2 minute read

Robert Kvaček

covi, DrSc.), ktorí nám pomohli organizačne, aby sme mohli zažiť neopakovateľné chvíle nadštandardných stretnutí. Semináre sa tak stali pre nás platformou pre vznik našich celoživotných priateľstiev. Dovoľte mi vyjadriť slová vďaky za každoročné teplo prijatia v Liberci, za stisky rúk, za milé slová pri stretnutí i rozlúčke, za úsmevy, objatia... chcela by som vyjadriť presvedčenie, že pandémia ochorenia covid-19 pominie a my sa opäť budeme môcť venovať zaujímavým témam a osobne stretnúť na libereckom seminári s názvom Česko-slovenské vztahy / Slovensko-české vzťahy, ktorý už píše svoj jubilejný XXX. ročník. Spišská Nová Ves, 11. júna 2021

Přání pro PhDr. Miloslavu Melanovou

Advertisement

ROBeRT KVAČeK

PhDr. Miloslava Melanová má vlastnosti výrazné osobnosti. Je neobyčejně pracovitá, a to nejen v oboru, je důsledně odpovědná, což je přesvědčivě znát jak na její odborné tvorbě, tak na jejím pedagogickém vedení. Spolupráce s ní je inspirativní, příjemná i potěšující, a to také zásluhou jejích vztahů naplňovaných porozuměním k lidem.

Ve svých právě připomínaných 75 letech má Miloslava Melanová zasebou rozsáhlé dílo, vhistorických textech ivdalších pracovních aktivitách. Její prvotní vědecký zájem patřil dějinám Karlovy univerzity; téměř deset let, do roku 1980, pracovala v jejím archivu. Pak natrvalo spojila svůj život a jeho hlavní tvůrčí náplň s Libercem. Bylo to pro poznávání aobjevnou interpretaci dějin města pozitivní rozhodnutí.

Novodobá historie Liberce, které se badatelsky věnuje, je citlivým tématem dějin 19. století vytvářeným rozvojem města a jeho stále vlivnějším místem v životě německého obyvatelstva v Čechách. Liberec se nacionalizoval, což působilo na vyvolávání a podobu ideologických a politických střetů. Rozsáhle byly znát na publicistice a „vlastivědě“, převahou pochopitelně německých. Česká obrana ale nezůstávala pasivní, měla vlastní ambice. Stopy „libereckého“ nacionalismu v pracích M. Melanové nenacházíme. Přesvědčují znalostmi a rozvahou výkladu, právem slouží jako základ vysokoškolské výuky.

V Liberci jubilantka působila přes deset let v historickém oddělení Severočeského muzea, v roce 1993 přešla na katedru historie Technické univerzity. Věnovala se jí všestranně, mohla přitom osvědčit i své organizační schopnosti. Dostalo se jí – od roku 1996 – i pověření vedením katedry. Byla to prospěšná a úspěšná volba. Katedra historie na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické se její zásluhou rozvíjela a zároveň stabilizovala. Vlastně s ní „srostla“, starala se uvážlivě o její vnitřní život i o její vnější vztahy. Zařadila ji tak do české historiografie.

Vědecký zájem historičky se soustředil, jak už víme, hlavně na české dějiny v závěru habsburské monarchie. Prostorově se vymezily územím dnešního regionu Nisa s centrem v Liberci. Proto i rozsáhlá pozornost jeho dějinám. Dr. Melanovou zajímají dějiny politické i hospodářské, v nich objevné problémy, např. zrod a činnost podnikatelů. Jejím soustavným tématem se staly také vývoj a život české menšiny, její spolková činnost, která patřila k jejím nejdůležitějším aktivitám, vůbec vztahy německo-české a přední osobnosti.

M. Melanová se rozhodující měrou zasloužila o zpracování kolektivní monografie dějin Liberce. Bez jejího řídícího, badatelského a interpretačního vkladu by monografie nevznikla.

Zvláštní místo v jejích činnostech má problematika slovenská. Od roku 1994 byla garantkou každoročního semináře o česko-slovenských vztazích, který se uskutečňuje dodnes. Má rozsáhlé určení: Volí vždy téma potřebné a odborně aktuální, počítá s pedagogickým účelem i se zveřejněním v pravidelných monografiích. Liberecká katedra historie založila a rozvinula pod jejím vedením dílo záslužné a respektované.

Delší dobu byla M. Melanová také členkou česko-slovenské komise historiků, která patří k organizátorům zmíněného semináře. Přispívala k její činorodosti, vnášela do ní tvůrčí náměty a spoluvytvářela ovzduší, které komisi přispívalo ke vzájemnému porozumění a k respektu ve vysokoškolských institucích. Zasloužila se o to, že liberecký seminář se stal „pojmem“, příležitostí k pracovním i lidsky příjemným setkáním.

Miloslava Melanová