„Jistě.“
„Jak byste popsal svůj ideální vztah?“
Odpovědí je mi naprosté ticho. Podívám se na něj. Jeho výraz by se dal popsat jako něco mezi chlapským rozčilením a bolestí. Zjevně přemýšlí, jestli tu sázku nezrušit.
„Tohle můžeme přeskočit,“ řeknu rychle. „Co tu máme dál… Potřebuju jen dost informací na to, abych vás seznámila se ženami, se kterými si budete navzájem rozumět.“
„Nejsem vybíravý,“ odpoví. „Prostě musí umět vést rozhovor. Mít nějaký smysl pro humor.“
Ještě nikdy jsem nepotkala člověka, který tvrdil, že není vybíravý, a myslel to vážně. Ti, co prý nemají žádné zvláštní požadavky, jich nakonec vždycky mívají nejvíc.
Ale to mu říct nemůžu.
Takže se jen usměju a zapíšu to do jeho profilu. „Takže je pro vás důležitý smysl pro humor.
Můžu vám teď položit pár jednoduchých otázek? Jde o zábavný způsob, jak poznat klientovu osobnost.“
Zase si povzdechne, jako bych ho bůhvíjak obtěžovala. „Jistě.“
„Jaký je váš nejoblíbenější svátek?“
„Můj nejoblíbenější svátek?“
„Ano.“
„Svatý Michal.“
„Opravdu?“
Zacukají mu koutky. „Ne,“ přizná. „Neměl bych si z vás dělat legraci.“
„To byste neměl, pokud tu sázku chceme brát vážně.“
„V tom případě Vánoce. Napište tam Vánoce.“
Zapíšu si toho mnohem víc než jen „Vánoce“. Sarkastický, suchý humor. Nemá rád přetvářku.
Vyžaduje trpělivost.
„To je krásný svátek,“ odpovím.
„Zase přišla chvíle, kdy budete chválit moje odpovědi?“
Přikývnu. „Pravda, to se vám nelíbilo. Budu se toho snažit vyvarovat. Pojďme na další otázku… Kterou část dne máte nejradši?“
Poklepe prsty na opěrky a stočí pohled k Thorovi. Leží natažený vedle Anthonyho židle, jako by tohle byl ten nejpříjemnější okamžik v jeho životě
„Můj ranní šálek kávy,“ odpoví.
Poznamenám si to. Neměla bych to komentovat, ale… „A přesto jste kávu odmítl, když jste sem včera přišel.“
„Pochybuju, že máte dobrý kávovar.“
Vzhlédnu k němu a v jeho tváři vidím ironický úšklebek. Zjevně mě schválně provokuje. Pokrčím jedním ramenem. „Doma určitě máte nějaký luxusní přístroj, takže v porovnání s ním těžko.“
Přikývne. Zase se zadívá někam za mě.
Odkašlu si a vrátím se ke svým otázkám. Jde o snadný a zábavný způsob, jak s klientem navázat vztah. A odhalit rysy jeho osobnosti, které bych nikdy nepoznala, kdybych po něm jen chtěla popsat sebe sama.
A já s Anthonym Winterem vztah navážu, i kdybych musela osmdesát procent práce zvládnout sama.
„Zlomil jste si někdy něco?“
Pozvedne obočí, ale odpoví. „Klíční kost. Levé zápěstí.“
„Ale nejste levák?“
„Ne, pravák.“
„Jak se to stalo?“
„Kdysi jsem se věnoval horolezectví.“ Přeruší oční kontakt a otočí hlavu k obrázkům na zdi.
„Ne vždycky to jde podle plánu.“
Takže nehoda. Rozhodně není snadné z něj něco vytáhnout.
„Horolezectví, to musí být vzrušující,“ poznamenám a napíšu do jeho klientského profilu dobrodružná povaha. „Já jenom jednou zkusila lezeckou stěnu. Bylo to hrozně těžké!“
„Hmm,“ zamručí.
„Neměla jsem v plánu tam chodit, ale můj tehdejší přítel na tom trval. Nevydrželo to. Myslím můj zájem o lezení. No a náš vztah taky ne.“
Nikdy před klienty takhle nežvaním. Ale teď se snažím vyplnit ticho. Možná se bude cítit komfortněji, když se ztrapním.
Anthony se zase zadívá na mě. „Lézt na stěně je nuda. Měl vás vzít někam ven.“
Odkašlu si. „Ano. No, možná jednou. Tak co tu máme dál… tohle je dobré. Řekněte mi o sobě dvě pravdivé věci a jednu lež.“
„Dvě pravdivé věci a jednu lež?“
„Ano. Schválně, jestli tu lež dokážu odhalit.“
Zkříží si ruce na hrudi a stočí pohled k pootevřeným dveřím kanceláře. „Narodil jsem se v lednu, moje rodné číslo končí na třicet sedm a tohle sako je nové.“
Tenhle chlap mě fakt štve.
Nedám to ale nijak najevo a usměju se. „Jedno z toho je lež?“
„Ano.“ Vyzývavě se na mě podívá. Zjevně si myslí, že na mě vyzrál. Jeho tři věci o něm vypovídají asi tolik, jako kdyby mluvil o počasí.
„Nenarodil jste se v lednu,“ hádám.
„Špatně. Moje rodné číslo nekončí na třicet sedm.“
Obdařím ho úsměvem, jako že vyhrál, a vrátím se k jeho profilu. Rád provokuje, napíšu tam.
Jestli se s nějakou ženou rozhodne opravdu flirtovat, může ji úplně zničit. Těžko někdy udělá něco, co sám nebude chtít.
„Zjevně jste se toho o mě z té odpovědi hodně dozvěděla,“ poznamená. „Co jste to tam napsala?“
Ignoruju jeho otázku. „Jaký máte názor na manželství?“
Zase poklepe prsty na opěrku. Cítí se snad nesvůj? Nebo se jen nudí?
„Pro někoho je to dobrá věc, pro někoho ne.“
„A pro vás?“
„Pochybuju, že je to pro mě.“
Sevře se mi žaludek. Jeho přístup je opravdu cynický, a to nejen k naší seznamce, ale i obecně k lásce a vztahům. Tuhle sázku možná prohraju.
Rozhodně to ale nepřiznám předčasně. A kdo ví, třeba ho časem některá z našich klientek zaujme natolik, že si na tohle soupeření ani nevzpomene.
„Tohle jste nechtěla slyšet?“ opáčí.
Zavrtím hlavou. „Úspěch naší seznamky spočívá v tom, že klienty nedáváme dohromady na základě toho, jak se před světem prezentují, ale jací skutečně jsou. Takže schůzku s vámi nenavrhnu klientce, která se chce v nejbližších letech vdávat.“
„To je dobře.“
„A co děti? Chtěl byste je v budoucnu?“ Jde o standardní otázku, ale přijde mi nevhodné se na tohle ptát nového šéfa. Muže, který drží osud naší firmy v těch velkých rukou, jejichž prsty neustále poklepávají na opěrky.
Kdybych ho ale dokázala přesvědčit, aby důvěřoval našemu způsobu práce… pak bych Opate Match možná dokázala ochránit.
„Nechtěl,“ odpoví Anthony.
S nechutí si to poznamenám. Vyzařuje z něj uklidňující síla, takže si ho snadno dokážu přestavit s dítětem na ramenou. Určitě by pak roztál mnohem víc než u těch náhodných otázek.
„To nevadí,“ ujistím ho. „Máme spoustu klientek, které sdílí váš názor.“
„Spoustu?“
„Spoustu,“ přikývnu. V zásadě je to pravda. Máme spoustu klientek, které si nejsou jisté, jestli děti chtějí, a pár z nich je striktně odmítá.
„Psi, nebo kočky?“
Anthony obrátí oči v sloup, jako by hrozně trpěl. „Když zjistíte, jestli mám radši kočky, nebo psy, pomůže mi to najít lásku až za hrob?“
„Lásku až za hrob neslibujeme, pane Wintere. Slibujeme zdravé vztahy s vyrovnanými lidmi.“
„Jak romantické,“ zabručí. „Takže psi. Napište, že mám rád psy.“
Thor se mu u nohou zavrtí a vydá tichý zvuk. Vypadá to jako psí projev souhlasu. Usměju se a poznamenám to do Anthonyho profilu. Může zle koukat a foukat, jak chce, ale můj domeček nerozfouká. S každou jeho větou má pevnější základy a kousek po kousku dávám dohromady rysy jeho osobnosti.
U platícího klienta by to nestačilo, ale u něj bude muset, protože další výslech by už asi těžko vydržel.
„Ještě poslední otázka,“ obrátím se k němu. „Kde se vidíte za pět let?“
Anthony zase protočí oči. „Na tohle odpovídat nebudu.“
„Ne?“
Ne.“
S úsměvem přikývnu. „Dobře, žádný problém. Zkusíme tedy na závěr radši něco vtipného…
Jak byste nazval svou autobiografii?“
Stiskne čelist a zamyslí se. Odvrátí pohled. „Po bitvě je každý generál,“ řekne nakonec.
Tohle je možná to nejsmutnější, co jsem kdy slyšela. Zase se otočí na mě, jako by si zrovna vzpomněl, kdo vlastně jsem. Odkašle si. „Máte všechno, co potřebujete, slečno Davisová?“
„Ano.“ Ve skutečnosti ani zdaleka. „Budete mít za pár dní čas na schůzku? Podrobnosti vám pošlu e-mailem. Nezabere vám to příliš mnoho času, asi tak hodinu dvě v kavárně.“
„Žádný problém,“ odpoví a vstane. Thor zvedne hlavu a oba sledujeme, jak Anthony vyrazí ke dveřím a pak se u nich zastaví.
„Ano?“ zeptám se.
„To, o čem jsme se bavili, zůstane mezi námi.“
„Samozřejmě,“ ujistím ho. „Cokoliv, o čem mluvíme jako klient a zaměstnankyně seznamovací kanceláře, je vázáno mlčenlivostí.“
Přikývne a při odchodu z kanceláře za sebou zavře dveře. Až příliš dlouho za ním zírám a hlavou se mi honí jen jediná otázka. S kým mám toho chlapa proboha seznámit?
3
SUMMER
Suzy se opírá o stůl a pomocí živé gestikulace popisuje, co dělala o víkendu. Jako obvykle spoustu zábavných věcí, tedy pravý opak mého programu.
„V klubu Ivory teď nebylo moc lidí,“ poznamená. „Opravdu se k nám nechceš tenhle víkend přidat? Je tam spousta bezvadných chlapů.“
„Opravdu nechci,“ zavrtím hlavou. „Minule mi to stačilo.“
Pokrčí rameny. „Dá se tam poznat spousta mužů. S Chasem jsem se poznala právě tam.“
„To je ten DJ, ne?“
Rozzáří se. „Přesně ten!“
Abych řekla pravdu, Suzy randí tolik, že už o tom ztrácím přehled. Přistěhovala se sem před dvěma lety a vrhla se na budování svého vysněného života v New Yorku s obdivuhodným nadšením. Její sociální sítě jsou plné fotek koktejlů a večírků na střechách
Podívá se na Thora, který jí položil hlavu do klína. „Můžu být upřímná?“
„Samozřejmě.“
„Nejsem si jistá, jak dlouho ještě s Chasem vydržím.“
To mě nepřekvapuje. „Ale? Proč ne?“
„Nejdřív jsem myslela, že chodit s muzikantem bude úžasné. Ale… no, je mu dvaatřicet a nemá ani vlastní byt. Nevím, jestli je tohle pro mě to pravé.“
Usměju se na ni. Suzy možná působí povrchně, ale priority má jasné. „Možná máš pravdu.“
„To ale neznamená,“ zvedne důrazně ruku, „že v Ivory nejsou velmi kvalitní muži. Před
Chasem jsem tam poznala toho bankéře, pamatuješ?“
„Pamatuju.“
„Takže bys tam měla jít se mnou. Už moc dlouho žiješ sama, Summer.“
Sebevědomě pohodím vlasy a schválně to přeženu. „Co tím myslíš? Já si užívám svobodu!“
„Ale copak by tě to nebavilo? Dohazování ti jde skvěle, tak by pro tebe neměl být problém najít někoho i pro sebe!“
Pokrčím rameny a otočím se ke kávovaru. Moje nejlepší kamarádka Posie často tvrdí to samé. Mně ale nepřijde, že by to spolu jakkoliv souviselo.
„Já ale randím,“ ohradím se. „Mám spousty schůzek.“
Suzy si pochybovačně odfrkne. „No jasně. Víš co? Měla bys jít na schůzku s naším doručovatelem!“
„S Davem? Jak tě to napadlo?“
Vrhne na mě triumfální pohled. „Když jsi tady, nikdy se mu nechce pryč. Načapala jsem ho, jak zírá na dveře tvojí kanceláře, kdykoliv nám přiveze balíček. Pamatuješ, jak si deset minut hrál s Thorem?“
„Psy miluje každý.“
„Jasně, ale on s tím začal, když jsem mu řekla, že je to tvůj pes. Předtím vždycky spěchal pryč.“
Usrknu kávu a cítím, jak mi červenají tváře. Suzy je sice moc milá, ale svou tendenci k povrchnosti prostě nezapře. Přesto většinou neomylně pozná, kdy má muž zájem. „Fakt myslíš?“
„Rozhodně. Zkus si s ním popovídat, až se tu příště ukáže. Uvidíš, že bude radostí bez sebe. Ty vypadáš úžasně, Summer, ale on spíš průměrně. Úplně ho to odrovná.“
Zakroutím hlavou. Práce v seznamce mě naučila, že když mezi dvěma lidmi nepřeskočí jiskra, krása a vzhled vůbec nepomůžou. A naopak.
Rozhodí rukama. „No jo, promiň. Vím, že nemáš ráda hodnocení lidí na základě vzhledu.“
„Ne, to nemám.“
„Ale je to tak.“
Znova se napiju kávy a rozhodnu se odvést pozornost. Tahle metoda na Suzy zaručeně funguje. „Kde je Vivi? Už je pryč nějak dlouho.“
„Říkala, že po obědě už se možná nevrátí.“
„Opravdu?“
Suzy se zatváří provinile. „Jo. Víš, že to občas dělá. Odpoledne už nemá další schůzky.“
„Aha, no jo.“ Přesto si se Suzy vyměníme významný pohled. Bývaly doby, kdy moje teta pro Opate Match žila a využívala svoje charisma a konexe k budování malé, ale úspěšné firmy.
Teď se o ni zajímá čím dál míň.
„Neřekla, co hodlá dělat,“ dodá Suzy.
Pokrčím rameny. „Třeba šla zase ke kadeřnici.“