Fejezet 3 - Zapečeťování

Na zahájení svaté soboty, dne 5. ledna 1849, jsme byli shromážděni k modlitbě s rodinou bratra Beldena v Rocky Hill, Connecticut, a Duch svatý na nás sestoupil. Byla jsem ve vidění vzata do svatyně svatých, kde jsem viděla Pána Ježíše konajícího službu

Přímluvce za Izraele. Na okraji Jeho roucha byly střídavě rolničky a granátová jablka.

Viděla jsem, že Ježíš neopustí svatyni svatých, dokud nebude rozhodnut každý případ ke spasení nebo zatracení, a že hněv Boží nemůže dříve přijít, dokud Pán Ježíš nedokoná své dílo ve svatyni svatých, neodloží své kněžské roucho a neoblékne se v oděv pomsty. Potom Pán Ježíš odstoupí ze svého místa mezi Otcem a lidmi a Bůh nebude déle mlčet, nýbrž svůj nesmíšený hněv vylije na ty, kteří pohrdli Jeho pravdou. Viděla jsem, že rozhněvání národů, hněv Boží a doba, v níž mrtví budou souzeni jsou různé události, které za sebou následují. Také jsem viděla, že Michal dosud nepovstal a že doba soužení, jakého dosud nebylo, ještě nenastala. Národy jsou nyní rozhněvány, avšak když náš Nejvyšší Kněz ukončí své dílo ve svatyni svatých, povstane, oblékne na sebe roucho pomsty a potom bude vylito sedm posledních ran.

Viděla jsem, že čtyři andělé budou držet čtyři větry, dokud Pán Ježíš ve svatyni svatých neukončí své dílo, a potom přijde sedm posledních ran. Tyto rány popudí bezbožné proti spravedlivým, protože budou mít za to, že my jsme na ně uvalili tyto Boží soudy, a že budou-li nás moci odstranit, tyto rány přestanou. Bylo vydáno nařízení, aby byli pobiti svatí, kteří dnem i nocí volali o vysvobození. To byla doba Jákobova soužení. Všichni svatí volali v úzkosti ducha a byli hlasem Božím vysvobozeni. Těch 144.000 dobylo vítězství. Jejich obličeje zářily slávou Boží. Potom mi byla ukázána společnost lidí, kteří naříkali ve velikém trápení. Na jejich oděvech bylo napsáno velikými písmeny: "Zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký." Ptala jsem se, kdo jsou tito lidé a anděl pravil: "To jsou takoví, kteří kdysi sobotu zachovávali, ale opět se jí vzdali." Slyšela jsem je hlasitě volat: "Věřili jsme v Tvé příští a s horlivostí jsme o něm učívali!" Avšak zatímco tak mluvili, utkvěly jim oči na jejich oděvech a když viděli ten nápis, hlasitě kvíleli. Viděla jsem, že pili z čisté vody a že ostatní vodu kalili svýma nohama - oni pošlapávali svýma nohama sobotu a že proto byli na váze nalezeni lehcí.

Potom mě můj doprovázející anděl vedl zpět do města, kde jsem viděla čtyři anděly, kteří přiletěli k bráně města. Právě v té chvíli, když andělu v bráně předložili zlatý lístek, viděla jsem jiného anděla, letícího směrem od největší slávy. Hlasitě volal na jiné anděly a něčím mával ve své ruce. Prosila jsem svého doprovázejícího anděla, aby mi vysvětlil to, co jsem viděla. On mi řekl, že nyní nemohu více porozumět, ale že mi brzy ukáže, co tyto věci znamenají.

V sobotu odpoledne jeden z našeho kruhu byl nemocen a prosil, abychom se modlili za jeho opětné uzdravení. Spojili jsme se všichni v modlitbě k tomu Lékaři, který ve svém léčení nikdy nechybil, a zatímco Jeho uzdravující moc sestoupila a nemocný byl uzdraven, sestoupil na mne Duch svatý a byla jsem vzata do vidění.

Viděla jsem čtyři anděly, kteří měli vykonat dílo na zemi a oni se již chystali k jeho provedení. Pán Ježíš byl oděn kněžským rouchem. Soucitně pohlížel na ostatky. Pak pozvedl svou ruku a zvolal hlasem nejhlubšího slitování: "Má krev, Otče, má krev, má krev, má krev!" Potom jsem viděla, jak od Boha, který seděl na velikém bílém trůnu, přišlo jasné světlo a rozlévalo se kolem Ježíše. Dále jsem viděla anděla, který rychle letěl s rozkazem od Ježíše ke čtyřem andělům, jež měli vykonat dílo na zemi. On něčím mával a volal zvučným hlasem: "Zadržte! Zadržte! Zadržte! Zadržte!, dokud služebníci Boží nebudou zapečetěni na svých čelích."

Tázala jsem se mého doprovázejícího anděla, co znamená všechno to, co jsem slyšela a co ti čtyři andělé mají vykonat. On mi řekl, že Bůh zadržuje moci a že dal těm andělům rozkaz ohledně záležitostí na zemi, že ti čtyři andělé měli od Boha moc držet čtyři větry země a oni ty větry chtěli rozpustit. Avšak jakmile své ruce uvolňovali a větry začínaly vát, pohlédlo Ježíšovo milostivé oko na ostatky, které ještě nebyly zapečetěny. Pán Ježíš pozvedl své ruce k Otci a prosil Jej, že za ně vylil svou krev. Potom bylo uloženo jinému andělu, aby rychle letěl k těm čtyřem andělům a přikázal jim zadržet větry, než budou služebníci zapečetěni pečetí živého Boha na svých čelích.

Fejezet 4 - Láska Boží k jeho lidu

Viděla jsem tu něžnou lásku, kterou má Bůh ke svému lidu a ona je velmi veliká. Viděla jsem anděly, kteří měli rozprostřena svá křídla nad svatými. Každý svatý má jednoho doprovázejícího anděla. Když svatí ve svém zklamání plakali nebo byli v nebezpečí, tedy ti andělé, kteří se o ně starali, odletěli rychle vzhůru a zanesli tam o tom zprávu; pak andělé ve městě přestali zpívat. Potom dal Pán Ježíš rozkaz jinému andělu, aby k nim sestoupil a dodal jim odvahy, aby nad nimi bděl a pokusil se zabránit jim v tom, aby neopustili úzkou stezku. Jestliže však nedbali na bdělou péči andělů a nenechali se jimi povzbudit, ale stále šli na scestí, potom andělé byli smutní a plakali. Zanesli pak zprávu nahoru a všichni andělé ve městě plakali a hlasitě volali: "Amen."

Jestliže však svatí měli své oči upřeny na odměnu před sebou, a chválili a oslavovali

Boha, pak andělé s radostí přinášeli zprávy do města a andělé ve městě se dotýkali svých zlatých harf a hlasitě zpívali: "Halelujah!", a nebeskou klenbou se rozléhal jejich líbezný zpěv.

Ve Svatém městě panuje dokonalý pořádek a soulad. Všichni andělé, kteří jsou pověřeni, aby navštěvovali zemi, mají zlatý lístek, kterým se prokazují andělům u bran města při příchodu nebo odchodu. Nebe je dobré místo, toužím tam být a stále vidět svého laskavého Spasitele, který dal za mne svůj život, a být proměněna v Jeho překrásný obraz. Ó, kéž bych měla dost slov, jimiž bych vylíčila tu neobyčejnou krásu budoucího světa. Žízním po těch živých pramenech, které zpříjemňují město našeho

Boha.

Pán mi také dovolil pohlédnout na jiné světy. Byla mi dána křídla a jeden anděl mne provázel z města k jednomu místu, kde bylo plno zářivého světla a krásy. Tráva tam byla svěží a zelená a ptáci tam zpívali líbezné písně. Obyvatelé toho místa byli různé velikosti; byli ušlechtilí, vznešení a půvabní. Nosili podobnost Ježíšova obrazu a jejich obličeje zářily svatou radostí, jež byla výrazem svobody a blaženosti tohoto místa. Tázala jsem se jednoho z nich, proč jsou mnohem půvabnější než obyvatelé země.

Odpověď zněla: "Žijeme v přísné poslušnosti přikázání Božích, a nepadli jsme skrze neposlušnost jako obyvatelé země." Potom jsem viděla dva stromy, jeden vypadal jako strom života ve městě. Ovoce obou stromů bylo na pohled obdivuhodné - avšak z jednoho nesměli jíst. Bylo to v jejich moci jíst z obou stromů, ale z jednoho stromu jim bylo zakázáno jíst. Potom anděl, který mě doprovázel, mi řekl: "Niko na tomto místě nejedl ze zapovězeného stromu, ale když by jedli, padli by." Pak jsem byla vzata na jednu planetu, kterou obíhalo sedm měsíců. Tam jsem spatřila starého dobrotivého

Enocha, jenž byl vzat do nebe zaživa. Ve své pravici nesl krásnou palmu a na každém jejím listu bylo napsáno: "Vítězství". Kolem své hlavy měl bílý věnec se třpytícími se listy a uprostřed každého listu bylo napsáno: "Čistota". Kolem věnce byly drahokamy různých barev, které zářily jasněji než hvězdy a odrážely paprsky na napsaná písmena a tím zvětšovaly jejich krásu. Vzadu na jeho hlavě byla překrásná mašle, která byla napojena na věnec a na té mašli bylo napsáno: "Svatost". Nad věncem byla překrásná koruna, která zářila jasněji než slunce. Tázala jsem se ho, je-li to totéž místo, na které byl vzat ze země. On řekl: "Ne, mým domovem je město, toto místo jsem jen navštívil."

On se choval na tom místě, jako by tam byl doma. Prosila jsem mého doprovázejícího anděla, aby mě nechal na tomto místě. Ale on odpověděl: "Musíš jít nazpět, avšak budeš-li věrná, budeš se 144.000 mít tu přednost navštěvovat všechny tyto světy a prohlížet si dílo rukou Božích."