Dolce Vita 06 2026

profil Michael Anastassiades ●

NOHAMA NA ZEMI –HLAVOU V OBLACÍCH

Spuštěna 2. fáze prodeje prémiových bytů v Ostravě mrakodrapostrava.cz

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

HEAD OF TEAM Tereza Finková

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

SOCIAL MEDIA Sandra Kisić

AUTOŘI

Vladan Šír

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Alex Shoots Buildings

BoysPlayNice

Critical Styling Service

Martin Faltejsek

Matej Hakár

Adam Štěch

ONLINE

dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Sofie Mavromatidisová sofie@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

HOT LIST

Nejžhavější novinky z kreativního

světa

ARCHITEKTURA

Projekt světové kvality v Popradu

ARCHITEKTURA

Studio Papundekl se postaralo o refresh knihovny v Červeném Kostelci

68 74

ARCHITEKTURA

Funkcionalistická vila na Malvazinkách v novém kabátě

78

Nový concept store Lula Studio Prague otevřen 18 54 62

INTERIÉR

115 m2 italské elegance od ateliéru

Studiotamat

88

DESIGN

Zmapovali jsme

kariéru designéra Michaela Anastassiadese

ARCHITEKTURA

Architektonické soutěže podle CCEA MOBA

84

MÓDA

Kolekce 50's Style

Kolekce ledniček SMEG ve stylu 50. let spojuje moderní design s pastelovými barvami a zaoblenými tvary. Dostupné v různých velikostech, od prostorných dvojdvéřových

modelů po minibary, upoutají každého milovníka kvalitního designu.

Jejich vzhled promění atmosféru místnosti na hravě barevnou, plnou oblých linií. Ideální pro ty, kdo ocení styl a funkčnost.

Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design

setkává se špičkovou světovou technologií.

Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz

106 94

ROZHOVOR

Povídali jsme si s předními slovenskými architekty ze studia Kilo Honč

114

MÓDA

Pohádkové

kreace Victoire de Castellane

136

CESTOVÁNÍ

Dům Oblouk v Žatci

dostal nový život od ORA architekti

142

CESTOVÁNÍ

Zajeďte si odpočinout do architektonického skvostu na Costa Brava

ESEJ

Pouštní architektura

Alberta Freye

148

AGENDA

Českoslovenští umělci bok po boku na bienále v Benátkách

154 160

PULSE

Kdo letos nechyběl v Ostravě?

SHOWROOM

Nejaktuálnější vychytávky pro váš život à la dolCevita

„Náš návrh je recyklací již několikrát recyklované stavby, což vnímáme jako příspěvek do diskuze o zachování a opětovném využívání existujících stavebních struktur a o potřebě minimalizovat ekologické dopady nadměrného bourání,“ říká architekt Irakli Eristavi ze slovenského ateliéru zerozero, když mluví o projektu Divadla Poprad, který se svým týmem dokončil v loňském roce. Tento přístup k architektonické tvorbě se nakonec prolíná celým červnovým vydáním dolCevity. Zdevastovaný historický dům v Žatci ožil díky vysokému nasazení architektů ze znojemského ateliéru ORA, kteří několik let přejížděli z kraje vína do pivního ráje, aby tu dokončili projekt Oblouk — hostinec a ubytování v autorsky řešeném interiéru. Knihovna Břetislava Kafky v Červeném Kostelci dostala úplně novou tvář díky studiu Papundekl, které ji otevřelo městu i dětským návštěvníkům. Slovenští architekti Richard Kilo a Matej Honč proměňují stávající byty a rodinné domy v lepší místa pro život v otevřeném a upřímném světě. „Architekturu podle nás inspirují lidé a život uvnitř architektury,“ říkají, když vysvětlují svou tvůrčí improvizaci.

Pokud budete číst pozorně od začátku až do konce, určitě vám neunikne ještě jedna linka, která se nenápadně prolíná celým číslem. Nostalgické propojení Česka a Slovenska, jehož svědky jsme byli na květnové edici konference PULSE v Ostravě a které se propsalo do textů o architektuře, vrcholí v článku o Československém pavilonu na benátském bienále umění. Ten letos slaví sto let od svého otevření a při této příležitosti je v něm po mnoha letech přísného rozdělení prezentována expozice autorů z obou zemí. ●

Držte spolu a čtěte dolCevitu!

head of team

Tereza Finková

Critical Styling Service, Diorissima by Victoire de Castellane, Paris, 2026

Matej Hakár, Divadlo Poprad by zerozero, Poprad, 2025

Značka Ferrari představila svůj první

elektrický model Ferrari Luce, o jehož design se postarali Jony Ive a Marc Newson ze studia LoveFrom.

designéři

Edward Barber a Jay Osgerby konec svého studia a zahájení sólových kariér. ❹ Henry Zankov byl jmenován novým uměleckým ředitelem

značky Diane

Von Furstenberg.

Letní pop-upy

❶ Světelná instalace KRYSTALY od studia DECHEM zkoumá proces vzniku a růstu krystalických struktur. Kolekce volně navazuje na zájem studia o přírodní procesy a experimentální práci se sklem, tentokrát inspirovanou estetikou hlubinné mineralogie. Instalace kombinuje ručně foukané skleněné objekty různých barev a velikostí s chladným exaktním kovem, který celou kompozici nese. Každý z krystalů svítí, čímž podtrhuje svou přírodní povrchovou strukturu. Kontrast mezi křehkým výrazem ručně foukaného skla a technicistní přesností kovových prvků vytváří napětí, které je pro tvorbu Dechem typické. „Instalace je koncipována jako variabilní prostorová sestava, schopná reagovat na různá měřítka interiéru,“ vysvětluje Jakub Janďourek, který spolu s Michaelou Tomiškovou studio založil a vede. design 〔TF〕

❷

deseti

svůj kufr Horizon, který vytvořil pro Louis Vuitton. Přivítejte vůbec první hliníkové zavazadlo s monogramem!

design 〔JK〕

Spolupráce australského designéra a pařížské značky začala už v roce 2014, když pro ně navrhl biomorfní batoh v limitované edici. V roce 2016 pak vytvořil nadčasový skleněný flakon pro všechny parfémy LV a supermoderní kufr Horizon. A protože ten letos slaví deset let, dostalo se mu vylepšení ve verzi Horizon Aluminum. Je to vůbec první hliníkový kufr Louis Vuitton, při jehož výrobě se používá technika lisování a řezání laserem. Skutečnou vychytávkou je fakt, že jsou tradiční nýty nahrazeny ultratenkým rámovým systémem připevněným ke skořepině. Koncept skořepiny vytvořené z jednoho kusu v plnohodnotné 3D formě, bez ohýbání či nýtování, představuje v oblasti designu zavazadel naprostou novinku. Tradiční vnější panty byly nahrazeny skrytými — podobně jako u elegantního hodinového mechanismu je tento nový typ pantu integrován do interiéru kufru, aniž by zabíral jakýkoli dodatečný prostor. Teleskopický systém madla je umístěn na vnější straně a vnitřní podšívka je termoformovaná tak, aby vytvořila dokonale plochý hlavní prostor, který nabízí bezkonkurenční kapacitu ve srovnání s ostatními produkty na trhu. Model Horizon Aluminum je navržen tak, aby obstál ve zkoušce času, a zároveň využívá inovativní technologie, které usnadňují údržbu i opravy. Vnitřní podšívku lze v prodejně snadno vyjmout a získat tak přístup ke všem komponentům, včetně koleček. Kožené prvky je navíc možné na vyžádání renovovat nebo vyměnit. Veškeré opravy lze provádět přímo v prodejnách nebo v regionálních dílnách Louis Vuitton.

❸ V květnu otevřel ISSEY MIYAKE nový vlajkový obchod na adrese 45 Madison Avenue. Nachází se v budově New York Life Building, již navrhl Cass Gilbert. Interiér od kanceláře

Solid Objectives Idenburg Liu je promyšlenym dialogem mezi inovací, uměním a architektonickým dědictvím. interiér 〔JK〕

❹ Italská značka FLEXFORM představila během letošního milánského týdne designu Salone del Mobile také outdoorovou kolekci 2026. Instalace s názvem The Private Lives of Objects byla umístěna v kontemplativním historickém prostoru ambitu kláštera Sant’Angelo. Koncept expozice zkoumal intimní vztah mezi člověkem a předměty, které nejsou jen funkčními objekty, ale tichými svědky každodenních rituálů a nositeli vzpomínek. Kolekce propojuje tvorbu dlouholetého spolupracovníka Antonia Citteria s návrhy Patricka Norgueta, Fumie Shibaty, Sebastiena Herknera a Monicy Armani. Instalace citlivě pracovala s dialogem interiéru a exteriéru a ukázala design jako přirozené pokračování lidské identity i způsobu života. design 〔TF〕

❺ Edward Barber a Jay Osgerby navrhli pro HERMÈS výjimečný jídelní stůl, který byl představen během Salone del Mobile. Stal se hlavním exponátem celé expozice pro svou jedinečnou schopnost propojit fluidní jemnost s až sakrální důstojností. Má název Stadium d’Hermès a je vyrobený ze dvou druhů mramoru (Carrara Venato a Verde Alpi), jeho rozměry jsou 250 cm × 137 cm.  design 〔JK〕 ❻

❼ Řada AURA z karlovarské

sklárny MOSER pokračuje novou kapitolou, kterou píší vázy a mísy v matném provedení s tříbarevnými jádry. Matný křišťál jejich těl působí jako ledová krusta, přes níž prostupují nádherné barevné valéry. Tříbarevná jádra vytvářejí snové přechody zachycující dynamiku světla během polární záře.

NADČASOVÁ

krása 〔JK〕

Comme des GarÇons představuje novou vůni To Vetiver. Vetiver byl celoživotní láskou nedávno zesnulého francouzského umělce a kreativního ředitele parfémové divize Comme des GarÇons Christiana Astuguevieilla, takže je nová vůně i jakousi vzpomínkou na něj. Dřevitou vůni s nádechem koření koncipoval parfumér Antoine Maisondieu. EDP 100 ml za 3 350 Kč, prodává obchod Ingredients.

Geometry

moltenigroup.com

Palazzo Molteni, Milan.

Konsepti Praha 7 Komunardů

❽ UFO v Angers

architektura 〔AŠ〕

Zatím rozpolcené reakce odborné i laické veřejnosti sklízí projekt nového vstupního portálu gotické katedrály ve francouzském Angers, o který se postaral japonský architekt Kengo Kuma. Jeden z účastníků diskuze, která se spustila pod příspěvkem na webu Dezeen, nazval novou intervenci předsazeného portálu jako „krásný obličej, který ale nosí brýle virtuální reality“. Narážel tak na fakt, že portál zakrývá výrazným způsobem průčelí. Obdélníkový novotvar je prolomen pěticí oblouků, které rámují pohledy na historické sochy ve dveřích, jež byly k budově přidány v 17. století a byly znovuobjeveny v roce 2009 při čištění katedrály. Původně byly vymalované v modrých, červených a žlutých tónech a byly chráněné vstupní stříškou postavenou v první třetině 13. století. Ta byla v roce 1807 zbořena. Nový Kumův objekt má tyto vzácné sochy opět chránit. Zvenku jsou oblouky zvýrazněny archivoltami — řadou ornamentálních odstupňovaných pásů. Přestože současné tvarosloví navazuje na gotickou architekturu, lokální média i veřejnost označila portál za nepatřičné UFO. Kuma se však brání, že pracoval kontextuálně. Náhrada měla být původně vytesána z kamene, v konečném návrhu ale použil beton, odlitý na místě z písku a kameniva z povodí řeky Loiry.

PRO TY, KTEŘÍ SNÍDAJÍ V ZAHRADĚ.

SHOWROOM VINOHRADY

Mánesova 78 , Praha 2

latable.cz

SHOWROOM PAŘÍŽSKÁ

Pařížská 30, Praha 1

❾ BULGARI vybralo Kanaďanku LOTUS L. KANG jako první umělkyni, která se představila v jejich novém pavilonu v areálu Giardini della Biennale na 61. ročníku benátského bienále. Multimediální instalace navazuje na její předchozí práce zabývající se mnohovrstevnatým a nelineárním zpracováním času a paměti. Bulgari se stalo exkluzivním partnerem bienále až do roku 2030. Kurátorem je Matthew Hyland. umění 〔JK〕

❶⓿ Designér PHILIPPE MALOUIN rád pracuje s plnými tvary. Ukázal to i na svém novém křesle Scoop pro italskou značku Meritalia, která je svými odvážnými kusy známá už od 70. let. Scoop nově interpretuje klasické klubové křeslo: sedák i opěradlo tvoří na první pohled ostré tvary, na dotek je však měkké díky vrstvenému polstrování. design 〔AŠ〕

❶❶ Z ciferníku nezbylo nic než obrys! CHANEL J12 X-Ray mají safírové pouzdro s lunetou osázenou 46 diamanty v bagetovém brusu plynule přecházejícím v náramek, jenž je rovněž z transparentních safírů. Významná inovace v hodinářství! design 〔JK〕

okna Verita

Síla ušlechtilých kovů v oknech a dveřích. Mosaz, bronz, corten, nerez.

Ve spojení s dřevem, rozehrávají ty nejsilnější a nejpříjemnější atmosféry architektury.

Švýcarský model

architektura 〔EV〕

V samém srdci Mariánských Lázní se letos otevřel nový pětihvězdičkový Swissôtel, který propojuje historickou architekturu lázeňského města s moderním wellness lifestylem. Hotel vznikl sloučením pěti historických domů — Apollo, Evropa, Fortuna, Waldheim a Bellaria — do jednoho celku prostřednictvím proskleného atria. Architektonické řešení exteriéru i centrálního prostoru navrhl Jaroslav Wertig ze studia A69 architekti, který citlivě propojil různé stavební vrstvy i atmosféru původních budov. Dominantou atria je monumentální schodiště z pětibarevného italského mramoru, v jehož kresbě lze objevit zkameněliny prehistorických živočichů. Výraznou roli hraje také interiérová zeleň, voda a světlo, které odkazují na okolní krajinu Slavkovského lesa i tradici lázeňství. Za interiéry stojí turecká architektka a designérka Yeşim Kozanli, známá tvorbou luxusních hotelů pro mezinárodní klientelu. Atrium zdobí tři tuny vážící lustr složený z více než tří tisíc ručně foukaných skleněných baněk, recepce se zlatým stropem a orientální mozaikou nebo jemně scénografické osvětlení, které prostoru dodává téměř filmovou atmosféru. Swissôtel zároveň přináší do Česka švýcarský koncept „Vitalita pro tělo a mysl“. Součástí hotelu je rozsáhlé wellness Pürovel Spa & Sport s bazény, hammamem, saunami i privátními koupelovými rituály. Neobvyklým prvkem jsou takzvané Vitality pokoje vybavené elegantními cvičícími stěnami a fitness prvky pro individuální trénink v soukromí. Důležitou součástí hotelového konceptu je také gastronomie. Restaurace 105 Dining Lounge pod vedením šéfkuchaře Ondřeje Havlíčka staví na moderní zdravé kuchyni propojující lokální suroviny s mezinárodními vlivy. Hotel doplňuje také veřejně přístupné Swiss Café a dvojice barů včetně rooftop baru s výhledem na střechy Mariánských Lázní. Swissôtel Mariánské Lázně tak oslovuje hosty, kteří vedle architektury a komfortu hledají také aktivní odpočinek, kvalitní regeneraci a wellness přístup.

❶❸ JANJA PROKIĆ rozšířila kolekci Eiréné o další kousky, mezi nimiž se třpytí náhrdelník Iris Grand, první výrazně exkluzivní stříbrný šperk designérky. Skládá se z jedenácti květů, z nichž

každý je samostatně ručně opracovávaný. Číslo jedenáct zde symbolizuje nový začátek —

okamžik, kdy se člověk rozhodne otevřít dveře do svého vlastního světa a vykročit do nové životní kapitoly. design 〔TF〕

❶❹ Kolekce navržená jako kompletní šatník? Módní značka FRAME, která je synonymem ležérního stylu Los Angeles, navázala spolupráci s modelkou a influencerkou ALEXANDROU LECLERC. Spolu vytvořily 21dílnou limitovanou kolekci čerpající z tichého evropského glamouru a filmového kouzla Monaka. „Každý kus v limitce je odrazem mého každodenního života: toho, co nosím, kam chodím a jak se pohybuji. Chtěla jsem Frame vtáhnout do tohoto světa a ukázat jim svou perspektivu,“ říká Alexandra. Kampaň nafotil francouzský módní fotograf Robin Galiegue a režíroval Vincent Catel. Odehrává se v nejznámějších monackých lokacích. Frame takto postupně proniká do Evropy, otevřel butik v Cannes i Monaku. móda 〔JK〕

Nejkrásnější zahrada v centru Prahy!

Sezónní a Michelinské menu | BBQ večeře | živá klavírní hudba

Výjimečné prostory pro společenské události, oslavy a konference

Možnost zakoupení dárkových voucherů

Prožijte nezapomenutelné okamžiky přímo v srdci Prahy!

Barevný kaleidoskop

Světelné projekty globálních uměleckých hvězd, jako jsou James Turrell, Daniel Buren nebo Olafur Eliasson, se staly jednou z inspirací pro působivou instalaci výstavy Vysněné město, aktuálně okupující ikonický Památník Tomáše Bati ve Zlíně. Expozice vznikla u příležitosti 150. výročí narození Tomáše Bati a 135. výročí narození architekta Františka Lýdie Gahury, autora památníku a jednoho z nejvýznamnějších představitelů československé meziválečné avantgardy. Připomíná jejich společnou vizi budování moderního Zlína ve 20. a 30. letech minulého století. Interaktivní expozice autorského týmu složeného z Jana K. Rolníka (Capacity Expo), Kateřiny Průchové (Plus One Architects) a Filipa Hausera staví na kvalitách budovy, doplňuje je barevným akcentem a pomocí pohyblivých modelů zlínských staveb umožňuje návštěvníkům stát se spolutvůrci podoby

architektura 〔AŠ〕 FOTO Radek Šrettr Úlehla)

tohoto avantgardního města. Vzniklo na myšlenkách moderního urbanismu i sociálně zodpovědného podnikání. Výstava se nachází v nejvyšším patře památníku, který Gahura vystavěl v roce 1933 jako radikálně moderní připomínku Bati. Velkorysému a čistému prostoru dominuje světlo vstupující do interiéru skrze vzorované katedrální sklo, vytvářející opravdu nezvyklou perspektivu na jinak modernisticky čistý prostor. „Zástavbu v podobě továren, kolejí nebo Baťových domků jsme ve výstavě zjednodušili do geometrických tvarů a doplnili je o typickou venkovskou architekturu obalenou zrcadlovou vrstvou. Modely tak odrážejí barevné paprsky i realizované architektonické vize. Díky kolečkům mají návštěvníci možnost libovolně skládat vlastní prostorové situace,“ říká architektka výstavy Kateřina Průchová z ateliéru Plus One Architects.

❶❻ Slovenská šperkařka žijící v Londýně Martina Kociánová uvedla svou novou kolekci přívěsků, již nazvala Astroshroom. Je opět inspirovaná morfologií hub a najdete v ní 12 moderních talismanů, které spojují Martininy dva zásadní koničky — sběr hub a horoskopy. Každé znamení zvěrokruhu je spárováno s konkrétním druhem houby tak, aby reflektovalo paralely mezi vlastnostmi hub a lidským chováním. Tvary, textury a barvy jsou pak vytvořeny prostřednictvím kamenů, jež jsou jednotlivým znamením přiřazeny. Tím vzniká pro každého jedinečný talisman. Šperky jsou vyrobeny ze 14karátového zlata a prodává je například londýnský Dover Street Market. Objednat si můžete i houbu na míru. martinakocianova.com design 〔JK〕

21. ročník prestižního turnaje družstev bankéřů v golfu

Bank of the Green

Hlavní partneři

Mediální partneři

❶❼ Byl jednou jeden dům a v něm

vznikla sauna interiér 〔TF〕 FOTO Kiva

V suterénu historického činžovního domu v Brně vznikl neobvyklý komunitní prostor, který propojuje saunu, umění i sousedské setkávání. Projekt autorů Jany Štěrbákové a Eduarda Štěrbáka z architektonického ateliéru DRNH a vizuální umělkyně Natalie Perkof proměnil bývalý noční klub ve sklepě v intimní, téměř snovou krajinu určenou k regeneraci těla i mysli. Impulsem ke vzniku sauny byla pandemie covidu, která obyvatele domu přivedla k potřebě sdíleného místa pro odpočinek a komunitní život. Autoři se záměrně vyhnuli sterilní estetice wellness center a prostor pojali jako archetyp bezpečné jeskyně. Interiér sjednocují měkké klenby, pudrově zbarvené stěrky a tlumené světlo, které proměňuje atmosféru od teplých béžových tónů až po intenzivní růžovou. Sauna ze světlého dřeva navazuje na ochlazovací bazének a lounge

s barem, jenž funguje jako přirozené centrum setkávání. To, co prostor vytrhuje z reality všedního dne, je intervence Natalie Perkof, která zde naplno rozvíjí své klíčové téma snu a podvědomí. Lounge zóně dominují organické objekty připomínající levitující mraky. Tyto textilní skulptury nejen vylepšují akustiku, ale fungují také jako vizuální kotvy, přenášející návštěvníka do sféry bdělého snění. Geometricky tvarovaný barový pult (mimochodem vytvořený recyklací starší umělčiny plastiky) se vznáší na růžové drapérii a celá scéna je umocněna odlesky perleťové výmalby v pozadí. V kontextu sauny jako místa fyzického i mentálního uvolnění získává tato rovina zvláštní intenzitu — prostor se stává nejen místem očisty těla, ale i dějištěm snové imaginace.

❶❽ Klasika v novém

Každý, kdo ve světě hodinek něco znamená, se s pověstnou švýcarskou přesností vždy na jaře dostaví do Ženevy na akci Watches & Wonders. Tag Heuer tady vytáhnul své trumfové eso, ikonické hranaté hodiny Monaco, hvězdu několika filmů, ozdobu zápěstí nejrůznějších celebrit a VIP. Lze vlastně na tomhle jednoduchém, leč uhrančivém designu ještě něco inovovat? Kdo pochyboval, ten zažil ve stánku Tag Heuer hned dvě překvapení, protože Monaco přichází v titanovém těle a se zbrusu novým strojkem. Evergraph se skeletovaným číselníkem je vlajková loď a král každého večírku, co nechá nahlédnout hluboko do svých útrob, kde se ukrývá zcela nový kalibr TH80-00. Ten vznikal celých pět let ve spolupráci s Vaucher Manufacture Fleurier, švýcarským výrobcem strojků, který stojí za kalibry i pro značky jako Parmigiani Fleurier, Hermès nebo Richard Mille. A pak je tu nový Chronograph, též komplet v titanu, 39mm pouzdře, s novým in-house strojkem TH20-11, a ve třech barevných provedeních: s modrým číselníkem a červenými detaily, v zelené inspirované odstínem British Racing Green a elegantní černé se zlatými prvky. Nová generace se vrací k původní referenci 1133 a soustředí na její základní prvky. Zatímco dvakrát dražší Evergraph je designovou a technickou revolucí, Chronograph je přirozeným pokračováním pro fanoušky tradičního modelu.

Prodává Carollinum.

❶❾ Milujeme výrazné a objemné tvary. Tak by mohlo znít vyznání některých současných designérů a značek, které pojem „bold“ materializují v nečekaných interiérových kouscích. Podívejte se třeba na křeslo Amiona od designérů ze studia EGGS pro italskou značku MINIFORMS. Křeslo se v jejich podání stavá organickým prostorovým objektem a svými měkkými ergonomickými tvary ideálně obklopuje linie našeho těla. Produkt je k dostání v několika barevných variantách včetně pruhovaného čalounění a dvou typů loketních područek. design 〔AŠ〕

❷⓿ Devátá kreace domu

PIGMENTARIUM, parfém

AEREO, přichází jako tichá odpověď na dobu přesycenou podněty.

Nevychází z touhy být vidět, ale z potřeby být vnímán.

Zcela současná kompozice byla inspirována starou myšlenkou o neviditelné síle přítomné ve vzduchu. Dnes ji lze interpretovat jako návrat k sobě, k vlastnímu rytmu, k prostoru mezi hlukem. Je nečekaná, hřejivá a soustředěná, blízká pokožce i myšlení.

Neokázalá, ale určující. krása 〔TF〕

❷❶ Lehký jako pírko

U příležitosti uplynulého milánského design weeku představila technologická značka XL EXTRALIGHT novou kolekci tašek, kterou navrhlo studio italského designéra Luca Nichetta. Airstone je vyrobená z licencovaného materiálu XL EXTRALIGHT®, postaveného na technologii používané primárně ve vysoce výkonné obuvi. Projekt vychází z paradoxu: použití materiálu, jehož DNA a úspěch jsou zakořeněny v lehkosti, evokuje opačný koncept — hmotnost, hustotu a váhu v podobě umělého kamene. Jeho tvar byl nejprve ručně vytesán z pevného bloku kamene pomocí subtraktivních technik. Od tohoto primitivního objektu se proces přesunul k technologii. Vyřezávaný kámen byl 3D skenován, aby zachytil každou konturu a nedokonalost a gesto převedl do digitálních dat. Prostřednictvím reverzního inženýrství byl objekt transformován do přesného průmyslového modelu a zároveň si zachoval svůj syrový charakter a expresivní povrch. Výjimečně lehký materiál převrací vzhled a vytváří jemné napětí mezi vnímáním a fyzickou realitou. Technologická inovace se skrývá pod syrovou a archaickou estetikou, která umožňuje extrémní lehkosti přijmout vizuální jazyk hmoty.

❷❷ Šperkařskví CODOGNATO je již více než století nedílnou součástí Benátek. V roce 1866 se Simeone Codognato rozhodl otevřít svou první dílnu nedaleko náměstí sv. Marka. Byl to více než jen podnikatelský záměr, byl to rozhodný akt víry. V průběhu let patřily mezi jeho zákazníky královské rodiny i celebrity jako Maria Callas, Coco Chanel, Elizabeth Taylor, Tilda Swinton nebo A$AP Rocky. Proto se není co divit, že když se letos otevřela zahajovací výstava ve Fondazione Dries Van Noten s názvem „The only true protest is beauty“ je Codognato jediným zastoupeným klenotníkem. Dům zde představuje 15 kusů, které osobně vybral Dries Van Noten. Soubor představuje rovnováhu mezi tradicí a inovací, archivní kusy i novinky. design 〔JK〕

❷❸ ROZKVĚT

design 〔JK〕

Dior Maison představuje obnovenou řadu stolního nádobí The Champs de Tulipes. Je inspirována revoluční kolekcí Dior haute couture na jaro–léto 1953, v níž se objevily vůbec poprvé „tulipánové“ sukně. Aktuálně v nabídce najdete čtyři odstíny, které lze mezi sebou volně kombinovat.

Vyrábí se z limogeského porcelánu a jsou zdobené zlatem.

The Baker

Rise to cosmopolitan living

❷❹ Na českou módní scénu vstupuje nová značka TWIN–CHERRY designérek Natálie Nepovímové a Mii Jadrné, která se soustředí na doplňky schopné proměnit celý outfit. Jejich první kolekce reinterpretuje klasickou šestipanelovou kšiltovku. Najdete v ní čisté minimalistické modely, ale i experimentálnější varianty s obrácenými detaily, stuhami nebo variabilním vázáním. Charakteristický je motiv reversed efektu i práce s výraznou barevností, denimem nebo kostkovanými vzory. Výrazným modelem kolekce je Scarf–Cap, propojující kšiltovku a lehký šátek, jenž vás ochrání před sluncem i větrem. Model vznikl také ve svatební variantě se závojem jako současná alternativa tradičních svatebních doplňků. Všechny „kšiltky“ vznikají lokálně v limitovaných sériích a pohybují se na pomezí módy a autorského designu. móda 〔TF〕

❷❹ První boty značky

BALENCIAGA, které vznikly ve spolupráci s MANOLEM

BLAHNIKEM, jsou od května v prodeji! „Naše cesty se spojily z osobních důvodů. Znám Manola a už dlouho ho obdivuji. Pro mě je synonymem elegance a jelikož je Španěl stejně jako

Cristóbal Balenciaga, mají určitou společnou citlivost,“ uvedl Pierpaolo Piccioli k očekávanému uvedení. design 〔JK〕

Brasserie 1932

Nostalgické ohlížení za érou první republiky se dotýká nejen architektury, designu, módy, ale také gastronomie. Prvorepubliková kuchyně, která propojovala lokální suroviny, sezónnost a klasické francouzské postupy, se stala předobrazem nového konceptu Brasserie 1932 v restauraci hotelu Almanac X Alcron Prague. Název odkazuje na rok otevření ikonického pražského hotelu a zároveň definuje charakter restaurace: moderní brasserie, která si zachovává kvalitu a techniku fine diningu, ale zbavuje ji formálnosti. Za novým kulinárním směrem stojí šéfkuchař Leonhard Wenzel, který se do restaurace Alcron vrací již potřetí, tentokrát po působení v restauraci Café de Paris. Přináší sem svou vyzrálou vizi a zkušenosti z michelinských kuchyní v zahraničí. Jeho návrat symbolicky odráží samotný koncept restaurace: cesta zpět ke kořenům, interpretovaná s novou precizností a nadhledem. Jádrem je srozumitelná „kuchyně od srdce“, přinášející jídla, která jsou známá a blízká, avšak připravená s lehkostí, rovnováhou a respektem k surovinám. ●

překážek

interiér

Filip Beránek

Byt bez stěn. Tak pojmenovali svůj právě dokončený projekt architekti ze studia RDTH René Dlesk a Tamara Kolaříková. Jako by se v koncepci jeho interiéru inspirovali nekonečnými, volně plynoucími prostory modernistického mága Ludwiga Miese van der Rohe, který svou snahu otevřít obytný prostor nejvýrazněji uplatnil v notoricky známé vile Tugendhat v Brně. Stejně jako tam je i v tomto bytě interiér organizován pouze vestavnými nábytkovými solitéry, nikoliv klasickými příčkami. „Odstranit téměř všechny stěny a dveře by pro většinu lidí bylo pošetilé, nepřijatelné nebo jednoduše absurdní. Znamenalo by to přijít o možnost se alespoň na chvíli uzavřít a odstřihnout od okolního světa. Byty s klasickou dispozicí, kde se jednotlivé místnosti — podobně jako hrozny — napojují na centrální chodbu, nemusí vyhovovat každému. Pevně dané hranice prostorů a jasně definované možnosti jejich využití,

osvětlení či větrání mohou být pro někoho limitující. Odstranění některých konzervativních pravidel tak otevírá prostor pro nový pohled na uspořádání i způsob užívání bytu,“ kometují svůj záměr architekti, kteří vytvořili byt 1 + kk až 4 + kk dle vaší fantazie. Jediné místo, které je za klasickými dveřmi, je toaleta nacházející se za neprůhlednou, ale světlo propouštějící stěnou z luxferů. Skleněné cihly zároveň vizuálně navazují na surovou estetiku obnaženého betonového skeletu. „Vyšší míra otevřenosti je vědomým rozhodnutím. Budoucnost však může přinést nové priority a potřeby. Dispoziční řešení proto počítá s možností snadno realizovatelných úprav,“ uzavírají architekti.

❷❺ Spojení břehů

architektura

〔AŠ〕 FOTO Jiří Šebek

Praha se dočkala svého dalšího mostu přes Vltavu. Jmenuje se Dvorecký, měří skoro 340 m a slavnostně byl otevřen 17. dubna.

Spojuje Podolí s pomezím Hlubočep a Smíchova — dvě zcela odlišné lokality. Na jedné straně rekreační oblast s parky a cyklostezkou a na straně druhé složitá dopravní infrastruktura. Prvotní myšlenka mostu na tomto místě vznikla již během druhé světové války. Tehdy měl ale spojovat protilehlé skalní masivy v mnohem větší výšce a jednalo by se o most dálniční a železniční, který by svou velikostí zásadně proměnil panorama hlavního města. Záměr postavit most stávající se objevil po roce 2000. Teprve až o 17 let později byla vyhlášena architektonická soutěž s jasným zadáním, kterou vyhrálo studio Atelier 6 v čele s architektem Radkem Šímou ve spolupráci s inženýrskou firmou Tubes. Jejich silný návrh zaujal porotu a nechal za sebou i taková jména, jako je Santiago Calatrava, jehož projekt skončil na druhém místě. Podoba mostu vychází z tradičních obloukových mostů, které jsou na Vltavě běžné, a kubistické architektury. Ta mimo jiné zanechala svou významnou stopu v podobě několika realizacích architekta Josefa Chochola na nedaleké Výtoni. Krystalicky čistá forma kubismu se projevuje v mohutných a přitom elegantních polygonálních formách mostních pilířů. Most je výjimečný i svou funkcí. Je určen pouze pro pěší, cyklisty a městskou hromadnou dopravu v podobě tramvají a autobusů. Komplexní design mostu a jeho okolí zanedlouho doplní i instalace výtvarníka Kryštofa Kintery, který připravuje na smíchovské straně světelnou zahradu s lampami veřejného osvětlení z 82 zemí and 154 měst z celého světa.

interiér 〔TF〕

V pražském Karlíně přibylo nové místo, kam se chodí na gelato i sklenku naturálního vína. Sugo Gelato Bar otevřel Andrea Sirtori, kterého už dobře znají hosté pasta baru Sugo nebo vinných barů Enoteca. Nový pop-up podnik jen pár kroků od Suga propojuje italskou nostalgii, hravost a letní atmosféru a je otevřen od pondělí do soboty od 12 do 20 hodin a zůstane to tak minimálně do září. Hlavní roli tu hraje soft serve gelato: klasické fiordilatte i veganská varianta z ovesného mléka, které si můžete doplnit toppingy podle nálady. Chybět

nebude ani italská káva a naturální vína, včetně několika nových etiket dostupných exkluzivně právě tady. Pro Andreu má projekt navíc osobní rozměr. „Můj táta měl před pětadvaceti lety v Miláně soft serve gelaterii, takže jsem si tuhle příležitost nemohl nechat ujít,“ říká. O interiér podniku se postarala designérka Tereza Klímová ze studia Common Ground, která mu vtiskla lehký, bezstarostný charakter italského venkova, ideální pro pomalé letní odpoledne.

❷❼ Architekti David Neuhäusl a Matěj Hunal dokončili

interiér korejské resturace HANSIK v centru Prahy. Tmavý interiér podtržený atmosférickým nasvětlením je založen na rytmu a vizuální kontinuitě v podobě tmavých dřevěných podhledů, vestavných polic, baru i orientálně působících příček členící prostor na různé typy prostředí od otevřeného až po intimnější. interiér 〔AŠ〕 FOTO Radek Šrettr Úlehla

❷❽ Pražská značka MODERNISTA spolupracovala se slovenskou výtvarnou umělkyní RÁCHEL JUTKA, která patří k výrazným osobnostem současné malby. Tu přirozeně rozšiřuje směrem k objektu a prostorové instalaci. Výstava v showroomu Modernista nepůsobí jako klasická prezentace malby, ale jako komplexní prostředí, ve kterém se obraz rozpadá a znovu skládá v přímém dialogu s fragmenty vintage nábytku. Důležitou součástí projektu jsou i vůně značky Alexmonhart, rozšiřující prostor o další, neviditelnou vrstvu. umění 〔AŠ〕

❷❾ Limitovaná vůně FLEUR D'ORANGE z francouzského parfémového domu NICOLAÏ přináší jedinečný olfaktorický zážitek inspirovaný krásou a mnohovrstevnatostí pomerančovníku. krása 〔TF〕

SLEDUJTE PŘÍMÉ PŘENOSY

18.–21. 6. 2026

U.S. OPEN

2.–5. 7. 2026

U.S. SENIOR OPEN CHAMPIONSHIP

16.–19. 7. 2026

THE 154TH OPEN

23.–26. 7. 2026

RAIFFEISENBANK GOLF CHALLENGE

30. 7.–2. 8. 2026

AIG WOMEN’S OPEN

Karel Vágner patří mezi průkopníky prémiové spánkové kultury v České republice. Už více než dvacet let přináší na náš trh ty nejluxusnější světové postele a buduje značku Dreambeds, která představuje synonymum pro kvalitní spánek, design a životní styl.

Spánek je tím největším luxusem

TEXT Václav Rybář

VR Když se řekne Hästens, většina lidí si vybaví ikonickou modrobílou kostku. Vy si ale pod touto značkou pravděpodobně představíte něco mnohem hlubšího. Co pro vás Hästens znamená?

KV Pro mne osobně Hästens nikdy nebyl jen o postelích. Je to filozofie života, práce s lidským tělem, regenerací a kvalitou každého dne. Ve chvíli, kdy člověk opravdu pozná kvalitní spánek, začne úplně jinak přemýšlet o energii, zdraví i o tom, jak chce žít. Hästens je výjimečný tím, že i přes svou světovou velikost stále stojí na řemesle, tradici a ruční výrobě. To je dnes v luxusním segmentu čím dál vzácnější.

VR Pamatujete si ještě své první setkání se značkou Hästens?

KV Velmi dobře. Psal se rok 2004 a já jsem navštívil svou sestru ve Stockholmu. První noc jsem vůbec nechápal, proč se nebudím zpocený a proč se mi spí tak neuvěřitelně dobře. Myslel jsem si, že někde v bytě musí být schovaná klimatizace. Žádnou jsem nenašel a až ráno jsem zjistil, že za tím stojí právě postel Hästens. Ten moment mi vlastně změnil profesní život.

VR Spánek je velké lifestylové téma. Jak se za poslední roky změnil český zákazník?

KV Zásadně. Před deseti nebo patnácti lety lidé vnímali postel hlavně jako kus nábytku. Dnes už mnohem více chápou, že kvalitní

spánek ovlivňuje zdraví, psychiku, pracovní výkon i vztahy. Hodně pomohly také vědecké studie, longevity trend a obecně větší důraz na péči o sebe sama. Klienti investují do wellness, kvalitního jídla, sportu a postupně si uvědomují, že stejně důležitý je právě spánek. Dreambeds dnes zastupuje několik prestižních světových výrobců.

VR Podle čeho si vybíráte, které značky do svého portfolia zařadíte?

KV Musí za nimi být skutečné řemeslo, tradice a poctivý produkt. To je pro mne zásadní. V Dreambeds dnes nabízíme například švédský Hästens, britský Vispring nebo Harrison Spinks. Každá značka má jiný charakter, jiný pocit ze spaní i jiný designový jazyk, ale všechny spojuje důraz na přírodní materiály, ruční výrobu a mimořádný komfort.

VR Velmi důležitou součástí nabídky je také vaše značka Scharel. Co za ní stojí?

KV Scharel je pro nás velmi osobní projekt. Tyto luxusní postele vyráběné ve Švédsku jsou odrazem více než dvaadvaceti let mých zkušeností z oblasti kvalitního spánku. Vznikaly na základě toho, co jsem za roky viděl u tisíců klientů a co považuji za skutečně důležité pro kvalitní regeneraci těla. Jsem rád, že se nám podařilo vytvořit produkt, který spojuje skandinávský

KAREL VÁGNER

Rodák ze Zlína přivezl první postel Hästens do České republiky v roce 2004. Po letech budování značky Dreambeds dnes patří mezi nejvýznamnější odborníky na kvalitní spánek u nás. Ve svých showroomech v Praze a Brně představuje pečlivě vybrané portfolio luxusních postelí a spánkových konceptů světových značek Hästens, Vispring, Harrison Spinks a Scharel. dreambeds.cz

design, přírodní materiály a vysoký komfort ovšem za velmi příznivou cenu.

VR Vaše showroomy vždy působily spíše jako elegantní interiérová studia než klasické prodejny. Jak důležitý je pro vás design prostoru?

KV Obrovsky. Luxusní postel si člověk nekupuje jen rozumem, ale i emocemi. Chceme, aby se klient v showroomu okamžitě cítil dobře, klidně a inspirovaně. Spánek je velmi intimní téma a prostředí tomu musí odpovídat. Hodně pracujeme s vůněmi, světlem, tichem, materiály i celkovou atmosférou.

VR V roce 2025 jste otevřeli nový showroom v Brně. Jak jste vybírali správnou adresu?

KV Chtěli jsme vytvořit opravdu reprezentativní prostor, který bude odpovídat tomu, kam se Dreambeds za poslední roky posunul. Proto jsme showroom v roce 2025 přestěhovali do nového developerského projektu BC TITANIUM na adrese Nové sady 25. Showroom je moderní, designový a velmi vzdušný. Dnes je to jedno z nejkrásnějších míst v Brně, kde si mohou klienti vyzkoušet luxusní postele Hästens, Vispring, Harrison Spinks i Scharel.

VR Když mluvíte o kvalitním spánku, zní to skoro jako nový druh luxusu…

KV A ono to tak opravdu je. Dříve byl luxus hlavně o věcech, autech nebo módě. Úspěšní lidé si ale stále více uvědomují, že největším luxusem je zdraví, klid a energie. A kvalitní spánek je základ všeho. Můžete mít nádherný dům, skvělé auto i skvělou kariéru, ale pokud se dlouhodobě špatně vyspíte, začne to ovlivňovat celý váš život.

VR Máte za těch více než dvacet let nějaký moment, kdy jste si řekl, že to celé opravdu dává smysl?

KV Asi ve chvílích, kdy se nám klienti vracejí po letech a říkají, že jim kvalitní postel změnila život. To je pro mne nejvíc. Nejde jen o prodej produktu. Člověk si uvědomí, že opravdu pomáhá lidem cítit se lépe, zdravěji a spokojeněji.

VR O čem v roce 2026 sní Karel Vágner?

KV Asi o tom, aby si co nejvíce lidí dopřálo opravdu kvalitní spánek. Nemusí to být nutně nejdražší postel na světě. Důležité je, aby pochopili, že spánek není samozřejmost. Je to investice do života, zdraví i budoucnosti. ●

Divadlo pod Tatrami

❶ Rekonstrukce zachovala původní klenuté prostory v podzemním podlaží, které jsou pozůstatkem po dvou gotických domech, které byly v renesanci spojeny do ❶ jednoho objektu.

❷ Akustiku v divadelních sálech řešili architekti zerozero s pražskou firmou Aveton. Její výpočty korigovaly některé výtvarné představy.

❸ Interiéry kombinují pohledový beton, hladké omítky a broušený beton a jsou zařízeny střídmým, kvalitním mobiliářem.

Poslední realizaci slovenského architektonického ateliéru zerozero jsme objevili během hledání relevantních projektů pro širší nominaci na PULSE Awards. Divadlo Poprad, které je výsledkem radikální, ale citlivé proměny bývalého kina Máj, nás zaujalo svou částečně organicky tvarovanou hmotou i tím, jak dobře reaguje na své okolí v městské části Poprad-Veľká. Původně samostatná obec Veľká je historické území, první zmínky o ní pocházejí už z druhé poloviny 13. století a v 15. století patřila mezi nejbohatší spišská městečka. Byla založena německými kolonisty a její urbanistická struktura dodnes nese stopy původní gotické i renesanční parcelace s množstvím zachovaných a zrekonstruovaných měšťanských domů. Také historie místa, kde dnes září bílá fasáda nového divadla, je mnohem starší než zmíněné kino Máj. Původně tu stály dva gotické domy, které byly v renesanci spojeny do jednoho a vznikl v nich hostinec. Tento model fungoval po několik století, až byl objekt v 80. letech 20. století přestavěn v rámci Akce Z na kulturní dům. „Projekt Divadla Poprad považuji v našem portfoliu za jeden z nejvíce kontextuálních,“ řekl nám během našeho povídání v ostravském Gongu během festivalu PULSE zakladatel ateliéru zerozero, architekt Irakli Eristavi. „Náš návrh je recyklací již několikrát recyklované stavby, což vnímáme jako příspěvek do diskuze o zachování a opětovném využívání existujících stavebních struktur a o potřebě minimalizovat ekologické dopady nadměrného bourání.“ Unikátní je ale nejen samotná architektura divadla, ale také pozadí jeho vzniku. Projekt totiž inicioval soukromý investor. „Pro manželský pár, filantropy, kteří působí na poli kultury, jsme už dříve dělali literární kavárnu a malou divadelní scénu v Prešově, a tak když koupili více než 20 let opuštěný objekt popradského kina, obrátili se automaticky přímo na nás. V kontextu současného Slovenska, kdy vládní politika systematicky ničí kulturní sektor, se jim podařilo něco neuvěřitelného. Ve městě, kde nikdy divadlo nebylo, vybudovat stálou divadelní scénu se souborem,“ vysvětluje architekt Eristavi.

Gotické klenby v podzemním podlaží, nadzemní nosné konstrukce a prostory, →

❷

❸

které měly nějakou historickou hodnotu, zůstaly zachovány a nad nimi byla vystavěna nová hmota. „Vyhodnotili jsme, co zachovat, co se dá použít, rekonstrukci jsme uchopili racionálním způsobem. Architektonický výraz objektu je civilní, modelace hmoty však odráží jeho veřejnou a kulturní funkci. Reorganizovali jsme vnitřní provoz, přidali jsme vertikální komunikační jádro ve věži, která zajímavě komunikuje s kostelem sv. Jana Evangelisty (původně pozdně románská stavba přestavěná v renesanci a baroku, pozn. red.). Přemodelováním střešní krajiny, zmenšením objemu posledního podlaží a vytvořením jemného baldachýnu směrem do ulice získal objekt jasný a zapamatovatelný výraz, který respektuje svůj nejdůležitější sousední prvek,“ říká architekt. K zaoblenému objemu věže a střešnímu baldachýnu přidali architekti ještě organicky tvarovaný hlavní vstup. Všechny tyto tři prvky i jasně čitelné funkční řešení bílé fasády přibližují stavbu k dlouhému zástupu kulturních stánků postavených v bývalém Československu v období první republiky v modernistickém stylu. Architektonický návrh respektuje původní prostorovou skladbu, zároveň však definuje nové provozní vazby potřebné pro plnohodnotné fungování divadla. Excentrickou posuvnou elevaci v hlavním sále pro 180 diváků, jež tu dřív bývala, nahradili architekti pevnou železobetonovou, usazenou na centrální ose. Ve 2. nadzemním podlaží se nachází administrativní zázemí divadla a apartmán pro hostující umělce, o patro výš, v nástavbě střechy, je malý sál pro 80 diváků, foyer s barem a terasou s vyhlídkou na panorama Tater a také šatny pro účinkující orientované k potoku. Podzemní podlaží obsahuje toalety pro návštěvníky, technické prostory a kavárnu Záhrada s přímým kontaktem na malou letní scénu, jež je orientovaná k Velickému potoku. →

Interiéry nového divadla kombinují pohledový beton, hladké omítky a broušený beton. Oba sály jsou řešeny v kontrastní materialitě: dřevěný akustický obklad a podhled v černé barvě doplňují mosazné prvky, které prostoru dodávají noblesu. „Akustiku sálů jsme navrhovali ‚ve vlastní režii‘, ale spolupracovali jsme s pražskou firmou Aveton, která se specializuje na akustiku divadel. Ti vše přesně spočítali a navrhli řešení, jež poměrně zásadně korigovalo některé naše výtvarné představy.

Architekturu vnímám jako interdisciplinární, širokou věc, takže mám rád, když spolu jednotlivé profese komunikují a když stavba není výsledek pouze intelektuální spekulace, ale pracuje i s výpočty,“ doplňuje na závěr Irakli Eristavi, slovenský architekt s gruzínskými předky, který letos své zkušenosti předával studentům architektury na technické univerzitě v Liberci a který se svým ateliérem zerozero skončil druhý v mezinárodní soutěži na konverzi městských jatek v Ostravě. ●

❻ ❼

Rekonstrukci jsme uchopili racionálním způsobem.

Architektonický výraz objektu

je civilní, modelace hmoty však odráží jeho veřejnou a kulturní funkci.

❹ Střešní terasa nabízí výhled na věž kostela, ale hlavně na panorama Vysokých Tater.

❺ Letní scéna je tvořena kaskádovitým sezením z prefabrikovaných betonových prvků a směřuje k Velickému potoku.

❻ Poslední podlaží je mírně uskočené, vznikl tak jakýsi jemný, zaoblený baldachýn, aby stavba nekonkurovala sousednímu, původně pozdně románskému kostelu.

❼ Historie místa, kde dnes stojí Divadlo Poprad, je pestrá. Původní dva gotické domy byly v renesanci spojeny v jeden a vznikl hostinec, který byl v 80. letech v Akci Z proměněn na kino Máj.

❽ Velický potok protéká popradskou částí Veľká, o níž jsou první písemné zmínky už z druhé poloviny 13. století a která byla v 15. století nejbohatším spišským městem.

Červená knihovna

Původní zadání na návrh vnitřního mobiliáře Knihovny Břetislava Kafky v Červeném Kostelci se nakonec změnilo v její komplexní rekonstrukci. Z budovy pošramocené historií vytvořili architekti ze studia Papundekl kulturní středobod města. „V Červeném Kostelci jsme již před pár lety pracovali na vyzvané soutěži, v níž jsme skončili druzí. S městským architektem Lukášem Ehlem, který rád pracuje s mladšími architekty, jsme ale nakonec začali řešit úpravy městské knihovny,“ uvádějí svůj nedávno dokončený projekt architekti Marek Fischer a Jan Bárta z pražského studia Papundekl.

Dům původně z konce 19. století fungoval po desetiletí jako zájezdní hostinec, od roku 1959 v něm je umístěna knihovna. Avšak i přes rekonstrukce v devadesátých letech a po roce 2000 byly jeho vnitřní prostory zcela nevyhovující. „Při první

obhlídce jsme neustále naráželi na nové výzvy. Říkali jsme si, že když už děláme nový nábytek, tak by to chtělo například i nová okna nebo nové topení atd. Postupně jsme tak společně s městem usoudili, že knihovna si zaslouží komplexnější péči,“ doplňují architekti.

Hlavní důraz byl v návrhu kladen na vstup do budovy, který se nachází v bočním průjezdu, jehož potenciál nebyl zdaleka využit. Architekti chtěli skrze něj otevřít knihovnu městu a naopak. Klíčovou se stala podoba vrat, která jsou nejvýraznějším prvkem celého exteriéru. „Chtěli jsme, aby vstupní vrata křičela do okolí,“ zdůrazňují autoři. Navrhli je atypicky a vytvořili výrazný rozpoznávací prvek. Jedná se o ocelový rám opláštěný plechem. Jsou trojdílná a pojízdná na kolejnici, takže se dají otevřít celá nebo jen z jedné třetiny a fungují jako proměnlivý filtr mezi →

❷

❶ Všechny nové prvky nábytku se rozhodli architekti umístit na kolečka. Pohyblivé jsou nejen sedací prvky, ale také police, výdejní pulty nebo řada dalšího originálního mobiliáře.

❷ „Chtěli jsme návštěvníkům nabídnout pohled do útrob knihovny,“ popisují architekti řešení průjezdu. Zatímco na jedné straně se nacházejí nástěnky, druhá strana byla perforována a velký prosklený otvor nabízí pohled přímo do knihovního sálu.

❸ Druhá vrata směřující do zahrady za knihovnou jsou opláštěna sklolaminátem. Jsou poloprůhledná a jen decentně naznačují existenci zahrady.

❹ „Historizující fasáda s mnoha štukovými detaily byla v průběhu historie značně poničená. Snažili jsme se ji tedy vyabstrahovat do co nejjednodušší formy základního členění. I typ omítky jsme zvolili tak, aby to celé působilo přirozeně. Je to tradiční omítka modifikovaná pro použití na polystyrén,“ komentují architekti.

❺ Mobiliář představuje originální prostorové prvky, které lze jednoduše přemísťovat.

❻ Dětské oddělení zdobí originální textilní podhled, který celý prostor zjemňuje. Vytvořila ho Linda Retterová z ateliéru Roe.

ulicí a knihovnou. Průjezd se zároveň stal pomyslnou předsíní knihovny. Načervenalá barevnost vrat i dalších nových prvků navazuje nejenom na název města, ale také na práci slovenského studia 2021 architekti, jež ve městě před několika lety navrhlo dětské hřiště. Červená barva pokračuje i v interiéru knihovny. „U všech našich projektů rozvíjíme celkově pojatou vizi, která by měla vždy držet pohromadě. Původní stav knihovny byl ale vizuálně a prostorově velmi rozbitý. Chtěli jsme ho scelit a vytvořit novou jednotící vrstvu,“ popisují autoři interiéry knihovny, která se rozprostírá ve všech třech podlažích objektu. V přízemí najdete oddělení pro dospělé, v prvním patře dětské oddělení a konečně v podkroví víceúčelový sál.

„Všechny prostory působily předtím zaplněně. Police s knihami byly narvané k prasknutí. Nepůsobilo to jako knihovna, ale spíše jako skladiště. Proto jsme obě patra očistili, zbourali některé příčky a vytvořili otevřený interiér,“ popisují architekti, kteří navrhli regály jako multifunkční pohyblivé prvky. Kromě polic v sobě mají integrované sedačky a osvětlení. Vše je vyrobené z probarvených mdf desek ve spojení s čalouněním. Dětské oddělení je ze své podstaty pojato hravěji. Zdobí ho i originální textilní podhled, který celý prostor zjemňuje. „Oslovili jsme naši kamarádku Lindu Retterovou z ateliéru Roe. Společně jsme uspořádali workshop, kde Linda ve spolupráci s místní ZUŠ vytvořila originální vzory založené na dětských kresbách s motivy z knihy Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka. Ty se pak natiskly na textil. V dalších částech interiéru hrají svou roli především industriální materiály — především nerezové plechy, kterými jsou obloženy sociální zařízení a technické prostory. Tím jsme se snažili do interiéru dostat charakter trvanlivosti a vážnosti instituce, jako je knihovna,“ zakončují architekti. ●

Zocelené koupelny od LAUFENU

Na letošním Salone del Mobile představila švýcarská značka LAUFEN zcela nový materiál, který posouvá možnosti koupelnového designu zase o krok kupředu. VITREON steel vzniká trvalým spojením oceli a hladké glazury a výsledkem je kompozit hladký jako sklo a pevný jako ocel, který umožňuje vytvářet subtilní tvary, tenké hrany a precizní detaily při zachování vysoké odolnosti pro každodenní používání. Povrch je neporézní, odolný vůči poškrábání, korozi i ztrátě barvy a zároveň odpuzuje nečistoty i mikroorganismy. Vedle technologických vlastností ale přináší především nový estetický rozměr — umyvadla působí lehce, téměř sochařsky, a přirozeně propojují koupelnu se současným interiérovým designem. Mezi novinky, které LAUFEN do Milána přivezl, patří kolekce Tendo ➊, jež se vyznačuje čistou geometrií, jemnými hranami a technologickou precizností, stejně jako kolekce Tricolor ➋. Modely Rivo ➌ zaujmou organickými liniemi a subtilním designem, který podtrhuje možnosti nového materiálu. A nakonec kolekce In@Out ➍ propojuje architektonickou jednoduchost s novou technologií. Díky materiálu VITREON steel působí umyvadlo mimořádně lehce, elegantně a zároveň nabízí vysokou odolnost. Novinku VITREON steel i další designové kolekce představí LAUFEN také na letošním veletrhu Architect@Work. Více info najdete na laufen.cz. ●

Proti přísnosti pražské funkcionalistické vily z 30. let postavilo studio Tunicate soudobou

Do klidné ulice v pražské vilové čtvrti nastavuje strohou, bělostnou tvář osazenou jen malými okny. To nejpůsobivější totiž funkcionalistická Vila M odhalí až po otevření vstupních dveří. „Každému, kdo to nečeká, ten výhled na Prahu vyrazí dech,“ říká architekt Jan Roučka, spoluzakladatel studia Tunicate, které navrhlo interiér výjimečného objektu a jež dostalo od majitelů za úkol původní charakter domu uzpůsobit soudobým nárokům na bydlení. Rekonstrukci zdevastované stavby měl na starosti ateliér architekta Víta Košťála, jenž jí vtiskl základní tvar.

První zásadní změnou, kterou obě architektonické praxe do stavby z let 1937—1938 vnesly, se stalo otevření jejího vnitřního uspořádání. Autoři původního návrhu, Ernst Mühlstein a Victor Fürth, v duchu tehdejšího životního stylu rozdělili interiér na řadu uzavřených místností s jasně vymezeným účelem a ty striktně

oddělili dveřmi. Jan Roučka s kolegy v letech 2018— 2025 postupoval přesně opačně — bourali bariéry a interiér otevírali. „Chtěli jsme, aby prostor uvnitř plynul, byl co nejotevřenější a rafinovaně propojený,“ vysvětluje základní princip projektu Jan Roučka, který na něm spolupracoval s architektkou Danou Szabó.

Proto se hned od vstupních dveří nabízí ten úchvatný pohled skrz vstupní halu i obývací prostor až do zahrady a na pražské panorama. Celé přízemí je otevřeným společenským prostorem lemovaným pásovým oknem, kde lze volně procházet. Pokud však obyvatelé chtějí více soukromí, mohou návštěvě u vstupních dveří pohled do interiéru zastínit posuvnou dřevěnou paravánovou stěnou. Jako předěl mezi hlavním obývacím prostorem a jídelnou umístili architekti výrazný krb. „Cítili jsme, že takto dominantní prvek si zaslouží i ojedinělý materiál,“ říká architekt. →

Nejdříve zvažovali zatepla válcované plechy, jež jsou charakteristické tmavě šedými, namodralými tóny, jenže ty ve spojení s betonovou stěrkou použitou na podlahu přízemí vily mohly působit studeně. A tak zvolili patinované plechy z měděných plátů. „S patinami na materiálu rádi experimentujeme a tady charakter mědi přesně zapadl,“ vysvětluje Roučka. „Jde sice o plech, ale jeho povrch vyznívá teple, má určitou živost, která je jedinečná a vzniká při speciálním postupu zpracování. Druhý takový na světě nenajdete, takže je to svým charakterem unikátní věc.“ Druhou stěžejní změnou prošlo původní schodiště, jež autoři interiéru rovněž vysvobodili ze sevření stěnami. Schodišťová ramena, dříve končící ve středové nosné stěně, bylo nutno nově dotvarovat a koncepčně napojit na okolní hmoty a úrovně. Místo komplikace to však architekti vzali jako výzvu a schodiště dotvořili perforovanými plechy, v prvním patře jako klec, ve druhém jako stěnu, tak aby prostor vymezovaly, ale neuzavíraly jej. „Není to na první pohled vidět, ale statik se při tom zapotil,“ shrnuje práci na schodišti Roučka. Při otevírání schodů učinili také nečekaný objev. Zpod vrstvy zateplení a omítky se ve vnější stěně vynořily luxfery — původní, historické, leč rozbité, a tak je bylo třeba nahradit novými. „Luxfery krásně kreslí světlo a osvětlují schodiště,“ pochvaluje si Roučka.

Ve volbě materiálů vycházel jeho tým z jednoho principu: základní vrstva musí být co nejklidnější. Zvolil proto stěrku evokující beton, z něhož je vila zbudována. Její předností je, že drží čistotu tvarů a dá se snadno udržovat. Jako teplý kontrast k ní vybral dřevo — mírně tónovaný druh, jenž podle architekta vypadá jako „opršené, které trošku ztratí svoji přirozenou barevnost a jde do šeda“.

Pro studio Tunicate, které vzniklo roku 2025 osamostatněním se od známého ateliéru Formafatal, byla práce na třípodlažní funkcionalistické vile výjimečná. Přesto se drželo svého obvyklého postupu. „Vždy se snažíme respektovat objekt a nabídnout pokračování jeho konstrukce nebo vzezření v interiéru tak, aby byl uvěřitelný a aby se člověk najednou neocital v úplně jiném světě, než při pohledu zvenku,“ uzavírá Jan Roučka. Vila M v této zkoušce obstála. ●

❶ Při pohledu ze zahrady dominují domu pásová okna, která v původní funkcionalistické vile nebyla.

❷ Z ulice dům působí stroze a jeho čistou fasádu narušují jen malá okna.

❸ Při rekonstrukci architekti objevili zakryté původní luxfery, které se staly předobrazem pro osazení novými. Mnohé z nich byly totiž poničené a bylo třeba je nahradit.

❹ Architekti interiér přízemí otevřeli a vytvořili velký prostor, který spojuje obývací a jídelní část. Jeho středu vévodí krb s plechovým obkladem v teplém odstínu měděného plechu.

❺ V nejvyšším podlaží, které vzniklo jako přístavba, našel místo ještě jeden krb.

❻ Otevřenost interiéru umožňuje průhledy nejen na zahradu a panorama Prahy, ale také do přístřešku parkovacího stání a ke vstupní části zahrady.

❼ Místo funkcionalistické šatny jako oddělené místnosti architekti ke vstupu navrhli šatnu jako solitér levitující v prostoru.

Yvette Vašourková a Igor Kovačevič patří k výrazným osobnostem místní

architektonické scény. Společně založili platformu CCEA MOBA a dlouhodobě kultivují česká města a obce prostřednictvím architektonických soutěží, díky nimž k nám stále častěji vane svěží vítr ze zahraničí.

NOVÉ KUKLENY 1. místo v soutěži získala dvě architektonická studia z Barcelony — MACH a Aramé. Jejich příspěvek ke kultivaci neutěšené a trochu přehlížené městské části Kukleny v Hradci Králové vychází z industriální minulosti místa, kterou chápe jako hodnotný prostorový a konstrukční základ pro další rozvoj území. Koncept je založen na principu infrastruktury propojující architekturu, krajinu i veřejný prostor do jednoho funkčního celku. Bydlení, sdílené prostory i veřejná prostranství jsou organizovány v rámci flexibilního rastru, který umožňuje postupný vývoj a proměnlivost celého souboru. Stávající Objekt 111 i starý tovární komín jsou přitom přirozeně začleněny do nového návrhu jako aktivní součásti společenského života lokality.

Kultivace

RAUMSCAPE / UNIKÁTNÍ PIAZZETTA STARÉHO MĚSTA Dánský ateliér Adept vyhrál soutěž na podobu náměstí Miloše Formana v Praze. Koncepce je založena na vrstveném veřejném prostoru, v němž architektura a krajina společně vytvářejí dostupnost, komfort a plnohodnotný městský život. Souvislá pobytová plocha zajišťuje volný a bezbariérový pohyb napříč územím a propojuje Pařížskou ulici, hotel Fairmont i okolní ulice do jednoho čitelného celku. Dláždění inspirované historickým kontextem navazuje na charakteristický pražský mozaikový jazyk. Z terénu vyrůstá transparentní pavilon s pochozí střechou. Mimochodem, celé náměstí stojí na podzemním parkovišti, odkud vás výtahy vyvezou právě do pavilonu.

ŠKOLA LOŠBATES Soutěž na podobu nové školy, která slouží dětem z dobrovolného svazku tří obcí, vyhrálo v roce 2018 studio Pelletier de Fontenay z kanadského Montréalu. Škola je od roku 2025 v provozu. Návrh je koncipován jako otevřený klášter, kloubový multifunkční prstenec spojující čtyři oddělené klastry do koherentní podoby kolem malého lesíku. Tento klášter je vizuálně i funkčně flexibilní. Slouží jako vstup, jako chodba, jako krytá venkovní plocha, jako prostor pro shromažďování, jako neformální třída a mnohem více. Na rozdíl od tradičního kláštera je ale otevřený a propustný.

Odkud se berou nové školy, kulturní centra, radnice, městské bytové domy, revitalizovaná náměstí nebo celé bloky domů? V tom ideálním případě vzejdou z architektonické soutěže a nejlépe z takové, kterou uspořádá nezisková platforma CCEA MOBA. Ta patří mezi nejvýraznější organizace, které v Česku dlouhodobě kultivují prostředí architektury a urbanismu právě prostřednictvím soutěží. Propojuje města, instituce, architekty i veřejnost a usiluje o to, aby o podobě veřejného prostoru rozhodovala transparentní soutěžní praxe namísto uzavřených zakázek. Díky tomu vznikají projekty vysoké architektonické kvality, často ve spolupráci s renomovanými studii z Česka, ale i zahraničí.

Její záběr je široký a pestrý. Organizuje soutěže pro města, kraje, kulturní instituce i soukromé investory a zaměřuje se nejen na jednotlivé budovy, ale také na širší urbanistické koncepce, veřejná prostranství nebo krajinné projekty. Významnou roli hraje důraz na otevřenost, debatu a zapojení mezinárodních týmů, díky nimž se do českého prostředí dostávají progresivní přístupy z evropské architektonické scény. Velká část soutěží probíhá anonymně, což znamená, že porota při hodnocení nezná jména autorů návrhů a rozhoduje →

čistě na základě kvality projektu. Tento model podporuje férovost a zároveň dává šanci i mladým ateliérům bez silného jména. Vedle otevřených anonymních soutěží se objevují také soutěže portfoliové či užší, v nichž se architektonické týmy vybírají předem na základě referencí, zkušeností nebo předloženého portfolia. Do samotného návrhu pak postupuje omezený počet studií. Vždycky tu ale hrozí, že přednost dostane slavné jméno a mladí, neznámí architekti do této hry vstupují minimálně. Vedle samotného vypisování soutěží se organizace věnuje také popularizaci architektury a vzdělávání. Dlouhodobě upozorňuje na význam kvalitního veřejného prostoru a podporuje diskuzi o tom, jak architektura ovlivňuje každodenní život i podobu měst. CCEA MOBA tak funguje nejen jako organizátor soutěží, ale i jako důležitý mediátor mezi odborníky, samosprávami a veřejností.

Pro ilustraci činnosti agentury jsme se snažili vybrat různorodé projekty, počínaje vítězným návrhem družstevního bytového domu Nové Kukleny v Hradci Králové od barcelonských architektů MACH a Aramé Studio a projektem SuperPrior, který je součástí velké akce SuperMost, jejímž cílem je kultivovat centrum nového Mostu ze 70. let, konče. ●

RADNICE PRO PRAHU 7 Není výjimkou, že architektonický ateliér vznikne teprve během práce na soutěžním projektu. Tak tomu bylo i v případě Vojtěcha Sosny, Jakuba Straky, Jáchyma Svobody a Jana Svobody aka bod architekti, kteří se svým návrhem v roce 2016 vyhráli soutěž na podobu nové radnice pro Prahu 7. Dokončeno v roce 2020.

NEGRELLIHO VIADUKT CCEA MOBA se tématu viaduktu věnuje už od roku 2013, kdy upozornili, že plánovaná rekonstrukce řeší pouze železniční stavbu, ale vůbec ne prostor pod oblouky. První výraznou akcí byla Trať galerií v roce 2013 — deset pražských galerií tehdy připravilo pod oblouky umělecké instalace a výstavy, které měly ukázat potenciál místa. Pak následovalo symposium Negrelliho viadukt = Kreativní inkubátor, kam pozvali zástupce města, Správy železnic i architekty z Vídně, Berlína nebo Curychu, kteří řešili podobné transformace viaduktů v zahraničí. CCEA MOBA dlouhodobě prosazuje, aby se oblouky pod viaduktem využily pro ateliéry, dílny, malé galerie, kavárny a bistra, lokální obchody, komunitní a kulturní program.

SUPERMOST / SUPERPRIOR V Mostě se začínají dít velké věci. Město, které bylo kvůli těžbě hnědého uhlí postaveno v 70. letech minulého století na jiném místě, přičemž mu byl ponechán původní název a starý kostel, se dočká revitalizace svého moderního centra. Její součástí je i rekonstrukce budovy bývalého Prioru na kulturní hub. Soutěž vyhrálo sdružení ateliérů re:architekti (CZ) + baukuh (IT) + panoramaz (BE). „Architektonické ztvárnění založené na důsledném studiu typologie modernistického obchodního domu je nadčasové, přiměřené kontextu místa a působí uceleným dojmem,“ vyjádřila se mimo jiné odborná porota.

Když se čas stane materiálem

TEXT Eliška Vrbová FOTO Serena Eller

Z nosných sloupů typických pro domy v Římě udělali přednost bytu a obklopili je knihovnami stejně jako dodali na významu původně upozaděné kuchyni. Architekti ze STUDIOTAMAT navrhli rekonstrukci bytu, kde je stále žádanější vaření a majitel už nashromáždil tisíce knih.

Uchovat staré vzpomínky a zároveň vytvořit místo pro nové se podařilo architektům ze STUDIOTAMAT při rekonstrukci 115 metrů čtverečních rozlehlého bytu v římské čtvrti Flaminio, kousek od břehu řeky Tibery. Charakter budovy nacházející se v ulici Via Cesare Beccaria mezi severem historického centra a jižní částí nejluxusnější římské čtvrti Parioli je snadno rozpoznatelný už z racionalistického jazyka vstupní haly. Majitel byt koupil před více než třiceti lety, jenže prostor postupně přestal držet krok s jeho životním stylem. Rozkouskované pokoje a přísná hierarchie už neodrážely jeho každodenní život. „Soustředili jsme se zejména na to, abychom rekonstrukcí napravili podle klienta nejzásadnější chybu jeho dosavadního života v tomto bytě — zmenšení kuchyně. Vlastně jsme to celé úplně otočili a vytvořili z ní centrální místo, z něhož můžete pozorovat pohyb a zapojit se do života odehrávajícího se v dalších prostorách, aniž byste se kdykoli cítili odříznutí,“ popisuje Valentina Paiola, architektka z trojice zakladatelů studia, které v Římě působí dvanáct let.

Jejich realizace mohli čtenáři Dolce Vity obdivovat už v minulosti, včetně působivého bytu jednoho ze zakladatelů. Architekti Tommaso Amato, Matteo Soddu a Valentina Paiola se zabývají samozřejmě využitím prostoru a funkčností materiálů, ale i energetickými a environmentálními problémy. Je pro ně typický industriální design a zaměření se na detail. Z jejich projektů pochází například butikový hotel Condominio Monti poblíž Kolosea nebo restaurace Tre de Tutto ve čtvrti Garbatella. Na prostor kuchyně se zaměřili také ve své nejnovější realizaci nazvané Casa Continua, a to proto že vaření začalo hrát v životě klienta stále důležitější roli.

Dnes se celý prostor bytu odhaluje postupně skrz navazující sekvenci místností propojených jak vizuálními, tak fyzickými prahy a ve středu tohoto systému leží právě kuchyně, z níž se najednou stalo jádro domova. Je obklopená na míru vytvořenými prosklenými příčkami ve vínovém odstínu a mění moment přípravy jídla z praktického v daleko víc společenský akt.

Kolem kuchyně se formuje obývací prostor vytvořený ze tří bývalých pokojů. Každý si zachovává svou vlastní identitu, přesto je drží pohromadě vizuální a materiálová kontinuita. Původní kazetové parkety byly pečlivě zrestaurovány a bez přerušení provázejí celým interiérem, zatímco horní

Soustředili jsme se na to, abychom rekonstrukcí napravili podle klienta nejzásadnější chybu v tomto bytě — zmenšení kuchyně.

okraj stěn lemuje jemná vínová linka značící jejich výšku.

Původní geometrii bytu architekti spíš podpořili, než aby ji skrývali. Výzvu v podobě masivních nosných sloupů, které po vybourání stěn zůstaly stát v prostoru a zpočátku představovaly spíš konstrukční omezení, proměnili ve funkční přednost. Integrovali je do dubového nábytkového systému vyrobeného na míru, čímž vznikly vestavěné knihovny a útulné sezení, které prostor přirozeně člení a vybízí k odpočinku. Této obývací části dominuje

modulární sedací souprava Camaleonda od Maria Belliniho v zeleném sametu a lavice čalouněné látkou Relief od turínského výrobce textilu l’Opificio, které odrážejí geometrický vzor terazzové podlahy od D’Ascenzi v kuchyni. V jiné barevné kombinaci se tento motiv opakuje i na lavici v čítárně. Jídelna funguje jako plynulý vizuální předěl mezi velkorysými místnostmi. Příčky z rýhovaného skla a vínového kovu filtrují světlo, prostor tedy neuzavírají a přirozenému světlu umožňují volně se pohybovat po celém bytě. →

❶ Obývacímu prostoru dominují nosné sloupy s vestavěnými knihovnami a modulární sedací souprava Camaleonda od Maria Belliniho v zeleném sametu.

❷ Lavice v čítárně a v obývací části jsou čalouněné látkou Relief od turínského výrobce textilu l’Opificio a odrážejí geometrický vzor terazzové podlahy v kuchyni.

❸ Původní kazetové parkety byly zrestaurovány a provázejí celým prostorem. Jídelnu zdobí svítidlo Caboche Plus od Foscarini.

❹ Stěny ložnice obklopují dubové šatní skříně, do jejichž panelů je zakomponovaná látka Filigrana od l’Opificio.

❺ Okrový odstín sametového čela postele odkazuje na tóny barev v obývací části. Svítidla v ložnici jsou lustry VL45 Radiohus Pendant od značky Louis Poulsen.

❻ Z kuchyně se stalo jádro domova. Je obklopená na míru vytvořenými prosklenými příčkami ve vínovém odstínu a dá se z ní tak pozorovat pohyb v ostatních částech bytu.

❼ Rekonstrukce kuchyně změnila chvíle přípravy jídla z praktických v daleko více společenské.

Daleko intimnější charakter má zmíněná čítárna. Knižní výklenek s integrovaným sezením pojme část majitelovy rozsáhlé knihovny. Použité barevné tóny zde tmavnou a atmosféra se tak stává tišší, jako ve studovně. „Vytvořit domov pro tisíce nashromážděných svazků byla výzva,“ přiznává architektka Valentina.

Ložnice je navržena v obdobném duchu strohosti. Její stěny obklopují velké dubové šatní skříně, do jejichž panelů je zakomponovaná látka Filigrana opět od l’Opificio. Naopak zeď za postelí je kontrastně

potažená tapetou Elsworthy Wide Width od britské firmy Harlequin. Jemný organický vzor tvoří pozadí pro postel značky Flou s čelem z okrového sametu, který funguje jako barevný akcent odkazující na odstíny z obývacích místností.

„Nechtěli jsme tu vytvořit jen nějaký obyčejný otevřený prostor. Šlo nám spíš o plynulost vymyšlenou přímo na míru.

Každý detail jsme navrhovali tak, aby byt odrážel historii čtvrti Flaminio a zároveň fungoval jako zázemí pro dnešní rychlý život,“ uzavírá Valentina. ●

Tichý luxus v Bílkově 8.

❶ Lucie Kratochvílová provozuje již několik let obchod Lula Vintage Prague ve Vodičkově ulici. Po letech objevování

concept storů v zahraničí se s manželem Michalem rozhodli otevřít svůj vlastní a na adrese Bílkova 8 vzniklo Lula Studio Prague.

Vytvořila populární vintage obchod, kde se během natáčení v Praze nezapomenou zastavit ani hollywoodské celebrity. Teď si Lucie Kratochvílová plní další sen a v srdci Starého Města na rohu ulic Bílkova a Dušní společně s manželem Michalem otevřela concept store Lula Studio Prague. „Nad výběrem módy pro zákazníky jsem uvažovala podobně, jako když přemýšlím nad svým šatníkem. Vybírala jsem značky, které teď ve světě opravdu rezonují a své brandy budují poctivě od A do Z. Nedávají důraz jen na samotný produkt a jeho design, ale i na udržitelnost, komunikaci a to, jak kolem sebe staví celý svůj malý vesmír,“ vysvětluje Lucie, když mi ukazuje pečlivě vybrané, často velmi minimalistické, ale do posledního detailu promyšlené modely od značek jako Almada Label, Bevza, By Malene Birger, Róhe, Ssstein nebo džíny Agolde, ale i tvorbu českých tvůrců Aleše Hnátka a Jakuba Patky. Do budoucna by si Lucie, jak sama trochu ambiciózně říká, přála, aby na štendrech visely i značky Phoebe Philo nebo The Row.

„Chceme být alternativou ke klasickým luxusním značkám. Také proto se pro nás, co se týče lokace, stalo prioritou okolí Pařížské ulice. Klientela, která je ochotná utrácet za luxusní zboží, si to žádá. Přinášíme místo, kde nabízíme stejně skvělý servis jako v buticích v Pařížské, ale zároveň je jiné. Hledali jsme něco tiššího a představa ideálního prostoru bylo vzdušné místo s velkými okenicemi. Značky, které prodáváme, často mívají obchody koncipované tak, že opravdu vynikne velký prostor,“ popisuje Lucie. K zařízení obchodu Lula Studio si Kratochvílovi nepřizvali žádného designéra, ani architektonické studio. Chtěli, aby interiér obsahoval všechno, co mají rádi a čeho si sami všímají v zahraničí. „Upřímně jsme ani neměli pocit, že by nějaký český designér nebo architekt uměl přesně zhmotnit naše představy. Tak jsme do toho šli sami touto cestou. Stále jsme malý rodinný projekt a nemáme žádného investora,“ →

Lula Studio

TEXT Eliška Vrbová FOTO Magdaléna Vojteková

Prague hlásí otevřeno!

❷ Prostor je zařízený minimalisticky v duchu showroomů brandů, které Lucie s Michalem do concept storu vybrali. Chtějí zákazníkům přinést kompletní zážitek offline nákupů, a tak obchod vybavili i malou kavárnou.

❸ Kromě oblečení najdete v Lula Studio Prague také šperky od Janji Prokić či Charlotte Chesnais, sluneční brýle Chimi nebo boty od Dear Frances.

podotýká Lucie. K výběru umění do conceptu storu nicméně přizvali kurátorku Kateřinu Lohrovou. Jsou zde vystaveny například objekty Veroniky Janovec a hlavnímu prostoru dominuje obraz Ester Paraskové. Při rozhovoru s Lucií sedím na majestátním křesle Vronka Armchair. „To byl můj vysněný kousek navržený brazilským designérem Sergiem Rodriguesem v roce 1962. Šlo snad o poslední kus na světě, který se nám povedlo sehnat v původním stavu. Putoval k nám přes celou Evropu.“ ●

Minimalistický design

Perfektní výsledek

PowerShot G7 X Mark III je kompaktní společník, který pomůže zachytit všechny momenty v perfektní kvalitě. Do města, na cesty i na spontánní večer s přáteli, kde zvládne fotky i video bez složitého nastavování.

Minimalistická geometrie designéra Michaela Anastassiadese se stala v poslední dekádě jedním z nejvíce rozpoznatelných autorských rukopisů. Nejenom o tom jsme si s ním povídali na festivalu PULSE v Ostravě, který poctil svou přednáškou.

Emocionální minimalista

Jen pár dní před tím, než se Michael Anastassiades objevil na pódiu vítkovické haly Gong, oznámil konec své eponymní značky. Ta od roku 2007 produkovala unikátní světelné objekty, charakteristické vytříbeným minimalismem, který se stal Anastassiadesovým nezaměnitelným rukopisem. „Chci se teď mnohem více soustředit na kreativní část tvorby. Moje vlastní značka mi otevřela cestu k fantastickým spolupracím. Teď je ale na čase posunout se a více se soustředit na navrhování než na řízení vlastní firmy,“ prozradil nám Michael během našeho povídání.

Narodil se na Kypru v roce 1967. „Vždycky jsem chtěl dělat něco kreativního, dokonce i jako teenager. Na Kypru ale neexistovala žádná umělecká univerzita, která by mi něco dala. Moji rodiče si přáli, abych studoval praktičtější obor, takže jsem šel na stavební inženýrství, nicméně stále jsem toužil po něčem jiném. A tyto dvě stránky, praktická a kreativní, se spojily a já jsem šel studovat produktový design na Royal College of Art v Londýně. Teď jsem ale rád, že mi trochu pomalejší cesta k designu poskytla prostor, abych o věcech přemýšlel opravdu správně,“ vypráví Michael. Po promoci v roce 1993 se překvapivě věnoval konceptuálnímu designu. Jeho spolupráce s duem Dunne & Raby z roku 2004 představují emocionální objekty komentující společenské nebo politické problémy. Například polštář ve tvaru atomového výbuchu se dostal do stálé sbírky MoMA. Už v roce 2006 se ale rozhodl jít jinou cestou a zaměřil se na tvorbu řemeslně dokonalých interiérových objektů z ušlechtilých materiálů.

Základnou jeho tvůrčí filozofie se staly mramor, alabastr, mosaz, ušlechtilé dřevo nebo bambus. Navrhoval a vyráběl z nich unikátní produkty na pomezí umění a designu, většinou v neomezených sériích, aby se dostaly mezi širší spektrum zákazníků. Jeho rukopis je od té doby přímočarý a minimalistický. Tvary, které redukoval na elementární grafické siluety, kombinuje s luxusními materiály, jež jasným formám dodávají eklektický a vycizelovaný charakter. V tomto směru se Anastassiades stal nejoriginálnějším představitelem současného minimalismu inspirovaného modernismem padesátých let. V jeho tvorbě rozpoznáme jak vlivy italského světelného mága Gina Sarfattiho nebo francouzského Serge Mouilleho, tak i precizní tvorby Fina Paavo Tynella, vídeňského Carla Auböcka nebo ve Švédsku →

❶ Michael Anastassiades je fascinován lineárními formami. Pohyblivá svítidla Mobile připomínají kinetické mobily Alexandera Caldera.

❷ V roce 2024 navrhl pro značku Mutina terakotové tvarovky Tally, ze kterých se dají stavět perforované prostorové příčky.

❸ K sedacímu nábytku se Anastassiades dostal poměrně pozdě. Jeho nedávná kolekce pro japonskou značku Koyori kombinuje pravoúhlou konstrukci a ohýbaný opěrák a sedák.

❹ Tradiční technologii ohýbaného dřeva využil ve svém návrhu křesla N.200 pro značku Gebrüder Thonet.

❺ Soustavou barevných plochých skel docílil designér u polic a stolů Kazimir pro Glas Italia působivé abstraktní hry.

❻ Váza Ball je vyrobena z leštěné mosazi a má stejnou velikost jako bowlingová koule.

❼ Urna pro značku Alessi z minulého roku dostala prostý vejčitý tvar. Je inspirována slavným obrazem Leonarda Da Vinciho Leda a labuť z roku 1510.

MICHAEL

❽ Kolekce svítidel Fontana Amorosa je oslavou světla jakožto souboru imaginárních fontán. Svazky navržených trajektorií proudů podpírají zářící koule a tvoří kompozice lustrů a jakýchsi nástěnných svícnů.

❾ Jeden z nejznámějších designů studia Michaela Anastassiadese je kolekce Ball. Skládá se ze závěsných, nástěnných a stropních variant, ve kterých si designér pohrává s kompozicemi různě velkých mosazných koulí a žárovek.

Prostý válec a na něm jako by na hraně levitující skleněná koule. To je svítidlo Tip of the Tongue, které Anastassiades poprvé prezentoval v rámci své vlastní kolekce v roce 2013.

Červeně lakovaný hliník tvoří elementární tvary svítidel z kolekce Composition. Každé je tvořeno dvěma válcovými nohami vyvažujícími kruhový disk, přičemž podlahová kompozice je uzemněna pevnou koulí.

Svítidla TA-KE vystavil designér v roce 2021 v milánské nadaci ICA. Jsou komponovaná z bambusových tyčí umístěných na kovovém podstavci a delikátními spojkami svírají světelnou trubici.

Zářivková trubice umístěna na mramorovém hranolu tvoří svítidlo Relay.

Lustr Tube vznikl již v roce 2006 jako vůbec první svítidlo v kolekci Michaela Anastassiadese.

domestikovaného Josefa Franka. Není tak ani náhoda, že právě s posledními dvěma jmenovanými designéry se Anastassiades symbolicky setkal ve dvou designérských projektech.

Teprve po několika letech vlastní produkce se dostal ke spolupráci s externími značkami. První z nich byl v roce 2013 italský výrobce svítidel Flos, kam ho přivedl jeho kamarád a šéf společnosti Piero Gandini. Designér ušlechtilých a na míru vyrobených předmětů se poprvé dostal do standardní kolekce produktové značky. Ani to mu ale nezabránilo zůstat věrný svému signifikantnímu tvarosloví. Svítidla z kolekce String, která se stala jedním z nejprodávanějších produktů Flosu, jsou tvořena kónickými či kulatými stínidly zavěšenými na dlouhém tenkém kabelu. Ten se stává ve své geometričnosti minimalistickou dekorací na stěně a stropu vašeho bytu. Jakou siluetu vytvoří, už záleží jen na vás a možnostech vašeho interiéru. Stejně jako tato kolekce, tak i většina jeho subtilních svítidel vyrobených z mosazi nebo jiných kovů pod jeho vlastní značkou jsou variacemi na umělecké závěsné mobilní sochy Alexandera Caldera.

V jiných modelech pro Flos zase usadil dokonalé skleněné koule na tenké kovové tyčky. V jemných dotecích materiálů, které mezi sebou balancují na dokonale zpracovaných hranách, vytváří zvláštní napětí. Spolupráce se značkou Flos znamenala pro Anastassiadese nový začátek. Od té doby spolupracoval designér i s mnoha renomovanými značkami z celého světa. Jsou mezi nimi B&B Italia, Herman Miller, Cassina, Bang & Olufsen, Puiforcat, Fratelli Fantini SpA, Lobmeyr, Salvatori, Svenskt Tenn, Carl Auböck, Sigmar, Coedition a SCP. Anastassiades se postupně emancipoval a z původně introvertního tvůrce se z něj stala globální designérská superstar. Z posledních spoluprací například vyniká jeho dřevěný nábytek pro Fritz Hansen, Tacchini nebo Koyori. „Rád spolupracuji se značkami, které mají dlouhou historii. Člověk se od nich může donekonečna něco učit,“ tvrdí designér o spolupráci s ikonami světové produkce nábytku, doplňků nebo svítidel. Dnes si jeho produktem totiž nejenom posvítíte, ale můžete na jeho stolech i obědvat, v jeho konvicích si dělat kávu a jeho dlaždicemi si obložit klidně celý byt. ●

Slovenské studio Kilo Honč patří k nejzajímavějším mladým architektonickým kancelářím ve střední Evropě. Richard Kilo a Matej Honč ve svých projektech pracují s jednoduchostí, otevřeností a proměnlivostí prostoru, ale také s mezilidskými vztahy a každodenním životem. Na festivalu

PULSE v Ostravě jsme mluvili nejen

o jejich rekonstrukci domu v obci Plavecký Štvrtok, za niž letos získali slovenskou cenu CE ZA AR, ale také o středoevropské architektuře, inspiracích z cest nebo o tom, proč by dětský pokoj neměl být dokonalý.

TEXT Tereza Finková FOTO Martin Faltejsek

Kilo Honč

TF Na festivalu PULSE se často mluví o středoevropské identitě. Existuje podle vás něco jako středoevropský způsob navrhování?

MH Určitě tu jsou nějaké společné znaky. Máme stejnou stavební kulturu, bojujeme s podobnými stavebními normami, spojuje nás historie, podobné klima i problémy. Žijeme ve střední Evropě, máme různorodé podnebí, takže být architektem v našich podmínkách je něco úplně jiného než třeba na Kostarice. Tam může být dům velmi jednoduchá struktura, která plní esenciální funkci — poskytuje střechu nad hlavou nebo ochranu před hmyzem. U nás je to mnohem složitější. Zároveň Česko, Slovensko nebo i Maďarsko pořád bojují s určitým postkomunistickým syndromem. Je to lepší než dřív, ale některé principy a vzorce chování se přenášejí dál, na další generace. Na druhou stranu máme kvalitní stavební historii a tradici.

TF Na Slovensku je dnes cítit poměrně napjatá společenská atmosféra.

Promítá se to nějak i do vaší práce?

MH Mnoho lidí přemýšlí nad tím, že odejde pryč. Ta nálada je cítit. My jsme si ale řekli, že zůstaneme. Bratislava je v něčem podobná Praze — máme svoji komunitu, podporujeme se navzájem. To je důležité.

TF A jak se vám líbí na festivalu PULSE? Je to pro vás inspirativní?

RK Setkávání se obecně je velmi důležité stejně jako být součástí komunit. Rádi se bavíme o architektuře, životě, kdo jak funguje. Když chceme dělat dobrou architekturu, musíme se zaměřit na všechno kolem ní, na život. Je také důležité poznat rozdílné přístupy, i když je nemusíme použít. Je dobré o nich vědět a seznámit se s nimi. Hodně cestujeme a inspirujeme se. Ne proto, abychom to, co se nám líbí, kopírovali, ale abychom si kladli otázku, proč některé věci děláme právě tak, jak je děláme. Abychom zapochybovali. Někdy si uvědomíme, že některé věci děláme jen proto, že se tak u nás dělají dlouho.

Před dvěma lety jsme byli pozvaní na architektonické sympozium do New Yorku, které se věnovalo tématu práce v lokálním kontextu. Byly tam ateliéry z Argentiny, Vietnamu, Afriky nebo Skandinávie a bylo zajímavé sledovat, jak odlišné podmínky vytvářejí odlišnou architekturu. Inspiruje nás třeba japonská architektura, berlínský architekt Arno Brandlhuber nebo studio BAST z francouzského Toulouse.

TF Ve vašich projektech je cítit důraz na otevřenost a jednoduchost. Co je pro vás v architektuře skutečně důležité?

MH Estetika nás zajímá až ve druhém nebo třetím plánu. Nemusíme použít každé nové trendové sofa nebo pokaždé vymýšlet úplně nové objekty. Naopak často recyklujeme stejné lampy, stejné spotřebiče nebo stejný gauč, protože fungují. V tom jsme vlastně dost konzervativní. Primárně nás zajímá prostor, prostorové vztahy a lidské vztahy. Architekturu podle nás inspirují lidé a život uvnitř architektury. Zkoumáme, jak funguje domov, osobní prostor nebo soužití lidí. Děláme si takový výzkum vztahových vzorců a někdy se je snažíme jemně nabourávat. Dnes je podle nás luxus prostor, ne věci. Každý nový projekt vnímáme jako možnost něco pročistit, odstranit přebytečné věci a ptát se, co člověk skutečně potřebuje. Nemyslíme si například, že je nutné navrhovat stále více úložných prostorů. Naopak méně úložných prostorů člověka přirozeně filtruje. RK Ještě před několika lety jsme hodně spolupracovali s truhláři a navrhovali množství nábytku na míru. Dnes už hledáme jednodušší a přirozenější řešení, protože máme pocit, že se trochu vzdalujeme autenticitě. Vytváříme takové prostory, aby nebyly absolutně dořešené a zůstalo v nich místo pro improvizaci. Když máte hodně poliček, můžete si vzít stoličku a postavit se na ni místo vymýšlení sofistikovaného systému. Místo komplikovaných technologií si raději otevřete okno nebo se projdete venku. Autenticita je pro nás důležitá hodnota. →

TF Často mluvíte o tom, že architektura ovlivňuje mezilidské vztahy.

Jak konkrétně?

MH Hodně řešíme otevřenost. Když se lidé rozhodnou žít spolu, tráví spolu většinu času. Samozřejmě někdy potřebujete být sami, mít vlastní prostor, ale my si nemyslíme, že to musí být nutně uzamykatelná místnost s dveřmi širokými osmdesát centimetrů. Možná stačí jen zákoutí, křeslo za stěnou nebo místo, kam si člověk zaleze a chvíli si čte. Můj první byt v paneláku, který jsem rekonstruoval po prarodičích, měl sedmero dveří. Všechny jsme odstranili a nechali jen dveře na toaletu. A jeden z porotců ceny CE ZA AR se mě tehdy ptal, jak se doma hádáme, když nikdo nemůže odejít a prásknout dveřmi. Druhý porotce mu ale skočil do řeči a řekl: „Vždyť právě o to jde. Oni spolu musí zůstat a naučit se komunikovat.“ A to je podle mě důležité. Dnes bohužel často funguje model, kdy má každý svůj pokoj a svůj vlastní svět. Obývací pokoj se sedačkou naproti televizi, za tím kuchyňský kout a další tři pokoje, kam se každý večer zavře a sleduje svůj vlastní televizor. Rodina se rozprchne.

RK Nejsme psychologové, ale vztahy vnímáme skrze prostor. Když chceme dělat dobrou architekturu, musíme přemýšlet o životě jako celku, nejen o detailech nebo materiálech.

TF Jedním z vašich nejdiskutovanějších projektů je rekonstrukce domu v obci Plavecký Štvrtok, za kterou jste získali cenu CE ZA AR a nominaci na PULSE Awards. Čím vás ten dům zaujal?

MH Dům je z roku 1925/7, ale my vůbec nevíme, jak původně vypadal. Pak ho někdo mezi lety 1995 až 2000 zateplil, vyměnil okna za plastová, udělal novou střechu. Naši klienti chtěli být v přírodě, kousek odtud je krásný písák, les. Koupili si tedy hlavně zahradu a s ní dům, který měl klasický layout — tři pokoje orientované do ulice a utilitární trakt s maličkými okénky směrem do dvora. Tam stál krásný starý ořech a jakési náměstíčko, které si tam bývalí majitelé postupně vybudovali. Ale ten dům s venkem vůbec nekomunikoval. Co s tím? Bourání by bylo drahé, takže jsme se rozhodli pro sérii malých zásahů, které nám pomohly otočit dům ke stromu a zároveň ho obohatily o další kvalitu — nový prostor mezi interiérem a exteriérem. Zasunuli jsme fasádu o kus dovnitř, vzniklo takové intermezzo, závětří, kde se dá být, i když prší, protože je kryté převisem střechy. Navrhli jsme tam například takový malý detail: sprchu hned za skleněnými dveřmi, takže se můžete osprchovat po příchodu ze zahrady, ještě než vejdete do hlavní obytné části domu, a zároveň se do ní stále dívat. Skvěle to funguje.

TF Vaše architektura často působí velmi flexibilně a proměnlivě. Je to záměr?

MH Navrhujeme flexibilní a transparentní prostory. Nesoustředíme se na obrovskou a drahou palisandrovou skříň jako designový statement v ložnici, protože když se vám narodí druhé dítě a budete potřebovat přesunout nábytek kvůli postýlce, už s ní nikdy nepohnete. Používáme lehký, jednoduchý a variabilní mobiliář. Interiér je pak natolik volný, že umožňuje věci libovolně přesouvat. Nebo improvizovat. Když se každý rok na Vánoce sejde širší rodina, můžete udělat jiný set up. Zkrátka když dnes přemýšlíme nad projektem, nepodaří se nám ho definovat na dvacet let dopředu pro naše budoucí já. Netušíme totiž, jaké bude.

TF V tomhle smyslu jsou asi dobrý příklad dětské pokoje. Ty mají opravdu krátkou životnost. Jak přistupujete k této součásti rodinného prostoru?

MH Nejlepší řešení je umožnit dětem, aby si svůj pokoj přizpůsobily vlastním potřebám. Nikdy jsme nenavrhli pokojíček s krásnými tapetami a nábytkem na míru od truhláře za x tisíc eur, který je za pět let neaktuální, počmáraný, poškozený… To je spíš vize rodičů, ale takový pokoj není →

KILO HONČ

Kilo Honč je slovenské architektonické studio založené v roce 2016 architekty Richardem Kilem a Matejem Hončem v Bratislavě. Jejich tvorba se pohybuje od drobných interiérových intervencí po návrhy budov a výstavních prostor. Studio je známé experimentálním přístupem k prostoru, prací s otevřenou dispozicí, materialitou a vědomým narušováním architektonických konvencí. Ve svých realizacích často pracují s minimem prostředků, surovými materiály a silnou atmosférou.

❶ REKONSTRUKCE REKONSTRUOVANÉHO DOMU, 2024 projekt ve městě Plavecký Štvrtok studiu vynesl cenu CE ZA AR v kategorii Rodinné domy

❷ 1927, 2021 byt v centru Bratislavy pro mladou rodinu

❸ BYT GRÖSSLINGOVA, 2023 rekonstrukce bytu v Bratislavě, jehož plocha je 35 m2

❹ NEHERA STORE, 2024 interiér módního butiku slovenské značky v obchodním centru Eurovea v Bratislavě

ve skutečnosti pro děti. Participace dětí je tady hodně důležitá. Možná chtějí sedět na zemi, možná nechtějí stůl, chtějí spát na matraci nebo na vysoké posteli. Rádi necháváme dětem prostor to rozhodnout. Zároveň je to levnější řešení, které se dá v čase měnit. Také je dobré pracovat s tím tak, že v určitém období umíme vysouvat funkce z dětského pokoje ven. Dokud dítě není v pubertě a rodiče se s ním učí, proč by nemohl být dětský pokoj jen na spaní. Zbytek dne stejně tráví s rodiči, v komunitě. A když dojde do puberty, tak si pokoj zase předělá podle svých představ a tady je dobré mu to umožnit a pomoct mu.

TF Vaše studio vzniklo krátce po škole. Jak jste se vlastně dali dohromady?

RK My jsme kamarádi od dětství. Seznámili jsme se na skejtu. Já jsem studoval na Vysoké škole výtvarných umění, Matej na Fakultě architektury, ale stejně jsme spolu trávili hodně času. To, že jsme založili společné studio, vlastně nebylo úplně plánované. Po škole jsme si řekli, že zkusíme jednu soutěž společně a uvidíme, co se stane. A ono to fungovalo. První projekty byly malé — dětský pokoj, zahradní domek nebo nerealizovaný rodinný dům. Postupně jsme ale zjistili, že lidé, kteří za námi přicházejí, jsou naladění na náš způsob přemýšlení. Nechtějí dostat totéž co někde jinde. Naši klienti s námi často zkoušejí něco nového a vystupují ze své komfortní zóny. A pak zjistí, že jim to vlastně dává smysl.

MH Naše první byty jsme si navrhli sami pro sebe, podle toho, čemu věříme. Byla to vlastně odpověď na to, jak chceme žít. A právě díky nim za námi začali chodit lidé, kteří byli naladění podobně.

TF Vedle rezidenčních projektů jste navrhli také architekturu výstavy nebo interiér obchodu značky Nehera. Jak odlišná byla tato zkušenost?

RK Vyhráli jsme soutěž na expozici muzea v Čadci, která se realizovala, druhou etapu už jsme bohužel nevyhráli. To je zatím naše jediná výstava. Interiér módního butiku od toho není úplně vzdálený. Byla to moc pěkná zkušenost. Majitelům značky Nehera dávalo smysl, co děláme, tak jsme se zkontaktovali a domluvili spolupráci. Vyplývalo to už ze zadání a ani my jsme nechtěli navrhnout klasický obchod. A tím, že rádi pracujeme s prostorem, hloubkou, světlem, bylo pro nás důležité, abychom naším projektem podpořili jejich módu. Nehera nepotřebuje design interiéru, protože jejich kolekce samy o sobě už jsou designem. Také jsme chtěli vytvořit variabilní prostor, který bude poskytovat různé možnosti vzhledem k tomu, co budou chtít prezentovat. Štendry se dají přestavět podle toho, jak je potřeba. Vzniklo volné, přátelské prostředí. Obchod a zároveň ateliér. Další vrstvou interiéru je projekce, která vytváří novou hloubku. Mohou se na ní promítat módní přehlídky nebo jen příroda. Do výkladu jsme dali jen závěs a květiny, protože jsme chtěli značku prezentovat skrz přirozenost a krásu. V tomto projektu jsme porušili asi všechna pravidla, která měl obchodní dům v manuálu. Ale máme dobrou zpětnou vazbu, že to funguje. ●

Na letošní ročník festivalu uměleckého designu Křehký Mikulov přijeli kromě

osvědčených českých a slovenských superstars také mladí rakouští

tvůrci Eva Marie Zangerle a Rainer Grilberger. Přesně podle regulí akce, na pomezí designu, umění a prostorové instalace, představili svůj hravý objekt Catarina — funkční bar proměněný v antropomorfní umělecký artefakt.

Zahradní slavnost

U nás zatím neznámou dvojici oslovila kurátorka festivalu Křehký Denisa Šedivá na základě doporučení od týmu Vienna Design Week, který letos v rámci svého dvacátého výročí připravuje prezentace na vybraných evropských akcích. „Nabídli nám více projektů, ale nás zaujala Eva a Rainer. Jednak jejich projekt odpovídá letošnímu zadání, kdy vedle tradičních křehkých matérií porcelánu a keramiky přibíráme také sklo, a také nás oslovil jejich hravý objekt Catarina na hranici užitého designu a umění,“ vysvětluje Denisa.

Samotní autoři, kteří se spolu znají už od studií, svou práci popisují jako prolínání umění, designu a materiálových experimentů. Často pracují s odkazy na dějiny umění i každodenní estetiku a vytvářejí vlastní, lehce absurdní mikrosvěty. Instalace pro Mikulov vychází z jednoduché úvahy o baru jako společenském místě. „Formálně má objekt blíž k barům, které člověk zná třeba ze sklepních hobby místností s fotbálkem a šipkami. Přišlo nám zajímavé a vlastně i vtipné udělat z objektu samotný subjekt,“ říkají designéři. Výsledkem je osamělá antropomorfní figura, která stojí v prostoru a čeká, až někoho obslouží. Ve chvíli, kdy se kolem ní začnou shromažďovat lidé, se objekt spontánně promění v centrum dění.

Projekt zároveň citlivě reaguje na letošní festivalové téma Zahrada. Bar byl

umístěn stranou hlavního dění, právě v zahradě, kde během pátečního večera i sobotní vernisáže nabídl návštěvníkům speciální drinky servírované ve skle vídeňské manufaktury Lobmeyr. Charakter místa hrál přitom podle autorů zásadní roli. „Naše práce stojí na myšlence pokaždé vytvářet specifickou atmosféru v různých prostředích,“ vysvětlují. „S Catarinou zažívají návštěvníci situaci, kdy jim někdo servíruje drinky, a to může být samo o sobě příjemný pocit. Až při druhém pohledu si možná začnou uvědomovat, kdo nebo co vlastně stojí před nimi. V instalaci je obvykle řada detailů, které lze objevit až při bližším zkoumání,“ dodávají.

Pro Zangerle a Grilbergera je důležitou součástí tvorby také samotný proces výroby i možnost selhání. Oba vycházejí z řemeslného zázemí, zároveň ale záměrně ponechávají prostor náhodě a nečekaným momentům. „Právě mezistupně nebo situace, kdy věci nefungují podle plánu, bývají často nejzajímavější,“ dodávají. I díky tomu jejich práce působí křehce, citlivě a lehce nejednoznačně — stejně jako prostředí, do kterého letos vstoupili. ●

Na festivalu Křehký Mikulov, který letos proběhl o víkendu

29. — 31. května, představili rakouští designéři a umělci Eva Maria Zangerle a Rainer Grillberger svůj objekt / bar Catarina.

ALBERT FREY

TEXT/FOTO

Adam Štěch

Architekt Albert Frey navždy proměnil tvář amerického města Palm Springs, jež se díky jeho experimentální tvorbě, při níž vycházel ze specifického klimatu kalifornské pouště, nesmazatelně zapsalo  na mapu progresivního poválečného modernismu.

Pokud přijíždíte do Palm Springs z Los Angeles, nemůžete minout ikonickou stavbu Tramway Gas Station, ve které dnes sídlí informační turistické centrum. Také tady seznamují návštěvníky města s mimořádnou modernistickou architekturou, která má v Palm Springs již od konce třicátých let minulého století obrovskou tradici. Benzinová pumpa se svou výraznou střechou ve tvaru trojúhelníku je jednou z nejznámějších staveb kalifornského poválečného stavebního boomu. Je také mimořádným dílem architekta Alberta Freye (1903—1998), který se podílel na moderním rozvoji města Palm Springs jako jen málokdo. Jeho lehká, transparentní architektura se stala synonymem místního pouštního modernismu a ovlivnila celou další generaci amerických architektů. Smělá konstrukční řešení i originální industriální estetika jeho staveb definovaly postupy, jak vůbec ve specifickém klimatu kalifornské pouště stavět.

ZE ŠVÝCARSKA PŘES PAŘÍŽ A NEW YORK DO KALIFORNIE

Albert Frey se narodil v Curychu. V roce 1924 dokončil studia na Institutu technologie ve Winterthuru. I přesto, že byl vzdělán v klasickém duchu krásných umění, od počátku ho lákaly modernistické tendence. Zajímal se o nizozemské hnutí De Stijl, německý Bauhaus i o tvorbu Le Corbusiera ve Francii, do jehož studia se mu podařilo dostat v roce 1928. V Paříži usazený mistr moderní architektury byl tehdy na vrcholu svých avantgardních sil a začal pracovat na ikonickém projektu vily Savoye. Toho se zúčastnil i Albert Frey, který se ale ještě v témže roce přesunul do New Yorku. Od roku 1930 tam pracoval společně s americkým architektem A. Lawrencem Kochem. Z pětileté spolupráce vzešel Freyův první výrazný projekt. Tzv. Aluminaire House, kompaktní dům z hliníku, navrhlo duo v roce 1931 jako prototyp domu budoucnosti. Projekt

byl revolučním ztvárněním radikální moderny a se svými subtilními sloupy, plochou střechou a pásovými okny jedním z poslů evropské avantgardy v USA. Oběma architektům také přinesl značnou popularitu. V současnosti stojí vedle Muzea moderního umění v Palm Springs, kam byl přemístěn ze svého původního místa na východním pobřeží.

Díky Kocherovi se Frey seznámil s Palm Springs, kde společně řešili projekt kanceláří pro Kocherova bratra. Frey se do pouštní krajiny zamiloval a po několika dalších návštěvách New Yorku a Francie se tu usadil se svou manželkou, spisovatelkou Marion Cook, natrvalo. Pár se tak mohl podílet na dynamické proměně města, které po druhé světové válce začalo lákat především kalifornskou smetánku, budující si v lázeňském městě své prázdninové rezidence.

ZAKLADATEL POUŠTNÍHO MODERNISMU

Palm Springs se stalo novým Hollywoodem a zábavním centrem uprostřed pouště. Každý, kdo něco v tehdejších USA znamenal, musel mít v Palm Springs svůj dům. Tamní populace se po druhé světové válce ztrojnásobila. To umožnilo neobvykle dynamický vývoj moderní architektury. Tvůrci, nezatížení kontextem a historií místa, mohli volně experimentovat a vymýšlet nečekaná řešení pro specifické klima. A Albert Frey stál v popředí tohoto nového architektonického fenoménu. Ve druhé polovině čtyřicátých let začal navrhovat drobné soukromé domy. V roce 1943 si postavil jednopodlažní vilu pro své vlastní účely, v roce 1946 zase víkendovou rezidenci pro slavného průmyslového designéra Raymonda Loewyho. Jeho rané období vrcholí rozšířením vlastního domu v roce 1948. Frey přidal k malému prosklenému pavilonu větší prostor nového obývacího pokoje a ložnice s kruhovým hliníkovým objemem

❶ Tzv. hliníkový dům byl Freyovou první realizací v USA. Původně byl postaven na začátku 30. let v New Yorku. Dnes se nachází na půdě Muzea moderního umění v Palm Springs.

❷ Výrazná převislá střecha benzinové pumpy definuje Freyův pouštní modernismus, kde hraje stín zcela zásadní roli.

❸ Mostní konstrukce

údolní stanice lanovky, která spojuje Palm Springs a přilehlé vrcholky Mt. San Jacinto.

❹ Radnici v Palm Springs tvoří jednopodlažní administrativní objekty s předsunutým veřejným prostorem a rozlehlou střechou s kruhovým otvorem, kterým prorůstají palmy.

❺ Dům průmyslového designéra Raymonda Loewyho navrhl Frey kolem centrálního bazénu.

❻ Interiér vlastního Freyova domu je definován obrovským balvanem, kolem kterého vytvořil důmyslnou vestavnou obytnou krajinu.

❼ V době svého vzniku byl nejvýše položenou rezidencí ve městě.

❽ Pro interiér svého domu navrhl řadu prvků, včetně toaletního stolku, kuchyňských skříněk i vestavného sezení.

❾ Velké skalní útvary hrají důležitou roli i v domě burgess, který Frey rozšířil po architektovi Hugh Kapturovi.

Dům Cree byl nedávno zrekonstruován. Žluté vlnité panely zábradlí vytvářejí výrazný vizuální prvek.

střešní nástavby. Použití hliníku a lehkých ocelových konstrukcí přitom definuje styl pouštního modernismu.

V průběhu padesátých a šedesátých let byl Frey jedním z nejproduktivnějších architektů ve městě. Kromě soukromých rezidencí navrhl celou řadu veřejných budov, včetně zmíněné benzinové stanice z roku 1965. Kromě ní můžeme dodnes v ulicích Palm Springs obdivovat i další architektovy realizace, včetně hlavního letištního terminálu nebo městské radnice z roku 1952. Její výrazné zastřešení veřejného prostoru před samotným vstupem do budovy architekt perforoval velkým kruhovým otvorem, kterým prorůstají palmy. Frey spolupracoval i na budování jedné z největších a nejstrmějších lanovek na světě, díky které za pár minut zdoláte několik stovek metrů převýšení a z pouště se dostanete na zasněžené vrcholky hor. Postaral se o výrazné geometrické křivky údolní stanice. Terminál z roku 1963 pojal netradičně jako mostní stavbu vznášející se nad divokou říčkou. Obrovská okna v trojúhelníkovitých rámech jí dodávají dynamiku, na straně druhé ji doplňuje horská zastávka podle návrhu architekta E. Stewarta Williamse.

DOMY VZNÁŠEJÍCÍ SE NAD POUŠTÍ

V podobně odlehčeném duchu si v roce 1964 Frey vybudoval i svůj druhý dům. Na minimální ploše uprostřed velkých pouštních balvanů vytvořil sebevědomou architektonickou bravuru a postavil jedno z nejpozoruhodnějších soukromých sídel šedesátých let. Intimní a přesto velkorysé dílo se stalo symbolem pouštního modernismu obdivovaným architekty po celém světě. Objekt je posazený ve svahu na západním konci kaňonu Tahquitz. V šedesátých letech to byl nejvýše položený dům v celém městě. Dlouhý a úzký objekt je volně posazen do skalnatého terénu,

aLbert Frey

architektura se stává kompaktní součástí krajiny, naopak krajina vstupuje do interiéru domu. Základem je opět lehká ocelová konstrukce, celoprosklené posuvné stěny v hliníkových rámech a opláštění z lakovaného vlnitého plechu, včetně vlnité převislé pultové střechy. Celý dům stojí na masivní betonové a cihlové podestě. Hlavní obytné patro se otevírá ve své velkorysosti v propojeném prostoru obývacího pokoje a hlavní ložnice. Uprostřed se nachází přírodní skála, která přirozeně člení interiér a na kterou navazuje veškeré další vybavení domu. Podobné prvky se objevují také v nedávno znovuobjevené rezidenci Cree, kterou navrhl v roce 1955. Frey ji usadil na tenké kovové pilíře tak, že působí, jako by levitovala nad kamenným terénem. Žlutý vlnitý plech v podobě zábradlí rámuje visutou terasu. V roce 2020 byl dům zrenovován do původního stavu a jeho majitel ho občasně otevírá veřejnosti.

Ve svém domě se Frey věnoval cvičení a například stoj na hlavě mu nedělal problémy ani v pokročilém věku. Jeho mysl i tělo se zcela oddaly pouštní spiritualitě. Od sedmdesátých let, kdy modernismus vystřídala postmoderna, se navrhování věnoval již méně. Mezi jeho mistrovská díla pozdní kariéry patří drobná stavba pro návštěvy, již navrhl pro dům Burgess, který o několik let před tím upravoval po architektovi Hugh Kapturovi. Má klenuté zastřešení a je kompletně obložena zrcadlovými panely. Uvnitř se stává jakýmsi slunečním kaleidoskopem vstřebávajícím kalifornské slunce.

Odkaz Alberta Freye je nejenom v Palm Spring stále obrovský. Můžete se o tom ostatně přesvědčit během Palm Springs Modernism Week, kdy jsou některé jeho stavby otevřené veřejnosti. Svou tvorbou se připojil k pionýrům globálního modernismu a jeho specifickým formám reagujícím na klimatické podmínky různých oblastí po celém světě. ●

Součástí domu Burgess je i malý dům pro hosty, který Frey realizoval až v roce 1986.

Dům pro hosty b urgess patří k Freyovým posledním realizacím. Projevují se na ní již postmoderní vlivy.

Poetický a až pohádkový přístup k vysokému šperkařství zásadně odlišuje Victoire de Castellane od ostatních pařížských klenotnických domů. V nové kolekci Diorissima odvážně propojuje naturalismus s abstrakcí. Motivy bujné zeleně, vodní hlubiny a fascinace oblohou a vesmírem jsou navržené s nespoutanou kreativní svobodou a zpracované unikátními klenotnickými technikami na samé hranici možného. Díky tomu její šperky — objekty překračují hranice významu.

Magnificence

← Náhrdelník Diorissima Fluofleur z růžového zlata s diamanty, perlami, lakem a rubelitem, Dior High Jewelry

→ Prsten Diorissima Jardin Pop ze zlata s kameny zasazenými do lakované perleti, Dior High Jewelry

← Náhrdelník Diorissima Fruits D‘été ze zlata a drahokamů, Dior High Jewelry

→ Náhrdelník Diorissima Poplicot s diamanty a centrálním rubínem, růžově a červeně lakovaná perleť, Dior High Jewelry

← Prsten Diorissima Fleur Plumetis z bílého zlata, diamanty, modrý a zelený lak, Dior High Jewelry

→ Náhrdelník Diorissima Nuage Hereux Blue z bílého zlata, diamanty a opál, Dior High Jewelry

← → Náhrdelník a náušnice Diorissima Couture Jour ze zlata a rubelitů, Dior High Jewelry

← Náhrdelník Diorissima Jardin Pop s drahokamy zasazenými do lakované perleti, Dior High Jewelry

→ Zleva: Prsten Diorissima Purple Sapphire s růžovými a fialovými safíry, prsten Très Cher Dior Ruby s růžovými safíry a rubínem, obojí Dior High Jewelry

← Prsten Diorissima Color Splash s turmalínem, lakovaná perleť a drahokamy, Dior High Jewelry

→ Prsten Diorissima Florissima s opálem, bílými a žlutými diamanty, lakovaná perleť, Dior High Jewelry

← Náhrdelník Diorissima Très Cher s drahokamy zasazenými do žlutého zlata, rubín jako centrální kámen, Dior High Jewelry

→ Prsten Diorissima Gem Dior, turmalín obklopený safíry a dalšími drahokamy, Dior High Jewelry

← Náhrdelník Diorissima Fleur Plumetis s diamanty zasazenými do bílého zlata, modrý a zelený lak, Dior High Jewelry

→ Náramek Voie Lactée (je možné jej předělat na choker) ze žlutého zlata a diamantů, Dior High Jewelry

← Náhrdelník Diorissima Milly Opale z perel a drahokamů zasazených do opálu, Dior High Jewelry

→ Náušnice Diorissima Poplicot s diamanty a lakem, Dior High Jewelry

← Prsten Diorissima Dior Rose, diamanty a rubelity zasazené do zlata, jako centrální kamen žlutý diamant, Dior High Jewelry

→ Prsten Diorissima Gem Dior, safíry a drahokamy, centrální kamen turmalín, Dior High Jewelry

foto

CRITICAL STYLING SERVICE

styling JAN KRÁLÍČEK

foto asistent GABRIELE RENNA

produkce

KSENIYA CHUDAROVA, PATRIK BUREŠ

← Prsten Diorissima Nuage Hereux Blue z bílého zlata s diamanty a opálem, Dior High Jewelry

→ Prsten Diorissima Fluofleur z růžového zlata, diamanty a lak, centrální kámen rubelit, Dior High Jewelry

v Žatci se podařilo

architektům ze studia ORA. A to

„Dům, ve kterém vyrůstal můj děda, k nám doputoval v roce 2014 jako dar od širší přízně. Se závazkem, že ho opravíme, jsme ho přijali,“ popisuje úplný začátek projektu Jeník Hora, který se svou manželkou Barborou a Janem Veisserem tvoří zavedené architektonické studio ORA, jež v posledních letech zaujalo zejména díky kontextuálním rekonstrukcím historických objektů. „Když jsme dům v Žatci získali, byla nemovitost téměř neprodejná. Dům byl ve stavu ruiny a centrum města bylo pěknou kulisou pro historické filmy, ale jinak bylo mrtvé. Už tehdy jsem ale tušil, že místo bude mít velký potenciál,“ vypráví Hora o Žatci, který byl mezitím díky své chmelařské tradici zapsán na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO, což skvěle podpořilo plány studia ORA.

Celý projekt dávali architekti dohromady více méně vlastníma rukama ve spolupráci se značným počtem specializovaných řemeslníků. „Mohli jsme si tak na vlastním vyzkoušet různé věci, které bychom si jinde nemohli dovolit. Na domě jsme složili druhou maturitu. Byli jsme bez prostředků i bez jasné představy, co dál. Proces rekonstrukce trval dlouhých osm let. V mezičase se nám postupně narodily dvě děti. Ty

s pomalou stavbou vyrůstaly,“ popisuje proces rekonstrukce památkově chráněného objektu Hora.

Památka stojí v ulici Oblouková (odtud i současný název domu), má gotické sklepy, ale hlavní část objektu pochází z 18. století. „Praděda byl knihař a bratr mého dědy tu měl papírnictví,“ dodává architekt, který se s partnerkou při rekonstrukci držel zásady zachovat co nejvíce z původního a citlivě to doplnit. „Nejdříve bylo potřeba dům stabilizovat. Svázal se ocelovými táhly, propadlou klenbu znovu vyzdil starý zednický mistr a propadlý strop v místě, kam masivně zatékalo a z místní plodnice dřevomorky by se dala udělat smaženice, jsme nahradili betonem,“ vypráví architekt, který dodává, že největším soustem bylo opravit krov — tříetážovou chmelovou půdu, která je pro Žatec typická. O to se s největší profesionalitou postarala parta pana Slámy od Mělníka.

Největší dilema ale představovala uliční fasáda. V devadesátých letech byla zcela oproštěná od veškeré profilace. Přestože autoři nakonec vypátrali původní podobu, nechtěli ji jednoduše obnovit. Vrátili jednotlivé prvky, ale pojednali je autorsky jistým kubizujícím tvaroslovím. V interiérech

❶ V jednotlivých pokojích se střídají barevné odstíny detailů s tradičními způsoby pojednanými vápennými omítkami. Starý nábytek s novými nátěry i textilní umělecká díla Anny Štajglové ze studia Masopust dodávají prostoru postmoderní svěžest. Pod staletými dlažbami se skrývá podlahové topení, za křivými omítkami jsou veškeré současné instalace.

❷ Výčep provozuje pivovar Falkon. Nové stoly a nerezový pult doplňuje jednoduchý sedací nábytek značky TON či stará kostelní lavice.

❸ Pod několika vrstvami nátěrů se architektům na stropě výčepu vyjevily původní šablonové výmalby, které částečně zrestaurovali a zafixovali v autentickém stavu.

❹ Některá vintage křesla dostala nový nátěr v jednotících odstínech. Architektům bylo často líto vyhazovat kousky po předcích, a tak se také staly součástí nové éry domu.

❺ Zdi výčepu zdobí autorská díla studia Masopust.

❻ V průjezdu se nachází očištěná dlažba z jihočeského statku, která je totožná a promíchaná s původní dlažbou.

❼ Okna mají klasickou profilaci a dělení. Tam, kde byly otvory měněné, jsou okna nově interpretovaná, jejich profilace je autorsky pojednaná. Nemají působit kontrastně, mají splynout s celkem.

❷ ❸

bylo klíčové použít co nejvíce recyklovaných prvků. Najdete tu například historické čtvercové kachličky, které architekti získali výměnou za basu plzeňského piva. Na jiných místech se zase objevuje dlažba ze zbouraného jihočeského statku. „Máme tu i červený mramor od Karlštejna, který jsme posbírali z kontejneru ve Znojmě. Dvůr je pro změnu vydlážděn šatovskou dlažbou z Šatova,“ popisuje sympatický charakter rekonstrukce architekt. Vizuální podoba interiérů také vychází z obou přístupů zachování a recyklace. Tradiční vápenné povrchy jsou doplněny o detaily oken či dveří natřenými lněnou barvou švédského výrobce Ottosson. Okrové, modré i zelené tóny detailů i interiérového mobiliáře v pokojích i na chodbách dodávají historickým prostorům svěžest, aniž by uškodily jejich autenticitě.

V Oblouku se můžete nejen ubytovat, ale také vám tam načepoují prvotřídní pivo. Součástí domu je výčep, který provozuje mistr sládek létajícího pivovaru Falkon Jakub Veselý, jehož produkt Horovy okouzlil na tradičních slavnostech Žatecká Dočesná. „Pivo se tu točí už více jak měsíc. Stejně jako celý dům se i hospoda jmenuje Oblouk,“ doplňuje Hora. Díky němu a manželce Báře se do staré budovy podařilo navrátit život se vším všudy. ●

Tento projekt nám umožnil vyzkoušet si na vlastním věci, které bychom si jinde nemohli dovolit. Na domě jsme složili druhou maturitu.

❽ Průmyslově vyráběný dřez s poličkami z IKEA jen dostal jednotící nátěr, aby zapadl do celkového barevného schématu.

Příklad efektivního použití současných standardních produktů.

❾ Nové i staré prvky jsou v interiérech použité v ideálním mixu a vytvářejí autentický celek.

Koupelny jsou volně vestavěné do historického prostoru a zvýrazněné mozaikou s jasně červenou terakotovou spárovačkou. Slovy architektů je mozaika ideální pro použití na křivé stěny.

Valené klenby architekti interpretovali v nových vestavných prvcích, v tomto případě je to příčka oddělující pokoj od koupelny.

Přílivová ocelová vlna

Na pobřeží katalánského Costa Brava nevznikají jen nové boutique hotely a designové retreaty, ale znovu se objevují místa, která už dávno získala status současné architektonické klasiky. Jedním z nich je El Molí de l’Estany — soukromý statek nedaleko města Llagostera, který si lze pronajmout a na několik dní se ponořit do světa architektury studia RCR Arquitectes, laureátů Pritzkerovy ceny z roku 2017. Projekt, který vznikl před 20 lety, citlivě propojuje historický kamenný mlýn s minimalistickým pavilonem ze skla a oceli. Nabízí nejen mimořádný pobytový zážitek, ale také možnost doslova bydlet uvnitř architektury, která vznikala v hlubokém dialogu s okolní krajinou. Atmosféru místa navíc podtrhují interiéry zařízené nábytkem italské značky Flexform, jehož střídmá elegance s celým konceptem dokonale rezonuje. Architekti Rafael Aranda, Carme Pigem a Ramon Vilalta, zakladatelé studia, jsou známí svou schopností navrhovat stavby, které nepůsobí jako cizorodé objekty, ale jako přirozené pokračování místa.

V El Molí tento princip rozvíjejí prostřednictvím materiálů, jako jsou kámen, sklo a nerezová ocel, ale také skrze práci se světlem, odrazy a vodou — elementem, který je s historií lokality neoddělitelně spjatý. Právě voda totiž kdysi poháněla původní mlýn El Molí Gotarra a dodnes zůstává klíčovým motivem celého projektu.

Historický kamenný mlýn z 19. století prošel citlivou rekonstrukcí, která zachovala jeho autentický charakter i původní strukturu. Dnes slouží jako společenské zázemí s profesionální kuchyní vybavenou systémem Bulthaup b2. Monumentální ocelový stůl, který jako by levitoval v prostoru, propojuje interiér s venkovní částí a odkazuje k industriální poetice typické pro tvorbu RCR Arquitectes. Atmosféru navíc umocňuje malá říčka protékající v těsné blízkosti stavby.

Jen několik kroků od historické budovy stojí El Pavelló de l’Estany, ikonický pavilon dokončený v roce 2006. Jeho podlouhlá konstrukce z oceli a skla působí téměř efemérně. Série vlnících se nerezových rámů odráží okolní přírodu i vodní →

Výsledkem rekonstrukce je mimořádně citlivá kompozice historického mlýna a minimalistického pavilonu ze skla a oceli.

❶ Pavilon navazující na mlýn z 19. století byl postaven v roce 2006 podle návrhu španělského studia RCR Arquitectes. Obal ze zvlněných ocelových plátů evokuje vodní hladinu.

❷ Celý areál El Molí de l'Estany si můžete pronajmout a strávit zde nezapomenutelné chvíle. Obytnému prostoru pavilonu dominuje sedačka Groundpiece od Flexform (des. Antonio Citterio).

❸ Součástí architektonického projektu byla také rekonstrukce původního mlýna. V jeho interiéru se dnes nachází dokonale vybavená kuchyně Bulthaup b2, která pohostí i velkou společnost.

❹ Ve spodním podlaží pavilonu je pět apartmánů, jež jsou opět vybaveny nábytkem italské značky Flexform.

❺ RCR Arquitectes, mimochodem laureáti Pritzkerovy ceny z roku 2017, propsali do projektu El Molí okolní krajinu i historický kontext.

❻❼ Motiv vodní hladiny ztvárněný na fasádě pavilonu se nabízel vzhledem k tomu, že starý mlýn ke svému provozu potřeboval vodu. Říčka, která ho poháněla, tu stále protéká.

Více info o statku najdete na elmolidelestany.com.

hladinu a vytváří neustále proměnlivou scenérii světla a stínů. Interiér a exteriér se zde přirozeně prolínají a hranice mezi architekturou a krajinou téměř mizí. Celek působí jako meditativní prostor, ve kterém je stejně důležitá hmota jako prázdno, světlo nebo ticho.

Interiéry pavilonu jsou zařízeny nábytkem italské značky Flexform, jejíž estetika dokonale rezonuje s architekturou domu. Minimalistické, avšak mimořádně komfortní solitéry podtrhují klidnou atmosféru celého projektu. V hlavním obytném prostoru se nachází pohovka Groundpiece doplněná konzolí Fly a taburetem Giano, zatímco zapuštěná jídelna pracuje s kombinací stolu Zefiro a subtilních židlí Alma. Mimochodem vše v designu Antonia Citteria. Velkorysá krytá terasa propojující interiér se zahradou je vybavena venkovní kolekcí od stejné značky — stolem Desco Outdoor (des. A. Citterio), židlemi Echoes Outdoor (des. Christophe Pillet) a sofa Atlante (des. A. Citterio) s výrazným taburetem Phuket. Design zde nikdy nepůsobí okázale, ale jako přirozená součást architektury i krajiny.

Spodní podlaží pavilonu ukrývá pět apartmánů pro hosty, wellness zónu a bazén z černé žuly, jehož temná hladina ještě více zvýrazňuje práci se světlem a odrazy. Součástí interiérů jsou také postele navržené umělcem Sergim Cadenasem nebo pečlivě vybraná svítidla značek Santa & Cole, Louis Poulsen a Astep.

El Molí de l’Estany je ukázkou architektury, která neusiluje o efektní gesto, ale o hluboký dialog s místem. Projekt studia RCR Arquitectes potvrzuje, že skutečný luxus nespočívá v dekorativnosti, ale v prostoru, světle, materiálu a schopnosti vytvořit atmosféru, která člověka zpomalí a propojí s okolní krajinou. ●

The Silence

TEXT Adam Štěch FOTO Jan Kolský

of the Mole

Český konceptuální výtvarník Jakub Jansa, který je zastupován galerií KodlContemporary, sází ve svých projektech na originální symbolismus. Jednou to v jeho performancích a instalacích byly celer a avokádo, které reprezentovaly otázky současné společenské hierarchie a prekarizace. Pro expozici v Československém pavilonu na Bienále výtvarného umění v Benátkách si vybral pomyslný obraz krtka, coby familiární postavy dětských pohádek, jejíž archetyp však může o současné době říci více, než si myslíme. Na pomoc si vzal slovenské umělecké duo Selmeci Kocka Jusko (Alex Selmeci a Tomáš Kocka Jusko), které ve svých projektech zkoumá témata práce, vyčerpání a zpomalení jako formy odporu vůči akceleraci současného světa.

Společný projekt The Silence of the Mole (Krtkovo ticho) se příznačně odehrává v roce, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku Československého pavilonu. Ten byl postaven podle návrhu architekta Otakara Novotného v parku Giardini v sousedství pavilonů Francie, Německa

nebo Velké Británie. I přes rozpad Československa je stále ve vlastnictví obou samostatných zemí, které se každý rok střídají v jeho využívání. Po dlouhých dvaceti letech se obě země v Benátkách výjimečně spojily a představují společný výstavní projekt, který kurátorsky zaštítil Peter Sit. „Krtkovo ticho zkoumá, co se děje s imaginací ve chvíli, kdy se promění v nástroj kulturní reprezentace. Postava krtka jménem pan M. je zosobněním péče, tvůrčí práce a neverbální empatie, které vyjadřují, jakým způsobem se vztahuje ke světu. Film společně s instalací analyzuje proces, v němž se poetický jazyk imaginace proměňuje v nástroj ‚měkké moci‘,“ popisují záměr tvůrci projektu, v kterém se Češi a Slováci ideálně doplnili. Zatímco slovenské duo stojí za návrhem prostorové instalace, Jakub Jansa v ní představuje performativní film, ve kterém sleduje hlavní postavu krtka ztrácejícího kontrolu nad sebou samým, po letech neverbální empatie jeho tělo i hlas přestávají patřit jemu samotnému. Krtek se ve filmu pohybuje v nezvyklých

situacích, které Jansa ztvárnil svým charakteristickým smyslem pro detail a precizní estetiku. V díle ale jde především o hlubší témata empatie jako pozitivního nástroje proměny ostatních, obzvláště v současné době, kdy se politická reprezentace napříč světem vyjadřuje hrubě a arogantně. „V době, kdy se politický prostor v Evropě opět začíná polarizovat, cítíme jako velmi důležité připomínat si to, co by nikdy nemělo být bráno jako samozřejmost: potřebu solidarity, spolupráce a otevřeného dialogu mezi Českem a Slovenskem,“ zahájili 7. května umělci vernisáž komplexní výstavy, založené na dlouhodobé spolupráci a otevřeném dialogu. „Téma je velmi aktuální a srozumitelné. Odráží situace, které dnes zažíváme napříč světem, a diváci se k němu mohou vztahovat z různých perspektiv,“ dodává kurátor Peter Sit. Přesvědčit se můžete sami v Československém pavilonu v Benátkách až do 22. listopadu tohoto roku.

Kentridge

Present Perfect

Verner Panton

❶ WILLIAM KENTRIDGE: THE BATTLE BETWEEN YES AND NO

Jihoafrický umělec William Kentridge, který v Česku vystavuje poprvé, pracuje napříč médii, od kresby, sochy performance po film a operu. Expozice v Kunsthalle Praha, pojatá jako prostorová koláž, se rozvíjí jako soustava vzájemně propojených fragmentů. Sleduje Kentridgovu cestu od raných, uhlem animovaných filmů až po současné multidisciplinární projekty. Ukazuje jeho přesvědčení, že komplexita je protipólem dogmatické jistoty. Přestože vychází z jihoafrické zkušenosti, jeho tvorba se dotýká univerzálních emocí a témat viny, touhy, zoufalství či křehkosti naděje. Silně rezonuje se světem poznamenaným politickou polarizací a nebezpečím neústupných přesvědčení. Do 7. 9., Kunsthalle Praha, kunsthallepraha.org

❷ GLOBAL — NEUTRAL

Výstava s podtitulem Rakouská architektura v Africe a Asii 1955—1989 zkoumá období globálních politických otřesů ve druhé polovině 20. století, kdy mnoho zemí dosáhlo nezávislosti na koloniálních okupantech a mezinárodní spolupráci formovalo napětí studené války. A právě v nově ustanovených státech po sobě zanechala stopu také celá generace rakouských architektů, jako byli Carl Auböck, Eugen Gross, Eva Mang-Frimmel & Karl Mang, Hans Hollein, Helene Koller-Buchwieser, Shahrzad Seradj-Kraupp, Hannes Lintl, Roland Rainer,

❼

❻

Labyrint

a Anton Schweighofer. Do 5. 10., Architekturzentrum Wien, Vídeň, azw.at

❸ TO PODSTATNÉ SE DĚJE MIMOCHODEM

Rony Plesl poprvé představuje svou soukromou uměleckou sbírku — výběr děl, která ho provázejí životem jako inspirace i zrcadlo. Na výstavě se přirozeně prolínají s jeho vlastní tvorbou a rozehrávají tichý dialog materiálů, obrazů a příběhů. V Pleslově případě nejde o sbírku budovanou investiční logikou, ale o soustředěnou mapu témat, která se k němu vracejí: pomíjivost, spiritualita, křehkost, síla, ticho i ironie. Do 15. 8., Galerie Magnus Art, Praha, galeriemagnusart.cz

❹ EMIL FILLA ZE SOUKROMÝCH SBÍREK

Filla patří k nejvýraznějším osobnostem české avantgardy první poloviny 20. století, zásadně přispěl k formování kubismu a zařadil se mezi nejvýznamnější evropské modernisty. Mimořádnost výstavy spočívá především v provenienci děl. Řada obrazů pochází z významných meziválečných sbírek, například ze sbírek Františka Čeřovského nebo Jaroslava Borovičky, a některé budou veřejnosti představeny po mnoha desetiletích. Od 24. 6. do 21. 8., Galerie KODL, Praha, galeriekodl.cz

❺ PRESENT PERFECT

Aktuální výstava v Humpolci sleduje stopy dějin umění na současné výtvarné scéně, ať už se jedná o přímé

odkazy ke konkrétním starším dílům, nebo o reference na minulost oboru. Druhým spojujícím prvkem výstavy je keramická hlína. Materiál, který nedávno zažil novou vlnu popularity. V prostorách galerie 8smička se tak potkají starší sochy z pálené hlíny spolu se současnými pracemi (nejen) z keramiky. Ostatně právě keramickou hlínu charakterizuje její trvanlivost, stejně jako schopnost uchovávat otisky minulosti. Do 13. 9., 8smička, Humpolec, 8smicka.com

❻ SIGNÁL Z OSMDESÁTEK Snímek režiséra Michaela Bukovanského volně navazuje na výstavní projekt Signál IV olomoucké galerie Telegraph a nabízí osobitou reflexi československé výtvarné scény 80. let. Dokument skládá živou mozaiku osobních příběhů umělců a kurátorů, kteří v době normalizace volili cestu vnitřní svobody a vzdoru. Účinkují v něm klíčové postavy české kultury, mimo jiné Jiří David, Stanislav Diviš, Margita Titlová Ylovsky, Tomáš Ruller nebo Václav Marhoul. telegraph.cz

❼ LAST CASTLE

V Polsku se rozmohl takový nešvar — výstavba nových hradů nebo divoké rekonstrukce těch stávajících. Výstava zkoumá hrad jako architektonický i symbolický archetyp, jehož původní obranná a rezidenční funkce zanikla, zatímco jeho kulturní význam přetrvává. Prostřednictvím fotografie, umění, modelů i instalací sleduje, jak se obraz hradu formuje mezi historií, kolektivní představivostí

a současnou potřebou reprezentace. Do 28. 6., Zamek Królewski, Varšava, zamek-krolewski.pl

❽ VERNER PANTON: FORM, COLOUR, SPACE

Retrospektiva věnovaná stému výročí narození dánského designéra a architekta Vernera Pantona představuje jeho ikonickou i méně známou tvorbu — od slavné židle Panton Chair přes světla a textilie až po experimentální interiéry a architektonické návrhy. Hlavním lákadlem je rekonstrukce legendární instalace Fantasy Landscape z roku 1970, která návštěvníky vtahuje do organického, barevného světa popové estetiky. Expozice ukazuje Pantona jako vizionáře, jenž zásadně proměnil podobu poválečného designu. Do 9. 5. 2027, Vitra Design Museum, Weil nad Rýnem, design-museum.de

❾ LABYRINT: KRAJINA VNITŘNÍHO BLOUDĚNÍ Projekt Labyrint otevírá otázky strachu, nejistoty, odpovědnosti i síly slov v současné společnosti. Návštěvníka vede k pochybování o vlastních jistotách a k citlivějšímu vnímání druhých. Výstava představuje díla výrazných osobností české umělecké scény (Dominik Styk, Eva Koťátková, Matouš Lipus, Vojtěch Hrubant ad.), které prostřednictvím instalací, objektů, ilustrací či videa reflektují témata empatie, identity, konformity, genderových stereotypů i dehumanizace. Labyrint nenabízí jednoduché odpovědi, ale prostor pro kritické uvažování a dialog. Do 29. 10., GHMP Zámek Troja, Praha, ghmp.cz

PULSE 2026 PEOPLE

Ostravská hala Gong, bývalý plynojem v areálu Dolních

Vítkovic, který prošel konverzí

podle návrhu architekta

Josefa Pleskota, je jedním

z unikátů české architektury. A právě toto místo, rezonující

minulostí i budoucností lidské tvorby, se stalo opět

dějištěm mezinárodního festivalu PULSE 2026, největší konference o architektuře, interiérovém, produktovém a experimentálním designu ve střední Evropě.

SHOWROOM

MEDIK8  EXO-PDRN PRISMATIC+ je omlazující sérum nové generace inspirované pokročilými principy regenerativní péče o pleť. Jeho složení kombinuje PDRN, komplex exosomů, Growth Factor MiniProtein™ a ATP prekurzor, aktivní látky zaměřené na podporu obnovy, vitality a celkové kvality pleti. Novinka cílí na viditelné známky stárnutí, ztrátu jasu, nerovnoměrnou texturu i oslabenou pevnost. Působí nejen na povrchu, ale i v rámci celkové podpory kožní bariéry a mladistvějšího vzhledu pleti. Lehká textura séra se snadno vstřebává a je vhodná pro každodenní použití ráno i večer. annabrandejs.cz

IQOS  Hudba, barvy léta a nezapomenutelné zážitky. Přesně taková je nová limitovaná edice IQOS

ILUMA i REMIX. Zařízení zaujme duhovými barvami a holografickým designem, který odráží pohyb světla a zachycuje energii i atmosféru letních dní. Nové zařízení s sebou nese i novou technologii pro ještě pohodlnější používání. Jeho součástí je totiž dotykový displej, který umožňuje rychle a jednoduše zobrazit všechny důležité informace a dát si pauzu od užívání až na osm minut.

Doporučená cena: více info na iqos.com

ROBERTO COIN  Kolekce šperků Roberto Coin letos reflektují aktuální trend dopamine dressing, který do módy přináší hravost, barvy a radost z oblékání. Šperky se stávají emocí i osobním vyjádřením nálady — jemná perleť působí elegantně, lapis dodává klid, rhodonite něhu, malachit sílu a transformaci. Svěží chrysopras evokuje nové začátky, tyrkys pak svobodu a lehkost. Někdy totiž stačí jediný detail, aby se rozzářil celý den. Butik Roberto Coin, Pařížská 1, Praha 1

WE CARE  je česká značka zaměřená na vývoj doplňků stravy pro oblasti, které dlouhodobě ovlivňují kvalitu života. Patří mezi ně spánek, energie, mentální výkon, hormonální rovnováha nebo imunita. Právě práce s těmito pilíři zdraví přirozeně vedla ke vzniku produktu about your Longevity. Ve WeCare vnímají longevity především jako prevenci, tedy jako dlouhodobou péči o procesy, které rozhodují o tom, jak naše tělo funguje dnes i v budoucnu. Prémiový nutraceutický doplněk reflektuje moderní přístup k vitalitě a dlouhodobému zdraví. Nejde o věk. Jde o kvalitu života v čase. O to, jak se cítíme dnes i za deset nebo dvacet let.

CCC  Nová kolekce značky Gino Rossi v CCC přináší moderní pojetí elegance založené na minimalistických liniích, kvalitních materiálech a precizních detailech. Dámské i pánské modely propojují nadčasový styl s pohodlím a lehkostí, díky čemuž se hodí pro každodenní nošení i večerní příležitosti. Kolekce ukazuje, že skutečná elegance nepotřebuje přehnanost, ale důraz na detail a proporce. Nová kolekce značky Gino Rossi je dostupná online, v mobilní aplikaci a ve vybraných kamenných prodejnách CCC.

VĚNEČKY

JANEČEK  Cukrářský boutique Věnečky Janeček v pražské Pštrossově ulici zůstává věrný svému zaměření na jeden konkrétní produkt, kterým je věneček. Ten představuje v mini verzi a několika různých příchutích, jež pravidelně doplňují limitované edice. Pro letošní léto připravil Roman Janeček novinku v podobě příchutě Piña Colada, která vznikla ve spolupráci s distribuční společností Fenix Drinks, odborníky na prémiové destiláty. Pod žluto-zeleným korpusem připomínajícím barvu čerstvého ananasu se ukrývá krém inspirovaný tropickým drinkem. veneckyjanecek.cz

MOËT & CHANDON  Také v této sezóně pokračuje Moët & Chandon ve své kreativní spolupráci s Pharrellem Williamsem. Jejich společné „portfolio“ se rozšiřuje o Moët & Chandon Ice Impérial, který přináší nový pohled na způsob, jak si vychutnat šampaňské v letních měsících při společných chvílích s přáteli a blízkými. Poprvé v historii značky je Ice Impérial prezentován bez svého ikonického bílého obalu, čímž vyniká jeho čistá a sofistikovaná forma. „Vracím se k jednoduchosti. Odstranit vše, co není podstatné. Lahev je jednodušší. Sdílení je důležitější. Jde o léto, komunitu a o to užívat si šampaňské po svém,“ říká Pharrell Williams.

Raval je předokolka, tam je věrný tradici spalovacích městských hatchbacků, ale vpředu má také jediný elektromotor, nabíjecí port a další prvky. Proto u něj nenajdete u EV tak oblíbený frunk, neboli přední kufr. Zároveň se tím uvolnilo místo v kabině i v kufru, kde podává vůz na svou délku až nečekané výkony. A nemusíte si s sebou brát pravítko či metr, protože ten přebytek prostoru ucítíte na první sednutí. Vpředu sedí řidič v pohodlných, ale sportovnějších sedačkách, má klasický Cupra volant, který působí jako z okruhového speciálu a dva velké panely, na nichž lze pohodlně ovládat vše potřebné. Vzadu je překvapivě místo i pro dospělé, žádná dramaticky se svažující střecha, která by dlouhány vyřadila ze hry.

Právě pověstnou španělskou hravost a neposednost Cupra nabízí jako základní výbavu ve všech svých au -

Největším trumfem je ale kufr o objemu 441 litrů.

To je v tomhle segmentu skutečně parádní hodnota, zvlášť když baterie v podvozku často litry spíš ubírají.

tech. Čtyřmetrový Raval jde ještě dál, protože má na bocích nápis Rebel, aby bylo úplně jasné, že nehodlá splynout s davem, ale chce vystupovat z řady. Španělé nejsou jediní, kdo pochopili, že v segmentu městských EV prcků je potřeba sázet spíš na první dojem než pouhopouhá čísla. Jenže zatímco například Francouzi brnkají na nostalgickou vlnu, Raval se snaží ovládnout budoucnost. V zelenošedém laku, který měděným prvkům vozů Cupra ohromně sluší, a ve vrcholném sportovní výbavě VZ se za autem ohlédne každý. Raval ovšem vypadá dobře i v absolutním základu, protože je přikrčený jako šelma a tvaroslovím se vždy vrací k trademarkovým trojúhelníkům, což je spolehlivý magnet na oči.

Dravý elektrický hatchback Cupra Raval je pojmenovaný podle ikonické barcelonské čtvrti, kde to žije ve dne v noci. Tenhle prcek ve stylovém designu a s energií na rozdávání je pro El Raval ideálním maskotem. Bude mít

úspěch i v Praze, Berlíně nebo Vídni?

vymyšlená a postavená v Evropě a to včetně bateriových článků, což se v dnešní době zas tak často nevidí. Raval v interiéru pracuje s velkými, přehlednými a svižnými displeji. Pohání je Android Automotive, ačkoliv samotný systém je koncernový — s vlastními mapovými podklady a aplikacemi. Najdeme tu i oblíbené appky jako Spotify apod. A co dynamika? Raval přijíždí ve čtyřech verzích, dvou kapacitách baterky a plus mínus dvou výkonových třídách. Základní Raval nabízí 116 koní a 37 kWh baterku s dojezdem 300 km a nabíjením z 10 na 80 % za 33 minut. Raval Plus se stejnou baterkou zvedá výkon na 135 km a přidává i rychlejší nabíjení (23 minut). Výbavy Endurance a špičková VZ disponují větší 52 kWh baterií s dojezdem až 446 km a rychlejším nabíjením — navzdory vyšší kapacitě se i silnější verze dobijí z 10 na 80 % za 24 minut. Pod palcem, resp. plynovým pedálem máte 211 koní v případě Endurance a 226 koní u VZ. Tam už cenovka stoupá k 900 tisícům korun, ale základ startuje na 649 000 korun za zaváděcí výbavu Raval Rookie. To už je solidní nabídka, pokud chcete vystupovat z řady, ale zároveň mít relativně praktické městské auto. Při pohledu ke konkurenci zjistíte, že srovnatelná auta začínají na podobných cifrách, včetně několika koncernových sourozenců Ravala. Pokud ale otevřete svou peněženku víc doširoka, nutno dodat, že např. Raval VZ umí v rodině zastat víc rolí. Díky adaptivnímu podvozku DCC umí být pohodlným městským parťákem, ale také ostrým povyražením na okreskách. A díky vyššímu dojezdu a rozumným dobíjecím rychlostem ho můžete vzít i na dovolenou po Evropě.

Vůz vyfocený ve svém domovském prostředí v barcelonské čtvrti El Raval. Zároveň je novinka od Cupry

AMBIENTE  Společnost, která se už 30 let poctivě stará o naše stravování, slaví narozeniny mimo jiné limitovanou edicí sběratelských karet. Po hokejových kartičkách a Pokémonech přišel čas na serióznější hru, z které budete profitovat nejen tím, že se na 156 kartách dozvíte zajímavosti z historie Ambiente. Karty jsou rozdělené do tří kategorií — běžné, vzácné a legendární — a vedle sběratelského a herního principu přinášejí některé z nich také slevy do podniků Ambiente (10, 15 nebo 25 %). Nejvzácnější ze všech je holografická, tzv. legendární karta Tomáše Karpíška, jež vznikla pouze ve 30 kusech a odemyká slevu až 50 % na jídlo a pití, a to až do konce července 2028. K dispozici je dohromady 10 000 balíčků po pěti kartách za 115 Kč. Můžete si je pořídit ve všech podnicích Ambiente, v klubu Ambiente v Burzovním paláci nebo na e-shopu jidloaradost.shop a pak už jen měnit, měnit, měnit a konzumovat. Je jen otázkou času, kdy budete moci vědomosti nasbírané z karet uplatnit v AZ kvízu.

Skutečné umění stolování nespočívá pouze v tom, co servírujeme, ale jaké emoce u stolu sdílíme. V La

LA TABLE

Table věříme, že společné chvíle mají mít atmosféru rituálu a tvořit nezapomenutelné vzpomínky. Výjimečnost okamži - ku do stolování vnáší porcelánová kolekce Paraíso Blue, která vzešla ze spolupráce designového studia Sieger a německé porcelánky Fürstenberg. Na neuvěřitelně tenkém, čistě bílém porcelánu ožívá detailně propracova - ný, modrošedý atlas divoké přírody doplněný o jemný detail ručně nanášené zlaté hvězdy. Celá kolekce vyniká svou modularitou, která vám dovoluje servis libovolně kombinovat a vrstvit. Proměňte své stolování v exkluzivní, a přesto hřejivý zážitek a nechte se s každým chodem přenést do exotického ráje. latable.cz

MOOYYY  Novou autorskou kolekci Amulet navrhla pro českou šperkařskou značku designérka Lucie Koldová. Vychází z myšlenky šperku jako osobního talismanu, intimního předmětu, který nese emoci, vzpomínku a má pro svého nositele individuální význam. Design pracuje s archetypálním tvarem kruhu, symbolem ochrany, celistvosti a nekonečného plynutí. Sterlingové stříbro je v kolekci kombinováno s křišťálem, růžovým safírem, hematitem a perlami, přičemž každý materiál přináší vlastní energii a vizuální charakter. Kolekce klade důraz na ruční zpracování, detail a nadčasovou estetiku. Kolekce Amulet navazuje na předchozí spolupráce MOOYYY a Lucie Koldové, včetně kolekcí Senso a Frozen. Dostupné v showroomech i online na mooyyy.cz.

PŘEDPLATNÉ

ZIELINSKI & ROZEN Niche značka parfémů a tělové kosmetiky s výrazným charakterem a řemeslným přístupem. Aromatický sprchový gel Black pepper, Vetiver, Neroli, Amber jemně čistí tělo a proměňuje každodenní sprchu v příjemný rituál péče. Díky obsahu přírodních olejů pomáhá pokožku vyživovat a zanechává ji čistou, hebkou a hydratovanou. Tělový krém Tobacco, Vetiver, Amber je obohacen o vitamin E, olej ze zeleného čaje, bambucké máslo a olej ze sladkých mandlí. K dostání v těchto obchodech: Zielinski & Rozen, Walfischgasse 6/1, Vídeň / Prague Corner at SYMBOLS Store, Karoliny Světlé 32, Praha / InfoKrasa, Maiselova 22, Praha. zielinskiandrozen.com