Strana štěstí - 3.vydání

Vlastimil Vondru‰ka STRANA ·TùSTÍ aneb První parlamentní defenestrace Odpovûdn˘ redaktor LukበKratochvíl Grafická úprava Miroslava Zedníãková/PT MOBA Obálka Marcel Bursák/PT MOBA Autorská spolupráce Alena Vondru‰ková Tisk Finidr, s. r. o., âesk˘ Tû‰ín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2016 www.mobaknihy.cz © Vlastimil Vondru‰ka, 2005, 2011, 2016 © Alena Vondru‰ková, 2016 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2005, 2011, 2016 Vydání tfietí ISBN 978-80-243-7327-0

aneb PrvnĂ­ parlamentnĂ­ defenestrace

ÚVOD, KTER˘ LZE VYNECHAT, PROTOÏE S DUJEM NESOUVISI Bylo by dobré zaãít tím, kde se vzalo my‰lenkové hnutí, které tak blahodárnû rozvífiilo stojaté vody ãeského politického Ïivota. Odpovûdût na tuto otázku se pokou‰ela spousta autorÛ, ale neshodli se. Hledat v historii poãátek ãehokoli je vûc neobyãejnû sloÏitá, navíc to ãtenáfie málokdy zajímá. Lidé radûji ãtou vlastní pfiíbûh. Samotné pfiíãiny, pokud nemají pikantní povahu, pfieskakují. Proto je nûkdy vynechávají i autofii románÛ, pokud ov‰em nepotfiebují splnit nakladatelskou smlouvou stanoven˘ poãet stránek a nedopatfiením jim dojdou my‰lenky.

To, co platí v beletrii, neplatí ov‰em pro vûdecké publikace. Historici se umûjí dívat na svût díky svému vzdûlání zcela jinak. Nelze sice tvrdit, Ïe by opl˘vali vût‰ím mnoÏstvím my‰lenek neÏ spisovatelé beletrie, ale jsou dÛslednûj‰í. DokáÏí si s jedinou my‰lenkou pohrávat tfieba cel˘ Ïivot a neradi ji opou‰tûjí. Pro nû je hledání pfiíãin, vedoucích k dÛleÏit˘m historick˘m zvratÛm, Ïivnou pÛdou, bez níÏ by nemohli existovat. Udivují (vût‰inou sami sebe) tím, kolik stránek popí‰í událostmi, o nichÏ prost˘ ãlovûk nikdy nesly‰el. DokáÏí ohromit otázkami, které pokládají se zneklidÀující naléhavostí, aniÏ by na nû umûli odpovûdût. Jejich modlou jsou úvahy na téma, co zapfiíãinilo klíãové momenty dûjin.

A jsme zpût u na‰eho problému, ãím vlastnû vyprávûní zaãít. Jisté noviny o Stranû ‰tûstí napsaly, Ïe tak bizarní politické uskupení je moÏné jedinû díky povaze ãeského národa, kter˘ po staletí trpûl a neumí si váÏit vlastní svobody. Nikdo z ãtenáfiÛ nepochybuje, horlil autor ãlánku, Ïe si ãesk˘ národ nese bfiímû staletého porobení Habsburky. Zhruba v tûchto místech pfiestala ãtenáfiskou vefiejnost polemika zajímat.

Jakmile nakladatelé novin zjistili, Ïe podobn˘mi ãlánky nové ãtenáfie nezískají, opustili téma pfiíãin vzniku 5

Strany ‰tûstí a vrátili se ke kaÏdodennímu bulváru. Zato v Ïilách pfiíslu‰níkÛ obce historické zaãala vzru‰enû pulzovat krev a ruce se samy svíraly, jako by se chtûly chopit pera a dát se do psaní. Byla uspofiádána konference, která fie‰ila aktuální otázku, zda si ãesk˘ národ skuteãnû nese bfiímû porobení Habsburky. Na tom, Ïe za v‰echno mÛÏe Bílá hora, se shodli v‰ichni. JenÏe odpovûì na to, proã Habsburkové zvítûzili, to byla veliká vûdecká v˘zva.

Jak˘si nepfiíli‰ zku‰en˘ historik naivnû napsal, Ïe k habsburské nadvládû do‰lo proto, Ïe ãeská vojska prohrála bitvu na Bílé hofie. Vzápûtí proti jeho útlé monografii (mûla pouh˘ch 300 stran) vystoupil jeho star‰í a váÏenûj‰í kolega, kter˘ v brilantní anal˘ze (450 stran) dokázal, Ïe za v‰e mohla nedÛsledná politika ãeské ‰lechty v 16. století.

Z jím objednan˘ch pochvaln˘ch recenzí vyboãovala pouze ironická staÈ jeho hlavního vûdeckého odpÛrce, s nímÏ pfiedná‰el na jedné katedfie. Ten mu nemohl zapomenout, Ïe byl ve mzdovém hodnocení pfieskoãen a dostával plat o rovn˘ch 568 korun niωí, coÏ uráÏelo jeho pfiesvûdãení, Ïe je odbornû lep‰í. Ve své recenzi napsal, Ïe povaha ãeské ‰lechty se utváfiela jiÏ ve stfiedovûku a nelze tedy pfiíãiny Bílé hory zjednodu‰it na otázku 16. století, o coÏ se pokou‰í jeho váÏen˘ kolega, aby zastfiel svou neznalost star‰ích ãesk˘ch dûjin.

Díky dávnému pfiíteli z mládí, s nímÏ hlavní vûdeck˘ odpÛrce sedával na stfiední ‰kole v jedné lavici a dával mu opisovat kompozice, neboÈ jeho pfiítel byl mdlej‰ího ducha, a v souãasné dobû pracoval na ministerstvu, získal velkorys˘ grant, kter˘ mu umoÏnil nûkolik let pracovat na knize âeská ‰lechta, Bílá hora a kofieny národní poroby (600 stran). Kniha vzbudila velik˘ ohlas a prodalo se jí témûfi 30 v˘tiskÛ.

Záhy po jejím vydání se zaãaly oz˘vat hlasy fiady dal‰ích historikÛ, ktefií rovnûÏ Ïádali po ministerstvu velkorys˘ finanãní pfiíspûvek na svou vûdeckou práci. Od6

born˘m svûtem se ‰ífiil hlas, Ïe je tfieba na knihu âeská ‰lechta, Bílá hora a kofieny národní poroby navázat tam, kde její autor skonãil. Vûc byla totiÏ sloÏitûj‰í, neÏ aby k jejímu objasnûní staãilo pouh˘ch 600 stran. Odpovûdné ministerstvo v‰e posoudilo a obratem schválilo dal‰í granty (6,5 mil. korun). Odborníci na ãeskou historii bûhem nûkolika let s pfiíkladnou pílí dokázali, Ïe za politicky nevyjasnûné koncepce ãeské ‰lechty mohla pfiedev‰ím pfiemyslovská kníÏata, neboÈ za jejich panování se zrodila ‰lechta z muÏÛ, ktefií pÛvodnû slouÏili v kníÏecí druÏinû.

V˘zkum pfiíãin poráÏky na Bílé hofie podpofiily i dal‰í instituce a celé období usilovné vûdecké práce bylo zavr‰eno mezinárodní konferencí hrazenou z církevních prostfiedkÛ. Konference mûla prokázat, Ïe jedinou v˘jimkou mezi nestátotvorn˘mi a neschopn˘mi Pfiemyslovci byl kníÏe svat˘ Václav. Tato oportunistická my‰lenka v‰ak neve‰la v ‰ir‰í známost, neboÈ z konference nebyl ke zdû‰ení úãastníkÛ vydán sborník pfiednesen˘ch referátÛ.

S ním to bylo tak. Sponzorem sborníku mûl b˘t pfiední domácí v˘robce automobilÛ. KdyÏ ale zjistil, Ïe se v referátech pomlouvá kníÏe Boleslav, svou finanãní podporu na poslední chvíli odfiekl. Pofiadatelé konference se se‰li operativnû jiÏ za ‰est mûsícÛ po obdrÏení zamítavého stanoviska sponzora, aby na‰li fie‰ení. Ale protoÏe vût‰ina z nich uÏ v té dobû pracovala na jin˘ch projektech, dospûla redakãní rada nevydaného sborníku pouze k názoru, Ïe se otázka publikace musí je‰tû jednou projednat. Dal‰í poradu jiÏ nikdo nesvolal.

Spor o pfiíãiny poráÏky na Bílé hofie zatím narostl do obrovsk˘ch rozmûrÛ. Díky nim si i nûktefií pracovníci odpovûdného ministerstva pamatovali, Ïe nûjaká taková bitva byla, a vût‰ina dokonce dokázala správnû urãit, ve kterém století se odehrála. Jeden snaÏiv˘ referent se na vefiejnosti bl˘skl v televizní diskuzi poznámkou, Ïe bitva na Bílé hofie se udála nûkdy na podzim. Záhy byl pov˘‰en.

7

Vûdeckou diskuzi kolem Bílé hory sledovali zpoãátku archeologové s ironickou pov˘‰eností. ZdÛrazÀovali, Ïe je jim líto penûz, vynaloÏen˘ch na práci s tak marginálními prameny, jako jsou písemné dokumenty. KaÏd˘ pfiece ví, Ïe v‰echny písemnosti lÏou. Jediné, na co se dá pfii studiu lidstva spolehnout, jsou hmotné pozÛstatky, na nûÏ se dá sáhnout. Pokud tedy mÛÏe nûjaká vûda pravdivû zodpovûdût jak˘koli dûjepisn˘ problém, je to archeologie.

Zatím se na pfiíslu‰ném ministerstvu dostaly finanãní prostfiedky na v˘zkum pfiíãin poráÏky na Bílé hofie do kaÏdoroãních plánÛ a bylo tfieba peníze ãerpat. Tehdy napadlo jistého archeologa, kter˘ zpronevûfiil peníze urãené na platy kopáãÛ, Ïe si o grant také zaÏádá. Jeho projekt byl brilantním dokumentem odborníka, kter˘ svou du‰evní ãinnost opíral o práci krumpáãem. Peníze dostal a mzdy sv˘m zamûstnancÛm vyplatil. Stal se okamÏitû stfiedem závisti, neboÈ i jiní archeologové touÏili zpronevûfiit mzdy sv˘ch kopáãÛ. Kolektiv archeologick˘ch odborníkÛ obratem publikoval esej, Ïe v‰e, co se v ãesk˘ch dûjinách stalo, nelze interpretovat bez znalosti doby velkomoravské, hradi‰tní, stûhování národÛ, fiímské a keltské, stejnû jako kultur doby Ïelezné, bronzové a kamenné.

V celém tom my‰lenkovém kvasu zanikl v˘kfiik jistého geologa, kter˘ upozornil na fakt, Ïe bitva na Bílé hofie by nemohla b˘t, pokud by se v dobû druhohorního vrásnûní nevytvofiil u Prahy pahorek, pozdûji nazvan˘ Bílá hora. Nezískal ani peníze od ministerstva na v˘zkum, ani vûdecké uznání, zatrpkl a pozdûji si zaloÏil úspû‰nou tûÏafiskou spoleãnost.

Je tedy jasné, jak tûÏko se historikovi pí‰e, pokud má zaãít vyprávût o vzniku Strany ‰tûstí od jejího skuteãného poãátku. A protoÏe je za v‰ím tfieba hledat ãlovûka, slu‰elo by se moÏná zaãít v porodnicích, kde její zakladatelé uzfieli svûtlo svûta. Spisovatel beletrie to v‰ak má jednodu‰‰í. Zaãne prostû tam, kde chce.

8

I. SUMMIT V MOTORESTU U NADRAÏI 1.

Vlak s rytmick˘m rachocením kol neúprosnû ukrajoval kilometry trasy, vytyãené mu kolejemi. Kdyby nebyla za oknem tma, mohli by cestující vidût pÛvabné údolí Sázavy.

Byla jich jen hrstka a vût‰ina spala s hlavami zabalen˘mi do kabátÛ, visících zplihle na háãcích. Pouze BlahoÀ Semerád sedûl ve svém kupé a zamy‰lenû se rozhlíÏel. Vracel se domÛ, ale vÛbec z toho nemûl radost.

KdyÏ z Pfiímostí pfied nûkolika lety odjíÏdûl do Prahy, myslel si, Ïe mu bude svût leÏet u nohou. V kapse ho hfiál ãerstv˘ diplom absolventa Karlovy univerzity a dopis dûkana, v nûmÏ mu vedení ‰koly oznamovalo, Ïe byl pfiijat na fakultu jako asistent. Na své první pfiedná‰ky se peãlivû pfiipravoval celé prázdniny. KdyÏ pfiedstoupil pfied posluchaãe, zaãal ohnivû hovofiit o smyslu dûjin. Byl skvûl˘ vypravûã a posluchaãi nav‰tûvovali jeho pfiedná‰ky rádi.

BlahoÀ Semerád ov‰em s hrÛzou zjistil, Ïe kdykoli zaãne pfiedná‰et, dostaví se záhy nutkavé erotické vzru‰ení. âím zaujatûji hovofiil, tím silnûji ho svírala touha milovat se. Tohle samozfiejmû neu‰lo nûkter˘m studentkám a neobyãejnû je to zaãalo zajímat. Tak se nakonec stalo, co pfiijít muselo. Koncem semestru se péãe posluchaãek o pana asistenta po pfiedná‰kách stala neoddûlitelnou souãástí v˘uky.

BlahoÀ Semerád postupem doby zjistil, Ïe ho Ïeny pfiíli‰ nezajímají a vzru‰it se dokáÏe jen on sám, kdyÏ hovofií.

Proto se jeho erotick˘ Ïivot odb˘val zásadnû v pracovnû bezprostfiednû po skonãení semináfie. Studentky to respektovaly a poctivû se u nûho stfiídaly. AÏ do té doby, neÏ ho v pracovnû bez ohlá‰ení nav‰tívil dûkan. Pedagogick˘ 9

úvazek zru‰il BlahoÀ Semerád hned druh˘ den po dohodû s vedením univerzity.

Otec jedné z posluchaãek byl zámoÏn˘ podnikatel a patfiil kromû jiného k v˘znamn˘m sponzorÛm jisté prestiÏní soukromé stfiední ‰koly. KdyÏ se po fakultû rozneslo, Ïe oblíben˘ asistent na ‰kole konãí, dívka ho odvedla domÛ, pfiedstavila otci a poprosila, aby mu pomohl. BlahoÀ Semerád pak pfiednesl ohnivou pfiedná‰ku na téma, jak je dÛleÏité, aby se mládeÏi dostalo kvalitního vzdûlání. Dívãin otec ho pfiíli‰ neposlouchal, protoÏe mûl sv˘ch starostí dost, ale obãas pfiik˘vl a nepfiítomnû se usmál, protoÏe mûl dceru rád a chtûl jí vyhovût. KdyÏ koneãnû propu‰tûn˘ asistent skonãil, zámoÏn˘ podnikatel slíbil, Ïe zafiídí, aby do soukromé ‰koly nastoupil. Pak se na nejvy‰‰í míru vzru‰en˘ BlahoÀ Semerád je‰tû pomiloval se svou b˘valou posluchaãkou v jejím pokoji, kam si ho bezprostfiednû po rozhovoru u otce odvedla.

Soukromá stfiední ‰kola, kam následující t˘den nastoupil, Blahonû Semeráda nadchla. Dostal tfiikrát vy‰‰í plat, neÏ mûl na univerzitû, a moderní pracovnu vybavenou poãítaãi. Nerozumûl jim sice, ale v‰ichni ho uji‰Èovali, Ïe si s nimi jeho Ïáci hravû poradí. Zpoãátku se drÏel zkrátka, mluvil krátce, úseãnû, a pokud to ‰lo, odkazoval Ïáky na texty v uãebnicích. Asi po mûsíci se ho jedna pfiekrásnû modelovaná Ïákynû s modr˘ma oãima a svûtl˘mi vlasy optala, co si myslí o moderní literatufie. Vzápûtí své Ïáky rozborem nadchl a následnû bûhem pfiestávky pfiekrásnû modelovaná Ïákynû s modr˘ma oãima a svûtl˘mi vlasy bleskovû nadchla jeho. Stihli to dfiíve, neÏ zazvonil zaãátek dal‰í hodiny.

Od té doby hovofiil BlahoÀ Semerád ke sv˘m ÏákÛm se stejn˘m zaujetím jako dfiíve na univerzitû. A protoÏe ‰kola byla soukromá, mûli uãitelé mnohem vût‰í svobodu. Hvûzda Blahonû Semeráda stoupala, stal se nejlépe hodnocen˘m pedagogem, na konci roku dostal od vedení prémie a jeho fotografie se ocitla na ‰kolní nástûnce. JenÏe nic netrvá 10

vûãnû. Asi mûsíc po prázdninách se na chodbû servaly dvû studentky pfiede dvefimi jeho pracovny o to, která z nich k nûmu pÛjde po právû skonãené hodinû.

Hrozící skandál zaÏehnala fieditelka ‰koly tím, Ïe si ne‰Èastného Blahonû Semeráda pozvala k sobû, aby s ním jeho prohfie‰ek diskrétnû projednala. Správní rada ‰koly se usnesla, Ïe chlípn˘ pedagog musí ihned odejít pryã. Ve v‰í tichosti ov‰em. Co by tomu fiekli rodiãe?

BlahoÀ Semerád stál zkrou‰enû pfied jejím pracovním stolem a smutnû krãil rameny. ¤editelka ‰koly na nûj neustále útoãila, co jí k tomu mÛÏe povûdût. Nakonec tedy povûdûl. Rozohnil se tak, Ïe fieditelku ‰koly pomiloval pfiímo na stole a úplnû pfiitom zniãil v˘povûì, která tam byla pfiipravená. Vedení ‰koly poté uznalo, Ïe je obûtí osudu, v˘povûì zmûnilo na odchod dohodou a vyplatilo mu ‰tûdré odstupné.

Nyní se BlahoÀ Semerád vracel s penûzi v kapse domÛ do Pfiímostí. Jediné, co mu dûlalo starost, byl fakt, Ïe má nastoupit jako uãitel na základní ‰kolu. Pevnû si umiÀoval, Ïe bude jen pfiedãítat texty z uãebnice. A Ïe si najde nûjakou star‰í Ïenu, která bude ochotná ho poslouchat. Jinak se totiÏ nedokázal dostateãnû vzru‰it.

Zavrzala dvífika kupé a v nich se objevila zrzavá prÛvodãí. Byla mladá, ‰tíhlá, o stûnu kupé se opírala s nenucenou leÏérností, nudila se a její tváfi s pihami nesla v˘raz nepoznamenan˘ jedinou my‰lenkou. Otrávenû cosi fiekla, ale nebylo jí rozumût. BlahoÀ Semerád v‰ak pochopil. Vytáhl jízdenku a podal ji dívce. Ani se na ni nepodívala. Vzala ji z povinnosti do ruky a hned ji zase vrátila. Pak fiekla je‰tû nûco, co v‰ak mohlo b˘t cokoli. Na to uÏ byla intuice Blahonû Semeráda krátká. Byl si ale jist˘, Ïe s jeho jízdenkou je v‰echno v pofiádku. UÏ otevíral ústa, aby to prÛvodãí fiekl, kdyÏ se dívka posadila proti nûmu a sama zavfiela dvefie na chodbiãku. „Kam jedete?“ opakovala o trochu srozumitelnûji, opfie11

la se a protáhla. Mûla co nabízet a vûdûla to. LeÏérnû pfievalovala v ústech Ïv˘kaãku a pfiimhoufien˘ma oãima si vysokého sympatického mladíka prohlíÏela. Podívala se na hodinky a zjistila, Ïe do nejbliωí stanice má je‰tû dost ãasu.

Tolik, Ïe by se dala stihnout spousta vûcí. Ten vysok˘ mladík nevypadal vÛbec ‰patnû.

BlahoÀ Semerád poslu‰nû vyhrkl: „Do Pfiímostí.“ „To je na jízdence,“ opáãila a do hlasu se jí vloudil stín pobavení. Nesmûlí cestující ji vÏdycky pfiitahovali. S nimi to bylo nejhezãí. „Vy tam bydlíte?“ BlahoÀ Semerád pfiik˘vl. Na chvilku se zamyslel a pak se rozhovofiil. O rodném mûstû, o studiích, o práci v Praze.

UÏ to nemohl vydrÏet. Vstal a pfiecházel uliãkou úzkého kupé. Opájel se vlastní v˘fieãností a cítil odpovídající reakci. Zrzavá prÛvodãí nejdfiív poslouchala s úsmûvem, pak si dokonce rozepnula halenku aÏ na samou hranici slu‰nosti.

JenÏe vysok˘ mladík pfiedná‰el dál, proto si rozepnula je‰tû dva knoflíãky. Ale ani to nezabralo. Pofiád Ïvanil a Ïvanil.

Otrávenû si halenku zapnula a dívala se z okna, aby neprome‰kala následující stanici. Pak si v‰imla, jak ten ukecan˘ moula pfiecházel kolem ní, Ïe na kalhotách se mu r˘suje zajímav˘ tvar, kter˘ tam je‰tû pfied chvílí nebyl. Rychle si zase halenku rozepnula. Ale moula pofiád Ïvanil. Teprve kdyÏ vstala, protoÏe vlak zaãal brzdit, vrhl se na ni a zku‰enû ji zaãal svlékat. „Za chvíli zastavujeme,“ odstrãila ho zklamanû. Mûla jízdní fiád v malíãku a vûdûla, Ïe uÏ se to nedá v Ïádném pfiípadû stihnout. „Jsme v Pfiímostí. Tam vystupujete, jestli se nepletu?“ Omámen˘ BlahoÀ Semerád sebral zavazadla a vzru‰en˘ na nejvy‰‰í míru opatrnû sestupoval ze schÛdkÛ vagonu dolÛ na nástupi‰tû. Moc mu to ne‰lo. ·ouravû se vypotácel pfied nádraÏí. Odtud to byly do mûsteãka po silnici dva kilometry. Byla noc a zaãalo snûÏit. Rozpaãitû pfie‰lápl. Potfieboval se nûãeho napít, aby se uklidnil. Hned za nádra12

Ïím b˘vala za jeho mládí hospoda. Popo‰el kousek a s uspokojením zjistil, Ïe tam stojí pofiád. Nade dvefimi mizernû svítící Ïárovka osvûtlovala nápis „Motorest U Tfií koní“. Do‰el ke dvefiím, stiskl kliku a vstoupil.

2.

Klement Plichta byl serióznû vypadající padesátník stfiednû vysoké postavy, trochu tûlnat˘, ale zase ne tolik, aby se mohlo fiíci, Ïe je tlust˘. Dobromyslnost kulatého obliãeje podtrhovaly br˘le se zlatou obrouãkou a za nimi modré, trochu posmutnûlé oãi. V ruce si nesl mal˘ koÏen˘ kuffiík. Právû ho pustili z vûzení a vracel se do rodného Pfiímostí.

Vystoupil z vlaku na peron a loudavû vy‰el pfied nádraÏí. ProtoÏe zrovna zaãalo snûÏit, rozhodl se, Ïe se nebude trmácet po silnici, ale zajde si do hospody na veãefii. Tfieba ho tam nechají pfiespat. Mûl starosti a chtûl si v klidu promyslet, co dál. Mûnit práci na stará kolena, to nebyl jeho styl. JenÏe uÏ to tak vypadalo, Ïe mu nic jiného nezbyde.

Sázkové on-line terminály zcela zlikvidovaly jeho obchod s fale‰n˘mi losy.

A jaká to kdysi b˘vala Ïivnost! UÏ tfii generace PlichtÛ se jí vûnovaly. Dûdeãek byl dokonce tak slavn˘, Ïe o nûm psal v jedné povídce z kapsy Karel âapek. Otec uÏ tak úspû‰n˘ nebyl. KdyÏ ho záhy po znárodnûní chytili, dali mu na vybranou. Buì vûzení, nebo pÛjde pracovat do komunálu.

Otec zvolil to druhé. Ale brzy mu pfii‰li na manko. Zachránil se tím, Ïe svého prvorozeného syna pojmenoval na poãest hlavy státu Klement. Plichta si zlostnû odplivl na chodník.

Jeho otec byl blbec. Nakonec ho stejnû zavfieli, protoÏe se zjistilo, Ïe hlava státu se dopustila spousty politick˘ch omylÛ a manko v komunálu narostlo do neobvykl˘ch rozmûrÛ. Otec Plichta si pak v klidu a pohodû odsedûl nûkolik let na Borech, pustili ho a na stará kolena rehabilitovali, neboÈ se mu podafiilo pfiesvûdãit porevoluãní soud, Ïe roz13

prodejem skladu bojoval proti komunismu. Ale mladému Plichtovi jméno Klement zÛstalo na cel˘ Ïivot.

Zastavil se pod ko‰atou lípou a chvíli zamy‰lenû sledoval potemnûlou oblohu. K zemi se ti‰e sná‰ely vlhké snûhové vloãky. Zaãínalo mrznout a bylo jasné, Ïe ráno to bude na silnicích vypadat pfií‰ernû. V‰ude námraza, urãitû bude spousta havárií. Klementa Plichtu napadlo, Ïe by se mohl pustit do fale‰n˘ch pojistek. To zase nebylo tak daleko od losÛ, kter˘mi se dosud Ïivil. Tenhle nápad mu zvedl náladu. „KdyÏ to ãlovûku myslí, vÏdycky se nûco najde,“ fiekl si spokojenû. Pak se ráznû vydal k motorestu U Tfií koní. Do‰el ke dvefiím, stiskl kliku a vstoupil.

3.

Malé ãerné audi sjíÏdûlo serpentinami a pomalu se blíÏilo k Pfiímostí. Za volantem sedûla Lucie Svatá, otrávenû koufiila a mûla vztek. Za v‰echno mohly ty pitomé televizní seriály. Ve v‰ech byli golfoví trenéfii nejlep‰ími milenci.

Proto si také jednoho opatfiila. Její manÏel, majitel a fieditel soukromé nemocnice v Pfiímostí, byl o tfiicet let star‰í a byl spokojen˘, pokud se milovat nemusel vÛbec. Svou manÏelku mûl ale rád a snaÏil se jí vlastní nemohoucnost vynahradit tím, Ïe podporoval její kulturní a sportovní zájmy.

Lucie Svatá byla atraktivní blond˘na s ideálními proporcemi. PÛvodnû se jimi hodlala Ïivit, protoÏe uãení ji na rozdíl od erotiky nikdy nebavilo, jenÏe pak potkala svého budoucího manÏela. Koupil jí v‰echno, co chtûla, a tak mohla své proporce pouÏívat jen k zábavû. JenÏe jak roky ubíhaly, potfiebovala té zábavy pofiád víc a víc, a kdyby se sexu nevûnovala jen jako koníãku a brala za nûj peníze, vydûlávala by urãitû víc neÏ její manÏel.

Mûla na trenéra golfu pofiádn˘ vztek. A to kvÛli nûmu jela aÏ do sousedního mûsta, protoÏe Pfiímostí bylo nemoÏná díra, která nemûla ani vlastní golfové hfii‰tû. Byla pev14

nû rozhodnutá, Ïe tahle první hodina bude také poslední.

Dvû hodiny ji tahal po hfii‰ti od jedné pitomé jamky ke druhé, nutil ji mlátit nûjak˘m klackem do nemoÏnû malého míãku a je‰tû chtûl, aby se nûkam trefila. Nakonec ji odmítl doprovodit do sprch, aby jí pomohl um˘t záda, Ïe pr˘ na nûho ãeká dal‰í Ïák.

Pfiem˘‰lela, co poví kamarádkám. Jednou t˘dnû se scházela v luxusním baru s manÏelkou místního notáfie a s majitelkou kadefinického salonu. Byla hrdá, Ïe z nich tfií mûla vÏdy nejvíce milencÛ. KdyÏ jim minul˘ t˘den s tajemn˘m úsmûvem prozradila, Ïe zaãne hrát golf, v‰imla si závistiv˘ch v˘razÛ jejich tváfií. Teì bude muset s potupnou pravdou ven.

Lucie Svatá nikdy nelhala v tak váÏn˘ch vûcech, jako byla erotika, s jedinou v˘jimkou, a to svého manÏela. Kamarádkám pfiizná, Ïe nic nebylo. Toho pitomce trenéra zajímaly jamky jenom na hfii‰ti. A pfiitom by mu udûlala pomy‰lení.

Stmívalo se, prudce se ochladilo a zaãalo snûÏit. Dostala chuÈ na dobrou silnou kávu. Právû projíÏdûla kolem nádraÏí. Dupla na brzdu a zastavila ãerné audi pfied motorestem U Tfií koní. Vylezla ven, zamkla, do‰la ke dvefiím motorestu, stiskla kliku a vstoupila.

4. „Mûl bych pro tebe bájeãn˘ k‰eft,“ uvítal Dryák star‰í nad‰enû svého syna Petra. „Pilulky na hubnutí. UÏ jsem to rozjel, v‰echno mበzafiízené. Sklad se zboÏím, dvû auta na rozvoz, pár schopn˘ch zamûstnancÛ. Inzeráty vycházejí v novinách skoro dva mûsíce a objednávky se jen hrnou.

Bude‰ dûlat fieditele a pÛlka zisku je tvoje. Co ty na to?“ „Ví‰, Ïe takovéhle vûci mû nebaví,“ zavrtûl Petr Dryák hlavou a natáhl se pro noviny. Je‰tû nemûl ãas podívat se na dne‰ní politické komentáfie. „Mil˘ chlapãe,“ fiekl laskavû otec. „Neser mû! Nebudu tû pfiece Ïivit aÏ do smrti. Já v tvém vûku prodával bony pfied 15

Tuzexem a vydûlával tisíce. A to byly za socáãe nûjak˘ peníze! JenÏe vy mlad˘ si niãeho neváÏíte. Ví‰ vÛbec, co to byl Tuzex? To tû nenapadlo, kdyÏ jste cinkali klíãema, Ïe o tohle v‰echno pfiijdete? Prodávat bony byla ‰kola Ïivota.

V‰ichni slu‰ní podnikatelé tak zaãínali. JenÏe dneska roupama nevíte, co byste. Podívej se na sebe! Pofiád ãumí‰ do kníÏek. A na co ti to je?“ „Pí‰u sloupky do novin. A dostávám za nû peníze,“ ohradil se Petr Dryák neochotnû. „Jo, sly‰el jsem. âtyfiiaãtyfiicet korun ãistého za ãlánek.

Hlas Vysoãiny vychází t˘dnû, takÏe si vydûlበasi tak dvû stovky za mûsíc. Podívej se, Petfie, mnû nejde o peníze, to ty ví‰. Máme jich dost. Jde mi o tebe. To se necítí‰ hloupû, Ïe tû je‰tû v tvém vûku vydrÏuju?“ „Proã bych mûl?“ protáhl se Petr Dryák provokativnû.

Bylo mu tfiicet let, mûl stfiední postavu a na pohled na nûm nebylo nic zajímavého. Vûdûl o tom, ale nijak ho ta vûc netrápila. Byl trpûliv˘, protoÏe v‰echno bylo je‰tû pfied ním.

Kam by pospíchal? Zastával názor, Ïe muÏ je jako víno. âím star‰í, tím u‰lechtilej‰í a lep‰í. On sám byl zatím jako burãák. Potfieboval ãas a klid, aby dozrál. „Tak dobfie,“ zabruãel Dryák star‰í. „Jestli se necítí‰ hloupû, Ïe tû Ïivím, tvoje vûc. Ale já mám za tebe odpovûdnost! Dokud nepfiijde‰ s jasnou odpovûdí, co chce‰ dûlat, nedostane‰ ani korunu.“ Petr Dryák se zarazil. Tohle pro nûho bylo nûco nového. Otec ho sice neustále pouãoval, ale nikdy nic neudûlal. Îe by mu na tom k‰eftu s pilulkami na hubnutí opravdu tak záleÏelo? JenÏe kdyby to byla pravda, tak tu firmu nenechá fiídit jeho. Dryák star‰í mûl spoustu firem a v‰echny byly úspû‰né. I bez Petra. Nerad si musel pfiiznat, Ïe otci nejde o nov˘ obchod, ale zfiejmû opravdu o nûho, o syna Petra Dryáka. Dokonce ho napadlo, Ïe by se mohl pfied otcem stydût, ale pak tu nesmyslnou my‰lenku zavrhl.

Trochu chladnû se rozlouãil, protoÏe mûl veãer do16

hodnutou schÛzku. âlen místního zastupitelstva mu slíbil informace o politick˘ch machinacích na radnici pro nov˘ ãlánek. Sebûhl do garáÏe, aby vyvezl ven své auto. Dryák star‰í ‰el pomalu za ním, a kdyÏ otevfiel dvefie garáÏe, ironicky se optal: „Kde vezme‰ na benzín? Nechal jsem zablokovat tvou kartu.“ Petr Dryák otoãil klíãkem v zapalování. Ruãiãka na ukazateli benzinu v nádrÏi zÛstala beznadûjnû v ãerveném poli.

Mûl vztek. Kdyby natankoval, kdyÏ se vracel domÛ, mohl by teì pohodlnû odjet. S hran˘m klidem vytáhl klíãek ze zapalování a vystoupil z auta. „PÛjdu pû‰ky,“ odpovûdûl hrdû. Vy‰el na ulici a elektronick˘m automatick˘m klíãem za sebou zavfiel vrata garáÏe. Otcova vila sice leÏela na kraji Pfiímostí, ale i tak mûl pfied sebou pofiádn˘ kus cesty. Stmívalo se a v mrazivém vzduchu poletoval sníh. Zaãaly mu mrznout tváfie a trochu ho pobolívaly nohy. K nádraÏí to byly dobré dva kilometry.

Zatracen˘ otec!

Koneãnû stál pfied motorestem U Tfií koní. Stiskl kliku, otevfiel dvefie a vstoupil.

5. âlen mûstské rady v Pfiímostí Vilém Ko‰átko sáhl do kapsy a vytáhl mrkev. Uhryzl kus a pak se rozhlédl po svém obchodu. Nikomu by za nic na svûtû nepfiiznal, Ïe ze svého proslulého fieznictví Ko‰átko a syn by nesnûdl dobrovolnû nic. Jeho postoj v‰ak nevycházel z humanistické filozofie.

UÏ proto, Ïe netu‰il, co to humanismus je. Nebyl makrobiotik a zabíjen˘ch zvífiat mu nikdy líto nebylo. Jeho dÛvody, proã jedl zeleninu, byly mnohem prozaiãtûj‰í. Dobfie vûdûl, jak jeho firma uzeniny pfiipravuje. „Mafieno, teì veãer uÏ moc lidí nepfiijde. Pak to zavfii a peníze z kasy dej mé Ïenû,“ oznámil tlusté a vûãnû nabruãené prodavaãce. „Já musím je‰tû nûco zafiídit.“ 17

Oblékl si tepl˘ kabát a vyrazil na ulici. K nádraÏí to mûl pû‰ky alespoÀ pÛl hodiny. Mohl by jet autem, ale dostal chuÈ se projít. Cel˘ den mûl spoustu práce, proto si nestihl rozmyslet, co v‰echno tomu Dryákovic troubovi poví.

Ve skuteãnosti se toho na radnici moc nestalo. ·lo o jeden prodej jisté nemovitosti. Aãkoli starosta moc dobfie vûdûl, Ïe se dal‰í fieznictví ve mûstû neuÏiví, prosadil, aby mûstská rada prodala b˘valou prodejnu Jednoty konkurenci. Tohle mu Vilém Ko‰átko nedaruje!

KdyÏ s nûkolika podnikateli zakládal pfied ãasem SdruÏení za moderní Pfiímostí, v‰ichni se holedbali, co pro mûsto udûlají. Proto je lidé zvolili. A teì takov˘ podraz! Rychle si dával dohromady rÛzné bezv˘znamné události a pfiem˘‰lel, do jakého svûtla je postaví, aby se toho Petr Dryák chytil. Ne, moc mu toho povûdût nesmí. Musí ho jenom nasmûrovat. AÈ se starosta zapotí. ¤ezník Vilém Ko‰átko není onuce, aby s ním takhle zacházeli.

S pomstychtiv˘m v˘razem v obliãeji dorazil k motorestu U Tfií koní. Rukou si sklepl sníh z kabátu. Hustû snûÏilo, Ïe skoro nebylo vidût na krok. Stiskl kliku, otevfiel dvefie a vstoupil.

6.

Motorest U Tfií koní se vyznaãoval nesmazatelnou peãetí doby. V jeho pfiípadû to byla doba socialistického realismu, kter˘ charakterizovaly stoly s umakartov˘mi deskami, brou‰ené váziãky s umûl˘mi kvûtinami, Ïidle se za‰l˘m ãerven˘m ãalounûním a obrazy s rozesmát˘mi tváfiemi kolchozníkÛ. V rohu stál v˘ãep z chromovaného plechu a za ním majitel Alois Novák, mal˘, obtloustl˘ a zneuznan˘ muÏ, kter˘ vûdûl, co jsou to rány osudu. V motorestu proÏil cel˘ Ïivot. Jako kluk se tu vyuãil, pak zde pracoval jako ãí‰ník, tûsnû pfied revolucí ho udûlali vedoucím a nakonec motorest v rámci privatizace koupil. Pfiitom mûl utkvûlou pfied18

stavu, Ïe se mu s kaÏd˘m krokem vzhÛru na spoleãenském Ïebfiíãku dafií hÛfi a hÛfi.

Stál za v˘ãepem a pozoroval hosty, ktefií se tu se‰li. Byl celkem spokojen˘, protoÏe veãer tu míval prázdno. Na pivo chodívali chlapi z Pfiímostí do v˘ãepu na námûstí. Venku pofiádnû chumelilo a nehrozilo, Ïe by pozdní hosté rychle ode‰li. Navíc mûl dojem, jako by ve vzduchu nûco jiskfiilo.

Na to mûl nos. Tak se to prostû nûkdy ve v˘ãepu povedlo.

Jeden host pfii‰el unaven˘, dal‰í smutn˘, tfietí mûl vztek.

A nakonec z toho byla slu‰ná útrata. Dneska veãer to vypadalo stejnû.

Petr Dryák se posadil stranou k oknu. Na stolek poloÏil blok a tuÏku. Nenápadnû se podíval do penûÏenky a s potû‰ením zjistil, Ïe v ní má schovanou jako Ïeleznou zásobu tisícikorunu. Objednal koÀak a spokojenû ãekal.

Pak se ve dvefiích objevil fiezník Vilém Ko‰átko. Rukou smetl z kabátu tající vloãky snûhu a povûsil ho na vû‰ák. Petra Dryáka pozdravil k˘vnutím hlavy. Zamífiil k v˘ãepu, aby prohodil pár slov s majitelem motorestu. Jednak proto, Ïe to byl budoucí voliã, jednak proto, aby si Petr Dryák uvûdomil, jaká veliãina se uvolila vûnovat mu svÛj vzácn˘ politick˘ ãas.

Jen o chvíli pozdûji se objevil BlahoÀ Semerád. Posadil se ke stolku vedle sloupu. Objednal si pivo, gulበa krabiãku cigaret. Civûl apaticky pfied sebe. Cítil tlak v nohavicích a pfiem˘‰lel o pihovaté prÛvodãí z vlaku. Pfiedstavoval si, jak ji svléká, ale jeho obrazotvornost nûco ru‰ilo. Proto se nenápadnû rozhlédl kolem sebe. Pfiímo proti nûmu sedûla trochu ordinérnû nalíãená svûtlovlasá Ïena a do prostoru nad stolkem vypínala své pozoruhodné kfiivky. Pila kávu a tváfiila se na‰tvanû. BlahoÀ Semerád otevfiel krabiãku, zapálil cigaretu a pfiimhoufien˘ma oãima si ji nenápadnû prohlíÏel.

Klement Plichta sedûl vedle litinov˘ch kamen, která majitel motorestu Alois Novák pofiádnû naloÏil, kdyÏ se proti oãekávání dostavilo tolik hostÛ. Kamna se pomalu roze19

hfiívala, ale protoÏe to pfiece jen nûjakou dobu trvalo, pil Klement Plichta uÏ druh˘ rum, aby se zahfiál. RozhlíÏel se sálem a pfiem˘‰lel, jestli by se nûkdo nedal pumpnout.

Lucie Svatá si zatím pfiimhoufien˘ma oãima prohlíÏela zajímavû vypadajícího mladíka. Mûla pocit, Ïe ho zná. Urãitû bude místní, jenom si ho neumûla nikam zafiadit. Neomyln˘m instinktem pochopila, Ïe nutnû potfiebuje to, ãím její trenér golfu tak trestuhodnû opovrhl. Opfiela se v kfiesle a stáhla bfiicho; pfiitom si s nelibostí uvûdomila, Ïe zase trochu pfiibrala.

PÛvodnû chtûla jen vypít kávu a jet domÛ. JenÏe tohle vypadalo nadûjnû. Objednala si skleniãku vermutu a natoãila se, aby mladíkovi poskytla co nejlep‰í v˘hled na své bujné kfiivky. V‰imla si, Ïe zabral. Lehce se usmála, z kabelky vylovila cigarety a zapalovaã. Pak si uvûdomila, Ïe by to ‰lo zafiídit lépe. Nenápadnû vrátila zapalovaã zpátky, vstala a s omluvn˘m v˘razem zamífiila k jeho stolku. Pfiedklonila se a ‰pitla: „Nemûl byste oheÀ?“ Mladík vstal, elegantnû se uklonil a pfiedstavil se. Jméno BlahoÀ Semerád sice neznûlo zvlá‰È muÏnû, ale nijak to nesráÏelo jeho sebevûdomí. Bez sebemen‰ích známek ostychu odsunul Ïidli od stolku a Lucii Svaté nabídl, aby se k nûmu posadila. A je‰tû se pfii zapalováni cigarety bezosty‰nû otfiel hfibetem ruky o okraj jejího v˘stfiihu.

Klement Plichta mávl rukou na majitele motorestu a objednal si tfietí rum. Ukázal na pfiedklonûnou Lucii Svatou a zálibnû dodal: „Pûkná...“ „Nechte si zajít chuÈ, pane,“ usmál se Alois Novák. „Zase velkej?“ „Jo. Proã si mám nechat zajít chuÈ? Je drahá?“ „Je to je‰tû hor‰í. Chodí zadarmo. JenÏe je vybíravá.“ „To chcete fiíct, Ïe já nevypadám dobfie?“ opáãil Klement Plichta. Baculatou rukou si v usmûvavém obliãeji urovnal zlaté br˘le a povzdechl si, aÏ mu kulaté bfiicho poskoãilo. V padesáti letech mohl tûÏko vypadat lépe.

20

Vilém Ko‰átko se usadil u stolku proti Petru Dryákovi.

V˘znamnû se optal, co pije, a poãkal, aÏ mu také objedná koÀak. Trochu upil, mlaskl a pak zaãal tlumenû vyprávût o pomûrech na pfiímostské radnici. JenÏe se nedostal daleko. Petr Dryák ho pfieru‰il a zaãal se vyptávat.

Vilém Ko‰átko se zamraãil, protoÏe zjistil, Ïe jeho hostitel toho ví víc, neÏ by bylo záhodno. Na schÛzku pfii‰el, aby toho mladého troubu po‰tval proti starostovi, jenÏe Petr Dryák byl informovan˘ i o prohfie‰cích fiezníkov˘ch.

Pfiedev‰ím o v˘stavbû poÏární zbrojnice, v níÏ nemûl Vilém Ko‰átko ani trochu ãisté svûdomí. Mûl pocit, Ïe padl do pasti. To v‰echno urãitû zorganizoval starosta a nakonec se bude v Hlasu Vysoãiny psát o Vilému Ko‰átkovi místo o tûch ostatních lumpech. „Tak podívejte,“ fiekl pfiísnû fiezník. „V politice se intrikovalo vÏdycky. Nesmíte pfiece vûfiit v‰emu, co vám nûkdo napovídá. Jisté je, Ïe nûktefií, a nebudu jmenovat, vedou mûsto od desíti k pûti. Politickou krizi pfiece musíte vidût i vy. PfiestaÀte se hrabat v prkotinách a odpovûzte si na to, co je teì nejdÛleÏitûj‰í. BlíÏí se volby. Mûli by vést mûsto ti samí lidé, ktefií ho dovedli aÏ tam, kde je teì?“ „Je to i va‰e odpovûdnost,“ namítl zaujatû Petr Dryák.

Nûco si zufiivû psal do zápisníku. To fiezníka Viléma Ko‰átka znervóznûlo je‰tû víc. Vykfiikl: „Já se ale od nich distancuji!“ „TakÏe uÏ nebudete kandidovat?“ „Samozfiejmû budu,“ opáãil. V tu chvíli dostal spásn˘ nápad, jak se z toho vykroutit. Starosta mu sice místo na kandidátce SdruÏení za moderní Pfiímostí je‰tû nenabídl, ale urãitû to udûlá. MoÏná hodnû rychle, pokud by se dozvûdûl, Ïe Vilém Ko‰átko po‰ilhává po jiném politickém uskupení. Nasadil proto tajemnou masku, dal si dlaÀ k ústÛm a za‰eptal: „Budu kandidovat, ale za nûkoho jiného.“ „Za koho?“ vybafl Petr Dryák. „To je zatím tajemství,“ opáãil fiezník tajuplnû a dopil skleniãku. Otoãil se na majitele motorestu a objednal si 21

dal‰í koÀak.

BlahoÀ Semerád zatím vyprávûl Lucii Svaté o sobû, o svém pÛsobení na univerzitû a o v˘chovû mládeÏe vÛbec.

Rozohnil se, jak mûl ve zvyku, a pochopil, Ïe bude muset nûco udûlat. Ale neÏ si rozmyslel, co vlastnû, ucítil pod stolem Ïenskou ruku. Pfiekvapenû se zarazil a zkoumavû se na Lucii podíval. JenÏe nebylo co dodat. Chtûl ji a ona si právû ovûfiila, Ïe je zbyteãné otálet. Ti‰e fiekla: „Pfiijì za minutku za mnou.“ Pak vstala, sebrala kabelku a vy‰la ven.

BlahoÀ Semerád dopil pivo, chvíli pfiem˘‰lel, jestli uÏ má zaplatit, ale pak si fiekl, Ïe by tím na sebe zbyteãnû upozornil. Vy‰el na chodbu a rozhlíÏel se. Lucie Svatá nikde nebyla. Nahlédl i na dámské toalety, ale nic. UÏ si skoro myslel, Ïe si z nûho vystfielila, kdyÏ oknem zahlédl bliknutí reflektorÛ. Vy‰el pfied motorest. Sedûla na parkovi‰ti ve svém tmavém audi. ProtoÏe mráz zesílil a stále snûÏilo, rychle pfiebûhl k otevfien˘m dvífikám automobilu a vklouzl dovnitfi.

Lucie Svatá ãekala. Byla polosvleãená a drkotala zuby. „Dûlej,“ zaprosila. „Je hrozná zima!“ BlahoÀ Semerád poslechl a vehementnû se ãinil. Pfiesnû v tu chvíli zaparkovala vedle nich omlácená zelená dodávka místní stavební firmy. Z ní vystoupil údrÏbáfi MikulበKamrnoÏka a ze sedadla vedle fiidiãe sebral tûÏkou kabelu s náfiadím. Pobavenû postál u ãerného audi a chvíli se díval dovnitfi. Divil se, co v‰echno se dá v tak malém prostoru dûlat. Pak pro sebe zabruãel, Ïe kdyby ti mladí lezli cel˘ den pod kotly a utahovali ventily, tak by je roupy pfie‰ly. Zamífiil k motorestu U Tfií koní, stiskl kliku, otevfiel dvefie a vstoupil.

7. „To je dost, Ïe jde‰,“ uvítal údrÏbáfie majitel podniku Alois Novák. „Kotel uÏ zase kape. Myslel jsem, Ïe jsi zapomnûl.“ „Mûl jsem práci v LipÛvce,“ odpovûdûl Ïoviálnû Miku22

lበKamrnoÏka a hodil tûÏkou kabelu na podlahu. „Dej mi napít, je svinská zima.“ Politická diskuze mezi Petrem Dryákem a fiezníkem Vilémem Ko‰átkem se zatím zvrhla v rozhofiãenou hádku. „Co vlastnû to va‰e slavné SdruÏení za moderní Pfiímostí udûlalo?“ rozãiloval se Petr Dryák. „Nic! A stejné nic udûláte, kdyÏ zmûníte stranu. KdyÏ chybûjí my‰lenky, je jedno, jakou stranickou legitimaci nosíte.“ Vilém Ko‰átko zrudl a napadlo ho, Ïe by mûl dát tomu mladému drzounovi pár facek. JenÏe star˘ Dryák by mu to neodpustil. Bylo to k vzteku, ale fiezník se musel drÏet zpátky. Starému Dryákovi totiÏ patfiil kromû jin˘ch nemovitostí i nejlep‰í dÛm na námûstí, kde mûla firma Ko‰átko a syn pronajat˘ obchod. „Vy mlad˘ jste v‰ichni stra‰nû chytr˘,“ zabruãel proto zlostnû a obrátil do sebe dal‰í skleniãku koÀaku. „Chtûl bych vás vidût, kdybyste dûlal politiku. Jenom Ïvanit do novin, to umí kaÏd˘. Ale mít odpovûdnost...“ „Co jste to fiekl?“ zafival Petr Dryák a vyskoãil ze Ïidle. Vilém Ko‰átko se pfiikrãil, protoÏe mûl dojem, Ïe ho zaãne bít. „Já?“ ‰pitl fiezník omluvnû. „Jen jsem fiekl, Ïe byste si to mûl nejdfiív v politice zkusit, neÏ zaãnete nûkoho uráÏet.“ „Politika...,“ opakoval omámenû Petr Dryák. „To je ono!“ Pak se obrátil na majitele motorestu a kfiikl: „Je‰tû jeden koÀak. A pro v‰echny!“ V sále byl v tu chvíli kromû nich dvou a Aloise Nováka jen Klement Plichta. Sedûl pofiád na svém místû u rozpálen˘ch litinov˘ch kamen a potil se.

MikulበKamrnoÏka ode‰el pracovat. Na pánsk˘ch toaletách opravoval kapající ventil kotle. Pak usly‰el vrznutí dvefií a za jeho zády se objevil ãernovlas˘ mladík, kterého pfied chvílí pozoroval v automobilu. „Îe na to máte chuÈ...,“ zabruãel místo pozdravu. „V takovém mraze.“ BlahoÀ Semerád se u‰klíbl a pokrãil rameny. Co taky po23

vídat? Pfied zrcadlem se rychle upravil a vrátil se do v˘ãepu.

Lucie Svatá sedûla u jejich stolu a spokojenû se usmívala.

KdyÏ k ní do‰el, po‰eptala mu, Ïe zatelefonovala manÏelovi, aby ji dneska neãekal. Namluvila mu, Ïe se unavila pfii tréninku, a proto si pronajala v sousedním mûstû pokoj, aby v té snûhové vánici nûkde vyãerpáním nehavarovala. „Máme dvojku,“ oznámila nûÏnû. „Je to nahofie v patfie hned u schodÛ. Tam to budeme mít pohodlnûj‰í neÏ na sedadle v autû.“ BlahoÀ Semerád se zarazil. S nûãím podobn˘m nepoãítal. Byla sice pravda, Ïe ho nikdo doma neãekal a ãasu mûl spoustu, jenÏe svoje si odbyl. Tím pádem ztratil o Lucii Svatou zájem. Úkosem se na ni podíval. Lhal by, kdyby tvrdil, Ïe se mu nelíbí. Ale znal se. Sebekrásnûj‰í kfiivky nestaãily, aby se znovu dostavilo vzru‰ení. Ohlédl se ke stolku u okna, kde právû probíhala jakási vzru‰ená debata. Vûdûl, Ïe má jedinou moÏnost. Pfiipojit se.

Vstal a pfie‰el k diskutujícím. Zachytil poslední slova Petra Dryáka a s nadhledem vysoko‰kolského pedagoga fiekl: „ÚroveÀ komunální politiky není nic jiného neÏ ‰patné fiízení bezv˘znamné firmy. Co vlastnû reprezentuje politika ve mûstû? Odklízení snûhu, opravování vodovodu, pofiádání jarmarku na námûstí a vítání novorozencÛ. JestliÏe chcete hovofiit o skuteãné politice, pak musíte zamífiit do parlamentu. A do vlády, samozfiejmû.“ Oba muÏi u stolu zmlkli a podívali se na ãernovlasého mladíka, kterého ani jeden z nich neznal. Pak se Petr Dryák, spí‰e pfiekvapenû neÏ na‰tvanû, optal, co po nich chce.

BlahoÀ Semerád vysvûtlil, Ïe vystudoval sociální vûdy a právû se vrací do Pfiímostí. Cítí tedy povinnost uplatnit své zku‰enosti v rodném mûstû. Pak si pfiisunul Ïidli, posadil se na ni obkroãmo a zaãal vysvûtlovat rozdíl mezi tím, jak se tvofií zákony, a jak vznikají obecní vyhlá‰ky. Rozohnil se a v rychlosti pfiedstavil souãasnou politickou scénu. „Bez ohledu na to, jestli si fiíkají levice nebo pravice,“ vykládal, „pohybují se v‰ichni ve stfiedu a hádají se 24

o bezv˘znamné drobnosti. Ve‰kerá politika sklouzla k banálním problémÛm, jestli se mají platit vût‰í nebo men‰í danû nebo jestli se mají vyplácet niωí nebo vy‰‰í sociální dávky.

Ale to je právû chyba! Filozofick˘ rozdíl mezi levicí a pravicí není v tom, kolik penûz obãanÛm vzít ãi dát, ale v tom, zda jim dát vÛbec nûco. Tedy zda nechat lenochy chcípnout hlady, aÈ se kaÏd˘ stará sám o sebe, nebo lenochy Ïivit z toho, co se sebere podnikatelÛm, protoÏe to stejnû vydfieli z práce a potu zamûstnancÛ. V‰echny strany se dneska tváfií státoprávnû a chtûly by hájit zájmy celého národa. JenÏe to pfiece také nejde. Levice má hájit v˘hradnû zájmy pracujících a pravice zase zájmy stfiedních vrstev a tûch bohat˘ch. Chybûjí nám jasnû profilované politické strany. To je politika, pánové!“ Pak vstal, vrátil vypÛjãenou Ïidli na pÛvodní místo a rychle zamífiil ven. Vybûhl do patra a otevfiel dvefie u schodÛ, na kter˘ch byla opr˘skanou zlatou barvou namalovaná dvojka. Lucie Svatá uÏ na nûho ãekala. LeÏela na ‰irokém lÛÏku a nudila se. Zavfiel dvefie, zasunul zástrãku a rychle si rozepínal kalhoty. Diskuze dole ve v˘ãepu provedla své. „Ten ãlovûk má vlastnû pravdu,“ souhlasil Petr Dryák, kdyÏ BlahoÀ Semerád zmizel. „Skuteãnou politiku v Pfiímostí dûlat nejde.“ „Pokud vím, tak tu mají poboãky v‰echny parlamentní strany,“ nadhodil bez vût‰ího zájmu Vilém Ko‰átko. Znal lidi, ktefií v nich pracovali. I kdyÏ si o vlastním SdruÏení za moderní Pfiímostí nikdy pfiíli‰ iluzí nedûlal, byl si jist˘, Ïe ti ostatní jsou je‰tû pitomûj‰í. „Sám jste to sly‰el,“ zavrtûl Petr Dryák hlavou. „V‰ichni stojí ve stfiedu. My na to musíme jít jinak.“ „JenÏe jak? ZaloÏit novou stranu, to není jen tak! A stojí to peníze.“ „Peníze dá mÛj otec,“ odpovûdûl s pfievahou Petr Dryák.

Klement Plichta uÏ del‰í dobu pozornû sledoval jejich 25

diskuzi. Politika mu byla popravdû fieãeno ukradená, ale pochopil, Ïe ti dva, ktefií se tak zaujatû hádali o naprosté nesmysly, mají peníze. Dopil pát˘ rum, vstal a pfie‰el k jejich stolu. Pfiedstavil se jako manaÏer nové loterijní spoleãnosti, která hledá progresivní a dynamické akcionáfie. Oba mu pfiipadají jako lidé, ktefií vysoko pfievy‰ují místní prÛmûr, a budou tedy jistû mít pro jeho nabídku pochopení. ¤ezník Vilém Ko‰átko si ho zmûfiil a nepfiátelsky odvûtil, Ïe on sám samozfiejmû místní prÛmûr vysoko pfievy‰uje, ale právû proto se nedá o‰idit nûãím tak pochybn˘m, jako je nedÛvûryhodná loterijní spoleãnost.

Klement Plichta se nedal odradit. ¤ekl, Ïe kaÏd˘ ãlovûk sní a los mu ve snûní pomáhá. I kdyby lidé nemûli co do úst, los si koupí kaÏd˘, a sázkové spoleãnosti mají stále vysoké zisky, o tom pfiece nelze pochybovat. A loterijní plán spoleãnosti, kterou zastupuje, je úplnû nov˘ a vydûlají na nûm v‰ichni slu‰né peníze. „Co se dá v té va‰í loterii vyhrát?“ optal se zvûdavû Petr Dryák. V jeho hlase bylo poznat napûtí, protoÏe právû dostal geniální nápad.

Klement Plichta zaãal rozmáchle vysvûtlovat, jak dne‰ní lidi trápí starosti s bydlením. Proto bude jejich spoleãnost nabízet jako v˘hry domy a byty. âím více kapitálu se dá dohromady, tím vût‰í zisk mÛÏe garantovat. Náhodou má s sebou první emisi losÛ, a pokud by pánové chtûli, mÛÏe jim ãást pfienechat za tfietinu ceny, aby si sami ovûfiili, jak dobfie pÛjdou na odbyt. „Na byty se vyka‰lete, kamaráde,“ opáãil Petr Dryák pfiátelsky. „A na tu va‰i loterijní spoleãnost taky. My zakládáme novou politickou stranu. Bude se jmenovat Strana ‰tûstí. A vás, pane Plichto, vás já zamûstnám.“ „JenÏe já s politikou jaksi...,“ koktal Klement Plichta zmatenû.

V tu chvíli se ve v˘ãepu objevil BlahoÀ Semerád. Obrátil do sebe naráz celé pivo, otfiel si pûnu z úst a zamífiil ke 26

stolu u okna. Potfieboval chvíli hovofiit, aby se opût vzru‰il, neboÈ Lucie Svatá kategoricky prohlásila, Ïe kdyÏ uÏ pronajala pokoj, nepÛjde pfiece spát tak brzo.

Petr Dryák ho v‰ak nepustil ke slovu. Nad‰enû rozvíjel svou my‰lenku. „Co nabízejí dne‰ní politické strany? Mají programy, na které se snaÏí nachytat co nejvíce lidí. Slibují voliãÛm spokojen˘ Ïivot. JenÏe ve skuteãnosti zaji‰Èují spokojen˘ Ïivot jenom sv˘m ãlenÛm. Hlavnû tûm z vedení, protoÏe mezi nû se rozdûlují dobfie placené funkce. KaÏd˘ voliã tak dopfiedu ví, kdo se dostane ke korytu, pokud dá nûjaké stranû hlas. Jména jsou na kandidátních listinách. Já se lidem divím, Ïe vÛbec chodí k volbám, aby se jiní mûli dobfie.“ „A jak jinak byste to chtûl udûlat?“ se zájmem nadhodil BlahoÀ Semerád. Pak struãnû shrnul dûjiny demokracie od starovûk˘ch Athén aÏ po Velkou francouzskou revoluci.

Neopomnûl zmínit nejstar‰í evropsk˘ parlament na Islandu a anglick˘ parlament Olivera Cromwella, kter˘ v rámci demokracie poslal na smrt svého krále. Pak se rozohnil nad plan˘m politikafiením ãesk˘ch vlastencÛ, ktefií za Rakouska-Uherska nemysleli na vídeÀském snûmu na nikoho jiného neÏ na sebe. Právû kdyÏ chtûl pfiejít k parlamentarismu 20. století, Petr Dryák ho zastavil. „Posly‰te, pfiíteli, vy budete v mé stranû místopfiedsedou. Samozfiejmû placen˘m. Berete?“ BlahoÀ Semerád sice litoval, Ïe ho nenechal domluvit, ale i tak si byl jist˘, Ïe Lucie Svatá bude spokojená. Pfiik˘vl a chtûl se za ní vydat, jenÏe Petr Dryák ho nepustil. Îádal, aby si poslechl, ãím jeho nová strana vyhraje budoucí volby. „KaÏd˘ ãlovûk, kter˘ nám dá hlas, bude mít ‰anci usednout v parlamentu,“ prohlásil triumfálnû. „To nejde!“ zavrtûl pragmaticky hlavou BlahoÀ Semerád. „Jak byste chtûl sestavovat kandidátní listinu? Copak víte pfiedem, kdo vás... tedy nás bude volit?“ „Kdo nás bude chtít volit, tedy lépe fieãeno, kdo bude chtít usednout za na‰i stranu jako poslanec v parlamentu, 27

koupí si nበlos. Los Strany ‰tûstí,“ nad‰enû vysvûtloval Petr Dryák. „AÏ volby vyhrajeme, v‰echny losy se slosují. V˘herci loterie se stanou poslanci za na‰i stranu. Prodejem losÛ získáme peníze na volební kampaÀ a je‰tû si zajistíme hlasy voliãÛ. JestliÏe si uÏ nûkdo nበlos koupí, tak nám zákonitû dá svÛj hlas. Nebude pfiece tak blb˘, aby platil za los, a pak podporoval nûkoho jiného.“ V motorestu U Tfií koní se rozhostilo posvátné ticho, které pfieru‰il aÏ Alois Novák. „Jdu s vámi! Abyste vûdûli, u mû si budete dûlat schÛze!“ V duchu se tû‰il, jak vzroste trÏba.

Je‰tû si pamatoval, kolik tahle hospoda vydûlávala v ãasech, kdy se tu konávaly schÛze uliãních organizací KSâ.

KdyÏ o nûco pozdûji BlahoÀ Semerád nejprve uspokojil Lucii Svatou a pak jí vyprávûl o nové politické stranû, odpovûdûla s úsmûvem, Ïe se také stane její zakládající ãlenkou. AlespoÀ budou mít dÛvod scházet se. Pak se optala, jestli má Strana ‰tûstí nûjakou ‰anci ve volbách. BlahoÀ Semerád zaãal hovofiit, co v‰echno by mûl nov˘ politick˘ subjekt udûlat, a rozvá‰nil se tolikrát, Ïe kdyÏ pozdû v noci Lucie Svatá usínala, uÏ se nemohla doãkat, aÏ bude o svém novém milenci vyprávût kamarádkám.

Je‰tû téÏe noci se Petr Dryák usmífiil se sv˘m otcem. Dryák star‰í slíbil, Ïe mu dá do zaãátku milion korun, aby mohl cel˘ podnik rozjet. „Ví‰, na politiku, na tu já seru,“ fiekl láskyplnû svému synovi. „Ale ten nápad s losama se mi líbí. Na tom se dá trhnout.“

28