Zákon o kolektivních pracovních sporech (33/2019 ZRM)

ZÁKONÍK REPUBLIKY MORAVSKOSLEZSKÉ Ročník 2019 Vyhlášeno: 3. 7. 2019 Obsah dokumentu je právně závazný.

33 ZÁKON ze dne 3. července 2019 o kolektivních pracovních sporech Lid Moravskoslezské republiky se usnesl na tomto zákoně: §1 Kolektivní pracovní spory (1) Tento zákon upravuje řešení kolektivních pracovních sporů, jejichž předmětem jsou sociální nebo ekonomické nároky a požadavky, popřípadě podmínky činnosti pracovního kolektivu, vzniklé při plnění jeho úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (dále jen "kolektivní spory").

(2) Kolektivní spory podle tohoto zákona nejsou spory o plnění závazků vyplývajících z kolektivní smlouvy a spory mezi organizací a pracovníkem o nároky z pracovního poměru nebo obdobného vztahu, jejichž projednávání a rozhodování je upraveno zvláštními předpisy. §2 Účastníci kolektivního sporu (1) Účastníkem kolektivního sporu je pracovní kolektiv organizace, popřípadě pracovní kolektiv organizační jednotky organizace, v níž působí odborový orgán mající právní subjektivitu (dále jen "pracovní kolektiv"). Pracovní kolektiv v kolektivním sporu zastupuje a jeho jménem jedná příslušný orgán odborového hnutí působící v organizaci.

(2) Organizace je účastníkem kolektivního pracovního sporu, spadá-li uspokojení uplatňovaných nároků, požadavků či vytvoření podmínek činnosti pracovního kolektivu do její působnosti. Jinak je účastníkem kolektivního sporu též orgán nadřízený organizaci. §3 Předcházení kolektivním pracovním sporům Vedoucí pracovníci organizace jsou povinni vytvářet podmínky pro uspokojování oprávněných zájmů, sociálních a ekonomických nároků a požadavků pracovních kolektivů a tím předcházet vzniku sporů. Přitom úzce spolupracují se společenskými organizacemi, zejména s odborovými hnutími a organizacemi mládeže.

§4 Řešení kolektivních sporů Vznikne-li kolektivní spor, jsou jeho účastníci povinni zahájit bez zbytečného odkladu jednání tak, aby došlo v době co nejkratší k vyřešení kolektivního sporu; přitom postupují v součinnosti s orgánem nadřízeným organizaci a příslušným vyšším orgánem odborového hnutí, popřípadě s příslušnými orgány státní správy. Dohodnuté závěry nesmí být v rozporu s právními předpisy nebo zájmy společnosti.

(1) (2) (3)

(4) (5)

§5 Smírčí komise Nedojde-li k vyřešení kolektivního sporu jednáním, projedná jej ve smírčím řízení komise, složená ze zástupců účastníků kolektivního sporu. Každý z účastníků může určit nejvýše tři členy smírčí komise.

Smírčí komise je povinna přizvat k jednání zástupce příslušného vyššího orgánu odborového hnutí a zástupce orgánu nadřízeného organizaci, pokud tento orgán není sám účastníkem kolektivního sporu.

Smírčí komise musí být ustavena do tří pracovních dnů ode dne, kdy jeden z účastníků kolektivního sporu navrhne provedení smírčího řízení. Smírčí řízení musí být ukončeno nejpozději do 15 pracovních dnů po vytvoření smírčí komise; pokud se její členové nedohodnou jinak.

Kolektivní spor je ve smírčím řízení vyřešen přijetím závěrů, schválených účastníky kolektivního sporu; jinak je smírčí řízení bezvýsledné.

Dohodnuté závěry nesmí být v rozporu s právními předpisy.

§6 V organizacích, kde působí orgány samosprávy pracujících, se rada pracovního kolektivu podílí na předcházení kolektivních sporů (§ 3), jejich řešení (§ 4) a smírčím řízení (§ 5). §7 Přerušení práce K prosazení nároků a požadavků, které jsou předmětem kolektivního sporu (§ 1 odst. 1) může pracovní kolektiv použít jako výjimečný prostředek přerušení práce (dále je "stávka"). §8 (1) Stávka může být vyhlášena, jen pokud příslušný orgán odborového hnutí navrhl provedení smírčího řízení a druhý účastník ustavení smírčí komise zmařil; popřípadě smírčí řízení bylo bezvýsledné a anebo nejsou-li plněny závěry přijaté smírčí komisí.

(2) Stávku může vyhlásit příslušný orgán odborového hnutí působící v organizaci jestliže s ní souhlasí většina příslušného pracovního kolektivu, a to jen v případě, kdy ke stávce dal předchozí souhlas příslušný vyšší orgán odborového hnutí.

(3) Stávka musí být vyhlášena nejméně 7 pracovní dnů před jejím zahájením a o jejím vyhlášení a důvodech musí být současně písemně vyrozuměn vedoucí organizace.

a) b) c) d)

§9 Není přípustná stávka zaměřená na změny státního a společenského zřízení, spočívající v obsazení objektů organizace s cílem zabránit jejich dalšímu provozu, příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, příslušníků sborů požární ochrany včetně pracovníků závodních jednotek požární ochrany a členů záchranných sborů, zřízených podle zvláštních předpisů pro rizikové pracoviště, pracovníků obranného průmyslu, obsluhujících naváděcí nebo zabezpečovací zařízení v dopravě, obsluhujících zařízení v jaderných elektrárnách nebo v jiných zařízeních se

štěpným materiálem, obsluhujících provozní zařízení rozvodů, plynovodů nebo chemických výrob; e) pracovníků zabezpečujících zásobování obyvatelstva základními potravinami /jejich výrobu, skladování, zásobování/, elektrickou energií, vodou, teplem, plynem, f) pracovníků spojů g) pracovníků zdravotnických zařízení nebo zařízení sociální péče, h) pracovníků státních orgánů a bankovnictví, i) pracovníků MSD a železničních organizací, j) pracovníků zajišťujících pravidelnou městskou hromadnou dopravu a leteckou; silniční a vodní dopravu.

Při řešení kolektivních sporů se v těchto případech postupuje podle § 3 - 6.

a) b) c) d)

§ 10 Nesmí být dále vyhlášena, popřípadě musí být ukončena stávka v případě branné pohotovosti státu, v oblastech postiženými živelnými událostmi, v kterých byla příslušnými státními orgány vyhlášena mimořádná opatření, jestliže soud rozhodne, že stávka není v souladu s tímto zákonem, v jejímž průběhu klesl počet jejích účastníků pod polovinu počtu všech členů pracovního kolektivu.

§ 11 Stávka je ukončena, rozhodl-li o tom orgán odborového hnutí, který stávku vyhlásil; o ukončení stávky vyrozumí bez zbytečného odkladu vedoucího organizace. § 12 (1) Účastník kolektivního sporu, národní výbor a prokurátor mohou podat k soudu návrh na určení, zda stávka byla vyhlášena nebo pokračuje v souladu s tímto zákonem.

(2) K rozhodnutí je příslušný krajský soud; v jehož obvodu má sídlo organizace, která je účastníkem kolektivního sporu.

(3) Proti rozhodnutí soud u není přípustné odvolání. § 13 Orgán odborového hnutí, který stávku vyhlásil, je povinen poskytnout vedoucímu organizace součinnost při zabezpečování ochrany majetku před poškozením, ztrátou, zničením nebo zneužitím a při zabezpečení nezbytné činnosti a provozu zařízení, u nichž to vyžaduje jejich charakter nebo účel, zejména s ohledem na bezpečnost, zdraví nebo možnost vzniku škody. § 14 Státní orgány poskytnou organizaci potřebnou součinnost v případě stávky, která byla vyhlášena nebo v níž je pokračováno v rozporu s tímto zákonem; v případě bránění ve výkonu práce a v případě uvedeném v předchozím ustanovení. § 15 Pracovněprávní nároky (1) Účast na stávce, která byla vyhlášena a proběhla v souladu s tímto zákonem, se posuzuje jako omluvená nepřítomnost v práci; za tuto dobu nepřísluší pracovníku mzda ani náhrada mzdy.

(2) Účast na stávce, která byla vyhlášena nebo pokračovala v rozporu s tímto zákonem, se posuzuje jako neomluvená nepřítomnost v práci.

(3) Mzdové nároky pracovníků, kteří se nezúčastní stávky, ale v důsledku stávky nemohou konat práci, jako i pracovníků konajících činnosti podle § 13 se řídí ustanoveními zákoníku

práce o mzdě při výkonu jiné práce, popřípadě o náhradě mzdy při překážce v práci na straně organizace.

(1) (2) (3)

(4)

§ 16 Nároky ze sociálního a nemocenského zabezpečení Po dobu trvání stávky nenáleží jejím účastníkům nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny, pokud podmínky stanovené předpisy o nemocenském zabezpečení pro poskytování těchto dávek byly splněny v době účasti na stávce.

Nárok na dávky uvedené v odstavci 1 vzniká nejdříve dnem následujícím po ukončení stávky, trvají-li stanovené podmínky, které byly splněny až v době stávky, k tomuto dni.

Pro účely důchodového zabezpečení se považuje účast na stávce, která byla vyhlášena a proběhla v souladu s tímto zákonem, za výkon práce a dobu zaměstnání. Doba účasti na takové stávce se vylučuje při výpočtu průměrného měsíčního výdělku a započítává se jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie; pokud však účastník této stávky vykonával podle § 13 tohoto zákona práci zařazenou do I. (II.) pracovní kategorie, započítává se doba výkonu těchto prací do I. (II.) pracovní kategorie za podmínek stanovených předpisy důchodového zabezpečení.

Při zjišťování výše příjmů pro poskytnutí dávek a služeb sociální péče sociálně potřebným občanům se nepřihlíží ke ztrátě nebo poklesu příjmů z důvodů účasti na stávce.

§ 17 (1) Úraz, který utrpěl účastník stávky, se nepovažuje za pracovní úraz, s výjimkou případů úrazu utrpěného při činnostech uvedených v § 13.

(2) Práva a povinnosti účastníků stávky vyplývající z jiných něž pracovněprávních vztahů nejsou účastí na stávce dotčeny, pokud tento zákon nestanoví jinak. § 18 Kolektivní spory v družstvech Řešení kolektivních sporů v družstvech se řídí ustanoveními tohoto zákona s těmito odchylkami: a) kolektivní pracovní spor podle tohoto zákona mezi pracovním kolektivem členů jednotného zemědělského družstva nebo jiného družstva, kde obsahem členství je též pracovní vztah, může vzniknout jen týká-li se ekonomických nebo sociálních nároků, popřípadě podmínek činnosti pracovního kolektivu vzniklých při plnění úkolů družstva nebo v přímé souvislosti s ním, jejíž řešení není v působnosti členské schůze, b) kde se v tomto zákoně hovoří o odborových orgánech, vykonávají jejich působnost uvedenou v písm. a) v družstvech příslušné družstevní orgány určené podle družstevně právních předpisů. § 19 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 15. července 2019. Šťasten v. r.