Skip to main content

SHAPES 03 2026

Page 1

1 2 9 Kč

Igor Rattaj / Barbara Uher Hanková Michal Bobošík / Oleg Haman Marco Maio / Jan Pokorný Jan Kaláb / Jana Klečková

3/26


&

Lucie Koldová


Where seating becomes expression

Dafna

ldseating.com


JAP


10


11


SHAPES 03/2026 Magazín o developmentu a architektuře

Director Michaela Výtisková michaela.vytiskova@ shapes.cz

Art Direction Anežka Rozehnalová anezka.rozehnalova@ shapes.cz

Editor Klára Čikarová klara.cikarova@shapes.cz

Graphic layout publikum.design

Proofreading František Skalský

Cover Martin Faltejsek

Vychází Listopad 2026 Periodicita čtvrtletní Místo vydání Praha I Registrační číslo: MK ČR E 24652 Za obsah inzerce odpovídá inzerent.

www.shapes.cz info@shapes.cz Social Media IG @shapescz FB Shapes CZ LI SHAPES CZ


Editorial

Nová duše českých hor Budoucnost architektury a developmentu v Česku není jen v Praze a velkých městech, ale také v regionech a především na horách. Lidé si váží svého volného času, kterého je díky novým technologiím čím dál více, a chtějí jej trávit kvalitně a v hezkém prostředí. Osobní setkávání, ať už s rodinou, přáteli nebo byznys partnery, má trvalou hodnotu a udrží si ji i do budoucna. A skvělým místem pro něj jsou právě hory, ať už v zimě nebo v létě. Právě do horských oblastí nyní obracejí developeři a investoři stále více pozornosti. Česká střediska začínají procházet velkou proměnou, ať už jde o Špindl, Rokytnici, Pec, Pustevny, Klínovec nebo Lipno. Zdaleka tu nejde jen o lyžování, ale i o společenský rozměr. Není žádným tajemstvím, že se v létě jezdí dělat byznys do Varů a v zimě do Špindlu. Aneb jak se v nadsázce píše v jednom z hlavních rozhovorů tohoto čísla – co jsou v létě Karlovy Vary, to jsou v zimě „Špindlerovy bary“. Na obálce posledního letošního čísla Shapes, které vychází v listopadu 2026, se proto scházejí tři silné osobnosti, které určují směr nejen developmentu na horách. Jsou jimi majitel skupiny TMR, slovenský miliardář Igor Rattaj, ředitelka značky Prim, jejíž rodina vlastní hotely v Beskydech, Barbara Uher Hanková a také Michal Bobošík, který sbíral zkušenosti u velkých developerů včetně Penty v Bratislavě, než v Praze založil vlastní společnost Zen Development. Toto číslo magazínu zároveň přináší i řadu inspirativních rozhovorů s architekty. Jana Klečková a Jan Bek, kteří ve svém portfoliu mimochodem mají také hezké projekty na horách, každý popisují svou cestu k vlastnímu ateliéru. A Jan Pokorný z Chapman Taylor naopak líčí, jaké je to přes dvacet let využívat zázemí velké mezinárodní kanceláře. Jako obvykle nezapomínáme ani na nové inspirativní podniky a inovativní design, který dbá na udržitelný přístup k přírodě. Osobně se s ním můžete potkat i v pražském showroomu společnosti ProInterier, která hostila křest tohoto vydání.

Michaela Výtisková Director

Děkujeme za vaši přízeň a na viděnou nejen ve Špindlu!

13


DEVELOPEMENT Sky is the limit!

14

OBSAH

Michal Bobošík založil vlastní společnost Zen Development. Začíná s rezidenčními projekty v Libni. Jaké má další plány?

Svoboda bydlení

Developerská skupina Satpo staví v Ruzyni spolu s DAM Architekti svůj dosud největší projekt - Rezidenci Escape.

Trojúhelník na Pustevnách

Rozhovor s Barbarou Uher Hankovou o značce Prim i hotelích, které její rodina provozuje v Beskydech.

Špindl: Hřiště pro velká ega

Rozhovor s majitelem developerské skupiny TMR Igorem Rattajem a šéfem ski areálu Špindlerův Mlýn René Hronešem o investicích na českých horách.

Nová éra byznysparků

Skupina Contera představuje koncept Citysite ve spolupráci se Schindler Seko Architekti a atelierem Flera.

Dům na baterky

JRD představuje EcoCare - nejsoběstačnější bytový dům v Česku.

Bydlení jako služba

Rozhovor s partnerem nemovitostní skupiny Mint Erikem Janovským nejen o "build to rent" projektech.

26 34 40 48 56 60 64


ARCHITEKTURA

DESIGN

Obce architektů Oleg Vrátíme Prahu na Předseda Haman pomohl vyjednat pro Prahu rok 2032 status Světového architektonickou nahlavního města architektury. mapu světa

Shaping the Light

Portugalský architekt žijící v Česku Marco Maio v rozhovoru popisuje, jak pracuje se světlem.

Architekt jako psycholog

Rozhovor s architektkou Janou Klečkovou o práci jejího JKH Atelieru.

Klidná architektura

Rozhovor s architektem Janem Bekem, jehož ateliér BekArch dbá na propojení exteriéru a interiéru.

Tužka je pro mě primární nástroj

Jan Pokorný z ateliéru Chapman Taylor v rozhovoru popisuje zázemí mezinárodní kanceláře i vlastní přístup k architektuře.

Interface: Firma, která změnila pravidla hry

Americká značka podlahových krytin, již u nás zastupuje firma ProInterier, je průkopníkem cirkulárního přístupu.

Krása v nedokonalosti

Rozhovor se šperkařským mistrem Lubošem Korbičkou o přístupu k designu šperků i podobě vlastního showroomu.

Alarm, který chce být neviditelný

Jablotron vyrostl na zabezpečení domů, teď nastartoval novou designovou éru.

72 76 82 88 92 102 106 110 15


LIFE STYLE

Gesta v prostoru

Rozhovor s umělcem Janem Kalábem, který se pouští do nové etapy své tvorby - velkých soch do veřejného prostoru.

Chaletový areál Montestyria Architektura, v rakouském Mariazellu propojuje současnou architekturu, hory která nechá a soukromí. vyniknout krajinu

16

OBSAH

Nová éra alpského luxusu

Rakouský hotel Viktoria Alpine Hideaway investuje do proměny resortu.

Křest

Ohlédnutí za křtem letního čísla magazínu.

Kousek ráje v Krkonoších

Aldrov Resort nabízí moderně zařízené apartmány ke koupi i pronájmu.

Skrytý klenot pro byznysová setkání

Green Table Lounge v pražském Florentinu spojuje gastronomický zážitek s privátní atmosférou.

Dům s příběhem

Rodinný projekt Casarosa v Českém Krumlově spojuje paměť místa s moderním lifestylem.

118 126 128 130 134 138 140


17


Banka pro velké ambice Penta Bank rozvíjí moderní privátní a prémiové bankovnictví v Česku a na Slovensku s ambicí stát se významným hráčem ve střední a východní Evropě. Staví na zkušenostech bankovních expertů, silném zázemí investiční skupiny Penta a vysoké kvalitě klientských služeb. Zaměřuje se na privátní a prémiové klienty, podnikatele, firmy i instituce. Oslovuje zkušené investory i novou generaci těch, kteří svůj majetek teprve budují. Propojuje svět investic s reálnou ekonomikou a podporuje rozvoj majetku i podnikání.

02

Banka spojuje odborné znalosti, individuální přístup a moderní technologie s důrazem na dlouhodobé vztahy s klienty. Nabízí komplexní služby v oblasti správy majetku, investičního poradenství, investičních řešení a firemního financování. Pro každého klienta hledá řešení odpovídající jeho individuálním potřebám, ambicím a dlouhodobým cílům. Penta Bank věří, že skutečný úspěch přináší hodnotu všem. Její filozofii vystihuje claim Success. Together.

Proměna Libně pod taktovkou Aulík Fišer Zalabák a Lasovsky Johansson Vyzvaný soutěžní dialog na podobu městského bloku mezi ulicemi Voctářova, Koželužská, Chocholouškova a Elsnicovým náměstím v pražské Libni vyhrál společný návrh ateliérů Aulík Fišer Zalabák architekti a Lasovsky Johansson Architects. Jejich koncept staví na principu dobrého sousedství a navazuje na historický charakter Libně, její měřítko i urbanistickou strukturu. Otevřený multifunkční blok tvoří dvě obytné budovy a jedna administrativní. Každá reaguje na specifický charakter okolí. Městský bytový dům orientovaný do Elsnicova náměstí na-

vazuje na měřítko historické zástavby, nižší pavlačový dům uvnitř bloku odkazuje na tradiční libeňské dvorní objekty. Administrativní budova doplňuje kampus společnosti Metrostav a rozvíjí principy sousedních staveb Josefa Pleskota. Návrh minimalizuje zastínění sousedních domů a vytváří nové pěší propojení mezi Libeňským mostem a plánovanými rekreačními břehy Rokytky. Součástí projektu je proměna Chocholouškovy ulice v bezbariérový veřejný prostor se zelení, veřejná piazzetta a poloveřejný obytný dvůr.

03 Kempinski v Praze Věhlasné jméno v luxusním hotelnictví – Kempinski – se vrací do Prahy. A to ve velkém stylu. Na jaře 2027 otevře v původních prostorách hotel Kempinski The Augustine, Prague, čímž zahájí novou kapitolu v historii jedné z nejosobitějších historických nemovitostí hlavního města. Hotel je součástí 800 let starého areálu dodnes fungujícího kláštera a představí nový rozměr konceptu „Good Life“ značky Kempinski. Disponuje

18

NOVINKY

101 pokoji, včetně 20 apartmá, která po celkové renovaci spojí intimitu a zdrženlivost kláštera s velkorysými, radostnými a nečekanými detaily. Fyzickou proměnu hotelu doplní program The E.R.A.s – Experience Real Access, který společnost Kempinski vytvořila s cílem propojit hosty s lidmi, místy a zážitky odhalujícími osobnější stránku dané destinace, a to pod vedením rezidentních kurátorů.

Připravila: redakce Foto: archiv

01


04 Penta postaví v Londýně hotel za 6,7 miliardy korun Společnost Penta Real Estate uzavřela partnerství s mezinárodní hotelovou skupinou Staycity Group, jedním z předních evropských provozovatelů aparthotelů. Firmy prostřednictvím společného podniku investují více než 230 milionů liber (více než 6,7 miliardy korun) do výstavby nového aparthotelu Morley House s 350

pokoji v londýnské čtvrti Farringdon. Součástí projektu budou také kancelářské prostory a rekonstrukce památkově chráněného kostela City Temple. Penta Real Estate bude ve společném podniku držet 80% vlastnický podíl, Staycity zbývajících 20 %. Dokončení projektu se očekává v roce 2028.

05

06

Grand Prix si odnesla Horácká aréna v Jihlavě Výsledky 33. ročníku Grand Prix Architektů – Národní ceny za architekturu 2026 ukázaly, že česká architektura dokáže pracovat s velkými veřejnými zadáními stejně přesvědčivě jako s citlivými rekonstrukcemi, krajinou, interiérem nebo drobným architektonickým designem. Hlavní cenu, tedy velkou modrou kostku, si v říjnu odnesla Horácká multifunkční aréna v Jihlavě. Hlavními autory vítězného

projektu jsou Ondřej Chybík a Michal Krištof spolu s kolegy z jejich ateliéru. Jejich návrh nyní vyhrál také soutěž na multifunkční arénu v Nitře, kde mohli zkušenosti z Horácké arény uplatnit. Ceny, které tradičně organizuje Obec architektů, udělovala mezinárodní porota v čele s francouzskou architektkou Sophie Berthelier. Z padesáti finalistů vybrala vítěze v 9 různých kategoriích.

První české hybridní domy ve výstavbě Na podzim se začala stavět historicky první hybridní stavba v Česku. Nová Kunratická nabízí ekologické bydlení s výrazným snížením uhlíkové stopy na kraji Liberce. Za návrhem stojí ateliér Qarta architektura, který do Česka jako první přinesl certifikovaný systém CREE (Creative Resource and Energy Efficiency) a drží na něj licenci umožňující navrhovat tuto technologii výstavby

i na Slovensku, v Polsku či Maďarsku. K licenci CREE ateliér následně přivedl i stavební společnost Syner, developera tohoto projektu. Systém je založen na suché metodě výstavby prefabrikovaných modulů ze dřeva a betonu. Bytové domy Nová Kunratická jsou unikátem i ve světovém měřítku – jde o vůbec první rezidenční projekt postavený touto metodou na světě.

07 Julia Haynaliy s novou kolekcí v Pařížské Pražská návrhářka Julia Haynaliy uvádí novou kolekci inspirovanou ženou a její schopností dávat věcem klidnou, samozřejmou sílu. Julia Haynaliy tvoří autorskou módu postavenou na kvalitních materiálech, precizních střizích a výrazné ženskosti. Ve svém ateliéru v Pařížské ulici nabízí ready-to-wear kolekce

i modely na míru, vyráběné lokálně v duchu slow fashion. Nová kolekce oslavuje sofistikovanou ženskou krásu a sílu. Čisté střihy, splývavé látky a promyšlené detaily vytvářejí siluety, které ženu nepřehlušují, ale podtrhují. Kolekce se poprvé představí v ateliéru na adventním pop-upu 26.–27. listopadu.

19


Laavice, která neexistuje

Nová česká značka Laavice zosobňuje autorský design, který vznikl z jednoduché potřeby vytvořit objekt s čistou a nadčasovou formou. Minimalismus zde není jen otázkou vzhledu, ale způsobem, jak nechat vyniknout samotný prostor a jeho atmosféru. Každý kus je navržen i vyroben lokálně s důrazem na kvalitní materiály, precizní zpracování a dlouhou životnost. Díky pečlivě zvoleným technologiím si povrchy dlouhodobě zachovávají svůj charakter při každodenním používání v interiéru i exteriéru. Široký vzorník odstínů umožňuje přizpůsobit každý kus konkrétnímu prostoru, architek-

tuře i individuálním požadavkům. Od neutrálních tónů po výraznější barevná řešení vznikají kombinace, které přirozeně doplňují okolní prostředí a podtrhují čistotu celé kolekce. Bezspojová konstrukce a odolné povrchy umožňují, aby Laavice přirozeně fungovala v interiéru i exteriéru a nerušila okolní architekturu. „Laavice, která |ne|existuje“ tak není jen slovní hříčka, ale myšlenka objektu, který je přítomný, aniž by na sebe strhával pozornost. Vyjadřuje objekt, který splývá s prostorem natolik, že se stává jeho přirozenou součástí, mizí, a přesto zanechává stopu.

09 Jakub Pollág uvedl nové kolekce svítidel Produktový designér Jakub Pollág představil se svým studiem zeitgeist. limited nové kolekce svítidel, na nichž pracoval několik let. Premiéru měly na letošním Designbloku v sekci High Craft. Designér známý zemitou barevností, přesnou konstrukcí a důrazem na materiál se tak posouvá i do oblasti art designu. Modulární svítidla

Knot Light a Grow Light jsou barevná, hravá a mají volnou formu. Každý jejich skleněný prvek vzniká ručně ve spolupráci s českými skláři. Každý kus je originál, rukopis ale zůstává stejný – vysoké řemeslo, precizní detail a kvalita zpracování. Vedle svítidel představil také polici Solid Shelf, která plynule navazuje na jeho dosavadní tvorbu.

10 Kateřina Šindelářová x František Jungvirt Interiérová designérka Kateřina Šindelářová, tvořící pod vlastní značkou Absolut Design a sklářský designér František Jungvirt propojili své tvůrčí světy. Výsledkem jejich dialogu je kolekce unikátních křišťálových váz, které doplňují luxusní ručně šité kožené řemínky. Tuto sérii osobně představili v září 2026 v pražském showroomu luxusního nábytku Poliform Praha. Spolupráce staví na vzájemném respektu k řemeslu, materiálu a formě. Designéři společně konzultovali

20

NOVINKY

a navrhovali jak výsledné proporce skleněné hmoty, tak podobu kožených detailů. František Jungvirt vtiskl vázám svůj charakteristický rukopis v podobě čistých, organických tvarů z prémiového českého křišťálu, ručně foukaných ve sklárně Ajeto. Kateřina Šindelářová na skleněná těla navázala svým designérským pohledem na prostor a obohatila je o prvek hřejivé italské kůže ze Studioart. Vázy vznikly ve třech velikostech, v matném i lesklém provedení.

Připravila: redakce Foto: archiv

08


21


Prim Orlík 40

Pro ty, co něco umí. www.prim.cz

22

JAP


11 Lula Studio Prague v Bílkově V pražské Bílkově ulici vznikl prostor, který propojuje současnou módu, design a kulturu. Lula Studio Prague je kurátorský concept store za nímž stojí Lucie a Michal Kratochvilovi. Je založen na osobním výběru, nadčasové estetice a přesvědčení, že skutečný luxus spočívá v individualitě. Pečlivě sestavený výběr mezinárodních značek, mezi nimiž nechybí Yohji

Yamamoto, Auralee, Róhe, Carven či Charlotte Chesnais, představuje módu jako formu osobního vyjádření, nikoli pomíjivý trend. Lula Studio má ambice být více než obchod. Je místem setkávání, inspirace a dialogu mezi módou, uměním a architekturou. Prostorem, kde má každý objekt, materiál i detail své místo a kde se nákup stává zážitkem.

12 Longessa přináší novou definici regenerace Začátkem roku 2027 se na smíchovské adrese Holečkova otevírá unikátní komunitní health club Longessa. Projekt zakladatele Jana Ježka odmítá dnešní tlak na neustálý výkon. Místo toho vrací wellness k jeho původnímu smyslu, kterým je regenerace jako přirozený denní rituál a sdílený zážitek v bezpečném prostředí komunity. V privátním režimu s limitovanou kapacitou klub nabídne 12 kurátorovaných světových technologií, jako je hyperbarická kyslíková komora

(HBOT), kryoterapie, Brain Gym, Dry Float či technologie Deep Touch, která při pravidelném užívání pomáhá uvolnit a posílit svaly zad. Špičková věda se zde potkává s architekturou studia BekArch, filozofií Wabi-Sabi a stavební biologií Davida Eyera. Interiér staví na přírodních a nízkoemisních materiálech, vápenných nátěrech, kvalitním osvětlení a redukci elektromagnetických polí. Péče o energii a vnitřní klid se tak stává tím nejupřímnějším luxusem.

13 Kávová seznamka Motmot Zavedená brněnská pražírna výběrové kávy Motmot, která působí na trhu již od roku 2017, vstupuje do nové éry. Po letech dynamického růstu, během nichž se z lokální pražírny stala značka s roční produkcí 30 tun upražené kávy, představuje kompletní rebran-

ding, modernizovaný e-shop a bohatou nabídku novinek. Jednou z nich je i Kávová seznamka, která nabízí pět chuťových rande v jednom balení. Dárková krabička obsahuje pět balíčků po 90 gramech, z každé chuťové kategorie jeden ◌

23


24


25


26

DEVELOPMENT


Sky is the limit! Připravila: Klára Čikarová Foto: Martin Faltejsek, Zen Development

„Penta mě naučila pracovat efektivně, Karlín Group hezky a JRD ekologicky,“ říká mladý a dravý developer Michal Bobošík, který čtvrtý rok úspěšně vede vlastní společnost Zen Development. Staví převážně rezidenční projekty v Praze, ale vydává se i mimo hlavní město. Od Serge Borensteina přebírá část Jablonečku, kde plánuje postavit hotel a působí například také v Jeseníkách.

27


Než jste založil vlastní společnost, prošel jste několika velkými developerskými firmami. Původně jste ale vystudovaný architekt. Jak se z architekta stane developer? Jako student architektury jsem každé léto trávil v Kanadě. Už v šestnácti jsem tam jezdil na brigádu, nejdříve jsem tam řezal stromy a poté pracoval na stavbě. V Kanadě jsem poprvé slyšel slovo „contractor“. To je člověk, který si najde pozemek, sežene peníze, architekty, stavební firmu, najme pracovníky, postaví dům a následně ho prodá. Tehdy jsem ještě nevěděl, že je to vlastně developer. Říkal jsem si, že bych také chtěl být takový contractor a díky tomu, že budu zároveň architekt, si daný projekt i sám nakreslím. S touto myšlenkou jsem ze stavební průmyslovky pokračoval na studium architektury. Na fakultě architektury v Bratislavě jsem viděl inzerát, že Penta na Slovensku hledá brigádníka, který umí kreslit v Autocadu. Šel jsem na pohovor, vzali mě a zůstal jsem tam čtyři roky. Studoval jsem mezitím i v Německu a byl jsem na stáži v architektonickém ateliéru v Londýně. Tam jsem si finálně řekl, že architektura mě sice baví, ale jako developer bych měl výrazně větší vliv na to, jak bude vypadat výsledný produkt.

co dál, zadal jsem si do Googlu „developer a hezká architektura“. A vyskočila na mě Karlín Group. Napsal jsem jim, co umím, že bych u nich chtěl pracovat a oni mě vzali. Prahu jsem v té době vůbec neznal, měl jsem zkušenosti jen z Bratislavy. Zůstal jsem tam čtyři roky, spřátelil jsem se se Sergem Borensteinem a načerpal obrovské zkušenosti. Pracoval jsem například na zajímavém projektu Iconic v menší karlínské proluce. Na něm jsem se naučil jednat se všemi dotčenými orgány státní správy a vyzkoušel náročnost povolovacího procesu do největšího detailu. Byla to velká škola.

Z brigádníka jste se v Pentě vypracoval na development managera. Jaké projekty jste měl na starosti? V Pentě jsem začínal jako kreslič kancelářských prostor. V praxi to vypadalo tak, že přišla poptávka od nájemníka, že potřebují do půdorysu 500 metrů čtverečních kanceláří nakreslit, kde mají sedět zaměstnanci. Od takové práce jsem se dostal až k tomu, že jsem v Bratislavě připravoval a povoloval projekt Sky Park od Zahy Hadid, který je dodnes vlajkovou lodí slovenské Penty, stejně jako v Praze Masaryčka.

Jaký impulz vás k založení vlastní společnosti dovedl? Už ve své první práci jsem si říkal, že potom už budu mít svou vlastní firmu. Jenže velká nevýhoda realit je, že je to časově náročný byznys. Jen dva roky trvá, než se projekt nakreslí, pak další tři, než se povolí a dva až tři další, než se postaví. Od chvíle, kdy máte pozemek a víte co s ním, uběhne minimálně pět nebo šest let, než z něj máte nějaký zisk. A to pro mě byl ze začátku těžko překonatelný problém. Už když jsem pracoval v Karlín Group, tak se mi podařilo koupit jeden pozemek v proluce v Libni, kde se mohlo postavit třicet bytů. Našel jsem ho náhodou, když jsem řešil naše rodinné bydlení. Měl jsem v plánu postavit jedno patro pro nás a dvě až tři nad tím s byty, které by pozemek profinancovaly. Když jsem se o tento pozemek začal

Proč jste z Penty odešel? Když jsem se oženil, řekl jsem si, že v korporátu nechci zůstat navždy. Jeli jsme se ženou na rok cestovat, a jakmile jsme se vrátili, do Bratislavy už jsme zpět nechtěli. Když jsem se rozmýšlel,

28

DEVELOPMENT

Po Karlín Group jste nastoupil ještě do JRD. Proč přišla tato změna? V Karlín Group jsem dělal zajímavé projekty, ale nebyl tam už pro mě prostor pro další kariérní růst. JRD je větší firma s pevnou strukturou, kde jsem viděl příležitost. Přišel jsem tam jako development manager a skončil po čtyřech letech na pozici development directora. Cítil jsem, že jsem se naučil dost na to, abych všechny své zkušenosti zúročil k tomu, že začnu něco budovat sám. S oblibou říkám, že Penta mě naučila pracovat efektivně, Karlín Group hezky a JRD ekologicky.

Michal Bobošík je architekt a developer s více než 15 lety zkušeností v oblasti developmentu a realit. Působil ve společnostech Penta Real Estate, Karlín Group a JRD, kde se podílel na přípravě a realizaci významných rezidenčních projektů. Dnes je zakladatelem a jednatelem společnosti Zen Development, která se zaměřuje na rezidenční development v Praze. Ve své práci propojuje architektonické vzdělání s praktickou zkušeností z developmentu, investic a řízení komplexních realitních projektů. primerezidence.cz cimburkrezidence.cz


zajímat, zjistil jsem, že je možné postavit tam až sedm podlaží a v nich dohromady 36 bytů. A tak vznikl náš první projekt Zen Rezidence, který jsme nedávno v Zenklově ulici zkolaudovali.

Prime Rezidence (MA Studio)

Cimburk Rezidence

Bydlíte tam nakonec i vy? Ne, projekt mezitím dostal nové kontury. Původně jsem si ve spodním patře kreslil byt s vlastní zahradou. Mezitím se ale naše rodinné záměry přesunuly do jiné části Prahy, a tak jsem spodní byt rozdělil na dva. Ty se prodaly mezi prvními, protože takový produkt v dané lokalitě chyběl. Tím, že jsem tam původně chystal bydlení pro sebe, neprojektoval jsem do domu mikro jednotky, protože jsem nechtěl, aby je jejich majitelé využívali na AirBnb. Je tam proto dost třípokojových bytů orientovaných do zahrady i do ulice a díky trojsklu a rekuperaci se nám povedlo odstínit hluk. Na střeše jsme udělali dva penthousy. Dva měsíce od kolaudace máme poslední tři volné byty, projekt proto považuji za úspěšný. Jak se vaše podnikání vyvíjelo dál po prvním úspěšném projektu? S tím, jak se blížil exit, tak jsme získávali i důvěru investorů. Na začátku prvního projektu byly peníze rodiny a kamarádů, ale ve chvíli, kdy už jsme měli stavební povolení, do projektu vstoupil seriózní investor. Jakmile investoři poznali, že jsme schopni dostát tomu, co jsme slíbili, nebyl problém získat investora pro další pozemek v Zenklově ulici. Mezitím jsem ještě chvíli souběžně pracoval v JRD, ale pak jsem založil firmu a přibral společníka, který má také zkušenosti s developmentem v Libni. Od toho, že jsme stavěli v Zenklově hned dva projekty, jsme odvodili název naší firmy. Nejde tedy o to, že bychom byli v „zenu“. Nedávno jsme získali stavební povolení na další projekt, Prime Rezidence, který je od Zenklovy vzdálen jen pár desítek metrů. Půjde o takové pokračování Zen Rezidence, ale prémiovější, odsunuté do tišší ulice. Začínáme na 1kk, ale dovolili jsme si tam dát i dva mezonety a prostorný penthouse s velkou terasou. Byty z vyšších pater mají výhledy na celou Prahu. V říjnu jsme spustili jeho prodej.

29


Jabloneček (Architekti David Wittassek a Ivo Herman)

30

DEVELOPMENT


3 roky trvala změna územního plánu v projektu Jabloneček

Se kterými architekty na svých projektech spolupracujete? U zrodu Zen Development stálo MA Studio Dana Merty. Nakreslili nám Zenklovu i Prime Rezidence. V té době ještě nebyli na trhu tak etablovaní jako dnes, ale viděl jsem u nich drive a chuť do práce. Byla to velmi dobrá spolupráce. Standardně ale na větší projekty vyzýváme architektonické soutěže, kdy oslovíme zhruba tři ateliéry a nabídneme jim skicovné, aby nám představily svou vizi a připravily návrh. Co je pro vás při výběru architekta stěžejní? S architekty trávíte poměrně dost času a musí tam proto být i lidská chemie. Na fasádu nechávám architektům volnou ruku a jsem vždy zvědavý, co ukážou – pokud je to tedy v rámci budgetu. Na dispozice jsem ale hodně přísný, protože vím, jakou velikost a efektivitu musejí bytové jednotky mít, aby to dávalo smysl ekonomicky. V této části studie je vztah developera a architekta velmi intenzivní a důležité proto je, abychom si byli blízcí a rozuměli si. Čas je v dnešní době velmi důležitý. Když ušetříte milion za architekta, ale projekt se vám o rok protáhne, stojí vás to ve výsledku mnohem více peněz. Na jednom z projektů spolupracujete i s ateliérem Qarta architektura. Jak tato spolupráce vznikla? Za projektem Jirsíkova investičně stojí Serge Borenstein s Ahinou Onasis. Serge mě oslovil, abych tento projekt vedl, a mám v něm na starosti development management. Vypsali jsme architektonickou soutěž, které se vedle Qarty účastnili ještě edit! a Chybik + Kristof. Qarta přinesla návrh, který se nám líbil nejvíce. Se Sergem Borensteinem spolupracujete také na projektu Jabloneček. Jakým způsobem jste do něj zapojeni? Území Jablonečku historicky patří Sergi Borensteinovi a Stanislavu Ludvíkovi. Dlouhé tři roky jsme měnili územní plán. Vstupujeme do projektu teď i finančně a hotel vybudujeme společně. Oproti původnímu projektu byli vybráni i jiní

architekti – hotel navrhuje David Wittassek a Ivo Herman. Řešíte i nějaké další projekty mimo Prahu? Zatímco v Praze nyní řešíme hlavně rezidence, mimo Prahu máme i projekty ze segmentu hospitality – kromě Jablonečku je to aktuálně jeden v Jeseníkách. Věřím, že máme dobře nastavený tým spolupracovníků a provozovatelů, a to je důležité. Nakreslit hezký hotel je možná menší oříšek než to jak ho správně byznysově uchopit. Ale věřím tomu, že v našich projektech bude úspěšně fungovat i ekonomická stránka. Provoz hotelů nezajišťujeme sami, ale máme na to etablovaného partnera, který provozuje několik hotelů po republice. Jaký hotel připravujete v Jeseníkách? Spolupracujeme na něm s architekty Mjölk, které jsme vybrali z velké vyzvané soutěže ze čtyř pěti ateliérů. Finalizujeme studii a měli bychom začít kreslit dokumentaci pro stavební povolení. Je to trochu nedotčená lokalita, ale samozřejmě v souladu s územním plánem. Projekt chceme začít postupně představovat veřejnosti. Půjde o mix bytových jednotek, které budeme prodávat, část si necháme jako hotelový provoz a budeme k tomu provozovat i restauraci, wellness a zázemí. Půjde tedy o investiční produkt, který si někdo koupí a my se mu o něj budeme starat a pronajímat ho. Jak máte nastavenou spolupráci se stavebními firmami? Výstavba bytového domu je proces na dva roky a je velmi důležité, aby stavební firma doručovala v požadované kvalitě, dle zasmluvněného rozpočtu a harmonogramu. Firmy jsou vytížené a hledají se těžko. Náročné je i vybudovat si rovnocenný vztah. Jsem proto velmi rád, že se mi podařilo najít firmu, kde je tento vztah vyvážený a správně nastavený. Zenklovu nám stavěla společnost SIS a nedávno jsme spolu podepsali smlouvu i na projekt Prime Rezidence v Primátorské.

31


Projekt v Jeseníkách (Mjölk architekti)

Zúročujete ve vlastních projektech nějaké zkušenosti ze zahraničí? Zahraničí je trochu napřed, co se týká segmentování. Serge Borenstein je v tomto také obrovský vizionář. Dokud nepřišel se studentským domem v Holešovicích, o colivingu se v Praze nikomu ani nesnilo. Měl jsem to štěstí, že jsem v té době zrovna u tohoto projektu byl. Jezdili jsme společně do Nizozemska nebo do Londýna, abychom se v tomto inspirovali.

ních. Kdysi to byly kanceláře, pak tam sídlila svářečská dílna nebo fotografický ateliér. Dům měl plochou střechu a my jsme na městskou část přišli s tím, že bychom tam udělali standardní krov, který je v lokalitě typický. Do tohoto krovu se nám pak podařilo vložit ještě další čtyři byty. Na čtyřech patrech tak máme 16 jednotek, které mají vlastní koupelnu, kuchyň a patro na spaní. Byty budou komplet zařízené a připravené pro bydlení hned k nastěhování.

I vy máte v portfoliu vlastních projektů bydlení pro studenty. V čem je specifický váš rezidenční projekt Cimburk? Už lokalita je velmi zajímavá – je to na živém Žižkově, ale ve vnitrobloku, takže je tam klid. Je to kousek od VŠE, kousek od Hlavního nádraží a blízko do Karlína. Jsou tam menší ale o to efektivnější jednotky, které mají cca 20 metrů čtvereč-

Jaké plány máte s firmou do budoucna? Zen Development staví na efektivitě a kvalitním outsourcingu. Řešíme vše v týmu na kamarádské bázi a klíčová je pro nás důvěra a profesionalita. Projektům se věnujeme primárně v šesti lidech a toto tempo i množství nám vyhovuje. Všichni se už pár let známe, máme za sebou společné projekty,

32

DEVELOPMENT

a tak to chceme držet i dál. A do budoucna? Sky is the limit! Máme důvěru investorů, hlad po dalších projektech, a když přijde něco většího, adekvátně tomu rozšíříme tým. Máte i nějaké zahraniční ambice? Ambice by tam byly, ale cíleně nyní nic takového nevyhledáváme. Rozhlížíme se po projektech na Slovensku, ale to bych úplně nenazýval zahraniční expanzí, když je to pro mě návrat domů. Jestli je něco v developmentu opravdu výzva, pak je to zahraničí. Proto klobouček před Pentou, jak se dokázala dostat do Londýna. My se stále rozbíháme a rozhodně jsme ještě nedosáhli stropu. I když mám teď vlastní firmu, dál rád spolupracuji s těmi zkušenějšími, jako jsou Serge Borenstein, Honza Řežáb nebo Petr Michovský. Razím teorii, že místo toho, abychom soupeřili, můžeme tvořit spolu ◌


RAINSHOWER AQUA TILES N E J V Y Š Š Í S TA N D A R D O S O B N Í P É Č E

Rainshower Aqua Tiles ztělesňují skutečně personalizovaný zážitek ze sprchování. S modulárním řešením můžete nejen kombinovat různé režimy proudů, ale celou sprchu si poskládat podle jednotlivých komponentů i tvarů. Dopřejte si uklidňující sprchový rituál šitý na míru vašim individuálním potřebám. grohe.cz


Svoboda bydlení Developerská skupina Satpo staví na kraji Prahy svůj dosud největší projekt. Bytový dům Rezidence Escape, který navrhli DAM architekti, má ambice pozvednout dosud opomíjené centrum staré Ruzyně. Připravila: Klára Čikarová Foto: Satpo

Vhodné dispozice Praha 6 je vyhledávanou rezidenční lokalitou – ať už kvůli oboře Hvězda, Džbánu, Divoké Šárce nebo nádechu dálek, který přináší Letiště Václava Havla. Její okrajová část – Ruzyně – ale byla z hlediska developmentu dlouhou dobu opomíjena kvůli budově zdejší věznice. Zvednout tuto rukavici a začít rozvíjet oblast s výbornou dopravní dostupností do centra, kterou v budoucnu ještě zlepší rychlodráha na letiště (územní rozhodnutí by měla získat v roce 2027), se již před šesti lety rozhodla developerská skupina Satpo. Na rohu ulic Stochovská a Drnovská začala ve spolupráci s architektonickou kanceláří DAM architekti plánovat svůj dosud největší projekt za více než třicet let svého podnikání. Letos získal své finální obrysy i jméno – Rezidence Escape. Má platné stavební povolení a byty už se nějakou dobu dobře prodávají. Stavba by měla začít ke konci letošního roku a dokončena má být v roce 2028.

34

DEVELOPMENT

V centru Ruzyně tak brzy vyroste moderní bydlení dostupné i pro mladší rodiny, které by mělo pozvednout sociální klima celé oblasti. Citlivě totiž pracuje s tvarem a rozmístěním svých částí, aby promyšleným řešením dosud neutěšenou situaci odstínilo. Sousedící detenční zařízení, jímž od 50. let prošla i řada politických vězňů včetně Václava Havla, kdysi vzniklo z původního mlýna a hospodářského statku. Vysoká věž, která nad areálem ční, zásobovala celý hospodářský objekt vodou. K celkovému aktuálnímu dojmu nepřispívají ani přilehlé polorozbořené budovy, mezi nimiž dnes parkují auta. Kvůli těmto konotacím se zde ale nikdo dosud neodvážil stavět. Přitom jde o lokalitu, která se bude postupně dynamicky rozvíjet. Navzdory méně standardnímu okolí jde typologicky o projekt, s jakými má ostřílená pražská kancelář nejvíce zkušeností. Kreativní architektonický návrh z pera kanceláře DAM architekti se snaží očistit kontroverzní pověst oblasti a proměnit její nevýhody v plusy. Vzhledem k blízkosti věznice byl velký důraz kladen na bezpečnost a vhodné dispozice domu. Architekti se proto snažili navrhnout kompozici, která přirozeně zapadá do městské struktury a současně přináší komfortní bydlení a prostředí pro každodenní komunitní život.


35


Přirozená bariéra Byty jsou situovány do klidného vnitrobloku a na světové strany s výhledem do rezidenční zástavby. Směrem na jih jsou navrženy jen chodby a úložné prostory, obytné místnosti na tuto stranu nemají žádná okna. „Nechtěli jsme mezi domem a sousedním areálem vytvářet další fyzickou bariéru, zároveň jsme však hledali způsob, jak jinak zajistit dostatek soukromí a klidu pro budoucí obyvatele. Navrhli jsme proto dům, který tuto ochrannou funkci přirozeně integruje do své dispozice. Z té druhé strany pak svým měřítkem a členěním připomíná menší domy, které působí příjemně a přívětivě pro bydlení,“ říká autor návrhu Jan Holna. Zdi svírají chráněný prostor zeleného vnitrobloku nazvaného Gardenia, kde je možné realizovat jakoukoli výsadbu zeleně. „Dvě podzemní patra s garážemi jsou situována do prstence kolem dokola budovy a kromě květinových záhonů proto tato plocha uprostřed unese i vzrostlé stromy,“ vysvětluje architekt. Tento vnitroblok je jedním ze signifikantních prvků bytového komplexu a jeho obyvatelům by měl poskytnout příjemný prostor pro každodenní běžné aktivity a sousedská setkání.

12 000 m plochy má projekt Rezidence Escape

Projekt Rezidence Escape je rozměry i počtem bytů dosud největším z portfolia developera Satpo. 36

DEVELOPMENT

Bydlení i investice Dispozice bytů jsou zvolené tak, aby bylo toto bydlení dostupné i pro mladší generace. Jde ponejvíce o malometrážní byty 1+kk nebo 2+kk a ve vyšších patrech pak i byty rodinné. Téměř každý má lodžii, balkon nebo terasu. „Standardy i cenotvorba jsou nastaveny tak, aby bydlení bylo dostupné jak pro mladé páry, tak i pro investory,“ říká manažerka obchodu Satpo Irena Houžvičková. Projekt Rezidence Escape je rozměry i počtem bytů dosud největším z portfolia tohoto developera. Plochou se pohybuje kolem 12 tisíc metrů čtverečních a nabídne 250 bytových jednotek a pět komerčních prostor v přízemí. Samozřejmostí jsou služby recepce 24/7, chytrý přístupový bezpečnostní systém a garážová stání, přičemž některá nabízejí přípravu pro dobíjení elektromobilů. Rezidentům budou k dispozici také společné prostory pro kočárky a kola, vybrané jednotky navíc disponují sklepem. Slovo „Escape“ v názvu projektu lze proto vnímat jako svobodu v bydlení a únik z velkoměstského ruchu – ať už do bezpečí zeleného vnitrobloku, nebo do přírody blízké obory Hvězda. Název zároveň odkazuje ke zkratce počítačové klávesy Esc, a to i grafickým zpracováním loga. „Klávesa Esc symbolizuje dnešní moderní online svět a oslovuje jednotlivce k investici do vlastního bydlení, přičemž akcentuje, že změna je výsledkem individuálního rozhodnutí,“ vysvětluje ředitelka obchodu a marketingu a členka představenstva skupiny Satpo Dagmar Pokorná.


Moje „kostka“ Okolní ulice, které vedou k nedalekému sídlišti s nižšími paneláky, byly dosud v neutěšeném stavu. Projekt ale počítá i s revitalizací veřejného prostoru, který dozná výrazných změn. V přízemí domu potom vzniknou komerční prostory pro služby, jako je kavárna, trafika, lékárna nebo potraviny. Směrem do ulice bude bytový dům kopírovat charakter okolní zástavby menšího měřítka. Aby komplex na první pohled nepůsobil jako masivní stavba o výměře 12 tisíc metrů čtverečních, je rozdělen na několik menších domků tak, aby do ulice zapadaly. „Stavbu jsme se snažili uvnitř rozdělit do čtyř domů se samostatnými vstupy. Navenek je blok složený z celkem třinácti segmentů, které jsou vůči sobě půdorysně i výškově posunuty, takže když se díváte na dům třeba z ulice Stochovská, máte dojem, že před vámi stojí tři menší čtyřpodlažní domy,“ říká Jan Holna. Navíc podle něj tento „set up“ pomáhá při orientaci v prostoru: „Chtěli jsme, aby pro každého, kdo tu bude bydlet, bylo jednoduché identifikovat se s konkrétní částí domu. Aby hned viděl, která ,kostka‘ je jeho,“ popisuje architekt členění budovy.

37


Domy pro aktivní život Jak svou polohou, tak dispozicemi bytů cílí tento projekt i na lidi, kteří žijí aktivním životem, rádi sportují venku a také často cestují. „Na lidi, kteří nemusejí nutně bydlet v centru, nevyhledávají staré domy a zároveň nemají problém s mobilitou,“ dodává Jan Holna. Návrhy bytů plně odpovídají současným vysokým standardům moderního bydlení. „Důležité je velkorysé propojení interiéru s exteriérem prostřednictvím velkých oken a využitelných ploch balkonů, lodžií a teras,“ říká architekt. Vybrané byty jsou vybaveny rekuperací nebo mají přípravu pro chlazení, což zajišťuje příjemné vnitřní klima po celý rok. Standard doplňují dálkové odečty spotřeby energií, díky nimž mají obyvatelé přehled o provozu své domácnosti odkudkoli. Obývací prostory jsou sdružené s kuchyňskými kouty a větší byty disponují komfort-

38

DEVELOPMENT

ními úložnými prostory i dostatečným a smysluplným počtem koupelen a toalet. „Naopak menší byty mají úspornou, tvarově jednoduchou dispozici bez zbytečných komunikací, což je ideální pro startovací bydlení,“ vysvětluje Jan Holna. Klienti si dnes nevybírají byt už jen podle patra, výhledu či dispozic, ale mají možnost virtuálních prohlídek podrobně zpracovaných prostorových vizualizací. Ty pro společnost Satpo vytvořila společnost Ex Machina. Celá rezidence včetně všech jednotek zpracovaných do nejmenších interiérových detailů i společných prostor, jako je recepce nebo vnitroblok, je tak přístupná prostřednictvím virtuální reality. „Někteří klienti říkají, že bez VR prohlídky už by si dnes byt snad ani nekoupili,“ směje se Irena Houžvičková ◌


39


Trojúhelník na Pustevnách Připravila: Klára Čikarová Foto: Martin Faltejsek, David Turecký

Barbara Uher Hanková pokračuje v rodinném byznysu, který zahrnuje výrobu hodinek i hotelnictví. Její rodina v Trojanovicích vlastní dva velké hotely, lanovku na Pustevny, její horní stanici s bistrem a snaží se tuto oblast kultivovat pomocí architektury ve spolupráci s architektem Kamilem Mrvou. Značka hodinek Prim pod vedením Barbary Uher Hankové zažívá svěží restart a pokračuje ve sjednocování dvou dříve znesvářených výrobních závodů.

40

DEVELOPMENT


41


Vaše rodina od devadesátých let vyrábí hodinky a provozuje hotely v Beskydech. Kdy a jak jste se do vašeho rodinného byznysu poprvé zapojila vy? Studovala jsem na britské škole, která měla svůj kampus v čínském Ning-po. Tam jsem strávila první rok, než jsem se na další dva přesunula do Anglie a pokračovala v oboru Business Economics. Naše rodina v té době měla v Beskydech první hotel Troyer, a tak jsem měla vždy blízko k oboru hotelnictví. Při studiu v Londýně jsem dělala různé brigády, pracovala jsem například v hotelu Mayfair. Tam jsem začala úplně od píky; od leštění příborů jsem se dostala až k vedení baru a následně až k vedení rezervačního týmu pro celou hotelovou síť, která v té době čítala třináct hotelů a barů. Když jsem se vrátila, chtěla jsem se věnovat právě hotelnictví, ale můj táta viděl mou přidanou hodnotu spíše v našem hlavním podnikání – byznysu s hodinkami. Do hotelového byznysu jste ale z Anglie přinesla cenné zkušenosti… Můj otec ani matka v hotelnictví historicky nikdy nepodnikali, ale když se asi před dvaceti lety naskytla možnost koupit starý, rozpadlý hotel v Beskydech, který se za komunismu jmenoval Optimit, šli jsme do toho. Zrenovovali jsme ho a udělali z něj horský hotel. Letos v červnu jsme pak po sedmi letech příprav otevřeli ještě nový hotel Ráztoka. Z původně plánované malé rekonstrukce, kdy jsme chtěli dělat jen obnovu pokojů, se během covidu stala kompletní rekonstrukce včetně přístavby nové restaurace a wellness centra. Tím, že jsou tyto hotely uprostřed Beskyd, je jejich vedení úplně odlišné než v Londýně. Práce s lidmi je tu úplně jiná, zaměstnáváme místní, a je to spíše takový rodinný model. Ve velkých městech vše funguje více korporátně, tady je složitější změnit systém práce nebo někoho nahradit. Věděla jsem, jak funguje servis v pětihvězdičkovém hotelu, ale trochu jsem narazila na limity maloměsta a musela jsem svůj pohled změnit.

42

DEVELOPMENT

Jak? Právě místní lidé jsou přidanou hodnotou našich hotelů. Dávají tomu mnohem více srdce než ti, kdo se jen přistěhují za prací a honí se za nějakým korporátním statusem. Postupně jsem samozřejmě přinesla napojení na nový IT systém, které před dvaceti lety bylo nemyslitelné. Dnes už se ale bez ERP systému a marketingu v tomto oboru fungovat nedá. Jakých změn doznaly původní budovy hotelů z hlediska architektury a designu? Na architektonickém řešení exteriéru jsme spolupracovali s Kamilem Mrvou, ale interiéry jsme si z velké části řešili sami. Už jsme měli zkušenosti z provozu prvního hotelu, takže jsme věděli, co funguje, co naopak ne a na co je potřeba myslet nejen z pohledu designu, ale i každodenního provozu. Na interiéru jsme pracovali jako rodina – společně s otcem a maminkou jsme vybírali nábytek, materiály, barvy i jednotlivé detaily. Myslím, že právě v tom je určitý rozdíl mezi rodinným hotelem a projektem velké společnosti. My v těch prostorách trávíme čas, známe je a máme k nim osobní vztah. Nerozhodujeme tedy jen podle toho, co dobře vypadá, ale také podle toho, co bude dlouhodobě fungovat. Samozřejmě respektuji práci architektů a jejich pohled je pro nás důležitý. My jsme k němu ale mohli přidat vlastní zkušenost z provozu. Výsledkem tak není interiér vytvořený podle jednoho přesného konceptu, ale prostor, který se postupně skládal z našich zkušeností, vkusu a toho, co jsme se za roky v hotelnictví naučili. Na co podle vás architekti při řešení prostor v hotelovém provozu zapomínají? Myslím, že u některých věcí je potřeba znát provoz víc než jen z teorie. Velmi respektuji práci architektů, jejich návrhy a koncepty – dokážou prostoru dát charakter a přinést řešení, která by nás samotné třeba ani nenapadla. Někdy je ale určitá věc jednoduše nedomyšlená

Výroba hodinek Prim probíhá ve Frýdku-Místku a v Novém Městě nad Metují.

7 let trvala rekonstrukce hotelu Ráztoka, který otevřel v červnu 2026


Ideální hotelový interiér vzniká tehdy, když se dobrý design propojí se zkušeností lidí, kteří v tom prostoru skutečně pracují.

Interiéry nového hotelu Ráztoka si navrhovali sami majitelé.

z pohledu každodenního provozu. Interiér může vypadat čistě, krásně a designově, ale pak zjistíte, že číšník nemá kam rychle uložit příborníky, personál musí pro běžné věci chodit zbytečně daleko nebo uklízečka nemá prostor, kam si odložit vybavení. Jsou to drobnosti, které na vizualizaci nevidíte, ale v provozu je řešíte každý den. Podobné je to s materiály. Sklo může v restauraci vypadat skvěle, ale pokud je na místě, kterého se neustále někdo dotýká, znamená to prakticky nepřetržité čištění. A host samozřejmě nemá vidět otisky, šmouhy nebo věci, které patří do zázemí. Proto si myslím, že ideální hotelový interiér vzniká tehdy, když se dobrý design propojí se zkušeností lidí, kteří v tom prostoru skutečně pracují. U hotelu totiž nestačí, aby prostor dobře vypadal. Musí stejně dobře fungovat. Architekt Kamil Mrva má za sebou v regionu Beskyd více realizací. I proto jste oslovili právě jeho? Tím, že v Trojanovicích a okolí navrhoval více staveb, byl pro nás jasnou volbou. Máme jeho práci rádi, protože pracuje s přírodními materiály, jako je kámen a dřevo, a umí dát stavbám moderní šmrnc. Před pár lety nám navrhoval horní stanici lanovky na Pustevny, kde máme restauraci. Stála tam původně velmi rozpadlá budova, ale my jsme z ní na vrcholu hory vytvořili moderní prosklený dům. Do budoucna je připraven na novou lanovou dráhu, kdyby se nám ji tam jednou podařilo vybudovat. Poté jsme pana Mrvu oslovili i na rekonstrukci hotelu Ráztoka. Šlo nám o to, aby zachoval ráz původní budovy, ale přidal tam moderní prvky. Aby tato budova u hlavní cesty na Pustevny zaujala hned při příjezdu. Trojanovice bývají často dávány za příklad dobré architektonické praxe, podobně jako třeba v Čechách Litomyšl. Proč myslíte, že tomu tak je? Je to určitě dáno přístupem vedení obce. Když politici chtějí, aby obec vypadala reprezentativně, je třeba držet se nějakých základních pravidel, co

43


se týče architektury a designu. A je tu mnoho jak mladých neznámých ateliérů, tak renomovaných architektů, kteří s tímto dokážou pomoct. V čem je prostředí hor specifické, když se v něm snažíte prosadit novou stavbu? Jsme v chráněné krajinné oblasti a tam jsme samozřejmě oproti jiným developerským projektům v republice regulováni různými ochrannými pásmy, zónami, tvary a barvami, které určuje daná jak obec nebo právě CHKO. V dnešní době už na Pustevnách nepostavíte nový hotel, výstavba je velmi regulovaná. I když pro nás by bylo mnohem jednodušší postavit od základu novou budovu než rekonstruovat starou stavbu, která má svá omezení. Kdybyste chtěli mít všechny pokoje klimatizované, tak to ani nepůjde, protože v horách nemůžete postavit centrálu na klimatizaci. Máte své dva hotely sladěné do nějakého podobného stylu nebo má každý svůj vlastní genius loci? Každý z hotelů má svůj vlastní styl a atmosféru. Troyer je více klasický horský hotel – taková klidná oáza určená k odpočinku, kam míří především páry a hosté, kteří hledají klid a relaxaci. Hotel Ráztoka zvenku také působí jako horský hotel, uvnitř jsme si ale dovolili mnohem více moderních prvků, které bychom v Troyeru nepoužili. Je to živější, více „walk-in“ hotel přímo na hlavní cestě na Pustevny a výrazněji cílíme také na rodiny s dětmi. Tomu odpovídá celé jeho pojetí. Má nové moderní wellness, kde jsme pracovali například s tmavšími barvami nebo netypickými lehátky, abychom vytvořili příjemnou a trochu jinou atmosféru. Odlišně jsme koncipovali také gastronomii, protože nechceme, aby si hotely, které jsou od sebe vzdálené jen asi pět minut pěšky, navzájem konkurovaly. V Ráztoce funguje restaurace Tok, kde najdete českou klasiku, jako je koprovka nebo kuře na paprice, ale zároveň třeba ramen nebo pho bo. Nabídka je záměrně pestrá, aby si každý našel to svoje.

44

DEVELOPMENT

Celou lokalitu se snažíme vnímat jako jeden celek. Říkám tomu náš „trojúhelník“ – Pustevny, Troyer a Ráztoka. Na Pustevnách si můžete dát třeba vývar nebo česnečku, na Troyer zajít na oběd a večer se přesunout do Ráztoky. Do budoucna bychom tato místa chtěli ještě více propojit, například prostřednictvím společného benefitního programu. Díky tomu můžeme pracovat s různými typy hostů a zároveň jim dát důvod využívat všechna naše místa. Věnujete se nyní více značce Prim nebo hotelům? Řízení hotelů se nyní věnuji méně, zaměstnává mě hlavně obchod značky Prim. Žiju na čtyřech místech najednou – v Německu, ve Frýdku-Místku, v Novém Městě nad Metují a částečně také v Praze. A skloubit to vše ještě s rodinou vyžaduje opravdu dobrý time management. V obou oblastech našeho podnikání, tedy jak ve výrobě, tak v hotelovém provozu, je ale jedna věc podobná – a to práce s lidmi. Ačkoli dnes AI nahrazuje kdeco, ani jeden z těchto sektorů AI z devadesáti procent nikdy nenahradí. Jen v hotelích a na lanovce zaměstnáváme asi sto lidí z regionu. Jde o to umět dobře komunikovat se zaměstnanci, vnímat jejich požadavky a potřeby a samozřejmě také vnímat potřeby zákazníků – jak hotelu, tak Primu. Propojení obou těchto částí rodinného byznysu vidím třeba v tom, že můžeme využívat vlastní prostory pro různé eventy. Před rokem a půl koupila vaše společnost MPM Quality od Michala Strnada společnost Elton, která vyráběla hodinky pod stejnou značkou v Novém Městě nad Metují. Jak pod vaším vedením pokračuje spojování obou firem? Firmy jsme sjednotit před rokem. Museli jsme propojit tři různé ERP systémy výroby, sjednotili jsme logo, které používáme postupně na všech nových hodinkách a v září jsme spustili nový sjednocený web a e-shop pod jednou značkou. Snažím se propojovat týmy z obou měst tak, aby byli kolegové. Jsme od sebe sice vzdáleni tři a půl hodiny,

Celou lokalitu se snažíme vnímat jako jeden celek. Říkáme tomu Náš trojúhelník – Pustevny, Troyer a Ráztoka.


ale věřím, že se nám to daří. Výrobu ale spojovat nebudeme. Není cílem mít jeden společný závod ve Frýdku-Místku ani v Novém Městě. Oba závody se mohou doplňovat ve výrobě i službách. Portfolio produktů zůstává stejné nebo jej měníte? Snažíme se jej postupně redukovat. Ale kolekce se dělají rok až dva roky dopředu, a tak to chvíli trvá. Už teď ale začíná být vidět, jakým směrem chceme pokračovat. V říjnu jsme vyjeli na výstavu do Ameriky a chceme podnikat další podobné kroky. Spolupracujete na podobě hodinek Prim s nějakými designéry? Máme dva vlastní designéry, kteří kreslí svoje vize. O tom, jakým stylem se daný produkt uchopí a jestli se vyrobí, pak spolu se mnou rozhoduje produktový ředitel. Je to týmová spolupráce. Řešíme společně délky ručiček, pouzdra,

velikosti, brusy a další detaily, které je u hodinek třeba brát v potaz. Spolupracujeme s panem Tanečkem, který nám během roku připraví jeden nebo dva větší koncepty a my z nich následně vytváříme nový model. Ale v budoucnu se nikdy nebráním dalším spolupracím s designéry nebo architekty. Spolupracovali jsme už například s panem Kolářem, který si navrhl vlastní kolekci hodinek pro sebe a své přátele. Je to něco jiného než kreslit soukromý ostrov na Maledivách, ale bavíme se i o dalším možném konceptu hodinek. Kromě Primu a hotelů na svém LinkedInu uvádíte, že se věnujete také 3D promotion. Co to znamená? Už od devadesátých let máme také reklamní agenturu, kterou můj otec založil jako jednu z prvních částí svého podnikání. Právě z reklamního byznysu jsme se postupně dostali k hodinkám. Firmy tehdy hledaly reklamní a dárkové

45


předměty, které by mohly nabídnout svým klientům, a mezi nimi byly i hodinky. Začali jsme je proto nabízet, následně customizovat a postupně jsme si vybudovali vlastní výrobu hodinek. Reklamní agentura funguje dodnes a stejně tak pokračujeme ve výrobě firemních hodinek na míru. Díky vlastnímu technologickému zázemí dnes dokážeme customizovat širokou škálu produktů – od propisek a dalších reklamních předmětů až po hodinky a hodiny. Jaký je koncept značkových butiků Prim? Máme tři vlastní butiky – v Praze, Frýdku-Místku a v Novém Městě nad Metují. Jejich redesign a sjednocení vzhledu nás bude čekat v následujících dvou letech. Letos na to prostor ještě nebyl i proto, že jsme se intenzivně věnovali otevření hotelu. Mým cílem ale je, aby zákazník, ať už je v jakémkoli z těch tří měst, poznal, že jde o prodejnu Prim, ač jsou velikostně odlišné. Sladíme barvy i nábytek. Architekty a designéry si pro to budete teprve vybírat? Ano. V Praze mám ale kolegy, kteří mají menší rodinnou firmu na interiéry, tak pravděpodobně využiju nějaké návrhy od nich. Tento koncept bychom pak použili i v dalších dvou prodejnách. Máte nějaké další plány v rozvoji Beskyd? Jedním z mých dlouhodobých plánů je vybudovat do patnácti let novou lanovku na Pustevny. Ale nezáleží to jen na mně, dostáváme se tam do diskusí s vedením CHKO a ochranáři přírody. Specifikum Pusteven navíc je, že patří jak pod Zlínský, tak pod Moravskoslezský kraj. Momentálně na Pustevny vede snad nejstarší lanovka v Evropě, která neumí pojmout vozíčkáře ani kočárky a kola. Je sice moc pěkná, ale její kapacity jsou omezené. Mou ideální představou by bylo vytvořit z Pusteven moderní středisko. Neříkám, že tam chci postavit Disneyland. Ale ráda bych se inspirovala tím, co dělají v Rakousku, ve Špindlu nebo koneckonců i v Jeseníkách. Počasí se mění, letní sezona je stále důležitější.

46

DEVELOPMENT

Na Pustevnách se momentálně nedá lyžovat, protože tam není možnost zasněžování. Zákazník, ať už český nebo polský, potřebuje nějaké vyžití, aby měl důvod k nám přijet. A například to, že bychom chtěli umožnit sjezdy na kole, neznamená, že bychom kvůli tomu museli likvidovat lesy. Na Pustevny navíc vede jeden z největších cyklistických závodů Czech Tour, a je škoda nejít tomu trochu naproti. Takhle si na Pustevny turisté zajedou tak jednou nebo dvakrát za život a potřetí už ne, když k tomu nemáte i jiný důvod. Věřím ale, že jednou se to změní.

Barbara Uher Hanková Stojí v čele rodinného byznysu se sídlem ve Frýdku-Místku, který zahrnuje výrobu hodinek, hotely v Beskydech a reklamní agenturu. Do rodinné firmy MPM Quality nastoupila v roce 2017 a po jejím sjednocení s firmou Elton hodinářská, které proběhlo před rokem a půl, vede celou značku Prim jako celek. Vystudovala britskou University of Nottingham a sbírala zkušenosti v top britských hotelích, které poté přenesla i do rodinného hotelového byznysu na Pustevnách. Ten dnes zahrnuje hotely Troyer a Ráztoka a také lanovku s bistrem v horní stanici.

Jaké změny by rozvoji regionu pomohly? Narážíme na povolování staveb a byrokratické problémy se schvalováním. Celý proces trvá velmi dlouho a politici tomu nejdou naproti. Přitom třeba i v Rakousku toto jde. Pustevny nejsou naše a nesmí se tam stavět. Před deseti lety jsme tam koupili lanovku, která měla více vlastníků včetně obce, a té jsme nechali asi desetiprocentní podíl, aby měla tendenci se do rozvoje území zapojovat. Architekt Kamil Mrva tam teď pracuje i s veřejným prostranstvím, kde by mělo vzniknout kamenné náměstí. Díky naší iniciativě zde vznikla pracovní pozice zaměřená na údržbu a pořádek, která v minulosti zcela chyběla. Péči o veřejný prostor totiž považujeme za stejně důležitou jako jeho architektonickou podobu. Chcete do budoucna svůj „trojúhelník“ rozšiřovat, třeba i mimo region? Asi spíše ne, třeba stavět něco v Praze zatím v plánu vůbec nemám. Už jen Pustevny jsou velká výzva. Kdyby ale bylo možné stavět tam, tak bychom toho využili ◌

V obou oblastech našeho podnikání, tedy jak ve výrobě hodinek, tak v hotelovém provozu, je jedna věc podobná – a to práce s lidmi.


47

H HA AN NA AK K– –N NA AB BY YT TE EK K .. C CZ Z


48

DEVELOPMENT


Špindl: Hřiště pro velká ega Připravila: Klára Čikarová Foto: Martin Faltejsek, R. Homola/ TMR, MELIDA a František Jakl

Nejvýznamnější české horské středisko zažívá velký stavební boom. Nejenže centrum města čeká urbanistická proměna, ale společnost Melida v něm staví s know-how skupiny TMR, která je jejím spolumajitelem, nové lanovky a infrastrukturu. Propojí tak lyžařské areály Medvědína a Svatého Petra. Jak se ve Špindlerově Mlýně projevuje koncentrace „velkých eg“ a co přináší developmentu na českých horách? V exkluzivním rozhovoru pro Shapes přináší svůj pohled majitel developerské skupiny TMR a zakladatel J&T Banky Igor Rattaj spolu s ředitelem skiareálu Špindlerův Mlýn René Hronešem.

49


V horských oblastech podnikáte přes dvacet let, vaše začátky v tomto oboru spadají ještě do dob, kdy jste působil ve vedení J&T. Kam se za tu dobu development posunul? Igor Rattaj (IR): K designu. Dříve se na horách stavěly spíše jen technické stavby. Mosty, garáže nebo čerpací stanice splňovaly sice všechny požadavky a certifikace, ale vypadaly otřesně. Nyní už i technické stavby včetně lanovek nebo zastávek musejí nějak vypadat. Design je nyní klíčový i pro infrastrukturu a neplatí to jen v horských oblastech. René Hroneš (RH): Je to tak. Dříve jsme se například u pokladen a v zázemí lanovek spokojili s kontejnerovými stavbami pobitými dřevem, dnes ve Špindlu řešíme kortenové překlady a stěny se zapuštěnými obrazovkami. Vznikají tyto stavby tak, aby ladily nejen s architekturou lyžařského střediska, ale i identitou celé obce? RH: Když má město architektonického génia loci, je určitě namístě se s ním propojit. Ve Špindlu jednotný architektonický styl úplně nevidím, není tam jedna typická architektura, kterou by bylo třeba kopírovat na nové stavby. Snažíme se tam vnést to nejlepší, co vidíme v ostatních střediscích, což je například využití přírodních materiálů v kombinaci se sklem a kortenem. IR: Vnímám, že Špindl má svůj styl. Jsou tam historické hrázděné stavby a horské domy se zaobleným průčelím. Z nich koneckonců vychází i architektonický návrh na proměnu centra, který chystá Penta. Dnes už horské nemusí nutně znamenat jen „pobité dřevem“. Čerpáme inspiraci ze zahraničních středisek a pracujeme s moderními trendy. Nejde nám o to, vytvořit něco výrazného, ale zkrátka o hezkou architekturu. Jakým způsobem s Pentou v rámci proměny města spolupracujete? IR: Intenzivně. My vytváříme infrastrukturu, oni development jako takový. Nejde jen o apartmány, ale centrální urba-

50

DEVELOPMENT

nismus, který zásadním způsobem určí, jak bude Špindl vypadat – jestli bude jen horským střediskem nebo horským designovým střediskem. Já mám pocit, že směřuje k designu a takových středisek moc není. Věřím, že Penta tomu umí dát ten správný punc a nechá si poradit od dobrých architektů. Jen se podívejte na Masaryčku – já ji vnímám jako krásnou stavbu. Ve Špindlu jsou ale i další developeři, laťka je tam nastavená hodně vysoko a skákat přes ni chceme i my. Stavební práce na propojení areálů Medvědín a Svatý Petr jsou v plném proudu. Se kterými architekty a designéry na projektu spolupracujete? RH: Máme především odborné dodavatele stavebních prací, kteří se dlouho pohybují v lyžařském byznysu a mají zkušenosti se stavbou sportovních zařízení. Spolupracujeme například s lokálním architektonickým studiem Atip z Trutnova. TMR vlastní nebo provozuje lyžařská střediska v osmi evropských lokalitách od Tater přes Krkonoše až po Alpy. Snažíte se jejich styl sjednotit nebo podoba každého z nich vychází z lokálního ducha? IR: Špindl nejsou Tatry, každé místo má jiný genius loci, a tomu je třeba se přizpůsobit. Moderní architektonický styl ale dokáže tyto jedinečné prvky využít a pak z toho teprve vznikne krásná stavba. Ve Špindlu se mi například líbí styl, jakým pracuje ateliér Pizingers Morix. RH: Mně se ve Špindlu například líbí aktuální rekonstrukce hotelu Bedřiška, kde k původní prvorepublikové vile přidávají ze dvou stran prosklenou recepci s foyer a bar. Je to kombinace historické a moderní architektury, která do horského prostředí sedí. Když porovnáte různé evropské horské lokality, v čem vyniká právě Špindl? IR: Ve Špindlu je velmi silná koncentrace lidí z byznysu. Každý z nich tam má nějaký vztah k developmentu – ať už ho dělá profesně nebo si staví něco pro

Igor Rattaj Předseda představenstva společnosti Tatry mountain resorts (TMR), a zároveň její největší akcionář. TMR provozuje horská střediska ve čtyřech zemích. Do portfolia společnosti patří také vodní a zábavní parky, hotely, realitní byznys a Gopass – online platforma, která je zároveň jedním z největších ticketingových a e-commerce systémů v oblasti cestovního ruchu. Má rozsáhlé zkušenosti z finančnictví. Působil jako místopředseda představenstva a ředitel privátního bankovnictví v J&T Bance a také jako ředitel obchodování s cennými papíry ve společnosti J&T Securities. Vystudoval Fakultu elektrotechniky na Slovenské technické univerzitě. Vedle podnikání se aktivně věnuje herectví. Spolupracuje také s TV Markíza na výrobě pořadu Jama levova, v němž vystupuje jako investor.

René Hroneš Rodák ze Špindlerova Mlýna nastoupil do společnosti Melida jako ředitel obchodu a marketingu hned v roce 2012, odkdy si společnost špindlerovský skiareál pronajala. Od roku 2018 stojí v čele Skiareálu Špindlerův Mlýn na pozici ředitele a předsedy představenstva, kde propojuje provozní řízení s dlouhodobou vizí rozvoje. Jedním z klíčových projektů jeho působení je historické propojení areálů Svatý Petr a Medvědín, které má posunout komfort návštěvníků i podobu celého resortu.

René Hroneš


51


sebe. Setkávají se tam silná ega v tom nejlepším slova smyslu. Nikdo tam nechce před druhým působit, že nemá na to, aby si zaplatil pořádné architekty. Tito lidé se navzájem hecují a předhánějí v tom, kdo vytvoří lepší design, a to místu ve výsledku prospívá, protože si nikdo nedovolí postavit tam něco špatného. V tom je Špindl dál než rakouská střediska. Myslím si, že se to nezmění ani v příštích deseti letech. Zatímco v jiných lyžařských areálech, jako je Dolní Morava, Klínovec, Lipno nebo Rokytnice dominuje jeden silný investor, ve Špindlu chce být každý. Vytvářejí se zde koalice všemožných vlivů a pro velká ega je to takové hřiště, kde spolu zároveň soupeří, ale i žijí v symbióze. Ale právě díky tomuto hecování vznikají hezké věci. My se ve vztahu k ostatním developerům i k městu snažíme působit jako neutrální prvek, který zajišťuje infrastrukturu a servis. RH: Pro Špindl je to velká výhoda a příležitost, že takové lidi přitahuje. Velké ego ještě automaticky neznamená kvalitní architektura, ale máme štěstí, že v případě těch, kteří působí u nás, to tak je. Výsledkem je rozvoj a zhodnocování celé lokality. Jsem rodilý Špindlák, vyrostl jsem tam a jsem schopen to vnímat očima místních. Stejně jako se to stalo na Slovensku v Liptově, kde investice TMR posunuly celý region, věřím, že se to podaří i ve Špindlu. A profitovat z toho mohou i místní. Odráží se koncentrace lidí z top byznysu do cen pro místní nebo návštěvníky, kteří do Špindlu jezdí kvůli lyžování? RH: Špindlerův Mlýn byl odjakživa centrem turistiky a sportu a o to, aby sem lidé jezdili trávit volný čas, nám jde především. Lyžování do DNA Špindlu patří a je to jeho hlavní byznys. Díky obrovským investicím, které v současné době dáváme do rozvoje lyžařského střediska a nové infrastruktury, skokově zhodnocujeme území a městu to prokazatelně prospěje. Zadali jsme analýzu KPMG, která potvrdila, že to není jen o investicích,

52

DEVELOPMENT

1,2 mld. korun bude stát propojení Medvědína se Svatým Petrem


ale návazně právě i o útratách. Každá koruna utracená klientem v lyžařském areálu přinese sedm dalších korun do města – nejen hotelům a restauracím, ale i jejich dodavatelům. Multiplikační efekt je tedy obrovský.

Propojení lyžařských areálů ve Špindlerově Mlýně Projekt, o kterém se mluví od roku 1994, vstupuje do rozhodující fáze. Investice společnosti Melida za přibližně 1,2 miliardy korun propojí Medvědín se Svatým Petrem prostřednictvím nových sjezdovek, lanovek a mostů přes Labe a silnici II/295. První etapa bude uvedena do provozu 12. prosince 2026 a umožní lyžařům přejet z Medvědína do Svatého Petra bez auta a skibusu. Klíčovou novinkou bude šestimístná vyhřívaná lanovka Audi Line Přehradní s kapacitou až 2 tisíce osob za hodinu, která cestu na horní stanici zvládne přibližně za čtyři minuty. Projekt zahrnuje také rozšíření zasněžovací infrastruktury s využitím vody z Labské přehrady. V roce 2027 má u terminálu P1 vzniknout desetimístná kabinová lanovka na Medvědín, která pro zimní sezonu 2027/28 dokončí obousměrné propojení obou částí areálu. Rozvoj infrastruktury doprovází vznik společné vizuální identity skiareálu, města a dalších místních subjektů.

Daří se vám přesvědčit město a místní obyvatele, že má projekt smysl? IR: Reálně se projekt propojení areálů začal plánovat už v roce 2006, tedy šest let předtím, než jsme do Špindlu přišli my. Dostat se ke stavebnímu povolení pak trvalo asi osm let. Město stálo až v závěru celého procesu, v první řadě tu měl slovo KRNAP, který řešil, co se smí a nesmí stavět. Přitom jsme brali v potaz i to, že mezi místními nejsou jen sportovci a lidé, co tu chtějí dělat byznys. Vyplatí se to ale i jim, protože jim přineseme potřebnou infrastrukturu, například v podobě nové autobusové zastávky a podobně. RH: Špindl je vesnice o necelé tisícovce obyvatel, která ale musí v zimě zajistit infrastrukturu pro 20 tisíc návštěvníků denně. S tím jsou spojené obrovské náklady na údržbu silnic. Město vynakládá peníze i na tyto návštěvníky, ale získává je ze státního rozpočtu do své kasy jen na základě počtu trvale žijících obyvatel. Ti, co tam podnikají nebo provozují hotely a firmy, tam zpravidla nemají ani sídlo. My jako Melida jsme se k tomu postavili čelem a od začátku tam sídlo máme. Jen z našich provozních nákladů jde ročně do městské kasy skoro 20 milionů korun, což je ve městě s plus minus stamilionovým rozpočtem velká částka. Z naší „on top“ investice budou profitovat hotely, restaurace apod. Rozumím pohledu části místních, kteří říkají, že z cestovního ruchu nic nemají. Vidí jen kvanta lidí a plná parkoviště. Sami bydlí v nájemních bytech a developerský hype vnímají jen optikou toho, že vystřelil ceny za metr čtvereční. Ti, kterým odrůstají děti, nemají šanci pořídit jim tam bydlení. S tím, že zájem o reality vyvolává bytovou krizi pro místní, se ale potýkají všechna úspěšná horská střediska.

Co s tím? IR: Šikovné vedení města dokáže tento byznysový hype správně využít a zhodnotit ve prospěch místních. Například tím, že pro ně vytvoří nájemní bydlení. Já osobně se angažuju jako zastupitel v Jasné, kde mám trvalé bydliště. A tam je to stejné. Jen se na to nesmíte dívat optikou toho, jak město vypadalo, když jste byli malí. Doba se mění a je třeba umět využít vítr, který fouká, i do svých plachet. Náš vztah s vedením města se vyvíjí dobrým směrem. RH: Já jsem dříve býval ve Špindlerově Mlýně zastupitelem, ale kvůli možnému střetu zájmů jsem pak už nemohl pokračovat. S městem se nám daří budovat a rozvíjet dobré vztahy. Stavba propojení areálů by bez součinnosti s městem vzniknout nemohla, využíváme pozemky města a po všech jednáních s životním prostředím a KRNAPem se právě město stalo klíčovým stakeholderem, který řekl „ano“, určil si podmínky a došlo k dohodě. Investici na propojení obou areálů jste vyčíslili na 1,2 miliardy korun, což z ní dělá dosud nejnákladnější projekt v českých lyžařských střediscích. Která jeho část stála nejvíce? RH: Tak rozsáhlé rozšíření lyžařských areálů podle mě na českých horách už nenastane ani nikdy v budoucnu. Nejdražší jsou lanovky a jejich technologie, jedna stojí zhruba čtvrt miliardy korun. Nakupujeme je na evropském trhu za stejné ceny jako rakouští kolegové, ale financujeme vše bez dotací, z vlastních zdrojů a bankovního financování. Na rozdíl od Italů nebo Rakušanů, kde je systém podpory cestovního ruchu úplně jinde. Tam jsou schopni ze státních a regionálních dotací dosáhnout i toho, že je lanovka v závěru nestojí vůbec nic. IR: Když jsme k projektu v roce 2012 přišli, byl původně namalovaný za 600 milionů. My jsme to celé překreslili za 800 milionů a tak dlouho trvalo projekt povolit, až je z toho kvůli inflaci a nárůstu cen 1,2 miliardy korun. Stojím si za tím, že to dává ekonomický smysl i bez dotací. Je ale škoda, že žádná z postko-

53


munistických zemí nepřistoupila k cestovnímu ruchu tak, jako Rakousko nebo Itálie, kde stát nebo lokální samosprávy zásadním způsobem podporují budování infrastruktury. V našem rakouském středisku Mutters máme například ze strany regionální vlády a místní organizace cestovního ruchu přislíbenou podporu ve výši desítek procent hodnoty nové lanovky, když se ji rozhodneme postavit. To se to pak staví! Horská střediska se v poslední době více zaměřují na letní sezonu a jiné aktivity, jako jsou hudební akce nebo cyklistika. Je pro vás gró vašeho byznysu stále v lyžování? RH: V zimě to určitě lyžování je, ale tradiční klient se mění. Dříve to byl typicky sportovec, který trávil celý den na sjezdovce, patnáctkrát si sjel černou a večer odjel domů. Stejně, jako se vyvíjí i technická stránka lyžování, tak se vyvíjí i způsob, jak lidé na horách tráví čas. Lyžování už není hlavní náplní dne na horách, ale jednou z jeho součástí. Lidé si chtějí zajít na dobré jídlo do hezké restaurace, dát si z apres ski terasy drink s výhledem na hory. A do toho se snažíme přinést ještě zábavu typu parties a festivalů na sněhu a přinést tak lidem ještě další důvod, proč do Špindlu přijet – nejen na lyže, ale i za zábavou. Zásadně důležitá je pro nás i diverzifikace do letní sezony, kde stojíme na startovní čáře. Některé areály staví byznys na letních aktivitách, jako jsou sjezdy na kolech, ale je to i z důvodu, že u nich není zimní sezona tak silná, jako u nás. Probíráme ale na léto nové možnosti a pracujeme na tom. Špindlerův Mlýn je vnímán jako místo, kam lidé jezdí v zimě dělat byznys – podobně jako v létě na festival do Karlových Varů… Jaké aktivity stavíte na míru této klientele? RH: My tomu říkáme „Karlovy Vary a Špindlerovy bary“ (smích). IR: Lyžování už není hlavní důvod, proč lidé do Špindlu jezdí. Je to hlavně o byznysu. Vidíme to třeba na úspěchu naší aktivity „FreshTrack“, z níž se stala společenská událost, kam lidé jezdí

54

DEVELOPMENT

navazovat nebo utužovat obchodní kontakty. Ráno si dáte pár jízd na prázdné sjezdovce ještě před otvíračkou, pak s ostatními proberete byznys na brunchi a odpoledne si zajdete na ski-alpy do wellness. Je to úplně jiný styl trávení času na horách. Mým snem je, aby se otvíračka Špindlu (letos 12. 12., pozn. red.), stala celospolečenskou akcí, podobně jako zahájení festivalu ve Varech. Plánujete kromě propojení lyžařských areálů v Krkonoších ještě další development, jako jsou třeba apartmány a hotely? IR: Developerů v oblasti rezidenčních staveb ve Špindlu působí sice dost, ale byla by škoda, abychom se potom, co jsme potenciál Špindlu takto rozjeli, také nezapojili. Aktuálně dokončujeme velký hotel na Slovensku v Jasné za 80 milionů eur; staví se čtyři roky, bude v něm 200 apartmánů a hotový bude za dva roky. Rád bych měl jednou podobný „pomníček“ i ve Špindlu. Do skupiny vašich středisek v Česku patří také Ještěd. Vidíte potenciál ještě někde jinde na českých horách? IR: Ještěd sice neleží v národním parku, ale když tam potřebujeme stavět, je povolování ještě náročnější než v KRNAPu. Proto toto středisko nemůžeme rozvíjet tak dynamicky, jak bychom chtěli. Máme ale v hledáčku i další lokace. Vidím obrovský potenciál na Klínovci a Božím Daru, kde je pro nás velmi zajímavé propojení na Německo. Dostat se přes Klínovec do Německa by byl můj sen. Úžasný potenciál vidím také na Lipně. S majiteli lyžařského areálu tam uvažujeme o užší spolupráci a rozvoji. Bude se týkat spíše letní sezony – konkrétně akvaparku. Před dvěma lety jste založili fond, do nějž jste vložili nemovitosti TMR s cílem nabrat do dvou let investice ve výši dvou miliard. Povedlo se to? Zatím v něm máme něco přes miliardu. Vedle Slovenska jsme zainvestovali také v Polsku a jsme připraveni na to,

že bychom příští rok chtěli investovat i v Rakousku. I kvůli tomuto fondu by se nám líbilo investovat více i ve Špindlu. Plánujete expandovat i do dalších zemí mimo ty, kde už podnikáte? IR: Co se týče lyžařského byznysu, bavíme se nyní o Srbsku. Jde o již hotové středisko Kopaonik, které patří státu. Zajímá nás také Rumunsko, kde by ale bylo třeba vybudovat středisko na zelené louce. Kdyby se vyskytlo něco v Itálii nebo Rakousku, tak bychom také měli zájem, ale tyto země jsou plně saturované a fungují spíše lokálně, kde je byznys ovlivněný dotacemi. Díváme se ale i do Asie – Kazachstánu, Kyrgyzstánu nebo Gruzie. Většinou jde o státní střediska, kde bychom nepůsobili jako investor ale jako provozovatel, který by si středisko pronajal a dal do něj své know-how. Koneckonců i Špindl je pronajatý. Chceme rozvíjet i letní byznys, tedy akvaparky. Vidíte potenciál i v jiném odvětví? IR: Průmyslový podnik může zkrachovat, ale hory nikdo neodnese. Dnes je o cestování enormní zájem, protože lidé mají čím dál více volného času. V tom je velký potenciál i do budoucna. AI a robotizace nám zruší mnoho pracovních míst a bude se muset změnit logika fungování státu. Budeme muset dát občanům mandatorní základní mzdu za to, že budou sedět doma a místo toho zdaníme roboty a AI. O tom se už ve světě reálně baví. A volný čas, který lidem přibude, budou chtít aktivně trávit. Prostoru pro rozvoj cestovního ruchu bude čím dál více. Já jsem ještě zažil pracovní soboty a dnes už je v některých zemích běžný čtyřdenní pracovní týden. Volnočasové aktivity a cestovní ruch jsou komodity budoucnosti, do kterých se vyplatí investovat. Na hory se bude jezdit vždy, i když nebude sníh. Lyžařská střediska, akvaparky nebo golf a cyklistika, to dává smysl rozvíjet. Proto má za mě obrovskou perspektivu takzvaná „gray economy“, tedy aktivity zaměřené na cílovou skupinu seniorů s vyšší kupní silou ◌


NENÍ TO JEN ŠPERK Z KOVU A KAMENE, JE TO KOUSEK VAŠÍ OSOBNOSTI, KTERÝ NOSÍTE. ŠPERK S PŘÍBĚHEM.

ATELIÉR BRNO

SHOWROOM PRAHA

RYBNÍČEK 621/1

SENOVÁŽNÉ NÁMĚSTÍ 1565/16

BRNO 602 00

PRAHA 110 00

korbicka.com


Promyšlený v každém detailu – tak můžeme definovat koncept Citysite od české developerské a investiční skupiny Contera. Na jeho podobě spolupracovala s ateliéry Schindler Seko Architekti a Flera. Flexibilní byznysové parky rostou v atraktivních lokalitách v Česku a na Slovensku. V čem spočívá jejich jedinečnost?

Nová éra byznysparků Připravila: Redakce Foto: Contera

56

DEVELOPMENT


Společnost Contera úspěšně rozvíjí svůj nový koncept Citysite. Budovy jsou navržené jako modulární Small Business Units (SBU), v nichž najdou zázemí střední a menší podniky. Variabilní interiér se jim přizpůsobí podle potřeb. Můžou si tak zařídit showroom spojený se skladem, obchodem, lehkou výrobou nebo třeba kanceláře kombinované s laboratořemi. Aktuálně Contera koncept připravuje na revitalizovaných brownfieldech v pěti lokalitách – v Říčanech u Prahy, Bratislavě, Brně, Ostravě a Liberci. Všechny projekty přitom spojuje jednotný technický i vizuální standard. „Chceme ho v budoucnu rozvíjet v každém krajském městě,“ komentuje Martin Budina, partner a development director společnosti Contera. „Naše moderní byznysové parky nestavíme na periferii, naopak je umisťujeme do atraktivních lokalit s výbornou dopravní dostupností. Z toho těží nejen lidé, kteří zde pracují či podnikají, ale i jejich klienti,“ dodává.

Projekty neplní pouze svůj základní účel, ale obohacují i své okolí: kvalitní partery, příjemné prostředí, přirozené zapojení do prostoru nebo signifikantní nadčasová architektura. „Nejde o klasickou obchodní halu ani administrativní budovu, nýbrž o kombinaci retailu, kanceláří a skladových prostor v jednom kompaktním celku. Jednotlivé provozy jsou navrženy tak, aby mohly fungovat samostatně, přičemž navenek společně vytváří dojem městské obchodní ulice,“ poznamenává Ladislava Hadačová ze studia Schindler Seko Architekti. S ním Contera po úspěšné spolupráci na ostravské inteligentní budově Organica znovu spojila síly.

57


Rytmus fasády

Rozpoznatelný styl

Citysite je plný zajímavých detailů. Jedná se například o výrazné vertikální pilastry mezi jednotlivými částmi fasády. Na první pohled mohou působit jen jako jednoduché členění domu, jejich povrch je však záměrně plastický a jemně prolamovaný. Motiv vychází z kanelur antických sloupů, tedy svislého drážkování, jež známe z klasické architektury. „Nebavíme se o doslovné historické citaci. Tradiční motiv jsme ,převlékli‘ do současného, výrazně zjednodušeného minimalistického jazyka. Detail se proto mění podle vzdálenosti pozorovatele. Z dálky člověk vnímá především rytmus celé fasády, zatímco zblízka začne objevovat její strukturu a hloubku,“ upřesňuje Ladislava Hadačová. Tým Contery se studiem Schindler Seko Architekti hledal systém, který bude dostatečně racionální a opakovatelný, aniž by působil monotónně. Výsledkem je pravidelný rytmus fasády, velkorysé prosklení a vertikální členění, které sjednocuje různé funkce do jednoho architektonického souboru.

Velkým benefitem Citysite konceptu je jeho přenositelnost „Pokud si někdo otevře showroom v Praze, jsme schopni mu nabídnout prakticky totožnou podobu a podmínky v Brně. Máme za to, že pro jejich klienty to bude lákavé. Bude-li zákazník znát jejich pražský obchod, lehce ho pozná i jinde po republice. Snadno identifikovatelná síť v Česku a na Slovensku: to je to, co chceme vytvořit,“ konstatuje partner Contery Martin Budina. Nedílnou součástí projektů Citysite je ale i kvalitní venkovní prostor. Návrh zeleně proto Contera svěřila prestižnímu ateliéru Flera zahradního architekta Ferdinanda Lefflera. Promyšlené sadové úpravy plynule přecházejí v odpočinkové zóny, které slouží k relaxaci zaměstnancům i široké veřejnosti. „Nevytváříme izolované ostrovy, ale navazujeme na fungující infrastrukturu a pomáháme ji rozvíjet. Naše filozofie stojí na respektu k času návštěvníků. Chceme, aby lidé nemuseli nic složitě hledat, okamžitě vyřídili, co potřebují, a zbývající čas u nás strávili smysluplně, příjemně a v dobré atmosféře. Stavíme byznysové parky plné života,“ uzavírá Martin Budina ◌

58

DEVELOPMENT


APARTMÁNY ALDROV, VÁŠ RÁJ V SRDCI KRKONOŠ Přijeďte Aldrov zažít. Ubytujte se, poznejte resort, vyzkoušejte jeho služby a objevte jedinečnou atmosféru místa, kam se budete chtít vracet. V resortu na Vás mimo jiné čeká wellness a spa, kvalitní gastronomie, podzemní garáže a spousta atrakcí pro Váš volný čas. Prohlédněte si aktuální nabídku vybraných apartmánů a domluvte si osobní prohlídku na sales@aldrovresort.cz.

N O V Ý R OZMER H ORSKÉHO ŽIVOTA

aldrovresort.cz

59


Dům na baterky Připravila: Redakce Foto: JRD

V Praze 10 vyroste pasivní bytový dům s třiceti byty, který si vyrobí dvě třetiny své celkové spotřeby energie a ušetří až 40 % pitné vody. JRD představuje EcoCare, nejsoběstačnější bytový dům v Česku. 60

DEVELOPMENT


V Měcholupech nedaleko vlakové stanice Praha-Hostivař vznikne na první pohled nenápadná čtyřpodlažní dřevostavba s třiceti byty. Na střeše bytového domu EcoCare Residence se ale vedle fotovoltaiky budou točit i axiální větrné turbíny, které také vyrábějí elektřinu. Tu si dům bude ukládat do centrální baterie o kapacitě 160 kWh umístěné do technické místnosti. Pod domem povedou geotermální vrty do hloubky 200 metrů. Odpadní vodu ze sprch, umyvadel, van a praček si dům přečistí ve vlastní kořenové čistírně a znovu ji použije na splachování WC a závlahu, čímž ušetří až 40 % pitné vody. Developer JRD označuje EcoCare za nejkomplexnější projekt, jaký kdy postavil a jaký v ČR existuje. Projekt má vydané stavební povolení, prodej bytů odstartoval v září a výstavba na jaře 2027. Kolaudace je plánovaná na podzim roku 2028. JRD staví pasivní a zdravé domy již třetí desetiletí a standard nad rámec legislativy je pro firmu dlouhodobá norma. EcoCare Residence je ale podle zakladatele JRD Jana Řežába posun o celou kategorii – ne kvůli jedné technologii, ale kvůli tomu, kolik systémů v domě spolupracuje: „Než jsme začali EcoCare projektovat, hledali jsme, zda už jinde ve světě v rámci rezidenčního developmentu podobný projekt vznikl. Jednotlivé technologie samozřejmě existují, projekt, který by je spojil do jednoho řízeného celku – a přitom zůstal normálním bytovým domem, kde si člověk prostě koupí byt – jsme ale nenašli. Ani v Česku, ani v zahraničí,“ říká s tím, že pasivní standard je základ, od kterého neustupují. „Tady jsme si k němu ale položili otázku navíc: co všechno může dům vracet zpátky? Energii, vodu, zeleň, kvalitu okolí. A pak jsme šli u každé z těch věcí na maximum,“ dodává Řežáb.

Dům jako organismus

Energii vyrobí, uloží i rozdělí

Projekt je navržený jako propojený organismus, ne jako soubor „zelených“ prvků. Centrální bateriové úložiště je jeho srdcem, vodní hospodářství jeho ledvinami, řízené větrání s rekuperací plícemi, pasivní obálka budovy, automatické venkovní žaluzie a fotovoltaická fasáda jsou jeho kůží. Kostru tvoří moderní dřevostavba, v jeho krevním oběhu koluje energie sdílená mezi byty a jeho mozkem je inteligentní systém Loxone. Splachování WC v běžných domech probíhá pitnou vodou a tvoří přibližně čtvrtinu až třetinu spotřeby vody domácností. V EcoCare se voda ze sprch, vany, pračky a umyvadel přečistí přírodní cestou v kořenové čistírně a pak se vrací zpátky do domu. Vedle splachování toalet se využívá také na závlahu okolní zeleně. Dešťová voda se navíc zadržuje a zasakuje na pozemku a případné přebytky končí v přilehlém potoce. Dům díky tomu spotřebuje až o 40 % méně pitné vody než běžný bytový dům. Vytápění i chlazení je v EcoCare vedené v rozvodech v podhledu stropů. Sálá tak celá plocha stropu, mírně a bez proudění vzduchu. Zdrojem je pět geotermálních vrtů do hloubky 200 metrů s tepelnými čerpadly země-voda. Stejný systém, který dům v zimě vytápí, ho v létě chladí. Proti přehřívání pracují navíc automatické venkovní žaluzie. Výsledkem je tepelná pohoda i během veder bez průvanu a bez hluku běžné klimatizace.

Na střeše EcoCare pracují vedle fotovoltaiky i axiální větrné turbíny. V českém rezidenčním developmentu jde o první případ. Fotovoltaika sama je integrovaná do střechy, do fasády, do zábradlí teras i na střechy carportů a celkový instalovaný výkon 80 až 90 kWp je pro dům této velikosti mimořádná hodnota. Střecha je přitom částečně i vegetační, takže současně podporuje biodiverzitu. Vyrobenou energii dům ukládá do centrální baterie o kapacitě 160 kWh, sdílí ji mezi domácnostmi v režimu komunitní energetiky, optimalizuje odběr ze sítě podle spotových cen a řídí nabíjení elektromobilů podle aktuální dostupnosti energie. Součástí projektu jsou parkovací stání vybavená dobíjecími stanicemi pro elektromobily. Vlastní výroba pokryje přibližně dvě třetiny celkové spotřeby domu včetně jednotlivých domácností. V domě se přitom nic nespaluje – nemá plynovou přípojku ani kotelnu, vytápění, teplou vodu i chlazení zajišťují tepelná čerpadla.

61


Součást života Kvalita života uvnitř domu má stejnou váhu jako energetika. Řízené větrání s rekuperací a senzory CO₂ a vlhkosti udrží čerstvý vzduch bez otevírání okna. Společné prostory osvětluje biodynamické cirkadiánní osvětlení. Konstrukce jsou dřevěné, stejně jako okna a podlahy, s důrazem na přírodní a zdravotně nezávadné materiály. Akustické parametry mezibytových konstrukcí jsou, jako u všech projektů JRD, nastavené nad rámec požadavků normy. Obyvatelé nemusí nic složitě dohledávat. Ve společných prostorách, stejně jako v mobilní aplikaci, budou mít digitální dashboard s informacemi o aktuální výrobě energie, stavu baterie, hospodaření s vodou a ekonomických přínosech domu.

Rostoucí byty Za podobou EcoCare Residence stojí studio Podlipný Sladký architekti. Projekt nabízí třicet bytů v dispozicích 1kk až 4kk, každý s terasou, lodžií nebo zahradou. Vybrané byty 3+kk mají tzv. rostoucí dispozice: jeden pokoj lze v budoucnu snadno rozdělit nábytkem nebo příčkou na dva, protože je od začátku připravený se dvěma dveřmi a dostatkem oken. „Rostoucí byty mohou reagovat na to, když se rodina v budoucnu bude potřebovat rozmístit jinak než při nastěhování. V EcoCare jsme je doplnili flexibilním využitím prostoru mezi nosnými stěnami a prefabrikovanými koupelnami, které umožňují přesnější kontrolu kvality při výstavbě i snazší budoucí servis,“ vysvětluje architekt Luděk Podlipný.

Pozitivní dopad na okolí EcoCare příznivě ovlivňuje i okolí stavby. V rámci přípravy vznikla i ornitologická studie, která ovlivnila skladbu výsadby a řešení oken tak, aby dům neškodil ptactvu. Spolu s krajinářskými architekty pak vznikla opatření pro podporu opylovačů a citlivou práci s mikroklimatem. Cílem je, aby stavba domu i jeho provoz měly maximálně pozitivní dopad na životní prostředí. „Na tomto projektu chceme ukázat celému světu, jak moc lze být udržitelní a přitom v souladu s aktuálním životním standardem,“ říká Řežáb ◌

62

DEVELOPMENT


inzerce


Bydlení jako služba

64

DEVELOPMENT


Komerční nemovitosti a institucionální nájemní bydlení – to jsou hlavní pilíře nemovitostní skupiny Mint. Na „build to rent“ projektech spolupracuje i s dalšími developery; aktuálně například s Finepem v Hloubětíně, s Metrostavem ve Vysočanském mlýně nebo se Sekyra Group na jednom z domů v Rohan City. „Máme jasnou dlouhodobou vizi: cílíme na vyšší tisíce bytů. Zároveň jsme velmi vybíraví, do jakých lokalit a projektů investujeme,“ prozrazuje v rozhovoru pro Shapes partner nemovitostní skupiny Mint Erik Janovský.

Pro přední tuzemské developery nepředstavujeme konkurenci, ale stabilního institucionálního partnera. Připravila: Klára Čikarová Foto: Mint

Do portfolia společnosti Mint Investments patří řada projektů napříč Českou republikou a Slovenskem. V jakém segmentu nyní vidíte největší potenciál a proč? Naše nemovitostní skupina dlouhodobě stojí na dvou pevných pilířích, kterými jsou komerční nemovitosti a institucionální nájemní bydlení. V komerčních nemovitostech se zaměřujeme na investice zejména do kancelářských budov a na jejich komplexní správu. Máme přes 20 let zkušeností s transformací kancelářských budov do „áčkových“ moderních projektů s výrazně vyšší hodnotou a výnosy. Zároveň jsme partnerem pro řadu institucionálních investorů při správě jejich projektů nebo portfolií. Mezi ně se řadí například Amundi, J&T, Koramco a další. Institucionální nájemní bydlení dnes představuje nejrychleji expandující část naší skupiny. V roce 2020 jsme založili Mint rezidenční fond na nájemní bydlení, který je reakcí na dlouhodobou proměnu společnosti. V čem tato proměna spočívá a jak se propisuje do zájmu o nájemní bydlení? Tento posun táhnou především demografické a ekonomické faktory. Vlastnické bydlení se kvůli vysokým cenám a dražšímu financování stalo pro část střední třídy i mladých profesionálů těžko dostupné, protože splátka hypotéky dnes výrazně převyšuje běžné tržní nájemné.

Zároveň sledujeme proměnu životního stylu mladší generace, která vyhledává flexibilitu a koupě bytu s hypotékou na třicet let pro ně nemusí být jediná možnost jak investovat a šťastně žít svůj život. Tato generace očekává vysoký standard bez starostí o údržbu, což u klasického nájemního bydlení dlouho byla výjimka, ne pravidlo. Česko se tímto vývojem postupně přibližuje západní Evropě, kde je podíl nájemního bydlení až k padesáti procentům. A vývoj cen bytů v Praze a v Brně tomuto trendu jen napomáhá. Jak se posilující zájem o nájemní bydlení propisuje do podoby developerských projektů, architektury a služeb? Zájem o nájemní bydlení kompletně proměňuje způsob, jakým se rezidenční budovy navrhují i jak následně fungují. Na rozdíl od klasického developmentu určeného k rozprodeji jednotlivcům, kde se dříve připravovaly dispozice s většími výměrami, tvoří v nájemních domech naprostou většinu efektivně řešené jednotky typu 1+kk, specifické koncepty 1,5+kk a kompaktní 2+kk. Vychází to z reality velkých měst, kde značnou část poptávky tvoří jednotlivci a bezdětné páry. Vracíme se zpět k základní myšlence našeho fondu. Reagujeme na makro trendy, nevymýšlíme si je. Celý nájem zároveň posouváme do roviny komplexní služby, pro kterou používáme označení „bydlení jako služba“, resp. „living as a service“. V rámci naší nájemní platformy Mint Living nepředáváme lidem jen holé zdi, ale byty kompletně zařizujeme kvalitním nábytkem na míru a spotřebiči, takže se nájemce může nastěhovat v podstatě jen s kufrem osobních věcí. Samozřejmostí je profesionální klientský servis, digitální přístup a rychlá interní správa, což v praxi

65


znamená, že když se pokazí pračka, není to řešení na měsíc, ale centrálně řízený proces na maximálně pár dnů. Kolem domů navíc cíleně vytváříme sousedskou komunitu pořádáním komunitních akcí, jako jsou letní kina, grilování nebo sousedská setkání, což se nám přímo vrací v tom, že nadpoloviční většina našich nájemců u nás smlouvu bez váhání prodlužuje. Jak probíhá vaše spolupráce na „build to rent“ projektech s developery? Pro přední tuzemské developery nepředstavujeme konkurenci, ale stabilního institucionálního partnera. Spolupráce obvykle probíhá formou odkupu samostatných budov nebo etap. Smluvní závazek na koupi daného projektu podepíšeme s developerem ještě před dokončením, čímž developerům zásadně snižujeme tržní riziko. Když od developera odkoupíme celý blok o stovkách bytů, získá garantované cash flow, nemusí nést vysoké náklady na marketing, nemusí řešit klientské změny a stovky smluv.

66

DEVELOPMENT

Uvolněné kapacity může okamžitě vrhnout do přípravy další výstavby, což ve výsledku pomáhá celému trhu. V jaké fázi do projektů vstupujete? Velmi brzy – často už ve fázi architektonických studií nebo různých stupních projektové dokumentace, abychom měli možnost spolu s partnerem vyladit dispozice, materiály, provozní trvanlivost i energetickou úspornost budovy. Máme také striktně oddělené role a nulový střet zájmů. Skupina Mint sice občas realizuje i vlastní developerské projekty, ty ale financujeme výhradně z vlastních zdrojů partnerů a nikdy je neprodáváme do našeho fondu. Do Mint rezidenčního fondu nakupujeme výhradně z trhu od renomovaných externích developerů. Můžete to popsat na nějakém konkrétním příkladu? Skvělým příkladem naší spolupráce s developerem Finep je projekt Mint Living Praha


Erik Janovský je zkušený finanční a investiční analytik, manažer a partner v české nemovitostní skupině Mint. Zaměřuje se zejména na akvizice nemovitostí, financování, fundraising a každodenní chod MINT rezidenčního fondu a nájemní platformy Mint Living. Bohaté zkušenosti v průběhu let získal například ve společnostech ING, IBM, PwC či private equity Axes Capital.

Hloubětín, kde se spojila moderní architektura s udržitelným přístupem ke stavění. Šlo o komplexní konverzi bývalého velkoobchodního skladu textilu z konce šedesátých let, kde se podařilo zachovat původní železobetonový skelet. Tímto krokem jsme ušetřili obrovské množství primárních stavebních materiálů, snížili uhlíkovou stopu celé stavby a uvnitř vytvořili sto šedesát osm jedinečných loftových bytů s vysokými stropy a industriálním charakterem. Naše úzká spolupráce s developerem je zde vidět třeba na změně zdroje tepla oproti původnímu návrhu na centrální zdroj. Díky tomu budova získala energetickou certifikaci PENB B a mohli jsme využít zelené financování od banky. Co je však nejdůležitější, pronájem jsme zahájili v lednu a všech 168 bytů se podařilo kompletně obsadit za pouhých sedm měsíců, tedy počátkem srpna. Takto dynamické tempo předčilo původní očekávání a jasně potvrdilo, jak nenasycená je v Praze poptávka po kvalitním a profesionálně spravovaném bydlení. Co stojí za úspěchem dlouhodobé obsazenosti bytů ve vaší správě? Dlouhodobě si napříč celým naším rezidenčním portfoliem držíme obsazenost na úrovni téměř sto procent, přičemž zbývající zlomek představuje frikční neobsazenost. To znamená přirozené mezery při změně jednotlivých nájemců, případně sezonnost nájemního trhu jako celku. Hlavním pilířem tohoto úspěchu je náš vlastní in-house tým správy a pronájmu. Nespoléháme se na externí zprostředkovatele, máme vlastní správce a leasing managery, kteří každou budovu dokonale znají, a díky tomu zvládáme uvolněný byt po odchodu nájemce zkontrolovat, připravit a znovu obsadit v průměru za pouhé čtyři dny.

12 000 investorů

Dalším klíčem je důsledný přístup k výběru nájemců spojený s férovým a partnerským vztahem. Platební morálka našich nájemců dosahuje téměř 99 % a lidé oceňují stabilitu, kterou jim institucionální vlastník dává. Vědí, že z bytu nebudou muset odejít jen proto, že se majitel náhle rozhodl nemovitost prodat nebo do ní nastěhovat příbuzné, což vede k vysoké míře spokojenosti i k tomu, že většina klientů u nás bydlí řadu let. Který projekt vás v současnosti nejvíce zaměstnává? Naší jednoznačnou současnou prioritou je areál Vysočanského mlýna v Praze 9, který realizujeme v úzké spolupráci se společností Metrostav Development už od roku 2021. Jde o rozsáhlou transformaci historického území bývalých pekáren Odkolek v plnohodnotnou novou městskou čtvrť, která klade obrovský důraz na architekturu, zachování paměti místa a zapojení kvalitního veřejného prostoru s uměleckými díly. První etapu o rozsahu 241 bytů jsme převzali v roce 2024 a dnes je plně zabydlená a stabilizovaná. V lednu příštího roku začneme nabízet nově dokončenou část Vysočanský mlýn II, kde nás čeká pronajmout pěknou porci tří set šesti bytů. Celkově tak bude náš fond v této lokalitě vlastnit a provozovat přes polovinu všech rezidenčních jednotek, což nám umožňuje nastavit vysoce efektivní správu a vytvořit ucelený, bezpečný a živý rezidenční komplex se službami i obchody v přízemí budov. Jaké konkrétní projekty plánujete do budoucna? Máme jasnou dlouhodobou vizi: cílíme na vyšší tisíce bytů a podle toho systematicky plánujeme naše další kroky. Naší budoucí vlajkovou lodí v Praze se stane projekt v karlínské čtvrti Rohan City, kde jsme od Sekyra Group akvírovali samostatný dům se sto třinácti prémiovými byty, jehož dokončení a otevření pro nájemce předpokládáme kolem roku 2030. Půjde o špičkový standard moderního městského bydlení přímo u řeky. Vedle metropole ale posilujeme také v regionech, především v Brně. V našem stávajícím komplexu Brno Campus v následujících dvou letech přeměníme přes tři tisíce metrů čtverečních administrativních prostor na dalších 56 moderních bytů, které rozšíří naši stávající nabídku v této vyhledávané lokalitě. Paralelně máme rozjednané další pražské akvizice s velkými developery

67


v objemech okolo dvou set až tří set jednotek, protože právě projekty této velikosti nám dávají provozně i ekonomicky největší smysl.

procent ročně, drží si velmi konzervativní úroveň bankovního zadlužení a slouží jako ideální nástroj pro dlouhodobé uchování a zhodnocování úspor.

Jak funguje váš investiční fond a pro koho je určen? Mint rezidenční fond jsme založili s cílem demokratizovat investice do kvalitních nemovitostí a otevřít tento segment široké veřejnosti. Do fondu může pravidelně i jednorázově investovat doslova každý již od dvou set korun, což lidem umožňuje profitovat z růstu a výnosů nájemního trhu, aniž by museli mít miliony na účtech nebo na sebe brát rizika spojená se správou vlastního bytu. Dnes nám důvěřuje více než dvanáct tisíc investorů a čistá hodnota aktiv fondu překonala hranici 4 miliard korun. Našemu konceptu věří i přední finanční instituce, fond vedle ČSOB a Patrie tento rok zařadila do své distribuce také J&T Banka.

Jakým směrem se dál budou vyvíjet aktivity Mint Investments? Naše filozofie je dlouhodobě postavená na tom, že děláme věci, kterým detailně rozumíme a kde máme plnou kontrolu nad přidanou hodnotou. Budeme se i nadále soustředit na správu a zhodnocování komerčních aktiv, kde dokážeme prostřednictvím technických modernizací zvyšovat hodnotu projektů ve správě, a současně budeme pokračovat v dynamickém rozšiřování rezidenčního fondu. Vlastní developerskou činnost si ponecháváme jako doplňkovou disciplínu financovanou výhradně partnery skupiny, jak jsme to úspěšně ukázali například u prémiového bratislavského projektu Metropolis.

V čem jsou největší výhody pro investory? Největší výhodou pro investory je hmatatelnost a konzervativní profil celého portfolia. Peníze investorů jsou zainvestovány výhradně do dokončených, energeticky úsporných novostaveb v prémiových lokalitách Prahy, Brna či Plzně, které generují stabilní příjem z nájemného. Fond dlouhodobě doručuje výnos přesahující náš cíl šesti

Uvažujete o zahraniční expanzi? Česko je naším domácím trhem, kde máme silnou pozici, a který velmi dobře známe. Jak komerční trh, tak institucionální nájemní bydlení zde pořád mají velký potenciál a prostor pro organický růst. Dává nám tak pořád smysl koncentrovat většinu naší energie, kapitálu i provozního know-how právě sem ◌

68

DEVELOPMENT


inzerce

69


AR ARCHI ARCHITE ARCHITE


EK EKTURA


Českým architektům a hlavnímu městu Praha se podařilo dosáhnout ohromného úspěchu na mezinárodní půdě: v roce 2032 se v Praze bude podruhé v historii, a to po pětašedesáti letech, pořádat kongres Mezinárodní unie architektů (UIA). Praha tím zároveň pro celý rok 2032 získá status Světového hlavního města architektury. Jak se to podařilo, v rozhovoru pro Shapes vysvětluje předseda Obce architektů Oleg Haman.

Vrátíme Prahu na architektonickou mapu světa Získat pro Prahu status Světového hlavního města architektury je úspěch, kterému v takové konkurenci asi málokdo věřil. Jak se vám to podařilo? Předně musím říct, že za tímto úspěchem stojí práce velkého množství vstřícných a talentovaných lidí, kteří ze sebe vydali maximum. Nelze je zde všechny jmenovat, ale chci jim tímto alespoň poděkovat. Nápad na kandidaturu Prahy vznikl na jaře 2025. Začali jsme jednat s hlavním městem Prahou (HMP) a dalšími subjekty a v září 2025 podala Obec architektů jakožto člen UIA spolu s hlavním městem Prahou a soukromou společností Garant, která je expertem na pořádání kongresů, nabídku na tři tituly. Na uspořádání UIA kongresu, UIA valného shromáždění a UNESCO UIA World Capital of Architecture v roce 2032 v Praze. (UIA je mezinárodní nevládní organizace uznaná UNESCO jako jediná architektonická unie působící na mezinárodní úrovni, UNESCO je přitom hlavním partnerem Mezinárodní unie architektů, pozn. red.) 5. února 2026 jsme obdrželi z UIA informaci, že UNESCO Joint Committee pod vedením architekta Dominique Perraulta doporučil k postupu do finále nabídku města Dubaj a města Praha. V konkurenci proti potenciálním investicím v Dubaji naše postavení nevypadalo moc optimisticky,

72

ARCHITEKTURA

ale nevzdali jsme to. Padesátiprocentní šance na vítězství nás motivovala. V širokém kolektivu jsme pracovali na prezentaci Prahy a 5. července se nám na kongresu UIA v Barceloně podařilo Dubaj v celosvětovém hlasování porazit. Získali jsme 50,85 % hlasů, Dubaj 49,15 %. Rozdíl byl pouhé 4 hlasy z celkového množství 236 přítomných hlasujících! Čím jste zástupce Mezinárodní unie architektů přesvědčili, aby dali hlas právě Praze? Prezentaci jsme pojali s humorem a důvtipem Česku vlastním. V Barceloně jsme uspořádali výstavu nejlepší české architektury, tedy vítězů Grand Prix Architektů a vítězů studentských soutěží. Ve společném prostoru spolu s dalšími osmi členskými organizacemi, s grafikou od Tomáše Machka na podporu kandidatury Prahy. K tomu jsme měli právo uspořádat banket. Nechtěli jsme soupeřit s dubajským večírkem o to, kdo bude mít lepší krevety, a tak jsme spolu s přípravným týmem vymysleli, že hostům místo jídla nabídneme českou hudbu. Komorní kvartet České filharmonie zahrál Dvořákův Americký kvartet. Dostalo se nám velkého mezinárodního uznání možná i proto, že to shodou okolností bylo přesně na den 250. výročí nezávislosti USA.


Připravila: Klára Čikarová Foto: Marek Musil

73


Co jste v prezentaci o Praze zdůrazňovali? Vlastní prezentace se konala následující den, libreto a scénář k ní připravili profesor Vladimír Šlapeta a Michal Caban. Produkci zajistila Iveta Saint Bonnet, režie se zhostil Michal Caban, střih obstaral Adam Dvořák (Movie), grafiku Tomáš Machek (Side 2) a virtuální efekty studio Horák. Zhruba dvacetiminutový film představil Prahu jako jedinečné místo s tradicí i budoucností, nadmíru vhodné pro uspořádání kongresu. Mottem nabídky byla „Architektura jako komunikace napříč generacemi a kontinenty“. Prezident Petr Pavel francouzsky zval na Pražský hrad, kde se tento kongres již jednou konal v roce 1967. Za hlavní město Prahu tam mluvil Petr Hlaváček, a k tomu ve filmu vystoupil ještě desetiletý kluk, který se na Grand Prix Architektů Festival přišel naučit, jak se dělá architektura, jak se navrhují parky a které programy se používají. Nabídku profesionálním způsobem moderoval Jakub Železný. Všechno si to sedlo, jak mělo, vznikla vzácná synergie velkého týmu lidí, kterým šlo o dokonalý výsledek. Štěstěna to asi ocenila a nakonec se přiklonila na naši stranu. V roce 2032 tak bude v Praze kongres, díky němuž se Praha po pětašedesáti letech opět stane světovým hlavním městem architektury. Je třeba zde poděkovat městu Praze za finanční zajištění celé akce a dále i Ministerstvu kultury, Ministerstvu pro místní rozvoj, Národnímu památkovému ústavu a Českému olympijskému výboru za oponenturu a konzultace během přípravy. Jak se na tento kongres bude Obec architektů připravovat? Naší rolí je prezentovat kvalitní architekturu široké laické i odborné veřejnosti a pomáhat mladým architektům. A proto do přípravy kongresu už teď zapojujeme hlavně mladé. Když na loňské Grand Prix Architektů dostal Cenu za celoživotní dílo architekt Martin Rajniš, říkal ve svém projevu: „Vraťte Česko na architektonickou mapu světa.“ My jsme nyní udělali první předpoklad pro to, aby se to stalo. A když tuto akci zvládneme dobře, tak Praha na té mapě světa skutečně bude. V současnosti vzniká široký přípravný tým a pracuje se na právním a smluvním zajištění akce. Do začátku roku 2032 máme na práci pět let a kousek. Domnívám se, že „Praha 2032“ se může stát ohromnou pobídkou pro rozvoj konkrétních lokalit Prahy i pro vznik nové kvalitní architektury. Mým přáním je, abychom dokázali při

74

ARCHITEKTURA

přípravě akce v celé architektonické a kulturní veřejnosti dobře spolupracovat, aby vznikla široká platforma všech architektů a stavařů, všech architektonických a stavebních škol, všech investorů a developerů s hlavním městem Prahou. Praha má obrovský potenciál a věřím, že bude mít světu co předvést. Jak je na tom podle vás současná Praha z hlediska přístupu k architektuře v mezinárodním srovnání? Jak jsem řekl, Praha má neuvěřitelný potenciál. Na druhé straně, v některých postupech je konzervativní, což zřejmě souvisí se širším kontextem. Praha měla historicky štěstí, že ji nikdy významně nepoškodily válečné konflikty. Uchovala se nám v celé své více než tisícileté historii a ochraňuje památky, které tento kontinuální vývoj dokládají. K tomu má Praha příjemné lidské měřítko a výrazně modelovaný přírodní reliéf terénu podél řeky Vltavy a jejího vlásenkovitého meandru. To vše jsou hodnoty, které vytvářejí jedinečný kompaktní celek a které nás, architekty, zavazují. Praha je na světě jen jedna a chceme ji ochraňovat. Přitom ale chceme, aby byla moderním a živým evropským městem, aby v ní vznikaly krásné stavby, aby tu fungovala doprava a infrastruktura odpovídající novému tisíciletí. Možná právě tento dvojí pohled na město vede v jeho rozvoji k jisté opatrnosti, nicméně právě i proto má Praha neuvěřitelné urbanistické hodnoty – díky střetu konzervativismu a nových idejí je pitoreskní i krásná zároveň. Při srovnání s cizími městy by Praha mohla být ve svém rozvoji dynamičtější. V tomto ohledu je dobře, že se letos podařilo projednat nový Metropolitní plán Prahy, který pro budoucí rozvoj vytváří základní podmínky. Které historické období bylo podle vás z hlediska výstavby města nejzajímavější? Během doby Karla IV. byla Praha centrem impéria, měla velké ambice a její architektura z toho těží dodnes. Na tuto historii se neprávem zapomíná, přitom bychom se z ní mohli učit.

Byl bych rád, kdyby se podařilo nalézt model spolupráce města a soukromého sektoru, který nastartuje rozvoj dostupného bydlení.


Naší rolí je prezentovat kvalitní architekturu široké laické i odborné veřejnosti a pomáhat mladým architektům. Nedávno jsem se detailně zabýval historií založení Nového Města. Málo se ví, že jedna jeho část vznikla jedna ku jedné po vzoru Jeruzaléma, jen jeho mapa je dvakrát pootočená. Při podrobném zkoumání zjistíte, že oblast Karlova náměstí je koncipována stejně jako Skalní dóm na Chrámové hoře v Jeruzalémě. Kdysi uprostřed Karlova náměstí stávala Kaple božího těla, kterou později rozebrali kvůli tramvaji, a z jejích kamenů byl postaven kostel svatého Ignáce. Když jsem pak začal zkoumat mapy Prahy a Jeruzaléma a měřil vzdálenosti určitých bodů, vycházely tam na metr přesně stejné hodnoty. Neobjevil jsem to jako první, jen se na to už zapomnělo a nikde na internetu se o tom nepíše, jen v knihách. Takové věci bychom si měli připomínat a ukazovat v zahraničí, nejen jednotlivé nové stavby. Co podle vás může být v roce 2032 největším tématem kongresu UIA v Praze? Již nějakou dobu se ukazuje, že všechna evropská města, nejen Praha, usilovně řeší problematiku bydlení. Je to obrovské téma, které mě zajímá. Je potřeba umožnit mladým lidem, aby mohli bydlet. U nás jsme historicky trochu postiženi tím, že všichni chtějí všechno vlastnit, ale není to vždy potřeba. Rolí architekta v tomto společenském procesu je, aby byly domy a byty dobře vymyšlené, přiměřené a stály v dostupných lokalitách. Byl bych rád, kdyby se podařilo nalézt takový model spolupráce města a soukromého sektoru, který nějakým způsobem nastartuje rozvoj dostupného bydlení. Rok 2032 může být výzvou, prověřit do té doby nové postupy pro výstavbu bytů, například i s větším zapojením mladé generace formou soutěží, ve spolupráci se školami. Můžeme se v této oblasti nějak inspirovat ze zahraničí? Ve Švédsku nebo Finsku se rozvoj odehrává právě na pozemcích města. Město vybere vítěze na architektonické zpracování celé lokality a pak tendruje, kdo kterou část podle vítězného návrhu vybuduje, za kolik a co dá městu. Úspěch tohoto konceptu tkví v tom, že je pozemek obecní

a město jej poskytne zadarmo. To řeší základní vstupní náklady. Vítěz pak musí být vybrán na základě zákona o zadávání veřejných zakázek a neexistuje proto, že by tam přidal dvě patra navíc nebo jinak zvýšil koeficient. Musí být zajištěny podmínky i pro to, aby bydlení vznikalo spolu s dostatečným zázemím občanské vybavenosti, jako jsou školy, mateřské školy, dětské skupiny, parky, sportoviště a veřejné prostory. Jak by takové bydlení mělo vypadat? Jde o předpisy, jak má takové bydlení fungovat. Například ve Vídni je dáno do detailu, jak mají být v rámci objektu rozmístěny byty matek samoživitelek, jestli bude na chodbách denní světlo, kam mohou dát dítě hlídat a jít si něco zařídit, jak budou řešené coworkingové prostory a další místa. Z toho si můžeme vzít to nejlepší a aplikovat to tady. Některé změny přináší doba. V kontextu toho, co se děje ve světě, se znovu začínají stavět protiatomové kryty. Od roku 2027 začne v Polsku platit nařízení, že každý dům, v němž bydlí více než 25 lidí, musí mít vlastní kryt s kanalizací, vodou, ventilací, elektřinou... Má to sice ještě své mezery, ale jistě to přijde i k nám a tím se stavby prodraží. Myslí na takovou výstavbu i pražský Metropolitní plán? Ano, plán obecně vytváří podmínky pro novou výstavbu a investorům i architektům ponechává jistou volnost, neurčuje přímo, jak bude ta která stavba vypadat. Pro město je také důležité nejen stavět něco nového, ale kvalitativně posouvat i stávající zástavbu v centru. Máme spoustu příležitostí, jak zlepšovat kvalitu bydlení, ale jsme pomalí v povolování staveb a tím si mnohdy škodíme. V současné době se nacházíme v době vzniku nového stavebního zákona a zkušenost teprve ukáže, zda se povolování staveb zjednoduší či zrychlí ◌

Oleg Haman Na Fakultě architektury ČVUT vystudoval urbanismus v ateliéru Jindřicha Krise. Postgraduální studium absolvoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Mezi lety 1984 a 1990 byl členem Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy, kde pracoval po boku Karla Pragera. V roce 2011 se stal profesorem na Mezinárodní akademii architektury IAAM. Předsedá Obci architektů a je členem správní rady ČVUT. V roce 1990 s Alešem Poděbradem založil kancelář Casua a do konce roku 2025 vedl její architektonickou část.

75


Portugalský architekt Marco Maio žije v Česku už téměř dvacet let a se svým ateliérem tu pracuje na řadě různých projektů. Jejich společnou linkou je především to, jak pracují se světlem. Právě to podle architekta určuje, jak se v prostoru cítíme. Připravila: Michaela Výtisková Foto: Marco Maio Architects, AiryTales.com

Shaping the Light V rámci své architektonické praxe působíte v České republice i v rodném Portugalsku. Které prvky jste si do své architektonické praxe přinesl z Portugalska a jak vás po této stránce ovlivnil život v Česku? Moje architektonická praxe je úzce spojená s prostředím, v němž působím. Vycházím především ze vzdělání a zkušeností, které jsem postupně získal. Současná portugalská architektura je přímo spjata s tamními architektonickými školami, filozofií praxe a výzkumem prostřednictvím samotné tvorby. Na začátku kariéry mě výrazně ovlivnily především školy v Coimbře a Portu. Architektonická řešení vycházejí především z porozumění místním podmínkám a tradicím. Kontrasty mezi přirozeným atlantickým světlem a stínem, stejně jako mezi hmotou a prázdnem, mohou určovat celou kompozici. Výslednou podobu ovlivňuje historická kontinuita a vzniká tak vyvážený, poetický návrh s minimem zásahů. Život a práce v České republice ve mně rozvinuly citlivost k podmínkám, které jsem dříve považoval za samozřejmé. Často si uvědomíme hodnotu něčeho až ve chvíli, kdy to nemáme. Právě to se stalo východiskem mého výzkumu

76

ARCHITEKTURA

a profesního rozvoje v Praze. Mým mottem je „tvarovat světlo“. Proměnil se také můj vztah k času a pevnějšímu plánování. Každodenní práci to přineslo větší efektivitu, jasnější cíle a konkrétně stanovené termíny. V Praze žijete už řadu let. Dokáže vás jakožto architekta stále něčím překvapovat? Přestěhovat se do České republiky a usadit se v Praze pro mě znamenalo cestu časem. Každý rok, a především každé roční období, přinesly zkušenosti, které formovaly můj profesní přístup. Sezonní proměny denního světla v Praze jsou pro architekty podnětným hřištěm: právě obtíže spojené s osvětlením se často stávají klíčem k řešení projektu. Praha je souvislou historickou mozaikou, v níž se po tisíce let vrství, prolínají a přizpůsobují různé styly. Její bohatství spočívá právě v těchto vrstvách. Město svou minulost nemaže, ale postupně ji doplňuje dalšími dílky mozaiky. I my se tak stáváme spoluautory jeho současné i budoucí urbanistické struktury. Největším překvapením Prahy jsou pro mě vedle historických vrstev, světla a ročních


77


Rokytná Resort v Rokytnici nad Jizerou

Park Jeřice v Mníšku u Liberce

78

ARCHITEKTURA


Konírna v Hraběticích, Jizerské hory

Ski Areal Herlíkovice, MMA a A177

období její rozmanité kopce, které stále nabízejí nové pohledy na městskou morfologii. Místa, která se nám zdají logicky propojená, mohou z různých úhlů nebo z různých kopců vypadat úplně jinak. Například Holešovice se jeví odlišně při pohledu z Vítkova, Libně nebo Troji. Jak podobu staveb v Česku a v Portugalsku ovlivňuje rozdílné klima a denní světlo? Portugalsko a Česká republika mají vzhledem ke své geografické poloze odlišné světelné podmínky. Celková délka astronomického dne se v Lisabonu a Praze za rok liší jen nepatrně – o méně než 24 hodin. Rozdíl v počtu hodin slunečního svitu je však přibližně 1 200 hodin: Lisabon jich má v průměru téměř 2 900 ročně, zatímco Praha asi 1 650. Výrazný rozdíl způsobuje oblačnost ve střední Evropě ve srovnání s atlantickým klimatem. Světlo v Lisabonu je úzce spojené se sluncem a jeho odrazy od vodní hladiny, které dopadají na světlé vápenné či kamenné fasády. Od východu do západu slunce tak město působí jasně a zářivě. Kontrasty, stíny a proměny tónů během dne zvýrazňují tvary a detaily místní architektury, nebo je dokonce proměňují. Pražské světlo naopak ovlivňují výraznější sezonní změny a často dopadá na mohutné gotické či renesanční kamenné stavby, do temných zákoutí a úzkých ulic. Ve srovnání s Lisabonem proto působí tlumeněji, náladově a někdy dramatičtěji, ale méně jasně a vzdušně. Trvalo nám, než jsme tyto rozdíly pochopili, a postupně ovlivnily i mou architektonickou praxi v Česku. Relativní nedostatek slunečního světla ve městech a interiérech mě přivedl k vlastnímu výzkumu, kterému se v posledních letech věnuji na ČVUT i během workshopů po celém světě. Učíme na nich studenty, jak v prostoru „tvarovat světlo“ a jak citlivěji vnímat jeho působení. Tvary budov i architektonická řešení se přizpůsobují geografickým podmínkám; vnímání prostoru a jeho kvalita však závisí také na naší praxi, znalostech a zkušenostech. Jak se práce se světlem propisuje do vašeho architektonického stylu? Můj architektonický přístup vychází ze současných požadavků a podmínek pro bydlení. Kvalita prostoru podle mě úzce souvisí s kvalitou světla, které do něj vstupuje. Vztah, jaký si naše tělo utváří k prostoru, v němž se pohybuje, určuje kvalitu našeho života. Každá místnost, každý kout i každý tvar by proto měly být součástí pro-

myšlené funkční soustavy, která spojuje prostor s jeho estetickým a světelným řešením. Světlo by nás mělo přirozeně zvát k pohybu prostorem a propojovat naše smysly s emocemi. Říkáme tomu „světelný Raumplan“. Znamená to, že světlo by mělo být tím, co prostor vede a utváří. Přirozené světlo formuje základní objemové kompozice a stává se první vrstvou návrhu; prostor se díky němu v průběhu dne i noci proměňuje. Promyšlená regulace umělého osvětlení pak vytváří rovnováhu nejen v celku, ale především v detailech. Světlo zkrátka dokáže proměnit způsob, jakým vnímáme hmotu. Jak se tato myšlenka promítá do vašich projektů už od prvních nápadů a skic? Světlo je v naší tvorbě obvykle hlavním materiálem – bez něj totiž prostor nemůžeme vnímat. Jako architekti víme, jak světlo dokáže architektonický prostor definovat, a můžeme proto ovlivnit nejen to, jak ho vidíme, ale také to, jak působí na lidské tělo a naše smysly. Už od prvních skic projekt utváříme s ohledem na všechny vizuální vztahy: od celkového měřítka a koncepční strategie až po řešení interiéru a jednotlivých detailů. Náčrty, směry a vodicí linie na papíře fungují podobně jako světlo v prostoru. Každá trasa či osa, každé okno i stěna mají svůj účel – ovlivnit, jak naše tělo reaguje na světlo a prostor. Když si uvědomíme, že už od prvních skic vytváříme především světlo a objemy, získáme lepší nástroj k tomu, abychom dosáhli zamýšleného vnímání prostoru a naplnili architektonický záměr. Ať pracujeme na rozsáhlém projektu, nebo navrhujeme drobný interiér, přirozené i umělé světlo prostor formuje a ten zároveň reaguje na světelné podmínky. Naším úkolem je utvářet způsob, jakým světlo vnímáme, a tím i lidské prožitky. Kdo je vaším typickým klientem v České republice? Mými typickými klienty v Česku jsou lidé, kteří už znají mé zázemí, přístup k architektonickému prostoru nebo způsob, jakým pracuji se světlem. Většinou jde o soukromé klienty, kterým se snažím zlepšit kvalitu života a nově definovat prostory, v nichž žijí. Někdy navrhujeme kompletní interiér, jindy jde o malé, přesně cílené zásahy. Druhou skupinu tvoří menší a středně velcí developeři. Společně s nimi vytváříme jasnou strategii projektu, od prvních skic až po finální architektonické detaily.

79


Fibonnaci v Vinařství Jabloňka, Troja

Můžete přiblížit některé projektů, na kterých právě pracujete? Smysl pro nás mají takové projekty, v nichž vidíme potenciál zlepšit kvalitu života, posílit pocit sounáležitosti nebo jednoduše zvýšit hodnotu daného prostoru. Právě dokončujeme práce na projektu Na Bojišti 10, pro nějž jsme navrhli koncepci citlivé proměny krásného historického domu s 37 světlými byty. Zároveň aktivně pracujeme v horách na severu Česka a v Rakousku, především se společností Arbol Real Estate. Aktuálně máme rozpracované projekty v okolí Liberce, v Jizerských horách, Rokytnici, Vrchlabí, Herlíkovicích a v oblasti Nassfeldu. Jde jak o rekonstrukce stávajících budov, tak o proměny brownfieldů a novou výstavbu. Připravujeme například Park Jeřice s 98 bytovými jednotkami. V Rokytnici právě realizujeme projekt 39 horských apartmánů, který získal ocenění Realitní projekt roku 2024 – Cena architektů pro Liberecký kraj. Jak hledáte rovnováhu mezi výraznou vlastní vizí a požadavky klienta? Vztah architekta a klienta je často jako manželství: oba se musí rozhodnout, že společně vytvoří něco nového, a důležitou roli hraje čas i vzájemný vztah. Vaši otázku lze chápat dvěma způsoby; lze v ní vyčíst i dotaz na to, jak vyvažujeme silné přání klienta svou vlastní vizí. A právě jasná představa a ambice klienta jsou tím, co určuje první krok a pomáhá stanovit konkrétní cíle. Upřímně, takový přístup mi vyhovuje nejvíce. Klient, který se v architektuře orientuje, nás může vyzvat, abychom posunuli vlastní hranice a objevili možnosti, o kterých jsme dosud nevěděli.

80

ARCHITEKTURA

Na Bojišti 10

Základem celého procesu je potřebám klienta pozorně naslouchat. Jako architekt musím umět zohlednit dané podmínky a rozpracovat svou vizi. Můj vlastní pohled na problém by měl původní zadání posunout směrem k řešení. Výslednou podobu přitom ale ve většině případů určují ekonomické limity. Rovnováha mezi mými návrhy a přáními klienta je nakonec kompromisem mezi oběma stranami. Je to cesta, kterou společně načrtneme, strategie budovaná v partnerství a vize, na jejímž uskutečnění se podílejí oba. Některé interiéry vypadají skvěle na fotografiích, ale ještě to neznamená, že se v nich musíte cítit dobře. Co podle vás dělá z interiéru skutečně dobré místo k životu? Kvalitní interiér si obvykle spojujeme s funkčním uspořádáním a prvky biofilního designu. Skutečně dobré místo k životu by nás mělo přivítat a oslovit hned při vstupu. Nejde jen o intuitivní a funkční pohyb prostorem, ale také o promyšlenou práci se světlem. Smyslové vjemy a některé emoce nelze zachytit pouhou fotografií, a dokonce ani filmem. Naše tělo reaguje na pohyb prostorem a tento prožitek se promítá do fyzické pohody. Důležitou roli hraje vrstvené osvětlení: přirozené denní světlo v průběhu dne mění atmosféru a správně navržené vrstvy umělého světla doplňují tmavší místa, zákoutí i předměty. Díky tomu prostor působí příjemně a vstřícně, nikoli tvrdě či nehostinně. Vizuální harmonie a osobní souznění s místem musí být pečlivě promyšlené tak, aby přinášely emoční rovnováhu a pohodlí. Dobré místo k životu není vysněný dům, ale prostor, v němž se naše tělo cítí jako doma ◌

Marco Maio je autorizovaný portugalský architekt, který od roku 2008 žije v České republice. V Praze vyučuje a vede ateliér na ČVUT. V roce 2016 založil v Praze studio Marco Maio Architects (www.marcomaio.com), v němž pracuje tým mladých profesionálů z různých koutů světa. Rozdílné zázemí členů týmu využívá jako zdroj nových a zajímavých návrhů. Věnuje se širokému spektru architektonických projektů – od drobného návrhu nábytku až po urbanistický rozvoj obytných i dalších území. Hlavním tématem tvorby Marco Maio Architects je tvarování světla, s důrazem na přirozené osvětlení a snahu vytvářet co nejpřívětivější prostředí pro život.


www.imaginox.cz

Vytváříme wellness, která jsou ikonická

81

Wellness Hotelu Bedřiška ve Špindlerově Mlýně

Jak se staví wellness a co hotelům přináší? Přečtěte si insight report předního specialisty:


82

ARCHITEKTURA


Architektka Jana Klečková byla ke své práci rodinou vedena už odmala. Své první stavby realizovala už při škole, získala zkušenosti v Praze i v Londýně a brzy se osamostatnila a založila vlastní JKH Atelier. Ten dnes pracuje na rekonstrukcích činžovních domů, novostavbách rodinných domů, horských apartmánech i velkých rezidenčních projektech pro developery. A úspěšně se rozrůstá. Jaké má další plány?

Architekt jako psycholog Připravila: Klára Čikarová Foto: JKH Atelier

Jak jste dospěla k tomu, že se stanete architektkou? Já jsem vždycky chtěla být právnička, ale táta mě celý život bral s sebou na stavby. Mám pocit, že si mě tak trochu vychoval. Postupně se ve mně objevovala touha po navrhování, rozhodla jsem se udělat zkoušky na architekturu a bylo to moje nejlepší rozhodnutí. Už při škole jsem začala s tátou pracovat v jeho stavební firmě a kreslila jsem, co zrovna potřeboval. A dodnes je mi práce i koníčkem. Na jakých projektech jste začínala? Byly to hlavně rodinné domy, rezidenční projekty nebo rekonstrukce. Táta stavěl zhruba dva rodinné domy za rok a já jsem je měla možnost navrhnout. Když jsem dostudovala architekturu, měla jsem už osm postavených realizací. Vidět, jak to chodí na stavbě, pro mě byla obrovská výhoda. Když k nám do ateliéru dnes chodí juniorní architekti, tak tyto praktické zkušenosti nemají. I já jsem pracovala v několika ateliérech, než jsme se s manželem rozhodli, že odjedeme do zahraničí. Rok a půl jsem působila v Londýně, byla to obrovská zkušenost. Viděla jsem tam úplně jiný přístup ke klientům, silnější drive i jiné možnosti.

V čem vás tato zahraniční zkušenost posunula dál? Vystřídala jsem v Londýně tři ateliéry a postupně jsme vytvořili mezinárodní skupinu architektů, kde kromě mě byli ještě kolegové z Francie a Argentiny. Přihlásili jsme se do desátého ročníku mezinárodní soutěže European a vyhráli jsme s urbanistickým projektem do španělského města Reus. Měli jsme kompletně zpracovat menší část města a navrhli jsme na toto území novou čtvrť rodinných i bytových domů, náměstí a veškerou infrastrukturu. Už tehdy byl tento projekt zaměřen na udržitelnost a tehdejší ředitel České komory architektů Jan Kasl si mě dokonce pozval, abych s ním sdílela svoje zkušenosti. Dalo vám to tehdy sebevědomí k tomu založit si vlastní ateliér? Po návratu z Londýna jsem ještě tři roky pracovala pro developerskou společnost, ale vždy mě lákalo vydat se vlastní cestou. Osamostatnila jsem se a začala navrhovat projekty pro soukromé klienty. První zakázky přicházely především díky kontaktům z tátovy firmy. Když jeho klienti potřebovali upravit interiér nebo dispozici,

83


pomohla jsem jim s návrhem a postupně přibývaly i kompletní návrhy rodinných domů. Dlouhou dobu jsem podnikala z domova, z obýváku, a v práci pokračovala i při dětech. Jenže když nemáte kancelář ani jasně oddělenou pracovní dobu, začne být takový režim časem poměrně stresující. Zároveň je jako OSVČ velmi obtížné dostat se k větším projektům a klientům. V roce 2021 jsem se proto rozhodla udělat další krok – společně s několika spolupracovníky jsem se přestěhovala do kanceláře a založila společnost s ručením omezeným. Co vám pomohlo vyrůst? Díky aktivnímu oslovování klientů se nám postupně dařilo získávat stále větší projekty a ateliér začal rychle růst. Přestěhovali jsme se do větších kanceláří na Prahu 4 a naše portfolio se postupně rozšířilo i mimo rodinné domy. Začali se na nás obracet developeři a větší investoři a začali jsme pracovat na rekonstrukcích činžovních domů, novostavbách bytových domů, klinikách i rozsáhlejších interiérech. Několik let jsme rostli téměř dvojnásobným tempem. Kanceláře na Lhotce nám přestaly stačit, a tak jsme se přestěhovali do současné kanceláře v budově Prime Pankrác, ale i tento prostor nám začíná být malý. Ateliér se dále rozrůstá a dnes nás je přibližně patnáct – architekti, designéři, back office i kolegyně, která se věnuje marketingu. Už proto pracujeme na návrhu našich nových kanceláří, do kterých bychom se chtěli v blízké době přestěhovat. Na kolika projektech aktuálně pracujete? V současné době měníme strukturu ateliéru, vytváříme několik týmů a dohromady pracujeme přibližně na padesáti aktivních projektech. Některé z nich jsou už poměrně rozsáhlé developerské komplexy, jiné jsou menší zakázky, kde zajišťujeme pouze inženýring. Rozdělení projektů mezi architekty se proto odvíjí především od jejich náročnosti – někdo má na starosti jeden nebo dva větší projekty, jiný vede třeba deset menších. Který z projektů nebo klientů vás nejvíce posunul v začátcích? První klient, který nám otevřel dveře do velkého developmentu, byla společnost Pražské rezidence; dva investoři, kteří kupují činžovní domy v Praze a kompletně je rekonstruují. Stala jsem se v podstatě jejich in-house architektkou a spolupracujeme takto dodnes. Poskytujeme

84

ARCHITEKTURA

jim kompletní support od prvotní analýzy nové nemovitosti, kreslíme veškerou projektovou dokumentaci, zajišťujeme inženýring a dozorujeme průběh rekonstrukce. Spolupracujeme už přes deset let a velmi si vážím toho, jak nám to funguje. Na rekonstrukcích činžovních domů nyní spolupracujete i s PSN. V čem je tato kategorie pro architekty specifická? Zrekonstruovali jsme už více než patnáct činžovních domů a když dnes jezdím po Praze, je příjemné vidět, co všechno jsme za tu dobu udělali. Třeba v Holešovicích máme v jednom bloku hned tři opravené domy. Každý dům, který rekonstruujeme, je úplně jiný. Naším úkolem je obnovit jejich původní podobu a zároveň zajistit, aby celý objekt fungoval jako celek. Baví mě vracet staré stavby zpátky do života, obnovovat jejich historický punc a propojovat vše s moderní architekturou. Neřešíme přitom jen samotný dům, ale také dvory, vnitrobloky nebo nové zázemí pro rezidenty. Ve starých domech tak dnes vznikají například soukromé wellnessy, fitness centra a další podpůrné prostory. Každý takový projekt má ale jasně dané hranice a jeho příprava je během na dlouhou trať. Jste vlastně takový most mezi investorem a strukturou úřadů památkové péče a musíte umět vybalancovat to, co obě strany požadují. Jaké rekonstrukce aktuálně řešíte? Nyní pracujeme na několika rekonstrukcích činžovních domů po celé Praze. Z toho jsou dvě kulturní památky. Jedna ve Veverkově ulici na Praze 7 a druhá je krásná vila pod Vyšehradem. Takový malý klenot architektury. Nepůsobíme ale pouze v Praze. Máme projekty také v Brně, kde probíhá konverze několika administrativních budov na nájemní bydlení. Naše portfolio je dnes mnohem pestřejší. Věnujeme se také novostavbám bytových domů, u kterých můžeme být kreativnější a kde můžeme hledat odvážnější architektonická řešení. Máte u svých klientů prostor k tomu, prosadit své nápady, i kdyby šly třeba proti jejich představám? Skloubit klientovy představy s těmi našimi je občas výzva. Ne nadarmo se říká, že architekt musí být i dobrý psycholog. Já si zakládám na tom, že musím umět klienta dobře navnímat. Jakmile položí na stůl plány pozemku, začnou mi hlavou okamžitě běhat vlastní představy o tom, co bych tam postavila. Často ten dům rovnou

Jana Klečková je autorizovaná architektka, která stojí od počátku v čele JKH Atelier a je tak klíčovou osobností společnosti. Ve své práci propojuje odborné architektonické vedení, cit pro detail a schopnost vést dialog s klientem tak, aby výsledné řešení odpovídalo estetickým, technickým i ekonomickým požadavkům projektu. Důležitým tématem je pro ni architektura, která nevzniká jako samoúčelný autorský projev, ale jako promyšlená služba klientovi a dlouhodobé funkční řešení.


úplně vidím. A pak klient přednese svoje požadavky; někdy se shodneme rovnou, ale jindy je třeba hledat ten správný balanc. Který z projektů byl pro vás dosud největší? V Čakovicích nyní pracujeme na developerském projektu se 134 bytovými jednotkami pro investora, se kterým spolupracujeme už podruhé, takže dobře ví, co od nás může očekávat. Je to zatím náš největší projekt. Celkem půjde o tři bytové domy. Rozsáhlejší projekt jsme dříve zpracovali také v Nymburce, kde vzniká sedmnáct dvojdomů s přilehlou oblastí a tři větší rodinné domy, každý se třemi bytovými jednotkami. Projekt je nyní ve výstavbě a zároveň v prodeji. Líbí se mi, když se daří budovat celé rezidenční lokality včetně veřejných prostor a zeleně. Vznikají tak ucelené rezidenční čtvrtě s větší hodnotou, kde chcete bydlet. Přesně to se nyní děje i v Čakovicích. Investor přišel už s vydaným územním rozhodnutím, ale protože jeho získání trvalo dlouho, změnily se mezitím požadavky na dispozice i složení bytů, a tak jsme původní projekt přepracovali. Co všechno jste měnili? Upravili jsme podíl jednotek podle jejich velikosti i rozmístění v jednotlivých podlažích a sáhli jsme

také do dispozic bytů, aby byly skutečně promyšlené a plnohodnotné pro bydlení. Já jsem třeba velkou zastánkyní úložných prostorů a komor. Jako žena vím, kolik věcí a úklidových prostředků každá rodina potřebuje. Často se ale skladují někde v rohu místností, v koupelnách nebo na toaletách. Třeba pračka je pro mě předmět, na který nechcete koukat v designové koupelně, a tak ji raději umisťujeme do komory. Základem je proto dostatek funkčních úložných prostor. Účastníte se veřejných architektonických soutěží? Soutěže mě velmi lákají, ale je potřeba si na ně vymezit čas, kapacity i finance. Honorář se zaplatí jen prvním třem a vlastně ani to plně nepokryje náklady na přípravu. Několika soutěží jsme se už účastnili a skončili jsme do pátého místa a někdy i druzí. Aktuálně na soutěže nezbývá čas, ale jednou bychom se k nim rádi vrátili. Lákaly by nás i veřejné stavby jako školy, školky, zdravotní zařízení a další. Odkud k vám nejčastěji přicházejí noví klienti? Dnes už si klienti nevybírají architekta jen podle toho, jak vypadá jeho práce. Jde o to, jak probíhá celé partnerství – je to dlouhý proces, který stojí

85


na důvěře. Většina klientů k nám proto přichází hlavně na doporučení. Nejlepší je, když už vidí nějakou naši stavbu postavenou a mají možnost si ji projít a navnímat. Často se stává, že se někomu líbí dům, který jsme navrhli pro jeho známého nebo kolegu, a ten nás doporučí dál. To je třeba případ Černošic, kde máme v jedné ulici postavené hned tři rodinné domy. Navázali jste na svůj někdejší úspěch s projektem ve Španělsku i nějakými dalšími zahraničními zakázkami? Aktuálně na žádných zahraničních projektech přímo nepracujeme. I tady jsme ale měli klienty ze zahraničí. Máme jeden projekt v Ostravě, na čtyřech projektech nyní pracujeme v Brně, další jsou v Praze a okolí. Rádi ale také pracujeme na horách! Jsem velká milovnice hor, a proto je mi taková práce blízká. Na jakých projektech pracujete na horách? Většinou jde o interiéry. Je to krásná práce, úplně odlišná od toho, když zařizujete apartmán na Vinohradech. Snažíme se horské architektuře dát tu správnou duši. Pro našeho dlouholetého

86

ARCHITEKTURA

klienta jsme kompletně, od návrhu až po realizaci, vybavovali horský apartmán v Abertamech v Krušných horách, který byl řešený jako loftový byt. V současnosti ale pracujeme především na apartmánech v Krkonoších. Navázali jsme spolupráci s developerskou společností Evropa Development, která na horách realizuje řadu projektů. Společně s ní pracujeme na několika projektech ve Špindlerově Mlýně, kde se právě dokončuje objekt, do něhož jsme navrhovali interiéry dvou apartmánů. Vybavovat se budou příští rok, ale už nyní připravujeme harmonogram, aby bylo vše včas připravené na realizaci. Kterým směrem chcete svůj ateliér posouvat do budoucna? Chceme se posouvat jak v architektuře, tak ve velikosti a zkušenostech exteriérového i interiérového týmu. Plánujeme stěhování do větších kanceláří, které si sami navrhujeme. To byl vždycky můj sen. Chceme pokračovat ve spolupráci s našimi dlouhodobými dodavateli, na které se můžeme spolehnout. A samozřejmě se také těším na rozvíjení nových spoluprací i hledání nových příležitostí a klientů ◌


inzerce


Klidná architektura Připravila: Klára Čikarová Foto: BekArch

88

ARCHITEKTURA


Před sedmi lety založil architekt Jan Bek vlastní ateliér BekArch, který dnes pracuje na různých typech projektů od návrhu až po realizaci a sbírá ocenění v soutěžích jako Interiér roku nebo Kanceláře roku. Jeho vizitkou je klidná architektura a propojení exteriéru a interiéru, ať už jde o horské apartmány na Klínovci nebo hotel na golfu v Sokolově, za který získal ocenění Stavba roku Karlovarského kraje.

Váš ateliér se zaměřuje na takzvané butikové projekty. Co si pod tímto označením představit? Jde spíše o projekty středního rozsahu, kde jde více o kvalitu než o kvantitu. Jsme schopni projekt i stavbu dodat od prvního konceptu až po samotnou realizaci. Typicky jsou to vily nebo menší butikové developerské projekty, případně hotely nebo kanceláře. Převládají u nás spíše soukromé projekty, ale máme za sebou i realizace kanceláří a v současné době pracujeme například také na longevity centru. Nejhezčí zakázky jsou pro nás ty, kde máme možnost realizovat vše od prvního konceptu přes dokumentaci, případně i stavbu a následně potom interiér. To znamená, že dokážeme klienta doprovázet na celé jeho cestě a zajistit proces od A až do Z. Je možné ve vašich návrzích vysledovat nějakou společnou linku? Naše síla je v tom, že dokážeme projekty nejen navrhnout, ale i realizovat. Zásadní je pro nás provázání exteriéru a interiéru. A přitom všem si zakládáme i na tom, že klademe důraz na detail. Vždycky nás baví, když můžeme přemýšlet nad něčím novým a rádi se pouštíme do nových výzev a projektů, které s sebou přinášejí nevšední technická řešení. Příkladem takové příležitosti byl třeba návrh ortodontické ordinace, který jsme dělali před rokem a půl. Tam bylo nutné poznat všechny technologie, se kterými se tam pracuje, díky čemuž jsme se naučili mnoho zajímavých věcí. Jaké byly začátky vašeho ateliéru a jak funguje dnes? Ateliér jsem založil v roce 2019, ale už předtím jsem dlouhou dobu působil sám na IČO a měl jsem řadu spolupracovníků, které jsem si do ateliéru poté přivedl. Tito kolegové jsou tu se

mnou dodnes a za to jsem vděčný, protože vždy nejvíce záleží na lidech. Aktuálně nás je deset, z toho osm architektů. Každý z nich má na starosti tři až pět probíhajících projektů různého měřítka. Pracujeme tedy zhruba na dvaatřiceti projektech zároveň. I do budoucna bych chtěl, aby nás bylo maximálně do patnácti lidí. Nemáme ambici rozšiřovat firmu o desítky dalších kolegů, abychom si stále dokázali udržet kvalitu výstupní dokumentace a mít celý proces pod kontrolou. Říkáte, že projekty zpracováváte od A do Z včetně realizace. Fungujete tedy zároveň i jako projekční kancelář a stavební firma, nebo tyto části outsourcujete? Úzce spolupracujeme s projekční kanceláří, která sídlí ve stejném domě jako my a také s jednou stavební firmou. Když děláme větší projekt, pracujeme na něm pod jednou hlavičkou. My jsme jeho hlavním dodavatelem, ale pomáháme si. Razíme teorii, že pokud někdo dělá pouze projekci, bude v projektování lepší a naopak když někdo dělá pouze architekturu, bude lepší v architektuře. My se tedy můžeme zaměřovat čistě jen na architekturu a projektování a stavbu outsourcujeme. Ale máme vše pod dohledem, neustále vše konzultujeme. Odkud k vám zpravidla přicházejí noví klienti? Výhodou úzké spolupráce se stavební firmou je i to, že si navzájem můžeme doporučovat klienty. Převážně k nám ale noví zájemci přicházejí na doporučení od jiných spokojených klientů. Snažíme se být ale vidět a využívat možností PR a sociálních sítí, i když já sám na nich profily nemám. Domnívám se, že je to takový mráček, který je potřeba neustále tlačit před sebou různými směry, aby z něj občas i něco káplo.

89


S jakými spolupracujete dodavateli? Náš byznys stojí na vztazích. Podařilo se nám v průběhu let vybudovat okruh dodavatelů, kteří velmi dobře fungují a které hlavně tato práce baví, což je důležité. Máme skvělé truhláře, dodavatele podlah, keramiky či světel. Všechno to jsou lidé a realizační týmy, o které se nebojíme opřít a víme, že když se něco náhodou pokazí, tak se k tomu všichni postaví čelem a opraví to. Toho si opravdu vážím a je to výhodou i pro klienta. Máte už za sebou i nějaké velké projekty? Největší projekt, který jsme dělali, byly asi kanceláře pro JSK, se kterými jsme loni vyhráli Kanceláře roku. Dalším velkým projektem byl například hotel na golfu v Sokolově, kde jsme dělali tedy od studie až po interiér. Nejzajímavějšími zakázkami jsou pro nás vily, kde pracujeme na exteriéru i interiéru. Do některých projektů vstupujete i v roli investora. Jak to funguje? Spolu s kolegou, který má stavební firmu, s níž spolupracujeme, také kupujeme nemovitosti, které rekonstruujeme ve vyšším standardu a následně je nabízíme k prodeji. To jsou akce, které mě osobně hodně baví, protože si můžeme navrhnout a postavit přesně to, co potřebujeme. Několik těchto nemovitostí držíme a následně potom krátkodobě pronajímáme. Týká se to například bytu v Karlových Varech, s nímž jsme letos vyhráli Interiér roku. Použili jsme tam mnoho materiálů, které už v tomto objektu byly. Navázali jsme na společné chodby činžovního domu a do nich jsme navrhli interiér, který odpovídá zbytku objektu. Dalším příkladem projektu, kde jste zároveň investorem, je apartmánový dům 2Peaks v Krušných horách. Jak tato myšlenka vznikla? Apartmány na Klínovci jsou pro mě srdcovým projektem, protože tam s rodinou zhruba jednou měsíčně jezdíme, a máme to tam rádi. Můžu tak na vlastní kůži poznávat, jak naše realizace funguje. Přišli jsme s kamarádem na pozemek, kde nic nebylo, a měl jsem možnost být tam jako investor hned od počáteční studie. Postupně jsem viděl celou tuto stavbu růst, jezdil jsem na kontrolní dny a řešil tam každý malý detail. Byla to pro mě zajímavá škola. Je tam šest apartmánů, každý má zhruba sto deset metrů čtverečních, vlastní infrasaunu a ve spodním patře i vlastní vířivky. Nyní tam stavíme ještě saunový dům.

90

ARCHITEKTURA

V čem jsou stavby, které navrhujete do horského prostředí, specifické? Na Klínovci poznáváme, že názvy jednotlivých hor mluví samy za sebe. Krušné hory umí být opravdu krušné, protože tam často fouká, dokáže tam pršet snad i vodorovně a v zimě tam napadne několik metrů sněhu. To komplikuje i stavební sezonu, která je proto dost nepředvídatelná a výrazně kratší. My jsme končili v půlce listopadu, když nasněžilo. S tím je potřeba předem počítat a dát dohromady nejdříve tu nejdůležitější „obálku“, aby do objektu nepršelo a nesněžilo. Z domu nesmí nic odletět, a tak na horách není prostor třeba pro venkovní stínění a podobně, řeší se to například okny s odrazivými skly a termo funkcí. Co neopomenout při navrhování interiérů horských staveb? Kdyby chtěl někdo stavět dům na horách, doporučuji nepodcenit společné prostory, jako je zázemí pro sportovní vybavení. Každý chce někam uložit lyže, kola a další věci, což se ukázalo jako důležitý prvek stavby. To je třeba řešit už v samotném půdorysu, stejně jako kryté parkování. Důležité také je, aby se provozy spodních úložných prostor s těmi obytnými neprotínaly – představte si třeba situaci, že přijdete z venku mokří a zablácení… Spodní část stavby proto musí počítat s drsnějším zacházením. Co se týče obytných interiérů, rádi v nich používáme dřevo a přírodní materiály. Prim u nás hraje staré dřevo, pro které jsem dojel na rakouskou pilu a vybral jej z rozebraných starých prkenic a slamníků. Hledali jsme dodavatele, který by uměl vyrobit sedm šířek, aby se prkna dala napojit v délce přes celou místnost. Hledáte i ve svých dalších stavbách podobné osobité propojující prvky? Snažíme se volit buďto specifický materiál nebo prvek, který se prolíná celým interiérem. Může to být třeba motiv obloučku o exaktním polo-

Naše síla je v tom, že dokážeme projekty nejen navrhnout, ale i realizovat.


měru, který se propisuje do interiéru i exteriéru nebo materiál, který použijeme jak na fasádě, tak uvnitř. Právě takové propojení interiéru s exteriérem nás baví. Řekl byste, že se právě v propojení interiéru a exteriéru odráží osobitý rukopis vašeho ateliéru? Propojení architektury exteriéru a interiéru do jednoho celku je naše základní myšlenka spolu s tím, že klademe důraz na detail. Celý náš koncept je jednoduchý – popsal bych jej slovy „klidná architektura“. Neděláme prvoplánově pompézní stavby, ale spíše takové, které zapadají do krajinného rázu a reflektují terén. Typické je pro nás také to, že rádi využíváme lokální dodavatele a řemesla. Na jakých projektech právě pracujete? Aktuálně řešíme například moc hezkou funkcionalistickou vilu v Olomouci. Začalo to tak, že nás majitelka oslovila mailem kvůli konzultaci ohledně koupelnové skříňky. No a nakonec to dopadlo tak, že děláme celou čtyřpodlažní

vilu. V Holečkově ulici v Praze nyní dokončujeme stavbu longevity centra Longesa, kde jsme se také mnoho naučili, když jsme se seznamovali s různými stroji. Je to velmi zajímavý směr, který bude čím dál více na vzestupu, a já mu držím palce. K tomu doděláváme například hezkou vilu ve Vestci a řešíme nespočet různých interiérů. Ve Veleni pak doděláváme sportovní víceúčelovou halu a rekonstrukci hasičské zbrojnice. Účastníte se i soutěží na veřejné stavby? Minulý rok jsme šli asi do dvou, ale zatím jsme se mnoha soutěží nezúčastnili. Do budoucna bychom ale i toto chtěli zkoušet čím dál více. Zajímají nás především projekty, v nichž můžeme naplno projevit svého tvůrčího ducha. Právě ty nás posouvají dál. Není pro nás důležité pracovat nutně na větších a větších zakázkách, ale spíše nám jde o to, aby byly kvalitní. Proto chceme pokračovat s podobnými projekty jako dosud – především s velkými vilami, které můžeme řešit od počátku až po interiér a menšími butikovými developerskými projekty ◌

91


Navrhoval budovu Flow na Václavském náměstí nebo mrakodrapy do Baku. Přes dvacet let pracuje v pražské kanceláři mezinárodního studia Chapman Taylor a dnes patří mezi její klíčové architekty. Ve svých návrzích se ale stále nejraději drží tužky a papíru. Jak a na čem pracuje Jan Pokorný a co mu umožňuje zázemí mezinárodního ateliéru? Připravila: Klára Čikarová Foto: Marek Musil, archiv Chapman Taylor

Tužka je pro mě primární nástroj Jak vznikl váš vztah k architektuře a jak se vyvíjel váš profesní background? Když jsem vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, přemýšlel jsem, co dál. Nedokázal jsem si představit, že bych byl umělcem na volné noze, ale bavila mě kresba a chtěl jsem v ní pokračovat. Moje tehdejší přítelkyně mi poradila, abych zkusil architekturu, a tak jsem se přihlásil na Fakultu architektury VUT v Brně. A vyšlo to. Své návrhy dodnes skicujete ručně. V čem je to výhoda oproti počítačovému programu? Pro mě je to nejrychlejší řešení. Máme u nás v ateliéru kluky, kteří pracují rovnou ve SketchUPU (software pro tvorbu 3D modelů – pozn. red.), ale to mě upřímně moc nebaví. V tomhle ohledu jsem pořád stará škola. Tužka je pro mě primární nástroj a daleko příjemnější způsob, jak rozvíjet vlastní nápady. Klienti navíc ruční skici vítají, protože v nich sami vidí řemeslo, které už pomalu mizí. Je to daleko osobnější přístup než přijít s modely, které za vás vygeneroval počítač. V době AI je práce rukou ještě o to cennější.

92

ARCHITEKTURA

Brzy po škole jste získával pracovní zkušenosti v zahraničí. Jak se vám podařilo dostat do renomovaného ateliéru v Austrálii? Když jsem dostudoval fakultu, uvědomil jsem si, že se musím pořádně naučit jazyk. Hrál jsem extraligu v baseballu, většinu času jsem trávil na hřišti a na nic jiného prakticky nezbýval čas. Řekl jsem si, že cizí jazyk se naučím jedině tehdy, když odjedu někam pryč. Na čtvrt roku jsem si zaplatil jazykovou školu v Austrálii, kde jsem mohl dvacet hodin týdně pracovat. Začínal jsem roznášením letáků, pak jsem se ale seznámil s komunitou Čechů a jednomu z nich začal pomáhat na stavbách. Rekonstruovali jsme domky za Sydney; čtyři dny jsem chodil do školy a další tři pak trávil na stavbě. Nakonec mě pozvali na interview do ateliéru GroupGSA. Neměl jsem s sebou žádné portfolio, jen pár skicáků pokreslených výhledy z okna nebo obrázků lidí na pláži. Jim se ale zrovna hodilo mít někoho, kdo umí takhle kreslit, a tak mě na zkoušku vzali. Po dvou týdnech mi nabídli business víza.


93


Na jakých projektech jste v Austrálii pracoval? Pro mě to byla druhá univerzita. Naskočil jsem rovnou do obrovských projektů, jako byl třeba hotel Hilton na Fidži. Řadu velkých developmentů řídil Milan Bušina, od kterého jsem se toho hodně naučil. Je to obrovská kapacita, člověk, který se osobně zná s Renzem Pianem nebo Richardem Rogersem. Jeho samotného přitom v Česku skoro nikdo nezná. Proč jste se rozhodl vrátit zpět do Česka? V ateliéru mi nabídli, že mi zařídí australské občanství, pokud bych jim podepsal smlouvu na další tři roky. Jenže já měl v Česku rodinu, která mi chyběla. A tak jsem se vrátil. Jaké byly vaše začátky v Česku? Na čem jste začal pracovat? Když jsem se vrátil zpátky, můj největší kamarád mi poradil, že pokud chci dál dělat na velkých projektech, měl bych z Brna odejít do Prahy. Dal mi vizitky asi deseti velkých zahraničních kanceláří, které v Praze působí. A jednou z nich byli i Chapman Taylor. Hned druhý den mě pozvali na pohovor a já měl zase práci. Od té doby uplynulo dvacet tři let a já jsem stále tady. A jsem spokojený. Čím vás právě tohle studio zaujalo? Když Jon Hale (Group Board Director – pozn. red.) v roce 1998 zakládal naši českou pobočku, přivezl s sebou z Anglie know-how, jak kvalitně navrhovat velká obchodní centra a kancelářské budovy. Já měl tehdy to štěstí, že můj první velký projekt byla Prague Marina, velký rezidenční komplex v Holešovicích. Po různých peripetiích se skutečně postavil, což mě takhle na počátku mé kariéry ohromně povzbudilo. Musím říct, že tohle štěstí je od té doby stále při mně. Většina návrhů, na kterých jsem pracoval, se nakonec realizovala. Třiadvacet let v jednom ateliéru je dlouhá doba, co všechno za tím stojí? Jsou to dva hlavní důvody. Tím prvním je Jon Hale, kterého si velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejerudovanějších architektů vůbec. A tím druhým je fakt, že jsem měl možnost vyzkoušet si snad všechny segmenty, od rezidenčních projektů přes kanceláře, hotely a obchodní centra až po rekonstrukce. A pořád mě to moc baví, protože se neustále učím něco nového.

94

ARCHITEKTURA

Jak přesně funguje pražská kancelář Chapman Taylor? Když jsem nastupoval, byli jsme čistě koncepční ateliér, dnes ale máme kolem čtyřiceti lidí a jsme schopni obsáhnout projekty kompletně od A až do Z. Umíme přijít s propracovaným úvodním konceptem, stejně tak se studií proveditelnosti, realizačním projektem včetně návrhu interiérů. Máme šikovné interiérové oddělení, zároveň i technickou nebo projekční sekci. Tím, že jsme součástí globálního brandu, navíc můžeme průběžně pracovat na různých projektech v zahraničí a vzájemně si sdílet jednotlivá know-how. Naší velkou výhodou je právě tahle propojenost napříč třinácti pobočkami, které máme prakticky po celém světě. V poslední době se soustředíte na rezidenční projekty. Jakým směrem se vyvíjejí? Mění se nároky na velikost jednotek; permanentně se zmenšují tím, jak stoupají ceny za metr čtvereční. V českém prostředí je tlak na to, abychom na co nejmenší plochu dostali co největší vybavenost, a tak navrhujeme hlavně minimalistické jednotky, nájemní nebo studentské bydlení. Byla doba, kdy se více projektovaly kanceláře, s příchodem covidu se ale tento segment utlumil a přešlo se k rezidenční výstavbě. Aktuálně se podle našich návrhů realizují rezidenční projekty pro Sekyra Group, například ve Smíchov City a na Rohanském ostrově. Z těch starších počinů, na kterých jsem také sám pracoval, mohu zmínit třeba Molo Lipno Resort nebo Oaks Prague. Se kterými developery u nás často spolupracujete? Krom Sekyra Group a Flow East Jamese Wolfa, se kterým jsme dělali The Flow Building na Václavském náměstí, je to například společnost Portland Trust, pro kterou jsme navrhovali celou řadu kancelářských budov tady v Praze, ale také v Rumunsku. Dále spolupracujeme například se Skanskou, CTP, Generali, PPF, Redstone a s řadou dalších kvalitních developerů. Jaké možnosti vám dává zázemí velké mezinárodní kanceláře a spolupráce s pobočkami v ostatních zemích? Je to obrovská výhoda. Z Prahy pokrýváme střední a východní Evropu, pracujeme ale i na dalších projektech ve světě. Společně s naší londýnskou a španělskou kanceláří se aktuálně podílíme na velkém mixed-use projektu v Iráku. Jedná se o velký městský blok, který zahrnuje

Jan Pokorný Vystudoval Fakultu architektury na VUT v Brně, závěrečnou diplomovou práci absolvoval pod vedením architekta, profesora Ivana Rullera. Po škole sbíral pracovní zkušenosti v architektonickém ateliéru GroupGSA v Austrálii. U mezinárodně renomovaného studia Chapman Taylor, jehož pražskou pobočku na konci 90. let založil Jon Hale, pracuje od roku 2005. V současné době zde zastává pozici Associate Director. Prvním projektem, který Jan Pokorný pro studio realizoval, byl rezidenční komplex Prague Marina v holešovickém přístavu. Mezi jeho další stavby patří mimo jiné The Flow Building na Václavském náměstí, obchodní centrum Spektrum Čestlice nebo rezidenční celky Molo Lipno Resort a Oaks Prague. Navrhoval také rekonstrukci příletových hal Letiště Václava Havla nebo neortodoxně pojaté výškové budovy v Baku. Byť se oba projekty nakonec realizovaly jen v omezeném rozsahu, patří k nejzajímavějším autorským počinům Jana Pokorného, jejichž počáteční obrysy vždy vznikají ruční kresbou na papíře.


PROSTOR ROZHODUJE. Postaráme se, aby rozhodoval ve váš prospěch. Navrhujeme a realizujeme komerční interiéry od workplace analýzy po předání klíčů.

15

let zkušeností

80+

specialisů pod jednou střechou

1

Zjistětě více o našich realizacích.

odpovědný partner na celý projekt

KANCELÁŘE

ZDRAVOTNICTVÍ

RETAIL

HOTELY

REZIDENČNÍ OBJEKTY

95


hotely, moderní kanceláře, obchodní centrum i bytové jednotky. Podobnou zkušenost máme například i z Ázerbájdžánu. V Baku jsme nedávno představili návrh na velký rezidenční komplex Botanica Residence a já sám jsem v minulosti pracoval na mrakodrapu Baku Towers. Soutěž tehdy vyhrála právě naše pražská pobočka. Měl jsem na starosti design, vše ale probíhalo v úzké spolupráci s Jonem Halem a Chrisem Lanksburym. Oba dva považuji za naprosté špičky v našem oboru. Jak celý projekt nakonec dopadl? Od počátku se projekt technicky zpracovával v Manchesteru a Londýně, proto jsem každé dva týdny létal na koordinační porady. Trvalo to celé tři roky, nakonec se ale z různých společensko-ekonomických důvodů realizoval v jiné podobě, v mnohem menším měřítku a primárně za účasti naší manchesterské pobočky. Samotná zkušenost pro mě ale byla velmi inspirativní. Bylo úžasné zažívat týmovou spolupráci a sledovat, jak se jednotlivé kreslené návrhy postupně proměňují v něco hmatatelného. Přestože se projekt nakonec nerealizoval tak, jak jsem si původně představoval, celá tvůrčí cesta pro mě byla jako pro architekta ohromně přínosná. V čem je specifická práce architekta v Česku oproti podmínkám v jiných zemích? V samotné práci rozdíl nevidím, přece jen používáme stejné nástroje. V každé zemi ale platí jiné předpisy, přičemž v Česku jsou snad jedny z nejpřísnějších norem z celé Evropy. O to je tu práce architekta těžší, ať už se to týká materiálového řešení nebo samotných tvarů domů. Nemáme tu možnost být tak odvážní jako v zahraničí, na druhou stranu tady máme velmi sofistikovanou výstavbu. To jsem si uvědomil už ve srovnání s Austrálií. Ve kterém projektu jste měl možnost uplatnit největší autorský vklad? Ještě v době studií jsem snil o tom, že jednou navrhnu mrakodrap. To se mi podařilo právě v Baku, byť se náš odvážný návrh, jak jsem říkal, nerealizoval. Odvázat jsem se ale také mohl při návrhu The Flow Building na Václavském náměstí. V obou případech to bylo jedině díky přístupu investora. Je obrovský rozdíl, když navrhujete pro někoho, kdo má ke stavbě svůj vlastní osobní vztah. Takový člověk řeší každý detail a hodně mu záleží na tom, jak budova

96

ARCHITEKTURA

Baku Towers


The Flow Building

vypadá, jak funguje, i to, jak se v ní cítí. Takový byl i případ investora Jamese Wolfa u zmiňované Flow. Je to ostatně vidět nejen na organické fasádě, ale také na toaletách, které jsou obloženy brazilským mramorem. Řešili jsme opravdu každý detail, který běžnému návštěvníkovi může na první pohled utéct. Flow zpočátku budila u veřejnosti kontroverze proto, že kvůli ní byla zbourána původní budova. Jak toto rozhodnutí vzniklo? Česká společnost je obecně poměrně konzervativní a nemá ráda změny. Jenže to, že některé historické stavby ustupují novým, je přirozenou součástí historického vývoje měst všude na světě. Naši předchůdci byli v tomto ohledu naštěstí odvážnější. Kdyby Prahu nerozvíjeli, měli bychom dodnes na Václavském náměstí třípodlažní domky s doškovými střechami. Výška budov se přitom zvyšovala už v minulosti; je to naprosto legitimní a přirozený vývoj, kterému je nesmyslné se úpěnlivě bránit. Samozřejmě je třeba respektovat památkové rezervace, zejména tam, kde to má skutečné opodstatnění. To ale podle mého názoru není případ celého Václavského náměstí, kde se vedle sebe setkávají architektonické směry a slohy různých historických období, od empíru a historismu přes secesi a funkcionalismus až po socialistický realismus a postmodernu. Samotné odstranění původního domu ale nebylo jediným důvodem, proč se realizace The Flow Building nakonec protáhla. Významnou roli sehrály také specifické technické požadavky spojené s výstavbou. Jaké přesně? Už jen poloha budovy nad tunelem metra pro nás znamenala, že jsme do suterénu museli navrhnout a osadit speciální železobetonové trámy. Dalším požadavkem památkářů navíc bylo, aby technické zázemí nebylo umístěno na střeše, ale integrováno přímo do hmoty budovy. Hlavní inženýr projektu Jiří Kos si s tím skvěle poradil – technologické zázemí nakonec umístil do prostoru přímo nad parkovací rampou. Mohl jste si dovolit být u mrakodrapů v Baku ještě odvážnější než u Flow? Baku má také svou historickou část, kde dodnes stojí tradiční třípodlažní domky. V moderní části se ale v současnosti hodně investuje do rozvoje města a výška budov se tam tolik neřeší. Náš návrh byl určen do zóny s výškovou zástavbou,

97


takže se řešily především vlivy, jako je síla větru nebo zemětřesení. Model stavby jsme proto testovali v aerodynamickém tunelu. Mrakodrapy v Baku měly připomínat vlny Kaspického moře. Jakou úlohu podle vás v architektuře hrají příběhy staveb? Je pro vás důležité vytvářet okolo staveb podobné story? Příběhy jsou dnes velmi důležitou součástí architektury, zejména pokud jde o komunikaci s veřejností. Je to trend, na který je v současnosti velký tlak. I proto jsme nuceni jít touto cestou mnohem více než třeba před deseti nebo dvaceti lety. U některých návrhů mi přijde až bizarní vymýšlet si různé pohádky. Pak jsou ale stavby, u kterých investor příběh očekává, protože podporuje jeho záměr a architekt mu s tím může pomoci. Do Prahy tento přístup patří – každý dům v centru měl ostatně už historicky své jméno. Snažíme se proto naše návrhy vždy obohatit o nějaký inspirační prvek, který přirozeně vychází z kontextu jejich okolí a historie. Je i u větších komerčních staveb prostor pro kreativitu, příběhy a autorský vklad? Od covidu se radikálně mění požadavky na to, jak má vypadat pracovní prostředí. Daleko větší důraz se klade na to, aby se lidé v práci cítili komfortně. Současné kanceláře proto už dnes nejsou jen velké otevřené prostory se stoly a židlemi, naopak se už při návrhu počítá s relaxačními zónami nebo místy pro sportovní vyžití. Je to trend, který výrazně proměňuje interiéry kancelářských budov po celém světě. Firmy se snaží dostat lidi z home officů zpátky do kanceláří a na oplátku jim chtějí nabídnout prostředí, kde se budou cítit pohodlně a kam se budou rádi opakovaně vracet. Je to ostatně vidět i na Flow, kde jsme realizovali fit-outy pro zavedenou společnost Scott.Weber.

z letadla mohl seznámit s českými osobnostmi, vynálezy nebo památkami. Po třech měsících se ale tenhle interaktivní projekt musel stáhnout, což mě tehdy dost mrzelo.

Na které z minulých projektů ještě rád vzpomínáte? Bavila mě práce pro Letiště Václava Havla. Měl jsem bezpečnostní prověrku a mohl jsem se procházet prakticky kdekoli po letišti. Dělali jsme tam rekonstrukci příletových hal terminálů 1 a 2, ale také design manuál pro komerční části letiště. Letiště je samo o sobě velmi živý organismus a práce na něm má obrovský potenciál. Kdysi jsme pro něj navrhovali také grafickou linku, která měla propojit letiště s Českou republikou. Každý, kdo přiletěl, se tak už cestou

Je nějaký nový segment staveb, který byste si chtěl ještě vyzkoušet? Už jen vzhledem k mému pozitivnímu vztahu ke sportu bych si někdy rád zkusil navrhnout sportovní stadion, stejně tak by mě ale lákalo pokračovat v práci na výškových budovách. A pak by mě také zajímala oblast zdravotnictví. Vím, že je to specifické odvětví, kam je velmi těžké proniknout, ale láká mě ta představa, že se jako architekt mohu podílet na realizaci něčeho, co lidem může skutečně pomoci. Co víc si přát? ◌

98

ARCHITEKTURA

Molo Lipno


99


Interface: Firma, která změnila pravidla hry Připravila: Redakce Foto: ProInterier

Když se v roce 1994 zakladatele americké společnosti Interface Raye Andersona zákazník zeptal, co jeho firma dělá pro životní prostředí, neměl přesvědčivou odpověď. Anderson, který v roce 1973 vybudoval společnost zaměřenou na modulární kobercové krytiny, si tehdy uvědomil, že úspěšné podnikání může mít také svou odvrácenou stranu. Výroba koberců byla závislá na ropných surovinách a spotřebovávala zdroje, jejichž dopady na životní prostředí dosud nestály v centru jeho pozornosti. Rozhodující okamžik přišel s knihou The Ecology of Commerce od Paula Hawkena. Její myšlenky přiměly Andersona přehodnotit vlastní pohled na roli podnikání a odpovědnost průmyslu. Sám tuto zkušenost později popsal jako okamžik, který jím otřásl – jako „kopí do hrudi“. Nezůstalo však jen u osobního prozření. Anderson se rozhodl změnit směřování celé firmy a ukázat, že průmyslová společnost může být úspěšná, aniž by její prosperita byla vykoupena rostoucími škodami na životním prostředí. Tak začala cesta, která předběhla svou dobu. Interface si stanovila vizi zásadně omezit negativní dopady svého podnikání a postupně ji proměnila v konkrétní strategii. V 90. letech začala hledat nové způsoby, jak pracovat se surovinami, energií, výrobním odpadem i životním cyklem svých produktů. Vznikl také program ReEntry, který umožnil použité kobercové krytiny získávat zpět a využívat k opětovnému použití či recyklaci.

102

DESIGN


Volba materiálů, postupu výroby a instalace i výběr dodavatele, který se chová zodpovědně k životnímu prostředí – to vše ovlivňuje, jakou environmentální stopu po sobě zanechá nová realizace. Výrazně ovlivnit její dopad lze už v samotném návrhu – výběr cirkulárního produktu, bez kompromisů na designu. V oblasti podlahových krytin je v tomto přístupu světovým průkopníkem americká značka Interface, kterou na českém trhu zastupuje firma ProInterier.

Od vize k výsledkům

Ray Anderson

Na přelomu tisíciletí dostala tato cesta konkrétní jméno: Mission Zero. Cílem bylo do roku 2020 odstranit negativní dopady činnosti společnosti na životní prostředí. Pro výrobce podlahových krytin, jehož produkty tradičně využívaly významný podíl surovin na bázi ropy, šlo o mimořádně ambiciózní závazek. Interface se proto nesoustředila pouze na jednotlivé ekologičtější výrobky. Proměnu pojala systémově – od vývoje materiálů a konstrukce podlahových krytin přes výrobu a spotřebu energie až po omezování odpadu a hledání cest, jak vracet použité produkty zpět do oběhu. Udržitelnost se tak stala jedním z principů, podle kterých firma rozhodovala o svém dalším směřování. Výsledkem byly nejen změny ve výrobních procesech, ale také inovace, které ovlivnily samotný způsob navrhování a instalace podlah. Příkladem jsou modulární kobercové čtverce, u nichž lze vyměnit pouze poškozenou část, nebo systém TacTiles, který umožňuje pokládku bez tradičního celoplošného lepení. Interface zároveň rozvíjela využívání recyklovaných surovin a hledala nové možnosti, jak prodloužit život materiálů. V listopadu 2019 společnost oznámila, že cíle Mission Zero dosáhla s předstihem. Neznamenalo to, že by její práce skončila. Naopak – zkušenosti z předchozích desetiletí se staly základem pro další, ještě ambicióznější etapu.

SHAPES ProInterier

Další krok: od menšího dopadu k pozitivní změně Na odkaz Raye Andersona dnes navazuje iniciativa Climate Take Back, jejímž cílem je přispět k vytváření klimatu vhodného pro život. Interface se již nezaměřuje pouze na snižování negativních dopadů, ale také na možnosti, jak prostřednictvím materiálů a inovací přispívat k pozitivní změně. Dlouhodobou ambicí společnosti je dosáhnout do roku 2040 uhlíkově negativního fungování bez započítávání uhlíkových kompenzací. Jednou z cest je vývoj podlahových krytin, jejichž materiály a konstrukce umožňují snižovat uhlíkovou stopu již od samotného počátku životního cyklu. Interface představila také kobercové čtverce s uhlíkově negativní bilancí ve fázi od získávání surovin po opuštění továrny. Tento výsledek se vztahuje ke konkrétně vymezené části životního cyklu produktu, nikoli automaticky k jeho celému životu. Příběh Interface ukazuje, že udržitelnost nemusí být dodatečným požadavkem, který se připojí k hotovému výrobku. Může se stát impulzem k inovacím, změně výrobních postupů i novému pohledu na design. Právě to je důležité také pro architekty a designéry: rozhodnutí o materiálu, způsobu instalace, životnosti a budoucím využití produktu mohou ovlivnit environmentální dopady interiéru na dlouhá léta dopředu. Udržitelný design tak nezačíná až výběrem ekologického produktu. Začíná otázkou, jak navrhovat a vyrábět jinak – a jak zajistit, aby materiály sloužily co nejdéle a po skončení své původní funkce nemusely automaticky skončit jako odpad.

103


Čtyři kroky k cirkularitě: tipy pro designéry

1.

Volte materiály s vyšším podílem recyklovaných a biologicky obnovitelných surovin

Vhodný výběr materiálů je jedním z nejrychlejších způsobů, jak snížit emise uhlíku v celém projektu. Recyklované materiály pomáhají udržet uhlík v oběhu, místo aby vznikala potřeba nových surovin, zatímco materiály na biologické bázi jej přirozeně ukládají. Oba přístupy pomáhají snižovat závislost na fosilních palivech. Většina uhlíkové zátěže totiž vzniká už ve fázi získávání a zpracování surovin. Volbou vhodnějších vstupních materiálů snížíte emise uhlíku hned od začátku, aniž byste museli dělat kompromisy v designu nebo funkčnosti. Zaměřte se na skutečný podíl recyklovaných surovin a materiálů na biologické bázi. Chtějte po dodavateli transparentní informace, které jasně dokládají původ materiálů i jejich dopady. Strukturované informace o jejich dopadech v průběhu životního cyklu poskytuje Environmentální prohlášení o produktu (EPD).

104

DESIGN

2.

Při výběru materiálů upřednostňujte dlouhou životnost

Cirkulární design znamená vytvářet prostory, které dlouhodobě fungují a dokážou se přizpůsobovat změnám. Rozhodující přitom je, jak dlouho produkt vydrží. Odolné materiály s vysokou funkční úrovní, které lze snadno opravit, vyměnit nebo přizpůsobit novému uspořádání, prodlužují životnost produktů a omezují potřebu jejich výměny. V komerčních interiérech, kde jsou podlahy vystaveny intenzivnímu provozu a prostory se často přizpůsobují novým potřebám, je dlouhá životnost obzvlášť důležitá. Produkty s delší životností se nemusejí tak často vyměňovat, přinášejí méně odpadu a nižší uhlíkovou stopu už během životního cyklu. Zároveň ale minimalizují i narušení provozu a užívání prostor – a každá renovace znamená určité nepohodlí… Aby produkt dlouho sloužil, zaměřte se na odolnost a flexibilitu materiálu, možnost obnovy produktu namísto jeho výměny a jednoduchou údržbu. Důležité jsou jasné pokyny výrobce k údržbě a doložené informace o vlastnostech produktu. U elastických podlahových krytin může být odolnost jedním z klíčových kritérií při posuzování jejich dlouhodobého využití.


3.

Plánujte další využití materiálů už při renovaci nebo demolici

Renovace a změny dispozic představují příležitost znovu promyslet, co se stane s dosavadním vybavením a materiály. Místo automatického považování odstraněných produktů za odpad lze předem naplánovat jejich opětovné použití, zpětný odběr, recyklaci nebo jiné vhodné způsoby využití. Myslet na to, co přijde dál, je nedílnou součástí cirkulárního přístupu. Cílem je pomoci udržet produkty v oběhu, místo aby skončily na skládkách. Návrh, který bere v potaz konec životnosti produktu, pomáhá uzavírat materiálové cykly, udržovat suroviny v oběhu a snižovat celkovou uhlíkovou stopu. K tomu slouží výrobní programy zpětného odběru produktů, které umožňují jejich návrat přímo výrobci. Možnosti dalšího využití závisí i na tom, zda lze produkty šetrně odstranit, oddělit od ostatního odpadu a shromáždit v dostatečném množství. Významnou roli hraje také dostupná regionální infrastruktura a programy výrobců, které umožní vrátit produkt zpět k recyklaci. Do programu zpětného odběru se vyplatí zapojit realizační firmy a správce budov už v rané fázi projektu.

SHAPES ProInterier

4.

Volte jednoduchou instalaci a snadnou demontáž

Rozhodnutí týkající se instalace ovlivňují celý životní cyklus produktu. Modulární produkty nebo systémy pokládky bez lepidel nebo s jejich minimálním použitím usnadňují instalaci, demontáž i opětovné využití materiálů a tím sníží množství odpadu. Hodí se zejména v prostorech, kde je důležitý snadný přístup k podlaze kvůli údržbě nebo častým změnám dispozice. Menší množství chemických látek přispívá ke zlepšení kvality ovzduší v interiéru a budoucí úpravy jsou navíc rychlejší a méně nákladné. Vhodné je proto využít modulární systémy bez použití lepidel, které jsou navrženy pro snadnou demontáž a minimalizují tak i narušení provozu v interiéru. Vyměnit je tak možné jen poškozenou část, ne celý povrch. Během návrhu mohou tyto technické detaily působit jako drobnosti. Ale v průběhu životnosti budovy mohou významně ovlivnit, jak efektivně lze prostor udržovat a jak snadno lze materiály v budoucnu vyměnit či znovu využít ◌

105


Krása v nedokonalosti Připravila: Michaela Výtisková Foto: Korbička

Originalita šperků Korbička vychází z práce s přírodním kamenem a kovem a odráží osobnost člověka, který je bude nosit. Jaký směr dává designu šperků materiál a individuální přístup, pro Shapes popsal zlatnický mistr a zakladatel šperkařského ateliéru Luboš Korbička. Přiblížil také koncept showroomu, který si sám navrhoval. 106

DESIGN


Pracujete s přírodními kameny. Jaký význam pro vás má jejich nedokonalost ve spojení s konceptem krásy a originality šperku? Na přírodních kamenech mě fascinuje právě to, že každý je jiný a že žádný nevznikl podle předem daného plánu. Každý v sobě nese svůj vlastní příběh, který se utvářel miliony let. To, co někdo může vnímat jako nedokonalost, může být ve skutečnosti tím, co dělá daný kámen výjimečným. Myslím si, že v dnešní době máme někdy tendenci všechno příliš zdokonalovat a sjednocovat. U přírodních drahokamů je ale právě jejich originalita tím nejcennějším. Naším úkolem není přírodu předělávat, ale pochopit konkrétní kámen, objevit jeho největší krásu a tu následně podtrhnout ve šperku. A právě to mě na této práci baví nejvíc. Drahokamy si osobně vybíráte často ještě v podobě surových krystalů. Jak je následně brousíte tak, aby vynikly jejich jedinečné vlastnosti? Zpracování drahokamů se stalo mojí vášní. Od podnikání dalekých cest a poznávání míst těžby, až po broušení suroviny do zakázkových šperků. Při výběru drahokamu se řídím především jeho barvou a přirozeným tvarem, které mi napovídají, jaký brus z něj mohu vytvořit. Důle-

SHAPES Korbička

žitá je pro mě také propustnost světla, přítomnost inkluzí a případných prasklin. Vše pečlivě posuzuji už při výběru surového krystalu, abych co nejlépe využil jeho potenciál a minimalizoval ztráty materiálu při broušení. Jakým způsobem při navrhování šperku hledáte tvar, který bude respektovat jedinečné vlastnosti konkrétního přírodního drahokamu? Většinou začínám samotným kamenem. Dívám se na jeho barvu, proporce, způsob, jakým odráží světlo, a především na to, čím je zajímavý a odlišný od ostatních. Někdy mě zaujme neobvyklé barevné zónování, jindy tvar nebo samotný charakter kamene. Často právě tyto vlastnosti rozhodnou o tom, jakým směrem se bude návrh ubírat. Nemám rád, když se kámen za každou cenu přizpůsobuje předem vymyšlenému designu. Raději hledám takové řešení, které respektuje jeho přirozené vlastnosti a nechá je vyniknout. Někdy je nejlepší cestou jednoduchý a čistý design, jindy si kámen žádá něco výraznějšího. Nejdůležitější je pro mě najít správnou rovnováhu mezi kamenem, celkovým tvarem šperku a jeho nositelností. Když se to podaří, všechno do sebe přirozeně zapadne a člověk má pocit, že šperk nemohl vzniknout jinak.

107


Jakým způsobem pracujete s osobností nebo příběhem člověka, který bude šperk nosit? Pro mě je zakázková tvorba především právě o člověku, pro kterého šperk vzniká. Každý má jiný vkus, jinou osobnost a také jiný důvod, proč si chce nechat šperk vytvořit. Někdy jde o zásnubní prsten, který má symbolizovat důležitý životní okamžik, jindy o šperk, který si člověk přeje udělat sám sobě pro radost nebo si splnit dlouholetý sen. Proto se vždy snažím nejprve pochopit, co od šperku očekává a co pro něj má znamenat. Nejde jen o to vytvořit něco krásného, ale také něco, s čím se jeho budoucí majitel ztotožní. Mám rád, když šperk není pouze výsledkem aktuálního trendu, ale má svůj vlastní charakter a člověku zůstane blízký i po mnoha letech. Právě v tom podle mě spočívá skutečná hodnota zakázkové tvorby.

108

DESIGN

Osobitý design má i váš brněnský ateliér a showroom, který jste si sám navrhl. Jak jste při jeho návrhu postupoval? Hledal jsem rovnováhu mezi reprezentativním prostorem pro prezentaci šperků a autentickým prostředím, kde šperky skutečně vznikají. Při návrhu, na kterém jsem spolupracoval s designérkou Kateřinou Šindelářovou, mě inspirovaly luxusní restaurace, kde můžete z krásného prostředí sledovat mistry kuchaře přímo při jejich práci. Chtěl jsem podobný princip přenést i do našeho ateliéru. Proto je hned při vstupu do showroomu možné prosklenou zdí sledovat práci našeho zlatnického týmu ◌

Luboš Korbička Již krátce po vyučení se vydal vlastní cestou a založil šperkařský ateliér zaměřený na zakázkovou výrobu. Postupně začal pronikat do fascinujícího světa drahých kamenů. Právě barevné drahokamy se staly jeho největší vášní. Osobně se věnuje jejich výběru, nákupu i broušení tak, aby v každém šperku naplno vynikla jejich jedinečnost. Jeho celoživotní profesní vizí je naučit české ženy nosit šperky, které podtrhují jejich osobnost a vyprávějí vlastní příběh.


inzerce VAŠE ÚTOČIŠTĚ V JIZERSKÝCH HORÁCH Ubytování pro 6–8 osob • 2× koupelna • sauna • vnitřní krb • wallbox pro váš elektromobil • lyžárna • kolárna • terasa se slunečníkem • venkovní ohniště

Láká vás pobyt na naší chatě Jizerská šedesátka? Zarezervujte si váš termín již nyní… Bedřichov 60 T: +420 733 376 969 E: jizerska60@home-rent.cz www.jizerska60.cz


Alarm, který chce být neviditelný Připravila: Redakce Foto: Jana Mensatorová, Marek Schmied

Jablotron vyrostl na zabezpečení domů a firem. Teď staví na celém ekosystému řídícím pohodlí, energii i bezpečnost. Designově nastartoval novou éru, ve které se estetika špičkové techniky podřizuje moderní jednoduchosti.

110

DESIGN


SHAPES Jablotron

111


Zákazník rozhoduje Bezpečnost je zvláštní byznys. Zákazník si produkt nepořizuje proto, že po něm touží, ale proto, že se obává toho, co by se mohlo stát. Alarm je nutné zlo. Připomínka rizika. Technologie, kterou člověk ideálně nikdy nepotřebuje. A právě to se dnes snaží změnit druhá generace rodiny Dědkových. Firma, která si během tří desetiletí vybudovala pověst jednoho z nejvýznamnějších evropských výrobců zabezpečovacích systémů, začíná mluvit jazykem designu, uživatelského komfortu a chytré domácnosti. Alarm už nemá být dominantou interiéru. V ideálním případě o něm uživatel téměř neví. „Jednoduchost je síla,“ opakuje Jan Dědek, který ve firmě postupně sjednocuje design produktů, aplikací i celé vizuální identity. Jeho přístup stojí v přímém protikladu k technologickému maximalismu posledních let. Přidávat další a další funkce není problém. Skutečnou výzvou je skrýt jejich složitost tak, aby člověk intuitivně pochopil, co má udělat. To je filozofie, která se propisuje do nové generace produktů. Zaoblené hrany, čistší tvary, méně vizuálního šumu. Místo snahy zaujmout extravagantním designem přichází snaha splynout s prostředím. Ve světě zabezpečovací techniky to není samozřejmost. Mnoho produktů stále připomíná estetiku devadesátých let. Bílé plastové krabičky, které architekti tolerují spíše z nutnosti než z nadšení.

112

DESIGN

Protože jde o bezpečí a spolehlivost systému, je od začátku hlavním partnerem firmy kvalifikovaný montér. Člověk, který navrhne řešení, prodá ho, nainstaluje a odborně se o něj stará. Lidé se dříve obraceli právě na montéry s radou ohledně zabezpečení. Tento model fungoval desítky let a stále zůstává základem podnikání. Jenže zákazník se změnil. Dnes si většinu informací najde sám. Inspiraci hledá na internetu, v architektonických projektech nebo prostřednictvím umělé inteligence. Rozhodnutí často vzniká ještě dříve, než se vůbec potká s instalační firmou. „Koncový zákazník je dnes decision maker,“ říká Tereza Nalezená. Právě proto chce firma dostat své produkty do povědomí lidí, kteří rozhodují o podobě domu už v okamžiku jeho návrhu. Pokud architekt ví, jaké technologie budou v objektu použity, lze vše připravit předem. Kabely zmizí ve zdech, senzory dostanou své místo a výsledkem není kompromis, ale součást promyšleného celku.


Ambice firmy nekončí u zabezpečení. Služby se stávají čím dál důležitější součástí obchodního modelu.

Jednotný ekosystém Ambice firmy přitom nekončí u zabezpečení. Nové termostaty, které Jablotron letos uvedl na trh, představují další krok ve strategii budování jednotného ekosystému. Vytápění, zabezpečení, ovládání stínění nebo řízení kvality vzduchu mají fungovat jako jeden celek. Na trhu, kde se většina výrobců soustředí na jednotlivé produkty, sází firma na propojení hardwaru, softwaru a služeb. Právě služby se stávají stále důležitější součástí obchodního modelu. Bezpečnostní systém může fungovat patnáct let. Z pohledu výrobce je to paradoxně problém. Kdo prodá zařízení jednou, ten na zákazníka dalších patnáct let prakticky nesáhne. Řešením jsou předplatné služby střežení, aplikace, cloudová infrastruktura a dlouhodobý servis. Model, který dnes znají telekomunikační operátoři nebo výrobci softwaru, začíná pronikat i do světa zabezpečení. V zahraničí je tento posun ještě výraznější. Zákazníci stále častěji nechtějí vlastnit technologii. Chtějí službu. Místo jednorázové investice preferují měsíční poplatek, v němž je zahrnuta instalace, servis i průběžná péče.

SHAPES Jablotron

113


Na trhu, kde se většina výrobců soustředí na jednotlivé produkty, sází firma na propojení hardwaru, softwaru a služeb.

Pod jednou střechou Podstatnou součástí nabídky se zároveň stává důvěra. Zatímco řada výrobců skládá své systémy z produktů a cloudových služeb různých dodavatelů, Jablotron zdůrazňuje, že celý ekosystém vzniká pod jednou střechou. Hardware, aplikace, cloud i napojení na pulty centralizované ochrany. A především data, která jsou v bezpečí, na úložištích v rámci EU. Nechtějí firmu převrátit vzhůru nohama. Do chodu firmy se zapojují pozvolna, zaměření než v exekutivě a vedení. Mluví spíše o postupné evoluci. O hledání rovnováhy mezi tradicí a novými očekáváními zákazníků. Rodinné podnikání podle nich přináší jednu zásadní hodnotu. Uvažuje v horizontu generací, nikoli kvartálů. Jablotron se nechystá na prodej. Neřeší, jak maximalizovat hodnotu firmy během několika let, ale zisk vrací do svých lidí, a skrze nadaci i do společnosti a regionu. Odpovědnost byla pro firmu hodnotou dávno předtím, než se objevily termíny CSR a ESG. Přemýšlí nad tím, jak bude vypadat za desetiletí. A právě proto dnes investuje do oblastí, které se na první pohled mohou zdát vzdálené alarmům. Do designu. Do architektů. Do uživatelského zážitku. Do služeb. Do nadace. Cílem není vyrobit další alarm. Cílem je vytvořit technologii, která bude tak přirozenou součástí domu, že ji člověk přestane vnímat. A možná právě tehdy bude nejúspěšnější, říká Tereza Nalezená, která se v Jablotronu věnuje rozvoji firemního prostředí, udržitelnosti a nadačním aktivitám ◌

114

DESIGN


The perfect solution for unified communications

Klient: CMS Cameron McKenna Nabarro Olswang, advokáti, s.r.o. Architekt: Storytelling Architects s.r.o. Fotograf: Radek Štrettr Úlehla

LANGARD s.r.o. | Dolnoměcholupská 1418/12 | Praha 10 - Hostivař | www.langard.cz


116

DESIGN


Gesta v prostoru

Připravila: Klára Čikarová Foto: Petr Hricko, Jan Kaláb studio

Tvarosloví nových soch Jana Kalába vychází z jeho abstraktních reliéfních obrazů. Aby umělec vypiloval objekty k dokonalosti, pracuje s virtuální realitou a 3D tiskem. Výsledkem jsou organické tvary, které odlévá do kovu a jsou tak vhodné i pro využití v architektuře. Nyní je Jan Kaláb poprvé ukazuje na sólo výstavě v galerii KodlContemporary.

118

LIFESTYLE


119


Na aktuální výstavě v galerii KodlContemporary představujete novou rovinu své tvorby – velké abstraktní objekty, které jsou vhodné i pro použití v architektuře. Jaký je jejich koncept? Jde o mou první velkou samostatnou výstavu po osmi letech a vydávám k ní také monografii a limitovanou edici tisků. Úplně poprvé představuji nové bronzové sochy, na kterých jsem pracoval poslední tři roky. Vznikají tak, že tvary nejdříve modeluji ve virtuální realitě a pak jejich modely po částech tisknu na 3D tiskárně. Jednotlivé díly se pak spojí, vybrousí, vykytují a nakonec je z nich model, který se dá odlít z kovu. Celou galerii jsme rozdělili na čtyři sekce, kde prezentuji dvě série obrazů a dvě série soch. Kromě bronzu pracuji také s nerez ocelí a sklem. Další část věnovaná objektům, v přední části galerie, sestává ze zavěšených instalací z hliníkových barevných plátů. Nahoře v patře jsou umístěné Kaleidoskopy – barevné obrazy skládané z malých pláten – a na druhé straně reliéfní obrazy, které tu poprvé vystavuji v nebarevné, bílé nebo černé variantě s viditelným béžovým plátnem. Jedna z vašich nových soch se stala i součástí architektury galerie – sedí na střeše této „skleněné kostky“ na rohu Pařížské. Bylo těžké ji tam umístit? Znamenalo to složité řešení nejen převozu, ale i práci se statikou, aby stála opravdu bezpečně. Uvnitř skleněné budovy je zděné jádro s výtahem, které se díky mé soše pomyslně protáhne až na střechu. Celá budova galerie tak působí jako sokl pro moji sochu, tvoří její dominantu, která je odevšud viditelná. Architektonická koncepce samotné výstavy je navíc vymyšlená tak, že ani jeden obraz není zavěšený na stěně, ale v prostoru na lankách. Tím se i obrazy stávají objekty a všechno dohromady levituje kolem velkého bílého soklu, který korunuje moje socha. Z čeho vycházejí tvary vašich soch? Moje tvorba se vyvíjí postupně, organicky. Navazuji na tvary, které jsou v mých obrazech. Nejdříve byly ploché, poté jsem začal dělat trojrozměrné rámy a vznikly z nich reliéfy a jejich tvary teď přenáším do prostoru v podobě samostojných objektů, které dobře fungují i venku. Tento proces trval poměrně dlouho. Hledal jsem správnou techniku, jak tvary do trojrozměrných objektů přenést. Dařit se mi to podle mých představ začalo až s 3D tiskem a především s virtuální

120

LIFESTYLE

realitou, protože tam můžu modelovat hodně intuitivně. Jsou to taková gesta v prostoru. Když jsem tvary zkoušel vybrušovat ručně například z bloku polyuretanu, nikdy nevyšly tak dobře, jako když se napne plátno přes různé roviny a vytvoří tak dokonalou plochu. Tu se mi ale stále nedařilo vytvořit, než jsem se postupně naučil pracovat s pokročilými technologiemi, které umožnily kýžený výsledek dotáhnout. Kde si pro své sochy představujete ideální umístění? Kdekoli v architektuře. Dovedu si představit spoustu potenciálních míst, kde by mé sochy mohly stát, třeba na náměstích. V Praze těch míst není tolik, respektive mi připadá, že se Praha sochám ve veřejném prostoru brání a spíše odrazuje umělce od toho, aby chtěli svá díla někam umístit. Dávají architekti ve svých projektech umění dostatečný prostor? Vnímám to pozitivně. Připadá mi, že se situace zlepšuje a že se v nových projektech na umění myslí čím dál více. I developeři přemýšlejí tímto směrem cíleně a systematicky. Účastnil jsem se například veřejné soutěže, kterou Penta vypsala pro umělce na dílo pro Vinohradskou 8. Byl tam velký přetlak a nepostoupil jsem, ale nejsem z toho nijak zhrzený. Naopak mě těší, že se takové věci dějí a jsou pojaty profesionálně. S architekty jsem spolupracoval také na různých vizualizacích, kdy využili mé 3D modely v projektech, které jsou teprve v procesu. Navrhoval jste někdy dílo přímo do nějakého konkrétního prostoru? První projekt, který je v realizaci ve spolupráci s developerem, je určen do bytového domu, který staví PSN ve Vršovicích. Dokončen by měl být v příštím roce. Budu tam mít v průjezdu zavěšený objekt z ocelových plátů. Nedávno jsem řešil návrh do velkého lobby obchodního domu v Číně nebo rezidenčního projektu v Miami. Ani jedno bohužel nedopadne, ale snažím se, co to jde. Dříve jsem dělal graffiti objekty do veřejného prostoru, ale nejsem si jistý, jestli je lze nazývat sochami. Byly z pomíjivých materiálů, takové dřevěné desky sešroubované k sobě. Rozmisťoval jsem je nadivoko po městě a většina z nich už zmizela nebo byly zničeny. Já sochu vnímám spíše jako něco trvalého, co má odolávat času. A co se týče klasických soch, jsem teprve nováček.

Jan Kaláb Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby pod vedením Jitky Svobodové. Strávil rok také v ateliéru architektury Evy Jiřičné a dva roky v ateliéru sochy Jiřího Beránka na UMPRUM. Background jeho tvorby leží v graffiti a streetartu, kdy se dříve proslavil tím, že na nároží domů umisťoval 3D graffiti sestavené z písmen jeho pseudonymu Point. Tvary těchto objektů později použil i pro tvorbu menších soch z různých materiálů. Věnuje se abstraktní malbě na plátna, která napíná do organických tvarů a v posledních letech také soše. Tuto rovinu své tvorby nyní poprvé prezentuje na výstavě v pražské galerii KodlContemporary, která jej i zastupuje. Je také spoluzakladatelem a spolumajitelem pražské Trafo Gallery.


PR OSTO R PR O OSO B ITOST WWW.PERDONAHOME.CZ


Sochu jste ale přitom studoval… Byl jsem sice v ateliéru sochařství profesora Beránka, ale nedělal jsem tam sochy. Graffiti sochy jsem začal vytvářet paradoxně až v době, kdy jsem studoval u paní profesorky Svobodové na Akademii výtvarných umění. Pak jsem měl období, kdy jsem byl známý 3D graffiti sochami z pěti písmen, které jsem rozmisťoval do ulic. Vyráběl jsem je ale sám a nechtěl jsem být otrokem toho, že bych vlastníma rukama dělal stále tutéž věc dokola. Převrátil jsem proto svoji pozornost jinam a začal jsem se soustředit na obrazy. To mou kreativní mysl zaměstnalo natolik, že jsem patnáct let dělal jen obrazy, které se pak ale postupně začaly stávat sochami. A tak jsem se obloukem zase vrátil zpátky k sochám, jen jsem potřeboval najít ten správný jazyk a techniku. Teď doufám, že se díky sochám zase dostanu zpátky do veřejného prostoru. Sochy odléváte nejen do bronzu, ale také do skla, jak se vám s těmito materiály pracuje? Z bronzu i ze skla už jsem dříve dělal menší sochy, například zmiňovaných Pointíků. Ale větší sochy, jako jsou ty nové dvoumetrové nebo metrové, jsem nikdy předtím z bronzu nedělal. V mých tvarech jde o to, aby byly plynulé a přesné. Ne každá bronzárna je na to vhodná, a tam, kde to zvládají, je velmi dlouhá čekací doba. Dostat se do výroby trvá třeba až rok, je to velmi dlouhý proces. A se sklem je to podobné, i když se chová trochu jinak. Vytvořím si model, vytiskneme ho na 3D tiskárně, připravíme povrch, a to odvezeme na zaformování a odlití. Když dělám sochu ze skla, musím přemýšlet o tom, jak funguje povrch a co je vidět skrze ni. Nikdy není dopředu jasné, jak bude vypadat výsledek, včetně toho, jak vyjde barva skla. Je tam velký prostor pro náhodu. Vztahují se tvary vašich soch k nějakému společnému tématu? Dělám to, co vnitřně cítím, že je potřeba udělat. Názvy svým sochám dávám až poté, co jsou hotové a vidím je vyfocené. Soše, kterou jsem umístil na střechu galerie, pracovně říkám Gesto, a další jsem pojmenoval například Dancing Line. Společná linka mých soch i obrazů jsou tvary, vztahy a pohyb, který je možné najít v přírodě, vesmíru anebo mikrokosmu. Je možné setkat se s vašimi sochami někde ve veřejném prostoru? Několik let stojí na terase budovy Bubenská 1 můj velký Point. Momentálně stojí skoro sedmimet-

122

LIFESTYLE

Navazuji na tvary z mých obrazů. Nejdříve byly ploché, poté jsem začal dělat trojrozměrné rámy a vznikly z nich reliéfy. Teď je přenáším do prostoru v podobě samostojných objektů, které dobře fungují i venku.


123


rová socha nazvaná Black Mechanical Planet na Evropské ulici vedle sídla PPF. Nainstalovali jsme ji u příležitosti Signal Festivalu. Na několik nocí ožila mappingem od Jana Hladila a hudbou od Ondřeje Skaly. Na tomto místě zůstane asi bohužel jen do ledna, kdy skončí povolení. Pak zůstává otázkou, kam se nám ji podaří umístit. Kromě toho, že jste umělec, jste také spoluzakladatel a spolumajitel Trafo Gallery. Jak vznikla vaše spolupráce s galerií KodlContemporary? S Jakubem Kodlem už se známe dlouho, ještě od dob, kdy žádnou galerii neměl. Teď má nádherný výstavní prostor, ve kterém je velkou výzvou umění prezentovat. Mám upřímnou radost, že naše mnohaletá spolupráce pokračuje a že mě KodlContemporary exkluzivně zastupuje. Často vystavujete i v zahraničí. Chystáte se někam vyjet i s novými sochami? Míval jsem tři až čtyři zahraniční výstavy ročně a byl jsem jimi zahlcen natolik, že už mi nezbývalo tolik prostoru pro tvorbu. Jel jsem jako na běžícím pásu a potřeboval jsem trochu odstup. Svět se dynamicky mění, mění se trh s uměním a mění se i moje tvorba. V souvislosti s válkami ve světě opadly i zahraniční výstavy a já jsem se mohl naplno ponořit do tvorby soch. Loni jsem měl výstavu jen v Bratislavě a letos mám kromě Prahy také výstavu v Madridu. Teď mi šlo především o to, připravit současnou pražskou výstavu spolu s novou knihou a ukázat svou tvorbu zase v jiném kontextu. A doufám, že to bude nový impulz k dalším výstavám v zahraničí.

Dříve jsem do ulic rozmisťoval 3D graffiti. Teď doufám, že se do veřejného prostoru dostanu zase zpátky díky sochám.

124

LIFESTYLE

Jak se podle vás trh s uměním mění? Za covidu vyšší střední třída nakupovala umění pro radost a galerie měly žně, ale zase trpěly restaurace, divadla a hudebníci. Dnes jsou kvůli válce lidé nejistí a investují do jiných věcí, než je umění. A pokud někdo do umění investuje, je to většinou opravdu bohatý člověk a chce do něj uložit větší peníze, tedy kupuje umělecká díla v řádech deseti milionů a výš. Mám pocit, že můj segment umění je momentálně v útlumu. Ale výroba větších soch je velmi drahá a náklady na odlití začínají na půl milionu korun. Od toho se pak odvíjí i cena mých soch. Tím vstupuji na nový trh a jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet dál ◌


Investujete 5 000 km daleko. Přehled máte v mobilu Vaše nemovitost, výnos a dění na dubajském trhu na jednom místě. Pro všechny investory.

VŠE K VAŠÍ NEMOVITOSTI PLATBY, VÝSTAVBA, NOVINKY

STÁHNĚTE SI APLIKACI NA APP STORE NEBO GOOGLE PLAY


Architektura, která nechá vyniknout krajinu Připravila: Redakce Foto: Montestyria

V dialogu s terénem V září 2022 otevřel v rakouském Mariazellu areál Montestyria, který se od roku 2024 řadí mezi čtyřhvězdičkové superior hotely. Tři roky po sobě včetně toho letošního získal ocenění Michelin Key a v roce 2024 obdržel také Mews Unfold Award v kategorii Best Innovation & Host. Za projektem stojí Helga a Peter Lindmoserovi, místní podnikatelská rodina s dlouhodobými vazbami na Mariazell. Montestyria je financována i provozována přímo svými majiteli a není součástí hotelového řetězce ani institucionální investice.

126

LIFESTYLE

Jedním z nejvýraznějších principů projektu je práce s horským svahem. Chalety nejsou umístěny jako jeden kompaktní objekt, ale rozvíjejí se v několika výškových úrovních a přirozeně sledují topografii pozemku. Architektura tak krajinu nepřekrývá, ale stává se její součástí. Každý chalet má vlastní vztah k okolnímu prostoru, výhledy směrem k Mariazellu i k okolním horám a zároveň dostatek soukromí. Právě tato kombinace individuálního zázemí a otevřeného výhledu určuje charakter celého areálu. „Chtěli jsme, aby architektura s úbočím spolupracovala, nikoli mu dominovala,“ vysvětlují majitelé.


Komorní chaletový areál Montestyria v rakouském Mariazellu propojuje současnou architekturu, horskou krajinu a důraz na soukromí. Šest chaletů a dvě apartmá vytvářejí alternativu ke klasickému hotelovému resortu: místo velkého provozu nabízejí klid, osobní přístup a přímý kontakt s okolní přírodou.

Horský charakter bez klišé

Místo zaryté do paměti

Interiér Montestyrie nestaví na tradiční představě alpského chaletového stylu. Místo dekorativních horských motivů pracuje s přírodními materiály, teplými povrchy, krby a velkorysými prosklenými plochami. Výsledkem je atmosféra, která působí útulně, ale zároveň současně. Soukromé sauny v jednotlivých chaletech a celoročně vyhřívaný Sky-Pool rozšiřují komfort hostů, aniž by resort připomínal konvenční hotelové wellness. Luxus zde není demonstrativní. Projevuje se v prostoru, detailech, materiálech a způsobu, jakým architektura pracuje s tichem a výhledem. Nejdůležitějším rozhodnutím bylo zachovat projekt v komorním měřítku. Šest chaletů a dvě apartmá vytvářejí prostředí bez pocitu klasického hotelového komplexu. Malý počet jednotek ovlivňuje nejen architekturu, ale také způsob fungování celého místa – od individuálního sevisu až po podávání snídaně.

Není tu žádný jeden ikonický prvek, který by si vynucoval pozornost. Charakter Montestyrie vzniká součtem každodenních situací: posezením u krbu, výhledem velkými okny, pobytem v soukromé sauně nebo koupáním v teplém Sky-Poolu nad Mariazellem. Montestyria neusiluje o efektní architektonické gesto. Její ambicí je vytvořit pocit dočasného útočiště – místa, kde architektura, krajina a klid působí jako přirozeně propojený celek. Hosté si tak nemají odvážet pouze vzpomínku na konkrétní stavbu, ale především na několik dní, během nichž nebylo třeba být nikde jinde ◌

127


Nová éra alpského luxusu

Viktoria Alpine Hideaway představuje novou kapitolu odpočinku v Alpách. Rozsáhlá investice do resortu přinesla nové apartmány, exkluzivní wellness novou identitu. Proměna hotelu reflektuje filozofii zaměřenou na osobní pohodu, blízkost přírody autentický luxus založený na prostoru, klidu kvalitě. Připravila: Redakce Foto: Viktoria Alpine Hideaway

128

LIFESTYLE

Díky své poloze nad Meranem představuje čtyřhvězdičkový superior resort Viktoria Alpine Hideaway v rakouském Halflingu ideální výchozí bod pro milovníky aktivního odpočinku po celý rok. V letních měsících lákají okolní hory k pěší turistice a cyklistickým výletům, zatímco zimní období nabízí perfektní podmínky pro lyžování a objevování zasněžené alpské krajiny. Přesto si hotel i během všech aktivit zachovává svou jedinečnou atmosféru klidu, elegance a osobního přístupu. Za alpským resortem, který nedávno prošel rozsáhlou proměnou, stojí rodina Platzerových, která hotel vede s osobním nasazením a důrazem na kvalitu i inovace. V roce 2027 uplyne osmdesát let od chvíle,

kdy Ida Platzer začala působit na horské chatě Fülgenhütte, která dnešnímu resortu předcházela. Ze skromných začátků poválečných let, kdy bylo nutné nosit vodu zvenčí, se během několika generací zrodil moderní hotelový resort nabízející privátní wellness apartmá, exkluzivní Sky Pool a špičkové služby odpovídající současným nárokům na luxusní dovolenou. Z původního horského hospodářství a jednoduchého hostince vznikl resort, který dnes reprezentuje moderní alpský životní styl, vysokou kvalitu služeb a autentické spojení s přírodou. Rodina do rozvoje resortu neustále investuje, díky čemuž se Viktoria Alpine Hideaway stala jednou z nejvyhledávanějších wellness destinací v Jižním Tyrolsku.


Komfort a design

Wellness v oblacích

Gastro z Alp i Středomoří

Jedním z nejvýraznějších prvků proměny Viktoria Alpine Hideaway je nová podoba resortu. Dominantu fasády tvoří stylizované písmeno „V“, symbolizující název Viktoria a odkazující na historii hotelu. Čisté linie, elegantní proporce a začlenění zelených prvků dodávají budově moderní a nadčasový charakter. Současně s architektonickou proměnou představuje resort také nový název Viktoria Alpine Hideaway, který lépe vystihuje jeho zaměření na soukromí, odpočinek a jedinečný zážitek z pobytu v srdci jihotyrolských Alp. Součástí rozšíření je 18 nových pokojů a apartmá kategorie Terra. Interiéry kombinují přírodní materiály, teplé odstíny dřeva, zemité barvy a velkorysé prosklené plochy, které propojují vnitřní prostor s okolní krajinou. Dvanáct z nových ubytovacích jednotek nabízí nadstandardní vybavení v podobě soukromé sauny, vířivky, vlastního bazénu nebo volně stojící designové vany.

Nejvýznamnější novinkou roku 2026 je vznik exkluzivní wellness zóny Hylēa Sky Experience, určené výhradně dospělým hostům. Nový wellness koncept nabízí více než 6 000 m² prostoru věnovaného odpočinku a regeneraci. Jeho součástí jsou panoramatický střešní vyhřívaný infinity bazén Sky Pool, střešní terasa Sky Terrace s výhledem na horskou krajinu, exkluzivní Sky Lounge a nový vnitřní relaxační prostor. Rozšířením prošel rovněž saunový svět, kde vznikla nová relaxační oáza, okrasné jezírko a ochlazovací bazének. Společně s novými prostory se představuje také jednotná wellness filozofie Hylēa Pure Element Spa, která propojuje architekturu, procedury i pohybové aktivity.

Kulinářský koncept hotelu staví na promyšleném propojení regionálních tradic a středomořské lehkosti. Den začíná bohatou snídaní připravovanou z čerstvých lokálních surovin. V průběhu dne mohou hosté využít pestrou nabídku à la carte specialit, které si lze objednat individuálně nad rámec zvoleného pobytového balíčku. Součástí oblíbené tříčtvrteční gurmánské penze je také lehké odpolední občerstvení, které příjemně doplňuje den plný zážitků. Večer pak patří několikachodovému menu, jehož kreativní pojetí propojuje sezonní ingredience, alpskou tradici a moderní gastronomické trendy. Pečlivě vybraná vinná karta představuje nejlepší vína Jižního Tyrolska, prestižní vinařství z významných italských oblastí i exkluzivní vína z dalších světových regionů. Resort Viktoria Alpine Hideaway dýchá klidem a uvolnění poskytne každému, kdo je ochoten na chvíli zpomalit, vnímat přírodu všemi smysly a nechat se hýčkat ◌

129


Křest magazínu Foto: Dan Hromada

130

LIFESTYLE


Křest letního čísla Shapes proběhl v neformální atmosféře pražského showroomu značky Miele. Na titulce se sešlo pět „mužů v černém“, které spojuje to, že zastupují renomované značky interiérového vybavení. Nad novým vydáním magazínu si tak spolu s ředitelkou projektu Shapes Michaelou Výtiskovou přiťukli šéfové firem JAP Future, Grohe, ProInterier, Langard a Miele. Hosté měli možnost ochutnat občerstvení, které přímo před jejich zraky připravovali kuchaři na spotřebičích posledně jmenované značky. Dva z přítomných v tombole na závěr večera vyhráli i možnost, aby si to pod vedením zkušených gastro profesionálů vyzkoušeli sami. Kromě dobrého jídla dostalo na akci prostor i umění – jednu ze svých soch tu prezentoval Matyáš Chochola ◌

131


Prostor pro dobrý pocit ze sebe sama Připravila: Michaela Výtisková Foto: Marek Musil

Kadeřnická špička Lucie Berka si sama navrhla interiér svého salonu v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Propojuje italský design s více než stovkou živých rostlin. Jak dokáže estetika prostředí ovlivnit celkový dojem jejích zákaznic, popsala v rozhovoru pro Shapes.

Váš ateliér nese podtitul „autorský prostor“. V čem se liší zážitek z návštěvy u vás od běžného prémiového salonu? Ateliér nevnímám jako klasický salon, ale jako místo, kde vzniká osobní estetika každé ženy. Nejde pouze o vlasy nebo aktuální trendy. Zajímá mě celek — energie člověka, jeho přirozenost, styl i způsob, jakým chce působit na okolí. Každá návštěva je osobní proces, který propojuje precizní vlasové řemeslo, práci s barevnou typologií, styling a hledání autentického vizuálního rukopisu klientky. Součástí Ateliéru je také showroom s oděvy, kde ženám pomáháme objevovat styl, ve kterém se cítí sebevědomě a přirozeně. Nepracujeme podle šablon ani rychlých trendů. Věřím, že skutečný luxus dnes nepředstavuje okázalost, ale individuální pozornost, cit pro detail a schopnost vytvořit prostor, kde se žena cítí sama sebou. Sama jste si navrhla interiér s italskými designovými prvky, kterému dominuje 130 rostlin. Jak samotné prostředí ovlivňuje to, jak klientka vnímá výsledek vaší práce? Prostředí ovlivňuje úplně všechno. Často slýchám, že si k nám klientky chodí nejen pro vlasy, ale i pro atmosféru, kterou během návštěvy zažijí. Když se žena cítí dobře, otevře se změně a výsledná proměna pak působí přirozeněji.

132

LIFESTYLE

Svůj ateliér vnímám jako místo, které klientku dokáže zpomalit, uklidnit a inspirovat. Interiér jsem navrhovala velmi intuitivně a osobně. Miluji propojení přírody, emocí a estetiky, proto je prostor plný živých rostlin, organických materiálů a italských designových prvků, které mu dodávají určitou lehkost a eleganci. Chtěla jsem vytvořit prostředí, které nepůsobí jako klasický salon, ale spíše jako inspirativní lifestyle prostor. Jaké konkrétní detaily v interiéru takovou atmosféru navozují? Už od prvního okamžiku jsem chtěla, aby ateliér působil klidně, harmonicky a osobně — aby žena měla pocit, že přišla do prostoru, kde se o ni někdo opravdu zajímá. Velkou roli hraje samotné prostředí — živé rostliny, vůně, světlo, hudba, materiály i italské designové prvky. Důležitý je ale i způsob komunikace a celková energie. Nefungujeme hekticky a anonymně, každé klientce věnujeme individuální pozornost. Pracujeme s konzultací, barevnou typologií a celkovým stylem ženy, nejen s účesem samotným. Vzděláváte kadeřníky v Česku, na Slovensku i v Itálii. Co se jim snažíte předat kromě samotné techniky střihu? Hlavně to, že dobrý kadeřník netvoří jen účes, ale celkový pocit člověka ze sebe samého.


Lucie Berka Tomíčková Kadeřnice, vlasová technoložka, lektorka a majitelka Ateliér & Academy Lucie Berka je zároveň spolumajitelkou módního showroomu Modvile ,ve kterém propojuje módu s barevnou typologií a individuálním přístupem ke stylu. V kadeřnickém oboru se pohybuje více než 20 let a vedle práce s klienty se dlouhodobě věnuje také vzdělávání profesionálních kadeřníků. Od roku 2015 působí jako hlavní technolog profesionální vlasové kosmetiky Previa Haircare a pH Laboratories pro Českou republiku. Výraznou součástí její profesní cesty je Itálie, kde se pravidelně vzdělává, spolupracuje s tamními profesionály a čerpá inspiraci. Silnou profesní vazbu má zejména na Sicílii a akademii Genialità in Testa v Syrakusách.

Technika je důležitá, ale sama o sobě nestačí. Skutečně silná práce vzniká až ve chvíli, kdy se propojí řemeslo, cit, psychologie a schopnost člověka opravdu vnímat. Velký důraz kladu na individuální přístup, neverbální komunikaci a schopnost číst osobnost klienta. Myslím, že dnešní klientky už nehledají jen perfektně provedenou službu, ale chtějí se cítit pochopené, viděné a bezpečně vedené. Snažím se také mladým kadeřníkům ukázat, že kvalita není o rychlosti ani o kopírování trendů ze sociálních sítí. Důležité je vytvořit vlastní rukopis, naučit se přemýšlet v souvislostech a chápat, že každý detail — od konzultace přes techniku až po atmosféru v salonu — ovlivňuje výsledný zážitek klienta. Neměníme jen vlasy, ale i to, jak se člověk sám na sebe dívá. Součástí ateliéru je nově i showroom s italskou módou, kde jsou oděvy rozdělené podle barevné typologie. Proč? Je to přirozené pokračování celé filozofie ateliéru. Už dávno nevnímám krásu jen jako otázku vlasů. Styl, barvy, materiály i způsob, jakým se žena prezentuje, spolu velmi úzce souvisí. Perfektně zvolená barva vlasů nebo střih dokáže úplně změnit výraz ženy, ale stejně silný efekt má i správně zvolený oděv a barevnost. Celý proces probíhá v jednom propojeném prostoru, což dává celé

zkušenosti úplně jiný rozměr. Ateliér je rozdělený do dvou pater — ve vrchní části se nachází kadeřnický prostor a spodní patro tvoří showroom s italskou módou. Během konzultace neřešíme jen střih nebo novou barvu, ale celkový dojem ženy — její barevnost, osobnost, životní styl i to, jak se chce cítit a působit. Po změně vlasů často společně přecházíme do showroomu, kde si klientka může okamžitě vyzkoušet odstíny a střihy oblečení, které nový look přirozeně podpoří. Ve vaší práci se v mnoha ohledech snoubí inspirace Itálií – od značek kosmetiky přes oblečení, interiérový design až po vzdělávací projekty pro kadeřníky. Čím vás italský přístup ke kráse nejvíce oslovuje? Na Itálii mě fascinuje hlavně přirozený cit pro krásu a estetiku. Italové nevnímají styl jako něco okázalého nebo komplikovaného, ale jako součást každodenního života. Mají schopnost spojovat kvalitu, emoci, detail a lehkost způsobem, který působí velmi autenticky. Inspiruje mě také italský přístup k ženě samotné. Krása tam nepůsobí strojeně ani agresivně, ale přirozeně a sebevědomě. Často je postavená na kvalitě, dobrém střihu, správných barvách a celkové harmonii, ne na přehnanosti ◌

133


Kousek ráje v Krkonoších Připravila: Redakce Foto: Aňa Struhárová

Kompletně zařízené apartmány s moderním výrazem, který respektuje původní horskou architekturu, nabízejí domácí zázemí svým majitelům i těm, kdo si je chtějí jen na chvíli pronajmout. Aldrov Resort nabízí klidné útočiště uprostřed Krkonoš pro páry, rodiny i pracovní akce.

134

LIFESTYLE


Příroda až do bytu Příběh Aldrova nezačal běžným podnikatelským záměrem, ale vztahem k místu. Úspěšní developeři a manželé Marie Nováková a Vítězslav Bauer měli chalupu ve Vítkovicích v Krkonoších a léta k ní jezdili kolem opuštěného zemědělského areálu v srdci obce. Trápilo je, jak chátrá, a rozhodli se, že mu zkusí vrátit život. Areál koupili a pustili se do realizace svého snu. Následovalo téměř dvacet let příprav, jednání a postupného budování. Výsledkem je Aldrov Resort – volnočasový komplex, který respektuje krkonošskou architekturu a krajinu, ale zároveň nabízí komfort současnosti. „Od počátku bylo ambicí vytvořit místo, které bude plnohodnotně žít v zimě i v létě,“ říkají manželé. Jejich „kousek ráje v Krkonoších“ je tu pro majitele apartmánů i hotelové hosty, pro rodiny s dětmi i firemní klientelu. Cílem bylo vytvořit místo, kam se lidé budou vracet nejen kvůli krásnému ubytování a skvělému jídlu, ale především kvůli společným zážitkům. Dnes Aldrov Resort tvoří 143 komfortních apartmánů s kompletním hotelovým zázemím. Jejich majitelé nemusejí řešit údržbu, úklid ani provoz – o vše se stará profesionální tým. V době, kdy svůj apartmán nevyužívají, jej mohou zapojit do hotelového provozu. Hosté mají k dispozici wellness s bazénem, vířivkami, saunami a fitness, privátní spa, dvě restaurace, vlastní pekárnu a udírnu, konferenční prostory, podzemní garáže, půjčovnu kol a lyží, dětské herny a hřiště. V zimě nabízí Aldrov lyžování a běžky prakticky za dveřmi apartmánů, v létě cyklistiku, naučnou stezku, lezeckou stěnu, rodinné hry nebo osmnáctijamkový fotbalgolf. K tomu koncerty, divadlo, sportovní turnaje a další společenské akce.

Architektonickou podobu i urbanistické řešení celého resortu vytvořil Aleš Žalský. Jeho úkolem bylo najít rovnováhu mezi tradiční krkonošskou architekturou a současným způsobem života. Proto zde najdeme klasické sedlové střechy, dřevo a kámen, ale zároveň velkorysé prosklené plochy a moderní architektonické prvky. Autorem interiérů je pak Luboš Rajniš, který na tuto myšlenku přirozeně navázal. Pracuje s jednoduchostí, přírodními materiály a tlumenými tóny a vytváří tak současnou interpretaci horského chaletového stylu. Výsledkem je architektura, která se nesnaží Krkonoším konkurovat, ale přirozeně do nich patřit. Na začátku byl však nelehký úkol revitalizovat lokalitu po zdevastovaném státním statku. „Jelikož území stavebních pozemků přímo navazuje na horskou obec s malebným krkonošským kostelíkem, nová zástavba nesměla vynikat natolik, aby převýšila tyto hmoty a kostelík zůstal dominantou území. Přilehlé horské louky a lesy s nádherným panoramatem údolí Jizerky již jen dokreslují rámec, do kterého je náš projekt zasazen,“ říká Aleš Žalský. Domy definoval jako opakované jednotlivé objekty s tradičními prvky horských stavení se sedlovými střechami a rozmístil je nepravidelně ve svahu po vrstevnicích – hřebeny rovnoběžně. „Myšlenka byla dostat nádhernou horskou přírodu až do bytů, s využitím velkých prosklených ploch oken. Umístili jsme maximum lodžií a balkonů pod širokými přesahy střech, díky nimž nebudou problematické ani v těžších klimatických podmínkách hor a mohou být využívány i v zimních měsících,“ říká autor podoby resortu. Velké prosklené plochy tak dotvářejí architektonickou hru s materiálovými prvky dřevěných konstrukcí lodžií a zmíněných balkonů s moderním výrazem.

135


Volnočasový komplex respektuje krkonošskou architekturu a krajinu, ale nabízí komfort současnosti.

Víceúčelový objekt u silnice nechává zvenčí nahlédnout do nitra s restaurací, bazénem a wellness provozem. Ze saun jsou výhledy na horské hřebeny, návštěvníci fitness cvičí v horním patře před štítovým prosklením a opět s výhledy do krajiny. Celé to dotváří zeleň, doplněná zelenou střechou podzemních garáží. Má tak tvořit horskou louku s původními rostlinami a skalním vysvahováním namísto stěn garáží, k němuž byly použity velké žulové kameny, porostlé keři a klečí. Celý areál plynule přechází v horskou louku, kde se pase skot. K areálu patří i malá šedobílá roubenka na druhé straně silnice před kostelíkem se hřbitovem, kde dříve fungovala hospoda. Netradiční prosklený roh do zahrady tvoří nenásilný přechod areálu do původního rázu horské vesnice.

Horské útočiště Nabídka jednotek sahá od útulných studií pro páry přes prostorné rodinné apartmány až po velkorysé apartmány s galerií a panoramatickými výhledy do Krkonoš. Základní dispozice začínají u 1+kk a pokračují k několika pokojům. Společným jmenovatelem je komfort plnohodnotného bydlení – vlastní kuchyně, dostatek úložných prostor, balkon či terasa a podzemní parkování. Každý si tak může vybrat, zda hledá horské útočiště pro dva, zázemí pro celou rodinu, nebo reprezentativní prostor coby firemní apartmán. „Také v interiérech jsme chtěli zachovat spojení hor a současnosti. Základem jsou přírodní materiály – především dřevo, kámen a sklo – doplněné zakázkovou truhlářskou výrobou a kvalitním designem,“ říkají manželé. Apartmány se předávají kompletně zařízené, včetně nábytku a plně vybavených kuchyní, takže jsou připravené k okamžitému užívání. Velkou pozornost dostaly i detaily – od nábytku vyráběného na míru přes dveře Sapeli s povrchem ze stařeného dřeva až po designová svítidla od Lasvitu. Řada prvků vznikala ve spolupráci s českými a místními řemeslníky. Cílem nebyl okázalý horský luxus, ale pocit tepla, klidu a domova. Současný design, který nezapomíná, že je doma v Krkonoších.

136

LIFESTYLE

Domov i hotel Aldrov funguje na principu hotelového provozu. Kupující získává apartmán do vlastnictví se zápisem do katastru nemovitostí a zároveň jej svěřuje do správy provozovatele resortu, společnosti Aldrov Servis. Ta nabízí apartmány zapojených vlastníků hostům jako jeden horský hotel – stará se o rezervace, prodej a marketing, tvorbu cen, recepci, úklid, údržbu, opravy i obnovu vybavení. Vlastník tak má horskou nemovitost, o kterou se nemusí starat, a přesto ji může sám využívat. Každý rok může v resortu strávit až šest týdnů bez placení ubytování a pobyt může nabídnout i své rodině. Termíny si rezervuje v předstihu přes rezervační systém resortu. Pokud chce přijet častěji, ubytuje se za zvýhodněnou cenu. Za dobu, kdy apartmán slouží hostům, má vlastník nárok na podíl z výsledku hotelového provozu. Ten se vyúčtovává vždy po skončení zimní a letní sezony podle skutečných příjmů a nákladů provozu. Výhodou společného provozu je jednotný hotelový standard všech apartmánů, profesionální péče a služby, které by jednotlivý majitel sám nikdy nezajistil – od wellness a restaurací až po celoroční program pro děti i dospělé. Kupující navíc může Aldrov nejprve poznat jako host a teprve potom se rozhodnout, zda si zde pořídí vlastní apartmán. Samotná lokalita Vítkovic nabízí něco, co se v Krkonoších hledá stále obtížněji – klid a autenticitu skutečné horské obce, a přitom skvělou dostupnost všeho, kvůli čemu do hor přijíždíme. Aldrov Resort leží nad údolím Jizerky, obklopený lesy a krkonošskými hřebeny. V zimě stačí vyjít z apartmánu a jste prakticky na sjezdovce nebo na běžkách, v létě na turistických a cyklistických trasách či v bikeparku. A kdo zatouží po ruchu větších horských center, má na dosah Horní Mísečky, Špindlerův Mlýn nebo Rokytnici. Největší výhodou Aldrov Resortu je ale možná právě to, co tu není – ruch a přeplněnost velkých horských středisek. Leží uprostřed Krkonoš, kde je stále ještě klid a pohoda, a přesto je tu vše na dosah ruky ◌


Skrytý klenot pro byznysová setkání Připravila: Redakce Foto: Green Table Lounge

Restaurace Green Table Lounge v pražském Florentinu nabízí sice jen třicet míst. O to je ale gastronomický zážitek z moderní francouzské a středomořské kuchyně, doplněný nabídkou exkluzivních vín, nevšednější. Zdejší privátní atmosféra je jako dělaná pro pracovní setkání a další soukromé akce.

V pražském Florentinu před časem otevřel mladší sourozenec vegetariánského bistra Green Table, restaurace Green Table Lounge. V komorním prostředí pro pouhých třicet osob, které je ideální pro firemní akce, se ale nají i milovníci masitých pokrmů. Ctí přitom prosté zásady – dodržování nejvyšší kvality ve všech ohledech, ať už jde o čerstvé a sezonní potraviny, pečlivě navržené pokrmy a zároveň příjemný, důmyslně navržený interiér. V privátní atmosféře podniku, který vlastní společnost Veolia, je vše uzpůsobeno tomu, aby zde hosté zažili příjemné momenty i při formálnějších příležitostech k setkávání. Koncept této exkluzivní restaurace je založen na špičkové kvalitě a čerstvosti všech surovin dodávaných výhradně od lokálních farmářů a vybraných dodavatelů masa, čerstvých ryb a mořských plodů. V kuchyni velí dva zkušení profesionálové – šéfkuchař Jan Leština, zaměřující se hlavně na středomořskou kuchyni, a odborník na francouzskou gastronomii Jiří Paur. Oba mají mnohaletou praxi z českých i zahraničních špičkových restaurací, jako jsou například Aromi nebo CottoCrudo

138

LIFESTYLE

v pražském Four Seasons. Jejich menu kombinuje tradiční pokrmy s moderním přístupem a mění se každý týden podle nabídky sezonních surovin. Skvělou příležitostí, jak okusit všechny pokrmy z nabídky během jediné návštěvy, je degustační menu. Oběd je sestaven z několika chodů a vždy obsahuje jak francouzské, tak středomořské speciality. Samozřejmostí je nabídka vinného párování přímo od sommeliera. Na přání zajistí restaurace i Dj nebo jiný hudební doprovod. Kromě obědů a odpoledního aperitiva nabízí restaurace také široký výběr vín, která mohou hosté ochutnat i na řízených degustacích vedených zkušeným sommelierem Karlem Hikešem, který má mnohaletou praxi z francouzských michelinských restaurací i vinařských oblastí v Bordeaux. Představit umí nejen jednotlivé druhy vín, ale i specifika jednotlivých vinařských oblastí a vysvětlí také tvarosloví vinných sklenic. Nabídka zahrnuje více než sto druhů francouzských vín s důrazem na ta burgundská a doplňuji ji výjimečná vína z Německa, Rakouska i tuzemska. Nechybí ani champagne nejlepších


značek i niche domů. Hosté je díky inovativní technologii Coravin mohou ochutnat i po skleničce. Zájemcům o archivaci vín dokáže sommelier Karel Hikeš doporučit vhodnou selekci lahví dle osobních preferencí klienta. Restaurace Green Table Lounge je ideálním místem pro oběd s obchodními partnery či kolegy, pracovní jednání nebo setkání s přáteli. Nabízí totiž široký výběr gastronomických zážitků a služeb pro firmy. Celý prostor je možné si pronajmout na jednání, večírek i firemní snídani. Klienti si pro tyto příležitosti mohou objednat řízené degustace s odborným výkladem, degustační obědy, snídaně nebo dokonce firemní dárky pro své partnery a zaměstnance s vlastním brandingem. Domluvit je možné i mimořádná osobní setkání s vyhlášenými vinaři z Francie nebo hlavními osobnostmi z řad exkluzivních dodavatelů restaurace. Prostor je vybaven rychlým internetem a AV technikou včetně projekčního plátna, takže jej lze využít i jako exkluzivní místo pro interní porady, videokonference či jiná pracovní jednání ◌

139


Pět osobitých apartmánů v historickém měšťanském domě ukazuje Český Krumlov z tišší a osobnější perspektivy. Rodinný projekt Casarosa Mily Matijević a Václava Petrů spojuje paměť místa se současným způsobem života. Připravila: Redakce Foto: Casarosa

Dům s příběhem Město začíná za průchodem V jedné z nejklidnějších částí Českého Krumlova vzniklo v historickém měšťanském domě pět apartmánů o rozloze od 20 do 130 m². Casarosa však není anonymní ubytovací zařízení ani investiční projekt vytvořený podle předem připraveného vzorce. Je to rodinný dům, do kterého jeho majitelé vložili více než peníze. Vložili do něj dva roky života, mnoho osobních rozhodnutí, nekonečné množství práce a především představu, že i návštěva jednoho z nejznámějších českých měst může být překvapivě intimním zážitkem. Dům objevili Mila Matijević a Václav Petrů náhodou během jedné z podzimních návštěv Českého Krumlova. Byl ve špatném stavu, ale měl něco, co se nedá vytvořit novou omítkou ani drahým vybavením – vlastní charakter. „Když jsme dům poprvé viděli, okamžitě jsme cítili, že má duši. Viděli jsme jeho krásu, historii i možnosti, přestože tehdy ještě nebylo vůbec jasné, kolik práce nás čeká,“ vzpomíná Mila a dodává: „Nechtěli jsme vybudovat další hotel. Přáli jsme si vytvořit dům, ve kterém budou lidé skutečně rádi, budou spolu prožívat krásné chvíle a odvezou si odsud vlastní vzpomínku na Český Krumlov.“

140

LIFESTYLE

Poloha domu je jednou z jeho největších předností. Nachází se v centru, ale mimo hlavní proud návštěvníků. Průchodem kolem domu vede cesta k Růžové zahradě a k někdejšímu ateliéru Egona Schieleho. Jen několik minut chůze dělí hosty od nejznámějších krumlovských míst, přesto se zde město ukazuje v jiné, tišší podobě. Z oken a z odpočinkové části domu se otevírají pohledy na střechy, zahrady a méně známá zákoutí historického centra zapsaného na seznamu UNESCO. Ráno je možné pozorovat probouzející se město ještě před příchodem prvních turistů. Večer se ulice ztiší a Krumlov znovu patří svým obyvatelům a těm, kteří se rozhodli zůstat déle než několik hodin. Právě možnost poznat město pomaleji byla pro majitele důležitá. Casarosa neměla být pouze základnou pro rychlou prohlídku zámku a náměstí. Apartmány byly vytvořeny tak, aby se v nich dalo skutečně bydlet – strávit klidný víkend ve dvou, několik dní s rodinou nebo delší pobyt, při kterém se člověk přestane cítit jako turista.


Dva roky rekonstrukce

Pět způsobů, jak žít

Proměna starého domu trvala déle než dva roky. Bylo to období, během něhož se původní představy neustále střetávaly s realitou historické stavby. Každé otevření konstrukce mohlo přinést nové překvapení a každé rozhodnutí muselo respektovat nejen budoucí pohodlí hostů, ale také to, co se v domě dochovalo z minulosti. Do průběhu rekonstrukce zasáhlo prudké zdražování energií, stavebních prací a materiálů. Původně předpokládané náklady se téměř zdvojnásobily. Rodině přitom pomohlo její profesní zázemí. Václav Petrů je stavební inženýr a společně s partnerkou v Praze vedou malou projekční kancelář Projectica. Přesto ani jejich zkušenosti nemohly odstranit všechny komplikace, které starý dům přinášel. „Několikrát jsme si říkali, že už nemáme sílu pokračovat. Rekonstrukce byla mnohem náročnější, než jsme si na začátku dokázali představit,“ říká Mila. „Ale postupně jsme k domu získali velmi osobní vztah. Už to nebyla jen nemovitost. Měli jsme pocit odpovědnosti za to, jak bude jeho příběh pokračovat.“ Zásadní podíl na výsledné podobě domu má interiérová designérka a scénografka Denisa Strmisková, s níž majitelé spolupracovali také na projektu Chaloupka Dvě sestry v Jizerských horách. Do projektu přinesla schopnost vnímat prostor prostřednictvím atmosféry a pocitů, které v člověku vyvolává. S velkou citlivostí se dokázala vcítit do představ majitelů i samotného domu a propojit je v osobitý celek. Její pohled se promítá do práce se světlem, barevností a vztahy mezi jednotlivými předměty. Historické vrstvy a současné vybavení díky němu působí přirozeně vedle sebe a vytvářejí jedinečnou atmosféru Casarosa, která se skrývá v opravených detailech, atypických dispozicích, v zachovaných vrstvách omítky i v rozhodnutí nepřekrýt minulost dokonale hladkým, novým povrchem.

Původní členění budovy určilo podobu pěti apartmánů. Každý z nich má vlastní atmosféru, velikost i rytmus, zároveň však všechny spojuje stejný rukopis. Piccolo, nejmenší apartmán v přízemí, je určený především jednotlivcům a párům. Gotico nabízí větší prostor a výhled do klidné ulice, kde je stále možné vnímat běžný život místní čtvrti. V patře se nacházejí apartmány Classico a Grande. Jeden působí komorněji, druhý rozděluje průchozí koupelna na společenskou a klidovou část. Právě zde se podařilo zachovat původní kachlová kamna – jeden z prvků, které připomínají dlouhou historii domu, aniž by se interiér proměnil v muzeum. Pod střechou se rozprostírá největší apartmán Attico se třemi ložnicemi a třemi koupelnami. Jeho centrem je otevřený společný prostor s loftovou atmosférou a výhledy na Křížovou horu a krumlovské střechy. Je určený rodinám a přátelům, kteří chtějí trávit čas společně, ale zároveň potřebují vlastní soukromí. Pro Milu je důležité, aby každý host našel apartmán odpovídající tomu, jak cestuje a s kým přijíždí. Casarosa proto není postavena na opakování jednoho hotelového pokoje v různých patrech.

141


Věci, které si odžily své Na podobě interiérů se majitelé společně s Denisou podíleli od základní představy až po výběr jednotlivých předmětů. Nechtěli prostory zaplnit dekoracemi ani vytvářet stylizovanou iluzi historického Krumlova. Hledali rovnováhu mezi minulostí domu a současným způsobem života. Během rekonstrukce byly odkryty různé vrstvy původních omítek. Místo jejich úplného odstranění byly na vybraných místech zafixovány a ponechány viditelné. Barevnost interiérů vychází z jemných pastelových tónů, které nechávají vyniknout struktury stěn, světlo a výhledy. Velká část nábytku a svítidel pochází z antiků, bazarů a evropských vintage obchodů. Majitelé jednotlivé kusy hledali postupně, často bez jistoty, ve kterém apartmánu nakonec najdou své místo. V domě se tak objevují židle Mito, navržené Carlem Bartolim pro značku Tisettanta v 70. letech, subtilní stříbrné židle Ycami Italia z 80. let nebo ikonický stůl a židle Tulip. „Některé kusy jsme hledali dlouho a jiné jsme objevili náhodou. Podobně jako samotný dům,“ říká Mila.

142

LIFESTYLE

Vintage prvky doplňuje jednoduchý sedací nábytek v neutrálních barvách a kuchyňské linky z nerezu. Ty do historických místností přinášejí odlesky světla a zřetelně současný prvek. Navazují na ně sklo, kovové detaily a pečlivě zvolené osvětlení. Výsledkem není interiér založený na okázalosti, ale na materiálu, proporcích a prostoru kolem jednotlivých věcí. Součástí apartmánů jsou také originální umělecká díla. Současná expozice italského umělce Eugenia Percossiho tematicky navazuje na sousední Růžovou zahradu. Cyklus Thorns and Roses pracuje s krásou růží, ale také s jejich pomíjivostí, zánikem a novým začátkem. Toto téma přirozeně souzní s domem, který byl zachráněn a získal další život, aniž by zapomněl na ten předchozí. Otevřením dveří prvním hostům příběh rekonstrukce neskončil. Mila se o provoz Casarosa stará osobně, komunikuje s návštěvníky a sleduje jejich zkušenosti. Právě zpětná vazba hostů je pro ni důležitější než představa dokonale uzavřeného projektu. „Největší odměnou je, když nám lidé napíší, že se u nás cítili dobře, že si odpočinuli nebo že zde prožili krásný čas se svou rodinou. V tu chvíli víme, že všechna práce měla smysl,“ říká ◌


Kvalitní bydlení na severu Stavební bytové družstvo Sever (SBD Sever) pečuje o nemovitosti už šedesát let. Je největším správcem bytových domů na Liberecku a zároveň i realitní a developerskou společností. Jeho ředitel Petr Černý v rozhovoru popisuje aktuální projekty, na nichž pracuje, i trendy, s nimiž se v praxi setkává. Připravila: Redakce Foto: SBD Sever

Co se za tu dobu, kdy působíte v oblasti nemovitostí, změnilo v představě o kvalitním bydlení, a které hodnoty naopak přetrvávají? Požadavky na kvalitní bydlení se zásadně mění. V posledních letech můžeme zejména při pořizování nových bytů vypozorovat několik trendů. Největší zájem je o menší byty dispozice 2KK, okolo 45 -50 m2. Souvisí to jednak s rostoucí cenou novostaveb, ale také s tím, že se snižuje počet členů domácnosti na průměrně jednoho až dva. Dispozice 2KK na rozdíl od 1KK dává větší možnost soukromí, pokud jde o oddělenou část na spaní. Nově se klade důraz také na nízké spotřeby energií, možnost parkování v domě a vstup do domu „suchou nohou“. Z minulosti přetrvává zejména důraz na co nejmenší provozní náklady bydlení. Máte zkušenost s tím, jak domy skutečně fungují. Co z této praxe podle vás potřebují developeři a architekti slyšet už při přípravě projektu? Je třeba, aby měli na paměti zejména provozní náklady bytových domů. Je to zadání jak pro architekty, tak často i pro developery, kteří leckdy sledují jen dosažení úspor při samotné výstavbě a budoucí náklady uživatelů bytů je často nezajímají. Na druhou stranu chápeme, že řada věcí je určena stavebními předpisy a normami, ze kterých není kam uhnout.

144

LIFESTYLE

Vedle správy nemovitostí se věnujete také realitní a developerské činnosti. Jakou roli SBD Sever při vzniku nových bytových projektů zastává a jaké zkušenosti do těchto projektů přenáší? Máme letité zkušenosti s družstevní formou vlastnictví a naše developerské projekty se soustředí zpravidla právě na ni. Do projektů vstupujeme někdy jako spoluinvestor nebo od developera kupujeme celou nemovitost prostřednictvím nově založeného bytového družstva, jehož jsme spoluzakladateli. Naše role spočívá v úkolu obsadit všechny bytové jednotky budoucími členy družstva. Nedílnou součástí marketingu při „prodeji“ družstevních bytů je vysvětlování celkového principu družstevního bydlení, včetně výhod, které přináší a odlišností od nákupu bytů do osobního vlastnictví. Když je třeba hledat úspory v rozpočtu, které prvky projektu by podle vás měly zůstat nedotknutelné, aby se počáteční úspora později naopak neprodražila? Ty, které mohou následně znamenat vyšší provozní náklady domu. Typicky se může jednat například o výtahy. Developer může vysoutěžit levnější dodávku výtahů, kterou ale dodavatel následně kompenzuje

a podmiňuje servisní smlouvou. Servis a náhradní díly mohou být však nákladné a v některých případech není úplně snadné servisní firmu změnit. Mezi vaše projekty patří například Oáza v centru, Rezidence Liliová či Zahrada Gallas. Který z nich nejlépe představuje váš přístup k bydlení? Každý z nich je jiný. Oáza v centru byla součástí výstavby celkem osmi bytových domů v brownfieldu v dolním centru Liberce. Projekt jsme rozdělili mezi tři investory tak, že tři bytové domy jsou ve vlastnictví bytového družstva Oáza, dva bytové domy patří centru pro seniory RoSa a ve zbývajících třech domech jsou byty v osobním vlastnictví. Jednotlivé části projektu si tak nekonkurovaly a o projekt byl ze strany veřejnosti velký zájem. Projekt Rezidence Liliová byl čistě investičním záměrem SBD Sever. Jde o nadstandardní bydlení přímo v horním centru Liberce, v blízkosti radnice. Myslím, že i z hlediska architektury se jedná o výjimečnou stavbu, která vhodně zapadla do centra města. A Zahrada Gallas? Tam nejvíce oceňuji, že na místě bývalé textilky vzniká více než 300 bytů v celkem sedmi domech, s dostatkem míst k parkování, a přitom v příjemném prostředí plném zeleně ◌


145


s u b u q BRE

AKIN

Collectible Glass & Porcelain Handmade in Bohemia Qubus Design Studio Rámová 3, Prague 1 qubus.cz

G S N O I T N E V N O C SINCE 02 20


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

2

MADE FOR INNOVATING CHANGE. 3 4 5 6 7 8 9

10 11

12

13 14

15 16 17

18

24 X 35

19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 More 32 than just a pretty face.

Flooring made for more inspiration, more climate progress, more 33 performance, and more ways for you to create remarkably good spaces. It’s flooring—and then some.

34

Discover more. 35 interface.com/madeformore


SHAPES 03 2026 by newlookmediacs - Issuu