Maska vraha

Neil Richards a Matthew Costello Maska vraha Vraždy v Mydworthu Originální název: Mydworth – Murder Wore a Mask Vydáno u beTHRILLED, Bastei Lübbe AG, Köln 2020 Překlad Tomáš Butala Odpovědná redaktorka Anna Formánková Grafická úprava Tereza Bierská Obálka Ondřej Vašíček/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2026 www.mobaknihy.cz moba@mobaknihy.cz © 2020 by Bastei Lübbe AG, Köln Translation © Tomáš Butala, 2026 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., 2026 Vytěžování textu či dat z této publikace ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU a § 39c autorského zákona je zakázáno.

Vydání první ISBN 978-80-279-2696-1

N EI L RI C H A RDS NEIL RI CHA RD S

M AT T H EW C O STELLO MATTHE W CO S T E L L O

VRAŽDY VRAŽDY V

V

MYDWORTHU MYDWORTHU

S KA VRVR A HAAŽ DA M ALMA Á NOČNÍ

VRAŽDY V MYDWORTHU Maska vraha

Okouzlující dvojice vyšetřovatelů, neobvyklé zločiny, rychlá auta, elegantní šaty a kouřící revolvery – to jsou Vraždy v Mydworthu, nová série Matthewa Costella a Neila Richardse, autorů úspěšné britské série Vraždy v Cherringhamu. Sir Harry Mortimer, bývalý špion ve službách Jeho Veličenstva, pátrá spolu se svou překrásnou manželkou Kat, která se dokáže postavit každému padouchovi! Vraždy v Mydworthu jsou napínavou cestou v čase do Anglie dvacátých let – pro fanoušky seriálů Babylon Berlín, Panství Downton anebo Vražedných záhad slečny Fisherové.

- 5-

Hlavní postavy

Sir Harry Mortimer (32) se po delší době vrací zpátky do Anglie, do svého rodiště Mydworthu. Potomek bohatého šlechtického rodu bojoval za války jako pilot a poté deset let pracoval oficiálně v diplomacii, ve skutečnosti však působil v britské tajné službě. Při jedné misi v Káhiře se setkává s krásnou Američankou Kat Reillyovou, která rovněž pracuje pro svou vládu v utajení.

Zamilují se do sebe a po bouřlivé romanci se vezmou.

Nečekaný pár se rozhodne přesídlit do Anglie, usadit se a vést poklidnější život. Ale zatímco plány jsou jedna věc, realita je trochu jiná…

Kat Reillyová (32) pochází z jiného světa než její šlechtický manžel. Narodila se v New Yorku a vyrůstala ve skromných poměrech v Bronxu. Je však houževnatá, inteligentní a činorodá. Vybojuje si stipendium na univerzitě, za války pracuje jako zdravotní sestra na francouzských bojištích a později ji do svých služeb zláká americké ministerstvo zahraničí. Její břitký humor a moderní názory vnesou do ospalého Mydworthu čerstvý vítr. Ovšem na svou roli lady Mortimerové si musí teprve zvykat…

- 6-

1 Slavnostní atmosféra

Harry stál u arkýřového okna obývacího pokoje a díval se v počínajícím soumraku do zahrady.

Zahradník, pan Grayer, jehož si vypůjčili od tety Lavinie, vkusně zastřihl hortenzie a dodal patřičný tvar také všem ostatním keřům a křovinám.

Harry sice rád pracoval v zahradě osobně, ale byli s Kat v poslední době dost zaneprázdnění a často cestovali mezi Mydworthem a svým londýnským bytem, takže zahradu raději svěřili profesionálovi.

Jak tam stál u okna již v kompletním kostýmu, pocítil pokušení nalít si na dva prsty skotské.

Věděl, že je čeká dlouhý večer. Na Mydworth Manor se konala velká slavnost, taková, jakou dle Harryho názoru dokázala uspořádat jedině teta Lavinia. Pravá benátská noc se stovkami hostů, při níž šampaňské poteče proudem.

Bylo tedy rozumnější se mírnit.

Harry čekal na Kat a byl zvědavý na její kostým, protože ona se s ním dosud tajila.

Když do pokoje vešla hospodyně Maggie, osoba, kterou znal ve svém okolí nejdéle, otočil se.

- 7-

„Jste připravený, sire Harry?“ „Hlavně mě nestrašte, Maggie. Poznám vůbec svou vlastní manž…“ V tu chvíli několik kroků za hospodyní uviděl Kat, která se již skrývala za černou karnevalovou maskou a vlasy měla sčesané dozadu.

Tohle je moje žena… v tomto naprosto ohromujícím převleku. „Tedy, musím přiznat, že jste mi vyrazila dech, lady Mortimerová.“ „Líbí se ti můj kostým?“ „Jsem ohromen.“ Dlouhé sametové šaty měly hluboký výstřih, těsně přiléhaly k jejímu trupu a dolů se se silueta rozšiřovala do tvaru písmene A. Seděly jí dokonale, přičemž nebylo pochyb, že tu a tam s jehlou a nití zaúřadovala Maggie.

Jako kdyby ten hladký černý materiál pohlcoval všechno světlo v místnosti. „Vypadáš,“ hledal správná slova, „naprosto fantasticky. Ale kdo že to máš být? Ne že by na tom záleželo, protože ať už je to kdokoliv, tak říkám jenom… páni!“ Kat se zasmála. „Teta před pár týdny poslala nějaké úžasné střihy a já si vybrala právě tento. Jmenuje se ‚kurtizána‘.“ „Ach tak? Napověz mi. Co že to kurtizány hlavně dělají?“ Kat předvedla otočku. Evidentně si užívala účinku, který na něj její šaty měly. „Já pořádně sama nevím, sire Harry. Ale umím si představit, že to dnes večer zjistíme.“ - 8-

Harry se podíval na hospodyni. „Předpokládám, že jste s tím kostýmem pomáhala, Maggie? Řekl bych, že jste se minula povoláním.“ Maggie se široce usmála. „Počítejte s tím, že dnes večer se na vás bude upírat hodně pohledů!“ „A ty, Harry,“ řekla Kat, „máš pro mě nápovědu, pokud jde o tvou masku?“ Co se týkalo prvotřídního materiálu, mohl se Harryho kostým směle měřit s tím, co měla na sobě Kat, ale zde podobnost končila. Měl po pás dlouhý pláštík, pod ním košili s volány rozhalenou na prsou, kalhoty, které by se hodily spíš na nohy tanečníka… A celé to bylo korunované kloboukem, jejž by Harry dokázal popsat jen jako ‚drzý‘, z něhož vzadu čnělo dlouhé pero. „To ti raději prozradím rovnou. Jsem… pirát.“ Harry se zazubil, předsunul nohu a uklonil se. „No, nějaké piráty jsem už potkala, ale tohle…“ „Není to přesně to, co jsem čekal. Ale kapitáni v časech Waltera Raleigha a jiných lotrů přepadajících lodě měli zřejmě cit pro módu.“ „A tohle tady…?“ zeptala se Kat a ukázala na okázalou námořnickou šavli zavěšenou v pochvě u Harryho opasku.

Harry odstoupil, tasil dlouhou čepel a zaujal soubojovou pózu. „Dědictví po praprastrýci Williamovi, svého času proslulém šermíři z 16. pluku královniných kopiníků a hrdinovi bitvy o Aliwal, poslušně hlásím!“ - 9-

Několikrát cvičně švihl šavlí do vzduchu, jako kdyby odrážel neviditelného útočníka, a pak ji schoval zpátky do pochvy. „Tahle šavle má svoje obvyklé místo v plesovém sále nahoře v sídle. Lavinia říkala, že si ji můžu nechat, a mě napadlo, že si ji pověsím do pracovny.“ „Takže alespoň budu vědět, na koho se obrátit, kdyby bylo nutné hájit mou čest,“ řekla Kat. „Na moje umění raději nespoléhej,“ odvětil Harry. „Naposledy jsem šermoval ve škole.“ „Taková vyjádření u nás v Brooklynu opravdu neslýcháme často.“ „Šerm, moje milá ženo, je pevnou součástí školního vzdělání anglického gentlemana.“ Popošla o krok blíž. „Zapomněl sis někde masku?“ Harry sáhl do vnitřní kapsy svého pláště, vytáhl z ní jasně červenou masku a nasadil si ji.

Chvilku stál a pozoroval svoji manželku, která si jej naráz prohlížela docela vážně. Maska fungovala.

A on si myslel, že by tento večírek možná měli nechat večírkem. „Už je pomalu čas, abyste šli. Já tady ještě uklidím, ať tu máte hezky pořádek, až se vrátíte.“ Harry se otočil k Maggie. „A opravdu nechcete jít s námi? Jistě bychom našli něco, co vám padne.“ Maggie se zasmála. „Moje plesové časy jsou dávno pryč, sire Harry. A popravdě si ani nemyslím, že by kdy existovaly. A teď si už pospěšte. Kdo ví, jakou pomoc ještě bude vaše teta potřebovat!“ - 10 -

Harry vzal Kat za ruku a vedl ji ke dveřím, jako kdyby doprovázel nějakou překrásnou cizinku. „Noc v Benátkách“ mohla začít.

Kat se ve svých fantastických šatech cítila přímo pohádkově, když tak zavěšená do Harryho kráčela po dlouhé příjezdové cestě k Mydworth Manor lemované hořícími pochodněmi, které měly události dodat tajuplný nádech.

V dálce za mírně se svažujícími lukami viděli šlechtické sídlo zářící ve zlatém světle časného večera. Nesly se k nim tóny jazzové kapely a útržky smíchu a hovorů.

Večírek již byl evidentně v plném proudu! Tu a tam je míjela vozidla s maskovanými hosty ve stále exotičtějších kostýmech – kardinálové, vojáci, tanečníci, kejklíři, francouzští dvořané – a všichni se vesele smáli v automobilech s otevřenými střechami.

Mělo to v sobě něco surreálního.

Další páry z vesnice se ovšem také rozhodly přijít raději pěšky. A Kat měla pocit, že některé tváře pod maskami poznává – některé přátele, jež si našla poté, co sem přišla jako Harryho tajemná newyorská nevěsta. „Jedna věc je jistá, Harry. Tvoje teta ví, jak zorganizovat slavnost,“ prohlásila. „Ach ano. Když jsem tady vyrůstal, konaly se tu velké slavnosti dost pravidelně. A člověk nikdy nevěděl, na koho natrefí.“ „Určitě tu nesměl chybět každý, kdo něco znamenal.“ „A někdy taky lidi pochybné pověsti. Lavinia má v tomto směru… ehm… poněkud širší záběr. Pokud je - 11 -

někdo zábavný a zajímavý, nemusí oslňovat už ničím jiným, aby se mu dostalo pozvání. Ale pochopitelně jsou tam vždycky i ti, které je povinnost pozvat.“ „Už se nemůžu dočkat, až se s nimi seznámím, jak s těmi velkými a důležitými jmény, tak s těmi pochybnými pověstmi,“ řekla Kat, když dorazili k sídlu a připojili se ke skupince hostů, aby vyšli těch několik schodů k již zaplněné vstupní hale.

U dveří Kat přivítal sluha se skleničkou šampaňského. Vešla do domu a slavnostní atmosféra se jí docela líbila už nyní.

Harry si potřásal rukou se všemi okolo, pak vzal zase za ruku Kat. Uprostřed té masy lidí to byl dobrý pocit.

Prodírali se tlačenicí k salónům a dalším prostorám panského sídla. „Půjdeme hledat taneční parket?“ zeptal se a vyrazili. „Noc je ještě mladá a my taky.“

- 12 -

2 Pozoruhodný večer

Kat se v rámci své práce pro vládu Spojených států dostala už na mnoho velkých večírků v různých městech Evropy. Ovšem tato zde byla něco úplně jiného.

Celé přízemí panského sídla bylo otevřené – včetně velkého plesového sálu vzadu, který se využíval jen velmi zřídka. Kat jej doposud znala jen s nábytkem zakrytým plachtami a zavřenými okenicemi.

Nyní tuto velkou místnost spatřila v plném lesku.

Zrcadla oslňovala, lustry jasně svítily a ušlechtilá parketová podlaha, na níž se hosté vlnili v rytmu čtyřčlenné kapely, se leskla.

Zatím se ještě doopravdy netancuje, pomyslela si.

Ale vzhledem k tomu, jak zde proudí šampaňské, to jistě nebude dlouho trvat.

Harry ji vedl dalšími místnostmi, které byly rovněž zaplněné. A zatímco se ruku v ruce sunuli množstvím lidí a kolem dlouhých bufetových stolů, u nichž se řadili maskovaní hosté, poskytoval jí doplňující informace. „No skvěle, vidíš támhle tu dámu u krbu? Tu s těmi pštrosími pery? Ta měla loni na svědomí ten skandál s princem.“ - 13 -

„Asi se nemusím ptát, se kterým princem,“ konstatovala Kat. „Ano, královská rodina se umí postarat o zábavu.

A ti chlapíci, co si povídají tam v rohu…“ Kat se zadívala na skupinu starých mužů v arabských oděvech, kteří kouřili doutníky. „… to jsou někteří z našich nejvýše vyznamenaných generálů, myslím. A ten člověk v kovbojském na pohovce – americký spisovatel, velice oblíbený. Ale vždycky zapomenu jeho jméno. Ach, podívej, tam na terase…“ Otevřenými prosklenými dveřmi Kat viděla na kroužek žen a mužů v lesklých čínských hedvábných kostýmech a s okázalými indickými ozdobami hlavy. „Laviniina stará parta z Bloomsbury. Malíři, spisovatelé, ředitelé divadel a tak dále. Těžko říct, jestli jsou přestrojení nebo ne. Zajímalo by mě, kdo s kým po večírku skončí v posteli. Na to by se daly uzavírat sázky. Ach… podívej tamhle.“ Kat sledovala směr jeho diskrétního kývnutí. „Vůdce opozice osobně, přestrojený za Robina Hooda. Dobré nebe, podívej se na ty punčochy. Jsou mu rozhodně příliš těsné.“ Kat se zasmála a ukázala na dva biskupy ve fialových ornátech, kteří se zahloubáni do vážného rozhovoru opírali o dveře. „A tihle dva?“ zeptala se. „Tak to jsou skuteční biskupové,“ odpověděl Harry. „No tohle, musím si tedy dávat pozor na jazyk.“ - 14 -

„Neboj se, to bys nevěřila, co jsem o těch dvou už slyšel za zkazky!“ Kat zvenčí uslyšela nějaký jásot. „Pojď se mnou,“ řekla, zavěsila se Harrymu za paži a zamířila ke dveřím na terasu. „Podíváme se, co se tam děje.“ Pokud byl mumraj uvnitř Mydworth Manor extravagantní, shledala Kat z terasy, že zahrada sídla ji fascinuje snad ještě víc.

Na malém jezeru za domem převážely dvě gondoly dvojice na ostrůvek s bílou budovou a zase zpátky. Té budově se říkalo „stafáž“, třebaže Kat netušila proč.

Klasický smyčcový kvartet na trávníku doprovázel elegantního sopranistu při nějaké árii. „Puccini, jestli se nepletu,“ řekl Harry. „Jeden z mých oblíbených skladatelů. První opera, kterou jsem v New Yorku viděla, byla Tosca. Ach, podívej, polykač ohně!“ Když se do jejich zorného pole dostal mladý muž s holým trupem, který k večernímu nebi chrlil plameny, Harry ustoupil o krok zpět. „Budou následovat taky klauni a provazochodci?“ zeptala se Kat. „Mám tušení, že to bude dlouhý večer.

Co si myslíš o tom, že bychom se ze všeho nejdřív přesunuli k bufetu?“ „Moc dobrý nápad,“ řekl Harry.

Když se otočila, aby se vydala zpátky dovnitř, zahlédla Kat nějaký pohyb mezi stromy za terasou. Vysoký mnich - 15 -

s kapucí na hlavě tam stál s někým, kdo mohl být převlečený za Jindřicha VIII. – pokud Kat mohla posoudit. Ten člověk měl pořádné břicho.

Vzhledem k jejich gestikulaci a vrtění hlavami se ti dva dohadovali, ale hlasy nezvyšovali.

Něco na způsobu, jak tam spolu stáli, Kat na okamžik zarazilo. Oba tu a tam nenápadně kontrolovali okolí.

Skoro jako kdyby se schovávali. „Všechno v pořádku?“ zeptal se Harry. „Ano,“ odpověděla Kat, obrátila se k Harrymu a následovala ho. „Některé z těch kostýmů jsou opravdu bláznivé, že?“ „Tvůj kuchař McLeod se dnes večer zase překonává, teto Lavinie,“ řekl Harry, který odložil talíř a otřel si ruce do ubrousku.

Kat zvedla oči a uviděla Lavinii přicházet do rohu místnosti, kam se s Harrym uchýlili s jídlem.

Lavinia ve své róbě – vévodkyně? – nepřehlédnutelně vyčnívala i uprostřed zástupů kardinálů, dóžat, kurtizán a pirátů. Kaskády modré látky se leskly ve svitu lamp a svící. „Nic menšího bych od něj nečekala,“ odvětila Lavinia s úsměvem. „Najali jsme na dnešek spoustu kuchyňského personálu navíc, aby všechno proběhlo hladce.

Ale jaksi…“ „Je něco v nepořádku?“ zeptala se Kat. „Snad jen to, že máme báječné kanapky s humrem, které už měly dávno být na stolech. Chci, aby o moje hosty bylo dobře postaráno.“ - 16 -

„Mám je jít do kuchyně připomenout?“ nabídl se Harry. „Umím být velice diskrétní. Ani si nevšimnou, že jsem to já.“ Kat si ještě musela zvykat na to, že vidí svého muže jako na piráta s tváří schovanou pod maskou, což, jak si musela přiznat, ještě zvyšovalo jeho atraktivnost. „Byl bys tak laskav, Harry? Já musím být tady mezi lidmi.“ Lavinia zlehka pohladila Kat po předloktí. „O některých hostech nevím ani to, jak se jmenují!

Pokud pozvete jednoho z jisté skupiny bohémů, přijdou automaticky všichni!“ Než se Harry vydal na cestu dolů do kuchyně, v níž nepochybně panoval horečný chvat, zeptal se: „Postaráš se o sebe, Kat? Za dvě minuty jsem zpátky.“ „No ovšem,“ řekla Kat. „S přehledem. Jsem přece kurtizána.“ Viděla, jak se Harry a jeho teta pobaveně usmáli, aby se pak rozprchli do opačných směrů. Pak tam zůstala stát jen se sklenkou šampaňského. Docela sama.

Na druhou stranu se tady na Mydworth Manor cítila svým způsobem také doma.

Odložila talíř a vydala se do velkého sálu, kde kapela hrála jeden z jejích oblíbených kusů od Colea Portera: „What Is This Thing Called Love“.

Harry se proplétal mezi hosty, kteří zaplnili hlavní chodbu k hale, a málem se srazil s mnichem, jenž s kapucí staženou do tváře pospíchal ke schodišti vedoucímu nahoru k pokojům pro hosty.

- 17 -

Zřejmě některý z londýnských hostů, kteří zde nocují, pomyslel si Harry, když sledoval muže, jak mizí v chodbě v prvním patře.

Potom odbočil do chodby za velkým schodištěm, vyhnul se spěchajícím členům personálu a sešel po vedlejším schodišti do kuchyně.

Strávil na Mydworth Manor velkou část dětství a chodby v suterénu bývaly oblíbeným cílem jeho dobrodružných výprav. Stará kuchařka, která už byla dávno mrtvá, pro něj vždycky měla nějakou laskominu, hrnek kakaa nebo teplý kout u kamen za mrazivých dní. To všechno mu pomáhalo… přežít jisté věci.

Posunul si masku na čelo, aby jej poznal alespoň stálý personál a nebyl nervózní, že do kuchyně neohlášeně přichází někdo „seshora“.

Ať se podíval kamkoliv, všude vládlo hemžení: nahoru putovaly podnosy s jídlem, dolů se vracely koše se špinavým nádobím, aby ho kuchyňské pomocnice mohly umýt.

Ustoupil z cesty dvěma sluhům, kteří nesli stříbrný servírovací podnos úctyhodných rozměrů naložený studeným lososem, a nakoukl do hlasité kuchyně právě v okamžiku, kdy nějaký mladík v nepadnoucí livreji uklouzl po mokré podlaze. Velká mísa ústřic, kterou nesl, odlétla obloukem za něj a roztříštila se na dlažbě.

Po té ráně zavládlo na vteřinu ticho. Potom Harry viděl, jak se k místu neštěstí ze všech stran sbíhají lidé – někteří, aby se podívali, co se stalo, další, aby tu spoušť co nejrychleji uklidili.

- 18 -

K mladíkovi se sklonila hrozivá postava, byl to kuchař McLeod, popadl ho za rameno a škubl s ním nahoru a stranou, přičemž kuchyní zněla celá salva jeho nadávek. „Jak může být někdo tak neschopný, ty troubo! Kopnu tě do zadku tak, že poletíš zpátky na loď, ze které jsi slezl!“ Harry přišel blíž a McLeod se k němu otočil a divil se, že vidí synovce lady Lavinie tady v kuchyni. „Sire Harry…“ „Omlouvám se, že ruším, McLeode, ale lady Lavinia se nechává ptát, jak to vypadá s humrovými jednohubkami?“ McLeod mladíka znechuceně odstrčil, jako kdyby odhazoval do kouta ušpiněnou zástěru. „Samozřejmě, sire Harry, ty už by měly být hotové.

Půjdu se rychle podívat,“ řekl kuchař a nechal Harryho i toho mladíka sedícího na zemi samotné.

Harry mu pomohl vstát. „Přežijete to ve zdraví?“ zeptal se Harry, kterému neuniklo, jak nervózně ten hoch působí.

Reakcí na tuto otázku byl alespoň křečovitý úsměv. „Ano, ale bude to těsné, sire.“ „Z toho řevu si nic nedělejte. Není to tak hrozné, jak to zní. Vy jste tady nový?“ „Ano, pane, najali mě jen na dnešní večer, kvůli slavnosti.“ „No dobře, vůbec si kvůli té malé nehodě nedělejte starosti. Tyhle věci se při takových akcích stávají. Než - 19 -

se vzpamatujete, bude všechno zapomenuto. Nejspíš je to zapomenuto už teď. Nicméně opakování bych nedoporučoval.“ „Děkuji, pane.“ „McLeod vám zřejmě bude chtít strhnout něco ze mzdy. Prozraďte mi svoje jméno, abych se zítra mohl podívat, jestli to opravdu udělal.“ Mladík svraštil čelo, zdálo se, že se k uvedení svého jména nemá.

Zajímavé. Pracoval zde snad načerno a nechtěl se nechat přistihnout? „No tak, hochu. Nechám si ho pro sebe,“ řekl. „Ehm… Todd, pane. Charlie Todd.“ Harry viděl, jak Todd nervózně pokukuje po zemi, kde zpod skříně vyčníval zavírací nůž. „To je vaše?“ zeptal se Harry.

Todd přikývl, zvedl nůž a rychle ho schoval. „Musel mi vyklouznout z kapsy, když jsem spadl.“ „To je v pořádku, Todde,“ řekl Harry, ale pozastavil se nad tím, proč pomocník v kuchyni považuje za nutné nosit v kapse nůž.

Snad pro práci na lodi? To by mohlo sedět. Ale přesto… „Tak já budu pokračovat, ano?“ Harry přikývl a díval se, jak Charlie Todd odchází zpátky do kuchyně. Cestou se po Harrym ještě ustrašeně ohlédl.

Zvláštní. Ale toho večera tam bylo trochu zvláštní všechno.

Otočil se a vracel se nahoru na večírek.

- 20 -

3 Protančíme noc!

Kat stála v rohu slavnostního sálu a sledovala kapelu a její skvělou zpěvačku. Ta žena na sobě měla elegantní rudé večerní šaty s hlubokým výstřihem a bílé hedvábné rukavice sahající až nad lokty. Podávala poněkud lascivní a velmi profesionální výkon.

Ať už to byl kdokoliv, byla to rozhodně hvězda. Při zpěvu se před kapelou ladně vlnila. Kat cítila, že se na ni upírají nejen oči všech přítomných mužů, ale také oči všech žen.

Byla fantastická!

Potom viděla, že se k ní blíží vysoký muž v mírně děsivém kostýmu.

Koho měl představovat? Pohřebníka? Popravčího?

Měl rázný krok někoho, kdo jen vyčkával na vhodnou příležitost.

Jeho maska byla bílá skořepina s vysokými lícemi a groteskně zahnutým nosem. „Ach,“ prohlásil muž pod maskou, „vy musíte být… to americké děvče, je to tak?“ Kat viděla jeho tmavé oči, ale zbytek obličeje se zcela skrýval pod maskou. Mohl to být kdokoliv, ale ona vycítila, že se s ním nikdy dřív nesetkala.

- 21 -

Než stačila zareagovat na jeho neomalené oslovení, on ji předešel. „Promiňte mé špatné vychování. Chtěl jsem říct… novopečená lady Mortimerová.“ Potom se úsporně uklonil, což v tom chmurném úboru vyznívalo spíše cynicky. „A s kým mám tu čest já? S klaunem asi ne, předpokládám?“ zeptala se.

Muž se suše uchechtl. „Ne, dnes večer ne. Dnes jsem za morového lékaře, k vašim službám.“ „Musím si dát pozor, abych nikdy nedostala mor,“ řekla Kat. Muž se zase zasmál a trošku nadzvedl svou masku. „Zásah. Cyril Palmer, poslanec.“ Potom, jako kdyby to „americké děvče“ prodlévalo ve zdejších krajích teprve od včerejška, dodal: „Člen parlamentu. A vládního kabinetu mimochodem. Ale to by bylo příšerně nudné téma při příležitosti, jako je tato.“ Měla chuť upozornit, že ona nebyla tou, kdo začal s tématem kabinetu nebo jeho rolí v něm. „Líbí se vám ta skupina?“ zeptal se a podíval se po hudebnících. „Ano, mají mimořádnou zpěvačku.“ „Máte úplnou pravdu, ona je mimořádná! Celine Duboisová. Toto léto vzala londýnská jeviště útokem.

Okouzlující žena. A ten hlas! Dokonalost.“ „Vy ji znáte?“ „Jako poslanec,“ odpověděl s pokrčením ramen, „má člověk sklony k tomu znát každého, kdo něco znamená.“ „Jistě.“ Kat přemýšlela, jak se toho náfuky zbavit.

- 22 -

„A váš choť… sir Harry? Kampak ten dobrodruh zmizel? Což je od něj mimochodem krajně nezodpovědné.“ Kat se vzmohla na zdvořilostní úsměv. „Odešel jen zjistit, jak to vypadá s dodávkou mořských plodů.“ „Ach, nedostatek personálu, že? Já vždycky říkám, že když už se člověk uráčí uspořádat ‚kratochvíli‘, jako je tahle, měl by raději…“ V tu chvíli se zjevil Harry, její pirát, přesně v tu pravou chvíli, aby ji zachránil z vln před kroužícím žralokem. „Sire Harry?“ zeptal se Palmer.

Kat byla zvědavá, jestli Harry toho člověka zná. „Ano, správně. A vy jste? V té masce a s tím vším…“ Nato si Cyril Palmer posunul svou bizarní masku s dlouhým zobákovitým nosem nahoru. „Ach, Palmere.“ Harry mu podal ruku. „Už je to nějakou dobu, že, sire Harry? Jak jsem slyšel, hodně jste cestoval. To jste asi tu a tam nashromáždil různé malé poklady, jak se domýšlím.“ Aniž by Harry musel něco říkat, pochopila, že tohoto muže zná. A nemá ho dvakrát v oblibě.

Harry vymámil mdlý úsměv. „Dělal jsem, co bylo v mých silách, abych přispěl k zachování impéria. Když je tak roztroušené po celém světě, že? Možná byste se mohli ve vládě zamyslet nad určitou konsolidací.“ Kat u Palmera na oplátku nezaznamenala žádný úsměv. Vtípky o impériu zřejmě neseděly každému.

- 23 -

„Právě jsem vaší líbezné… ehm… manželce vyprávěl o své práci v parlamentu. Jsem neustále vytížený, abych to zkrátil.“ Harry se krátce podíval po Kat. „Jak jsem slyšel, vaše hvězda momentálně stoupá. Šeptá se o kandidatuře na post premiéra.“ „Ale, nevěřte všemu, co slyšíte. Ovšem vzhledem k tomu, jak je v dnešní době všechno vzhůru nohama, by se moje ruka na kormidle docela…“ „Ach, já se moc omlouvám,“ přerušil jej Harry. „Támhle právě vidím staré přátele. Dávno jsem s nimi nemluvil. Musím za nimi a představit je lady Mortimerové.“ „Ale ano… ano… to se rozumí.“ Aniž by koktajícího Palmera dál poslouchal, táhl Harry Kat pryč. „Promiň, Kat. Na takových slavnostech člověk nikdy neví, na jaké existence narazí.“ „Měla jsem pocit, že vyloženě čeká na příležitost, aby mě zastihl samotnou.“ „Opravdu? Proč by člověk jako on čekal, až se nejkrásnější žena v sále ocitne o samotě?“ Kat se zasmála a napodobila přízvuk jižanské krásky. „Vy jste ale filuta, sire Harry!“ „Radši nechci vědět, co to znamená!“ Zazubil se a uzmul procházejícímu číšníkovi z podnosu dvě sklenice šampaňského. „Čin čin,“ řekl, když si s ní přiťukával. „A nevím ani přesně, co znamená tohle.“ - 24 -