Rande s šéfem

Olivia Hayle Rande s šéfem Originální název: Saved by the Boss Vydáno u Theresia Publishing AB, 2021 Překlad Marie Štefanidesová Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2026 www.mobaknihy.cz moba@mobaknihy.cz Copyright © 2021 Olivia Hayle All rights reserved.

Translation © Marie Štefanidesová, 2026 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2026 Vytěžování textu či dat z této publikace ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU a § 39c autorského zákona je zakázáno.

Vydání první ISBN 978-80-279-2503-2 ISBN 978-80-279-2504-9

1 SUMMER „Kam nechodí šéf, tam chodí bankrot,“ poznamená teta. Sedí na kraji mého stolu s širokým úsměvem na tváři. „Tohle jsme přece vždycky říkaly! A Anthony Winter je ten největší šéf široko daleko!“ „Jasně, ale nehodlá se stát skvěle platícím klientem. Je to náš nový majitel.“ „Ne,“ opraví mě Vivienne. „Spolumajitel.“ „S jednapadesátiprocentním podílem.“ „Přesto jde o důležitý rozdíl,“ prohlásí a přejde k pozlacenému zrcadlu v rohu mé kanceláře.

V Opate Match máme celkem dvě. Naše firma je sice malá, ale významná pro milostný život newyorské smetánky. Vivenne Davisová ji založila před pětadvaceti lety.

A ta samá Vivienne Davisová ji před dvěma dny prodala.

A zjevně se vůbec nebojí, že ji ti spekulativní investoři, kterým ji předhodila, úplně zničí.

Zkusím to jinak. „Je to tvoje celoživotní dílo.“ „Ano,“ přikývne, když si před zrcadlem nanáší další vrstvu rtěnky. Upraví si pečlivě vyfoukané blonďaté lokny, které jí padají na ramena. „Ale už roky jsme krůček od bankrotu.

To slovo nesnáším, po dnešku už ho nebudeme používat.“ „Máme přece spoustu klientů.“ „Ale nestačí to, Summer. Děláš si starosti, a když si nedáš pozor, budeš z toho mít vrásky.“ Povzdechnu si. Thor zvedne hlavu a nastraží uši, protože vždycky vycítí moji náladu. „Kéž bych se s tím dokázala vyrovnat tak dobře jako ty. Vím, že nám to pomůže, ale… no, prostě přijdou změny.“

„To je moje starost, ty se tím netrap, drahoušku.“ „Já vím, já vím.“ „Během prvních tří let nesmí nikoho vyhodit, donutila jsem je napsat to do smlouvy. Pana Wintera poznáš zítra, až se tu zastaví. Je to takový mrzout, co všechno bere hrozně vážně.

Rozhodně se bude snažit vylepšit naši finanční situaci.“ Krátce se zasměje. „Vlastně mi přijde, že náš potenciál generovat nějaký zisk je jediným důvodem, proč je ochotný mě tolerovat.“ Oplatím jí úsměv. Teta má skvělý odhad na lidi. „Seznamka je pod jeho úroveň?“ „Myslí si to,“ odvětí. „Uvidíme, jestli změní názor. Ale nepochybuju o jeho odhodlání vytáhnout nás nad hladinu. Potřebujeme někoho, kdo rozumí byznysu, Summer. A taky někoho, kdo má kapitál.“ Povzdechnu si. „Jasně, máš pravdu. Budu se těšit na zítřejší setkání.“ „Skvěle.“ Přehodí si přes rameno vintage kabelku a povzbudivě se na mě usměje. „Musím teď jít na oběd, abych už Waltersovy nenechávala dál čekat. Víš, že letos v létě slaví dvacáté výročí svatby?“ „Vím. Je to skvělá zpráva.“ „Jeden z mých triumfů. Ani Suzy tady teď není, má nějaké zařizování. Doufám, že si taky uděláš pauzu?“ „Udělám. Půjdeme si s Thorem sníst oběd do parku.“ „Hodný pejsek,“ podrbe teta Thora na hlavě po cestě ke dveřím. „Co si příští týden zajít na oběd do Olive‘s? Už jsme tam dlouho nebyly.“ „Moc ráda.“ „Tak domluveno,“ zazubí se na mě. Pak už je slyšet jen klapot podpatků na dřevěné podlaze a bouchnutí vchodových dveří.

Opřu se na kancelářské židli a podívám se na Thora. Zlatý retrívr mi pohled opětuje. „Naše firma,“ stěžuju si mu. „Prodaná jako kus nábytku. Spekulativnímu investorovi.“ Nakloní hlavu tak, jak to umí jen psi, jako by se snažil vyřešit nějakou hádanku. Ale na tuhle neznám odpověď ani já. Firma Opate Match je Vivianina chlouba. Stálo ji to krev, pot a slzy, aby její byznys fungoval desítky let.

Prodat firmu investorům zvenčí nejspíš bylo zapotřebí, ale rozhodně to nemohlo být jednoduché rozhodnutí. Přesto teta hýří nezdolným optimismem.

S Thorem v patách zamířím ke kávovaru na recepci. Místo, kde sedává Suzy, je prázdné a dveře do tetiny kanceláře jsou dokořán. Všechny tři se už víc než rok snažíme tuhle potápějící se loď zachránit, ale v konkurenci online seznamek zdarma to není zrovna jednoduché.

Zadívám se z okna na newyorskou ulici zalitou sluncem a usrknu čerstvě uvařeného espressa.

Prodej firmy mi připadá jako konec jedné éry.

U hlavního vchodu zabzučí zvonek. Zamračím se a zamířím k Suzyině stolu. Ani jedna z nás už dnes klienty nečeká.

Stisknu tlačítko a ohlásím se. „Opate Match, jak vám můžu pomoct?“ Ozve se upjatý mužský hlas. „Mám tu schůzku.“ Schůzku? V rozvrhu žádnou nemáme, ale Suzy se už párkrát spletla. „Samozřejmě,“ odpovím. „Pojďte dál.“ Hrnek s kávou schovám za ocelovou sochu Amora a oklepu si ze sukně pár drobků od sušenky. Pak otevřu dveře.

Muže u dveří neznám. Je tak vysoký, že musím zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí. Má tmavé vlasy a na sobě oblek. Tím se ale nijak neliší od většiny mužů, kteří vyhledávají naše seznamovací služby. O tom, čím se živí, to nic nevypovídá.

Může mu být lehce přes třicet.

Natáhnu k němu ruku a obdařím ho přátelským, ale profesionálním úsměvem. „Jsem Summer Davisová, ráda vás poznávám.“

Snad až příliš dlouho zírá na moji ruku, pak ji stiskne a krátce mi s ní potřese. „Mám schůzku s Vivienne Davisovou.“ Mračí se, jako by ho ta vyhlídka vůbec netěšila. Takže půjde o jednoho z těch méně nadšených klientů. „Ano, to souhlasí,“ přikývnu. „Touhle schůzkou pověřila mě, ale určitě to zvládneme skvěle.

Předpokládám, že jste tu poprvé?“ Zamračí se ještě víc. „Ano.“ „Skvěle. Tak pojďme na to. Můžete hned do mé kanceláře, tudy… Dáte si šálek kávy?“ „Ne.“ „Tak dobře. Kdybyste náhodou změnil názor, určitě mi řekněte.“ Zavřu za sebou dveře a pokynu mu, aby se posadil. Sice se tváří jako kakabus, ale nevypadá špatně. Ano, nejde o klasického hezouna, na to má příliš hrubé rysy. Ale je vysoký, má široká ramena a vyzařuje z něj starosvětská mužnost. A ten temný, podmračený výraz mu opravdu sedne, což se spoustě žen líbí.

To půjde, pomyslím si. S tím se dá pracovat.

Posadím se naproti němu a položím ruce na stůl. „V první řadě bych vám ráda poděkovala, že jste za námi dnes přišel. Už to je ostatně první krok.“ Pohled, který do mě zabodne, mě znervózňuje. „Jistě.“ „Chápu, jak těžké musí být něco takového zkusit, zvlášť pokud jste nikdy žádnou seznamku nevyužil. Ale my jsme naprosto profesionální a můžete se spolehnout, že poskytujeme pouze prvotřídní služby. Nikdy bychom vás neseznámili někoho, o kom nebudeme přesvědčení, že se k vám hodí.“ Opře se a ruce si položí na opěrky. V očích se mu cosi zablýskne. Je to pobavení? Nedokážu odhadnout, co si tenhle chlap myslí, ale nakonec na to přijdu. „Dobré vědět,“ poznamená. „Samozřejmostí je také absolutní diskrétnost.“ „Jistě.“ Jeho pohled se ze mě přesune na zarámované fotky na stěně za mnou. Jsou to svatební fotografie.

Tenhle chlap toho teda moc nenamluví. „Tohle všechno jsou naše úspěchy,“ poznamenám. Páry, které jsme seznámili, nám často posílají svatební fotky s ručně psaným poděkováním. Všechny je mám schované. „Co vás k nám přivedlo?“ Sklopí oči k rukávům saka, aby si je upravil. Usmívá se? Urazila jsem ho nějak? Nemám se čeho chytit a k jeho úvodní e-mailové konverzaci s Vivienne se nedostanu. Střílím naslepo, ale musí to vypadat, že vím, co dělám. Je to makléř, nebo ropný magnát? Zajímá se o muže, nebo o ženy?

Připadám si jako akrobatka na visutém laně. „Co mě k vám přivedlo…,“ zopakuje. Jeho hluboký hlas jako by vyplnil celou kancelář. „Popravdě jsem seznamkám, jako je ta vaše, nikdy příliš nedůvěřoval. Řekněme, že jsem byl dlouho … skeptický.“ Přikývnu. To není nic neobvyklého. „To je pochopitelné, když jste ještě nikdy žádnou nevyužil.“ „Přijde mi, že většina seznamek, včetně těch internetových, slouží jen k rychlému nalezení sexuálních partnerů,“ prohlásí. Zadívá se přímo na mě a oči mu planou. Zjevně se mě snaží urazit.

Pohodlně se opřu. Jestli si myslí, že mě vyvede z míry, tak vůbec netuší, komu všemu jsem zajistila doživotní štěstí. Třikrát rozvedený? Najdu pro něj ideální partii. Nemůže s nikým veřejně chodit, protože se bojí publicity? Sem s tím. „Někteří lidé seznamky za tímto účelem rozhodně využívají,“ připustím. „Ale Opate mezi ně nepatří.“

„Opravdu?“ „Opravdu. Jsme hrdí na to, že zajišťujeme svazky, které vydrží, a naši klienti jsou s nimi dlouhodobě spokojení. Co lidé dělají ve volném čase, samozřejmě neovlivníme. Ale když víme, co klient chce, nikdy mu nenabízíme partnera, který hledá něco jiného.“ Pomalu přikývne. „A ty páry tady na zdi? Všichni chtěli od začátku to samé?“ „Většinou ano.“ „Hmm.“ „Nevypadá to, že jsem vás přesvědčila,“ poznamenám s širokým úsměvem. „Chápu, že zkoušet rande naslepo může působit neobvykle. Někomu to možná dokonce nahání strach, pokud na to není zvyklý.“ Zabubnuje prsty na opěrku. „Vy ve svou firmu věříte. I ve služby, které nabízí.“ „Samozřejmě,“ opáčím. „Jinak bych tu nepracovala.“ „Spoustě lidí se v práci nelíbí.“ „Já jsem spokojená.“ Zase tiše zabručí, přestane zírat na mě a rozhlédne se po místnosti. Dřevěné podlahy a bílé stěny, lakované stoly a drahá křesla, vše ve stylu elegantního minimalismu běžného v luxusním prostředí. „Opate Match se profiluje jako elitní seznamka. Jedním z vašich sloganů je seznamujeme bohaté a slavné, ne?“ „Ano, naši klienti jsou velmi úspěšní lidé.“ Kývnu hlavou směrem k němu. „Tak jako vy.“ Když nevíte, co dál, složte klientovi poklonu.

Z jeho výrazu to vypadá, že se snaží neobrátit oči v sloup. „Jistě. No chápu, že to má své výhody… ale nepřesvědčila jste mě, že zprostředkováváte pravou lásku.“ Už jsem v kanceláři měla klienty, kteří plakali, křičeli nebo proklínali protějšek, s nímž byli na schůzce, protože už se s nimi nechtěl dál vídat. Tenhle chlap je sice tvrdohlavý, ale zdaleka nejde o nejsložitější případ, s jakým jsem se kdy potýkala. Zlomil mu někdo v minulosti srdce? „Proč myslíte?“ „Jde o seznamku pro smetánku,“ odpoví. „Zlatokopky a prachatí muži, nebo boháči z Upper East Side, kteří neměli to štěstí, že by svůj budoucí protějšek potkali na prestižní univerzitě.

Nehledají u vás lásku, slečno Davisová. Hledají domluvený sňatek.“ Ruce mi klesnou na stůl.

Nechat se obvinit, že lidi seznamujeme jen kvůli sexu, je jedna věc. Ale tvrdit, že mi nejde o lásku, to je něco jiného. „Naši klienti čelí kvůli svému postavení v oblasti hledání partnera unikátním výzvám. Ne každý z nich může přijít do baru a začít se bavit s cizím člověkem,“ poznamenám.

Nakloní hlavu. „Ano, to může být těžké. Pro spoustu lidí, nejen pro takzvanou elitu.“ „Máte pravdu. Problémy s navazováním vztahů se netýkají jen těch, kdo vyhledávají naše služby,“ znovu se zářivě usměju. Ať už řekne cokoliv, dostanu se mu na kobylku. Jenom to možná bude trochu náročnější. „Ale předtím, než navážeme spolupráci, si každého klienta prověříme. Díky tomu, že jsme s klienty v častém osobním kontaktu, je hledání vhodného partnera mnohem jednodušší. Nemusíte s někým strávit tři týdny a pak se dozvědět, že se k sobě z nějakého závažného důvodu nehodíte.“ „Takže jste z něčeho tak chaotického, jako jsou mezilidské vztahy, udělali logický proces?“ „V určitém smyslu ano. Ale nemáme nad ním kontrolu, pouze ho zprostředkujeme. To podstatné se děje teprve ve chvíli, kdy naši klienti opustí tuhle kancelář, připravení poznat někoho, kdo stejně jako oni touží najít svého životního partnera.“ Zase mě provrtá očima. „Aha.“ „Můžu vám tedy pro začátek položit pár úvodních otázek? Jen abych vás lépe poznala a mohla vyplnit váš klientský profil.“

„Prosím,“ přitaká. Pořád má napůl zamračený a napůl pobavený výraz. Jako by nemohl uvěřit, že tu opravdu je, sedí na téhle židli a rozhodl se do toho jít.

Vezmu si zápisník, opřu se a přehodím si nohu přes nohu. Vždycky je lepší vidět se s klientem tváří v tvář, navázat osobní vztah. Počítač přijde na řadu až později. „Připomeňte mi, kolik vám je vlastně let?“ zeptám se. „Třiatřicet.“ „Skvělé.“ Poznamenám si to. „Chápu, že máte o naší firmě určité pochybnosti, ale ujišťuji vás, že jste v dobrých rukou. Během celého procesu k vám budeme otevření.“ „Toho si cením.“ „Hledáte muže, nebo ženu?“ Po tváři mu přeběhne úsměv. „Jsem heterosexuál.“ „Výborně.“ „To mě budete chválit po každé odpovědi?“ „Jenom jestli chcete.“ Položím zápisník. „Jaký máte vlastně názor na chválu? Jde o zásadní součást vztahu, nebo jen příjemný bonus?“ „Tahle informace,“ poznamená velmi skepticky, „vám pomůže najít mi partnerku?“ „No, pomůže mi zjistit víc o vás jako o člověku. Jak obecně nahlížíte na vztahy. Zeptám se tedy radši jinak: jak podle vás vypadá ideální dlouhodobý vztah?“ „Nejsem si jistý, jestli v dlouhodobé vztahy věřím.“ Zase zápisník odložím. Tenhle chlap se asi opravdu hodně spálil. Měl by mít na čele nalepené obrovské varování. „A proč?“ „Opravdová láska je jen pohádka,“ odpoví. „Nic v životě netrvá věčně, láska rozhodně ne.“ Ozve se několik rychlých zaklepání na dveře. Než stačím odpovědět, otevřou se a objeví se v nich moje elegantní teta. Jakmile nás uvidí, nasadí úslužný úsměv. „Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat,“ obrátí se na něj a ztěžka oddechuje. „Ráda vás teď přijmu ve své kanceláři. Summer, mohla bys mně a panu Winterovi udělat šálek kávy?“ Ztuhnu a podívám se z ní na muže před sebou, který se mi vůbec nepředstavil. A neřekl ani slovo, když jsem si udělala vlastní závěry.

Vstane a jediným ladným pohybem si zapne knoflík saka. „Rád jsem vás poznal, slečno Davisová. Velmi poučné setkání.“

2 SUMMER Po cestě do práce Thor poslušně kluše u nohy, což je jedna z mála věcí, která mu zůstala z tréninku na vodicího psa. „Podívej,“ řeknu mu, když míjíme ceduli na prodej na dveřích Charlottiny kavárničky. Roky to býval jeden z mých nejoblíbenějších podniků v celém New Yorku, běžná součást mojí cesty do práce a z práce.

Měla jsem tam chodit na kávu častěji. Možná by tu kavárnu pak nemusela prodávat. Nepřišla by o práci. A nemusela by se podvolovat požadavkům někoho jiného.

Anthony Winter a jeho Acture Capital si teď s naší firmou i jejími zaměstnanci můžou dělat, co budou chtít. Vivenne tu smlouvu studovala několik týdnů, ale přesto se mi vůbec nezdá.

A on se mi taky nezdá. Včera se vůbec nenamáhal opravit moje nesprávné domněnky.

Vivienne mi po jeho odchodu poslala omluvný e-mail, v předmětu stálo velkými písmeny: SPLETLA JSEM SI DATUM! Vejdeme do vstupní haly naší kancelářská budovy a Thor vrtí ocasem. Pohladím toho krásného věrného psa, na kterého se můžu vždycky spolehnout, po sametově hebkých uších.

Jsem ráda, že teta ho taky zbožňuje. Vždycky říká, že domácí mazlíček dává kanceláři duši, a já jsem jí za to vděčná. Nedokážu si představit, že bych ho musela nechat u rodičů. „Jsi připravený setkat se s ostatními?“ Thor na mě upře bystrý pohled čokoládových očí. Znamená to ano. „Dneska tu bude ještě někdo. Někdo, na koho musíme být milí, i kdyby se nám nechtělo.

Takže žádné kousání.“ Usmívám se a on začne vrtět ocasem ještě víc. Vážně z něj jde hrůza.

Otevřu dveře a Thor okamžitě vyrazí za Suzy na recepci. Ta se na něj zazubí a odloží lesk na rty. „Ahoj kamaráde,“ přivítá ho a zaboří mu ruce do kožichu.

Dveře Vivienniny kanceláře jsou otevřené a zevnitř se ozývají hlasy. Když přijdu blíž, vzhlédne teta od stolu. Na špičce nosu jí sedí brýle na čtení se zlatými obroučkami. „Summer! Jen pojď dál. Zrovna mluvím s panem Winterem a jeho společníkem, Ryanem…“ „Walker,“ představí se mladý muž. „Ano, s Ryanem Walkerem. Během následujících týdnů za námi budou chodit často, aby zjistili co nejvíc o naší firmě a o tom, jak funguje.“ Jasně, pomyslím si. Mapují situaci, než přijdou se změnami, takže teď musíme udělat co nejlepší dojem.

A já se zatím před panem Winterem moc nepředvedla.

Sedí na jedné z Vivienniných židlí, ruce položené na opěrkách. Vrhne na mě stejně temný a nečitelný pohled jako včera. Nic nenasvědčuje tomu, že si naše včerejší setkání vůbec pamatuje.

Zářivě se na něj usměju. „V tom případě uděláme všechno proto, abyste se tu cítili jako doma, pánové,“ ujistím je. „Kdykoliv nebudu mít schůzku s klientem, můžete se za mnou zastavit a zodpovím vám všechny dotazy ohledně naší firmy a jejího fungování.“ Oba muži stočí oči k mým kolenům a hned nato ucítím, jak se přese mě snaží plnou vahou protlačit do dveří zlatý retrívr. „Náš nejoblíbenější zaměstnanec,“ poznamená Vivienne. „Tohle je Thor, pes mojí neteře.“ Zmíněný pes začne oba muže ihned očichávat. Ryan ho poplácá po hlavě, ale Anthony ho naprosto ignoruje a jen těká pohledem z Thora na mě. Musím se mu při první vhodné příležitosti omluvit. Pokusit se urovnat včerejší nedorozumění.

Co jsem mu všechno navykládala! Ptala jsem se našeho nového vlastníka, jestli je svobodný a jestli preferuje ženy, nebo muže. Do tváří se mi nahrne horko. „Slečna Davisová včera byla velmi ochotná,“ poznamená pan Winter. „A určitě bude i nadále.“ Oba je obdařím tím nejzářivějším úsměvem, jakého jsem schopná. „Cokoliv budete potřebovat,“ ujistím je a poklepu si na nohu. Thor se vrátí ke mně a zamíříme do mé kanceláře.

Přežila jsem první trapné setkání. Jestli přežiju i to další, to se teprve uvidí.

Probírám se klientskými přihláškami, kterých je čím dál míň. Ozve se krátké zaklepání na dveře. Anthony Winter s rukama svěšenýma podél těla a rozepnutým sakem. Je tak vysoký, že se málem uhodí do hlavy o rám dveří.

Otočím se od obrazovky. „Pan Winter. Pojďte dál.“ Zastaví se aspoň metr od mého stolu. Nic neříká.

Odkašlu si. „Ráda bych se omluvila za ten včerejšek, že jsem vás považovala za klienta.

Chápu, že jste čekal něco jiného, a.… mrzí mě to.“ Odsune židli naproti mně a posadí se. Dlouhé nohy natáhne před sebe. „Mě ne.“ „Ne?“ „Jak jsem říkal, bylo to poučné,“ odvětí a začne si prohlížet fotky na zdi. Moje triumfy, moje úspěchy.

Otevřu pusu a zase ji zavřu. Pak se zeptám: „Promiňte mi ten dotaz, ale proč jste vlastně Opate Match koupil?“

Pozvedne obočí. „Proč jsem koupil firmu vaší tety?“ „Ano. Soudě podle toho, co jste říkal včera… nemáte v naše služby důvěru.“ „Ne. Ale mám důvěru ve vaši schopnost generovat zisk.“ „Tak aspoň něco.“ Stočí pohled zpátky na mě. „Povězte mi víc o struktuře vaší firmy, slečno Davisová. Rád bych to slyšel od vás.“ Ode mě?

Nicméně si odkašlu a začnu vysvětlovat strukturu naší firmy a způsob jejího fungování, což už nepochybně všechno zná. V opačném případě by ji nekoupil.

On ale jen poslouchá a občas poklepe prsty na opěrku křesla. „V současné době Opate Match působí jen na východním pobřeží, konkrétně v New Yorku, ačkoliv sem spousta vašich klientů jezdí odjinud. Je to tak?“ „Ano.“ „Co byste řekla na rozšíření působnosti do zahraničí?“ Udiveně vzhlédnu. „Do zahraničí?“ „Lidé, kteří zaplatí takové peníze za prestižní seznamku, se rádi cítí exkluzivně. Cestování po světě kvůli schůzce s někým podobně naladěným… to by mohlo jejich zájem zvýšit.“ „Ano, ale takhle by asi nevznikaly dlouhodobé vztahy.“ Jeho pohled mi říká, že v tomhle zjevně nevidí problém. „Ryan kóduje a programuje.“ „Aha.“ „Začne pracovat na prototypu aplikace.“ Svěsím ruce do klína. Všimne si toho a zase pozvedne obočí. Skoro jako by ho to proti jeho vůli zaujalo. „Vám to nepřijde jako dobrý nápad?“ „Ne, moc se mi to nelíbí.“ „A proč?“ „Naše síla spočívá v osobním kontaktu,“ odpovím. „Poskytujeme služby, které nikde jinde nedostanete. Své klienty dobře známe, takže je můžeme seznámit s někým, s kým mají šanci vybudovat si úspěšný vztah. Když to necháme na nich samotných na základně vlastních profilů, všechno to klikání na mobilu… Naše úspěšnost by se radikálně snížila.“ „Mohli byste rozšířit pole působnosti.“ „Ale za jakou cenu?“ Zavrtím hlavou, ale zářivě se u toho usměju, abych nepůsobila tak odmítavě. „Tedy pokud chcete znát můj názor. Naše firma je jedinečná právě díky osobnímu přístupu.“ Zase zabubnuje prsty na opěrce. „Jistě.“ „Vidím, že tomu nevěříte. Ani našim službám, ani tomu, že sem lidé chodí s čistými úmysly.“ Pokrčím rameny. „Takový mám dojem z naší včerejší konverzace. Jste opravdu cynický, pane Wintere.“ Pozvedne obě obočí. Pokud se v jeho očích objevil náznak pobavení, zmizel tak rychle, že jsem ho skoro ani nezaznamenala. „Cynický, slečno Davisová?“ „Vím, že většina našich klientů na lásku věří. Přichází sem nervózní, ale plní naděje, chtějí zkusit něco nového. Ti, kteří k celému procesu přistupují s otevřenou myslí, mají největší šanci na úspěch.“ „Jistě.“ Z toho jediného slova čiší neskutečná skepse. Jako by vyplnila celou kancelář a neustále se rozpínala.

Do pootevřených dveří vrazí Thor rozhodnutý dostat se dovnitř. Projde skrz kancelář, usadí se před Anthonym a upřeně se na něj zadívá.

Anthony se podívá nejdřív na mě a pak na psa. „Vy tu máte domácí mazlíčky.“ „To je Thor. Pomáhá klientům, aby se uvolnili. Spousta nervózních lidí mi už o sobě povídala s rukou v jeho kožichu.“ Anthony na něj vrhne další pochybovačný pohled. Thor z něj přitom nespouští oči.

Nemůžu se ubránit úsměvu. „Čeká, až ho pozdravíte.“ „Ahoj,“ řekne Anthony. Pak se ale nechá obměkčit a položí mu svou velkou ruku na hlavu.

Jeho prsty se zaboří do zlaté srsti a ozve se všeříkající zvuk klepání Thorova ocasu o podlahu.

Ty roztomilý zrádce, pomyslím si. Vždycky dokáže vycítit, že někdo potřebuje trochu psího rozptýlení nebo útěchy. I tohle mu zůstalo z výcviku na vodicího psa.

Anthony se na mě odevzdaně podívá. „Takže jste beznadějná romantička.“ „Cože?“ „Beznadějná romantička,“ zopakuje. „Věříte v základní hodnoty téhle firmy. Věříte na lásku.“ Slovo láska pronese takovým tónem, jako by ho píchalo v ústech. „Ano,“ odpovím a nakloním se k němu. Je sice našim novým šéfem, ale není v nejlepším zájmu firmy, aby zjistil, co je naším cílem? Aby pochopil, v čem spočívá náš úspěch? „Kdybyste opravdu viděl, jak dobře ten proces funguje, stal by se z vás taky beznadějný romantik,“ poznamenám. „O tom pochybuji, slečno Davisová.“ Je to bláznivý nápad. Jeden z těch opravdu šílených. A možná překračuju svoje pravomoci, ale… to už jsem stejně udělala včera. „Víte co?“ navrhnu. „Domluvíme vám rande.“ Probodne mě pohledem tak intenzivním, že mi z toho vyschne v ústech. „Prosím?“ „Jestli chcete zjistit, jak náš proces funguje v praxi, ráda vám to ukážu. Tři schůzky,“ plácnu první, co mě napadne. „Všechno zařídím. Pokud vám po všech třech schůzkách bude stále připadat, že je to k ničemu, a s žádnou z těch žen se nebudete chtít sejít znovu… přiznám porážku.“ „Porážku?“ zopakuje. „Ano. Uznám, že jsem se mýlila a že Opate Match není pro každého.“ Je to risk. Z troufalosti toho návrhu se mi rozbuší srdce. Kdyby to slyšela Vivienne, utrhla by mi hlavu. Anebo by ji ta nehorázná drzost pobavila.

U ní člověk nikdy neví.

Anthony přimhouří oči. „A pokud budu s jednou z těch schůzek natolik spokojený, že budu chtít další?“ „Pak přiznáte, že jste se ohledně naší firmy mýlil vy. Tedy ohledně vaší firmy. Každopádně lépe zjistíte, jak to u nás chodí.“ Sevře čelist a svraští obočí nad tmavýma očima. Je úplným zosobněním ledového chladu a chystá se mě zmrazit.

Pak ale krátce přikývne. „Platí.“ Můj úsměv je naprosto upřímný. „Tak to je skvělé. Slibuju, že vás to bude bavit.“ „Takové sliby byste si měla pořádně rozmyslet.“ Párkrát poklepu na klávesnici a můj počítač se zase probudí k životu. „To znamená, že vám vytvořím rychlý klientský profil. Nic zvláštního, jen abych vás mohla seznámit se ženami, které mi pro vás budou připadat vhodné.“ Nervózně poposedne. „Aha. Dobře.“ Krátce se po něm podívám. „Bude to trvat jen chvilku.“ „Nemusíte spěchat, slečno Davisová. Rozhodně nemám v úmyslu tu sázku prohrát, takže si klidně dejte záležet.“ Otevřu nový klientský profil a musím se přitom pousmát. Možná je právě tohle způsob, jak se mu dostat pod kůži. Přátelské soupeření a sázky. Nedokáže jim odolat, nechá se do nich vtáhnout i proti své vůli. „O jaké věkové rozpětí máte zájem?“ Krátce se zasměje, jako by nemohl uvěřit, že tady opravdu sedí a odpovídá na takové otázky. „O tom jsem nikdy nepřemýšlel.“ „No, je vám třiatřicet. Co kdybychom napsali pětadvacet až pětatřicet, plus mínus pár let?“

„Jistě.“ „Jak byste popsal svůj ideální vztah?“ Odpovědí je mi naprosté ticho. Podívám se na něj. Jeho výraz by se dal popsat jako něco mezi chlapským rozčilením a bolestí. Zjevně přemýšlí, jestli tu sázku nezrušit. „Tohle můžeme přeskočit,“ řeknu rychle. „Co tu máme dál… Potřebuju jen dost informací na to, abych vás seznámila se ženami, se kterými si budete navzájem rozumět.“ „Nejsem vybíravý,“ odpoví. „Prostě musí umět vést rozhovor. Mít nějaký smysl pro humor.“ Ještě nikdy jsem nepotkala člověka, který tvrdil, že není vybíravý, a myslel to vážně. Ti, co prý nemají žádné zvláštní požadavky, jich nakonec vždycky mívají nejvíc.

Ale to mu říct nemůžu.

Takže se jen usměju a zapíšu to do jeho profilu. „Takže je pro vás důležitý smysl pro humor.

Můžu vám teď položit pár jednoduchých otázek? Jde o zábavný způsob, jak poznat klientovu osobnost.“ Zase si povzdechne, jako bych ho bůhvíjak obtěžovala. „Jistě.“ „Jaký je váš nejoblíbenější svátek?“ „Můj nejoblíbenější svátek?“ „Ano.“ „Svatý Michal.“ „Opravdu?“ Zacukají mu koutky. „Ne,“ přizná. „Neměl bych si z vás dělat legraci.“ „To byste neměl, pokud tu sázku chceme brát vážně.“ „V tom případě Vánoce. Napište tam Vánoce.“ Zapíšu si toho mnohem víc než jen „Vánoce“. Sarkastický, suchý humor. Nemá rád přetvářku.

Vyžaduje trpělivost. „To je krásný svátek,“ odpovím. „Zase přišla chvíle, kdy budete chválit moje odpovědi?“ Přikývnu. „Pravda, to se vám nelíbilo. Budu se toho snažit vyvarovat. Pojďme na další otázku… Kterou část dne máte nejradši?“ Poklepe prsty na opěrky a stočí pohled k Thorovi. Leží natažený vedle Anthonyho židle, jako by tohle byl ten nejpříjemnější okamžik v jeho životě. „Můj ranní šálek kávy,“ odpoví.

Poznamenám si to. Neměla bych to komentovat, ale… „A přesto jste kávu odmítl, když jste sem včera přišel.“ „Pochybuju, že máte dobrý kávovar.“ Vzhlédnu k němu a v jeho tváři vidím ironický úšklebek. Zjevně mě schválně provokuje.

Pokrčím jedním ramenem. „Doma určitě máte nějaký luxusní přístroj, takže v porovnání s ním těžko.“ Přikývne. Zase se zadívá někam za mě.

Odkašlu si a vrátím se ke svým otázkám. Jde o snadný a zábavný způsob, jak s klientem navázat vztah. A odhalit rysy jeho osobnosti, které bych nikdy nepoznala, kdybych po něm jen chtěla popsat sebe sama.

A já s Anthonym Winterem vztah navážu, i kdybych musela osmdesát procent práce zvládnout sama. „Zlomil jste si někdy něco?“ Pozvedne obočí, ale odpoví. „Klíční kost. Levé zápěstí.“ „Ale nejste levák?“ „Ne, pravák.“ „Jak se to stalo?“ „Kdysi jsem se věnoval horolezectví.“ Přeruší oční kontakt a otočí hlavu k obrázkům na zdi. „Ne vždycky to jde podle plánu.“

Takže nehoda. Rozhodně není snadné z něj něco vytáhnout. „Horolezectví, to musí být vzrušující,“ poznamenám a napíšu do jeho klientského profilu dobrodružná povaha. „Já jenom jednou zkusila lezeckou stěnu. Bylo to hrozně těžké!“ „Hmm,“ zamručí. „Neměla jsem v plánu tam chodit, ale můj tehdejší přítel na tom trval. Nevydrželo to. Myslím můj zájem o lezení. No a náš vztah taky ne.“ Nikdy před klienty takhle nežvaním. Ale teď se snažím vyplnit ticho. Možná se bude cítit komfortněji, když se ztrapním.

Anthony se zase zadívá na mě. „Lézt na stěně je nuda. Měl vás vzít někam ven.“ Odkašlu si. „Ano. No, možná jednou. Tak co tu máme dál… tohle je dobré. Řekněte mi o sobě dvě pravdivé věci a jednu lež.“ „Dvě pravdivé věci a jednu lež?“ „Ano. Schválně, jestli tu lež dokážu odhalit.“ Zkříží si ruce na hrudi a stočí pohled k pootevřeným dveřím kanceláře. „Narodil jsem se v lednu, moje rodné číslo končí na třicet sedm a tohle sako je nové.“ Tenhle chlap mě fakt štve.

Nedám to ale nijak najevo a usměju se. „Jedno z toho je lež?“ „Ano.“ Vyzývavě se na mě podívá. Zjevně si myslí, že na mě vyzrál. Jeho tři věci o něm vypovídají asi tolik, jako kdyby mluvil o počasí. „Nenarodil jste se v lednu,“ hádám. „Špatně. Moje rodné číslo nekončí na třicet sedm.“ Obdařím ho úsměvem, jako že vyhrál, a vrátím se k jeho profilu. Rád provokuje, napíšu tam.

Jestli se s nějakou ženou rozhodne opravdu flirtovat, může ji úplně zničit. Těžko někdy udělá něco, co sám nebude chtít. „Zjevně jste se toho o mě z té odpovědi hodně dozvěděla,“ poznamená. „Co jste to tam napsala?“ Ignoruju jeho otázku. „Jaký máte názor na manželství?“ Zase poklepe prsty na opěrku. Cítí se snad nesvůj? Nebo se jen nudí? „Pro někoho je to dobrá věc, pro někoho ne.“ „A pro vás?“ „Pochybuju, že je to pro mě.“ Sevře se mi žaludek. Jeho přístup je opravdu cynický, a to nejen k naší seznamce, ale i obecně k lásce a vztahům. Tuhle sázku možná prohraju.

Rozhodně to ale nepřiznám předčasně. A kdo ví, třeba ho časem některá z našich klientek zaujme natolik, že si na tohle soupeření ani nevzpomene. „Tohle jste nechtěla slyšet?“ opáčí.

Zavrtím hlavou. „Úspěch naší seznamky spočívá v tom, že klienty nedáváme dohromady na základě toho, jak se před světem prezentují, ale jací skutečně jsou. Takže schůzku s vámi nenavrhnu klientce, která se chce v nejbližších letech vdávat.“ „To je dobře.“ „A co děti? Chtěl byste je v budoucnu?“ Jde o standardní otázku, ale přijde mi nevhodné se na tohle ptát nového šéfa. Muže, který drží osud naší firmy v těch velkých rukou, jejichž prsty neustále poklepávají na opěrky.

Kdybych ho ale dokázala přesvědčit, aby důvěřoval našemu způsobu práce… pak bych Opate Match možná dokázala ochránit. „Nechtěl,“ odpoví Anthony.

S nechutí si to poznamenám. Vyzařuje z něj uklidňující síla, takže si ho snadno dokážu přestavit s dítětem na ramenou. Určitě by pak roztál mnohem víc než u těch náhodných otázek. „To nevadí,“ ujistím ho. „Máme spoustu klientek, které sdílí váš názor.“

„Spoustu?“ „Spoustu,“ přikývnu. V zásadě je to pravda. Máme spoustu klientek, které si nejsou jisté, jestli děti chtějí, a pár z nich je striktně odmítá. „Psi, nebo kočky?“ Anthony obrátí oči v sloup, jako by hrozně trpěl. „Když zjistíte, jestli mám radši kočky, nebo psy, pomůže mi to najít lásku až za hrob?“ „Lásku až za hrob neslibujeme, pane Wintere. Slibujeme zdravé vztahy s vyrovnanými lidmi.“ „Jak romantické,“ zabručí. „Takže psi. Napište, že mám rád psy.“ Thor se mu u nohou zavrtí a vydá tichý zvuk. Vypadá to jako psí projev souhlasu. Usměju se a poznamenám to do Anthonyho profilu. Může zle koukat a foukat, jak chce, ale můj domeček nerozfouká. S každou jeho větou má pevnější základy a kousek po kousku dávám dohromady rysy jeho osobnosti.

U platícího klienta by to nestačilo, ale u něj bude muset, protože další výslech by už asi těžko vydržel. „Ještě poslední otázka,“ obrátím se k němu. „Kde se vidíte za pět let?“ Anthony zase protočí oči. „Na tohle odpovídat nebudu.“ „Ne?“ Ne.“ S úsměvem přikývnu. „Dobře, žádný problém. Zkusíme tedy na závěr radši něco vtipného…

Jak byste nazval svou autobiografii?“ Stiskne čelist a zamyslí se. Odvrátí pohled. „Po bitvě je každý generál,“ řekne nakonec.

Tohle je možná to nejsmutnější, co jsem kdy slyšela. Zase se otočí na mě, jako by si zrovna vzpomněl, kdo vlastně jsem. Odkašle si. „Máte všechno, co potřebujete, slečno Davisová?“ „Ano.“ Ve skutečnosti ani zdaleka. „Budete mít za pár dní čas na schůzku? Podrobnosti vám pošlu e-mailem. Nezabere vám to příliš mnoho času, asi tak hodinu dvě v kavárně.“ „Žádný problém,“ odpoví a vstane. Thor zvedne hlavu a oba sledujeme, jak Anthony vyrazí ke dveřím a pak se u nich zastaví. „Ano?“ zeptám se. „To, o čem jsme se bavili, zůstane mezi námi.“ „Samozřejmě,“ ujistím ho. „Cokoliv, o čem mluvíme jako klient a zaměstnankyně seznamovací kanceláře, je vázáno mlčenlivostí.“ Přikývne a při odchodu z kanceláře za sebou zavře dveře. Až příliš dlouho za ním zírám a hlavou se mi honí jen jediná otázka. S kým mám toho chlapa proboha seznámit?

3 SUMMER Suzy se opírá o stůl a pomocí živé gestikulace popisuje, co dělala o víkendu. Jako obvykle spoustu zábavných věcí, tedy pravý opak mého programu. „V klubu Ivory teď nebylo moc lidí,“ poznamená. „Opravdu se k nám nechceš tenhle víkend přidat? Je tam spousta bezvadných chlapů.“ „Opravdu nechci,“ zavrtím hlavou. „Minule mi to stačilo.“ Pokrčí rameny. „Dá se tam poznat spousta mužů. S Chasem jsem se poznala právě tam.“ „To je ten DJ, ne?“ Rozzáří se. „Přesně ten!“

Abych řekla pravdu, Suzy randí tolik, že už o tom ztrácím přehled. Přistěhovala se sem před dvěma lety a vrhla se na budování svého vysněného života v New Yorku s obdivuhodným nadšením. Její sociální sítě jsou plné fotek koktejlů a večírků na střechách.

Podívá se na Thora, který jí položil hlavu do klína. „Můžu být upřímná?“ „Samozřejmě.“ „Nejsem si jistá, jak dlouho ještě s Chasem vydržím.“ To mě nepřekvapuje. „Ale? Proč ne?“ „Nejdřív jsem myslela, že chodit s muzikantem bude úžasné. Ale… no, je mu dvaatřicet a nemá ani vlastní byt. Nevím, jestli je tohle pro mě to pravé.“ Usměju se na ni. Suzy možná působí povrchně, ale priority má jasné. „Možná máš pravdu.“ „To ale neznamená,“ zvedne důrazně ruku, „že v Ivory nejsou velmi kvalitní muži. Před Chasem jsem tam poznala toho bankéře, pamatuješ?“ „Pamatuju.“ „Takže bys tam měla jít se mnou. Už moc dlouho žiješ sama, Summer.“ Sebevědomě pohodím vlasy a schválně to přeženu. „Co tím myslíš? Já si užívám svobodu!“ „Ale copak by tě to nebavilo? Dohazování ti jde skvěle, tak by pro tebe neměl být problém najít někoho i pro sebe!“ Pokrčím rameny a otočím se ke kávovaru. Moje nejlepší kamarádka Posie často tvrdí to samé.

Mně ale nepřijde, že by to spolu jakkoliv souviselo. „Já ale randím,“ ohradím se. „Mám spousty schůzek.“ Suzy si pochybovačně odfrkne. „No jasně. Víš co? Měla bys jít na schůzku s naším doručovatelem!“ „S Davem? Jak tě to napadlo?“ Vrhne na mě triumfální pohled. „Když jsi tady, nikdy se mu nechce pryč. Načapala jsem ho, jak zírá na dveře tvojí kanceláře, kdykoliv nám přiveze balíček. Pamatuješ, jak si deset minut hrál s Thorem?“ „Psy miluje každý.“ „Jasně, ale on s tím začal, když jsem mu řekla, že je to tvůj pes. Předtím vždycky spěchal pryč.“ Usrknu kávu a cítím, jak mi červenají tváře. Suzy je sice moc milá, ale svou tendenci k povrchnosti prostě nezapře. Přesto většinou neomylně pozná, kdy má muž zájem. „Fakt myslíš?“ „Rozhodně. Zkus si s ním popovídat, až se tu příště ukáže. Uvidíš, že bude radostí bez sebe.

Ty vypadáš úžasně, Summer, ale on spíš průměrně. Úplně ho to odrovná.“ Zakroutím hlavou. Práce v seznamce mě naučila, že když mezi dvěma lidmi nepřeskočí jiskra, krása a vzhled vůbec nepomůžou. A naopak.

Rozhodí rukama. „No jo, promiň. Vím, že nemáš ráda hodnocení lidí na základě vzhledu.“ „Ne, to nemám.“ „Ale je to tak.“ Znova se napiju kávy a rozhodnu se odvést pozornost. Tahle metoda na Suzy zaručeně funguje. „Kde je Vivi? Už je pryč nějak dlouho.“ „Říkala, že po obědě už se možná nevrátí.“ „Opravdu?“ Suzy se zatváří provinile. „Jo. Víš, že to občas dělá. Odpoledne už nemá další schůzky.“ „Aha, no jo.“ Přesto si se Suzy vyměníme významný pohled. Bývaly doby, kdy moje teta pro Opate Match žila a využívala svoje charisma a konexe k budování malé, ale úspěšné firmy.

Teď se o ni zajímá čím dál míň. „Neřekla, co hodlá dělat,“ dodá Suzy.

Pokrčím rameny. „Třeba šla zase ke kadeřnici.“

Obě víme, že to není pravda. Do salónu chodí vždycky ve čtvrtek. Suzy ale přikývne. „Jo, třeba jo.“ Zazvoní mi telefon. Usměju se na ni a zamířím do kanceláře. Jméno na displeji mě donutí přepnout se zpátky do pracovního režimu. Položím šálek s kávou a přijmu hovor. „Zdravím, Isabelle.“ „Summer!“ Její hlas zní nadšeně – to je dobré znamení. „Vím, že se většinou bavíme až po schůzce, ale tentokrát vám musím zavolat předem. Zrovna jsem na cestě do kavárny.“ „To je skvělé. Jsem ráda, že se těšíte.“ „To přece je dobré znamení, ne? Musí být. Ty informace, co jste mi o něm poslala, jsem včera večer četla třikrát. Opravdu to na člověka udělá dojem.“ Představím si Anthonyho Wintera, jak sedí naproti mně v kanceláři, jeho hrubé rysy a nesmlouvavý pohled. Jeho vzdorovité mlčení. „To rozhodně. Dokáže zapůsobit.“ Isabelle souhlasně zamručí. Je to už šestnáctý muž, se kterým jsem jí domluvila schůzku.

Občas mám neodbytné podezření, že si Isabelle ty schůzky až příliš užívá a nechce se vázat.

Nemá přitom problém platit za naše služby, protože zdědila velké jmění. „Je neodolatelně protivný,“ odpovím. „Musíte ho donutit vylézt z ulity.“ Toužebný povzdech na druhé straně mi napoví, že jsem použila ta správná slova. „To zvládnu,“ nadchne se Isabella. „Vylákám ho ven. Nemůžu uvěřit, že je z rodiny Winterů.

Může být protivný, jak chce.“ Tohle mě zarazí. Vivien zná všechny významné newyorské rodiny, ale o té jeho se nikdy nezmínila. „To je dobře,“ odtuším. Nemám moc chuť podporovat ji v tomhle způsobu vyjadřování. „Ať se schůzka vydaří, Isabelle! A nezapomeňte, o čem jsme mluvily minule!“ „Jasně, Summer. Díky za připomenutí. Hrozně se těším! A už jsem skoro na místě! Potom si popovídáme.“ Položím telefon a přestanu zadržovat dech. Anthony Winter a Isabelle Ashfordová. To není špatná kombinace, přestože se Isabelle nedokáže vázat. Je skvělým příkladem naší klientely.

Ráda na tuhle schůzku půjde, ať už skončí… no, jakkoliv.

Drobná zrzka, která vlastní galerii. K Anthonymu se hodí.

Aspoň doufám.

On sem zítra přijde podělit se o zkušenosti. Jestli jsem to neodhadla, určitě na mě nenechá nit suchou. *** Ani ne za padesát minut se Isabelle ozve znovu. „To ne…,“ povzdechnu si a podívám se na Thora. Nadějná první schůzka by trvala mnohem déle. „Zdravím, Isabelle.“ „U telefonu,“ ohlásí se. „Nečekala jsem, že se ozvete tak brzo. Schůzka už skončila?“ „Ano, zkrátili jsme ji. Ale vůbec mi nepřišla krátká.“ „A jaké to bylo? První dojmy?“ zeptám se s obavami.

Isabella se významně odmlčí. Na takové jemné narážky si přitom nikdy nepotrpěla. Napjatě skousnu. „No, on toho asi moc nenamluví, že?“ „Je to spíš takový mlčenlivý člověk. Což může být někdy ku prospěchu. Dává víc prostoru se vyjádřit.“

„To ano, Summer. Určitě existují ženy, které to ocení.“ Další odmlka. Nemusí říkat nahlas, co si myslí, protože je mi to stejně jasné. Jiné ženy než já. „Rozhodně je opravdu… no. Člověk si ho určitě zapamatuje.“ „To každopádně,“ souhlasím. Tohle není žádné milosrdná lež. „To mlčení a fakt, že jsem z něj odpovědi musela páčit, bych ještě dokázala zvládnout. A má opravdu velkolepé ruce. Někteří muži takové mají a vy víte, že se mi mužské ruce líbí. Ale přesto…“ „Ano?“ „Můj problém je, Summer, že prostě nemůžu chodit s mužem, který sbírá panenky.

Omlouvám se. Vím, že jste skvělá v tom, co děláte, a schůzku si vždycky užiju, ale přes tohle se prostě nepřenesu. Než jsem ho poznala, netušila jsem, že mi to bude tak vadit, takže jsem se o sobě dnes zjevně dozvěděla něco nového.“ Zasměje se a zase připomíná tu Isabelle, s níž jsem mluvila před hodinou. „Takže to můžete přidat do mého profilu. Nebudu chodit s mužem, který sbírá panenky.“ Chvíli mi trvá, než se zmůžu na odpověď. „Anthony Winter… sbírá panenky?“ „Přesně tak. Zjevně jde o jedinou věc, která ho opravdu zajímá. A jsou to porcelánové panenky.“ Hlas jí přeskočí o oktávu níž. „Říkal, že je má všechny vystavené v bytě. Zrovna si objednal nějakou vzácnou z Ruska. Nechal si ji sem poslat s vlastním doprovodem.“ „Panebože,“ zamumlám. „To jsem si taky říkala. Víte, o některých starých newyorských rodinách jsem takové věci slyšela. Samozřejmě, že ne přímo o Winterech. Ale o jiných ano. Mají své drobné libůstky.

Možná je to tím, že prostě nevědí, co s volným časem.“ Isabelle se zase zasměje. „No, všichni asi musíme mít nějaký koníček. Mrzí mě, že ve vás nevzbudil zájem. Doufala jsem, že by mohl.“ „To nevadí, Summer. Anthonyho starší bratr chodil do školy s mým bratrem, ale nikdy jsem s ním nemluvila. Tohle bylo milé. Nečekané… ale milé.“ „Jsem ráda, že to tak vidíte.“ „Rozhodně. A víte co?“ pokračuje radostnějším tónem. „Sbírání panenek může pro někoho představovat skvělou zábavu. Neměli bychom to odsuzovat. Kdo ví? Jinak by možná začal brát drogy, pít nebo něco.“ „Určitě,“ souhlasím. „To rozhodně.“ „Zatím se mějte, Summer. Díky za dnešek.“ Vesele se rozloučí a ukončí hovor. Dobré vědět, že Isabelle Ashfordovou nic nerozhodí. Ani když jí domluvím schůzku s dospělým mužem, který zjevně sbírá porcelánové panenky.

Když se Anthony druhý den objeví ve dveřích, už jsem na něj připravená. Můj profesionální úsměv v sobě ukrývá ostří nože.

Jeho tmavé oči se střetnou s mýma. „Slečno Davisová.“ „Pane Wintere.“ „Vaše teta tu není?“ Odpovím dřív než Suzy. „Není, ale brzy se vrátí. Půjdeme do mé kanceláře? Můžu s vámi znovu probrat naši klientelu. Minule jste o ni projevil velký zájem.“ Sotva postřehnutelně mu zacukají koutky. „Dobře.“ Než se zavřou dveře, stihne do kanceláře vběhnout Thor. Lehne si na koberec pod můj stůl a ocasem na mojí botě a hlavou u Anthonyho nohy. „Tak já projevil zájem o vaši klientelu?“ zeptá se Anthony. Upře na mě oči a provrtává mě pohledem. Odmítám se tím nechat rozhodit.

Položím si sepnuté ruce na stůl. Vzala jsem si dnes sako a vyčesala si světlé vlasy do culíku na temeni, abych se při tomhle rozhovoru cítila jistější. „Vy tu sázku sabotujete,“ vmetu mu do tváře. J’accuse, Wintere.

Anthony povytáhne obočí. „Já že ji sabotuju?“

„Copak opravdu sbíráte porcelánové panenky?“ „Mají v mém bytě speciální místnost,“ odpoví smrtelně vážným hlasem. „Lhal jste.“ Anthony se opře. „Ano, lhal jsem.“ „To je proti pravidlům sázky. Jestli chcete opravdu vědět, jak tahle firma funguje, nemůžete protějšek schválně odrazovat.“ „Musím se chovat vzorně?“ „Ano. Nepředstírejte, že jste někdo jiný. Jestli to budete pořád sabotovat, tak…“ „Neuznáte, že jsem vyhrál poctivě,“ dokončí za mě. „Je to tak?“ „Ano.“ „Tak dobře. Na dalších schůzkách už to dělat nebudu.“ „Děkuju.“ Předkloní se a rukama se opře o okraj stolu. Musím přiznat, že jsou to hezké ruce. Nejsem sice Isabelle, která je na ně zatížená, ale… ano. Silné, s širokým hřbetem, velkými klouby a dlouhými prsty. Musí být úžasné cítit je na kůži. „Slečno Davisová,“ osloví mě.

Vzhlédnu. „Ano?“ „Aby bylo jasno, o své imaginární sbírce panenek jsem jí řekl, abych schůzku ukončil. Bylo mi jasné, že každý chceme něco jiného, a nechtěl jsem v ní vzbuzovat falešné naděje.“ „Aha.“ „Další schůzky už sabotovat nebudu, ale když zjistím, že to nebude fungovat, nechci tu ženu už zbytečně zdržovat.“ „To je v pořádku,“ přikývnu. „To vám schvaluji.“ Přes rty mu zase přeběhne náznak úsměvu, ačkoliv působí trochu nejistě. Jako sezónní vybavení, které většinou zůstává na půdě. „To rád slyším.“ „Jen abych vás lépe pochopila… co pro vás bylo znamením, že se k sobě nehodíte?“ Odtrhne pohled z fotek na stěně a zaměří ho na mě. Svatební fotografie. Pořád netuším, co ho na nich tak zaujalo. „Prostě to bylo jasné.“ „Jistě. Mohl byste to aspoň trošku rozvést?“ Povzdechne si. „Byla moc vážná.“ Jen na něj zírám. „Copak?“ zeptá se trochu podrážděně. „Nic. To… dává smysl.“ Isabelle že byla příliš vážná? Anthony je ten nejvážnější člověk, jakého jsem kdy potkala. „Dejte vědět, až vyberete druhou kandidátku,“ poznamená.

Nemůžu se ubránit pobavení nad tím výrazem. Kandidátka.

A to jsem si myslela, že by se k němu Isabelle mohla hodit. Je z jeho společenských kruhů, má podobné vzdělání, jsou si věkově blízcí. Ale co třeba… Ciara? Je to nová mladá klientka, která prý hledá někoho staršího s úspěšnou kariérou.

Ne že bych to schvalovala, ale nemůžu soudit motivaci ostatních. Mým úkolem je jen dávat je dohromady. „Myslím, že pro vás někoho mám,“ oznámím mu.

4 ANTHONY