque Silesiae, opera P.P. Societatis Jesu provinciae Bohemiae, ab anno 1661 usque ad annum 1678. Praha: Společnost nauk, 1892. 36_NEVRlÝ, Miloslav. Kniha o Jizerských horách. Ústí nad labem: Severočeské nakladatelství, 1981, s. 306. 37_ČÁŇOVÁ, Eliška, cit. v pozn. 9, s. 34. 38_Viz ANDĚL, Rudolf, cit. v pozn. 23. 39_Viz ANDĚL, Rudolf, cit. v pozn. 10, s. 69. 40_literae annuae domu třetí probace v Telči (ÖNB Wien, 13558*); NK Praha, XXIII C 104/3; PODLAHA, Antonín. Z dějin katolických misií v Čechách r. 1670–1700, Sborník Historického kroužku. Praha: Družstvo Vlasť, 1895, roč. IV, s. 104–131. 41_Konkrétně jsou v literae annuae dále uvedeny návštěvy v Mimoni a Cvikově (ÖNB Wien, 13558*, fol. 36r), blíže k těmto misiím Národní Archiv (NA) Praha, SJ, IIIo-478, kart. 207a. Misionáři z Telče se rovněž pohybovali v oblasti Podkrkonoší (mj. v Jilemnici). 42_NA Praha, SJ, IIIo-478, kart 207a; ARSI Roma, Boh. 90 I, fol. 254r; Moravský zemský archiv v Brně, G12, II, inv. č. 80, fol. 42r; ARSI Roma, Boh. 90 I, fol. 254r; MZA, G12, II, inv. č. 80, fol. 42r. 43_NK Praha, XXIII C 105/6, fol. 482r. 44_Na základě literae annuae nelze zcela jednoznačně rozhodnout, zda se v daných případech hovoří o Jablonci nad Nisou, či Jablonci nad Jizerou. 45_ÖNB Wien, 13558*, fol. 52r. 46_ÖNB Wien, 13558*, fol. 45r. aktivní odpor místních, vLiberci proti jejím podmínkám roku 1651 propukla vzpoura.32 Po potlačení odporu počet svolných ke konverzi údajně dospěl k šesti stům, a to ipod hrozbou vězení. Pokroky jezuité činili inavenkově. Otci Jordanovi se do konce roku mělo podařit na katolictví obrátit celé Nové Město pod Smrkem. Přes ideově jednostranný pohled údajů o rekatolizaci z řádového prostředí nemůže být sporu o tom, že z obecně lidského hlediska byly pro nekatolické věřící události vkraji velmi tíživé.

Jezuitské misie z domu třetí probace v Telči na severu a severovýchodě Čech V šedesátých letech 17. století, kdy misionáře na sever Čech poprvé doložitelně vyslal dům třetí probace vTelči, se však poměry oproti dřívější době poněkud změnily. Rekatolizace měla za Leopolda I. jinou podobu. Pramenné zmínky naznačují, že se nepřistupovalo k tak tvrdému prosazování přestupu ke katolictví, a to mimo jiné také proto, aby se v kraji předešlo dalšímu úbytku obyvatel, který neblaze postihoval hospodářské podmínky části panství naseveru Čech.Svou úlohu kromě jiných faktorů patrně sehrála také generační obměna věřících.33 Důraz nadále spočíval spíše na nerepresivní misijní činnosti, jak to dokládá ipráce příslušníků Tovaryšstva Ježíšova v kraji. Dle zpovědních seznamů se navíc zdá, že se došedesátých let 17.století podařilo srekatolizací regionu doznačné míry pokročit.34 Počet zaznamenaných nekatolíků se snížil, registrována byla hojná účast na zpovědi. Týmž směrem by ukazovaly záznamy oobrácených, které si vedl jezuitský řád.35 V šedesátých až osmdesátých letech 17. století lze nicméně nadále zaznamenat emigrace ze severních Čech do Horní Lužice.36 Některé vesnice regionu též doroku 1676 patřily pod fary zahranicemi království.37 Z těchto okolností i z dalších zdrojů tedy vyplývá, že z hlediska náboženské příslušnosti byla situace v regionu v druhé polovině 17. století přinejmenším nejednoznačná.38 Přestoupivší věřící byli vlažní k dodržování katolických zvyklostí, na řadě míst se v jakési formě udržovalo nekatolické vyznání,39 obyvatelé vyhledávali služby uhornolužických duchovních. Svědčí otom také zápisy omisiích otců třetí probace zTelče, zejména výroční zprávy (literae annuae), které na situaci vkraji dovolují nahlédnout řádovou perspektivou.

Telčští terciáni se dle dostupných pramenů na sever Čech od šedesátých let do konce 17. století na misie vypravili přinejmenším patnáctkrát.40 Jejich aktivitu zde lze prozatím poprvé sledovat roku 1662, kdy byla ve výročních zprávách koleje zaznamenána výprava do Boleslavského kraje, na hranice Českého království s Horní Lužicí.41 Misijní práci se zde dle pramenů věnoval Andreas Swoboda a Augustinus Kaminko.42 Swoboda kromě Cvikova a Mimoně patrně vykonal cestu také do opuštěné farnosti v Jablonném v Podještědí. Na Frýdlantsku na gallasovském panství se tohoto roku jezuité pohybovali společně, a to mimo jiné v Raspenavě, Luhu či v Arnolticích. Posléze navštívili Hrádek nad Nisou, Chrastavu a jiná místa v regionu, než svou cestu zakončili v Turnově a Semilech. Specificky jsou místa misijní praxe terciánů na severu Čech uváděna též v následujícím roce.43 To se telčští otcové s pověřením pražské konzistoře kromě Mimoně, Cvikova a dalších lokalit v Boleslavském kraji (neoboleslawiensis districtus) vydali natřídenní cestu směrem doHorní Lužice, patrně opět přes Hrádek nad Nisou, a pak do Hejnic a Frýdlantu. Následovala zastávka v Jičíně, kde působila řádová kolej, a poté činnost v Liberci, v Jablonci či ve Smržovce,44 odkud misionáři pokračovali k úpatí Krkonoš na hranice se Slezskem. Jak bylo pro řádovou činnost sledované doby typické, při této misii, která zabrala celkem čtyři měsíce, se telčští jezuité soustředili vprvé řadě na zpovídání, vyučování katecheze a kázání. (Zpovědí vkolejních zápisech terciáni vykázali přes pět tisíc, kázání dle téhož pramene proběhlo 87). Evidovány však byly i poměrně početné konverze luteránů, a to kupříkladu v Hrádku nad Nisou. Až několikatisícový měl být počet „nepravých“ katolíků, které se během celé misijní výpravy z Telče na severovýchod dle literae annuae podařilo „napravit“ (ex fictis veri Catholici effecti sunt).

Podobný nástin misijní praxe v regionu podávají jezuitské prameny v nadcházejících letech, kdy misie na sever Čech z Telče pokračovaly. Přítomnost členů Tovaryšstva Ježíšova z telčského řádového sídla lze v regionu doložit v letech 1664 a 1665, když se terciáni znovu pohybovali v prostoru Boleslavského kraje45 anebo v pohraničí poblíž Horní Lužice.46 Mezi otci třetí probace byli tehdy vybráni vhodní kandidáti, jejichž úkolem bylo opět především posilovat katolické smýšlení u nedávno

Kříž u jižní boční stěny kostela sv. Anny v Jablonci nad Nisou. Foto B. Valecká

47_ÖNB Wien, 13558*, fol. 60r. 48_DREYHAUSEN, Walter von. Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau: Mit 62 Lichtbildern und 2 Karten. Reichenberg: Franz Kraus, 1940, s. 96; SCHEYBAL, Josef Václav, Bedřich BENEŠ a Jana SCHEYBALOVÁ. Památky Jablonecka: přehled historických památek okresu Jablonec nad Nisou. Liberec: Severočeské muzeum, 1969, s. 27; WIESER, Stanislav et al. Kamenné kříže Čech a Moravy. Praha: Argo, 2001, s. 151. ISBN 80-7203-370-0. 49_IHS 1666 ABEND IST ALHIER ERFROREN HANS KLEINERT JENER ENDE. RENOVIRT (?) –dle DREYHAUSEN, Walter von, cit. v pozn. 48, s. 96 nápis nejspíše končil letopočtem 174?, který však dnes již téměř není čitelný a nebyl ani obnoven při posledním restaurování. 50_MZA Brno, G12 Cerr.II 80, fol. 68r: MZA Brno, G12 Cerr.II 80, fol. 90v; Státní okresní archiv (SOkA) Jindřichův Hradec, Sb. r. 5, Catalogus 1667 P. P. Tertiarii; v téže době v jezuitském řádu působil ještě jiný Georgius Weis, který se v letech 1666–1667 zdržoval v koleji v Nise (viz níže). obrácených. Z řádových písemností vysvítá, že při výběru misionářů na cesty na sever Čech hrála roli jazyková vybavenost, tedy znalost češtiny a němčiny, která byla pro působení v kraji nezbytná. Podrobný rozpis lokalit telčské misijní práce je znovu k dispozici v roce 1666, kdy se itinerář částečně podobal misii z počátku šedesátých let. Trasa vedla přes Semily, Jablonec nad Nisou, Liberec, Hrádek nad Nisou do Žitavy, následovalo působení v Rumburku, Varnsdorfu, Turnově, v Bozkově aJesenném.47 Kekatolickému vyznání tehdy přestoupily jen tři osoby, výrazně vyšší však bylo množství kajícníků, které dle řádových pramenů telčští jezuité vyslechli (více jak 970).

Vespojení srokem 1666, kdy tato misie proběhla, se pak nabízí možnost zmínit jednu zajímavou okolnost. Do téhož roku je datován pískovcový kámen s kříži v Jablonci nad Nisou, z nějž nápis s vročením 1666 činí jednu znejstarších památek naJablonecku. Kámen nejspíše původně stál při staré cestě do Vrkoslavic, na místě bývalého pivovaru. Po několika přesunech našel své místo u jižní stěny kostela sv. Anny. Kámen s hrubě vytesaným reliéfem křížů nese mimo datace dva nápisy.48 Na boku je pod zkratkou MARIA a letopočtem 1666 zaznamenáno jméno George Weis. Na přední straně je pod písmeny IHS uvedeno, že toho roku na konci ledna na daném místě umrznul Hans Kleinert.49 Zajímavé je, že člen řádu jménem Georgius Weis roku 1666 pobýval v jičínské koleji a rok nato jako otec třetí probace v Telči.50 Vespojení sjezuitskými misiemi doregionu by bylo možné uvažovat, zdali se tento řádový člen mohl misie roku 1666 účastnit, například z jičínské koleje jako doprovod misionáře zTelče, kde byl sám odpodzimu 1666 veden jako tercián. Pokud jde o jablonecký kříž, mono-

51_BuBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. III. díl, 4. svazek. Řeholní klerikové (jezuité). Praha: libri, 2012, s. 16–17. ISBN 80-7277084-5. 52_Georgius Weis (1616–1677), Georgius Weis (1636–1677), Georgius Xaverius Weis (1650–1686). 53_PAZDEROVÁ, Alena, cit. v pozn. 21, s. 557; v soupisu obyvatel se nachází více nositelů variant tohoto jména. Příjmení Weise se vyskytuje několikrát, a to i v kombinaci s křestním jménem Georg, zejména v okolí Frýdlantu. (V matrice pro danou dobu, viz Státní oblastní archiv (SOA) v Litoměřicích, sign. L84/A, inv. č. 4384. Římskokatolická matrika liberec, se narození osob s daným jménem sice potvrdit nepodařilo, srov. však pozn. níže. 54_Státní oblastní archiv (SOA) v Litoměřicích, sign. L13/1, inv. č. 727. Za upozornění velmi děkujeme recenzentovi příspěvku. 55_Mohlo se však jednat též o osobu nežijící v tomto panství, například cestujícího obchodníka. 56_NEVRlÝ, Miloslav, cit. v pozn. 36, s. 95, 227, 266. 57_NK Praha, XXIII C 105/8, fol. 669v–670r. Zvláště náročnou misijní práci toho vykazovali též v Rokytnici.

Kříž u jižní boční stěny kostela sv. Anny v Jablonci nad Nisou, detail bočního nápisu. Foto B. Valecká

gram IHS Tovaryšstvo používalo od počátku řádu jako svůj znak,51 ačkoli jde oznamení poměrně obecné, které se vyskytovalo imimo řádové prostředí. Souvislost mezi zhotovením památky apříslušníkem řádu však nelze doložit. Weis nebylo příjmení neobvyklé, rovněž v řádu se objevuje vícečetně.52 Dle soupisu obyvatel z roku 1651 žila v oblasti, do které spadaly i Vrkoslavice (tj. v okolí původního umístění kříže), rodina s příjmením Weis,53 a jistý Georg Weis byl dokonce v březnu roku 1669 zaznamenán v zápise farní knihy pokřtěných a oddaných obce Bzí jako svědek při křtu.54 Jde-li ozesnulého, jacísi Kleinertové žili v době vzniku soupisu ve Smržovce.55 Obecně však platí, že jezuité měli zájem napomáhat vzniku drobných křesťanských symbolů v krajině, které by přispívaly k podpoře katolického vyznání. Jablonecký kříž není jedinou regionální památkou tohoto druhu, jejíž vznik koreluje s doložitelnými výpravami jezuitů do zdejšího kraje. Za příklad může sloužit i tzv. Klogertův kámen sletopočtem 1674 vlese nad Bedřichovem.56 Byl to rok, kdy se telčští terciáni snažili „napravovat“ náboženské mravy ve Smržovce a v Liberci.57

S jakými poměry se telčští otcové v regionech na severu aseverovýchodě Čech setkávali, napovídají doklady ojejich misiích právě ze sedmdesátých let 17.století, kdy je jezuitské výpravy do zdejšího kraje možné prozatím doložit v letech 1672, 1674, 1675 a 1678. Roku 1672 bylo v řádových dokumentech zaznamenáno, že se přes veškerou snahu značná část obyvatel naFrýdlantsku při-

držuje nekatolického vyznání. VBulovce byla nekatolíků polovina obyvatel, včetně rychtáře, a Jizerka či Boleslav u Černous zůstaly dle jezuitů dokonce převážně nekatolické. Vinu na situaci kromě blízkosti hranice údajně nesli také majitelé některých panství, kteří se kmisionářské práci u poddaných nestavěli nijak horlivě a nepropůjčovali misionářům dostatečné pravomoci ze strachu před další emigrací.58 Takovým dopadům misijní práce se evidentně měli vyhnout i sami členové Tovaryšstva Ježíšova. Dokládá to případ jezuitské misie z Telče roku 1678 ve Vsi na Frýdlantsku.59 Když zde telčský misionář vyučoval děti „heretiků“, přinesl dle výročních zpráv pověřený vrchnostenský úředník dokument, dle nějž měli pod hrozbou nejtvrdšího trestu ke katolicismu přestoupit i rodiče, což po chvíli předstírané ochoty vyvolalo sérii nočních úprků do Horní Lužice. To, že emigraci nezpůsobil nevhodným či příliš naléhavým přístupem sám misionář, pak potvrdil jednak majitel panství, jednak v dopise opatřeným pečetí frýdlantský děkan a přípisy příslušníků duchovní správy ze Železného Brodu a Semil. Text výroční zprávy nicméně také podotýká, že se po odchodu telčského terciána někteří z emigrantů rozhodli knávratu doČech.

Podobně jako jiné prameny dovolují výroční zprávy domu třetí probace vTelči usuzovat, zda učásti populace regionu nebylo v této době v řadě případů přijetí katolicismu stále spíše pragmatickým krokem, či dokonce přímo formální. Otcové terciáni často odkazovali na neznalost, nedodržování anebo zjevné porušování pravidel katolického života. V roce 1674 se misionář v Liberci pokoušel podpořit slavení světeckých svátků a zejména úctu k Panně Marii, která byla u místních údajně přijímána spíše chladně.60 Totéž platilo odalších katolických zvyklostech, zejména pak o dodržování půstu, které se množství věřících snažilo různě obcházet. Příliš důslední v zajišťování pevnosti v katolických způsobech nebyli prý ani místní faráři. Telčští terciáni to ilustrovali zanedbáváním posledního pomazání, kupříkladu v Jablonci a Smržovce, anebo jiných svátostí. V kraji se dle výročních zpráv dokonce setkali i s případy věřících pokročilého věku, kteří neznali základní součásti katolické pobožnosti, jako byly mariánské modlitby. Báli se kvůli tomu důsledků zpovědi. Zodpovědný duchovní si za to odterciánů vysloužil výtky,61 přestože si misionáři hleděli spíše toho, aby do agendy místních katolických farářů příliš nezasahovali.62 Katoličtí kněží nicméně nebyli s to pokrýt celé spektrum duchovní péče dle představ členů řádu z organizačního hlediska a zdá se, že mezi místními, kteří se dourčité míry naučili zachovávat status quo, a nově příchozími jezuity mohlo z pochopitelných důvodů vznikat určité napětí.

Pohledem telčských misionářů měla těsnějšímu přilnutí ke katolickému vyznání zejména napomoci služba na farách, zvýšená frekvence mší,63 udílení svátostí, vyučování katechismu, kázání, náboženské disputace, organizace různých festivit, ale také podpora mariánské úcty, společné modlitby, rozdávání růženců či devočních tisků. V osmdesátých letech 17. století, kdy bylo udané počty odhalených a zdárně obrácených v regionu možné spočítat na prstech jedné ruky, však věřící nadále užívali služeb přeshraničních duchovních, příležitostně překračovali pro zajištění náboženských potřeb zemskou hranici a výjimkou patrně nebyly ani občasné nálezy nekatolických Biblí, postil a jiných „nevhodných“ knih.64 Z této doby se též dochovala některá jména telčských terciánů působících na severu Čech. Roku 1682 se na Frýdlantsku jako misionář zdržoval Joannes Pistorius,65 poněkud problematický jezuita, který dva roky po vykonání misie řád opustil. V roce 1685 na frýdlantském panství pobýval Joannes J. Jantsch.66 Roku 1687 pak v rámci terciátu podnikl cestu z Telče Ludovicus Lissowsky na državy hraběnky Des Foursové, kde údajně nalezl několik osob jiného vyznání.67 V německé části Boleslavského kraje se téhož roku věnoval misijní práci Mattheus Beitlich, jemuž se v lokalitách misie již nepodařilo obrátit nikoho.68 Dva roky nato byla úloha misionáře na Frýdlantsku svěřena terciánovi Georgiu Tischerovi,69 snímž se nasever zdomu třetí probace v Telči vydal Joannes Sies.70 Zprávy o jejich činnosti napovídají, že misie byly pohledem řádu nadále potřebné zejména na horách a poblíž hranic, kde ponoukání kpřestupu kekatolictví naráželo naodpor. Záznamy o tom, že se někteří z misionářů setkali s věřícími, kteří se ještě v šedesáti letech nedokázali pokřižovat, lze nicméně připsat spíše literární nadsázce, která je pro jezuitské výroční zprávy do určité míry příznačná. Tytéž formulace se v tomto typu pramene v takřka nezměněné formě nacházejí častěji v různých ročnících, patrně ke zdůraznění polarity textového podání řádové avněřádové situace.

58_PODLAHA, Antonín, cit. v pozn. 40, s. 108. 59_ÖNB Wien, 13558*, fol. 96r. 60_NK Praha, XXIII C 105/8, fol. 669v. 61_NK Praha, XXIII C 105/8, fol. 670r. 62_Viz např. PODLAHA, Antonín, cit. v pozn. 40, s. 120. 63_Srov. Regulae Instructoris Patrum tertiae probationis. In: Institutum Societatis Jesu, Auctoritate Congregationis Generalis XVIII. Meliorem In Ordinem Digestum Auctum, Et Recusum. Volumen Secundum. Pragae: typis universitatis Carolo-Ferdinandeae In Collegio Societatis Jesu Ad S. Clementem, 1757. p. 117–118. 64_PODLAHA, Antonín. Z dějin katolické reformace v Čechách v letech 1668–1703. Sborník Historického kroužku. 1901, s. 165. 65_Zpráva z misie: Kanonie premonstrátů v Nové Říši, sign. NŘ 12, [Conferentiae et missiones patrum tertiae probationis 1682], p. 341–351. 66_PODLAHA, Antonín, cit. v pozn. 40, s. 120; SOkA Jindřichův Hradec, Sb, r. 5 Tertiarij 1685; MZA Brno, Cerr. II.80, fol. 269v. 67_PODLAHA, Antonín, cit. v pozn. 40, s. 123; SOkA Jindřichův Hradec, Sb, r. 5 Tertiarij 1687; ARSI Roma, Boh. 90 II, fol. 619. 68_PODLAHA, Antonín, cit. v pozn. 40, s. 124–125; SOkA Jindřichův Hradec, Sb, r. 5 Tertiarij 1687; ARSI Roma, Boh. 90 II, fol. 619. 69_ARSI Roma, Boh. 90 II, fol. 667v; SOkA Jindřichův Hradec, Sb, r. 5 Tertiarij 1689; (PODLAHA, Antonín, cit. v pozn. 40, s. 125 patrně nesprávně uvádí Fischer). 70_SOkA Jindřichův Hradec, Sb, r. 5, Tertiarij 1689; ARSI Roma, Boh. 90. II.

71_NK Praha, XXIII C 10/7, fol. 571v. 72_NK Praha, XXIII C 104/3, p. 679; Historia collegii Gitzinensis, Knihovna Národního muzea, VIII D 22. Podle jezuitských pramenů se zdá, že přítomnost řádových příslušníků v regionu byla takřka každoroční.

I tak výroční zprávy dovolují ozřejmit, jak byly opatřeny některé praktické stránky vykonávání misií. Na sever Čech terciáni z Telče cestovali ve dvojici s pověřením pražské arcidiecéze (a se svolením jezuitského provinciála). Na místě se pak povětšinou rozdělili patrně dle instrukcí příslušníků místní katolické správy, případně dle jazykových schopností. Misionář zřejmě mohl získat doprovod mimo členy domu třetí probace, v tomto případě nejspíše z jičínské koleje, která sloužila jako opěrný bod misijní práce v regionu, jak již bylo zmíněno. Výpravy, které zpravidla trvaly tři až čtyři měsíce, telčští otcové podnikali na jaře, tedy v době půstu a Velikonoc (do Letnic), kdy měli věřící povinnost vykonat zpověď. Odtud patrně plynou časté stížnosti na konzumaci masa v postním čase. Hmotné zajištění měli terciánům poskytnout držitelé panství, kam se jezuité odebrali, anebo zemské důchody. Jejich postupy se ve sledovanou dobu již patrně lišily od způsobů dřívějších etap nucené rekatolizace, a přestože vymáhání konverze značnému počtu obyvatel na severu Čech bezesporu přivodilo velké nesnáze a utrpení, lze připomenout, že nezanedbatelnou stránku jezuitských misií ve druhé polovině 17. století, alespoň pohledem příslušníků řádu, tvořily také praktické skutky dobročinnosti spjaté s obecně křesťanskou koncepcí péče o bližního, tedy pomoc chudým, nemocným, rodičkám, ale také odsouzencům či prostitutkám.71 Při misiích na Frýdlantsko a Liberecko, kam se telčští otcové nevypravovali s negativními úmysly, zřejmě přišlo i na činnost v domácnostech, kde se jezuité obvykle pokoušeli tišit manželské spory anebo řešit jiné problémy vzájemného soužití. Vypovídají o tom i občasné zprávy, že ne vždy byli misionáři dodomů vpuštěni. Doregionů na severu a severovýchodě Čech v této době přirozeně nepřicházeli v rámci misijní činnosti Tovaryšstva Ježíšova pouze terciáni z Telče. Misionáře do Boleslavského kraje nadále příležitostně vysílala i jičínská kolej.72 Často velmi expresivní asilně ideově zabarvené výroční zprávy, které je nutno doplňovat pohledem jiných pramenů, přesto podávají důkaz otom, že přítomnost otců třetí probace z Telče na severu Čech nebyla v druhé polovině 17. století nepodstatná.

Müllerova mapa Čech z roku 1720, výřez, Boleslavský kraj