Dolce Vita, Blahobytí, 1-2 2024

Mýdla Heleny Heinz jako umělecké artefakty.

FORM—30

S Josefem Pleskotem o duševní rovnováze a spokojenosti.

BUILD—44

blahobytí 120 Kč / 5,59 €

www.kodlcontemporary.com

KodlContemporary Jan Kaláb Lukáš Novák Alžběta Jungrová

006

obsah

form 020—heyday

inovativní interiérové koncepce podle Nanny Ditzel

022—designem ku zdraví

nové zdravotní technologie s vámi budou na každém kroku

026—cvičí celá rodina

se značkou IKEA hravě proměníte váš domov v tělocvičnu

030—hra o mýdlo

Helena Heinz jako novodobá malostranská alchymistka

072 Módní editorial v režii ukrajinských tvůrců.

build 040—léčba architekturou jak slavný architekt pomohl léčit rakovinu

044 Josef Pleskot o spokojené práci a životě.

052—moderní hygiena obsese zdravím ovlivnila architekturu 20. století

060—zachraňte knihovnu!

premonstráti z Želivského kláštera už zase čtou jako o život

wear 068—handsome

architekt Frank Gehry se pustil do kabelek Louis Vuitton

087—odvážný Ital

opulentní požadavky vám lehce splní značka Moorer

088—zlatá trojice

symbol celistvosti, jednoty a nekonečna podle šperkařů Cartier

DYLAN SEATING SYSTEM | RODOLFO DORDONI DESIGN RAPHAEL SOFA | GAMFRATESI DESIGN DISCOVER MORE AT MINOTTI.COM/DYLAN

P

R

A

H

A

BY STOPKA PETRSKÉ NÁMĚSTÍ 7 - PRAHA 1 11000 T. +420 222 747 050 - INFO@MINOTTIPRAHA.CZ WWW.MINOTTIPRAHA.CZ

008

obsah

live

explore

106

096—we are family!

112—místo pro život

Budapešť hledající ztracenou formu.

bytový interiér jako rodinný podnik

zeptali jsme se českých kreativců, v jakém městě by našli žvotní spokojenost

104—news

116—happy places

z veletrhů designu přímo do vašich obýváků

známe místa, která vás dobijí pozitivní energií

122—filmové chutě

kinematografický příběh nového libereckého baru a restaurace

100 Nové chrámy módy v Paříži a Miláně.

collect 126—dům pro velrybu

nové vídeňské muzeum představuje rakouskou metropoli v kostce

130—keep reading

Elmgreen & Dragset proměnili pražskou Kunsthalle v knihovnu

134—mix

vaše pravidelná dávka kulturních tipů

146—must-read 11

architekti vám poradí, kde složit hlavu

010

tiráž

„Chápu architekturu jako médium, které dokáže řešit vztahy.“ Josef Pleskot, architekt

REDAKCE šéfredaktorka Lenka Šubrtová

kreativní ředitel Jan Králíček

art director

SPOLUPRÁCE

INZERCE

autoři

obchodní ředitelka

David Karásek, Petr Polák

fotografové

Filip Beránek, Honza Zima, Adam Štěch, Alex Shoots Buildings, Andrew Lischuk, Shotby.us, Petr Karšulín

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Petra Roubalová

editorka

Tereza Finková

vedoucí redaktor architektura & design

Michaela Hromádková michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

TISK

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

manažerka distribuce, výroby a logistiky

Adam Štěch

Tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9 -Letňany

redaktor

DISTRIBUCE

Monika Matějková monika.matejkova@newlookmedia.cz

DOLCEVITA.CZ

VYDAVATEL

ADRESA REDAKCE

Václav Rybář

sociální sítě

instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

PŘEDPLATNÉ V ČR

SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00 Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz

PNS a.s.

Miloš Štěpař New Look Media, s. r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2

Apolinářská 436/3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

REGISTRACE

prodejní cena

MK ČR E 13511, ISSN 1213 -7502 Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96

120 Kč / 5,59 €

vychází

1. 2. 2024

ŽIJTE ATMOSFÉRU VZKVÉTAJÍCÍCH NUSLÍ

MAROLDKA

rezidencemaroldka.cz

012

editorial

„Chápu architekturu jako médium, které dokáže řešit vztahy.“ J. Pleskot

Mýdla Heleny Heinz jako umělecké artefakty.

FORM—30

S Josefem Pleskotem o duševní rovnováze a spokojenosti.

BUILD—44

LEDEN–ÚNOR 2024

blahobytí

BLAHOBYTÍ

foto a art direction Andrew Lischuk styling Yegor Koryukin ilustrace Davyd Team

blahobytí „Dříve jsem se měla líp, ale hůř jsem to snášela,“ pronesla jedna z kurzistek Human designu, světově uznávaného systému, který mapuje způsob, jakým je naprogramováno individuální lidské vědomí. Sama jsem jím prošla, dozvěděla se mnohé a posunula se zas o malý kousek blíž k metě jménem spokojený život. Well-beingu, stavu mít se dobře, životu v blahobytu věnujeme naše první vydání letošního roku. Zamýšlíme se nad tím, co nás činí šťastnými, kým a čím se chceme obklopovat, jak k dobrému pocitu přispívá sama architektura a kam posouvá produktový design stále větší potřeba zdravotních pomůcek a technologií v každodenním životě. Vyzvídali jsme, kde by chtěli žít přední čeští architekti a designéři a vybrali pro vás místa, kde lenošit, tančit do rána nebo trekovat po fjordech. Život se prý neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech.

Tak ať rok 2024 stojí za to!

šéfredaktorka Lenka Šubrtová

STREET / SINK design_AL Studio

Showroom Stopka Klimentská 46 Praha 1 www.stopka.cz

draft

Není čas ztrácet čas. Česká designérka Lucie Koldová neustále překvapuje šířkou své tvorby. Ve svém nejnovějším počinu vzdává poctu Františku Víznerovi, jehož ikonická mísa se špičkou ji inspirovala při hledání dokonalého tvaru hodinek Ida, které navrhla pro značku Robot.

No08

016

focus

dvanáct přívlastků

Jakým směrem se budou letos ubírat vaše kroky?

Co nového se naučíte, jaká místa poznáte a čím obohatíte své domovy a šatníky?

text Lenka Šubrtová foto archiv značek

1

2

3

1

2

3

nadčasový

bývalý

nový

Limitovaná edice Montblanc Great Characters vzdává hold velkým historickým postavám a odkazu, který v oblasti svého působení zanechaly, jako například Muhammadu Alimu, trojnásobnému mistru světa v boxu a neúnavnému bojovníkovi za občanská práva a mír.

Zpráva o ukončení výroby ve sklárně Květná na česko-slovenské hranici nás přivedla na myšlenku, zda se některé její designy stanou sběratelskými, a také že se naskýtá možná poslední šance koupit křišťálovou, ručně vyráběnou karafu z kolekce Tethys, kterou navrhl Lukáš Jabůrek.

Kdysi tu mívali galanterii rodiče Franze Kafky, dnes zde najdete centrum nezávislé módy a designu. Nový concept store a kreativní hub Sláva se usídlil v barokním Hrzánském paláci v Celetné ulici a vznikl podle návrhu architektů A8000 v úzké spolupráci s platformou Skin On The Market.

12 přívlastků

017

4

vybavený Pánská capsule kolekce značky Dior pod vedením Kima Jonese snoubí design a inovaci s outdoorem a turistikou v retro půvabu 80. let.

Hory se stávají hřištěm pro nevídané zážitky, které posouvají hranice výkonnosti a dokonalosti včetně módního stylu.

5

neomezený K čemu stačí jedna hodina, ptá se designérka Ayra Abu Aataya svými přesýpacími hodinami z kolekce ~1 hour.

Každá barva reprezentuje 30 minut a společně pak tvoří celou jednu hodinu, kterou bychom měli denně věnovat jen sami sobě.

4

5

6

voňavý Ve svíčce z kolekce Dolce & Gabbana Casa se vůně neroli, získaná z neuvěřitelně voňavých květů hořkého pomeranče, snoubí s pikantním tónem citronu. Porcelánový obal zdobený ručně malovanými stříbrnými detaily připomíná čistou bílou a intenzivní modrou barvu typickou pro jižní Itálii.

6

018

focus

7

8

pozitivní Originální drobné keramické objekty vznikají v Itálii pod značkou Maison Amandine, která hledá pomalost reality skrze ruční práci. Černobílé misky, svícny a vázy zdobí plátky 18karátového zlata a především nápisy, jež vyzývají k dennímu zamyšlení.

7

9

8

čistý V exkluzivní kolekci přípravků La Droguerie Diptyque se účinnost potkává se šetrností k životnímu prostředí, krásnou vůní a estetikou.

Obsahuje přípravky na nádobí, multifunkční čističe, emulze na kůži a dřevo i oblíbenou bazalkovou svíčku pro neutralizaci nepříjemných pachů.

9

zářivý Fotografka a návrhářka Julie Lansom je posedlá barvami a světlem. Kolekci rozvlněných stojacích lamp s názvem Straw vyrábí ručně na jihu Francie.

Stojany v šesti barevných provedeních z lakovaného kovu zakončuje skleněná koule z opálového skla.

12 přívlastků

019

10

10

sladký Kolekci Candy Tables designérek Mikolášková & Drobná tvoří dvě velikosti na sobě nezávislých kusů stolků, které mohou fungovat samostatně i v libovolné barevné kombinaci.

Překrytím kovového stolku skleněným vznikne jednolitý objekt se specifickým gradientem. Paleta barev připomínající pastelové bonbóny je prostě k sežrání.

11

hřejivý Oblíbená židle Mistra Lounge, kterou pro značku Master & Master navrhla designérka Lucie Koldová, se zabalila do ovčí kožešiny pro vaše měkké, pohodlné a především hřejivé posezení bez kompromisu po stránce stylu.

12

11

pečující Japonská prvotřídní značka Inner Beauty, známá pro své ohromující úspěchy v péči o tělo a pleť, přichází s revolučním doplňkem Esthe Pro Labo D.D. Powder pro přirozenou a účinnou detoxikaci. Je formulován zejména pro podporu fyziologické funkce jaterních buněk a celkovou vitalizaci organismu.

12

form

heyday

020—038

text Adam Štěch, foto Schnakenburg & Brahl (archiv Museum Trapholt)

heyday

V šedesátých letech byli nejenom designéři oddaní myšlence celkové revoluce životního prostředí, které se díky novým technologiím stane doslova rájem na zemi. Tradiční interiér měl projít zevrubnou revizí a tzv. obytné krajiny se staly vizí moderního flexibilního a dynamického života. K naší celkové spokojenosti měly například přispět také invenční schodovité interiéry, elevace nebo pódia.

V roce 1972 uspořádalo newyorské MoMA přelomovou výstavu o genezi moderního italského designu s názvem New Domestic Landscape (Nová obytná krajina). I přesto, že se výstava zabývala výhradně inovacemi italského designu, svým názvem reflektovala obecné snahy tehdejších designérů přetvořit sterilní a konvenční obytný prostor do nových a překvapivých situací.

Ani dánští designéři nezůstávali v tomto ohledu pozadu. Jednou z nich byla Nanna Ditzel, která od padesátých let rozvíjela experimenty na poli sklolaminátového,

plastového a čalouněného nábytku. Její revoluční design změnil pohled na využití obytného prostoru stejně jako díla jejích slavnějších kolegů, jako byli Joe Colombo nebo Verner Panton. Designérčinou specializací byly tzv. Stairscapes (schodovité interiérové krajiny), víceúrovňové vnitřní prostory s polstrovanými stupni, které umožňovaly lidem volně relaxovat v mnoha sedacích a ležících polohách, a zcela se tak uvolnit ku prospěchu svého fyzického i psychického blaha. I takový byl well-being šedesátých let.

Dánské muzeum Trapholt v Koldingu oslavuje až do konce srpna 100. výročí narození jedné z největších dánských designérek Nanny Ditzel zevrubnou retrospektivní výstavou Nanna Ditzel: Taking Design to New Heights. trapholt.dk

022

designem ku zdraví

form

text Adam Štěch foto archiv designérů a značek, Mila Łapko

Jakým způsobem mohou technologie hlídat zdraví, jsme zjišťovali u několika jedinečných projektů, které posouvají hranice designu a jeho vlivu na naše životy.

Některé kapesní technologie vám už dnes umožní být neustále v kontaktu s vaší duševní i tělesnou kondicí.

Keia Layer Studio

Budoucnost drog a jejich kontrolovaného mikrodávkování podporující well-being představuje britská značka Keia, která na koncepci svého projektu spolupracovala s renomovaným londýnským designérem Benjaminem Hubertem ze studia Layer. Keia je založena na předplatitelském systému mikrodávek LSD nebo ayahuascy, které designéři zabalili do precizně vytvořených obalů. Ty jsou vyrobeny z recyklovaných materiálů, včetně mycelia nebo odpadu z kávy a čaje. Kromě toho vytvořili podobu samotných želatinových kapslí a údernou vizuální identitu značky.

designem ku zdraví

023

Smart Aid Kit Map Project Office

Propagovat dostupnou, jednoduchou a univerzální zdravotní péči pro všechny je mimo jiné misí nového společného technologicky-konceptuálního projektu studií Map Project Office a Modem. Jeho součástí jsou čtyři digitální zařízení, včetně stetoskopu, spirometru, oftalmoskopu a kožního analyzátoru, která pracují s umělou inteligencí a mohou být použita na samovyšetření. Takovou pravidelnou kontrolou můžete výrazně předejít vážným zdravotním komplikacím.

024

form

Emotional Clothing Iga Weglinska

Oděv, který bude mít pod drobnohledem váš zdravotní stav, navrhla polská designérka Iga Węglińska jako součást své doktorandské práce na Akademii výtvarných umění v Krakově. Kolekce Emotional Clothing se skládá ze dvou polysenzorických siluet využívajících fenomén biofeedbacku, který signalizuje psychofyziologické změny probíhající v těle uživatele. Jsou to například tělesná teplota, galvanická kožní odezva, srdeční frekvence nebo propriocepce. Inteligentní materiály, které ve svých oděvech designérka použila, mají stimulovat kognitivní zapojení a všímavost — „pocit účasti“.

designem ku zdraví

025

Nowatch Hylke Muntinga a Timothée Manschot

Hodinky Nowatch vám čas neukážou. Zato vám ale prozradí, v jaké formě je váš organismus. Pomocí diskrétních vibrací totiž svého nositele průběžně informují o zdravotním stavu. Zařízení kombinuje měření aktivity potních žláz s údaji o srdečním tepu, tělesných pohybech a spánkovém režimu. Dohromady tak monitorují celkovou psychickou a fyzickou kondici. Idea, kterou vymysleli amsterdamští kreativci Hylke Muntinga a Timothée Manschot ve spolupráci se značkou Philips, je podporována doprovodnou aplikací pro systémy iOS a Android, jež zobrazuje podrobné informace o fyziologii nositele a poskytuje personalizovaná doporučení pro zlepšení pohody.

Autoři zároveň chtějí se svými Nowatch vytvořit alternativu k chytrým zařízením, která nás spíše rozrušují, než aby nás nechávala v klidu.

026

cvičí celá rodina

form

027

cvičí celá rodina text Tereza Finková foto archiv IKEA

IKEA v lednu představila limitovanou kolekci Dajlien, s jejíž pomocí hravě proměníte váš domov ve funkční tělocvičnu.

Ruku na srdce. Kolikrát v životě už jste si předsevzali, že nebudete ztrácet čas návštěvami fitka a začnete pravidelně cvičit doma. Vždyť co mi v tom brání, říkali jste si? Překážek se nakonec objeví až nečekaně mnoho, od chybějící motivace přes omezený prostor a s ním související nepohodlí až po problémy s tím, že cvičební vybavení neladí s vytříbeným interiérem vašeho domova. Všechny tyto aspekty vzali v potaz designéři z IKEA, kteří navštívili domácnosti v New Yorku, Chicagu, Londýně a Šanghaji, kde se čile cvičí, a na základě nasbíraných poznatků navrhli chytré, adaptabilní produkty. Kolekce Dajlien je inspirovaná potřebou multifunkčních řešení, která se bez problémů hodí do domácnosti. Mezi 19 předměty jsou jak tréninkové pomůcky, tak praktická úložiště, přičemž tyto funkce jdou občas ruku v ruce a mnoho produktů slouží také jako stylové a praktické designové kousky. „Ne každý se v posilovně cítí komfortně a bezpečně, doma se však často potýkáme s malým prostorem a přítomností ostatních členů rodiny. Dajlien se zrodila z touhy najít chytrá řešení, která pomáhají lidem vytvořit pohodlné a motivující místo pro cvičení,“ říká Sarah Fager, designérka IKEA. „Chtěli jsme navrhnout chytré, krásné produkty, které budou inspirovat, a předefinovat trénink jako zábavnou, snadnou a přirozenou každodenní činnost.“ servis ikea.com

028

vířivka nad zlato text Lenka Šubrtová foto archiv značky

form

Ponořením se do některé z vířivek značky usspa začne vaše tělo uvolňovat endorfiny, hormony štěstí. Zbaví vás stresu, navodí dobrou náladu a celkově uklidní psychiku. Zda by to šlo i s jinou značkou, nevíme, ale zde je šest zaručených důvodů pro:

1

lépe se vyspíte Podvečerní relaxace v horké lázni je zárukou nejen uvolnění a prohřátí, ale také následného klidného spánku.

2

zbavíte se bolesti Pokud trpíte revmatickým onemocněním nebo artrózou, pomůže vám naopak ranní koupel. Stav beztíže spolu s cíleným prouděním teplé vody uleví od bolesti kloubů a dokonce i hlavy.

3

budete ohebnější Za ztuhlé a bolavé svaly po sportu může kyselina mléčná, která se během aktivity ukládá právě ve svalech. Vířivka ji spolehlivě odplaví a urychlí regeneraci.

4

dostanete cukry pod kontrolu Specifické proteiny, které se při koupeli podle studií uvolňují, snižují hladinu cukru v krvi, zlepšují řízení inzulinu a kontrolují tak hladinu glukózy.

5

zlepšíte si imunitu Nejlepší léčba je prevence. A přesně tak z dlouhodobého hlediska působí pravidelné koupele ve vířivce, neboť stimulují imunitní systém.

Darujte k Valentýnu masáž V pestré nabídce Planet Zen najdete spoustu možností.

Z párových masáží doporučujeme Zenromance, která je zakončena společnou koupelí v lávové vaně plné okvětních lístků. Champagne a čerstvé ovoce jsou pak už jen třešničkou na závěr romantického zážitku.

Těšit se na vás budeme v hotelu Maximilian v Praze.

www.planetzen.cz

1

form

031

hra o mýdlo

Vůni vnímá jako fotografii, kterou ve své bílé komoře zhmotní v ručně tvarovaný oblázek. Helena Heinz povznesla mýdlo na umělecký artefakt a jeho užití v nejčistší formu well-beingu. text Lenka Šubrtová foto Shotby.us

Tradiční kostka mýdla už pomalu mizela z našich domovů, maximálně se povalovala na dně prádelníků babiček, neb koupelnám vládly tekuté sprchové gely.

Psal se rok 2008 a studentka pražské UMPRUM ve své diplomové práci přichází se zcela novým pojetím mýdla, jehož design vychází z odlitků kamenů. Inspirace lidskými emocemi a smysly dala vzniknout 12 odlišným tvarům mýdel pro 12 různě velkých lidských dlaní. Svému produktu dává jednoduchý název Soap. a převádí jej do Braillova písma, haptického znaku, k jehož čtení je zapotřebí dotyk. Studium šperku tak zdánlivě opouští, aby ve své práci nezdobila jen povrch lidského těla, ale dotkla se emocí, vyvolávala v lidech pocit radosti a čistoty. Mimochodem, impulzem k tvorbě mýdel byla prý také stáž v Dolce Vitě, kde jako aistentka módní stylistky objevila svět luxusních značek, okouzlil ji servis a přístup k zákazníkovi v buticích a přesně si uvědomila, co chce svými mýdly zákazníkům přinášet.

O 16 let později sedíme s Helenou Heinz ve vnitrobloku malostranského domu v Tomášské ulici v jejím Soap. arty perfume cabinetu. Příjemná směs vůní prostupuje celou místností, vše je zde bílé včetně Helenina pláště, skleněné poklopy ukrývají mýdlové artefakty, vládne zde ticho a až posvátná atmosféra. Není divu, jsme za zdmi augustiniánského kláštera sv. Tomáše a tento přízemní prostor kdysi řád používal jako pekárnu. Svět venku přestává existovat, nejen díky absenci mobilního signálu, a my se společně noříme do hovoru o mýdle, jedné z nejčistších

2

032

hra o mýdlo

3

forem radosti. V nabídce jich má dnes dvě desítky, včetně prvních a dnes již ikonických Cotton (bílé) a Zen (černé). Přibylo několik kolínských a parfémů nebo tuhý tělový parfémovaný krém. Za sebou má také řadu spoluprací s českými i zahraničními značkami, pro které připravila speciální edice mýdel. Spojení se slavnou jmenovkyní, oblíbenou značkou kečupu, by ji v životě nenapadlo, ale výzvu přijala a dala do ní své nejvzácnější ingredience: lásku, pokoru a emoce s trochou rajčat, soli, pepře, bylinek i špetku humoru.

4

Pro svůj talentovaný nos, šikovné ruce a cit pro estetiku neunikla pozornosti ani The New York Times, dostala se i do cestovních průvodců Louis Vuitton. O to více příjemná a přitažlivá je skromnost, s níž o své práci vypráví, i přístup, který si zvolila.

Rekonstrukci ateliéru na showroom a dílnu nesvěřila Heinz žádnému z českých designérů, ale krok za krokem jej vlastními nápady, ale i rukama přetvářela v alchymistickou svatyni. Trvalo jí to přesně 404 dnů a výsledkem je eklektický mix

s velkou mírou upcyclingu dosloužených mramorových desek, vintage umyvadel, skleněných poklopů a baněk nebo artefaktů, jako je starý knihařský stroj, na kterém se tisklo Ex libris pro Alfonse Muchu a nyní razí nápisy na sněhobílé papírové krabičky na mýdla. Vše má svůj příběh, jako by už zde začínala magie, která výrobu mýdel obklopuje. Však jen pár bloků odsud tvořil v časech císaře Rudolfa II. magistr Kelley.

Helena Heinz se na Malou Stranu přestěhovala po sedmileté zkušenosti

form

5

033

034

hra o mýdlo

„Tohle místo má díky své unikátní energii velmi očistnou a specifickou atmosféru a umožňuje vstoupit do duchovního prostoru, kde nejste ničím a nikým rušeni. Kde se můžete soustředit pouze na přítomný okamžik a nasytit své smysly čistou krásou. Tuto mentální očistu beru jako nutnou součást denní (sebe)péče moderního člověka žijícího v přelidněných městech.“

form

6

035

7

s obchodem v Náplavní ulici, který přestal a tak vím, že dalším z jejich obdivuhodných světů a rolí jsou ty filmové. Předevyhovovat potřebám její práce i zákaznívším komparzní role v historických filkům. Kromě adresy změnila také přístup mech jsou pro ni zdrojem velké inspirace. k prodeji, a to formou rezervace návštěvy skrze systém na jejích webových stránkách. „Film je pro mě fascinující prostředí, které má v sobě obrovskou hravost. Miluji Původní obchod se tak proměnil v zafrancouzské filmy z 30. a 40. let, umožňukázkový ateliér, v němž na klienty čeká jí mi zažít dobu, v níž jsem se nenarodila, cesta smyslových rituálů a zážitků. „Tohle je to velká umělecká čest, privilegium místo má díky své unikátní energii velmi a vzrušující moment zároveň. Přítomný očistnou a specifickou atmosféru,“ svěřuje okamžik, teď a tady, nabíjející prostřese Heinz. „Skrytá poloha umožňuje krátdí, které zažívám jako krátkodobý host kodobou izolaci od stresu, hluku a přesycenosti dnešní hektickou dobou,“ poodha- a které obohacuje mou tvorbu.“ A právě film umožnil Heleně získat vzácnou věc — luje nám svou novou službu Bespoke arty v aukci vydražila originální církevní pečeť perfume therapy. „Umožňuje vstoupit do z 18. století, kterou bude používat pro duchovního prostoru, kde nejste ničím nový produkt, interiérové vůně. Budou a nikým rušeni. Kde se můžete soustředit dalším sdíleným zážitkem z intimního pouze na přítomný okamžik a nasytit své světa novodobé alchymistky. smysly čistou krásou. Tuto mentální očistu beru jako nutnou součást denní (sebe)péče moderního člověka žijícího v přelidněných městech.“ S Helenou Heinz nás pojí dlouholeté přátelství, vzájemný obdiv i sdílená radost,

1, 2 , 4— Mýdla ve tvaru oblázků a jejich vůně pečlivě střeží starožitné skleněné poklopy.

3 — Podlaha z mramorových desek, které kdysi sloužily jako parapety na poště, a pohled do druhé místnosti, kde se rodí kolínské.

5 — Originální prvorepublikové pláště z chemické laboratoře sehnala Helena Heinz stejně jako mnoho dalších artefaktů v internetových aukcích. Červené mýdlo v její ruce je ódou na slavný kečup Heinz. 6 —Baňky a zkumavky, které dosloužily, tvoří malé oltáře.

7 —Srdeční záležitost Malé strany, Tomášská 23/10.

servis helenaheinz.com

form

tiché příběhy text Lenka Šubrtová foto Vojta Veškrna, archiv značky

Studio Lappa představuje nový nástroj neverbální komunikace v interiéru — akustický panel s nástěnkou.

Designérky Lenka Preussová a Anna Leschinger tvořící pod značkou Lappa umí zkrotit hluk skrze originální akustické panely, které připomínají spíše umělecké než funkční objekty. Jejich poznávacím znamením se staly pastelové barvy, ale pro své klienty vytvoří na míru téměř jakýkoli tvar i barevný odstín. To nejdůležitější se totiž skrývá pod povrchem; zvukově pohltivé jádro. Panely lze instalovat na stěny i na strop a designérky myslí také na jejich co nejdelší životní cyklus a nabízejí možnost přečalounění svrchní textilie, pokud vás po nějaké době barvy omrzí nebo se změní třeba vizuální identita firmy.

Nejnovějším počinem dvojice je akustický panel a praktická nástěnka v jednom.

Estetika se posouvá, cíl zůstává stejný — dopomáhat k hlubšímu soustředění, relaxaci a zlepšení komunikace. „U akustické nástěnky jsme využily jiného principu,“ vysvětluje Lenka. „Materiál z recyklované PET plsti jsme nechaly odhalený a orámovaly jsme jej kovovou konstrukcí s barevným akcentem. Akustická plocha tak může přinést další využití, a to jak v kancelářích, tak v domácím prostředí.“

servis lappastudio.cz

037

038

form

form news

Bedlivě jsme na konci loňského roku sledovali, co se dělo na Design Miami, a vybrali jsme projekty od několika nastupujících hvězd současného designu.

text Adam Štěch foto archiv studií

1

2

3

1

2

3

zkamenělina

natvrdo

špice

Nováčkem na poli sběratelského designu je také Isabel Rower z New Yorku. V rámci prezentace galerie Europa představila křeslo Medusa Tulip Field inspirované známou antickou bájí o Medúze. Je vyrobeno z bohatě kolorované kameniny.

Mezinárodně působící galerie Carpenters Workshop prezentovala kolekci objektů od korejské hvězdy Wonmina Parka. V rámci kontinuální spolupráce s galerií vytvořil designér také svítidlo Plain Cuts tvořené hrubě opracovanými skleněnými prvky.

Až zvláštním démonickým charakterem působí některá díla od brazilského ateliéru Palma, který v Miami vystavil kolekci ve spolupráci s galerií Verso.

Její součástí bylo také ručně vyráběné svítidlo Pinheiro napádné svým špičatým sklolaminátovým stínidlem.

@isabel_rower

wonminpark.com

verso.nyc

krajina domovem

build

léčba architekturou

040—066

text Adam Štěch, foto Alex Maguire, Nigel Young/Foster + Partners, NAARO

léčba architekturou

Síť zdravotnických center Maggie se neproslavila jen díky zcela novému přístupu k léčbě rakoviny, ale i díky velmi kvalitní architektuře, která se stala jejím signifikantním znakem. Jak architekti mohou pomoci k lepší psychické i tělesné pohodě těch, kteří bojují se zákeřnou chorobou?

O novém typu lékařské péče proti rakovině snila Maggie Keswick Jencks již od své první hospitalizace s rakovinou prsu v roce 1988. Jakmile se jí o pět let později tato zákeřná nemoc opět vrátila, rozhodli se s manželem takové centrum, které by nabízelo lepší podmínky pro pacienty, založit. Teď už má společnost Maggie po celé Velké Británii ve svém portfoliu řadu poboček navržených od předních světových architektů.

Fakt, že jsou jednotlivá centra Maggie výjimečná právě svou architekturou, není náhoda. Manžel Maggie nebyl totiž

nikdo jiný než slavný americký architekt, krajinář, teoretik, historik a jeden z ideových lídrů postmoderního hnutí Charles Jencks.

Když v roce 1996 seděl se svou ženou v temné chodbě bez oken někde v útrobách nehostinné nemocnice, kde se museli vyrovnat s další tíživou situací, rozhodli se, že pro lidi, které taková životní zkouška potká, vybudují prostředí, v němž se jim s rakovinou bude bojovat přece jenom lépe. V roce 1996, rok po manželčině smrti, otevřel Jencks první pobočku ve skotském Edinburghu. Maggie se ale na založení ⟶

Centrum Maggie v britském Leedsu navrhl designér a architekt Thomas Heatherwick, který vytvořil převislé struktury. Pod jejich klenbami se nacházejí otevřené prostory, jež vytvářejí neformální domácí prostředí. Ostatně o to v centrech Maggie jde především.

042

build

„Maggie věřila, že je důležité, aby lidé s rakovinou měli absolutní důvěru v lékaře i další účastníky jejich léčby, zkoumala proto centra na léčbu rakoviny po celém světě, aby našla způsoby, jak by pacienti mohli s touto vážnou nemocí žít lépe.“

1

2

1 — Každé z center Maggie je jiné.

V Southamptonu ho tvoří zrcadlovými plochami obložené objemy zasazené v bohatě osázené zahradě. Jeho architektkou je bývalá manželka a kolegyně Jana Kaplického, Amanda Levete. 2 — V Manchesteru se návrhu centra Maggie chopil Norman Foster, který v roce 2016 navrhl stavbu definovanou subtilní dřevěnou konstrukcí, jež zakrývá i vnitřní skleník. 3 — Americký architekt Steven Holl navrhl jedno z center Maggie v Londýně na místě sousedícího s velkým nádvořím nemocnice Svatého Bartoloměje.

Nemocnice byla založena ve Smithfieldu ve 12. století a je nejstarší v Londýně. Holl vytvořil nový objekt optimistického charakteru s průsvitnou fasádou. 4 — Maggie ve městě Dundee je jedinou permanentní stavbou, kterou na britském území navrhl Frank Gehry.

servis maggie.org

léčba architekturou

043

center sama výrazně podílela ještě během svého boje s rakovinou, který bohužel po 18 měsících prohrála. Během té doby úzce spolupracovala se svým lékařským týmem, jehož součástí byla také onkologická sestra Laura Lee, nyní výkonná ředitelka Maggie, s níž formulovala základní teze nového přístupu k péči pacientů s rakovinou.

Maggie věřila, že je důležité, aby lidé s rakovinou měli absolutní důvěru v lékaře i další účastníky jejich léčby, zkoumala proto centra na léčbu rakoviny po celém světě, aby našla způsoby, jak by pacienti mohli s touto vážnou nemocí žít lépe. Pro centrum si představovala vstřícný a pozitivní prostor, v němž by se klienti a jejich rodiny a přátelé mohli setkávat s jinými lidmi v podobné situaci a dostávat psychickou podporu včetně rad ohledně jejich léčby, stresu apod.

První centrum Maggie postavil v roce 1996 architekt Richard Murphy, který byl za svůj design o rok později nominován na prestižní Stirlingovu cenu. Od té doby jich ve Velké Británii vznikly desítky, všechny navržené špičkovými architekty z celého světa. Na práci Britů, jako byli Richard Rogers, Norman Foster či Zaha Hadid, tak navázali například Frank Gehry, Kisho Kurokawa, studio SnØhetta nebo Steven Holl. Všichni ve svých rozličně navržených stavbách, ať už z betonu, cihel, dřeva, skla, nebo kovu, měli vždy na paměti nejdůležitější ideu center Maggie: vytvořit takové místo, ve kterém se budete i přes ohromný stres a strach z nemoci přece jenom cítit dobře.

3

4

build

045

Josef Pleskot S předním českým architektem Josefem Pleskotem jsme si povídali nejen o duševní rovnováze a spokojenosti, které můžeme v obecné rovině dosáhnout také kvalitními architektonickými zásahy.

V jeho ateliéru v pražských Holešovicích, do kterého pronikaly paprsky zimního slunce, jsme hovořili o vizích, které spoluvytvářejí lepší budoucnost našeho prostředí. text Adam Štěch foto Filip Beránek

Naše aktuální číslo se točí kolem tématu well-being. Co děláte vy, abyste byl ve vašem životě a profesi šťastný?

Takovou otázku jsem ještě nikdy nedostal. Obecně se ale snažím být naplněný prací, která mi dává smysl. A když vidím, že je klient spokojen, tak mě to hodně naplňuje. Architektura je totiž o dialogu, a když je plodný a přátelský, dobré výsledky se vždy dostaví. Dále se řídím obecnými morálními principy a hodnotami, na základě kterých si stavím svůj život, abych se v partnerských a profesionálních vztazích nedostával do neřešitelných problémů. Snažím se žít s vlastními omezeními, než je zbytečně překračovat.

Otázkou nakonec ale zůstává, co je ten šťastný život, co ho definuje. Myslím si, že každý by se měl na své cestě za štěstím podřídit sebekázni.

Když jste byl mladý, přemýšlel jste o tom, jak chcete žít, kam by měl váš život směřovat? — O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Bral jsem věci tak, jak přicházely. Snažil jsem se ale vždy rozpoznat příležitosti, které mohou otevírat další cesty. Ale i tak jsem některé z těch dveří, za kterými by nakonec spokojenost a štěstí být nemusely, raději nikdy neotevíral.

Snažil jsem se být citlivý, vnímat životní situace a odnést si z nich to nejlepší.

Jste duchovní člověk. Jak vám to pomáhá v životě? — Samozřejmě, že mi to pomáhá. To tak má být, k tomu víra je.

Nikdy jsem se necítil z mé víry nijak traumatizovaný, naopak.

Také jsem se dočetl, že jste začal včelařit. Jak vás to obohacuje? — Ano,

včelaření v naší rodině založil můj syn a já se k němu přidal. U Písku, kde jsem vyrůstal, máme několik včelstev. Myslím teď na ně docela často a začínám tomu trochu propadat. Je to jeden ze skvělých způsobů, jak opět porozumět přírodě, potažmo světu a jeho řádu.

Svou kariéru jste začal v období postmoderny. Jak jste se s ní vyrovnal?

A co si o postmoderně myslíte dnes?

Do jisté míry to byla pro mou generaci revolta. Za postmoderní uvažování se u nás na škole vyhazovalo. Když například udělal někdo postmoderní projekt, tak se dostal do problémů. Týkalo se to i mě, protože za postmoderní přístup ve své diplomové práci jsem byl také málem vyhozen. Pro mě to byl přístup, který evokoval zapomnění a oživení si paměti,

046

„Obecně si myslím, že estetizace by měla být až tím posledním nástrojem, který v architektuře použít. Když jdete více po podstatě věci a estetika má možnost se zjevit teprve v průběhu, tak to v hlavách lidí zůstává podstatně déle.“

Josef Pleskot

tradice a historie. Tehdy jsem vyrůstal pod velkým vlivem teoretika Jiřího Ševčíka a jeho postmoderního zkoumání. Nasával jsem všechny jeho poznatky a později jsme společně zkoumali obraz města. Také mě ovlivnil Kevin Lynch a převažující dobové společensko-sociální myšlení. Začal jsem si dělat názor, že komplexní a celkové utváření prostoru je mnohem důležitější než budování individuálních a zajímavých solitérů, monumentů architektury. Rezignoval jsem na kouzlo designu a sázel jsem spíše na promyšlená řešení a chápal architekturu jako médium, které dokáže řešit vztahy, nějak je korigovat a regulovat. A do tohoto uvažování se postmoderna přesně hodila. Odráželo se to v tvorbě architektů, které jsme v té době sledovali. Byli to Aldo Rossi, bratři Krierové a zejména pak Roberto Venturi. Ten ovlivnil bezesporu i jednu z mých prvních realizací, domek u Písku z konce sedmdesátých let.

Myslíte si, že postmoderna byla po dekádách přísného racionalismu, modernity a systematizace myšlení snahou humanizovat prostředí, v němž žijeme?

Tehdy se mluvilo o architektuře jako o jazyce. A znamenalo to předkládat lidem architekturu jako produkt, který je k přečtení, který k nám promlouvá pomocí symbolů a niterných, hluboce zakořeněných prožitků. A ve výsledku se může jednat opravdu o detaily. Zajímalo mě tehdy vytváření takové architektury, která bude přátelská a srozumitelná. A zajímá mě to dodnes.

Takže je pro vás postmoderna stále aktuální? — Určitě, a možná více než kdy jindy. Myslím si, že především u mladé generace je dnes postmoderní způsob myšlení velmi aktuální.

Jak jste v té době vnímal tehdejší oficiální architekturu velkých veřejných budov sedmdesátých let? — Nikdy jsem k nim neměl negativní vztah. Naopak, například Karla Pragera jsem vnímal pozitivně a jeho velké projekty jako například Novou scénu a Federální shromáždění jsem měl rád. Jsou to bezesporu skvělé počiny, projev silnějších osobností v architektuře.

Naopak těch velkých monumentů nakonec tolik nebylo. Jsem rád, že se dnes ukazuje jejich kvalita. Bohužel se vlna obdivu k těmto stavbám zvedla trochu pozdě.

build

047

048

Například o skvělý Transgas jsme již přišli.

Tehdy jsem kritizoval fakt, že stát budovu prodal do soukromých rukou a nakonec chtěl od nového majitele, aby ji zachránil.

Pokud hodnota takové stavby byla pro naši společnost důležitá, neměl se jí stát zbavit, ale spíš se postarat o její ochranu sám. A myslím si, že to platí pořád. Dům Radost nebo Elektrické podniky měl také odkoupit stát.

Tak mě teď napadá se vás zeptat na aktuální dění kolem nového projektu na Hlavní nádraží v Praze? Slyšel jsem Petra Hlaváčka mluvit o tom, že je pro něj důležitější rozvoj města než historické hodnoty odbavovací haly ze sedmdesátých let, která by měla být do velké míry v rámci nového projektu v podstatě zbořena. Souhlasíte s ním? — Já bych tomu docela věřil, co Petr Hlaváček říká. Ale jestli je u nás skutečně důležitá postmoderní stavba, tak je to právě Nová odbavovací hala hlavního nádraží od Jana Bočana, Aleny Šrámkové a celého kolektivu. Je mi to líto, ale na stranu druhou je nový záměr rozvinout prostupnost nádraží s Novým Městem a Vinohrady velmi důležitá věc.

Nové hlavní nádraží by mělo dělat dánské studio Henning Larsen a pražskou filharmonii jiný dánský ateliér BIG. Myslíte si, že Dánové a jejich koncepce veřejného prostoru vyřeší problémy Prahy a stane se z ní tzv. „šťastná Praha“, jak to reflektuje právě návrh nového hlavního nádraží, který se doslova jmenuje Šťastný hlavák? — Myslím si, že ne. Trochu se vztekám a zároveň stydím, že toho štěstí nemůžeme dosahovat sami vlastní erudicí. Zároveň si ale myslím, že by tu určitě měli pracovat architekti z celého světa, ale měli bychom se s nimi vždycky dobře konfrontovat. A toho jsme úplně nedosáhli.

Dlouhodobě se zabýváte problematikou magistrály. Proč a co je vaším cílem?

Je to takové moje vlastní zadání. Jeden z těch cílů je například vznik filharmonie na Vltavské. Protože Vltavská je součástí tohoto celku. A myslím si, že návrh dánského BIGu je dobrý, protože se skvěle vztahuje k místu, vytváří rozšířenou enklávu městského centra, a to si myslím, že

Josef Pleskot

je největší přínos celého návrhu. Podobně si představuji mnohem více míst, která by se k magistrále vztahovala. Když už ji tady máme, tak bychom s ní měli nějakým způsobem pracovat a zcela ji nezatracovat.

Podívejte se na její dokonalou nivelitu.

Všichni by ji nejraději zbourali, ale já jsem pro to, aby se zachovala v té výškové úrovni, v jaké je. Od Pankráce až po Vltavskou se díky magistrále dá Praha vnímat jako jedinečný celek ve všech svých urbanistických konfiguracích. Myslím si, že bychom měli k takto visuté ulici přiřa-

zovat domy a propojovat ji tak s městem.

Měly by to být domy, které se k magistrále vztahují a ne se od ní odtahují. Zabývám se tím, jak nechat cestu od severu k jihu běžet, protože má velkou logiku, ale zároveň ji nevnímat jako prvek rozdělení, ale spíše naopak spojení. A nakonec v určitých jednotlivých uzlech/centrech se skrze magistrálu mohou krásně propojit jednotlivé čtvrti. Chápal bych je jako takové propojující platformy. Měly by kolem nich vznikat veřejné budovy a instituce, které těm místům dají důležitost.

build

049

„Je důležité stavět tak, jak si to místo žádá, ne tak jak by si přál architekt, ten by měl bedlivě rozpoznávat strukturu území. Práce by měla být kontextuální.“

050

Josef Pleskot

build

051

s konfigurací terénu. Když se s ním pracuje hrubě, bohužel zanikají právě jemnosti daného prostředí. Důležité jsou i výhledy a průhledy, vizuální kontakt s jinými územími. Tyto věci ovlivňují myšlení obyvatel a jejich příslušnost k dané čtvrti a potažmo samozřejmě jejich spokojenost.

Jak popisujete tyto principy, tak mě napadá práce Jože Plečnika, s níž jste také v rámci svých projektů pracoval.

Jeho urbanismus byl především o humanistickém pojetí. — Když jsem s ním přišel do přímého kontaktu na Pražském hradě, tak nebyl pro generaci starší o 15 let než já vůbec aktuální. Byl na okraji zájmu – jak pro avantgardu, tak pro poválečné modernisty. Ale právě s postmodernou začal být vlajkovou osobností nazírání na architekturu. Dokázal totiž pracovat s klasickými prvky velmi svobodně a nově.

A co rušná a neekologická doprava?

V poslední době se názory na dopravu rychle mění. Jsme schopni ji zásadně zpomalit, nemusí být rychlá, ale může být plynulejší a bezpečnější. Existují elektromobily, které jsou menší a efektivnější. Určitě by se tam také měla přidat tramvajová linka, aby se doprava diverzifikovala. Je fascinující, jak se mobilita rychle proměňuje.

Za 15 let to vše může být úplně jiné.

Pracoval jste a pracujete i na dalších urbanistických celcích. Jak vás ovlivnila teorie obrazu města, když jste začal pracovat v Litomyšli? — Zcela zásadně mě ovlivnila. Čerpám z ní celý život.

Jaké principy jste v těchto projektech uplatňoval? — V nejobecnější rovině je to především rozpoznání genia loci.

Je důležité stavět tak, jak si to místo žádá, ne tak jak by si přál architekt, ten by měl bedlivě rozpoznávat strukturu území.

Práce by měla být kontextuální. Jinak se má zacházet s územím, které má potenciál být centrem, jinak zase s lokalitou, která má potenciál jakési hranice. To jsou velmi důležité kategorie, které souvisí i s bezpečnostní situací a spokojeností obyvatel.

Lidé se pak mohou cítit být příslušníky nějaké komunity, jinde se zase mohou cítit jako návštěvníci. A to vše má konotace ve společenském chování. Je to také o práci

Jiný příběh jsou Vítkovice v Ostravě, kde obnovujete velmi drsné průmyslové prostředí. Jak tam pokračujete? — Slibně.

Teď se staví v areálu hotel. Na stole máme také projekty obytných celků, zabýváme se vysokými pecemi 4 a 6, kde by mělo vzniknout muzeum. Pracujeme tam již 15 let. Je to kontinuální projekt. Myslím si, že jsme dostali povědomí o Ostravě do celé republiky a asi i za její hranice. A jsem rád, že naše pojetí obnovy průmyslového dědictví je trochu jiné než jinde v zahraničí. Osvobodili jsme se od romantizování a estetizace industriální architektury.

Obecně si myslím, že estetizace by měla být až tím posledním nástrojem, který v architektuře použít. Mnoha lidem ale na druhou stranu pomáhá najít si k architektuře vztah. Ale je to krátkodobé. Když jdete více po podstatě věci a estetika má možnost se zjevit teprve druhotně, tak to v hlavách lidí zůstává podstatně déle. A to si myslím, že se nám v Ostravě daří. Nic jsme tam nezjemňovali, neestetizovali. Čím stimulujete váš mozek, když zrovna nepracujete? — Snažím se dělat hodně věcí. Mám rád literaturu, mám rád přírodu, mám rád vědu. Všechno se mi daří sledovat, i když dost povrchně, a je to pro mě povznášející.

052

build

moderní

Idea zdraví, hygieny a v dnešní terminologii také well-beingu byla jedním z klíčových témat ovlivňujících vývoj moderní architektury dvacátého století. Posedlost čistým prostředím může být inspirací i pro náš současný a v podstatě stále post-pandemický život.

hygiena text a foto Adam Štěch

Moderní architektura se zrodila na přelomu 19. a 20. století s touhou vytvořit prostředí reagující na nové potřeby a kvality soudobého života. Tehdejší progresivní architekti byli přesvědčeni, že by nové stavby měly být otiskem doby, zkonstruované s pomocí nových vědeckých objevů, za použití progresivních technologií a reflektující politické a sociální zájmy společnosti.

Když vídeňský architekt Otto Wagner vydal v roce 1896 svou zásadní knihu Moderní architektura, vyzýval k tvorbě takové architektury, která by vyhovovala současným potřebám a ideálům. Využil při tom rodící se konstrukční technologie a materiály. Ve svých projektech, jako je především Poštovní spořitelna ve Vídni, demonstroval své nápady na konkrétních

řešeních: enormní použití skla, hliníku nebo gumy. Všechny tyto materiály vnesly do reprezentativní architektury nové kvality industriální éry. Velká prosklená klenba nad hlavním sálem přivádí do interiéru dostatek světla, hliník na fasádě symbolizuje funkci budovy a guma na schodišti umožňuje chůzi bez nebezpečí uklouznutí na hladkém mramoru. V neposlední řadě byla ideální pro snadné čištění.

Byl to zásadní projev toho, jak nové technologie a materiály a jejich chytré využití mohou učinit budovy čistějšími, bezpečnějšími a praktičtějšími než kdykoli předtím. Wagner a další průkopníci, jako byli Charles Rennie Mackintosh nebo Josef Hoffmann, už tehdy předjímali zcela nové hnutí modernismu dvacátých

a třicátých let, které funkčnost, hygienu a důraz na zdraví posunulo do popředí architektonického myšlení. Walter Gropius, Ludwig Mies van der Rohe, Le Corbusier a všichni další významní evropští architekti meziválečného období vytvářeli takovou architekturu, která byla jednoduchá, praktická a elegantní, ale také hygienická, snadno omyvatelná a společensky odpovědná.

Maison de Verre (Dům skla) v Paříži byl postaven na počátku třicátých let pro pokrokového gynekologa Jeana Dalsace. Moderní omyvatelné materiály definovaly jeho vytříbenou architekturu.

054

build

Detail skleněného pítka v prostorách radnice ve švédském Gothenburgu, kterou dokončil ve druhé polovině třicátých let architekt Erik Gunnar Asplund, svědčí o snaze zpřístupnit veřejnosti zdroje pitné vody.

Vídeňský architekt Otto Wagner je jedním z otců moderní architektury. Byl to právě on, kdo hovořil o architektuře praktické, čisté a hygienicky nezávadné. V praxi takové myšlení uplatnil například v projektu vídeňské Poštovní spořitelny, jejíž prosklená hala je esencí zdravého interiéru.

Důraz na hygienu se stal ještě důležitějším po řádění španělské chřipky v letech 1918—1920 a pozdějším vzestupu tuberkulózy. Architektura, která umožňuje lidem zůstat zdraví, se stala základním atributem moderního hnutí. Velká pásová okna propouštějící dostatek slunečního svitu, střešní terasy a hladké moderní materiály se staly nedílnou součástí projevů architektů i jejich teoretických programů. Le Corbusier zahrnul tyto myšlenky do svých slavných pěti bodů moderní architektury, interiérový dekoratér Pierre Chareau a architekt Bernard Bijvoet společně navrhli v Paříži Maison de Verre (Dům skla) jako dokonalý stroj pro zdravý život a další architekti otevřeli dříve temné

a dusné obytné prostory slunci a čerstvému vzduchu. „Je třeba litovat, že žijeme v nehodných domech, protože ničí naše zdraví a naši morálku. Je naším údělem stát se usedlými tvory; domy nás hlodají v naší liknavosti, jako konzum. Brzy budeme potřebovat příliš mnoho sanatorií. Musíme být litováni. Naše domy se nám hnusí; létáme z nich a navštěvujeme restaurace a noční kluby; nebo se shromažďujeme ve svých domech zachmuřeně a tajně jako ubohá zvířata; stáváme se demoralizovaní,“ napsal Le Corbusier ve své zásadní knize Towards a New Architecture, v níž formuloval zásadní principy modernity. Stejně tak jako miloval nové dopravní prostředky a stroje, vyjádřil svůj neskonalý obdiv také

Hygienickými materiály jako sklo a keramika je obložena koupelna ve vile De Ooievaar v Ostende, kterou navrhl Jozef De Bruycker.

moderní hygiena

055

k modernímu kanalizačnímu systému.

Podle něj pak byl splachovací záchod jedním z nejvýznamnějších vynálezů naší éry.

Sanatoria jako stroje na léčení Obecná představa o moderní architektuře jako hygienickém prostředí, které může zvýšit kvalitu zdraví obyvatel, se zhmotnila nejen v podstatných prvcích její konstrukce a designu, ale také ve specifické typologii přímo řešící téma zdraví.

V tomto ohledu byly nemocnice a sanatoria vysoce vlivnou součástí moderního hnutí. Spojení architektury a zdraví bylo v těchto odvážných projektech nejtěsnější. „Na počátku 20. století architekti a kritici hodně mluvili o tuberkulóze. Byla to jejich skutečná posedlost. Tato nemoc v podstatě modernizovala architekturu, a to nejen prostřednictvím nových materiálů a technologií. Proč to bylo pro ně tak důležité? Protože tehdy umíral na tuberkulózu téměř každý sedmý člověk, ale ve velkých metropolích, jako byla Paříž, to byl spíše každý třetí,“ říká historička architektury a autorka knihy X-Ray Architecture Beatrize Colomina. Ve své publikaci zkoumá obrovský dopad lékařského diskurzu a zobrazovacích technologií na formování, reprezentaci a recepci architektury 20. století.

Zpochybňuje normální chápání moderní architektury a hovoří o tom, že byla formována dominantní lékařskou posedlostí své doby: tuberkulózou a jejím primárním diagnostickým nástrojem, rentgenem.

Moderní architektura a rentgen se zrodily přibližně ve stejnou dobu a vyvíjely se paralelně. Zatímco rentgen odhalil vnitřek těla, moderní budova odhalila svůj interiér a dramaticky převrátila vztah mezi soukromým a veřejným. Architekti prezentovali své stavby jako druh lékařského nástroje pro ochranu a posílení těla a psychiky.

V tomto duchu se sanatoria a nemocnice staly dokonalými stroji pro zdraví, stimulovaly architekty k novým řešením funkcionalistické architektury, která mohou léčit na další úrovni. Nejznámějším příkladem ze všech je pravděpodobně sanatorium Paimio, které postavil

Také sport a fyzická odolnost rezonovala v prosazování moderního životního stylu. Kult tělesné dokonalosti využil ve své propagandě italský diktátor Benito Mussolini. Společně s architektem Luigim Morettim realizoval například elegantní budovu šermířské akademie v Římě.

Hned vedle pak architekt Costantino Costantini realizoval bazén, jehož interiér zdobí mozaiky s figurami plavců zobrazených ve své dokonalosti jako bozi. Jejich autorem je Giulio Rosso.

finský architekt Alvar Aalto v roce 1932.

Elegantní bílá budova připomínající velkou zaoceánskou loď uprostřed finského lesa se otevírá do krajiny zaoblenými formami, rozlehlými terasami a pásovými okny. Aalto navrhl architekturu i všechny prvky v budově citlivě reagující na potřeby pacientů s tuberkulózou. Například jeho slavné křeslo Paimio bylo z překližky zkonstruováno tak, aby se při sezení lépe dýchalo. Tuberkulóza se v té době léčila především čerstvým vzduchem a slunečními paprsky. To také ovlivnilo architekturu sanatorií, která často byla určitými soustavami teras a balkónů.

Sanatorium Zonnestraal v Hilversumu, kompletně obnovené do své původní podoby v roce 2010, bylo jedním z hlavních úspěchů holandského funkcionalistického hnutí známého jako Nieuwe Bouwen

(Nové stavitelství). Budova byla navržena v letech 1925—1931 architekty Janem Duikerem a Bernardem Bijvoetem, který přibližně ve stejné době spolupracoval s Pierrem Chareauem na stavbě již zmíněného domu Maison de Verre v Paříži.

Dramatická bílá a skleněná struktura sanatoria se horizontálně rozkládá do krajiny a díky rozsáhlému použití skla působí vzdušně a otevřeně. Se svými čistě bílými pravoúhlými objemy, tenkými modrými ocelovými rámy, rampami a terasami připomíná jakýsi lékařský přístroj.

I v tehdejším Československu se budovala sanatoria. Nejznámějším z nich byl Machnáč v Trenčianských Teplicích, navržený v roce 1932 představitelem radikálních levicových tendencí Jaromírem Krejcarem. Machnáč bezesporu představuje vrchol českého funkcionalismu. Velké

056

build

Hygiena a čistota se staly obecnými principy funkcionalismu. Dbal na ně i německý architekt Ludwig Mies van der Rohe při návrhu brněnské vily Tugendhat.

Jakýmisi stroji na zdraví byla ve třicátých letech velká sanatoria, která se budovala většinou v lázeňských městech. V Trenčianských Teplicích vzniklo sanatorium Machnáč, které navrhl progresivní funkcionalista Jaromír Krejcar.

Dnes tato unikátní stavba bohužel chátrá.

zařízení bylo koncipováno s využitím avantgardních teorií hygienické čistoty, s balkóny a terasami navrženými tak, aby přiváděly sluneční světlo do pokojů k pacientům, kteří byli léčeni pomocí nejnovějších technologických inovací. V současné době je budova bohužel prázdná a téměř celá zničená. Její soukromý majitel i přes odpor občanských iniciativ pravděpodobně čeká, až spadne.

Další zajímavé stavby sanatorií najdeme například v Savojských Alpách ve Francii, poblíž horského střediska Megéve.

Architekti Pol Abraham a Henry-Jacques Le Meme tam navrhli na začátku třicátých let několik budov. Nejvýraznější ze všech je Sanatorium Martel de Janville na Plateau d'Assy. Velkou stavbu zasazenou do alpského kontextu zdobí řada balkonů a byla zařízena modernistickým nábytkem od Jeana Prouvé a Julese Leleua.

Fyzická síla ­moderního­člověka­ Sport a propagace pohybových aktivit sehrály zásadní roli ve zdravém životním stylu meziválečné společnosti. Mnoho intelektuálů, sportovců, společenských osobností, umělců a architektů propagovalo pohyb jako prevenci proti nemocem.

Sport byl nový trend a architektura a design na něj reagovaly. Hnutí modernismu

moderní hygiena

057

„Stejně tak jako Le Corbusier miloval moderní dopravní prostředky a stroje, vyjádřil svůj neskonalý obdiv také k modernímu kanalizačnímu systému a splachovací toaletě.“

tak nezapomnělo na žádnou typologii architektury včetně sportovních zařízení. „Chceme upozornit, že města a obce by se měly starat o zdraví svých obyvatel.

Je to jejich veřejný zájem. Proto je výstavba lázní a bazénů nezbytná,“ napsal architekt Kolátor ve své knize Koupel z roku 1935. Byl jedním z nejplodnějších architektů, specializovaných na stavbu lázní a koupališť. Lázně a bazény byly v té době skutečně oblíbeným tématem. Jen renomovaný brněnský architekt Bohuslav Fuchs navrhl dvě výjimečná koupaliště.

Jeho dřevěný pavilon šaten lázní Polanka v Třebíči byl postaven v roce 1934

v podobě dřevěné polychromované konstrukce. Ještě větším projektem byly lázně Zelená žába v Trenčianských Teplicích, dokončené v roce 1936.

Krytý bazén také dominuje sportovnímu komplexu na Foro Italico v Římě.

Tento olympijský areál, postavený během třicátých let v monumentálním racionalistickém stylu, zahrnuje nejen velký bazén, ale také nechvalně proslulou tělocvičnu Benita Mussoliniho, který byl tělesnou dokonalostí doslova posedlý. Olympijský bazén navrhl architekt Costantino Costantini a Giulio Rosso jej vyzdobil velkými mozaikami znázorňujícími svalnaté muže,

v nichž jako by se zrcadlilo oblíbené fašistické téma o nadřazené rase. Výše zmíněnou, mramorem pokrytou tělocvičnu pro italského diktátora Benita Mussoliniho uvnitř této budovy navrhl Luigi Moretti, který v letech 1934—1936 postavil také nedalekou školu šermu L'Accademia di scherma. Tato zvláštní obsese ve fyzické dokonalosti je pro nastupující fašistické diktátorské režimy ve třicátých letech typická. Z kultu lidské dokonalosti a zdraví se tak nejenom prostřednictvím Mussoliniho fašismu nakonec stala jen zástěrka pro získání moci a manipulaci s masami.

Jedno z nejvýznamnějších sanatorií, kde se léčila tuberkulóza, vzniklo v nizozemském Hilversumu. Jeho mašinistická konstruktivistická architektura dokládá víru tehdejších architektů, že modernismus může změnit svět k lepšímu.

build

059

hard core text Tereza Finková foto Alex Shoots Buildings

V historickém jádru Kutné Hory ožil po zdařilé rekonstrukci od ateliéru Byró architekti nevelký řadový domek, který získal zpět svou ztracenou autenticitu. Úplně původně stál na stejném místě středověký dům, který však shořel a na konci 19. století jej nahradil nový objekt. Jak ale podotýkají sami architekti Jan Holub a Tomáš Hanus, dům prošel v sedmdesátých letech rozsáhlou a nepříliš citlivou rekonstrukcí, která zcela proměnila jeho povahu. „V momentě, kdy jsme byli investory osloveni k projektu kompletní renovace, pozbýval de facto jakékoliv autenticity a charakteru. Naším hlavním záměrem bylo v domě znovuobjevit jeho paměť a původní vrstvy, kterých nebylo mnoho, a prolnout je s vrstvami novými tak, aby vzájemně tvořily celek. Hranici mezi starým a novým jsme se snažili spíše znejišťovat, než aby na ni bylo upozorňováno. Nové zásahy mají objektu přinést nové impulzy, které spočívají zejména v nečekaném propojování jednotlivých prostor domu interiérovými okny a otvory,“ vysvětlují. Leitmotivem domu je točité schodiště, které se nachází v jádru dispozice. Mezi přízemím a patrem je původní kamenné schodiště, mezi patrem a podkrovím je pak nově navržené schodiště tvořené pouze ocelovými stupni, jež propouští dolů denní světlo, které se dovnitř dostává střešním světlíkem. K náladě a charakteru domu přispívá také barevnost.

Zatímco exteriér je pojatý střídmě, práce s barvami v interiéru je pak mnohem expresivnější a odvážnější.

servis byro.cz

zachraňte knihovnu! text Tereza Finková, foto Aleš Jungmann

Premonstráti, kteří v současnosti žijí v Želivském klášteře, se hodně vymykají představě mnichů uzavřených ve světě křesťanské víry a kontemplace. Proto, když se rozhodli opět vrátit k životu klášterní knihovnu, oslovili architekta Jana Šépku, aby přišel s ryze soudobým návrhem.

062

Do betonových podpor jsou odlitá pořadová čísla jednotlivých vrstev, podle nichž pak knihovnice zpracuje katalog. Jsou v přední části navrženy ve zlatém řezu, jejich proporce se tedy pořád proměňuje podle výšky.

servis sepka-architekti.cz

build

Želivský klášter má velmi bohatou, pestrou a zároveň pohnutou historii. Původně byl založen jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v polovině 12. století byl osídlen premonstráty stejně jako Strahovský klášter v Praze. Svou současnou architektonickou podobu získal počátkem 18. století, kdy byl poté, co ho již po několikáté zachvátil požár, přestavěn podle plánů Jana Blažeje Santiniho.

A stejně jako na Strahově měli také bratři v Želivě velmi exkluzivní knihovnu plnou vzácných svazků. „Původní podoba knihovny v Želivském klášteře se dochovala na jediné fotografii z 30. let,“

říká Jan Šépka a ukazuje mi kopii snímku, na němž je velký barokní sál se stropními malbami zaplněn historickým mobiliářem plným knih. „Nicméně po roce 1948 se z kláštera stal internační tábor pro duchovní. Komunisti knihovnu úplně zlikvidovali, a to jak regály, tak samotné knihy.

Bratrům se podařilo pár svazků zachránit a přestěhovat do Strahovského kláštera, spousta cenných knih se ale vyhodila,“ vysvětluje architekt. Po roce 1989 se premonstráti do Želiva vrátili a začali tam opět žít standardní klášterní život. Jejich knihovna před rekonstrukcí vypadala tak, že v ní byly bez ladu a skladu navršené knihy, které se jim během let podařilo získat zpět. „Bratři měli od začátku požadavek na soudobou knihovnu, nechtěli repliku. Chtěli oživit krásný barokní prostor.

Naším výstupem mělo být dostat do sálu co nejvíce knih, vlastně všechny, co tam mají. Tak nás napadlo seřadit je podle výšek od největší po nejmenší, odspoda nahoru,“ popisuje architekt. Výsledný návrh tedy spočívá v tom, že byla využita všechna místa kolem stěn, jako tomu bylo v minulosti, plus byly přidány dva nižší pulty do prostoru. Všechny metráže odpovídají maximálnímu počtu knih tak, aby se vešly. Zjednodušeně řečeno, celé je to navrženo knihám na míru.

Uprostřed knihovny stojí dlouhý stůl, ocelová deska, na níž jsou vystaveny ty nejcennější svazky. Jsou otevřené a zakryté zaoblenými plexisklovými poklopy.

Protože přímo pod knihovnou se nachází refektář, je stůl s knihami paralelou k jídelnímu stolu, je jakousi hostinou vědění.

Poklopů s „prostřenými“ knihami je zde 13 stejně jako bylo stolovníků u poslední večeře. Opat prý byl z tohoto nápadu nadšen. Druhý příběh, jenž se váže k projektu, je samotná koncepce. „Hledali jsme, jak nově ztvárnit knihovnu, a tak jsme ji rozdělili do podpor a polic. Podpory jsou betonové a police ocelové a celé je to skládačka bez spojů. Navíc se tyto kvádry odlévaly přímo na místě. Ze Želivky jsme brali štěrk a kamínky, které jsme přidávali do betonu. Samotná stavba pak trvala asi týden,“ vzpomíná Jan Šépka a nezapomene vyzdvihnout práci paní knihovnice Opltové, která všechny knihy v Želivském klášteře prošla, roztřídila a nakonec bude podle jejich umístění do očíslovaných regálů zpracovávat katalog.

Máme nové byty

v Modřanech AhojVanguard.cz

Jediný projekt s vlastním bazénem

064

build

krajina hudby text Adam Štěch foto archiv BIG

Praha je zase o kousek blíže nové filharmonii. Dánské studio BIG zveřejnilo po dvou letech od vítězné soutěže novou, detailnější studii projektu.

Pod hlavičkou eponymního ateliéru BIG proměňuje architekt Bjarke Ingels díky svým k veřejnému prostoru citlivým projektům podobu světových metropolí.

Teď je na řadě Praha, pro kterou již přes dva roky vyvíjí se svým týmem novou Vltavskou filharmonii. Na konci minulého měsíce se v Praze uskutečnila tisková konference, na které velmi populární Bjarke Ingels představil sérii detailnějších vizualizací. „Jsme teď zhruba ve dvou třetinách práce na finalizaci návrhu. Představili jsme konkrétnější prvky exteriéru i interiéru budovy, v jejíchž lokálně vytěžených materiálech se bude odrážet příběh Vltavy od jejího zrodu v podobě malé bystřiny až po majestátní řeku,“ vysvětluje Ingels hlavní myšlenku prostorově propracované budovy, jejíž kamenné i dřevěné povrchy symbolizují naši zemi a v interiérech sálů zároveň tvoří důležité akustické elementy. „Podrobná architektonická studie je pro nás zásadním mezníkem. Na jejím základě se totiž budou moci rozběhnout samotné projekční práce a získávání všech potřebných povolení nezbytných pro to, aby se mohlo v roce 2027 začít se samotnou stavbou,“ dodává vedoucí projektového týmu Vltavské filharmonie Martin Krupauer. Veřejnost se bude moci s novými vizualizacemi, videem s pohledy ze střechy budovy či projektem ve 3D realitě seznámit až do 18. února v CAMPu v rámci výstavy věnované Vltavské filharmonii.

servis big.dk

krajina hudby

065

066

build

build news

Od japonských architektů se učíme, jak lépe pracovat s minimálním prostorem a jak otevřít naše domovy experimentu a nekonvenčním řešením.

text Adam Štěch foto archiv studií

1

2

3

1

2

3

vlna

warehouse

rádius

S nepravidelnou parcelou ve městě Fuzuku si skvěle poradili architekti z ateliéru Class Archi studio, když navrhli dlouhý dům, jehož čistý bílý objem se sedlovou střevou se jako arabeska elegantně vlní mezi již existujícími okolními stavbami.

Pozoruhodnou syntézu skladiště a víkendového domu se podařilo vytvořit studiu Arii Irie Architects v japonském Isumi. Architekti o domě mluví jako o primitivním přístřeší, jehož prefabrikovaná forma je redukována na absolutní minimum.

Výrazně prohnutá fasáda rodinného domu pro začínajícího umělce v centru Tokia od Tana Yamanouchiho a jeho studia AWGL je inspirována pokřiveným světem tradičních japonských komiksů Manga. Interiér téměř bez oken je osvětlen střešními světlíky.

class-aa.com

ariiirie.com

awgl-inc.com

A Lot With Little 07/02–03/03

2024

Projekce o udržitelné architektuře očima 10 světových architektů

C entrum A rchitektury a M ěstského P lánování Vyšehradská 51, Praha 2, úterý–neděle, 9.00–21.00, vstup zdarma www.praha.camp

CAMP je financován Magistrátem hlavního města Prahy.

wear

handsome

068—094

text Adam Štěch, foto Mario Kroes, Piotr Stoklosa

handsome

Architektura a móda vždy patřily k sobě. Jak domy, tak oblečení nás obklopují na každém kroku, utvářejí estetiku našeho světa a patří k sociálnímu statusu.

Není se proto čemu divit, že i tak slavný architekt, jakým je Frank Gehry, propůjčil svůj talent kolekci skulpturálních kabelek, jež značka Louis Vuitton představila na festivalu Art Basel Miami Beach.

Frank Gehry si kdysi položil otázku, jaký je rozdíl mezi architekturou a sochařstvím.

Zároveň si na ni i odpověděl: „V architektuře musí být vždy toaleta.“ Narážel tak na svůj sochařský přístup v tvorbě. V jeho případě totiž často jen stěží poznáme rozdíl mezi čistě výtvarnou a užitnou hodnotou.

Během několika dekád se Frank Gehry stal jedním z pilířů současné architektury, stal se „star architektem“, který udivuje svými pozoruhodnými návrhy po celém světě. Kromě toho je ale především bytostným výtvarníkem, ignorujícím rozdíly

mezi zmíněnými obory. Svým typickým sochařským a dekonstruktivistickým způsobem neopomenul vytvořit kromě domů také nábytek, svítidla, interiérové doplňky a konečně také oděvní kousky včetně kabelek, které navrhuje pro francouzský módní dům Louis Vuitton. „Existují různé úrovně kreativity a odbornosti, kterou do ní přinášíte. Jsou to roky zkušeností a v mém případě jsem postavil spoustu budov, takže se teď mohu — ve svém mladém věku — věnovat i jiným věcem. Užil jsem si spoustu legrace,“ ⟶

K oblíbeným Gehryho motivům patří zvířata, a to především ryby. Použil je také v trojici kabelek Capucines — jednou jako ilustraci, podruhé zase jako vrstevnatý reliéf a potřetí jako ucho.

070

wear

1

2

4

3 1 — Frank Gehry rád pracuje s papírovými modely. Stejně jako malíř pokladá barvy na plátno, tak on skládá a ohýbá papír. Z jeho prostorových koláží se jednou mohou stát budovy nebo kabelky. 2 — 11 nových limitovaných edic Gehryho kabelek Louis Vuitton bylo v Miami představeno společně s dalšími jeho projekty pro francouzskou módní značku. 3 — Ryby „plují“ v mnoha dílech Franka Gehryho. 4 — Model kabelky Capucines Mini Puzzle je pokryt ručně malovanými, do sebe zapadajícími okvětními lístky vyrobenými z jehněčí kůže. 5 — Frank Gehry se narodil v roce 1929 v Torontu. Patří mezi pionýry tzv. dekonstruktivismu a mezi nejvýznamnější architekty posledních čtyř dekád. Ve svém studiu v Los Angeles neustále pracuje na nových projektech.

handsome

071

„Kabelky nejsou něco, co obvykle dělám, takže je to o hledání nápadů.

Každý kreativní člověk si tím projde, je to velmi podobné, jako když natočíte film nebo vystřelíte raketu na Měsíc.“

komentuje Gehry svou spolupráci s Louis Vuitton. Ta je založena na kontinuální důvěře mezi módním gigantem a ikonou světové architektury. Vždyť Gehry je například autorem budovy nadace Louis Vuitton v Paříži, kterou dokončil v roce 2014, stejně tak jako některých světových butiků značky, naposledy například v korejském Soulu. Nebránil se ani kolekci flakonů Le Extraits, které ozdobil víčky v podobě hliníkových květů.

Naposledy se pak cesty velkého architekta a ikonické módní značky protnuly v Miami, kde na veletrhu Art Basel Miami Beach prezentoval hned 11 limitovaných edic skulpturálně pojatých kabelek inspirovaných nejenom vlastními stavbami, ale také zvířecí říší, kterou Kanaďan žijící v Americe a velký hokejový fanoušek miluje. Společně s dalšími designy pro Louis Vuitton představil Frank Gehry například vlastní verze kabelky Capucines, kterou transformoval do jakýchsi miniatur svých slavných realizací. Například kabelka The Capucines BB Shimmer Haze vychází se svými průsvitnými panely z plexiskla z designu Gehryho Musea populární kultury v Seattlu. Naopak Capucines MM Concrete Pockets je zase charakteristická několika vrstvami telecí kůže připomínající ocelový plášť Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau nebo hudební síně Walt Disney v Los Angeles. Na některé modely dokonce Gehry natiskl plány svých projektů, konkrétně u kabelky Capucines BB Analog rozeznáme vrstevnaté fasády budovy IAC v New Yorku.

5

K dalším Gehryho oblíbeným motivům patří ryby. Ty už ztvárnil během své kariéry v mnoha podobách, včetně papírových lustrů nebo celých budov. Motiv ryby se tak objevuje i na dalších třech kabelkách Capucines. Jiný model zase dostal sochařsky zpracovanou rukojeť v podobě krokodýla. Kromě Capucines se Gehry pustil do redesignu své kabelky Twisted Box, kterou představil již v roce 2014 v rámci speciální spolupráce oslavující

ikonický Monogram a 160 let existence francouzského módního domu. Dynamicky natočený tvar kabelky dostal nově stříbrný a leskle černý kabát. Přesvědčte se sami, že miniaturní nositelná architektura autora Tančícího domu v Praze je stejně invenční jako jeho působivé stavby.

servis louisvuitton.com

pod povrch styling Yegor Koryukin foto a art direction Andrew Lischuk

Klára: kožená bunda a šaty, obojí Dolce & Gabbana

Co opravdu vidíte na následujících snímcích?

Cítíte nějaké emoce? Dokážete popsat jaké? Nebo jsme díky algoritmu a rychlosti sdílení vizuálních informací zcela ztratili estetický a morální kompas? Už nehledáme ukrytou hloubku a přestáváme vnímat skutečný design oděvů a ani nepátráme po kontextu. V Dolce Vitě víme, že ze strategie nelze vytvořit emoce a že móda je výsledkem niterné tvorby a kreativního procesu.

A taky víme, že pojmy jako egoismus, soutěživost, status a poslušnost vůči autoritám leží v jádru módního systému. Móda je tak často brána za hru vítězů a poražených, za hru na „mít“ a „nemít“. Ale taková nadřazenost a podřazenost logicky produkuje obrovskou osamělost. Ale co kdyby se lidé nenarodili jen proto, aby soutěžili a usilovali o vlastní vzestup?

Co kdyby lidé byli také vrozeně dobří, narodili se připraveni k péči a náklonnosti a byli předurčeni k tomu, aby prožili svůj život v úzkém spojení s druhými? Utopie?

Když se podíváme na vztah lidí k módě a oblékání touto optikou, můžeme uvěřit tomu, že prostřednictvím oblečení mohou lidé hledat skutečné spojení a zažít opravdový pocit sounáležitosti. A to znamená naději i tam, kde je dlouho tma.

Vitória: top s kapucí a podprsenka, obojí KB+Laformela; pánské kalhoty, Fendi & Stefano Pilati; náhrdelník Serpenti, Bulgari John: vesta a kalhoty, obojí Jan Societe; náramek Serpenti, Bulgari

Ekologický kožich, Olēnich; náhrdelník a náramky, vše BRUÁ

vlevo: Šaty, Olēnich; náušnice, Sa Pasé; náramek, BRUÁ; boty, vintage vpravo: Šaty, náušnice a boty, vše BEVZA

Top, Olēnich; velká náušnice, BRUÁ; malá náušnice, à propos

vlevo: Šaty, boty a šperky, vše BEVZA vpravo: Kabát z ekokůže, Olēnich; náhrdelník a náramky, obojí BRUÁ; šperk na kotník, à propos; boty, vintage

Top, LONDI; sukně, CHAKSHYN; náhrdelník a prsten, obojí FOREMOTHERS

vlevo: Šaty, Olēnich; náušnice, Sa Pasé; náramek, BRUÁ vpravo: Body, sukně, boty a šperky, vše BEVZA

Top, Olēnich; sukně, CHAKSHYN; náušnice a prsteny, vše BRUÁ; malá náušnice, à propos

Tyto fotografie byly nasnímány 18. listopadu 2023 v kyjevském studiu Kult, čistě s lokálním týmem a s vybranými ukrajinskými značkami.

Ten den rakety ani drony na Kyjev neútočily.

Foto a art direction Andrew Lischuk Modelka Victoria Ermolenko (Wild Hunters Agency) Styling Yegor Koryukin Make-up a vlasy Nastia Redchyts Kreativní ředitel Jan Králíček

wear

087

odvážný Ital text Lenka Śubrtová foto archiv značky

Více komfortu, více elegance a co nejvíce těch nejlepších materiálů.

Opulentní požadavky plní značka Moorer s velkou dávkou italské upřímnosti.

„Upřímnost, pro kterou v Itálii dýcháme, má kořeny v hledání jednoduchosti,“ tvrdí zakladatel značky Moreno Faccincani.

Pokud jde o zimní svrchní oblečení, styl by nikdy neměl padnout za oběť teplu.

Toto své tvrzení dokazuje zakladatel značky Moorer, Moreno Faccincani, minimalistickými a nadčasovými kolekcemi, které obstojí v horských střediscích i městských džunglích. Nepoutá nápisy ani výraznými barvami, ale své k dokonalosti dotažené detaily odkrývá postupně, pečlivě zahalené do italské elegance.

Od svého vzniku v roce 2006 je Moorer synonymem vynikajícího řemesla, funkčnosti a sofistikovanosti. Je definicí pojmu quiet luxury, kdy je oblečení i bez výrazných prvků či zřejmé extravagance vnímáno na první pohled jako luxusní a velmi kvalitní. Kolekce značky obsahují jak dámské, tak pánské modely a sahají od

úpletů přes džíny, trička, boty až po bundy, kabáty a kožichy. Velmi drahé materiály, které pro své oblečení používá, musí splňovat nejvyšší možnou kvalitu. Například vikuňa se vyrábí ze srsti divoké lamy, která vyprodukuje jen malé množství extrémně jemné vlny, jež se stříhá pouze jednou za tři roky. Od toho se také odvíjí její cena.

Baby kašmír zase značka získává z koz žijících pouze na Aljašce a tento druh srsti dají kůzlata jen jednou za život. Samozřejmě vše s certifikátem cruelty-free.

Funkčnost oděvů za estetikou nijak nepokulhává. Tepelný izolační index bundy se hodí v extrémních případech až do minus 60 °C. Speciální nepromokavá technologie použitá ve švech umožní zůstat v dešti i 24 hodin. Ave Moorer!

wear

089

zlatá trojice Kruh jako nepřekonatelný ideál dokonalosti napříč časem i kulturami. Symbol celistvosti, jednoty a nekonečna.

V podání francouzského šperkařského domu Cartier pak oslava lásky, přátelství a věrnosti. Tři ikonické zlaté kruhy Trinity letos slaví 100 let. text Lenka Šubrtová foto archiv značky

Za úspěchem prstenu Trinity stojí nejen jeho dokonalý design, ale také silná symbolika. Tři propojené kruhy nabízejí nekonečné množství výkladů, od gesta rodinné soudržnosti až po symbol nekonečného přátelství nebo vyznání lásky. Je snadné přilnout k předmětu, do něhož jsou tyto poetické životní vzpomínky vtisknuty.

A není divu, že ani sto let po svém velkolepém vzniku neztratil nic ze svého kouzla a popularity.

Když Louis Cartier, syn zakladatele značky, uvedl v roce 1924 na trh jednoduché propojené prsteny z platiny (později z bílého zlata), žlutého zlata a růžového zlata, byl tento střídmý šperk — bez jediného drahokamu — odvážným odklonem od extravagantních doplňků té doby. Legenda praví, že prsten byl inspirován jeho přítelem, rebelujícím umělcem Jeanem Cocteauem. Snad pod vlivem opia prý Cocteau Louisovi řekl, že si ve snu představoval prstence kolem Saturnu a zajímalo ho, zda by Cartier mohl jejich podobu přetvořit do šperku, protože představa, že něco tak velkého a univerzálního je reprezentováno něčím tak malým a osobním, ho uchvátila. A byl to právě Cocteau, který nosil hned dva tyto prsteny navršené na sebe a přispěl ke kultu Trinity.

Kromě prstenu vznikl také náramek a oba se setkaly s naprostým úspěchem.

Jméno Trinity však přijal až o několik desítek let později, v roce 1980. Šperk neodolatelně imponoval díky plynulosti

090

zlatá trojice

1

2

Trinity je dokonalá rovnice: čisté linie, správné proporce, přesné tvary. Žádný ze tří kruhů není nadřazený ostatním, ani jeden není větší nebo menší než ty další. Je to univerzální ikona, která vplétá pouta lásky do každodenního života a jejíž kódy se staly podpisem značky Cartier.

wear

091

3

pohyblivých kroužků, na vnější straně kulatých a uvnitř hladkých, které po sobě kloužou, překrývají se a splývají. Pozoruhodná je také jeho vlastnost znovuobjevování a znovuutváření sebe sama. Design byl neustále obohacován, měnil se objem prstenů. Jejich počet byl znásoben, a to až na deset, a stylizován tak, aby zahrnoval rýhované, fasetované nebo prsteny s gadroonem.

Také na oslavu 100 let Trinity Cartier vznikly jednoduché a čisté, ale zároveň odvážné nové designy. Do kolekce se znovu vrací kultovní náramek XL z roku 2000 a také XL verze ikonického prstenu. „Myšlenka redesignovat Cartier Trinity se zdála být téměř nemožná,“ svěřuje se s tvůrčím procesem Marie-Laure Cérède, ředitelka divize hodinek a šperků Cartier. „Ale byla

4

to výzva, která nás zaujala. Zároveň jsme se odprostili od povinnosti vytvořit výsledek za každou cenu.“ A proč právě hranatý tvar? „Nový design si žádal přístup na míru,“ vysvětluje Marie. „Místo toho, abychom vycházeli z ručně kresleného náčrtu, zpracovávali jsme objem ručně — hnětli, válcovali ho, stlačovali. K našemu překvapení začal vznikat nečekaný nový tvar, který jsme nazvali polštářek.“

1 — Náhrdelník Trinity osazený diamanty doplňují dva prsteny v klasickém stylu ve verzi s jedním diamantovým kroužkem z bílého zlata a ve verzi zcela bez diamantů.

2 — Ikona z roku 1924, prsten Trinity, propojuje bílé, růžové a žluté zlato. 3 — K letošnímu 100letému výročí uvádí Cartier nové provedení šperků ve tvaru polštářku. Trojbarevná kombinace zlata a pohyblivost zůstávají, mění se tvar a zakřivení kroužků. 4 —V březnu kolekci doplní unikátní modulární prsten, který lze otáčením měnit a nosit ve dvou variantách: jako jeden široký zlatý kroužek nebo jako tři propletené kroužky s diamanty.

servis cartier.com

092

wear

Látky mají v nové kolekci Brunello Cucinelli jasně definovaný charakter: hladký a kompaktní nebo vzdušný a zrnitý, vždy s luxusním vzhledem díky dvojitým efektům, odvážným strukturám nebo průhlednosti organzy.

znovuzrození Luxusní tělový peeling s obsahem terapeutického esenciálního oleje katrafay z Madagaskaru je opravdovým zážitkem pro smysly. Pokožku celého těla zanechá hladkou, jemnou a omlazenou díky směsi kukuřičné mouky, ořechových skořápek a aktivního uhlí. Katrafay Body Scrub (1 400 Kč/160 ml) od kalifornské značky Corpus prodává Ingredients.

V nejnovější evoluci módy reaguje kvalita materiálů na vnímání, které tu již nějakou dobu existuje, podporované touhou po kvalitě a diskrétním luxusu.

koncentrát emocí Oude, santalové dřevo a jantar.

Tři emblematické parfumérské ingredience, neodmyslitelně spjaté s historií lidstva.

Tři suroviny prosycené magií, svůdností a tajemstvím prostřednictvím virtuózních vůní vyjadřují své vlastní poselství.

The Pure Perfumes (37 000 Kč/100 ml) pro Louis Vuitton vytvořil Jacques Cavallier Belletrud.

wear

093

Velká dekonstruovaná taška s přehnutými boky, které vytvářejí tvar hvězdy, je novým přírůstkem jarní kolekce Ferragamo, kterou pro italskou ikonu navrhl Maximilian Davis.

perfekcionismus

text Lenka Šubrtová,, foto archiv módních a kosmetických značek

Dokonalost se skládá z maličkostí, ale dokonalost není maličkost. Spojencem budiž vám nejnovější produkt péče o pleť Sisleÿa L'Intégral Anti age Cream od Sisley (11 500 Kč/50 ml). Obsahuje 50 účinných látek včetně esenciálních olejů z levandule a majoránky, které bojují proti vráskám a ztrátě pevnosti pokožky.

Současné verze značky Ferragamo představuje druh rigorózního smyslného stylu, založeného na moderním střihu s nádechem luxusního hýčkání.

pramínky mládí Vlasová kúra pro každodenní péči o krásu vaší kštice, to je esenciální olej Young Again (960 Kč/100 ml) od Kevin Murphy.

Je nabitý tím nejlepším pro ochranu vlasů, kterým dodá sílu, lesk i objem.

Jablečný extrakt odstraňuje odumřelé buňky, výtažky ze slaměnky, lopuchu a hroznových jadérek s antioxidanty bojují proti stárnutí vlasů.

094

wear

wear news

Rozmary jarního počasí zažeňte kvalitní výbavou od hlavy až k patě a čekání na slunce si zkraťte v útrobách elegantních butiků vašich oblíbených značek.

text Lenka Šubrtová foto archiv značek

1

2

3

1

2

3

pick-and-roll

kamarád do deště

cool gang

Kotníčkové tenisky Hogan H630 kombinují linie inspirované basketbalovým světem s klasickým stylem značky, zdůrazněnou hravým prošíváním a ozdobenou semišovým znakem H. Při běhu či chůzi v nich budete vždy o módní krok napřed.

Stejně jako všechny výtvory ateliéru i deštníky Fornasetti obohacují každodenní život svou poetikou a podněcují sny a představivost svých majitelů na cestě mezi kapkami deště. Jsou ručně vyrobené v Miláně se zvláštní pozorností věnovanou detailům.

Seznamte se s novým klanem Gucci: Ana, Fadia, Jiahui, Nyajuok a Violet reprezentují rozmanité spektrum krásy v nové kampani s názvem Ancora.

Smyslnost jako postoj krásy, svobody a sebedůvěry a výzva ženám žít podle jejich představ a emocí.

hogan.com

fornasetti.com

gucci.com

Ve zdravém těle, zdravý duch.

Filip Vaněk přichází s novou značkou ForVital, která nabízí doplňky stravy nejen pro muže.

HUNGER BLOCK spolehlivě potlačuje chuť k jídlu a snižuje pocit hladu a ideálně se užívá s BE SLIM, který stimuluje metabolismus a podporuje spalování tuků.

SLEEP WELL je čistě přírodní doplněk stravy pro klidný a nerušený spánek.

POTENCY je zase určen pro zlepšení kvality sexuálního života.

HAIR&BEARD byl vyvinut speciálně pro muže, které trápí vypadávání a zeslábnutí vlasů a vousů.

Za více než 25 let své kariéry léta pochopil, že módní styl není pouze oblečení, ale celková péče o tělo, a to jak zvenku, tak zevnitř. Během svého života vyzkoušel sám na sobě mnoho různých přístupů ke zlepšení svého vzhledu a proto se rozhodl je dál sdílet s co nejširším publikem. „V mojí prémiové řadě najdete široký výběr doplňků stravy, které jsou vyrobeny z kvalitních a přírodních ingrediencí.

Tyto produkty vznikly v kooperaci se špičkovým biochemickým odborníkem na výživové doplňky, který se této oblasti věnuje více než 20 let. Společně jsme doplňky dlouho vyvíjeli a testovali, abychom zajistili jejich vysokou účinnost a bezpečnost. Vytvoření značky FOR VITAL bylo pro mě velkou výzvou, ale zároveň i uspokojením, protože vím, že svými produkty mohu pomoci mužům k lepší vitalitě a zdravému sebevědomí.

Pro zlepšení elasticity kůže a redukci vrásek, zlepšení kvality vlasů, zdravé klouby a posílení imunity je tu COLLAGEN.

Každodenní stres trápí ve větší či menší míře každého a proto v ucelené řadě nechybí STRESS FREE, který je určený pro zlepšení psychické pohody mužů v každém věku.

Novinky určené pro muže i ženy jsou tři: na podporu imunity IMMUNITY, přípravek na pročištění organismu DETOX a to nejlepší nakonec přípravek NMN na který jsme se velice těšili. Nicotinamide mononukleotide je nukleotid, jež dokáže potlačit nárůst hmotnosti související s věkem, zvýšit energetický metabolismus a fyzickou aktivitu.

Doplňky stravy ForVital lze koupit v online obchodě forvital.cz

live

we are family!

096—104

text Tereza Finková, foto Honza Zima

we are family!

Za dalším vydařeným bytovým interiérem jsme se tentokrát vydali za hranice Prahy. Velkorysý byt rozléhající se přes celé jedno patro prvorepublikového činžáku se nachází v západočeských Klatovech a prošel empatickou rekonstrukcí v režii mladých designérů ze studia JanskyDundera. Však také dům z 30. let nechal postavit pradědeček jednoho z autorů návrhu Zeno Fifka.

Tím ale rodinný příběh nekončí... Činžovní dům totiž zůstal ve vlastnictví rodiny dodnes a rovněž rekonstrukce probíhala pro blízké příbuzné, mladou čtyřčlennou rodinu — psycholožku, ilustrátora a dvě malé děti. Díky vzájemné důvěře a pochopení mezi designéry, Matějem Janským a Cyrilem Dunděrou, a klienty pak mohlo vzniknout nevšední rodinné bydlení s řadou atypických, na míru navržených prvků. Hlavním záměrem projektu bylo vdechnout bytu prostorovou velkorysost a dále podpořit prvorepublikový

ráz nárožního bytového domu, ve kterém zabírá celé třetí patro. „Přesvědčili jsme investory, že by bylo vhodné využít příležitosti rekonstrukce pro zásadní změnu — neměnit pouze povrchy, ale také bourat, čistit a měnit dispozici pro život nové rodiny a její potřeby.

Současně jsme navrhovali restaurovat maximum možných původních prvků, nové materiály volit kvalitní, které nebude třeba brzy obnovit,“ popisuje průběh projektu Matěj Janský. ⟶

Ze společného obytného prostoru se vstupuje do dětských pokojů skrze velkou modrou úložnou skříň, jež je inspirována skříní do Narnie, která vás vyvede do jiného světa.

098

live

1

Návrh jednoznačně upřednostňuje kvalitu nad kvantitou. Pro dosažení prostorové vzdušnosti došlo k propojení menších místností do větších otevřených společných prostorů. Dětské pokoje jsou naopak pojaty jako malé, leč účelné „cely“, do kterých se vstupuje přes velkou modrou úložnou skříň inspirovanou skříní do Narnie. Na bohatou historii bytu upomíná řada původních prvků, jako jsou kliky, parkety, posuvné dveře nebo přiznaná původní výmalba v ložnici rodičů. K ní přináleží vlastní koupelna a je z ní přístupná také pracovna s malým balkonem. „Modrá skříň a hlavně vstup do jejích útrob má vyvést člověka z reality do jiného světa, magického prostoru, být filtrem mezi bytem a dětskými pokoji. Má zprostředkovat zážitek a umocnit fantazii.

Celý byt pak umožňuje zažívat různé světelné situace díky skutečnosti, že má světlo přístup do bytu ze všech světových stran a různými cestami — zakulaceným

pásovým oknem do ulice, oknem zalomeným přes roh vnitrobloku, obyčejným plochým oknem i zprostředkovaně přes sérii několika oken. To jsou danosti rohového domu a architektury 30. let. Tento fakt jsme se snažili pouze posílit a doslova nezazdít,“ zdůrazňují autoři. Každému detailu byla věnována individuální péče.

Fakt, že spoluautoři návrhu Matěj Janský a Cyril Dunděra vedou designérské studio JanskyDundera, se pak projevil na výběru interiérového vybavení i materiálů.

Byt rozjasňují syté barvy a je zařízen nábytkem z produkce jejich značky MCDJ. „Kvalitní individuální prvky obstojí i samotné a dohromady vytvářejí pestrý celek, který dokáže absorbovat další nánosy, není definitivní a ukončený bez možnosti dalšího vývoje. Nesnažíme se o stoprocentní sladění všeho se vším, věříme totiž, že právě tak vzniká vstřícný a uvolněný prostor, kde se různí lidé mohou cítit dobře a nikoliv nepatřičně,“ říkají autoři.

2

1 , 2 — Zajímavým prvkem interiéru jsou zašupovací dvojkřídlé dveře mezi jídelnou a obývacím pokojem, které mají místo skleněných výplní průsvitné smrkové švartny. 3 — Obývací pokoj vybavili designéři pohovkou Cheers z kolekce Atitude, kterou navrhli pod vlastní značkou MCDJ pro polský label Kler. Modrý konferenční stůl je z kolekce P.O.V. od TONu, knihovna MC Shelf a stolička MC Stool je z dílny MCDJ. 4 — Také jídelní stůl je z kolekce P.O.V. od TONu. 5 — V ložnici rodičů je přiznaná původní výmalba, lounge křeslo Hiroi navrhla dvojice designérů pro slavnou značku Cappellini.

servis janskydundera.com

we are family!

099

3

4

5

100

live

pravidelná linka Paříž—Milán text Adam Štěch foto archiv značek

Dvě ikonické stálice a jeden nováček rozvířily vody dvou nejvýznamnějších světových center módy. V srdci Milána a Paříže totiž otevřely brány svých nových chrámů luxusu značky Yves Saint Laurent, Gucci a Marsèll.

Paříž—Milán

101

Yves Saint Laurent 60 Avenue des Champs-Élysées, Paříž

„Chtěl jsem splnit jedno z přání Yvese Saint Laurenta, který kdysi při příjezdu do Paříže řekl, že chce, aby jeho jméno bylo ohnivými písmeny napsáno na ChampsÉlysées,“ vysvětluje kreativní ředitel Yves Saint Laurent Anthony Vaccarello hlavní ideu zbrusu nového a doposud největšího butiku značky na prestižní pařížské adrese.

Vaccarello představil v tomto obchodě zcela nový kreativní koncept, jehož cílem je navodit pocit objevování nového a zároveň oslavit podstatu původních architektonických prvků na jedné z nejsymboličtějších světových adres. Zrestaurovaná haussmannovská fasáda domu z 19. století ohlašuje

nejnovější interpretaci moderního luxusu Yves Saint Laurent, zatímco výrazný světlý interiér nabízí řadu jedinečných prostor, které za sebou přirozeně plynou a vytvářejí pro klienty poutavý zážitek nejen z nakupování. K nejpůsobivějším prvkům butiku patří foyer s vysokým stropem

a expresivně pojatou neonovou světelnou plastikou od umělkyně Cerith Wyn Evans.

Tu doplňuje řada rozmanitých povrchů a především zakřivené schodiště z černě lakovaného dřeva. Nechybí ani soukromá zahrada a minimalistický nábytek Donalda Judda.

102

Gucci

Via Monte Napoleone 7, Milán

Jedna z nejdůležitějších ulic světové módy, milánská Via Monte Napoleone, je opět kompletní. Značka Gucci po letech znovuotevřela svůj zrekonstruovaný flagship store, který na stejné adrese založila již v roce 1951 a kam vstoupili nesčetní členové královských rodin, ikony filmového plátna i módního světa. Výtvarně zrekonstruovaný butik představuje rozmanité prvky v bohaté koláži barev a materiálů se záměrem vytvořit takový interiér, který by byl čistou esencí severoitalského centra módy, reprezentovanou samozřejmě především kolekcemi značky Gucci. Jako odraz dlouhodobého závazku módního domu vůči světu umění je v prostorách hrdě umístěn výběr moderních a současných děl vybraných kurátorem Trulsem Blaasmem. Milánský charakter obchodu tak skvěle podtrhují artefakty od místních výtvarníků, jako jsou Lucio Fontana, Getulio Alviani, Franco Mazzucchelli nebo Liliana Moro.

live

Paříž—Milán

Marsèll

Via della Spiga 42, Milán

Jen o pár metrů dál od Via Monte Napoleone se nachází druhá hlavní ulice italského módy — Via della Spiga. Tam otevřela nový butik benátská značka Marsèll, která v posledních letech láká zákazníky nejenom na kvalitní rukodělné kožené výrobky, ale také na velmi současnou identitu propagující výtvarné umění a design. I jejich nový minimalistický obchod v Miláně je koncipován jako dialog mezi módou a uměním. Berlínské studio Lotto se v interiéru nechalo inspirovat rigorózní tvorbou architekta Marcela Breuera i precizním vnímáním detailu italské legendy Carla Scarpy. Butik se rozprostírá na dvou patrech — na úrovni ulice se nachází pánská a dámská kolekce a galerie pro prezentaci speciálních spoluprací a uměleckých projektů. Naopak suterén funguje jako otevřené fórum s dvojím účelem: slouží k prezentaci labelu Marsèll Gomme a k pořádání setkání, výstav a konferencí.

103

104

live

live news

Zemité barvy a materiály šetrné k životnímu prostředí spoluvytvářejí novou éru interiérového designu. I přesto mohou čerpat z historie plné zapomenutých nápadů.

text Adam Štěch foto archiv studií

1

2

3

1

2

3

šmik

vznik v prostoru

second life

Pouze jeden čtvercový plát zoxidované oceli posloužil španělskému designérovi Manu Bañó k vytvoření ultimátně minimalistické lampy OBJ-03.

Při navrhování vycházel z jediného listu papíru, který jednoduše nastřihl tak, že mu vznikl finální tvar.

Vázy už mu nestačí. 3D tisk teď designér Martin Žampach použil ve své nové kolekci stolků Loop. Jeho nová 3D tiskárna mu totiž umožňuje tisknout z rozmanitých recyklovaných materiálů i předměty větších rozměrů než doposud.

Značka Karakter obnovila výrobu ikonické židle 121 a křesla 925 od Afry a Tobia Scarpových, které navrhli v šedesátých letech pro italskou značku Cassina. Kombinace mohutného dřevěného rámu a koženého sedáku s opěrákem z ní činí nadčasovou klasiku.

manubano.com

martin.zampach.com

karakter-copenhagen.com

PŘEDBĚHNĚTE AKCI PŘEKONEJTE KONKURENCI Fotoaparát EOS R3 změní váš názor na bezzrcadlové fotoaparáty. Podsvícený snímač s vrstvenou strukturou dokáže zmrazit akci rychlostí 1/64 000 a umožňuje kontinuální snímání rychlostí až 30 sn/s., kterou lze zvýšit až na 195 sn./s. Automatické ostření s funkcí kontroly očí inteligentně rozpozná a sleduje objekty při fotografování, což je skvělé na fotografování sportu, zpravodajských událostí a divoké přírody.

1

Lázně Gellért Kalenhegyi út 4, gellertbath.hu

Sice to nejsou ty nejslavnější a největší termální lázně v Budapešti, ale jsou to bezesporu ty druhé nejznámější po Lázních Széchényi. Svou historii začaly psát již ve 13. století, ale jejich dnešní pojmenování, podoba a věhlas pochází z let 1912—1918, kdy byly vystavěny společně se stejnojmenným secesním hotelem. Ačkoliv jsou dodnes jeho součástí, jsou zcela běžně přístupné i široké veřejnosti. Zkrátka vám jen chceme připomenout, že bez návštěvy jakýchkoli lázní se cesta do Budapešti neobejde.

explore

rezidua minulosti

106—124

6

7 9 4 5

3

8

2

1

text Tereza Finková foto archiv institucí, podniků a značek

rezidua minulosti

Budapešť je první metropolí ze čtyř zemí středoevropského regionu, které vám v následujícím půl roce v rámci naší rubriky trip představíme. Začátkem listopadu jsme tu strávili týden nabitý designem, uměním, skvělým jídlem a procházkami podél Dunaje a zjistili jsme, že Budapešť je inspirativní město, které však naplno nevyužívá svůj potenciál. Ve vzduchu ale bylo cítit jisté očekávání, že se možná věci brzy změní k lepšímu.

Ať se nám to líbí nebo ne, patříme s Maďarskem do jednoho regionu a máme toho hodně společného. Rakousko-uherskou minulost, 40 let života za železnou oponou, guláš, absenci moře... A v Budapešti je to cítit na každém kroku, i když ty naše, české kroky byly od roku 1989 asi trochu rychlejší. Velkoměsto, jež se rozkládá na dvou březích řeky Dunaje a vzniklo v roce 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí Budín, Starý Budín a Pešť, bývá někdy označováno jako Paříž východu a popravdě je to velmi příznačná nálepka.

Během našich toulek centrem města jsme často narazili na poničené a opuštěné velkolepé městské paláce, v jejichž sousedství ovšem stály nově opravené budovy. Pestré městské bloky s restauracemi a hotely vždy náhle ukončila proluka, jejímž ústředním bodem byl pochybný stánek s langoši.

Podle množství hotelů, které v současnosti v Budapešti vznikají, a také podle čilé rekonstrukce v areálu Královského paláce a Rybářské bašty se ovšem zdá, že Maďaři počítají s větším zájmem o své hlavní město. My se sem vrátíme určitě. ⟶

1 lázně Gellért 2 etnografické Néprajzi Múzeum 3 kostel Külső-Kelenföldi Református 4 synagoga Dohány utcai Zsinagóga 5 restaurace Dobrumba 6 univerzita umění a designu Moholy-Nagy 7 dům hudby Magyar Zene Hása 8 hotel W Budapest 9 hotel Dorothea

108

explore

2

Néprajzi Múzeum Dózsa György út 35, neprajz.hu

Etnografické muzeum stojí na okraji rozlehlého městského parku Városliget. Samotná instituce má kořeny v 19. století a pevnou vazbu na největší budapešťský park. Sbírka muzea zde debutovala na Národní výstavě tisíciletí v roce 1896 v podobě malé folklorní vesničky. Nová budova muzea byla postavena v roce 2022 podle projektu Marcela Ferencze z ateliéru Napur Architect a je součástí největšího evropského urbanisticko-kulturního projektu Liget Budapest Project.

Má dynamické a přitom jednoduché linie, které zároveň ladí s prostředím parku a komunikují s okolní městskou oblastí.

Procházka po její zelené střeše je úžasný, osvěžující zážitek.

rezidua minulosti

109

4

Dohány utcai Zsinagóga Dohány út 2, jewishtourhungary.com

Jedním z turistických lákadel je tzv. Velká synagoga, která je vskutku největší v Evropě. Byla postavena v roce 1859 v maurském stylu, pojme až 3000 lidí a dokládá význam a vysokou ekonomickou a kulturní úroveň budapešťské židovské komunity té doby. Navrhl ji německý architekt Ludwig Förster, interiér je dílem Maďara Frigyese Feszla.

3

Külső-Kelenföldi Református Ildikó tér 1

Tento experimentální kostel patří k pozdějším dílům maďarského architekta Istvána Szabóa, jehož architektura se vždy vyznačovala novátorským duchem. Szabó patřil k ústředním postavám maďarské architektury 20. století a sakrální stavby byly jeho specializací. Jeho odvážné experimenty s prostorem a konstrukcí dosáhly vrcholu v osmdesátých letech, ze kterých pochází i tento kostel tvořený nekonvenčně nakoso položenou šestiúhelníkovitou lodí s odhalenou high-tech konstrukcí.

5

Dobrumba Dob utca 5, dobrumba.hu

Právě bývalá židovská čtvrť, která se rozkládá kolem Velké synagogy, je plná denních podniků i nočních barů. Zkrátka, když v Budapešti chcete zapařit, vydejte se právě sem. My jsme chvíli pobyli v kavárně a restauraci Dobrumba, kde se podává lahodná káva, skvělé snídaně a blízkovýchodní kuchyně.

110

explore

6

Moholy-Nagy University Zugligeti út 9–25, mome.hu

Chápeme, že se do Budapešti nevydáte studovat, ale pokud chcete nasát pravou kreativní atmosféru, alespoň se nachomýtněte do blízkosti Moholy-Nagy University of Art and Design, jež byla založena už v roce 1880 jako Maďarská národní škola umění a řemesel. Dnešní moderní kampus rozhodně stojí za vidění.

7

Magyar Zene Hása Városliget, zenehasa.hu

Dům maďarské hudby v parku Városliget není jen muzeem, ale širší vizí zahrnující minulost a budoucnost, lidi a kulturu, přírodu a hudební vědy. „Daleko od konvenčních výstavních prostor, učeben nebo sálů jsme se rozhodli nechat architekturu, aby kolébala návštěvníky na jejich cestě. Chodci se potácejí

kolem muzea, jako by jen tak zevlovali v parku, pronikají do prostoru jako nepřetržitý tok, jehož intenzita se mění v závislosti na dnech, stejně jako zvuk proniká prostorem, poskakuje kolem povrchů a běží podél zdí,“ popisuje svou unikátní stavbu japonský architekt Sou Fujimoto.

rezidua minulosti

111

9

Dorothea hotel Dorottya út 2, autographhotels.com

Hotel je inspirován podmanivým životem arcivévodkyně Dorothey a arcivévody Josefa Habsbursko-Lotrinského v Budapešti 19. století. Sídlí ve třech velkých budovách z různých období a vydává se na cestu časem, aby znovuobjevil místní dědictví, avšak moderním způsobem. Interiéry včetně 216 pokojů a apartmá vytvářejí svět vytříbeného současného luxusu, jehož kurátorem je renomovaný italský architekt Piero Lissoni.

Najdete tu zelenou oázu Pavilon s kuchyní tzv. z farmy na stůl, Anton Bar se skvělou kávou a řemeslnými koktejly nebo osterii Alelí Italian.

8

W Budapest hotel Andrássy út 25, whotel.hu-budapest.com

Opulentní hotel stojí přímo naproti budapešťské opery.

Byl vybudován v neorenesančním Drechslerově paláci z roku 1886 navrženém architekty Ödönem Lechnerem a Gyulou Pártosem, který býval domovem slavné kavárny a sídlem Maďarské státní baletní akademie.

Britské studio Bowler James Brindley ve spolupráci s maďarským ateliérem Bánáti + Hartvig z něj vytvořily nejnovější článek hotelového řetězce W Hotels a v jeho interiéru si pohrávají právě s odkazy na baletní umění.

místo pro život 112

explore

Zasnili jste se někdy u představy, jaké by to bylo žít někde úplně jinde? V čem spočívají drobné nuance mezi místy, do nichž se tak rádi vracíme, a těmi, z nichž utíkáme? Položili jsme teoretickou otázku Kdybyste mohli žít v jakémkoli městě na světě, jaké by to bylo? vybraným českým architektům a designérům a těšili se na zajímavé odpovědi i fotografické důkazy.

Jan Vondrák architekt „Odpověď je v Liberci. Když jsme se rozhodli založit studio Mjölk, věděli jsme, že bude v Liberci. Neřešili jsme, že tu není tolik práce jako v Praze, ani to, že je hlavní město prestižnější adresou. Rozhodli jsme se tu žít, pracovat a měnit město tak, aby nám tu bylo dobře. Cítili jsme akumulovanou energii i šílenou historii Sudet, Hubáčkův Stavoprojekt i tradici průmyslu, která tu smrdí z omítky každýho druhýho baráku. Když se řekne Liberec, většině lidí okamžitě vytanou na mysli Jizerky a Ještěd. To ale není Liberec, jsou to jeho kulisy, díky kterým to není jen vykradený město s upadající kulturou. Liberec není město snů, křišťálový údolí ani meka architektury. Je to zestárlej pornoherec, kterej sní, že ještě natočí svůj životní stuck.

Ta zbičovaná hvězda filmů pro dospělý jsme i my. Sice tu nic není, ale o to je jednodušší něco dělat. Tak děláme věci sami.

Založili jsme punkovej bar, filmovej festival, běžecký závody a staráme se o koupaliště, který je sice děravý jak cedník, v létě neudrží vodu, ale my víme, že se nám ho jednou podaří dát do kupy. Skvělý je, že v tom nejsme sami. Je radost sledovat, jak

se věci okolo mění odspoda. Nejsou to politici, kdo tvoří město. Jsou to lidi, kteří tu doopravdy žijí. To oni můžou sami zlepšovat svoje okolí a možná mají i víc snahy o to, aby se něco doopravdy stalo.

Tahle sebevražedná naivita a nadšení sice často nejsou bez následků, ale taky ne bez výsledku. A tak se tu opravujou starý kina,

zakládaj bistra a nový bary a skoro by se zdálo, že to je nějak stimulovaný. Není.

Tady si každej všechno dělá sám. A tak se ten starej pornoherec dál potácí smetištěm a čeká, až mu zavolá jeho agent. Ale na tom smetišti začínaj růst kytky. Hezčí a silnější než na záhonech. Strašně moc barevný a brutálně krásný.“

anketa

113

Zdeněk Fránek architekt

Marek Deyl architekt

„Jsem vesničan. K bydlení potřebuji přírodu. Města mám rád, když cestuji,do některých se opakovaně vracím.

Do Stockholmu, Bernu, Barcelony, New Orleans, Pekingu, Santiaga de Chile, Mexico City. Žiji a pracuji v Brně, ale nejsem schopen si tam zvyknout, takže když mohu, utíkám do Slavonic na chalupu. Měl jsem skvělý byt v Praze, ale ten jsem prodal. Snad jediné místo, kde si to na nějakou dobu dovedu představit, je New York, konkrétně Brooklyn, poblíž Prospect Parku, botanické zahrady a Brooklyn muzea. Třeba v domě na 10th street č. 497.“

Kdybych si musel opravdu vybrat, tak bych musel udělat něco jako fúzi všech těch dobrých a hodnotných věcí, které formují moje oblíbená města. Patří mezi ně například New York, Barcelona, Berlín nebo Kodaň. Když ale tak jako tak musím jedno město vybrat, tak asi Barcelonu, která vyniká aspoň pro mě příjemně obyvatelnými ulicemi díky architektonickému uspořádání, stromům v ulicích a regulaci dopravy. Také bych vyzdvihl cyklo/skejt dopravu, a to nejen na pobřeží. I úzké uličky v centru poskytují nečekaně dostatek prostoru pro cyklisty. Vyzdvihl bych široké pobřeží, které skvěle funguje na různé druhy sportu i kulturní akce. Líbí se mi poměrně dost zeleně v ulicích města i v okolí, lesopark Parc Natural de Collserola je v pěší návaznosti na město. Úžasný je i kontakt s mořem, a to nejen na městské pláži. Vláčkem se dá pohodlně dostat podél pobřeží nad město na mnoho krásných menších pláží. Také mě baví bohatá střešní krajina, terásky, bary, bazény, trhy s čerstvými surovinami a skvělá gastronomie. Katalánci se umí docela bavit, což generuje tu dost podstatnou pohodu, která číhá za každým rohem.

Jan Černý módní návrhář „Paříž. Moje odpověď je Paříž. Když jsem nad otázkou přemýšlel, uvědomil jsem si, jak dobře se mám v Praze a že je to město, kde žiju opravdu rád. Včera jsem se ale vrátil z pařížského týdne módy a znovu jsem si připomněl, proč to město tak miluji. Překrásná architektura, spousta možností a hlavně místo nabité energií, kde máte nutkání něco vytvářet. V tom je Praha hlavně přes zimní měsíce trošku pozadu a všechno a všichni tu víc spí.“

114

explore

Dagmar Štěpánová architektka

Vladimír Žák designér

„Je několik měst na světě, kde se mi moc líbilo a dokázala bych si představit v nich žít, ale vlastně už bych ve městě žít nechtěla. Kdybych ale musela, vybrala bych si Cartagenu de Indias v Kolumbii.

A proč? Je v Jižní Americe, kde to miluju, omývá ji Karibik a v její blízkosti jsou krásné pláže a příroda. Z města dýchá historie a je plné překrásné koloniální architektury. Cartagena je inspirující, barevná a malebná se spoustou skvělých restaurací i obchodů s módou a designem. Cítíte se tam bezpečně a uvolněně, lidé se usmívají. Je to město, které vám nebere energii, naopak vyzařuje pohodu a nabíjí.“

„Bangkok. Toto kosmopolitní město mě nadchlo svým jedinečným spojením tradičního a moderního. Kombinace energie místních obyvatel, bohatství chutí, všudypřítomné vůně thajské pouliční kuchyně a pestré architektury je fascinující koktejl. Nemohu nezmínit dvě budovy, kde jsem měl možnost bydlet. Prvním místem je Na Tanao 1969. Jedná se o oceněnou realizaci Dezeen Award 2022 o pěti patrech, která je zasazena do úzké proluky 5 × 25 m v historické čtvrti zvané Phra Nakorn. Citlivá architektura s názorem je opravdu počinem, který mě na cestě po Thajsku překvapil.

Exteriér i interiér je dotažen do posledního detailu. Bydlení v tomto unikátním komplexu bylo opravdovým zážitkem. Druhým fascinujícím místem byl futuristický Mahanakhon, který dosahuje výšky přes 300 metrů. Mrakodrap, jenž dominuje městskému panorama svým unikátním architektonickým výrazem. Měl jsem možnost strávit v tomto klenotu moderní architektury několik dní. Samozřejmě všem doporučuji vyhlídkovou plošinu s dechberoucím výhledem na pulsující město. Mahanakhon představuje moderní a progresivní přístup k městské architektuře, který zdůrazňuje interakci s okolím, multifunkčnost a vytváření výjimečného prostoru pro obyvatele a návštěvníky. Život v Bangkoku bych si dovedl na pár let snadno představit hlavně kvůli pestrosti a kontrastu.“

Jan Šépka architekt „Uměl bych si představit život v nějakém městě na jihu Evropy, ideálně v Toskánsku. Florencie, San Gimignano nebo Siena. Teplo, památky, skvělé jídlo a pohoda.

Obávám se ale, že by mi to dlouho nevydrželo, pohoda by se omrzela a brzy bych se chtěl vrátit domů. Takovým mým druhým domovem je Vídeň, kde jsem byl

nespočetněkrát, a přitom by původní domov nebyl daleko. Nic zvláštního by se oproti Praze nezměnilo, kromě toho, že bych mohl každou chvíli navštívit nějakou vynikající výstavu, zajít si na originální Sacher dort a večer zakončit v ikonickém Loosově baru se sklenkou výborného drinku.“

anketa

115

Jiří Krejčiřík designér

Magdalena Rochová architektka

„Takové město, které by mi tímhle způsobem přirostlo k srdci, jsem mimo Prahu ještě nenašel. Nejblíže tomu byla zatím Kodaň, kde jsem strávil půl roku na Royal Danish Academy of Fine Arts, nicméně stejně se nedostavil ten pocit s nutkáním přesunout se tam na neurčito. Líbí se mi představa mít Prahu jako výchozí bod a trávit určité měsíce roku na jiných místech po Evropě. Ještě nadstavba tomu je to, že do těchto míst cestuji nejen na dovolenou, ale také pracovně, za svými projekty. V malé míře se to začíná dít, ale těším se, jak se tohle těžiště bude čím dál více posouvat tímto směrem.“

„Měst, kde bych chtěla žít, je více. Miluji New York, Londýn a Berlín, všechna díky jejich rozmanitým a úžasným energiím. Ale pokud bych si měla vybrat teď, tak mne v poslední době nadchla Paříž, a to nejenom sama sebou, ale také nelhostejností lidí k ostatním. Všichni Pařížané jsou neskutečně milí, vlídní a dívají se vám zpříma do očí. Umění a kultura dýchají na každém kroku, vytříbená estetika se odráží ve všem. To vše je pro mne velmi inspirativní.“

Lukáš Novák designér „Přemýšlím nad tím celkem často a zdá se mi, že by to mohlo být právě Mexico City. Už při příletu vás okouzlí nádherným klimatem, kdy se po celý rok udržuje teplota kolem 25 stupňů. Většinou zde svítí slunce a ulice jsou lemovány divokými monsterami, které skvěle ladí s úchvatnou moderní architekturou, což vás jednoduše přenese do představy ideálního světa. Město pulsuje ve dne v noci. Objevil jsem vynikající psí parky a skoro se zdá, že obyvatelé CDMX doladili spojení mezi psem a člověkem do naprosté harmonie.“

Janja Prokić šperkařka „Momentálně jsem se zamilovala do Říma. Byla jsem tam nedávno teprve poprvé a nechápu, proč mi to tak dlouho trvalo. Rozhodně je to místo, kam se chci vracet! Energií mi připomíná moje rodné město Bělehrad, ale oproti němu má neskutečnou historii. Milovala jsem jít si ráno zaběhat prázdnými ulicemi a míjet všechny ty kostely a paláce plné nádherného umění! Také se mi hodně líbí malé tradiční restaurace, které vůbec nejsou ‚designové‘ ale naopak vypadají stejně už padesát let. Schází se v nich místní na nejlepší tradiční italské jídlo, obslouží vás staří číšníci v bílých košilích a všechno je v tempu! Fascinující je pro mě pochopitelně množství umění a to, že si člověk jen tak na procházce se zmrzlinou v ruce prohlíží Berniniho, ve mně vyvolavá vnitřní pocit naplnění!“

116

live

happy places text Lenka Šubrtová foto archiv hotelů

Daleko od hlučícího davu, za zdmi z bambusu, kamene nebo betonu, s výhledem na hory, vinice i oceán.

Rozhlédli jsme se po světě a našli pro vás místa, kde lze načerpat energii, odpočívat, tvořit nebo tančit.

1

Orsolina28 umělecká taneční škola, Moncalvo, Itálie

Tanec jako mocný prostředek objevování, svobody, odvahy, radosti a lidského spojení. Orsolina je místo věnované univerzálnímu jazyku umění, které překračuje hranice času. Nabízí úchvatnou atmosféru, která vítá každého, kdo chce studovat, zkoumat nebo objevovat tanec jako prostředek osobního růstu.

Statek z 18. století, v němž kdysi sídlil klášter sester Orsolinek z Moncalva, obklopují vinice a zahrady ukrývající glamping v podobě 28 geodetických stanů s veškerým myslitelným komfortem. orsolina28.it

happy places

117

2

Guha multifunkční centrum, Jakarta, Indonésie

Indonéský architekt Realrich Sjarief, zakladatel architektonické kanceláře RAW Architecture, vybudoval na západní straně rozlehlého hlavního města jedinečné multifunkční útočiště, které pojmenoval Guha. V objektu se nachází ateliér, nábytkářská dílna,

komunitní knihovna, ubytování a prostory pro veřejné přednášky o současné architektuře. Jméno Guha pochází ze sanskrtského slova pro jeskyni.

Z hlediska architektury je realizací touhy pokračovat v objevování, bojovat se svou komfortní zónou, je experimentální mozaikou různých struktur narou­ bovaných na sebe. Beton, ocel, sklo a bambus v jemném spojení uprostřed velkoměsta. raw.co.id

118

live

3

Aro Ha wellness resort, Nový Zéland

Zapomeňte na maso, cukr, kofein a alkohol a stejně tak se jistě obejdete bez rušivých vlivů okolního světa, jako jsou mobily nebo televize. Útočiště, které získalo 17 mezinárodních ocenění, vyžaduje od svých hostů mnoho, ale jak potvrzují zástupy jeho příznivců, přináší výsledky, které mohou změnit život. Aro Ha je luxusní wellness resort v srdci Jižních Alp, 40 minut od města Queenstown na Novém Zélandu.

Dopřejte si šestidenní nebo osmidenní program určený k povznesení těla i mysli vskutku daleko od lidí. aro-ha.com

happy places

119

5

Azulik ekologický resort, Tulum, Mexiko

Textilní architektura, předobraz pleteného košíku a oáza mezi džunglí a mořem.

Ekologický hotel Azulik v mexickém Tulumu vám pomůže znovu navázat spojení s matkou přírodou a přenese vás

do jiné reality, než je ta, v níž se denně pohybujete. Bujná vegetace se prolíná s organicky tvarovanými luxusními vilkami, jejichž pokoje jsou zcela bez světla a v noci se používají pouze svíčky.

Azulik je kmen, jehož chcete být součástí.

Propojuje gastronomii, léčitelství, ale také módu, architekturu a umění… K tomu všemu je až neskutečně fotogenický. azulik.com

120

live

5

Puradies wellness hotel, Leogang, Rakousko

Rakouská pohostinnost a elegance se v resortu Puradies, pečlivě zasazeném do svahů oblíbené rekreační oblasti Leogang, snoubí s ekologií a přírodou.

Nabízí luxusní wellness o rozloze 1 500 m2 s přírodním jezírkem, ven­ kovním bazénem, relaxačními ostrůvky a prosklené panoramatické sauny s nerušeným výhledem na okolní vrcholky hor. Den pak můžete zakončit u drinku v originálním baru Freiraum vyfrézovaném z 16 tisíc dubových kostek. puradies.com

happy places

121

4

Cal-a-Vie lázně, Kalifornie, USA

Milujete značku Lululemon, čerstvě lisované šťávy a meditaci? Lázně Cal-a-Vie patří mezi jedny z nejlepších v USA, kombinují luxusní evropskou filozofii lázní s kalifornským pojetím fitness, zdraví a výživy. Malebná kamenná stavení byla původně postavena ve francouzském Dijonu a přemístěna na kopce jižní Kalifornie.

Cal-a-Vie vám umožní vytvořit si vlastní dobrodružství pro mysl a tělo s neomezeným počtem fitness lekcí, pěších túr s průvodcem, wellness kurzů, estetických procedur a ukázek zdravého vaření. Tohle místo si oblíbila dokonce i slavná Oprah Winfrey. cal-a-vie.com

122

filmové chutě

text Lenka Šubrtová foto archiv podniku

explore

Během našich toulek Libercem jsme objevili báječné útočiště. Bar a restaurace Bylo nebylo je spjatý se známými filmovými příběhy a jeho vlastní, byť je teprve na počátku, se také odvíjí velmi slibně.

Na cestách hledáme nejen dobré jídlo, ale také kvalitní drinky. Máme jeden oblíbený a rádi jím testujeme zručnost barmanů i kvalitu podniku. Je totiž zcela jednoduchý, a přesto se dá hodně pokazit. Whiskey sour. V nově otevřeném libereckém podniku Bylo nebylo ovšem obstál na jedničku stejně jako jejich další signature koktejly.

Všechny mají jména podle filmových postav: třeba po Mikaelu Blomkvistovi ze švédské detektivní trilogie je pojmenován koňak Hennesy a esence z borovice, včelka Mája tu létá na tequile a Nikola Tesla má rád Buffalo Trace bourbon promytý mlékem a s trochou sečuánského pepře.

filmové chutě

Než se pustíte do skvělých drinků, vyzkoušejte podobně rafinované a chuťově vyvážené menu. I zde vám průvodcem budou filmoví hrdinové. Maurizio Gucci povečeří tenké plátky vepřové pečeně, Jackie Chan potřebuje sílu a poctivý hamburger s wasabi. Bohuš Stejskal je báječný název pro smažák a Cesta do fantazie nabídne malé Chihiro tradiční japonskou zelnou placku. Rozhodnete-li se pro snídani, doporučujeme Vraždu v Orient expresu nebo Foxtrot, za ochutnání rozhodně stojí také Frajer Luke.

Za celým tímto vtipným konceptem stojí partneři Martin a Eliška, dva

123

kreativci s láskou pro gastronomii.

Milují cestování a nápad otevřít si něco vlastního zrál v jejich hlavách hodně dlouho. „Je pro nás důležitý servis a zážitek z baru, který mimo jiné doprovázíme i dobrým jídlem,“ vysvětluje Martin.

Podnik je rozdělen na dvě části. Na světlejší, situovanou k výlohám, a intimnější tmavší část naproti baru. „Hodně jsme dbali na osvětlení, které podle nás udává velkou část atmosféry,“ ukazuje Martin na barevné planety visící nad barem od studia Salanský. O dotvoření konceptu se postarala videoinstalace Vítězslava Plavce „Uncertain Being Inward“.

Interiér Bylo nebylo je rozdělený na dvě části: první je prosvětlená výlohami, druhá, intimnější je přímo naproti baru. Dominujícím materiálem je dřevo, barevný tón udává černá. Svěží design podniku vychází z minimalistického nábytku a filmových plakátů, které kombinuje s českým designem, jako jsou například svítidla od studia Salanský.

servis Bylo nebylo, U Nisy 4, Liberec, bylonebylo.cz

124

explore

explore news

Zahřát se umíme jak zvenku u pece na neapolskou pizzu v novém pražském podniku, tak zevnitř díky skvělým drinkům, jejichž základem je káva.

text Tereza Finková foto archiv podniků

1

2

3

1

2

3

zima nekončí

nedokonalá krása

plzeňský fenomén

Například v Alma Café připravil barista Jiří Valtr originální nabídku lahodných zimních drinků. My nedáme dopustit na irskou kávu, což je batch brew smíchaný s whisky Teeling a domácím vanilkovým sirupem protékajícím přes hustou smetanu.

Beton, cihly a oškrábané omítky vytvářejí záměrně nedokončený vzhled kavárny Kuppi Coffee v East Village v New Yorku, kterou navrhlo studio Commoncraft. Z betonové šedi vystupují cihlové prvky, jež definují zóny pro interakci se zákazníky.

Nejlepší neapolská pizza, jakou jste v Česku mohli ochutnat, byla donedávna k mání v Plzni. Nyní pizzerie Da Pietro otevřela pobočku v Praze v Bělehradské ulici, kde na první pohled zaujme ručně vyráběná unikátní pec, jež pochází kousek od Neapole.

almaprague.cz

kuppicoffee.com

dapietropraha.cz

promotion

ze sjezdovky do bazénu Horský hotel Edelweiss — poklad ve slunném údolí lyžařského střediska Grossarl

Zemité tóny a přírodní materiály, jako je kámen, sklo a dřevo, vytvářejí hřejivou atmosféru, jíž sekundují okolní zasněžené vrcholky Alp. Zimní dovolená našla svého ideálního partnera — resort Edelweiss Salzburg. Pětihvězdičkový hotel se nachází pouhých 60 metrů od dolní stanice lanovky a nabízí bezprostřední přístup do lyžařské oblasti Grossarltal. Den strávený na svazích zde pokračuje relaxem v hotelovém spa, které se rozkládá na pěti podlažích a nechybí v něm sauny, parní lázně ani bazény.

Dětem se rozzáří oči při pohledu na park s pěti vodními skluzavkami a pro první lyžařské pokusy mají 700 m od hotelu vlek zdarma.

Po večeři v některé ze tří špičkových restaurací čeká hosty kvalitní spánek, zatímco rolby upravují svahy a hvězdy na noční obloze posílají lidem v údolí příjemné sny.

edelweiss-grossarl.com

5 hvězdiček a 3 důvody LUXUSNÍ SPA o rozloze 7 000 m2 se saunami, parními lázněmi, bazény a relaxačními místnostmi

ŠPIČKOVÁ GASTRONOMIE v podobě tří restaurací s mezinárodní kuchyní od steaků až po sushi a výběr z 900 vín

SKVĚLÁ POLOHA stačí nasadit lyže u hotelu, sjet přímo k lanovce a nechat se vyvézt za dobrodružstvím

collect

dům pro velrybu

126—146

text Lenka Šubrtová foto archiv muzea

dům pro velrybu

Vídeň v kostce a nová kostka nad městským muzeem.

Najít zkratku pro jednu z nejdůležitějších budov rakouské metropole nebylo snadné, stejně jako výzva před níž stáli Winkler + Ruck Architekten a Ferdinand Certov, kteří zvítězili v soutěži na její rekonstrukci. Nově otevřené Muzeum města Vídně zdvojnásobilo svoji plochu zcela unikátním řešením levitující betonové nástavby.

Hlavní sídlo Vídeňského muzea na náměstí Karlsplatz s bezkonkurenční sbírkou výjimečných uměleckých děl a dalších historických i současných exponátů nabízí důležitý pohled do historie Vídně. Městské muzeum, postavené podle návrhu architekta Oswalda Haerdtla, bylo otevřeno v roce 1959 a záhy se dostalo na seznam památek. Vzhledem k rozrůstajícím se sbírkám a rozšiřujícím se výstavním a vzdělávacím aktivitám se stalo zvětšení jeho prostorové kapacity a technická modernizace nevyhnutelným. Do anonymní

architektonické soutěže se v roce 2015 přihlásilo celkem 274 kanceláří z 26 zemí, včetně mezinárodně uznávaných jmen, jako je Zaha Hadid Architects, Foster + Partners nebo Sou Fujimoto. Zvítězili však domácí — rakouský architektonický tým složený z Ferdinanda Certova a Winkler + Ruck Architekten—, a to díky originálnímu přístupu s respektem k původní budově. Výsledkem jejich architektonického řešení je nový stavební prvek, který vložili do atria bývalého muzea místo toho, aby jej k němu připojili. ⟶

Novým ústředním bodem muzea je centrální, 20 metrů vysoká hala, kterou návštěvníci procházejí v různých úrovních. Nad jejich hlavami se vznáší obrovská socha velryby, která po dlouhá desetiletí zdobila vchod do restaurace v zábavním parku Prater.

128

collect

1

„Tajemství plovoucího efektu nové vestavby muzea spočívá v tom, že se obrovská váha vertikálně přenáší na zem prostřednictvím betonové konstrukce bývalého nádvoří. Konzoly mají ocelové rámy a umožňují zavěšení celé horní úrovně na středových betonových sloupech.“

Vznikly tak dvě další úrovně, z nichž jedna se vznáší nad stávající stavbou. Tato levitující přístavba s plochou 1 200 m2 je určena pro speciální výstavy, které se budou během roku obměňovat. Novým ústředním bodem muzea je centrální, 20 metrů vysoká hala, kterou návštěvníci procházejí v různých úrovních. Zde jsou umístěny některé z ikonických předmětů sbírky, včetně originálních figur z Donnerbrunnenu nebo modelu svatoštěpánského dómu. Výrazným prvkem i funkcí jsou dvě nová boční schodiště na zadní stěně haly, která propojují jednotlivé stupně. Působivý prostorový dojem umocňuje kvalita povrchu pohledového betonu, prosvětlený zakřivený strop a bohatě skulpturální schodiště, které je zavěšeno v objemu a spojuje původní budovu s vestavbou.

Nad hlavami návštěvníků se vznáší také devět a půl metru dlouhá a tři a půl metru vysoká velryba, kterou se podařilo zachránit před zničením v roce 2013. Po mnoho desetiletí se několikatunová socha tyčila nad vchodem do restaurace Zum Walfisch

ve známém zábavním parku Prater, rozstřikovala vodu a v noci zářila do dálky. Po rozsáhlé rekonstrukci se stala nejen největším exponátem, ale také maskotem vídeňského muzea.

Prohlídková trasa stálé expozice, která se rozkládá na ploše 3 000 m2 ve třech patrech původní Haerdtlovy budovy, provádí návštěvníky Vídní napříč staletími.

Je působivá nejen svým obsahem, ale kurátorům se podařilo přenést do výstavních modulů pocity doby, kterou zachycují.

Od rozkvětu a barev za vlády Habsburků přes stísněnost a krutost nacistické okupace až po současnou, moderní, ekologicky orientovanou a otevřenou společnost.

Velké popularitě se ihned od svého otevření těší také nově vzniklá terasa s výhledem na náměstí Karlsplatz a přilehlý kostel svatého Karla Boromejského. Nový vstupní prostor v podobě proskleného pavilonu, přidání restaurace trude & töchter v přízemí i celkové otevření směrem k náměstí s kašnou skvěle vtáhly budovu naplněnou historií do života v přítomnosti.

dům pro velrybu

2

4

129

3 1 —Do muzea se vstupuje přes přestavěné přední nádvoří. 2 — Ferdinand Certov a Winkler + Ruck Architekten navrhli nový stavební prvek, který vložili do atria bývalého muzea. Vznikly tak dvě další úrovně, z nichž jedna se vznáší nad stávající stavbou.

3 —Přepracovaná stálá expozice vypráví ve třech patrech příběh Vídně od nejstaršího osídlení až po současnost. Ty vytvářejí dokonalý rámec, který umožňuje vystavit výjimečnou sbírku v souladu s nejnovějšími výstavními standardy. 4 —Pohledový beton dodává stavbě strohou estetiku.

servis Wien Museum, Karlsplatz 8, Vídeň, wienmuseum.at

130

keep reading

collect

keep reading text Lenka Šubrtová foto Vojtěch Veškrna, Jan Malý

Umělecká dvojice Elmgreen & Dragset proměnila pražskou galerii Kunsthalle ve veřejnou knihovnu a hledá význam knihy v digitální době.

131

Rozsáhlá skupinová výstava, která vznikla pod vedením skandinávské dvojice Michael Elmgreen & Ingar Dragset, nepostrádá podvratný humor, momenty překvapení a jistou nostalgii po 20. století. Probouzí ovšem také diskuzi o budoucnosti tištěných knih, psaní a skutečném významu knihoven coby center vědomostí. Čím vším dnes může být kniha? A co se stane s knihovnami v době digitálních médií?

Samotný název projektu, READ (k vidění do 22. 4.), vybízí nejen ke čtení, ale také k učení se a porozumění ve smyslu číst znamení, číst tvář nebo číst situaci.

Výstavu doplňují nejen starší či zbrusu nová díla ústřední dvojice, ale také díla ze sbírky Kunsthalle Praha nebo tvorba dalších umělkyň a umělců, které Elmgreen & Dragset osobně přizvali ke spolupráci.

Vystavená díla pocházejí z různých dekád, zemí a uměleckých směrů, jsou mezi nimi sochy, objekty a instalace. Návštěvníci mohou dokonce sledovat netradiční performanci s názvem Prague Diaries, při níž pětice mužů sepisuje své osobní deníky. „Praha je město s bohatou a spletitou historií psaného slova. Na základě pozvání ke studiu sbírky Kunsthalle jsme se rozhodli výstavu založit na otázce: ‚Co bude s knihovnami a v nich uchovanými tištěnými materiály, pokud je nahradí digitální technologie?‘ Během příprav jsme zkoumali, jak se historicky v uměleckém prostředí měnilo a vyvíjelo chápaní toho, čím může být kniha. V době, kdy dochází k zákazům knih v zemích, kde bychom to v životě nečekali, nám připadalo urgentní do výstavy zařadit také nedávnou minulost a současnou tvorbu, v níž hrají knihy a psaní důležitou roli,“ vysvětlují společně Elmgreen & Dragset.

Výstava READ niterně oslovuje samu podstatu naší redakční práce: milujeme papír, čtení, věříme v tištěné médium a tleskáme počinu kurátorek Christelle Havranek a Barbory Ropkové, které vytvořily živoucí poctu fyzickým knihám — předmětům inspirace — v ohrožení.

132

business

Komerční banka loni obhájila titul v soutěži Banka roku komu se a představila řadu inovací pro firmy i privátní zákazníky.

O jejích aktivitách v oblasti životního prostředí a well‑ nelení, tomu ‑being jsme si povídali s výkonnou ředitelkou pro Brand strategii a Komunikaci Hanou Kovářovou. se zelení

text Václav Rybář foto archiv značky

Komerční banka je zapojená do programu Net Zero Banking Alliance.

Povězte nám o něm víc. — Net Zero Banking Alliance je dobrovolné sdruže‑ ní bank z celého světa s cílem zaměřit se a pomoci snížit množství škodlivých ply‑ nů, které způsobují změny klimatu. Naše banka a celá mateřská skupina Société Générale pracuje na tom, abychom do roku 2050 vypouštěli do ovzduší co nejmé‑ ně škodlivých plynů. A to jak z vlastního podnikání, tak i prostřednictvím klientů.

Konkrétně to znamená, že podporujeme fi‑ nancování projektů, které jsou šetrné k pří‑ rodě, jako jsou například solární elektrárny nebo větrné parky a také hypotéky či úvěry na udržitelné bydlení.

Se snahou o udržitelný rozvoj souvisí i udržitelné finance. Většina lidí si pod tím představí plusový stav účtu, vy jste ale podepsali memorandum o udržitelných financích. K čemu vás zavazuje?

Je to opět dobrovolný závazek většiny čes‑ kých bank a navazuje na principy Net Zero Banking Alliance. Je to závazek k podpoře a rozvoji finančních produktů a služeb, kte‑ ré přispívají k dosažení udržitelného roz‑ voje. Udržitelné finance opravdu z pohledu klienta znamenají, že bude dlouhodobě v plusu. V případě bank je analogie obdob‑ ná, udržitelné finance znamenají, že naše finance budou mít pozitivní dopad (budou „v plusu“) nejen dnes, ale i v dlouhodobém horizontu.

Jaké kroky podnikáte ve snaze ke snížení uhlíkové stopy? — Přistoupili

k několika klíčovým krokům. Při výstavbě nových poboček se zaměřujeme na udrži‑ telné stavební materiály a energeticky účin‑ né technologie. Co se týče našeho vozového parku, postupně přecházíme na elektromo‑ bily. Zaměřujeme se také na nákup zelené energie, máme na střeše centrály vlastní fotovoltaiku, podporujeme dodavatele, kteří dbají na uhlíkovou stopu svých produktů a služeb a mnoho dalšího.

Bezobalové prodejny jsou trendy, ale vy jste ve vašich kantýnách a kancelářích šli ještě dál. Je pravda, že zužitkujete i lógr z kávy? — Ano, aktivně zužitkujeme i tento materiál. Kávové zbytky jsou kom‑ postovány nebo použity pro výrobu dal‑ ších produktů, jako jsou sušenky z kávové sedliny, či mýdlo. Redukujeme tak odpad a podporujeme cirkulární ekonomiku.

Nejdůležitější plast, co všichni nosíme po kapsách, má podobu platební karty.

Je vůbec technicky možné ho nahradit jinak než virtuální kartou v chytrém telefonu? — Již dnes používáme plně re‑ cyklovaný i recyklovatelný plast pro výrobu všech našich karet. Současně hledáme další možnosti. Vloni jsme představili díky uni‑ kátní módní kolekci Pure Collection ma‑ teriál Lanzatech, který je vyráběn extrakcí CO2 z ovzduší. Aktuálně tento materiál testujeme právě pro výrobu platebních ka‑ ret a pokud uspějeme, jsme odhodláni tuto technologii nasdílet s ostatními bankami a podpořit tak inovaci, kdy platební karta bude prakticky čistit vzduch.

V jakých směrech lze v Komerční bance ještě víc šlápnout do zeleného pedálu, abyste zůstali v oboru udržitelnosti na špičce pelotonu? — Chceme dále zlep‑ šovat nejen produkty a služby v oblasti

udržitelnosti, ale také více podporovat naše klienty. Již dnes poskytujeme poraden‑ ství v této oblasti, a to jak pro financování, dotace, měření uhlíkové stopy, nefinanční reporting či přímo stanovení udržitelné strategie. Také se zaměřujeme na vzdělává‑ ní našich zaměstnanců, kdy v roce 2023 každý absolvoval základní školení v ob‑ lasti udržitelnosti, a tyto znalosti bude‑ me dále prohlubovat. V neposlední řadě je to pomoc v dialogu s veřejnou sférou a jednotlivými ministerstvy pro podporu financování strategických projektů, jako je dekarbonizace české ekonomiky (aktu‑ álně shrnutá v Národním energetickém a klimatickém plánu) či v nejbližší době i Státní energetická koncepce či Politika ochrany klimatu. Vnímáme roli bank jako podstatnou a svým způsobem nenahra‑ ditelnou. Proto jsme společně připraveni podpořit snahu vlády ČR v tomto úsilí a maximálně poskytnout součinnost při financování klíčových projektů.

Tento rozhovor vedeme na dálku, bez použití papíru, ale vyjde v tištěném časopise. Patříte mezi pionýry i v tom, že si necháváte měřit uhlíkovou stopu médií. Jak si coby tradiční časopis v tomto ohledu stojíme? — Je skvělé, že dnes můžeme vést rozhovory i pracovní schůzky na dálku a šetřit tak nejen papír, ale také čas a dojíždění. Co se týče tištěných časopisů, jsem přesvědčena, že s námi budou i v budoucnu. Je však důležité, aby se i ony stále více zaměřovaly na udržitelnost. Vydavatelé musí věnovat pozornost udržitelnosti nejen u papíru a inkoustu, ale také u distribuce a samot‑ ného fungování redakce a firmy. Proto jsme se zaměřili na měření uhlíkové stopy médií, které cítíme, že je krokem k tomu, aby si všichni v oboru byli vědomi svého dopadu na životní prostředí. Inovací svého podnikání směrem k udržitelnosti si tak mohou i tradiční časopisy udržet svou relevanci v digitální éře.

collect

133

Hana Kovářová Od února 2020 je výkonnou ředitelkou pro Brand strategii a Komunikaci skupiny Komerční banky. V rámci své pozice je zodpovědná i za téma udržitelnosti zejména v oblasti reportingu a je předsedkyní Komise pro udržitelné finance při České bankovní asociaci. Do KB přišla z pozice marketingové ředitelky Raiffeisenbank, kde působila od roku 2014. Čtyři roky před tím zastávala stejnou pozici v České pojišťovně. kb.cz

134

collect

1

Člověčí věci „Člověk, i když v obrazech absentuje, je přítomen v člověčích věcech.“ Těmito slovy charakterizoval Daniel Balabán tvorbu Ivo Sumce. Rovina každodennosti je v ní zastoupena běžnými, utilitárními předměty jakoby vytrženými z kontextu a přitom zvláštně sdělnými svou důvěrně známou obyčejností, která je součástí lidského života. Do 10. 3., Galerie výtvarného umění v Ostravě, Dům umění. gvuo.cz

3

Anu Põder: Space for My Body

Kosmismus je filozofického hnutí z počátku 20. století, které hledalo spásu prostřednictvím technologií a zkoumáním vesmíru. Výstava, jež zprostředkovává cestu do utopických a dystopických říší kosmismu, obsahuje díla ze sbírky Khardziev a akvizice ukrajinského umělce Fedira Tetianycha ze 70. a 80. let.

Do 3. 3., Stedelijk Museum, Amsterdam.

Muzeum Suchs ve stejnojmenné švýcarské horské vesničce ležící v údolí řeky Inn založila před pěti lety polská sběratelka umění Grażyna Kulczyk.

Kromě velmi originální architektury, jež vznikla včleněním do stávajících historických budov, se vymyká i zaměřením. Prezentuje totiž výhradně současné ženské umění. Nyní dostala prostor Anu PÕder, jeden z nejvýraznější hlasů estonského umění posledních pěti dekád.

Od 70. let 20. století je známá svým zaujetím pro lidské tělo, ve své sochařské tvorbě zdůrazňuje jeho křehkost, pomíjivost i pomíjivost života. Do 30. 6.

stedelijk.nl

muzeumsusch.ch

2

Cosmism

mix

135

5

Skateboard Už v 50. letech 20. století se začal psát příběh jednoho fenoménu — skateboardingu. Že jde o mnohem víc než sport, ukazuje výstava v londýnském Design Museu. Designér a skejťák Jonathan Olivares dal dohromady kolem 90 vzácných prken včetně koleček, pouzder nebo bezpečnostních prvků, jež dokumentují technický vývoj skejtů i postupné společenské přijetí hnutí. Do 2. 6. designmuseum.org

4

Aalto — Aino Alvar Elissa „Skutečná architektura existuje pouze tam, kde uprostřed stojí lidská bytost,“ řekl finský architekt a designér Alvar Aalto v roce 1958. V jeho představách byly architektura, umění a design neoddělitelné součásti jednoho celku.

Jeho stavby se staly ikonami ovlivňujícími architekty po celém světě a designové objekty díky zaměření studia na nízkonákladovou velkovýrobu pronikly do domácností mnoha lidí a dodnes se vyrábí. Výstava představí 11 projektů studia Aalto. Do 26. 5., MAXXI Museo nazionale delle arti del XXI secolo, Řím.

Experimentující vizuální umělec Ondřej Přibyl využívá fotografické médium v rozporu s jeho primární funkcí — užitností.

Nesleduje množící reprodukční funkci média, nýbrž jedinečnost jeho okamžité obrazové konstituce. Foto-cesty, ať už jakékoliv, mu umožňují pracovat s otisky věcných stavů. Do 18. 2., Dům umění České Budějovice.

maxxi.art

dumumenicb.cz

6

Modely & konstanty

šest věcí, které v autech roku 2024 nesmí chybět text Václav Rybář foto archiv značek

S jídlem roste chuť a technologie za volantem mají sloužit nám a nikoliv my jim. Jaký standard očekáváme od novinek letošního roku, abychom se v nich cítili dobře? Zástupci automobilek, jež chtějí omladit vozový park široké veřejnosti, nechť se chopí zápisníků!

1

collect

1

137

ticho

Ve všech anketách, které dostávají novopečení majitelé elektromobilů, vyčnívá jedna jediná věc. Božské ticho, návykové natolik, že při usednutí zpátky do spalováku vám bude lomoz starého světa rvát uši. Navíc i ten nejdražší nafťák v zimních minusových teplotách chrchlá jako mateřská školka během chřipkové sezóny. Elektromobil, hybrid nebo mild-hybrid vám nabídnou minimálně tichý start a rozjezd, což je nejen po ránu k nezaplacení. Dražší auta přidají ještě kvalitní odhlučnění díky prémiovým materiálům, dvojitým sklům nebo audiosystému s potlačením šumu.

2

komfort

Každý chce, aby jeho auto jezdilo jako na obláčku. Z výroby se tak každé tváří, pokud nejde o sportovní speciál s rallyovou DNA. Jenže některé vozy si s výmoly, kočičími hlavami nebo hrubým asfaltem prostě rozumí líp. Vzduchové podvozky, které lze proměnit k nepoznání kliknutím na ten či onen jízdní mód, už naštěstí nejsou výsadou vlajkových lodí a limuzín s dlouhou přídí i cenovkou. Stejně tak si nohy na zadních sedačkách natáhnete i ve středním segmentu, protože elektromobily mají baterky na plocho na podvozku, a v kabině je tak najednou mnohem víc místa, když nemusíte pohon od kol k motoru táhnout skrz celý vůz.

3

dynamika

Tesla zákazníky naučila, že blesková akcelerace supersportovních aut je díky elektromobilům dosažitelná i v nenápadně vypadajícím sedanu nebo SUV. A ostatní značky musely podobným očekáváním dostát. S vyšší hmotností elektromobilů či hybridů naštěstí dorazil i vyšší výkon. Nikdo už se nehoní za maximální rychlostí, hlavním parametrem je pružné zrychlení, které je důležité při krizových manévrech nebo při předjíždění. Hbitý vůz tak přispívá k vyšší bezpečnosti. Tu nabízejí sportovní vozy prémiových značek, ždímajících na soumraku spalovací éry z tradičních motorů čím dál tím víc koní.

2

3

138

collect

4

4

čistota

5

Kvalita vzduchu v interiéru auta se během covidové pandemie stala jedním z velkých témat. Během hodiny jízdy jím projde až 500 tisíc litrů vzduchu. A ačkoliv všechny současné vozy mají filtr, ani jeho včasná výměna vás neochrání před nezvanými vetřelci, ať už jde o viry, bakterie, nebo třeba pylové částečky. Modernější HEPA filtry jsou pro každodenní vzduchovou hygienu vhodnější, ale čím dál tím víc vozů ve vyšším segmentu nabízí aktivní měření kvality vzduchu přímo v kabině, nebo dokonce i jeho aktivní čištění. Takový systém odvede víc práce než stromeček z pumpy zavěšený na zpětném zrcátku.

5

styl

Zásadní lekcí pro automobilky je, že by auta měla zůstat svá a osobitá.

Ano, většinový zákazník chce bílé, černé nebo stříbrné SUV, do kterého se vejde pět lidí a pes, pět set litrů nákladu, je z něj dobře vidět a má pětihvězdičkové skóre v nárazových testech. Vyhovět všem takovým požadavkům znamená držet se podobného mustru. Kvalitní řemeslo a estetika snoubící se s ergonomií však patří do všech segmentů, nejen do aut s cenovkou nad dva, tři a víc milionů. Jinak se z aut definitivně stane zaměnitelné spotřební zboží jako z ledniček a myček nádobí. Automobil začínal svou pouť jako statusový symbol a tohoto výsadního postavení by se neměl vzdávat.

6

inteligence

Auta jsou rok od roku chytřejší. Ne vždycky nám ty chůvičky práci za volantem usnadňují, ale snaží se nás chránit, což je bezesporu chvályhodné. Teď získávají cenného spojence v podobě umělé inteligence.

Někdo ji považuje za marketingový trik, jiný z ní má právem obavy, ale do aut se z nařízení EU stěhují povinně i certifikáty kybernetické bezpečnosti, takže budou mít účinný štít proti hackerům. Inteligentní auta vám lépe poradí s navigací, sestaví hudební playlisty, odkoukají vaše návyky i zlozvyky a snad při tom všem zůstanou diskrétní. Mohl by to být začátek krásného přátelství, kdy nad vámi bude vůz držet ochrannou ruku, ale zároveň vás pořád ještě nechá řídit a rozhodovat. Hodný sluha a žádný pán, takový jest letošní plán.

1 — Range Rover je pro mnohé ztělesněním elegance, komfortu, prémiového statusu a pokročilých technologií. Loni jsme si nové modely Velar a Evoque vyzkoušeli a můžeme tenhle ideální průnik požadavků zhýčkaného řidiče jen a jen potvrdit. 2 —BMW M760e je dálničním korábem s pohodlným podvozkem, plug-in hybridem pod kapotou s přebytkem koní a luxusním interiérem. 3 — Lexus LC500 je osmiválcovým mohykánem a strážcem starých pořádků. K tradičnímu pohonu však přidává dravý design a japonský smysl pro detail. 4 — Nová generace palubního systému MBUX od Mercedesu dokáže generovat playlist podle stylu vaší jízdy.

Mercedes-Benz ji vyvinul ve spolupráci s hudebníkem Will.i.amem. 5 — Vzduchový filtr v novém Range Rover Velar zachytí i mikroskopické částečky.

Co je jeden metr čtvereční? Ve správných rukou: Všechno.

Protože s trochou fantazie a energie na něm může vzniknout cokoli.

Není to totiž jen metr krát metr. Metr čtvereční nabízí nekonečné možnosti.

Každý metr čtvereční si zaslouží být tím nejlepším na světě.

Tea Lab Manifesto

na 1 m2

od Herrmann & Coufal

Další info zde

140

collect

chytrá elegance text Václav Rybář foto archiv značky

Dvě značky, dvě řešení.

Připněte si na zápěstí hodinky Casio G-Shock Rangeman a vydejte se za hranice vlastního pohodlí.

Značka Garmin, jež je etalonem ve světě chytrých hodinek pro sportovce muže, nyní servíruje své největší trumfy i ženám, a to prostřednictvím modelu Garmin Lily 2.

Rangeman model GPR-H1000 není jen ledabylý facelift. Jde o pořádný skok vpřed, využívající to nejlepší ze všech světů. Hlavně si Rangeman půjčuje kompletní senzorovou výbavu od modelu G-Squad, jenž se chlubí hybridním stylem a inklinací k chytrým hodinkám. To znamená, že s novinkou získáte kompletní přehled o svém zdraví a ještě dokonalejší monitoring sportovních aktivit. Nechybí tu kompas, teploměr, gyroskop, výškoměr, akcelerometr, snímač tepové frekvence, GPS a bluetooth synchronizace s telefonem. Díky spolupráci s finskou firmou Polar, nabídne Rangeman i odečet tréninkového zatížení, odhad VO2 Max, sledování energetického výdeje nebo potřebné

regenerace po tréninku. Na hybridní a nikoliv přímo chytré hodinky je to hodně slušný seznam, který Rangemany posílá na špičku pelotonu pro ty, kdo chtějí mít na zápěstí nejen časomíru. Nové funkce si vyžádaly svůj prostor, takže hodinky s pouzdrem o rozměrech 53 × 20 mm jsou poměrně masivní, ale na druhou stranu se o ně nemusíte bát v terénu. Poradí si s vodou i blátem, potopit se s nimi můžete i do dvou set metrů a jejich biokeramické pouzdro prý odolalo nejpřísnějším zkouškám. Aby ne, když si Rangemany v minulosti oblíbili hlavně vojáci a záchranáři.

servis gshock.casio.com

chytrá elegance

S velikostí se potýká většina výrobců chytrých hodinek, protože integrovat dostatečně velkou baterku, kvalitní displej a všechny žádané funkce, to je inženýrský oříšek. I proto většina lidí sáhne po hodinkách od Apple, protože zastanou roli statusového symbolu a nevyčnívají.

Garmin se dlouhodobě může chlubit senzory nejvyšší kvality, ať už jde o určení polohy, nebo o měření životních funkcí.

A nemusíte zrovna trénovat na maraton, stačí už jen to, že se chcete spolehnout na hodinky, co pohlídají vaše zdraví. Model Lily 2, představený v lednu na veletrhu spotřební elektroniky CES, umí spolehlivě změřit tep, frekvenci dýchání, okysličení krve a nově i kvalitu spánkových fází, nabízí také kontrolu menstruačního cyklu.

Lehké, tenké a drobné hodinky s vzorovaným sklíčkem mají skrytý displej. Stačí na něj poklepat a kromě času se dozvíte vše, co potřebujete, ať už máte hodinky spojené s chytrým telefonem, či nikoliv.

Diskrétní displej umožňuje i malým hodinkám dosáhnout až pětidenní výdrže.

Jejich kovové tělo se prodává v několika odstínech a silikonové řemínky mají rychloupínání, takže je lze snadno vyměnit a sladit s vaším outfitem. servis garmin.com

141

142

collect

collect news

Na americkém veletrhu spotřební elektroniky CES již začátkem roku slibují, co si můžete koupit na jaře a v létě. A slibem, jak známo, nezarmoutíš.

text Václav Rybář foto archiv značek

1

2

3

1

2

3

pán tvorstva

klikání je v módě

ozdoba přístřeší

Blýskněte se nejen vyšperkovaným dalekohledem, ale také znalostmi!

Ax Visio od Swarovski optik je elegantním přístrojem, jehož mozek dokáže díky AI rozeznat 9 000 druhů živočichů. Při propojení s mobilní aplikací a sociálními sítěmi můžete i fotit.

Stýská se vám v době displejů po integrované klávesnici? Clicks je nacvakávací miniklávesnice pro iPhone, za kterou se každý ohlédne. Snadno ji vyměníte, rychle ji schováte, když chcete přístroj uvést do původního stavu. Proč to někoho nenapadlo dřív?

Naše obýváky okupují stále větší televize. Někteří výrobci se snaží TV maskovat za obrazy nebo fotorámečky, ale nová LG OLED T umí být průhledná!

Udělejte z ní akvárko, hořící krb, 3D bonsaj nebo kytku, co nikdy neuschne.

Stropem je jen vaše fantazie.

swarovskioptik.com

clicks.tech

lg.com/cz

Since 1998

essay

145

veřejný prostor jako neustále se proměňující jeviště text David Karásek ilustrace Petr Polák

Designér a majitel mmcité David Karásek se veřejným prostorem dlouhodobě zabývá. Právě produkty jeho společnosti mění tvář nejen českých měst. Lavičky, stojany na kola, odpadkové koše, osvětlení, venkovní květináče a další drobné prvky ovlivňují vkus lidí bez výběru. Ve své eseji se David trochu zasnil a představil si ideální městský prostor. Takový, v němž by se dobře spěchalo do práce i jen tak lelkovalo.

Plocha se mírně svažuje nebo stoupá, chcete-li. Na dolním konci, kudy vstupuje do prostoru velkorysost, je všechno rychlejší.

Semafory střídají zelenou a červenou, auta brzdí a zase se rozjíždějí. V nervózním rytmu ve dne, ospalém v noci. Tramvaj na zastávce cinká zase v jiném rytmu.

Lidí je tady tolik, že se proměňují v dávky.

Opakované dávky. Na přechodu i ve dveřích tramvaje. Zábradlí ten silný proud usměrňuje jako zpevněný břeh proud řeky.

Ráno, odpoledne. Večer už působí trochu zbytečně a v noci osiřele. Pouliční lampy s masivními historizujícími sokly na vše dohlížejí a s přicházejícím večerem začínají nabízet své služby ve žlutém spektru.

O trochu výš se všechno zpomaluje, lidé získávají svoje obrysy, dokonce už rozpoznáte jejich tvář. Řidič dodávky

před drogerií spěšně vykládá svoje balíky skryté pod slovem zásobovaní. Musí rychle dál, má toho moc a ráno je ještě čerstvý.

Chodník je zde úzký, ale přeplněný nikdy nebývá. Každý druhý dům nabízí nějaký obchod, nechybí ani kavárna. Na těch pár židlích před ní se už od rána střídají pravidelní hosté.

Celou protější stranu náměstí zabírá třípatrová budova a v ní strašně důležitý úřad. Domácí úředníci se tady míchají s dotacíchtivými stranami a úředníky z jiných důležitých úřadů. Aby nebyla nuda, čas od času se před budovou srocují naštvaní protestující, obklopení všetečnými novináři. Kavárnu spory nezajímají, obslouží všechny. I mladé s hlavou v Londýně, i staré, kteří už vědí, a tak trochu se bojí.

Všechny těší, že uprostřed tohoto prostoru svítí hezký obdélník s rostoucí trávou, kde se nedávno v rámci oživení objevily květiny. Ne macešky a tulipány jako dřív, ale moderní luční směs. Náměstí ale ještě nekončí, pořád můžeme stoupat vzhůru. Čtyři javory v symetrickém uspořádání vypadají nádherně a poskytují potřebný stín. Jejich větve chrání docela povedenou sochu misionáře, jehož jméno si navzdory existenci pomníku nikdo nepamatuje.

Ten je ukázkou klasického kompozičního mistrovství devatenáctého století, zvlášť ve spojení s nevelkým kostelem stojícím za ním. Vedou k němu schody, na kterých se od nepaměti sedávalo. Bachratá a trochu disproporční věž je přesto ozdobou celého prostoru. Navozuje pocit klidu, protože nás svou neměnností spojuje s minulostí a tak nějak říká, že všechny ty překotné novinky lze přece jen přežít.

Hřiště s několika pestrobarevnými prvky a podle norem provedenou dopadovou plochou je takovým drobným magnetem pro všechny předškoláky. Maminky sice nadávají na občas drhnoucí kolotoč, ale i ony jsou rády, že se děti provětrají. Hřiště je novodobý vetřelec a taky tak vypadá, ale svoji funkci plní dobře.

Tak takhle by mohlo vypadat nějaké fiktivní náměstí v neznámém městě, abychom na něm ukázali, co je veřejný prostor. Město je městem samozřejmě hlavně kvůli domům a budovám, které někdo v průběhu věků postavil za nějakým účelem. K čemu by však ty domy a paláce byly, kdyby byl prostor mezi nimi pustý, prázdný a studený. Kdyby fungoval jen jako dopravní koridor k jednotlivým nepřístupným vchodům chránícím jejich majitele a ostatní obyvatele.

Ve skutečnosti je to jedna velká scéna pro velké i malé děje. Přestávky se nekonají, jen v noci přijde zklidnění. Musí fungovat za letního horka, když začne pršet, když je mráz a vítr i když napadne sníh a je ho potřeba odklidit. Pro své různé uživatele plní různé funkce a ačkoliv se to nezdá, je plný nejrůznějšího vybavení, předmětů, detailů. Některé jsou stroze funkční, jiné třeba nadbytečně dekorativní. Prostor se tím zabydluje jako analogie ke všem těm místnostem za zdmi domů okolo. Oproti nim stojí trochu ve stínu zájmu, avšak není veřejný prostor vlastně stejně důležitý?

No12

Where Architects Sleep Nakladatelství Phaidon navázalo na bestseller Where Chefs Eat, v němž slavní šéfkuchaři doporučovali restaurace po celém světě, a oslovilo více než 250 předních architektů,

aby se se čtenáři podělili o své osvědčené tipy na ubytování. V knize najdete 1200 míst ve více než stovce zemí, někdy jde o vyhlášené destinace, jindy o neobjevené skvosty. Všechna ale mají jedno společné. Na vlastní kůži je vyzkoušeli jedni z nejpovolanějších. Architekti, kteří by sami měli umět ocenit kvalitu či naopak

odsoudit nezdařený projekt. Pokud si tedy nechcete před vaší další cestou lámat hlavu s tím, kde složíte hlavu, vyberte si hotel v této knize a doufejte, že architekt, který ho doporučoval, nebyl fanda dekonstruktivismu.

servis pagefive.com

text Tereza Finková, foto Petr Karšulín

must–read

Roční předplatné časopisu Dolce Vita 10 čísel za 990 Kč + balíček For Vital v hodnotě 2 800 Kč

„Chápu architekturu jako médium, které dokáže řešit vztahy.“ J. Pleskot

Mýdla Heleny Heinz jako umělecké artefakty.

FORM—30

S Josefem Pleskotem o duševní rovnováze a spokojenosti.

BUILD—44

LEDEN–ÚNOR 2024

blahobytí

BLAHOBYTÍ

pro zdraví a kondici Doplňky stravy For Vital jsou vyvíjeny a vyráběny v Česku ve spolupráci se špičkovými odborníky v oboru biochemie. Udržují v harmonii mysl i tělo, které díky nim vypadá skvěle, fit a vitálně v každém věku. Dávku zdraví a pozitivní nálady dodá mužům i ženám čtení Dolce Vity v kombinaci s některým ze dvou balíčků těchto prémiových produktů: Collagen + Sleep well nebo Immunity + Detox.

Objednávejte na send.cz a dolcevita.cz do vyprodání zásob.

forvital.cz