Ústava Moravskoslezské republiky (6/2019 ZRM)

ZÁKONÍK REPUBLIKY MORAVSKOSLEZSKÉ Ročník 2019 Vyhlášeno: 30. 6. 2019 Obsah dokumentu je právně závazný. 6 ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne 30. června 2019,

ÚSTAVA MORAVSKOSLEZSKÉ REPUBLIKY HLAVA PRVNÍ Společenské zřízení Základy společenského zřízení Čl. 1 (1) Moravskoslezská republika je demokratický a sociální stát. (2) Moravskoslezská republika je spolkový stát rovnoprávných bratrských národů, Moravanů a Slezanů, který tvoří Moravská země a Slezská země. (3) Moravskoslezská republika ztělesňuje státní jednotu moravskoslezského lidu – rovnoprávných národů, Moravanů a Slezanů, a národnostních menšin žijících na jejím území. Čl. 2 (1) Veškerá moc ve státě patří lidu. (2) Státní moc vykonává lid převážně zastupitelskými sbory a také přímo. Čl. 3 (1) Zastupitelské sbory jsou lidem voleny, lidem kontrolovány a lidu odpovědny. (2) Zastupitelské sbory jsou Spolkové shromáždění Moravskoslezské republiky, zemské sněmy a národní výbory. (3) Volební období zastupitelských sborů je pětileté. Čl. 4 (1) Volební právo do zastupitelských sborů je všeobecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Poslanci zastupitelských sborů jsou odpovědni svým voličům a mohou být jimi odvoláni.

(2) Poslanci informují voliče o své činnosti a o činnosti zastupitelského sboru, jehož jsou členy. Jsou povinni zkoumat potřeby a názory svých voličů, dbát jejich podnětů a uplatňovat jejich zájmy v činnosti zastupitelských sborů a jejich orgánů. (3) Způsob volby a odvolávání poslanců stanoví zákon. Čl. 5 (1) Nejdůležitější otázky celospolečenského významu se předkládají občanům k posouzení formou veřejné diskuse a mohou být předloženy všemu lidu k hlasování. (2) Národní výbory předkládají důležité otázky týkající se jejich územních obvodů občanům k posouzení formou veřejné diskuse a mohou je předložit občanům k hlasování. (3) Výsledky hlasování jsou pro příslušné státní orgány závazné. (4) Podmínky a způsob provádění veřejných diskusí a hlasování stanoví zákon. Čl. 6 (1) Politickou základnou svazku dělníků, družstevních rolníků, inteligence a ostatních pracujících, jakož i svazku bratrských národů Moravanů a Slezanů a národnostních menšin je Národní fronta Moravskoslezské republiky, Moravská národní fronta a Slezská národní fronta. (2) Národní fronta na dobrovolném základě sdružuje politické strany, společenské a zájmové organizace a jiná sdružení pro širokou účast občanů a jejich organizací na tvorbě, uskutečňování a kontrole politiky státu, pro rozvoj demokracie a samosprávy. (3) Národní fronta působí při vytváření zastupitelských sborů a dalších státních orgánů a spolupracuje s nimi. Čl. 7 (1) Společenské organizace, zejména odborové organizace, organizace družstevních rolníků, organizace mládeže, organizace žen, družstevní a jiné organizace sdružující občany k uskutečňování a kontrole politiky státu. (2) Zájmové organizace slouží uspokojování společenských a osobních zájmů občanů a jejich uplatňování ve veřejném životě. (3) Státní orgány, společenské a zájmové organizace při plnění svých úkolů vzájemně spolupracují. Čl. 8 (1) Zásadou organizace a činnosti státu a společnosti je demokratický centralismus, podle něhož se ústřední řízení ve spolkovém státě a v zemích nedílně spojuje s uplatňováním samosprávy lidu, se širokou pravomocí a odpovědností nižších orgánů, s jejich rozsáhlou samostatností, s iniciativní účastí občanů. (2) Státní orgány, jakož i jiné organizace, pokud vykonávají státní správu, uplatňují ve své činnosti zásadu veřejné informovanosti a dbají veřejného mínění. Čl. 9 (1) Moravskoslezská republika je právním státem, který se řídí svrchovaností ústavy a zákonů. (2) Státní moc se uplatňuje jen na základě zákona a v jeho mezích a její výkon podléhá kontrole z hlediska ústavnosti a zákonnosti. (3) Státní orgány, politické strany, orgány národní fronty, společenské a zájmové organizace, jakož i jiné organizace se ve své činnosti řídí právním řádem. Základy hospodářského zřízení Čl. 10 (1) Základem hospodářské soustavy Moravskoslezské republiky je společenské vlastnictví.

(2) Společenským vlastnictvím je zejména celospolečenské vlastnictví, družstevní vlastnictví a vlastnictví společenských a jiných organizací. Čl. 11 (1) Celospolečenské vlastnictví je základem hospodářského a sociálního rozvoje společnosti a uspokojování hmotných a duchovních potřeb všeho lidu a jsou v něm zejména: nerostné bohatství a základní zdroje energie; základní lesní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky a přírodní léčivé zdroje; klíčové podmínky průmyslové a stavební výroby, hromadné dopravy a spojů; vyhrazené peněžní, úvěrové a pojišťovací ústavy; důležitá zařízení zdravotnická, školská, kulturní a vědecká; rozhlas, televize a film spolkového a zemského významu. (2) V družstevním vlastnictví jsou výrobní prostředky a jiný majetek družstev a jejich organizací. (3) Půda sdružená k společnému družstevnímu hospodářství je ve společenském užívání jednotných zemědělských družstev. Čl. 12 (1) Základem osobního vlastnictví občanů jsou pracovní příjmy a důchody ze sociálního zabezpečení. (2) V osobním vlastnictví jsou především předměty osobní a domácí potřeby, úspory, rodinné domy, byty, rekreační domky a chaty a drobné výrobní prostředky. Čl. 13 (1) Za podmínek stanovených zákonem jsou přípustné i jiné druhy a formy vlastnictví. (2) Stát poskytuje rovnocennou ochranu všem druhům a formám vlastnictví. Čl. 14 (1) Dědění majetku občanů se zaručuje. (2) Vyvlastnění je přípustné jen podle zákona a za náhradu. Čl. 15 (1) Stát zabezpečuje využívání celospolečenského vlastnictví zejména tak, že svěřuje části majetku do hospodaření státním podnikům nebo jiným státním organizacím anebo do samosprávné působnosti národním výborům zejména měst a obcí; dále stát svěřuje jeho části do užívání jiným organizacím, popřípadě občanům. (2) Státní podniky samostatně hospodaří se svěřenými částmi majetku a podnikají na základě hospodářského plánu a podle zásad samosprávy. Čl. 16 (1) Stát vytváří podmínky pro hospodářský a sociální rozvoj družstev a pro jejich rovnoprávné uplatnění v hospodářské soustavě Moravskoslezské republiky. (2) Jednotná zemědělská družstva provozují zemědělskou a potravinářskou výrobu a jinou činnost; jejich základním posláním je zabezpečovat výživu lidu. V jednotných zemědělských družstvech, bytových, spotřebních, výrobních a jiných družstev se dobrovolně sdružují občané, popřípadě organizace podle zásad družstevní demokracie a samosprávy, aby společnou činností a společnými prostředky uspokojovali své potřeby a potřeby celé společnosti. Čl. 17 Hospodářské organizace se mohou sdružovat k provozování podnikatelské činnosti se zahraničními právnickými i fyzickými osobami za podmínek stanovených zákonem.

Čl. 18 Občané mohou svého majetku používat k hospodářské činnosti za podmínek stanovených zákonem. Čl. 19 (1) Hospodářství Moravskoslezské republiky tvoří jednotný celek působící na základě státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje. Uplatňuje se jednotná hospodářská soustava a jednotná hospodářská a sociální politika. (2) Moravskoslezská republika, Moravská země a Slezská země zabezpečují potřeby a zájmy moravského a slezského národa a národnostních menšin. Čl. 20 Zdrojem růstu společenského bohatství a životní úrovně lidu a každého občana je práce, která je prací ve prospěch celku a zároveň prací ve prospěch občana samého. Zásady státní politiky Čl. 21 (1) Stát zaměřuje svou hospodářskou politiku k tomu, aby byly uspokojovány potřeby společnosti, hmotné a duchovní potřeby všech občanů. (2) Stát stanoví cíle hospodářské a sociální politiky plány hospodářského a sociálního rozvoje a vytváří též podmínky pro nejširší účast všech součástí hospodářské soustavy státu a pracovních kolektivů na jejich tvorbě a uskutečňování. Čl. 22 K dosažení cílů hospodářské politiky stát vytváří podmínky k využití ekonomického potenciálu země a vědeckotechnického pokroku. Čl. 23 (1) Hospodářská politika státu se opírá o účast Moravskoslezské republiky na rozvoji mezinárodní ekonomické integrace a o vzájemně výhodnou ekonomickou spolupráci se všemi spřátelenými státy. (2) Moravskoslezská republika se podílí na mezinárodní dělbě práce a na společném řešení celkových problémů lidstva. Čl. 24 Stát podporuje rozvoj aktivního způsobu života občanů a vytváří podmínky pro harmonické rozvíjení a využívání jejich schopností a pro jejich uvědomělý morální vztah ke společnosti, k přírodě a k hodnotám vytvořených lidskou prací. Čl. 25 (1) Sociální politika státu je založena na zásadě sociální spravedlnosti. (2) Pro uspokojování sociálních potřeb občanů se vytvářejí fondy společenské spotřeby; jejich růst a používání se zajišťuje v souladu s tvorbou zdrojů. Čl. 26 (1) Stát ve spolupráci se společenskými a zájmovými organizacemi a občany chrání přírodu; dbá o vytváření ekologické rovnováhy a o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí, o racionálním využívání přírodních zdrojů. (2) Péči o přírodu a o tvorbu a ochranu životního prostředí zajišťují státní a jiné orgány a všechny organizace jako nedílnou součást svých úkolů.

Čl. 27 (1) Kulturní politika, výchova a vzdělání se rozvíjí v souladu s vědeckými poznatky a humanismem. (2) Stát spolu se společenskými zájmovými organizacemi podporuje tvůrčí činnost ve vědě a umění, pečuje o vzdělanost a kulturní úroveň lidu a o ochranu kulturního dědictví. (3) Stát pečuje o rozvoj tělovýchovy a sportu v zájmu zdraví a harmonického rozvoje člověka. Čl. 28 Stát vytváří podmínky pro účast národnostních menšin na rozvoji společnosti, pro jejich národnostní rozvoj a přiměřené zastoupení v zastupitelských sborech a v jiných státních orgánech. Čl. 29 Moravskoslezská republika rozvíjí a upevňuje spolupráci se všemi spřátelenými státy na základě internacionalismu a usiluje o přátelské vztahy se všemi národy. Čl. 30 (1) Moravskoslezská republika se zasazuje o zajištění trvalého míru, o upevnění mezinárodní bezpečnosti a o přísné dodržování zákazu hrozby silou a použití síly v mezinárodních vztazích. (2) Moravskoslezská republika dodržuje a uskutečňuje obecně uznané zásady a normy mezinárodního práva, jakož i ty, k jejichž dodržování a uskutečňování se zavázala. Čl. 31 (1) Obrana vlasti, upevňování obranyschopnosti a zajištění bezpečnosti Moravskoslezské republiky je předním úkolem státu. (2) K obraně svrchovanosti, celistvosti a jednoty Moravskoslezské republiky a jejího společenského zřízení buduje stát ozbrojené složky, jejichž posláním je zamezit napadení nebo ohrožení Moravskoslezské republiky a plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. (3) Státní orgány, státní, společenské a jiné organizace činí všechna opatření potřebná k obraně vlasti. Podmínky a rozsah jejich povinností stanoví zákon. HLAVA DRUHÁ Základní práva a povinnosti občanů Čl. 32 (1) Práva a povinnosti občanů slouží svobodnému, všestrannému rozvoji a uplatnění osobnosti občanů a rozvoji společnosti. (2) Stát vytváří hmotné záruky pro zabezpečení základních práv občanů zejména hospodářskou soustavou státu, ochranou a rozvíjením společenského vlastnictví, plánovitým řízením hospodářského a sociálního rozvoje a vytvářením fondů společenské spotřeby obyvatelstva k uspokojování hmotných a duchovních potřeb občanů podle zásady sociální spravedlnosti. (1) (2) (3) (4)

Čl. 33 Základní práva a povinnosti občanů jsou založeny bezprostředně ústavou. Základní práva občanů jsou nezadatelná. Úcta k právům občanů je povinností každého. Meze základních práv a povinností občanů a způsob jejich zajištění mohou být za podmínek stanovených touto Ústavou upraveny pouze zákonem.

Čl. 34 (1) Všichni občané jsou rovnoprávní bez rozdílu pohlaví, národnosti, rasy, původu, sociálního a majetkového postavení, vzdělání, politického nebo jiného smýšlení a náboženského vyznání. (2) Ve společnosti se zajišťuje rovnost občanů vytvářením stejných možností ve všech oborech života společnosti. Čl. 35 (1) Každý moravskoslezský občan má na celém území Moravskoslezské republiky rovná práva a rovné povinnosti. (2) Moravskoslezský občan má při pobytu v zahraničí právo na právní ochranu a pomoc orgánů Moravskoslezské republiky. (3) Moravskoslezský občan nesmí být vydán cizí moci. Čl. 36 (1) Občané mají právo na práci podle svých schopností, kvalifikace a podle potřeb společnosti. Mají právo svobodně si volit zaměstnání a právo na ochranu před jeho svévolným ukončením. Občané jsou povinni plnit poctivě své pracovní povinnosti a obstarávat si prostředky obživy poctivým způsobem. Státní orgány jsou povinny vytvářet občanům pracovní příležitosti. (2) Podle schopností občana a potřeb společnosti zajišťují se pracujícím podmínky pro další vzdělávání, zvyšování a změnu kvalifikace. Čl. 37 (1) Občané mají právo na odměnu za vykonanou práci podle množství, jakosti a podle společenské prospěšnosti jejího výdělku. (2) Mzda za vykonanou práci musí zajišťovat přiměřenou životní úroveň pro občana a jeho rodinu. Čl. 38 (1) Občané mají právo na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a na sociálně vyhovující pracovní podmínky. (2) Ženám, mladistvým, jakož i občanům se změněnou pracovní schopností se zajišťuje zvýšená ochrana zdraví při práci a zvláštní pracovní podmínky. (3) Tato práva jsou zajištěna organisovanou péčí o bezpečnost a ochranou zdraví při práci, mechanizací a automatizací práce, změnami technologie, výroby a zvláštní právní úpravou. Čl. 39 Občané mají právo na odpočinek po práci, které je zajištěno zákonnou úpravou pracovní doby a placené dovolené, jakož i péčí státu a organizací o zotavení pracujících. Čl. 40 (1) Občané mají právo na sociální zabezpečení, zejména na přiměřenou životní úroveň ve stáří, při nezpůsobilosti k práci, při nezaviněné ztrátě zaměstnání, v těhotenství a mateřství, jakož i při ztrátě živitele. (2) Toto právo stát zajišťuje zejména zdravotní péčí, nemocenským a důchodovým zabezpečením a sociálními zařízeními. Čl. 41 (1) Občané mají právo na ochranu zdraví, zejména na bezplatnou preventivní a léčebnou péči. (2) Tato práva jsou zajištěna péčí státu a organizací o předcházení vzniku nemocí, péčí o léčebná a sociální zařízení, jakož i vytvářením podmínek občanům pro péči o vlastní zdraví.

Čl. 42 (1) Občané mají právo na bydlení. (2) Stát zajišťuje toto právo podporou družstevní a osobní výstavby a státní bytovou výstavbou. Zvláštní péči věnuje uspokojování bytových potřeb rodin s dětmi a občanů tělesně postižených. (3) Stát zaručuje ubytování občanům v nouzi. Čl. 43 (1) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách a podle schopností občana a potřeb společnosti též na vysokých školách. (2) Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Čl. 44 Občané mají právo na osobní vlastnictví. Čl. 45 (1) Mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu. (2) Řádná výchova dětí je právem a povinností zejména rodičů. (3) Stát a společnost pečují o to, aby rodina byla základem zdravého rozvoje dětí a mládeže. Stát poskytuje všestrannou pomoc při výchově dětí. (4) Stát a společnost pečují o rovnoprávné uplatnění žen v rodině, v práci a ve veřejné činnosti. (5) Ochrana zájmů dětí a mládeže se zaručuje. Čl. 46 (1) Občané se demokratickými způsoby podílejí na činnosti státu a na uskutečňování samosprávy. (2) Všechny státní orgány jsou povinny usilovat ve své činnosti o sepětí s lidem a o jeho trvalou podporu. Čl. 47 (1) Občané mají právo volit a být voleni do zastupitelských sborů. (2) Právo volit a být voleni mají občané, kteří dosáhli věku 18 let. Čl. 48 (1) Občané mají právo obracet se na státní orgány s návrhy, podněty a stížnostmi. Státní orgány jsou povinny je projednávat a vyřizovat způsobem, který stanoví zákon. (2) Výkon tohoto práva nesmí být občanu na újmu. Čl. 49 (1) Svoboda projevu, zejména slova a tisku, se zaručuje. Občané mají právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a svobodně vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem. (2) Svobodu projevu a informací lze omezit jen v případech stanovených zákonem, je-li to nutné pro ochranu práv jiných občanů, pro bezpečnost a obranu státu, jakož i pro ochranu veřejného pořádku a morálky. Čl. 50 (1) Svoboda tvůrčí vědecké, technické a umělecké činnosti se zaručuje. (2) Vědecké bádání a hlásání jeho výsledků, jakož i umělecké činnosti a její projevy jsou svobodné, pokud neporušují zákon. (3) Práva občanů k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněny zákonem.

Čl. 51 (1) Sdružovací právo občanů se zaručuje. Občané mají právo sdružovat se ve společenských a zájmových organizacích a dalších sdruženích a svobodně do nich vstupovat a z nich vystupovat. (2) Sdružovací právo lze omezit jen v případech stanovených zákonem, je-li to nutné pro bezpečnost státu, pro ochranu veřejného pořádku a morálky nebo pro ochranu práv ostatních občanů. Zákon může stanovit zvláštní omezení sdružovacího práva pro příslušníky ozbrojených složek. (3) Způsob vytváření společenských a zájmových organizací a dalších sdružení stanoví zákon. Čl. 52 (1) Občanům se zaručuje svoboda shromažďovací a svoboda pokojných pouličních průvodů a manifestací. (2) Tyto svobody lze omezit jen v případech stanovených zákonem, je-li to nutné pro ochranu práv ostatních občanů, pro zachování veřejného pořádku a zdraví, morálky nebo pro bezpečnost státu. Čl. 53 (1) Občan, o jehož právu, právním zájmu nebo povinnosti rozhodl orgán státní správy, může požádat soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, a to ve věcech, které stanoví zákon. (2) Občané mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu nebo nesprávným úředním postupem. Čl. 54 (1) Občanům se zaručuje ochrana před neoprávněným zasahováním do osobního a rodinného života a před útoky proti cti, důstojnosti a jménu. (2) Občanům se zaručuje ochrana před neoprávněným zveřejňováním a zneužíváním údajů o jejich osobách. (1) (2) (3) (4)

(5) (6)

Čl. 55 Nedotknutelnost osoby se zaručuje. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nemůže být zadržen, nebude-li přistižen při činu samém, leč na písemný odůvodněný příkaz soudu nebo prokurátora, příkaz musí být doručen při zadržení, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin po něm. Zadržení může trvat nejdéle 48 hodin. Nikdo nemůže být vzat do vazby, leč v případech stanovených zákonem a na podkladě rozhodnutí soudu nebo prokurátora. Rozhodl-li o vazbě prokurátor, přezkoumá jeho rozhodnutí soud. Vyšetřovací vazba může jen výjimečně trvat déle než 2 měsíce, nejdéle však 12 měsíců. Každý, kdo je zadržen nebo vzat do vazby, musí být neprodleně předveden před prokurátora nebo soudce. Zákon stanoví, v kterých případech musí být převzetí občana do ústavní zdravotnické péče bez jeho souhlasu oznámeno soudu. Soud o tomto umístění rozhodne.

Čl. 56 (1) Na toho, proti němuž je vedeno trestní řízení, se hledí, jako by byl nevinen, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

(2) Které jednání je trestným činem nebo přečinem a jaký trest lze za jeho páchání uložit, může být stanoveno jedině zákonem. Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle nového zákona se bude postupovat tehdy, jestliže je pro pachatele příznivější. Čl. 57 Tresty a jiné újmy na majetku a právech občanů, jakož i výkon rozhodnutí státních orgánů musí být upraveny v zákoně. Čl. 58 (1) Občané mají právo na právní pomoc při řízení před soudy a jinými státními orgány a to od zahájení tohoto řízení i od počátku zadržení nebo vzetí do vazby. (2) Občané mohou být při právních jednáních zastupování zvoleným zástupcem, pokud to zákon nevylučuje. Čl. 59 (1) Nedotknutelnost obydlí se zaručuje. (2) Nikdo nemá právo vstoupit bez zákonného důvodu do obydlí proti vůli oprávněných uživatelů. (3) Domovní prohlídku lze provést jen na písemný odůvodněný příkaz soudu nebo prokurátora. Příkaz musí být doručen před provedením domovní prohlídky, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po jejím provedení. Orgán vykonávající domovní prohlídku je povinen vydat osobě, u které prohlídku vykonal, při jejím skončení písemné potvrzení o důvodech prohlídky, jakož i o věcech při ní zajištěných. Čl. 60 (1) Listovní tajemství, jakož i tajemství ostatních přepravovaných zpráv se zaručuje. (2) Omezení je přípustné jen v případech stanovených zákony o řízení před soudy. Čl. 61 (1) Svoboda pohybu a pobytu občanů se zaručuje. (2) Občané mají právo svobodně se pohybovat a volit místo pobytu na celém území Moravskoslezské republiky, jakož i právo svobodně vycestovat s úmyslem pobývat dočasně či trvale v cizině a právo na svobodný návrat do vlasti. (3) Omezit tato práva lze jen zákonem, pokud to vyžaduje ochrana zdraví občanů, bezpečnost a obrana státu, ochrana práv jiných občanů nebo organizací anebo průběh trestního řízení. Čl. 62 Občan svobodně rozhoduje o své národnosti podle vlastního přesvědčení. Zakazují se všechny formy nátlaku směřující k omezování nebo ovlivňování tohoto rozhodnutí. Čl. 63 (1) Občanům maďarské, německé, slezské, polské, rusínské a ukrajinské národnostní menšiny se v rozsahu přiměřeném zájmu jejich národnostního rozvoje zabezpečuje právo na vzdělání v jejich jazyku, právo na všestranný kulturní rozvoj, právo užívat jejich jazyka v úředním styku v oblastech obývaných příslušnou národnostní menšinou, právo na tisk a informace v jejich jazyku a právo sdružovat se v národnostních společenských organizacích. (2) Rozsah a způsob zajištění těchto práv stanoví zákon. Čl. 64 (1) Příslušnost ke kterékoli národnosti či etnické skupině nemůže být žádnému občanu na újmu při jeho uplatnění v politickém, hospodářském a společenském životě.

(2) Zakazují se všechny formy nátlaku směřující k odnárodňování. (3) Rozněcovat národnostní a rasovou nenávist a nepřátelství se zakazuje. Čl. 65 (1) Svoboda svědomí a vyznání se zaručuje. Každý občan může být bez vyznání nebo vyznávat jakoukoli náboženskou víru. (2) Každý občan může svobodně provádět náboženské úkony nebo projevovat náboženskou víru. Omezit tato práva lze jen zákonem, je-li to nutné pro ochranu veřejného pořádku, zdraví, morálky nebo pro ochranu práv ostatních občanů. (3) Náboženská víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost, která je mu uložena zákonem. (4) Rozněcovat náboženskou nenávist se zakazuje. Čl. 66 Občané jsou povinni zachovávat věrnost republice a zachovávat Ústavu, zákony a jiné obecně závazné právní předpisy. Čl. 67 Občané jsou povinni dbát, aby majetek ve společenském vlastnictví nebyl zkracován a poškozován. Čl. 68 Občané jsou povinni přispívat k tvorbě a ochraně životního prostředí, ochraně zdraví, přírodního bohatství, historických a národních kulturních památek země. Čl. 69 Občané jsou povinni šetřit práv spoluobčanů. Čl. 70 Občané jsou povinni svědomitě a poctivě vykonávat veřejné funkce, ke kterým je lid povolal. Čl. 71 (1) Obrana vlasti je vrcholnou povinností a věcí cti každého občana. (2) Občané jsou povinni vykonávat službu v ozbrojených silách podle zákona. Čl. 72 Moravskoslezská republika poskytuje právo azylu cizím státním příslušníkům a osobám bez státní příslušnosti pronásledovaným za hájení zájmů pracujícího lidu, za vědeckou a uměleckou tvorbu nebo za činnost na obranu míru. Čl. 73 Cizí státní příslušníci a osoby bez státní příslušnosti požívají v Moravskoslezské republice osobních práv zaručených touto Ústavou a dalších práv stanovených zákonem. Jsou na území Moravskoslezské republiky povinni dbát Ústavy a zachovávat zákon.

HLAVA TŘETÍ Moravskoslezský spolek Principy moravskoslezského spolku Čl. 74 Moravskoslezská republika je dobrovolný státoprávní svazek rovnoprávných bratrských národů, Moravanů a Slezanů, založený na jejich svrchovanosti a právu na sebeurčení. Čl. 75 Moravskoslezská republika je spolkový stát, který tvoří dvě rovnoprávné a svrchované země, Moravská země a Slezská země. Čl. 76 Moravská země a Slezská země respektují navzájem svou svrchovanost i svrchovanost Moravskoslezské republiky. Moravskoslezská republika respektuje svrchovanost Moravské země a Slezské země. Čl. 77 (1) Spolkové uspořádání Moravskoslezské republiky je založeno na vzájemné spolupráci, z níž vychází rozdělení působnosti, činnost státních orgánů, tvorba a provádění státní politiky. (2) Je-li předsedou, ministrem nebo jiným vedoucím ústředního orgánu Moravskoslezské republiky občan Moravské země, je jeho zástupcem občan Slezské země, nebo naopak. Ústřední státní orgány Moravskoslezské republiky mají být složené přiměřeně z občanů obou zemí. Čl. 78 Moravskoslezská republika, Moravská země a Slezské země jsou budovány na ústavních zásadách demokracie. Čl. 79 (1) Jednotné hospodářství Moravskoslezské republiky se rozvíjí ve vzájemné spolupráci Moravské země a Slezské země a zabezpečuje efektivní, rovnovážný, proporcionální a dynamický rozvoj obou zemí. (2) Moravskoslezská republika, Moravská země a Slezská země hospodaří s vytvořeným společenským produktem v souladu se státními plány hospodářského a sociálního rozvoje. Čl. 80 Moravského a slezského jazyka se užívá rovnoprávně při vyhlašování zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů, pří jednání všech státních orgánů Moravskoslezské republiky, Moravské země a Slezské země, v řízení před nimi, jakož i v jejich ostatním styku s občany. Čl. 81 Území Moravskoslezské republiky tvoří území Moravské země a území Slezské země. Čl. 82 (1) Hranice Moravskoslezské republiky mohou být změněny jen ústavním zákonem Moravskoslezské republiky se souhlasem příslušného zemského sněmu. Zemský sněm dává svůj souhlas svým ústavním zákonem. (2) Hranice mezi Moravskou zemí a Slezskou zemí mohou být měněny pouze ústavními zákony obou zemských sněmů.

Čl. 83 (1) Moravskoslezské státní občanství je jednotné. (2) Každý moravskoslezský státní občan je zároveň občanem Moravské země nebo Slezské země. (3) Nabývání a pozbývání moravskoslezského státního občanství upravuje zákon Spolkového shromáždění. V souladu s tímto zákonem upravují nabývání a pozbývání státního občanství Moravské země nebo Slezské země zákony zemských sněmů. Rozdělení působnosti Moravskoslezské republiky a země Čl. 84 (1) Do působnosti Moravskoslezské republiky patří: a) zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv, zastupování Moravskoslezské republiky v zahraničních vztazích, koordinace styků Moravské země a Slezské země s cizími státy a s mezinárodními organizacemi a rozhodování v otázkách míru a války; b) obrana Moravskoslezské republiky; c) měna; d) celnictví; e) spoje (pošty, radiokomunikace a telekomunikace); f) spolkové státní hmotné rezervy; g) ochrana ústavnosti spolkového státu; h) zákonodárství a správa v rozsahu působnosti Moravskoslezské republiky. (2) V oblastech uvedených v odstavci 1 působí orgány Moravskoslezské republiky. Stanoví-li to Ústava nebo zákon Spolkového shromáždění, působí v těchto oblastech také státní orgány zemí. Čl. 85 (1) Orgány Moravskoslezské republiky, na které president Moravskoslezské republiky přenesl sjednávání některých mezinárodních smluv, postupují při sjednávání těchto smluv, které upravují mezinárodní spolupráci v oblastech patřících do působnosti zemí, ve spolupráci s orgány obou zemí; spolupracují s nimi i při zastupování Moravskoslezské republiky v mezinárodních organizacích, které působí v uvedených oblastech. (2) K sjednání mezinárodní smlouvy, jejíž provádění náleží do působnosti zemí, je třeba souhlasu příslušné zemské vlády. Čl. 86 (1) Do společné působnosti Moravskoslezské republiky a zemí patří: a) plánování; b) finance; c) věda a technika; d) tvorba a ochrana životního prostředí; e) práce, mzdy a sociální věci; f) cenové věci; g) hospodářské vztahy se zahraničím; h) investice; i) bankovnictví; j) průmysl; k) zemědělství a výživa; l) doprava; m) vnitřní pořádek a bezpečnost státu; n) právní úprava podnikání, věci normalizace a metrologie, průmyslová práva a státní zkušebnictví;

o) sociální ekonomické informace; p) věci tisku, rozhlasu, televize, filmu, tiskových agentur a jiných informačních prostředků; q) státní péče o sport; r) věci církví a ostatních náboženských organizací; s) kontrola. (2) V oblastech uvedených v odstavci 1 působí v taxativně uvedených věcech státní orgány Moravskoslezské republiky a v ostatních věcech státní orgány Moravské země a státní orgány Slezské země. Čl. 87 Věci, které nejsou taxativně svěřeny do působnosti Moravskoslezské republiky, patří do výlučné působnosti Moravské země a Slezské země. (1) (2) (3) (4) (5)

(1)

(2) (3) (4)

(5) (6) (7)

Čl. 88 Moravskoslezské hospodářství je v souladu se hospodářskou soustavou státu hospodářstvím plánovaným. Národohospodářské plány jsou: a) plán rozvoje hospodářství Moravskoslezské republiky (spolkový plán), b) plány rozvoje hospodářství Moravské země a Slezské země (zemské plány). Střednědobé hospodářské plány se vyhlašují zákonem. Zákon o spolkovém plánu přijímá Spolkové shromáždění, zákon o zemském plánu přijímá zemský sněm. Soustavu národohospodářských plánů, jejich strukturu, jakož i zásady tvorby spolkových plánů upravuje zákon Spolkového shromáždění. Návrhy spolkových plánů a zemských plánů sestavují souběžně a ve vzájemné spolupráci spolkové plánovací orgány a zemské plánovací orgány podle směrnic svých vlád. Čl. 89 Finanční hospodaření Moravskoslezské republiky se řídí spolkovým státním rozpočtem. Finanční hospodaření obou zemí se řídí jejich státními rozpočty. Spolkový státní rozpočet schvaluje Spolkové shromáždění a zemské státní rozpočty schvalují zemské sněmy svými zákony, a to vždy na období jednoho roku. Zemský státní rozpočet zahrnuje finanční vztahy za všechny úseky hospodářství a správy s výjimkou činností financovaných ze spolkového státního rozpočtu. Součástí zemského státního rozpočtu jsou finanční vztahy k rozpočtům národních výborů. Příjmy spolkového státního rozpočtu tvoří taxativně určené daně, podíly na daních a další příjmy stanovené zákonem Spolkového shromáždění, dále příjmy z činnosti spolkových orgánů a jim podřízených organizací. Ze spolkového státního rozpočtu se hradí: a) výdaje na národní obranu, na činnost spolkových orgánů, na vytváření spolkových hmotných rezerv a na dotace pro spolkové organizace, b) dotace a subvence na financování vybraných akcí, pokud si to vyžaduje jejich rozsah a důležitost pro celý moravskoslezský stát, a na vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi Moravskou zemí a Slezskou zemí, c) dotace a subvence ve prospěch zemských státních rozpočtů na další rozvinutí národních ekonomik, d) ostatní výdaje určené rozpočtovým zákonem Spolkového shromáždění. Způsob zabezpečení příjmů spolkového státního rozpočtu, vztahy mezi spolkovým státním rozpočtem a zemskými státními rozpočty, jakož i zásady rozpočtového hospodaření stanoví zákon Spolkového shromáždění. Moravskoslezská republika i obě země mohou vytvářet vlastní účelové fondy napojené na jejich státní rozpočty; fondy se zřizují zákonem. Moravskoslezská republika stanoví rámcové zásady dotační politiky.

Čl. 90 (1) Daně a poplatky je možno ukládat jen na základě zákona. (2) Daňové zákony Spolkového shromáždění stanoví zásady pro daňové zákony zemských sněmů, a to v tomto rozsahu: (1) u daní, které rozhodujícím způsobem ovlivňují podmínky na trhu, a to u daně z obratu (jiných spotřebních daní), u základních daní (odvodů) podniků, peněžních ústavů a pojišťoven, u daní ze mzdy stanoví zákony Spolkového shromáždění daňovou soustavu, základ daně, minimální sazby, jakož i rozsah, ve kterém mohou zemské orgány poskytovat zvýhodnění a slevy; (2) u zemědělské a silniční daně (popřípadě u jiných daní tohoto druhu) stanoví zákony Spolkového shromáždění, kdo je poplatníkem daně, základ daně, jakož i hlavní zásady zdaňování. (3) Zásadami stanovenými zákony Spolkového shromáždění se řídí zemské sněmy při přijímání svých daňových zákonů. U daní, u kterých zákony Spolkového shromáždění stanoví jen minimální sazby, mohou zákony zemských sněmů upravit i přirážky k nim. (4) Ostatní daně a poplatky stanoví zákony zemských sněmů. (5) Správa, výkon a kontrola všech druhů daní (odvodů) a poplatků (pokut) přísluší ústředním zemským orgánům a z jejich pověření národním výborům nebo jiným orgánům, s výjimkou případů, kdy na základě výlučné působnosti Moravskoslezské republiky vybírají poplatky (pokuty) spolkové orgány. Spolkové orgány mohou kontrolovat platby pro spolkový státní rozpočet. Čl. 91 (1) Území Moravskoslezské republiky je jednotným celním územím. (2) Do působnosti Moravskoslezské republiky patří úprava celnictví, celní politika a vydávání celních tarifů. (1) (2) (3) (4)

(5)

Čl. 92 Moravskoslezskou měnu upravuje Spolkové shromáždění zákonem. Emisní činnost a její kontrola příslušejí měnovému bankovnímu systému, který se skládá ze spolkové ústřední banky jako vrcholného měnového orgánu a ze zemských ústředních bank; tyto banky jsou právnickými osobami. Vedení spolkové ústřední banky přísluší kolektivnímu orgánu v čele s guvernérem; tento orgán se skládá ze stejného počtu občanů Moravské země a Slezské země. Do působnosti Moravskoslezské republiky patří: a) vydávat moravskoslezská platidla, b) stanovit koncepci měnové, devizové a úvěrové politiky, c) stanovit zásady a rozsah emise a kontrolovat jejich dodržování, d) určovat nástroje pro uskutečňování jednotné měnové, devizové a úvěrové politiky, e) určovat rozsah devizových rezerv a stanovit způsob jejich správy, f) určovat rámec zahraničních devizových operací a stanovit kurs moravskoslezské měny. Postavení bank uvedených v odstavci 2, jejich vztahy a činnost upravuje zákon Spolkového shromáždění.

Čl. 93 V Moravskoslezské republice platí jednotná soustava cen. V oblasti cenové politiky patří do působnosti Moravskoslezské republiky: a) stanovit zásady cenové politiky a regulace cen, b) určovat ceny surovin, výrobků a služeb, které mají základní význam pro jednotný trh, a to v rozsahu stanoveném zákonem Spolkového shromáždění, c) stanovit kategorizaci tarifů a cen v dopravě a vydávat poštovní a telekomunikační tarify.

Čl. 94 V oblasti zahraničních hospodářských vztahů patří do působnosti Moravskoslezské republiky: a) stanovit zásady zahraniční obchodní politiky, b) zákonodárství o úpravě vztahů vznikajících při provádění zahraničního obchodu, c) koordinovat hospodářskou spolupráci se zahraničím, především se spřátelenými státy, d) stanovit zásady organizace zahraničně obchodní činnosti, e) stanovit základní ekonomické nástroje s výjimkou dodatkových nástrojů. Čl. 95 V oblasti průmyslu patří do působnosti Moravskoslezské republiky: a) stanovit zásady průmyslové politiky, zejména na základě technicko-ekonomických koncepcí zemí v odvětvích a oborech s vysokou integrační funkcí v moravskoslezské ekonomice, b) vytvářet podmínky pro zapojení národních ekonomik a jejich hospodářských organizací do mezinárodní průmyslové kooperace, specializace a výzkumu, c) koordinovat úkoly vyplývající z potřeb obranyschopnosti státu. Čl. 96 V oblasti zemědělství a výživy patří do působnosti Moravskoslezské republiky: a) stanovit zásady zemědělské politiky a politiky výživy lidu, b) koordinovat státní intervenční politiku v zemědělství a výživě, c) zákonodárství ve věcech veterinární a rostlinolékařské péče, ochrany půdního fondu a jakosti zemědělských a potravinářských výrobků, vyžadující jednotný postup v celé Moravskoslezské republice. Čl. 97 V oblasti dopravy patří do působnosti Moravskoslezské republiky: a) zákonodárství ve věcech železniční, letecké, námořní, vnitrozemské vodní dopravy a silniční dopravy a dopravních cest, b) stanovení jednotných pravidel dopravního a přepravního provozu a státních norem pro technickou způsobilost dopravních prostředků a zařízení a dopravních cest, c) stanovení zásad dopravní politiky a vypracování koncepce rozvoje dopravní soustavy. Čl. 98 V oblasti pošt a telekomunikací patří do působnosti Moravskoslezské republiky: a) zákonodárství ve věcech pošt a telekomunikací, b) stanovení jednotných pravidel poštovního a telekomunikačního provozu, c) vypracování koncepce rozvoje soustavy pošt a telekomunikací. Čl. 99 (1) V Moravskoslezské republice se uskutečňuje jednotná vědecká, technická a investiční politika v základních otázkách. (2) V oblasti vědecké, technické a investiční politiky patří do působnosti Moravskoslezské republiky: a) vypracovat koncepci rozvoje vědy a techniky a stanovit způsob financování, b) rozvíjet mezinárodní spolupráci včetně licenční politiky, c) rozhodovat o investicích celostátního významu, financovaných ze spolkového státního rozpočtu.

Čl. 100 V oblasti práce, mezd a sociální politiky patří do působnosti Moravskoslezské republiky stanovit jednotné zásady: a) pracovněprávních vztahů, b) mzdové politiky a regulace mzdového vývoje, c) důchodového a nemocenského zabezpečení, d) sociální politiky.

a) b) c) d)

Čl. 101 V oblasti sociálně ekonomických informací patří do působnosti Moravskoslezské republiky: stanovit metodiku jednotné soustavy sociálně ekonomických informací, potřebných pro posuzování rozvoje spolkového státu a pro plnění povinností vyplývajících z mezinárodních závazků, určovat rozsah informací potřebných pro sledování vývoje hospodářství, životní úrovně a vývoje společnosti, stanovit způsob a lhůty pro poskytování sociálně ekonomických informací, jakož i zásady prověřování jejich správnosti, poskytovat sociálně ekonomické informace mezinárodním organizacím.

Čl. 102 (1) Podniky vyvíjejí hospodářskou činnost v Moravskoslezské republice na území obou zemí za podmínek v nich platných. (2) Do působnosti Moravskoslezské republiky patří: a) úprava zřizování, právních poměrů a způsobů řízení hospodářských organizací, b) zásady úpravy družstevního a drobného podnikání, c) úprava hospodářských vztahů mezi organizacemi, d) úprava ochrany výroby a obchodu, jakož i zájmů spotřebitelů, zejména úprava průmyslových práv, normalizace, státního zkušebnictví a státní inspekce, e) zásady ochrany a využití nerostného bohatství. Čl. 103 Orgány Moravskoslezské republiky, na které president Moravskoslezské republiky přenesl sjednávání některých mezinárodních smluv, postupují při sjednávání těchto smluv, upravujících mezinárodní spolupráci v oblastech společné působnosti, ve spolupráci s orgány obou zemí; spolupracují s nimi též při zastupování Moravskoslezské republiky v mezinárodních organizacích, působících v uvedených oblastech. Čl. 104 V Moravskoslezské republice platí jednotné zásady právní úpravy matrik, občanských průkazů, evidence obyvatelstva a pobytu cizinců; zásady stanoví zákon Spolkového shromáždění. Čl. 105 (1) Do působnosti Moravskoslezské republiky patří upravovat postavení, oprávnění a ostatní poměry ozbrojených bezpečnostních sborů. (2) Rozdělení působnosti mezi Moravskoslezskou republikou a země ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti upravuje zákon Spolkového shromáždění. Čl. 106 Rozdělení působnosti mezi Moravskoslezskou republikou a oběma zeměmi ve věcech tisku a jiných informačních prostředků stanoví zákon Spolkového shromáždění.

(1)

(2)

(3)

(4) (5)

(6)

Čl. 107 Moravskoslezská republika má zákonodárnou pravomoc ve věcech: a) svěřených Ústavou do působnosti Moravskoslezské republiky (čl. 84 a 85); b) patřících do společné působnosti (čl. 86 až 106), a to v části svěřené Moravskoslezské republice. Moravskoslezská republika přijímá dále zákony, jejichž výkon – nestanoví-li tato Ústava jinak – patří v plném rozsahu zemským orgánům, a to občanský zákoník, zákon o rodině, občanský soudní řád, zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, trestní zákon, trestní řád, zákon o výkonu trestu trestu odnětí svobody a o výkonu vazby, zákon upravující obecné zřízení před správními orgány, zákon o soudním přezkoumáváním správních rozhodnutí, zákon o vysokých školách, zákon o zbraních a střelivu, zákon o zřizování a propůjčování vyznamenání, zákon o státních symbolech Moravskoslezské republiky, zákony ve věcech sdružování, shromažďování a vyřizování stížností občanů a zákony ve věcech autorského práva. Spolkové shromáždění upravuje zákonem organisaci a činnost soudů a právní postavení soudců a justičních čekatelů, organisaci a činnost prokuratury a právní postavení prokurátorů, vyšetřovatelů a právních čekatelů prokuratury, organisaci a činnost státního notářství, řízení před ním a právní postavení státních notářů, organisaci a činnost hospodářské arbitráže a právní postavení arbitrů. Provádění vyšetřovacích úkonů podle trestního řádu v činech proti bezpečnosti státu a ve vojenských trestných činech přísluší spolkovým orgánům. Volbu a odvolávání soudců z lidu krajských a okresních soudů upraví zákony zemských sněmů. Volbu a odvolávání ostatních soudců včetně vojenských, jejich ustanovování do funkcí upraví zákon Spolkového shromáždění. Zákon Spolkového shromáždění může svěřit orgánům Moravskoslezské republiky: a) výkon ve věcech vojenského školství, zdravotnictví, jakož i sociálního zabezpečení vojáků; b) výkon ve věcech školství a zdravotnictví pro potřeby ozbrojených sborů, jakož i sociálního a nemocenského zabezpečení příslušníku bezpečnostních sborů, a to v rozsahu, v jakém jsou tyto sbory řízeny spolkovými orgány; c) organisaci a zabezpečování zdravotnictví v oblastech dopravy řízených spolkovými orgány s výjimkou jejich odborného řízení. Přísluší-li zákonodárná úprava do působnosti Moravskoslezské republiky, může zákon Spolkového shromáždění upravit působnost zemských orgánů státní správy. K přijetí takového zákona je nezbytný předchozí souhlas zemského sněmu.

Čl. 108 (1) Do působnosti Moravské země a Slezské země – nestanoví-li tato Ústava jinak – patří zejména: a) kultura; b) školství, státní péče o mládež, sport a tělesnou výchovu; c) zdravotnictví; d) organizace a řízení národních výborů; e) všeobecná vnitřní správa, archivnictví a požární ochrana; f) státní správa zemských soudů, státní notářství a správa vězeňství; g) stavebnictví (výroba stavebních hmot a stavení výroba včetně místního hospodářství); h) lesní hospodářství; i) vodní hospodářství; j) vnitřní obchod; k) cestovní ruch; l) místní hospodářství a služby; m) bytové hospodářství a hospodaření s byty i nebytovými prostorami;

n) geologická činnost; o) státní báňská správa; p) geodesie a kartografie; q) státní dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při práci; r) udělování vědeckých hodností; s) spořitelnictví a pojišťovnictví. (2) Orgány Moravské země a Slezské země odpovídají za uspokojování potřeb obyvatel země; k plnění úkolů země mohou požadovat od příslušných orgánů Moravskoslezské republiky opatření, která jsou v jejich působnosti. Čl. 109 Moravská země a Slezská země mají právo navazovat v oblastech své působnosti styky s cizími státy a s mezinárodními organizacemi. V rozsahu stanoveném zákonem Spolkového shromáždění mohou uzavírat mezinárodní smlouvy. Čl. 110 Věci, které nejsou taxativně svěřeny do působnosti Moravskoslezské republiky, patří do působnosti Moravské země a Slezské země. HLAVA ČTVRTÁ Spolkové shromáždění Moravskoslezské republiky Čl. 111 Představitelem svrchovanosti moravskoslezského lidu, nejvyšším orgánem státní moci a jediným zákonodárným sborem Moravskoslezské republiky je Spolkové shromáždění Moravskoslezské republiky. Spolupracuje se zemskými sněmy. Čl. 112 (1) Spolkové shromáždění tvoří dvě sněmovny: Sněmovna lidu a Sněmovna národů. (2) Sněmovna lidu vyjadřuje rovné, obecně demokratické zastoupení všeho moravskoslezského lidu. Má 51 poslanců, kteří jsou voleni v celé Moravskoslezské republice. (3) Sněmovna národů vyjadřuje rovnoprávné státoprávní postavení Moravské země a Slezské země. Má 50 poslanců, z nichž se 25 volí v Moravské zemi a 25 v Slezské zemi. Čl. 113 Poslanec Sněmovny lidu nemůže být zároveň poslancem Sněmovny národů a naopak. Čl. 114 (1) Spolkové shromáždění zasedá nejméně dvakrát do roka (jarní zasedání a podzimní zasedání). (2) Spolkové shromáždění svolává k zasedání a jeho zasedání prohlašuje za skončené president Moravskoslezské republiky. Čl. 115 Spolkové shromáždění musí být svoláno presidentem Moravskoslezské republiky na žádost alespoň třetiny poslanců některé sněmovny. Čl. 116 Schůze sněmovny svolává její předseda. Schůzi sněmovny svolá její předseda i na žádost nejméně jedné třetiny poslanců sněmovny.

Čl. 117 (1) Ke společným schůzím se sněmovny scházejí, jde-li o odvolání presidenta Moravskoslezské republiky, o volbu předsedy a místopředsedů Spolkového shromáždění, o projednání programového prohlášení vlády Moravskoslezské republiky a zprávy o jeho provádění, o projednání zprávy presidenta Moravskoslezské republiky a stavu Moravskoslezské republiky a také v jiných případech, kdy se na tom sněmovny usnesou. (2) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Spolkové shromáždění. Čl. 118 (1) Schůze sněmoven jsou veřejné. (2) Neveřejné schůze se mohou konat jen v případech stanovených zákonem Spolkového shromáždění. Čl. 119 (1) Do působnosti Spolkového shromáždění patří zejména: a) usnášet se na ústavě, na ústavních zákonech a zákonech Spolkového shromáždění; b) jednat a usnášet se o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky; c) schvalovat základní směry hospodářského i sociálního rozvoje Moravskoslezské republiky, státní plán hospodářského a sociálního rozvoje Moravskoslezské republiky a státní rozpočet federace, prověřovat jejich plnění a schvalovat státní závěrečný účet federace; d) volit presidenta Moravskoslezské republiky a jednat o jeho zprávách; e) jednat o programovém prohlášení vlády a o zprávách o jeho plnění, kontrolovat její činnost a činnost jejích členů, jakož i jednat o důvěře vládě; f) rozhodovat o vyhlášení hlasování všeho lidu; g) volit a odvolávat předsedu, místopředsedu a další soudce Ústavního soudu Moravskoslezské republiky; h) volit a odvolávat předsedu, místopředsedu a další soudce Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky, jakož i soudce z povolání vojenských soudů; i) volit a odvolávat generálního prokurátora Moravskoslezské republiky; j) volit a dovolávat na návrh vlády Moravskoslezské republiky hlavního arbitra Moravskoslezské republiky; k) jednat o zprávách orgánů ústavní kontroly, Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky, generálního prokurátora Moravskoslezské republiky a hlavního arbitra Moravskoslezské republiky; l) jednat o zprávách Rady obrany státu o přípravě a stavu obrany Moravskoslezské republiky; m) zřizovat zákonem ústřední a jiné spolkové orgány státní správy a vymezit jim působnost. (2) Spolkové shromáždění se usnáší na vypovězení války, je-li Moravskoslezská republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně. (3) Mezinárodní smlouvy politické a mezinárodní hospodářské smlouvy obecné povahy, jakož i mezinárodní smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona Spolkového shromáždění, vyžadují před ratifikací souhlas Spolkového shromáždění. Čl. 120 (1) Spolkové shromáždění bdí nad dodržováním Ústavy a zákonů Spolkového shromáždění a kontroluje jejich provádění. (2) Spolkové shromáždění vykonává kontrolu nad činností orgánů, které jsou mu odpovědny, může odvolat presidenta Moravskoslezské republiky a způsobem stanoveným touto Ústavou může vyslovit nedůvěru vládě Moravskoslezské republiky, popřípadě jejímu jednotlivému členu. Může též vyslovit nedůvěru členu Rady obrany státu.

Čl. 121 Každá sněmovna může samostatně jednat a usnášet se o úkolech plněných spolkovými orgány; může k tomu vyžadovat zprávy vlády Moravskoslezské republiky, jejích členů a vedoucích ostatních federálních ústředních orgánů. Čl. 122 (1) Spolkovému shromáždění přísluší rozhodovat o souladu jeho zákonů s Ústavou. (2) Spolkové shromáždění může zrušit nařízení nebo usnesení vlády Moravskoslezské republiky, obecně závazný právní předpis spolkového ministerstva nebo jiného spolkového ústředního orgánu, odporuje-li Ústavě, ústavnímu zákonu nebo zákonu Spolkového shromáždění. Ze stejného důvodu může zrušit nařízení zemské vlády nebo obecně závazný předpis zemského ústředního orgánu státní správy, který byl vydán na základě zmocnění daného zákonem Spolkového shromáždění. Čl. 123 (1) Sněmovna lidu je schopna usnášet se, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců. (2) Sněmovna národů je schopna usnášet se, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců zvolených v Moravské zemi i nadpoloviční většina jejích poslanců zvolených ve Slezské zemi. (3) K platnému usnesení sněmovny je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců sněmovny, nestanoví-li Ústava jinak. (4) K platnému usnesení Spolkového shromáždění je třeba souhlasného usnesení obou sněmoven, nestanoví-li Ústava jinak nebo nejde-li o vnitřní věci jen jedné sněmovny. Čl. 124 K přijetí ústavy, ústavního zákona Spolkového shromáždění a k jejich změně, k odvolání presidenta Moravskoslezské republiky a k usnesení o vypovězení války je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny lidu, jakož i souhlasu třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v Moravské zemi a třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slezské zemi. Čl. 125 (1) Platí-li zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů odděleně poslanci zvolení v Moravské zemi a odděleně poslanci zvolení ve Slezské zemi. Usnesení je přijato, hlasuje-li pro ně většina všech poslanců zvolených v Moravské zemi a většina všech poslanců ve Slezské zemi, nevyžaduje-li tato Ústava třípětinovou většinu. (2) Zákaz majorizace platí při schvalování: a) základních směrů hospodářského a sociálního rozvoje Moravskoslezské republiky; b) státního plánu sociálního a hospodářského rozvoje Moravskoslezské republiky; c) státního rozpočtu federace; d) návrhů zákonů, jimiž se zřizují ústřední a jiné federální orgány státní správy a stanovuje jejich působnost; e) programového prohlašování vlády Moravskoslezské republiky a pří hlasování o návrhu na vyslovení důvěry vládě; f) návrhů zákonů ve věcech uvedených v čl. 83 odst. 3, čl. 87, čl. 88 odst. 5, čl. 89 odst. 2, čl. 92 odst. 1, čl. 93, čl. 96, čl. 97, čl. 100, čl. 101, čl. 103, čl. 106, čl. 107 odst. 3. Čl. 126 (1) Vláda Moravskoslezské republiky může požádat kteroukoliv sněmovnu o vyslovení důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě Moravskoslezské republiky může podat alespoň jedna pětina poslanců kterékoliv sněmovny.

(2) K vyslovení nedůvěry vládě Moravskoslezské republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců Sněmovny lidu anebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v Moravské zemi nebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slezské zemi. Ve Sněmovně národů se hlasuje podle jmen. (3) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády Moravskoslezské republiky. (1) (2)

(3) (4)

(5)

(1)

(2) (3) (4) (5)

Čl. 127 Každá sněmovna se musí usnést o návrhu přijatém druhou sněmovnou do tří měsíců. Neusnese-li se v této lhůtě o návrhu, je návrh přijat, pokud z Ústavy neplyne něco jiného. Jestliže nedojde ke shodnému usnesení obou sněmoven, mohou se obě sněmovny usnést na dohodovacím řízení. V takovém případě zvolí každá sněmovna po 5 zástupcích ze svých poslanců, nedohodnou-li se sněmovny na jiném počtu, do společného výboru pro dohodovací řízení. Jestliže obě sněmovny ani na doporučení tohoto výboru, ani jinak nepřijmou shodné usnesení o sporném návrhu do pěti měsíců od prvního hlasování, lze podat tentýž návrh nejdříve po uplynutí jednoho roku od jeho zamítnutí. Jestliže nedojde ke shodnému usnesení obou sněmoven o návrhu státního rozpočtu, je dohodovací řízení podle odstavce 2 povinné. Nedojde-li k dohodě o návrhu státního rozpočtu do začátku rozpočtového roku, hospodaří se podle zákonných ustanovení o rozpočtovém provizoriu. Jestliže dohodovací řízení nevedlo ke shodnému usnesení obou sněmoven, může president Moravskoslezské republiky Spolkové shromáždění rozpustit. Volby vyhlásí předsednictvo Spolkového shromáždění do 60 dnů. Čl. 128 Návrhy zákonů Spolkového shromáždění mohou podávat poslanci Spolkového shromáždění, výbory obou sněmoven, president Moravskoslezské republiky, vláda Moravskoslezské republiky a zemské sněmy. Toto právo přísluší rovněž ústřednímu výboru Národní fronty Moravskoslezské republiky a Ústřední radě odborů. Návrhy zákonů může též podávat Nejvyšší soud Moravskoslezské republiky, jde-li o návrhy zákonů o organisaci soudů a o volbách soudců, a generální prokurátor Moravskoslezské republiky, jde-li o návrh zákona o organisaci prokuratury. Návrhy zákonů ve věcech uvedených v článku 108 odst. 2 podávají zpravidla zemské sněmy. Zákony Spolkového shromáždění podepisuje president Moravskoslezské republiky, předseda Spolkového shromáždění a předseda vlády Moravskoslezské republiky. K tomu, aby zákon Spolkového shromáždění nabyl platnosti, musí být vyhlášen; vyhlášení zákona zabezpečí předsednictvo Spolkového shromáždění do 14 dnů po jeho schválení způsobem stanovených zákonem Spolkového shromáždění.

Čl. 129 Zásady jednání Spolkového shromáždění, vzájemné styky obou sněmoven, jakož i styky s vládou a navenek upravuje zákon o jednacím řádu Spolkového shromáždění. Své vnitřní poměry upravuje každá sněmovna vlastním usnesením. Čl. 130 Funkce poslance Spolkového shromáždění je neslučitelná s funkcí presidenta Moravskoslezské republiky, člena vlády Moravskoslezské republiky, soudce Ústavního soudu Moravskoslezské republiky, předsedy Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky, generálního prokurátora Moravskoslezské republiky a hlavního arbitra Moravskoslezské republiky.

Čl. 131 Platnost volby poslanců ověřuje příslušná sněmovna. Činí tak na návrh mandátového a imunitního výboru. Čl. 132 (1) Poslanec Spolkového shromáždění skládá na schůzi své sněmovny, které se poprvé účastní, tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Moravskoslezské republice. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život." (2) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu. Čl. 133 Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i poslanci Spolkového shromáždění mají právo interpelovat vládu Moravskoslezské republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti. Vláda a její členové jsou povinni na interpelace a otázky odpovídat. (1)

(2) (3)

(4) (5)

Čl. 134 Poslance Spolkového shromáždění nelze vůbec stíhat ani po zániku jeho funkce pro hlasování ve sněmovně, v jejích orgánech nebo v předsednictvu Spolkového shromáždění. Za výroky při výkonu funkce, učiněné v některé sněmovně, v jejím orgánu nebo v předsednictvu Spolkového shromáždění, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci sněmovny, jejímž je členem. Poslance Spolkového shromáždění nelze stíhat ani vzít do vazby bez souhlasu sněmovny, jejímž je členem. Odepře-li sněmovna souhlas, je stíhání navždy vyloučeno. Byl-li poslanec Spolkového shromáždění přistižen a zadržen při trestném činu nebo přečinu, je příslušný orgán povinen oznámit to ihned předsednictvu Spolkového shromáždění. Nedáli předsednictvo Spolkového shromáždění k zadržení souhlas, musí být poslanec ihned propuštěn. Poslanec Spolkového shromáždění může odepřít svědectví o věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem. Ostatní práva a povinnosti poslanců Spolkového shromáždění stanoví zákon Spolkového shromáždění.

Čl. 135 (1) Předseda i ostatní členové vlády Moravskoslezské republiky, předseda Rady obrany státu, předseda Ústavního soudu Moravskoslezské republiky, předseda Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky a hlavní arbitr Moravskoslezské republiky mají právo účastnit se schůzí obou sněmoven Spolkového shromáždění, jejich výborů, schůzí předsednictva a jiných orgánů Spolkového shromáždění. Udělí se jim slovo, kdykoli o to požádají. (2) Požádá-li o to některá sněmovna, její výbor nebo předsednictvo Spolkového shromáždění, je předseda nebo jiný člen vlády Moravskoslezské republiky, člen Rady obrany státu, předseda orgánu ústavní kontroly Moravskoslezské republiky, předseda Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky, generální prokurátor Moravskoslezské republiky a hlavní arbitr Moravskoslezské republiky povinen dostavit se do schůze sněmovny, jejího výboru nebo do schůze předsednictva Spolkového shromáždění. Čl. 136 (1) Každá sněmovna volí své předsednictvo, které se skládá ze 3 až 6 poslanců. (2) Každá sněmovna zřizuje výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy.

Čl. 137 (1) Předsednictvo Spolkového shromáždění má 10 členů, z nichž 6 volí Sněmovna lidu a 6 Sněmovna národů. Sněmovna národů volí 3 členy z poslanců zvolených v Moravské zemi a 3 členy z poslanců zvolených ve Slezské zemi. (2) Předsednictvo Spolkového shromáždění zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolené Spolkové shromáždění nezvolí své předsednictvo. (3) Členové předsednictva Spolkového shromáždění jsou odpovědni sněmovně Spolkového shromáždění, která je zvolila. Sněmovna je může kdykoliv odvolat. Čl. 138 (1) Předsedu a místopředsedy Spolkového shromáždění volí Sněmovna lidu a Sněmovna národů z členů předsednictva Spolkového shromáždění. Stane-li se předsedou Spolkového shromáždění poslanec, který je občanem Moravské země, zvolí se prvním místopředsedou poslanec, který je občanem Slezské země, nebo naopak. Předsedou a místopředsedou Spolkového shromáždění může být tatáž osoba zvolena nejvýše dvakrát po sobě. (2) Předsednictvo Spolkového shromáždění zejména: a) vyhlašuje volby do Spolkového shromáždění a stanoví svým usnesením volební obvody pro volby do Sněmovny lidu a Sněmovny národů; b) vyhlašuje hlasování všeho lidu; c) usnáší se na konání veřejné diskuse k návrhům zákonů a k návrhům jiných opatření závažných pro život státu a společnosti; d) podává závazný výklad zákonů Spolkového shromáždění; e) zjišťuje, že souhlasná usnesení sněmoven se stala usnesením Spolkového shromáždění nebo že uplynula tříměsíční lhůta v případech uvedených v Ústavě a tím se usnesení jedné sněmovny stalo usnesením Spolkového shromáždění; f) zabezpečuje vyhlášení zákonů Spolkového shromáždění a zákonných opatření předsednictva Spolkového shromáždění. Čl. 139 (1) Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo Spolkového shromáždění ve formě zákonných opatření, která podepisuje president Moravskoslezské republiky, předseda Spolkového shromáždění a předseda vlády Moravskoslezské republiky. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony. (2) Opatření předsednictva Spolkového shromáždění učiněná v době, kdy Spolkové shromáždění nezasedá, musí být schválena na jeho nejbližším zasedání, jinak pozbývají další platnosti. Čl. 140 (1) V době, kdy Spolkové shromáždění nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, nebo proto, že uplynulo volební období, plní působnost Spolkového shromáždění jeho předsednictvo. (2) Předsednictvu Spolkového shromáždění v této době nepřísluší: a) měnit Ústavu a ústavní zákony Spolkového shromáždění; b) volit a odvolávat presidenta Moravskoslezské republiky; c) usnášet se o vypovězení války; d) usnášet se na spolkovém státním rozpočtu; e) vyslovovat nedůvěru vládě Moravskoslezské republiky, jejímu členu, členu Rady obrany státu a odvolávat soudce Ústavního soudu Moravskoslezské republiky, soudce, generálního prokurátora Moravskoslezské republiky a hlavního arbitra Moravskoslezské republiky.

Čl. 141 (1) K platnosti usnesení předsednictva Spolkového shromáždění je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů. (2) Jedná-li předsednictvo Spolkového shromáždění o otázkách, pro něž platí zákaz majorizace, je k platnému usnesení předsednictva Spolkového shromáždění třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů zvolených na území Moravské země a nadpoloviční většiny všech jeho členů zvolených na území Slezské země. Čl. 142 V době, kdy v důsledku mimořádných příčin nemůže být svolána schůze sněmoven a Spolkové shromáždění nemůže jednat, plní předsednictvo Spolkového shromáždění s výjimkou práva měnit Ústavu a ústavní zákony a volit presidenta Moravskoslezské republiky. K platnému usnesení předsednictva Spolkového shromáždění o vypovězení války je zapotřebí souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Spolkového shromáždění, kteří byli zvoleni na území Moravské země a souhlasu tří pětin všech členů předsednictva, kteří byli zvolení na území Slezské země. Čl. 143 Předsednictvu Spolkového shromáždění přísluší v době, kdy vláda Moravskoslezské republiky vykonává funkci presidenta Moravskoslezské republiky, jmenovat a odvolávat vládu Moravskoslezské republiky a její členy a pověřovat je řízením ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. HLAVA PÁTÁ President Moravskoslezské republiky Čl. 144 (1) V čele Moravskoslezské republiky je president. (2) President Moravskoslezské republiky je z výkonu své funkce odpovědný Spolkovému shromáždění. Čl. 145 (1) President Moravskoslezské republiky: a) zastupuje Moravskoslezskou republiku navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv, ke kterým není třeba souhlasu Spolkového shromáždění, může president přenést na vládu Moravskoslezské republiky anebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy nebo vedoucí jiných spolkových ústředních orgánů státní správy; b) svolává zasedání Spolkového shromáždění a prohlašuje jeho zasedání za skončené; c) může rozpustit Spolkové shromáždění po neúspěšném dohodovacím řízení; d) podepisuje zákony Spolkového shromáždění a zákonná opatření předsednictva Spolkového shromáždění; e) podává Spolkovému shromáždění zprávy o stavu Moravskoslezské republiky a o závažných politických otázkách, předkládat mu návrhy potřebných opatření a má právo být přítomen schůzím sněmoven Spolkového shromáždění; f) jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády Moravskoslezské republiky a pověřuje je řízením spolkových ministerstev a ostatních spolkových ústředních orgánů; g) jmenuje a odvolává předsedu, místopředsedu a ostatní členy Rady obrany státu; h) má právo zúčastnit se schůzí vlády Moravskoslezské republiky a předsedat jí, vyžadovat si od vlády a od jejích jednotlivých členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které je třeba řešit; i) je vrchním velitelem ozbrojených sil Moravskoslezské republiky; má právo vyžádat si svolání Rady obrany státu, účastnit se jejích schůzí a předsedat jim; má též právo

navrhovat Radě obrany státu vhodná opatření k obraně Moravskoslezské republiky, požadovat od předsedy Rady obrany státu a jejích jednotlivých členů zprávy a projednávat s nimi, které úkoly je třeba řešit; j) vyhlašuje na návrh vlády Moravskoslezské republiky válečný stav a na základě rozhodnutí Spolkového shromáždění vypovídá válku; k) přejímá a pověřuje velvyslance; l) jmenuje vyšší státní funkcionáře Moravskoslezské republiky v případech, ve kterých to stanoví zákon; jmenuje a povyšuje generály a rozhoduje o odnětí generálské hodnosti, jmenuje na návrh příslušných orgánů profesory a rektory vysokých škol; m) uděluje ceny a čestné tituly a propůjčuje vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán; n) má právo udělovat amnestii, promíjet a zmírňovat tresty uložené trestními soudy a nařizovat, aby se soudní trestní řízení nezahajovalo nebo aby se v něm nepokračovalo, a zahlazovat odsouzení; o) v rozsahu stanoveném zákonem rozhoduje o udělení občanství Moravskoslezské republiky; p) rozhoduje o poskytnutí azylu. (2) Presidentu Moravskoslezské republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně uvedeny v Ústavě, stanoví-li tak zákon Spolkového shromáždění. Čl. 146 (1) Presidenta Moravskoslezské republiky volí Spolkové shromáždění. (2) Presidentem Moravskoslezské republiky může být zvolena tatáž osoba nejvýše dvakrát po sobě. (3) President Moravskoslezské republiky je volen na období pěti let. Ujímá se výkonu své funkce složením slibu. (4) Volba presidenta Moravskoslezské republiky se koná v posledních 14 dnech funkčního období presidenta. Uvolní-li se úřad presidenta před skončením volebního období, koná se volba do 60 dnů. Čl. 147 President Moravskoslezské republiky skládá před Spolkovým shromážděním tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Moravskoslezské republice. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu, budu dbát blaha Moravskoslezské republiky a zachovávat ústavu a ostatní zákony státu.“ Čl. 148 Nemůže-li president Moravskoslezské republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než 1 rok, Spolkové shromáždění může zvolit nového presidenta Moravskoslezské republiky na nové funkční období. Čl. 149 (1) Uvolní-li se úřad presidenta Moravskoslezské republiky a nový president ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li president svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě Moravskoslezské republiky. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí presidenta Moravskoslezské republiky; na předsedu vlády přechází v této době vrchní velení nad ozbrojeným silami Moravskoslezské republiky. (2) Nemůže-li president Moravskoslezské republiky vykonávat svůj úřad déle než šest měsíců, Spolkové shromáždění zvolí nového presidenta Moravskoslezské republiky na nové funkční období. (3) President Moravskoslezské republiky se může své funkce vzdát. Jeho resignaci přijme Spolkové shromáždění.

Čl. 150 Presidenta Moravskoslezské republiky nelze soudně ani jinak stíhat. HLAVA ŠESTÁ Vláda Moravskoslezské republiky Čl. 151 Vláda Moravskoslezské republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci Moravskoslezské republiky. Čl. 152 (1) Vláda Moravskoslezské republiky se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů. (2) Místopředsedy vlády Moravskoslezské republiky jsou jmenováni též předsedové zemských vlád. (3) Funkce člena vlády Moravskoslezské republiky je neslučitelná s funkcí poslance Spolkového shromáždění, soudce ústavního soudu a s funkcí soudce. Čl. 153 Členové vlády Moravskoslezské republiky skládají do rukou presidenta Moravskoslezské republiky tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Moravskoslezské republice. Své povinnosti budu plnit podle vůle lidu a v zájmu lidu. Budu zachovávat Ústavu Moravskoslezské republiky a ostatní zákony a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život.“ Čl. 154 Vláda Moravskoslezské republiky je povinna po svém jmenování předstoupit před Spolkové shromáždění na nejbližší společné schůzi jeho sněmoven, předložit mu svůj program a požádat je o vyslovení důvěry. Čl. 155 (1) Vláda Moravskoslezské republiky je z výkonu své funkce odpovědna Spolkovému shromáždění; každá z jeho sněmoven jí může vyslovit nedůvěru. (2) Vláda Moravskoslezské republiky může kdykoli požádat Spolkové shromáždění nebo jednu z jeho sněmoven o vyslovení důvěry. (3) Vláda Moravskoslezské republiky podává Spolkovému shromáždění jednou ročně zprávy o plnění svého programového prohlášení a na žádost sněmovny podává zprávy, jak plní své úkoly na jednotlivých úsecích státní politiky Moravskoslezské republiky. Čl. 156 (1) Vláda Moravskoslezské republiky může podat demisi do rukou presidenta Moravskoslezské republiky. (2) Vysloví-li sněmovna Spolkového shromáždění nedůvěru vládě Moravskoslezské republiky nebo odepře-li jí Spolkové shromáždění nebo jedna z jeho sněmoven vyslovit důvěru, president Moravskoslezské republiky vládu odvolá. (3) Vláda Moravskoslezské republiky podá demisi vždy po ustavující schůzi sněmoven nově zvoleného Spolkového shromáždění. Čl. 157 Přijme-li president Moravskoslezské republiky demisi vlády Moravskoslezské republiky, pověří ji vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.

Čl. 158 (1) Člen vlády Moravskoslezské republiky je z výkonu své funkce odpovědný Spolkovému shromáždění. (2) Člen vlády Moravskoslezské republiky může podat demisi do rukou presidenta Moravskoslezské republiky. (3) Sněmovna Spolkového shromáždění může vyslovit nedůvěru i jednotlivému členu vlády Moravskoslezské republiky. V tomto případě president Moravskoslezské republiky člena vlády odvolá. Čl. 159 Přijme-li president Moravskoslezské republiky demisi člena vlády Moravskoslezské republiky, může určit, který z členů vlády povede prozatímně věci dosud spravované členem vlády, jehož demisi přijal. Čl. 160 K platnosti usnesení vlády Moravskoslezské republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. Čl. 161 Vláda Moravskoslezské republiky zajišťuje plnění úkolů spolkového státu v oblasti mezinárodní obrany, upevňování bezpečnosti země, rozvíjení mírové zahraniční politiky, v oblasti hospodářské výstavby a dalších oblastech působnosti spolkového státu. K tomuto cíli zabezpečuje plnění zákonů Spolkového shromáždění, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost spolkových ministerstev a ostatních spolkových ústředních orgánů. Čl. 162 Vláda Moravskoslezské republiky při zajišťování plnění úkolů spolkového státu zabývá též zásadními a koncepčními otázkami celospolečenského významu i v těch oblastech, které patří do působnosti zemí, a koordinuje řešení otázek vyplývajících z potřeby jednotného zabezpečování státní politiky spolkového státu na celém území Moravskoslezské republiky; v dohodě se zemskými vládami může k tomu cíli zřizovat potřebné koordinační orgány vlády Moravskoslezské republiky.

a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k) l)

Čl. 163 Vláda Moravskoslezské republiky rozhoduje ve sboru zejména o: programovém prohlášení vlády a jeho plnění; návrzích základních směrů hospodářského a sociálního rozvoje Moravskoslezské republiky; návrzích státních plánů hospodářského a sociálního rozvoje Moravskoslezské republiky, státního rozpočtu a státního závěrečného účtu spolkového státu; zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky; návrzích zákonů Spolkového shromáždění; nařízení vlády; tom, že předloží k veřejné diskusi návrh připravovaného zákona nebo jiného opatření závažného pro život státu a společnosti; tom, že požádá o vyslovení důvěry; udělení amnestie ve věcech přestupků; jmenování a odvolávání státních funkcionářů v případech stanovených zákonem Spolkového shromáždění; vyhlášení výjimečného stavu; dalších otázkách, stanoví-li to zákon Spolkového shromáždění.

Čl. 164 (1) Spolková ministerstva působí v oblasti výlučné pravomoci spolkového státu a v oblasti působnosti společné. (2) Spolková ministerstva se zřizují ústavním zákonem Spolkového shromáždění. (3) Mimo spolková ministerstva působí v oblasti působnosti spolkového státu další spolkové orgány státní správ, které se zřizují zákony Spolkového shromáždění. Čl. 165 Vláda Moravskoslezské republiky zřizuje jako svůj orgán předsednictvo vlády Moravskoslezské republiky, vymezuje mu působnost a stanoví zásady jeho jednání. Čl. 166 Vláda Moravskoslezské republiky spolupracuje se zemskými vládami při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti zemí; spolupracuje s nimi též při zastupování Moravskoslezské republiky v mezinárodních organizacích, působících v oblasti působnosti zemí. Čl. 167 K provedení zákona Spolkového shromáždění a v jeho mezích může vláda Moravskoslezské republiky vydávat nařízení, jde-li o úpravu věcí, které spadají do působnosti spolkového státu. Čl. 168 Vláda Moravskoslezské republiky má právo udělovat amnestii ve věcech přestupků, jejichž projednávání patří do působnosti spolkových orgánů státní správy. Rozhodnutí o amnestii se vyhlašuje obdobně jako nařízení vlády. Čl. 169 (1) Vláda Moravskoslezské republiky je oprávněna vyhlašovat výjimečný stav – vyžaduje-li to bezpečnost státu, ochrana života a zdraví obyvatel nebo veřejného pořádku – na celém území Moravskoslezské republiky nebo po projednání s příslušnou zemskou vládou na území této země. (2) Povinnosti občanů a organizací a nezbytná omezení práv občanů v době výjimečného stavu stanoví zákon Spolkového shromáždění. Čl. 170 Spolková ministerstva a ostatní spolkové ústřední orgány na základě zákonů Spolkového shromáždění a v jejich mezích vydávají obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Čl. 171 K tomu, aby nařízení vlády Moravskoslezské republiky, obecně závazný právní předpis spolkového ministerstva nebo jiného spolkového ústředního orgánu nabyly platnosti, musí být vyhlášeny způsobem, který stanoví zákon Spolkového shromáždění. Čl. 172 Mimo spolkové ústřední orgány státní správy působí v oblasti působnosti spolkového státu další spolkové orgány státní správy. Čl. 173 Státní orgány zemí provádějí zákony Spolkového shromáždění na území zemí, pokud jejich prováděním nejsou pověřeny příslušné spolkové orgány.

Čl. 174 Vláda Moravskoslezské republiky je oprávněna pozastavit výkon usnesení zemské vlády, popřípadě je zrušit, odporuje-li usnesení vlády Moravskoslezské republiky, které bylo vydáno v působnosti spolkového státu. HLAVA SEDMÁ Rada obrany státu Čl. 175 (1) Rada obrany státu je státní orgán pro řízení obrany Moravskoslezské republiky. (2) Rada obrany státu se skládá z předsedy, místopředsedy a z dalších členů, které jmenuje a odvolává president Moravskoslezské republiky. (3) Rada obrany státu a její členové jsou z výkonu své funkce odpovědni Spolkovému shromáždění. Čl. 176 (1) Rada obrany státu určuje hlavní směry přípravy a organizace obrany Moravskoslezské republiky a činí opatření s tím spojená. Za války rozhoduje o opatřeních spojených s vedením války. (2) Je-li znemožněna činnost předsednictva Spolkového shromáždění nebo vlády Moravskoslezské republiky, činí Rada obrany státu nezbytná a neodkladná opatření k obraně, jež by jinak příslušela těmto orgánům. Rada obrany státu určí zároveň jejich vyhlášení. (3) Nevysloví-li Spolkové shromáždění, jeho předsednictvo nebo vláda Moravskoslezské republiky na své nejbližší schůzi souhlas s opatřeními přijatými Radou obrany státu, pozbývají taková opatření další platnosti. Čl. 177 President Moravskoslezské republiky jakožto vrchní velitel ozbrojených sil má právo vyžádat si svolání Rady obrany státu, účastnit se schůzí a předsedat jim. Má též právo navrhovat Radě obrany státu vhodná opatření k obraně Moravskoslezské republiky, požadovat od předsedy Rady obrany státu a jejích jednotlivých členů zprávy a projednávat s nimi, které úkoly je třeba řešit. Čl. 178 (1) K provedení svých rozhodnutí je Rada obrany státu oprávněna stanovit úkoly spolkovým orgánům státní správy, zemským radám obrany a v nezbytných případech i radám obrany nižších stupňů. (2) Rada obrany státu si může od příslušných státních orgánů vyžadovat zprávy a návrhy o přípravě a organisaci obrany Moravskoslezské republiky. Čl. 179 (1) V Moravské zemi působí Rada obrany země Moravské a ve Slezské zemi působí Rada obrany země Slezské. (2) Předsedu, místopředsedu a ostatní členy zemské rady obrany jmenuje a odvolává předseda Rady obrany státu. Zemské rady obrany a jejich členové jsou z výkonu své funkce odpovědni též příslušnému zemskému sněmu. Předseda Rady obrany státu odvolává člena zemské rady obrany, navrhne-li to příslušný zemský sněm. (3) Zřizování územních orgánů pro obranu, působnost státních orgánů při řízení a plnění úkolů obrany a vzájemné vztahy před nimi, jakož i úkoly organizací a občanů při plnění úkolů obrany v míru i ve válce stanoví zákon.

HLAVA OSMÁ Zemské sněmy Čl. 180 (1) Představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti moravského národa a nejvyšším orgánem státní moci v Moravské zemi je Moravský zemský sněm. (2) Představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti slezského národa a nejvyšším orgánem státní moci ve Slezské zemi je Slezský zemský sněm. (3) Zemský sněm je nejvyšším zastupitelským sborem země a je jejím jediným zákonodárným orgánem. (4) Zemské sněmy spolupracují navzájem a se Spolkovým shromážděním. Čl. 181 (1) Moravský zemský sněm má 65 poslanců, Slezský zemský sněm má 45 poslanců. (2) Zemský sněm se volí na období na období pěti let. (3) Podmínky výkonu volebního práva do zemského sněmu a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon zemského sněmu. Čl. 182 (1) Zemský sněm zasedá nejméně dvakrát do roka (jarní zasedání a podzimní zasedání). (2) Zemský sněm svolává k zasedání a její zasedání prohlašuje za skončené předsednictvo zemského sněmu. (3) Zemský sněm musí být svolán svým předsednictvem na žádost alespoň jedné třetiny poslanců. (4) Předsednictvo zemského sněmu svolá zasedání do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti. Čl. 183 Jednotlivé schůze zemského sněmu svolává jeho předseda. Čl. 184 (1) Schůze zemského sněmu jsou zpravidla veřejné. (2) Neveřejné schůze se mohou konat jen v případech stanovených jednacím řádem zemského sněmu. Čl. 185 (1) Do působnosti zemského sněmu patří zejména: a) usnášet se na ústavě, ústavních zákonech a zákonech zemského sněmu a kontrolovat, jako jsou prováděny; b) usnášet se na návrzích zákonů podávaných Spolkovému shromáždění; c) jednat a usnášet se o zásadních otázkách vnitřní politiky; d) schvalovat základní směry hospodářského a sociálního rozvoje země, státní plán hospodářského a sociálního rozvoje země a státní rozpočet země, prověřovat jejich plnění a schvalovat státní závěrečný účet země; e) dávat souhlas k mezinárodním smlouvám, k jejichž provedení je třeba zákona zemského sněmu; f) volit a odvolávat předsedu zemského sněmu, místopředsedy zemského sněmu a ostatní členy předsednictva zemského sněmu; g) jednat o programovém prohlášení zemské vlády a o zprávách o jeho plnění, kontrolovat její činnost a činnost jejích členů, jakož i jednat o důvěře vládě; h) rozhodovat o vyhlášení hlasování všeho lidu; i) volit a odvolávat předsedu, místopředsedu a další soudce ústavního soudu země;

j) volit a odvolávat předsedu, místopředsedu a další soudce zemského soudu, jakož i soudce z povolání soudů země; k) volit na návrh generálního prokurátora Moravskoslezské republiky generálního prokurátora země a odvolávat jej; l) volit a odvolávat na návrh vlády republiky hlavního arbitra země; m) jednat o zprávách orgánu ústavní kontroly země, zemského soudu, generálního prokurátora země a hlavního arbitra republiky; n) jednat o zprávách zemské rady obrany o přípravě a stavu obrany; o) zřizovat zákonem ministerstva a jiné orgány státní správy země. (2) Zemský sněm jedná a usnáší se o zásadních otázkách postavení rozvoje národnostních menšin. Čl. 186 (1) Zemskému sněmu přísluší rozhodovat o souladu jejích zákonů s Ústavou. (2) Zemský sněm může zrušit nařízení nebo usnesení zemské vlády, obecně závazný právní předpis ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy země, odporuje-li Ústavě, ústavnímu zákonu nebo zákonu Spolkového shromáždění anebo zákonu zemského sněmu. (3) Zemský sněm může zrušit obecně závazné nařízení národního výboru nejvyššího stupně, odporuje-li Ústavě, ústavnímu zákonu, zákonu Spolkového shromáždění nebo zákonu zemského sněmu anebo jinému obecně závaznému právnímu předpisu. Čl. 187 Zemský sněm jako nejvyšší zastupitelský orgán země se zabývá podněty národních výborů, jedná o jejich činnosti a usnáší se na opatřeních týkajících se jejich výstavby. Čl. 188 (1) Zemský sněm je schopen se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina všech jejích poslanců. (2) K platnému usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. (3) K přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců zemského sněmu. Čl. 189 (1) Zemská vláda může požádat zemský sněm o vyslovení důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry zemské vládě může podat alespoň jedna pětina poslanců zemského sněmu. (2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu zemské vlády. Čl. 190 (1) Návrhy zákonů mohou podávat poslanci zemského sněmu, výbory zemského sněmu a zemská vláda. (2) Zákony zemského sněmu podepisuje předseda zemského sněmu a předseda zemské vlády. (3) Aby zákon zemského sněmu nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon zemského sněmu. Zákony zemského sněmu vyhlašuje předsednictvo zemského sněmu do 14 dnů po jejich schválení. Čl. 191 Zásady jednání zemského sněmu, jeho styky se zemskou vládou a navenek upravuje zákon o jednacím řádu zemského sněmu. Čl. 192 Platnost volby poslanců ověřuje zemský sněm. Činí tak na návrh svého mandátového a imunitního výboru.

Čl. 193 (1) Poslanec skládá na schůzi zemského sněmu, které se poprvé účastní, slib. (2) Poslanec Moravského zemského sněmu skládá tento slib: „Slibuji věrnost zemi Moravské. Budu zachovávat její ústavní a ostatní zákony a vykonávat mandát podle svého svědomí a nejlepšího přesvědčení a pro blaho lidu.“ (3) Poslanec Slezského zemského sněmu skládá tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost zemi Slezské. Svoje povinnosti budu plnit v zájmu jejích občanů. Budu dodržovat ústavní a ostatní zákony a pracovat tak, aby se uváděly v život.“ (4) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu. Čl. 194 (1) Zemský sněm i jednotliví poslanci mají právo interpelovat zemskou vládu a její členy a klást jim otázky ve prospěch jejich působnosti. Vláda a její členové jsou povinni na interpelace a otázky odpovídat. (2) Předseda i ústavní členové zemské vlády mají právo zúčastnit se schůzí zemského sněmu, jeho předsednictva a výborů. Udělí se jim slovo, kdykoliv o to požádají. (3) Požádá-li o to zemský sněm, jeho předsednictvo nebo výbor, je člen vlády povinen dostavit se do schůze zemského sněmu, jeho předsednictva nebo výboru. Čl. 195 (1) Poslance nelze trestně ani kárně stíhat ani ho vzít do vazby bez souhlasu zemského sněmu. Odepře-li zemský souhlas, je stíhání navždy vyloučeno. (2) Poslance zemského sněmu nelze vůbec stíhat pro hlasování v zemském sněmu nebo v jeho orgánech. Za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné v zemském sněmu nebo v jeho orgánu, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci zemského sněmu. (3) Byl-li poslanec přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit předsednictvu zemského sněmu. Nedá-li předsednictvo zemského sněmu souhlas, musí být poslanec ihned propuštěn. Čl. 196 Poslanec zemského sněmu může odepřít svědectví o věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem. Čl. 197 Zemský sněm si zřizuje výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy. Čl. 198 (1) Zemský sněm volí ze svých poslanců předsedu, místopředsedy a další členy předsednictva zemského sněmu, které je jeho stálým orgánem. Předsednictvo zemského sněmu má 7 členů. Předsedou a místopředsedou může být táž osoba zvolena nejvýše dvakrát po sobě. (2) Předsednictvo zemského sněmu zůstává ve své funkci i po skončení volebního období, dokud si nově zvolený zemský sněm nezvolí předsednictvo. (3) Předsednictvo zemského sněmu odpovídá za svou činnost zemskému sněmu a podává mu pravidelně zprávy o své činnosti. (4) Zemský sněm může členy předsednictva zemského sněmu kdykoli odvolat. (5) Předseda zemského sněmu zastupuje zemský sněm navenek. Čl. 199 Předsednictvo zemského sněmu zejména:

a) zastupuje zemi navenek, sjednává mezinárodní smlouvy; působnost ke sjednávání mezinárodních smluv může přenést na zemskou vládu a s jejím souhlasem na její jednotlivé členy; b) vyhlašuje volby do zemského sněmu a všeobecné volby do národních výborů a stanoví svým usnesením volební obvody pro volbu do zemského sněmu; c) vyhlašuje hlasování všeho lidu; d) usnáší se na konání veřejné diskuse k návrhům zákonů a k návrhům jiných opatření závažných pro život země; e) jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy zemské vlády a pověřuje je řízením ministerstev a ostatních ústředních orgánů země; f) jmenuje a odvolává státní funkcionáře v případech stanovených zákonem; g) koordinuje činnost orgánů zemského sněmu; h) podává závazný výklad zákonů zemského sněmu; i) zabezpečuje vyhlášení zákonů zemského sněmu a zákonných opatření předsednictva zemského sněmu; j) rozhoduje o udělení občanství země; působnost v těchto věcech může přenést na jiný orgán; k) uděluje ceny a propůjčuje vyznamenání podle zákona zemského sněmu. Čl. 200 (1) V době, kdy zemský sněm nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, nebo proto, že uplynulo volební období, plní působnost zemského sněmu jeho předsednictvo. (2) Předsednictvu zemského sněmu v této době nepřísluší: a) měnit Ústavu a ústavní zákony; b) usnášet se na státním rozpočtu země; c) odvolávat člena orgánu ústavní kontroly, soudce zemských soudů, generálního prokurátora a hlavního arbitra země. (3) V době, kdy v důsledku mimořádných příčin nemůže být svolána schůze zemského sněmu a zemský sněm nemůže jednat, plní předsednictvo zemského sněmu působnost zemského sněmu s výjimkou práva měnit Ústavu a ústavní zákony. (4) Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona zemského sněmu, činí předsednictvo zemského sněmu ve formě zákonných opatření, která podepisuje předseda zemského sněmu a předseda zemské vlády. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony. (5) Opatření předsednictva zemského sněmu učiněná v době, kdy zemský sněm nezasedá, musí být schválena na jeho nejbližším zasedání, jinak pozbývají další platnosti. HLAVA DEVÁTÁ Zemská vláda Čl. 201 Zemská vláda je nejvyšším výkonným orgánem státní moci země. Čl. 202 (1) Zemská vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů. (2) Funkce člena zemské vlády je neslučitelná s funkcí člena předsednictva zemského sněmu, s funkcí člena Ústavního soudu a s funkcí soudce. Čl. 203 (1) Členové vlády Moravské země skládají do rukou předsedy Moravského zemského sněmu tento slib: „Slibuji věrnost zemi Moravské. Budu dbát blaha lidu, zachovávat ústavu a ostatní zákony a usilovat, aby byly uváděny v život.“ (2) Členové vlády Slezské země skládají do rukou předsedy Slezského zemského sněmu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost zemi Slezské. Svoje povinnosti budu plnit v

zájmu občanů. Budu zachovávat ústavu a ostatní zákony a pracovat tak, aby byly uváděny v život.“ Čl. 204 Zemská vláda je povinna po své jmenování předstoupit před zemský sněm na jeho nejbližší schůzi, předložit mu svůj program a požádat ho o vyslovení důvěry. Čl. 205 (1) Zemská vláda je z výkonu své funkce odpovědna zemskému sněmu, která jí může vyslovit nedůvěru. (2) Zemská vláda může kdykoliv požádat zemský sněm o vyslovení důvěry. Čl. 206 (1) Zemská vláda může podat demisi předsednictvu zemského sněmu. (2) Vysloví-li zemský sněm zemské vládě nedůvěru nebo zamítne-li její návrh na vyslovení důvěry, předsednictvo zemského sněmu zemskou vládu odvolá. (3) Zemská vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvoleného zemského sněmu. Čl. 207 Přijme-li předsednictvo zemského sněmu demisi vlády, pověří ji vykonáváním jejích funkcí prozatímně dále až do jmenování vlády nové. Čl. 208 (1) Člen zemské vlády může podat předsednictvu zemského sněmu demisi. (2) Zemský sněm může vyslovit nedůvěru jednotlivým členům zemské vlády. V tomto případě předsednictvo zemského sněmu člena vlády odvolá. Čl. 209 Přijme-li předsednictvo zemského sněmu demisi člena zemské vlády, může určit, který z členů vlády povede prozatímně věci dosud spravované členem vlády, jehož demisi přijalo. Čl. 210 K platnosti usnesení zemské vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. Čl. 211 Zemská vláda organizuje a zajišťuje plnění úkolů v oblasti hospodářské, kulturní a sociální výstavby země, jakož i v dalších oblastech příslušejících podle tohoto ústavního zákona zemi. K tomu cíli zemská vláda zabezpečuje plnění zákonů, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost ministerstev a ostatních orgánů státní správy země, sleduje a zajišťuje plnění svých nařízení a usnesení. Čl. 212 (1) Zemské vládě přísluší veškerá vládní a výkonná pravomoc, vyplývající ze zákonodárné působnosti zemského sněmu. (2) Do působnosti zemské vlády patří dále věci, které podle této Ústavy upravují zákony Spolkového shromáždění, jestliže jejich výkon náleží zemským vládám. (3) Do působnosti zemské vlády patří též věci vymezené v rámci společných věcí zemským vládám podle tohoto ústavního zákona. Čl. 213 Zemská vláda řídí a kontroluje činnost národních výborů.

a) b) c) d) e) f) g) h) i)

Čl. 214 Zemská vláda rozhoduje ve sboru zejména o: návrzích zákonů, vládních nařízeních, provádění programového prohlášení vlády, souhlasu s mezinárodními smlouvami, jejichž provádění náleží do působnosti země, návrzích státních plánů rozvoje národního hospodářství, státního rozpočtu a závěrečného účtu země, zásadních hospodářských opatřeních k zajištění hospodářské politiky, jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon, tom, že požádá zemský sněm o vyslovení důvěry, dalších otázkách, stanoví-li to zákon zemského sněmu.

Čl. 215 Zemská vláda může pro své běžné rozhodovací činnosti zřídit jako svůj orgán předsednictvo vlády a vymezit mu působnost a stanovit zásady jeho jednání. Čl. 216 K provedení zákona zemského sněmu a v jeho mezích může zemská vláda vydávat nařízení. Rovněž může vydávat nařízení k provedení zákona Spolkového shromáždění, je-li jím k tomu zmocněna. Čl. 217 Zemské vlády spolupracují s vládou Moravskoslezské republiky při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti zemí; spolupracují s ní též při zastupování Moravskoslezské republiky v mezinárodních organizacích, působících v oblasti působnosti zemí. Čl. 218 Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy země mohou na základě zákonů Spolkového shromáždění i zákonů zemského sněmu a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Čl. 219 Zemské vlády mají právo udělovat amnestii ve věcech přestupků, jejichž projednávání patří do působnosti orgánů státní správy země. Rozhodnutí o amnestii se vyhlašuje obdobně jako nařízení zemské vlády. Čl. 220 Zemské vlády jsou oprávněny navrhnout vládě Moravskoslezské republiky vyhlášení výjimečného stavu na území země, jestliže to vyžaduje bezpečnost státu, ochrana života a zdraví a života obyvatel nebo veřejného pořádku. Čl. 221 K tomu, aby obecně závazné právní předpisy ministerstva nebo jiného ústředního orgánu země nabyly platnosti, musí být vyhlášeny způsobem, který stanoví zákon zemského sněmu. Čl. 222 Zemské vlády mohou mezi sebou uzavírat smlouvy o spolupráci ve věcech, které patří do jejich působnosti.

HLAVA DESÁTÁ Národní výbory Čl. 223 (1) Národní výbory jsou orgány státní moci a státní správy a orgány místní samosprávy v územních obvodech stanovených zákony zemských sněmů. (2) Základem místní samosprávy jsou národní výbory měst a obcí. Čl. 224 (1) Národní výbory zabezpečují hospodářský a sociální rozvoj svých územních celků. Ve své činnosti spojují zajišťování potřeb a zájmů občanů a rozvoje svých územních obvodů s celospolečenskými potřebami a zájmy. (2) Národní výbory se starají zejména o uspokojování hmotných, kulturních a sociálních potřeb občanů, výstavbu měst a obcí, zlepšování úrovně bydlení a služeb, tvorbu a ochranu životního prostředí, uplatňování práv a oprávněných zájmů občanů a organizací, zajišťování veřejného pořádku, ochranu společenského vlastnictví a upevňování obranyschopnosti státu. Čl. 225 (1) Národní výbory vykonávají ve svých územních obvodech státní správu, nesvěří-li zákon tuto působnost jiným orgánům. (2) V rozsahu a za podmínek stanovených zákonem může národní výbor vykonávat státní správu i v územním obvodu jiného národního výboru. Čl. 226 (1) Národní výbory jako orgány místní samosprávy rozhodují samostatně, řídíce se jen zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy. (2) Do samosprávné působnosti národních výborů patří rozhodovat v souladu se státním plánem hospodářského a sociálního rozvoje o opatřeních své hospodářské a sociální politiky, a to zejména: a) sestavovat a schvalovat plán hospodářského a sociálního rozvoje svého územního obvodu, svůj rozpočet a zřizovat své fondy a nakládat s nimi; b) hospodařit se svěřeným majetkem; c) zakládat státní podniky, zřizovat a řídit další organizace a zařízení; d) zřizovat a spravovat školské, kulturní, zdravotnické a sociální organizace a zařízení. (3) Příjmy rozpočtů národních výborů tvoří zákonem stanovené daně a odvody podniků a organizací působících v jejich územních obvodech, daně a poplatky občanů a organizací, dotace ze státního rozpočtu a rozpočtů národních výborů vyššího stupně, určované na základě dlouhodobě platných pravidel, jakož i další příjmy stanovené zákonem. Národní výbory samostatně rozhodují o užití svých příjmů s výjimkou případů stanovených zákonem. (4) Národní výbory stanoví místní daně a poplatky. Zákony zemských sněmů stanoví meze a způsob ukládání místních daní a poplatků, jakož i způsob zřizování a nakládání s fondy národních výborů. Čl. 227 Jako orgány státní moci a státní správy a ve věcech odborného řízení školských, kulturních, zdravotnických a sociálních organizací a zařízení jsou národní výbory vázány též usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy a národních výborů vyššího stupně. Čl. 228 (1) Národní výbory se skládají z poslanců. Zasedání národního výboru se koná nejméně čtyřikrát ročně a volí své předsednictvo. Zasedání je veřejné.

(2) Práva a povinnosti poslanců národních výborů a znění poslaneckého slibu stanoví zákony zemských sněmů. (3) Národní výbory si vytvářejí komise, radu a další orgány, které jsou národnímu výboru odpovědné a jím odvolatelné. (4) Národní výbor volí komise jako své iniciativní a kontrolní orgány pro jednotlivá odvětví nebo úseky své činnosti. V případech stanovených zákonem národní rady vykonávají komise též státní správu. (5) Rada je výkonným orgánem národního výboru s všeobecnou působností. Rada zejména řídí, organisuje a sjednocuje činnost ostatních výkonných orgánů národního výboru. (6) Odbory národních výborů vykonávají státní správu v jednotlivých odvětvích nebo úsecích činnosti národního výboru. (7) Zákon zemského sněmu stanoví, které orgány národního výboru se volí tajným hlasováním a do kterých orgánů národního výboru mohou být voleni občané, kteří nejsou jeho poslanci, a které funkce jsou neslučitelné s funkcí poslance národního výboru. Čl. 229 (1) Národní výbory vyvíjejí svoji činnost za stálé a účinné účasti občanů. Národní výbory zapojují občany v nejširší míře do správy státu a využívají jejich zkušeností, pravidelně informují občany o své činnosti a dbají veřejného mínění. (2) Zákony zemských sněmů stanoví, které zásadní otázky svých územních obvodů jsou povinny národní výbory předložit k rozhodnutí hlasováním občanů. Čl. 230 Národní výbory plní své úkoly v součinnosti s orgány Národní fronty, politickými stranami, společenskými a zájmovými organizacemi, s podniky a jinými organizacemi a jejich pracovními kolektivy ve svém územním obvodu. Zabývají se jejich podněty a projednávají s nimi záměry rozvoje územního obvodu a jejich podílu na jeho uskutečňování. Čl. 231 Národní výbory mohou k plnění svých úkolů vydávat pro své územní obvody obecně závazná nařízení. Čl. 232 Stupně a druhy národních výborů, jejich působnost a organisaci stanoví zákony zemských sněmů. HLAVA JEDENÁCTÁ Ochrana ústavnosti Čl. 233 Soudními orgány ochrany ústavnosti jsou Ústavní soud Moravskoslezské republiky, Ústavní soud země Moravské a Ústavní soud země Slezské. Ústavní soud Moravskoslezské republiky Čl. 234 Ústavní soud Moravskoslezské republiky: a) posuzuje soulad zákonů Spolkového shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s b) Ústavou a ústavními zákony; c) posuzuje soulad zákonů zemských sněmů a zákonných opatření jejich předsednictev s Ústavou a ústavními zákony Spolkového shromáždění;

d) rozhoduje o souladu nařízení vlády Moravskoslezské republiky a obecně závazných právních předpisů spolkových ministerstev a ostatních spolkových ústředních orgánů státní správy, jakož i o souladu nařízení zemských vlád a obecně závazných práních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy zemí s Ústavou, ústavními zákony a zákony Spolkového shromáždění. Čl. 235 (1) Ústavní soud Moravskoslezské republiky předkládá stanoviska podle čl. 234, písm. a) Spolkovému shromáždění, které do 6 měsíců rozhodne o zrušení nebo změně zákona nebo zákonného opatření předsednictva Spolkového shromáždění anebo o jeho ponechání v platnosti. (2) Ústavní soud Moravskoslezské republiky předkládá stanoviska podle čl. 234, písm. b) příslušnému zemskému sněmu, který do 6 měsíců rozhodne o zrušení nebo změně zákona nebo zákonného opatření předsednictva zemského sněmu anebo o jeho ponechání v platnosti. Čl. 236 (1) Zjistí-li Ústavní soud Moravskoslezské republiky nesoulad mezi předpisy uvedenými v čl. 234, písm. c), vysloví, že se pozastavuje účinnost dotčených předpisů, jejich části, popřípadě některých ustanovení. (2) Příslušné orgány jsou povinny do 6 měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního soudu Moravskoslezské republiky dát dotčené předpisy do souladu s Ústavou, ústavními zákony a zákony Spolkového shromáždění. Neučiní-li tak, pozbývají dotčené předpisy, jejich část, popřípadě některá ustanovení platnost po 6 měsících od vyhlášení nálezu. (3) Nálezy Ústavního soudu Moravskoslezské republiky se vyhlašují obdobně jako zákony. Čl. 237 (1) Ústavní soud Moravskoslezské republiky posuzuje z podnětu Spolkového shromáždění nebo jeho předsednictva soulad návrhu zákona Spolkového shromáždění nebo zákonného opatření jeho předsednictva s Ústavou, ústavním zákonem nebo zákonem Spolkového shromáždění. (2) Ústavní soud Moravskoslezské republiky z podnětu zemského sněmu nebo jeho předsednictva posuzuje soulad návrhu zákona zemského sněmu nebo zákonného opatření jeho předsednictva s Ústavou, ústavním zákonem nebo zákonem Spolkového shromáždění. Čl. 238 (1) Ústavní soud Moravskoslezské republiky předkládá předsednictvu Spolkového shromáždění návrhy a stanoviska v otázkách výkladu Ústavy, ústavních zákonů a zákonů Spolkového shromáždění. (2) Ústavní soud Moravskoslezské republiky může dávat podněty ke zdokonalování právního řádu Moravskoslezské republiky. (1) (2) (3) (4)

Čl. 239 Ústavní soud Moravskoslezské republiky se skládá z 6 soudců. Tři soudci jsou voleni z občanů země Moravské a tři soudci jsou voleni z občanů země Slezské. Soudcem Ústavního soudu Moravskoslezské republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Spolkového shromáždění, dosáhl věku 30 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 5 let činný v právnickém povolání. Je-li předsedou Ústavního soudu Moravskoslezské republiky občan země Moravské, zvolí se místopředsedou občan země Slezské, nebo naopak. Členy Ústavního soudu Moravskoslezské republiky volí Spolkové shromáždění na 10 let.

Čl. 240 (1) Funkce soudce Ústavního soudu Moravskoslezské republiky je neslučitelná s funkcí poslance a s členstvím ve vládě. (2) Zákon Spolkového shromáždění může stanovit neslučitelnost výkonu funkce soudce Ústavního soudu Moravskoslezské republiky s výkonem určitých povolání. Čl. 241 Soudci Ústavního soudu Moravskoslezské republiky jsou při rozhodování nezávislí a jsou vázáni pouze Ústavou, ústavními zákony a zákony Spolkového shromáždění. Čl. 242 (1) Soudci Ústavního soudu Moravskoslezské republiky mají imunitu jako poslanci Spolkového shromáždění. (2) Souhlas ke stíhání soudce Ústavního soudu Moravskoslezské republiky dává Spolkové shromáždění. Čl. 243 Soudce Ústavního soudu Moravskoslezské republiky se může své funkce vzdát. Spolkové shromáždění ho může odvolat na základě kárného řízení nebo na základě rozsudku v trestní věci. Spolkové shromáždění může soudce Ústavního soudu odvolat i v případě, jestliže se nezúčastňuje jednání soudu déle než jeden rok. Čl. 244 Podrobnosti o působnosti a organisaci Ústavního soudu Moravskoslezské republiky a způsob řízení před ním stanoví zákon Spolkového shromáždění. Čl. 245 Dojde-li soud nebo jiný státní orgán při své činnosti k pochybnosti o souladu právního předpisu uvedeného v čl. 234, písm. c) s Ústavou, ústavními zákony a zákony Spolkového shromáždění, oznámí to ústavnímu soudu. Ústavní soud země Moravské a Ústavní soud země Slezské Čl. 246 Ústavní soud republiky: a) rozhoduje o souladu zákonů zemského sněmu a zákonných opatření předsednictva zemského sněmu s ústavními zákony zemského sněmu, b) rozhoduje o souladu nařízení zemské vlády a ostatních právních předpisů ústředních orgánů státní správy země s ústavními zákony zemského sněmu, zákony zemského sněmu a zákonnými opatřeními předsednictva zemského sněmu. Čl. 247 (1) Jestliže ústavní soud země svým nálezem potvrdí, že je nesoulad mezi právními předpisy ve smyslu čl. 246, pozbývají dotčené předpisy, jejich části, popřípadě některá jejich ustanovení účinnosti vyhlášením nálezu podle odst. 2. Orgány, které tyto předpisy vydaly, jsou povinny je do 6 měsíců od vyhlášení nálezu uvést do souladu s ústavními zákony zemského sněmu, popřípadě zákony zemského sněmu nebo zákonnými opatřeními předsednictva zemského sněmu. Neučiní-li tak, pozbývají takové předpisy, jejich části nebo ustanovení platnosti uplynutím této lhůty. (2) Nález ústavního soudu země se vyhlásí v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů zemského sněmu.

Čl. 248 (1) Ústavní soud republiky rozhoduje kompetenční spory a) mezi zemským sněmem, předsednictvem zemského sněmu a zemskou vládou, b) mezi ústředními orgány státní správy země a národními výbory v otázkách jejich působnosti stanovené zákonem. (2) V pochybnosti o kompetenci ústavního soudu země rozhoduje Ústavní soud Moravskoslezské republiky. Čl. 249 Ústavní soud země zaujímá stanoviska k otázkám souladu návrhů zákonů a jiných právních předpisů ve smyslu ustanovení čl. 246, jestliže ho o to požádá zemský sněm. Čl. 250 (1) Ústavní soud země rozhoduje o ústavních stížnostech proti opatřením, rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánů veřejné moci, jestliže stěžovatel tvrdí, že jimi byly porušeny jeho práva zaručené touto Ústavou nebo jiným ústavním zákonem anebo mezinárodními smlouvami, které jsou v zemi bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Podmínky stanoví zákon. (2) Ústavní soud země rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo politického hnutí nebo jiná rozhodnutí týkající se jejich činnosti jsou v souladu s ústavními a jinými zákony. Podmínky stanoví zákon. (1)

(2) (3) (4) (5) (6)

Čl. 251 Ústavní soud země zahajuje řízení podle čl. 246, 248 písm. a) a čl. 249, podá-li návrh a) předsednictvo zemského sněmu, b) zemský sněm, c) zemská vláda, d) soud v souvislosti se svou rozhodovací činností. Řízení podle čl. 246 zahajuje ústavní soud země též, podá-li návrh jedna pětina poslanců zemského sněmu. V případech uvedených v čl. 248 odst. 1 písm. b) zahajuje ústavní soud země řízení na základě návrhu národního výboru. V případech uvedených v čl. 250 odst. 1 zahajuje ústavní soud země řízení na základě ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby za podmínek stanovených zákonem. V případech uvedených v čl. 250 odst. 2 zahajuje ústavní soud země řízení na návrh toho, kdo je oprávněn jednat za politickou stranu nebo hnutí, které jsou rozhodnutím dotčeny. Proti rozhodnutí ústavního soudu země se lze odvolat na Ústavní soud Moravskoslezské republiky.

Čl. 252 (1) Ústavní soud země se skládá z šesti soudců. (2) Soudce ústavního soudu země jmenuje zemský sněm z osob navržených předsednictvem zemského sněmu, zemskou vládou a národními výbory na dobu 10 let. (3) Složení ústavního soudu země se obnovuje z jedné třetiny každé čtyři roky. (4) Pro první jmenování po účinnosti této Ústavy zemský sněm jmenuje třetinu soudců na dvanáct let, třetinu na osm let a třetinu na čtyři roky. (5) Soudcem může být občan volitelný do národní rady, který dosáhl věku 30 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 5 let činný v právnickém povolání. Čl. 253 (1) Předsedu a místopředsedu ústavního soudu země jmenuje zemský sněm.

(2) Uvolní-li se místo soudce ústavního soudu země, jmenuje zemský sněm na zbytek funkčního období jeho nástupce; ustanovení čl. 252 platí obdobně. (3) Soudci ústavního soudu země skládají tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost základních práv a svobod, budu se řídit ústavou a ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně.“ (4) Složením slibu se soudce ujímá své funkce. Čl. 254 (1) Ústavní soud země rozhoduje v plénu nebo v tříčlenných senátech. (2) V senátech rozhoduje ústavní soud země o ústavních stížnostech podle čl. 250 odst. 1. V ostatních věcech rozhoduje v plénu. Čl. 255 (1) Soudce ústavního soudu země nelze trestně stíhat ani ho vzít do vazby bez souhlasu ústavního soudu země. Odepře-li ústavní soud země souhlas k trestnímu stíhání, je trestní stíhání navždy vyloučeno. (2) Zákon stanoví, v kterých případech nelze soudce stíhat pro přestupek nebo obdobné protiprávní jednání bez souhlasu ústavního soudu země. (3) Byl-li soudce přistižen a zadržen při trestném činu, příslušný orgán je povinen to ihned oznámit předsedovi ústavního soudu země. Byl-li soudce vzat do vazby, je soud povinen to ihned oznámit předsedovi ústavního soudu země; soudce musí být z vazby ihned propuštěn, jestliže ústavní soud země odmítl souhlas k dalšímu trvání vazby, nebo jestliže do 14 dnů o tom nerozhodl. (4) Kárnou odpovědnost soudců upravuje zákon. (5) Soudce může odepřít výpověď o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být soudcem. Čl. 256 (1) Funkce soudce ústavního soudu země je neslučitelná s funkcí poslance zemského sněmu, předsedy nebo člena zemské vlády a s jakoukoliv jinou veřejnou funkcí, jakož i s funkcí v politické straně nebo hnutí. (2) Soudci vykonávají svou funkci jako povolání. Výkon této funkce není slučitelný s jinou výdělečnou činností, kromě činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. (3) Dnem, kdy se soudce ujímá své funkce, zaniká jeho poslanecký mandát v zemském sněmu, funkce předsedy nebo člena zemské vlády nebo jiná veřejná funkce, jakož i funkce v politické straně nebo hnutí. Čl. 257 (1) Soudce ústavního soudu země se může své funkce vzdát. (2) Zemský sněm může soudce odvolat na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku pro úmyslný trestný čin. (3) Zemský sněm může soudce odvolat i v případě, že to navrhne nebo ústavní soud země vzhledem k výsledkům kárného řízení, které bylo proti soudci vedeno, nebo protože se soudce více než jeden rok nezúčastňuje jednání ústavního soudu země. Čl. 258 Organizaci ústavního soudu země a řízení před ním upravuje zákon zemského sněmu.

HLAVA DVANÁCTÁ Soudy, prokuratura, hospodářská arbitráž a advokacie Soudy Čl. 259 Soudy chrání společenské zřízení i práva a oprávněné zájmy občanů, státu i organizací. Svou činností působí k zachování Ústavy, zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů a k plnění povinností státu, organizací a občanů. (1) (2) (3) (4)

Čl. 260 Soudnictví v Moravskoslezské republice vykonávají volené a nezávislé soudy. Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud Moravskoslezské republiky, zemské soudy, krajské a okresní soudy a soudy vojenské. Ustanovení týkající se krajských a okresních soudů se vztahují též na soudy se stejnou působností, avšak jinak označené. Zákon stanoví, která rozhodnutí správních orgánů přezkoumávají soudy.

Čl. 261 (1) Nejvyšším soudním orgánem v Moravskoslezské republice je Nejvyšší soud Moravskoslezské republiky, který sleduje rozhodování zemských soudů, dozírá na zákonnost rozhodování všech soudů a zabezpečuje jeho správnost a jednotnost: a) rozhodováním o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vojenských soudů a proti rozhodnutím zemských soudů ve věcech přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů; b) rozhodováním o stížnostech pro porušení zákona proti rozhodnutí zemských soudů a vojenských soudů; c) zaujímáním stanovisek k zajištění správného a jednotného výkladu zákonů. (2) Nejvyšší soud Moravskoslezské republiky dále rozhoduje o uznání a výkonu rozhodnutí cizozemských soudů na území Moravskoslezské republiky, v případech stanovených zákony o řízení před soudy a před státními notářstvími určuje příslušnost soudů a státních notářství a rozhoduje kompetenční spory; přezkoumává zákonnost rozhodnutí spolkových ústředních orgánů státní správy. (3) Nejvyšším soudním orgánem země je zemský soud. Zemský soud dozírá na zákonnost rozhodování všech ostatních soudů země a přezkoumává zákonnost rozhodnutí ústředních orgánů státní správy v zemi. Čl. 262 (1) Soudy rozhodují zpravidla v senátech. (2) Zákon upravující řízení před soudy stanoví, u kterých senátů a v kterých věcech se účastní rozhodování soudci z lidu a v kterých věcech rozhoduje jediný soudce. Jako jediný soudce může rozhodovat pouze soudce z povolání. Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů rozhodují soudy v senátech složených ze soudců z povolání. (3) Soudci z povolání a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni. (4) Soudem prvního stupně je zpravidla okresní soud. Čl. 263 (1) Soudce Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky zvolí Spolkové shromáždění zpravidla ze stejného počtu občanů země Moravské a země Slezské. (2) Je-li předsedou Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky zvolen občan země Moravské, zvolí se místopředsedou občan země Slezské, nebo naopak.

(3) Soudci z lidu krajských a okresních soudů jsou voleni národními výbory. Volby soudců z lidu vojenských soudů upraví zákon. (4) Soudci z povolání jsou voleni na 10 let, soudci z lidu jsou voleni na 5 let. Čl. 264 (1) Soudci mohou být odvolání orgánem, který je zvolil, pro porušování soudcovských povinností na návrh Nejvyššího soudu Moravskoslezské republiky nebo příslušného zemského soudu. (2) Podmínky odvolání a jiného způsobu zániku funkce soudce před skončením volebního období stanoví zákon. Čl. 265 (1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí, rozhodují nestranně a jsou vázáni jedině právním řádem a jsou povinni jej vykládat v souladu s právním vědomím. (2) Zasahování jiných orgánů, organizací a občanů do nezávislosti soudů je nepřípustné a stíhá se podle zákona. (1) (2) (3) (4) (5)

Čl. 266 V řízení postupují soudy tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a při svém rozhodování z něho vycházejí. Jednání před všemi soudy je zásadně ústní a veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Obviněnému se zajišťuje právo obhajoby. Řízení před soudy upravuje zákon. Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně. Státní notářství

Čl. 267 (1) Státní notářství rozhoduje ve vyhrazených občanskoprávních a jiných věcech, ověřuje právně významné skutečnosti a poskytuje právní pomoc v oblasti své činnosti. (2) Státní notáři jsou při rozhodování nezávislí a jsou vázáni jedině právním řádem. Prokuratura Čl. 268 (1) Prokuratura chrání zákonnost tím, že vykonává dozor nad zachováváním zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů ministerstvy a ostatními orgány státní správy, národními výbory, hospodářskými a jinými organizacemi. (2) Prokuratura dozírá na to, aby trestné činy a přečiny byly zjištěny a objasněny a stíhá jejich pachatele. Čl. 269 (1) Prokurátoři činí opatření k nápravě a obnově porušených práv a k uplatnění odpovědnosti za porušení zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů. (2) Každý má právo žádat prokurátora o uplatnění prokurátorského dozoru nad rozhodnutím orgánů a organizací z hlediska dodržení zákonnosti a o prokurátorské opatření k odstranění zjištěného porušení právních předpisů. O vyřízení žádosti musí být ten, kdo ji podal, vyrozuměn. (3) Práva a povinnosti prokurátora v řízení před soudem a hospodářskou arbitráží stanoví zákon.

Čl. 270 Prokurátoři jsou ze své činnosti vázáni právním řádem a jsou podřízeni jedině vyšším orgánům prokuratury. Zasahování jiných orgánů, organizací a občanů do činnosti prokurátorů je nepřípustné a trestá se podle zákona. Čl. 271 (1) Soustavu prokuratury tvoří Generální prokuratura Moravskoslezské republiky, vojenská prokuratura, Moravská zemská prokuratura, Slezská zemská prokuratura a nižší orgány prokuratury, které stanoví zákon. (2) V čele Generální prokuratury Moravskoslezské republiky stojí generální prokurátor Moravskoslezské republiky. V čele zemských prokuratur stojí zemští prokurátoři. Čl. 272 (1) Jestliže generálním prokurátorem Moravskoslezské republiky zvolilo Spolkové shromáždění občana země Moravské, jmenuje generální prokurátor svým náměstkem občana země Slezské, nebo naopak. (2) Generální prokurátor Moravskoslezské republiky je odpovědný Spolkovému shromáždění. (3) Zemský prokurátor je odpovědný zemskému sněmu. Zemský sněm může zemského prokurátora odvolat i bez návrhu generálního prokurátora Moravskoslezské republiky. Čl. 273 (1) Orgány Generální prokuratury Moravskoslezské republiky a vojenských prokuratur jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi Moravskoslezské republiky. Generální prokurátoři jsou mu podřízeni při výkonu dozoru nad zachováváním zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů vydávaných orgány Moravskoslezské republiky. (2) Orgány prokuratury v zemích jsou podřízeny zemskému prokurátorovi. Generálnímu prokurátorovi jsou podřízeni ve výjimečných případech stanovených zákonem. Čl. 274 (1) Generální prokurátor Moravskoslezské republiky a zemští prokurátoři jsou voleni na 5 let. (2) Generální prokurátor Moravskoslezské republiky a zemský prokurátor mohou tutéž funkci vykonávat nejvýše dvakrát po sobě. Hospodářská arbitráž Čl. 275 (1) Hospodářská arbitráž rozhoduje hospodářské spory a vykonává další činnost v rozsahu, který stanoví zákon Spolkového shromáždění. (2) Při svém rozhodování se orgány hospodářské arbitráže řídí právním řádem a vycházejí při jeho uplatňování ze zásad hospodářské politiky Moravskoslezské republiky. Čl. 276 (1) Orgány hospodářské arbitráže jsou Státní arbitráž Moravskoslezské republiky, Státní arbitráž země Moravské a Státní arbitráž země Slezské a nižší orgány hospodářské arbitráže, které stanoví zákon. (2) Hlavní arbitr Moravskoslezské republiky a hlavní arbitři zemí jsou voleni na 5 let. Hlavní arbitr Moravskoslezské republiky a hlavní arbitři zemí mohou tutéž funkci vykonávat nejvýše dvakrát po sobě.

Advokacie Čl. 277 (1) Advokáti poskytují právní pomoc občanům, organizacím a jiným právním subjektům. (2) Advokáti se k plnění svých úkolů sdružují v nestátních samosprávných organizacích. Zprávy o stavu zákonnosti Čl. 278 (1) Nejvyšší soud Moravskoslezské republiky a generální prokurátor Moravskoslezské republiky předkládají Spolkovému shromáždění zprávy o stavu zákonnosti. (2) Zemský soud a zemský prokurátor předkládají zemskému sněmu zprávy o stavu zákonnosti. HLAVA TŘINÁCTÁ Státní symboly Moravskoslezské republiky a zemí Čl. 279 (1) Státní znak Moravskoslezské republiky tvoří v modrém štítu zlatě a červeně šachovaná, napravo hledící rozkřídlená orlice, se zlatou korunkou na hlavě, se zlatým zobcem, zlatými pařáty a s červeným jazykem. (2) Státní znak země Moravské je shodný se státním znakem Moravskoslezské republiky. (3) Státní znak země Slezské je v zlatém poli černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí. (4) Vyobrazení státního znaku Moravskoslezské republiky je v příloze č. 1. (5) Vyobrazení státního znaku země Slezské je v příloze č. 2. (1) (2) (3) (4) (5)

Čl. 280 Státní vlajka Moravskoslezské republiky se skládá ze vrchního pole zlatého a spodního pole červeného. Uprostřed je státní znak Moravskoslezské republiky. Státní vlajka země Moravské je shodná se státní vlajkou Moravskoslezské republiky. Státní vlajka země Slezské se skládá ze vrchního pole černého a spodního pole zlatého. Uprostřed je státní znak země Slezské. Vyobrazení státní vlajky Moravskoslezské republiky je v příloze č. 3. Vyobrazení státní vlajky země Slezské je v příloze č. 4.

Čl. 281 (1) Státní hymnou Moravskoslezské republiky je první sloka písně „Moravo, Moravo“ a první sloka písně „Slezská vlasti“. (2) Státní hymnou země Moravské je píseň „Jsem Moravan“. (3) Státní hymnou země Slezské je píseň „Slezská vlasti“. Čl. 282 Státní symboly Moravskoslezské republiky se používají po boku státních symbolů země Moravské a země Slezské. Čl. 283 (1) Podrobnosti o státních symbolech Moravskoslezské republiky, jakož i pravidla jejich používání stanoví zákon. (2) Podrobnosti o státních symbolech země Moravské, jakož i pravidla jejich používání stanoví zákon Moravského zemského sněmu. (3) Podrobnosti o státních symbolech země Slezské, jakož i pravidla jejich používání stanoví zákon Slezského zemského sněmu.

Čl. 284 (1) Hlavním městem Moravskoslezské republiky a pravidelným sídlem jejích nejvyšších orgánů je Olomouc. Postavení Olomouce jako hlavního města Moravskoslezské republiky stanoví zákon Spolkového shromáždění. (2) Hlavním městem země Moravské a pravidelným sídlem jejích nejvyšších orgánů je Brno. (3) Hlavním městem země Slezské a pravidelným sídlem jejích nejvyšších orgánů je Opava. (4) Postavení hlavních měst zemí a zvláštní úpravu působnosti a organizace jejich národních výborů stanoví zákony zemských sněmů. HLAVA ČTRNÁCTÁ Ustanovení obecná, přechodná a závěrečná Čl. 285 (1) Ústavu lze měnit pouze ústavním zákonem Spolkového shromáždění a zemských sněmů. (2) Spolkové shromáždění rozhoduje o změně Ústavy po schválení této změny zemskými sněmy. (3) Předsednictvo Spolkového shromáždění vyhlásí po každé změně Ústavy její úplné znění. Čl. 286 (1) Zákony Spolkového shromáždění, zákony zemských sněmů ani jiné obecně závazné právní předpisy orgánů Moravskoslezské republiky a zemí nesmějí odporovat Ústavě a ústavním zákonům. (2) Výklad a používání zákonů musí být v souladu s Ústavou a s ústavními zákony. Výklad a používání jiných obecně závazných právních předpisů musí být v souladu s Ústavou, ústavními zákony a zákony. Čl. 287 Zákon schválený hlasováním všeho lidu se podepisuje a vyhlašuje stejně jako zákon Spolkového shromáždění nebo zákon zemského sněmu. Čl. 288 Rozhodnutí soudů, prokuratury, státních notářství, hospodářské arbitráže, jakož i národních výborů a ostatních orgánů státní správy ve správním řízení jsou platná a vykonatelná v celé Moravskoslezské republice. Čl. 289 (1) Zákony a jiné obecně závazné právní předpisy platné v den, kdy tato Ústava nabývá účinnosti, zůstávají i nadále v platnosti. Pokud jsou tyto zákony a jiné obecné závazné předpisy nebo jejich jednotlivá ustanovení v rozporu s touto Ústavou, platí ustanovení této Ústavy. (2) Pokud dosavadní zákony a jiné obecně závazné právní předpisy upravují věci, které patřily do působnosti Moravskoslezské republiky a podle této Ústavy patří do působnosti zemí, platí až do doby, než budou nahrazeny zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy zemí. (3) Pokud dosavadní zákony a jiné obecně závazné právní předpisy upravují věci, které patřily do působnosti zemí a podle této Ústavy patří do působnosti Moravskoslezské republiky, platí až do doby, než budou nahrazeny zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy Moravskoslezské republiky.

Čl. 290 Ústavní orgány Moravskoslezské republiky a zemí zvolené nebo jmenované podle dosavadních ústavních předpisů vykonávají funkce podle této Ústavy. (1) (2) (3) (4)

Čl. 291 Pravomoci prezidenta Moravskoslezské republiky vykonává do složení slibu nového prezidenta Moravskoslezské republiky, který bude zvolen nově zvoleným Spolkovým shromážděním na prvém zasedání, předseda vlády Moravskoslezské republiky. Vláda Moravskoslezské republiky zvolená podle dosavadních ústavních zákonů a ústavních dekretů zůstává ve funkci podle této Ústavy. Vykonává svou funkci až do jmenování nové vlády Moravskoslezské republiky. Nově zvolené Spolkové shromáždění na prvém zasedání zvolí předsedu, místopředsedu a další soudce ústavního soudu Moravskoslezské republiky, generálního prokurátora Moravskoslezské republiky a hlavního arbitra Moravskoslezské republiky. President republiky vyhlásí první volby do zastupitelských sborů hned, jakmile to bude možné. Do té doby vydává zákonná opatření obdobně jako předsednictvo Spolkového shromáždění. Po zvolení zastupitelských sborů toto právo zaniká. Čl. 292 Zrušují se veškeré dosavadní ústavní zákony. Čl. 293 Tato ústava nabývá platnosti dne 15. července 2019. Šťasten v. r.