Čas vlků - 3. vydání

Franti‰ek Niedl

âas vlkÛ Historick˘ román Odpovûdná redaktorka Monika Olivová Grafická úprava Marcel Bursák/PT MOBA Obálka Emil KfiiÏka Tisk Finidr, s. r. o., âesk˘ Tû‰ín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2018 www.mobaknihy.cz © Franti‰ek Niedl, 2007, 2013, 2018 Obálka © Emil KfiiÏka, 2013, 2018 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2008, 2013, 2018 Vydání tfietí ISBN 978-80-243-8487-0

Franti‰ek Niedl

ČAS VLKŮ

1

Jezdec jako by nechvátal. A nebylo to tím, Ïe by byl unaven˘. TotéÏ se dalo fiíct o jeho jako uhel ãerném hfiebci. Jeho krok byl plavn˘ a hlava vztyãená, jen obãas zastfiihal u‰ima a ohnal se oháÀkou, aby zahnal dotûrné mouchy, které se v tom horkém odpoledni na zaãátku ãervence zdály b˘t neodbytné. Kráãel tak sebejistû, Ïe by si jezdec v jeho sedle mohl bez starosti za jízdy i zdfiímnout. A moÏná to i dûlal.

I kdyÏ v této neklidné dobû to mohlo b˘t pro osamûlého ãlovûka dost nebezpeãné. Ale ten, kdo by se mu podíval do oãí, by postfiehl jeho pohled, byÈ jen pfies ‰tûrbiny pfiimhoufien˘ch víãek.

Krajina jakoby bez lidí, zlátnoucí obilí na polích, vÛnû dfieva vycházející z prohfiátého lesa, to v‰e navozovalo dojem míru a bezpeãí.

Odûv, kter˘ jezdec na sobû mûl, a zvlá‰tû zbroj, kterou nesl, svûdãily o tom, Ïe se nejedná o ãlovûka chudého, nicménû jeho o‰acení postrádalo v˘stfiednosti a budilo dojem úãelnosti. S v˘jimkou konû, na kterém by s p˘chou spoãinul lecjak˘ zadek velmoÏe. Tûlo jezdce bylo ‰lachovité a dosud pruÏné, pfiestoÏe vûk mladíka uÏ dávno odplul kamsi do zapomnûní. Av‰ak jiní v jeho vûku mûli vzezfiení starcÛ a mnozí byli jiÏ dávno mrtvi. Dosud husté, ka‰tanové a místy pro‰edivûlé vlasy mu spadaly na ramena. Tváfi byla jakoby kamenná, zbrázdûná vráskami, které se protínaly s nûãím, co pfiipomínalo kroniku, do níÏ se zapisovalo pomocí dláta. Jizvy by musel zakr˘t plnovous, ale jezdec mûl jen knír a na nûjaké zakr˘vání mu nepfii‰la ani my‰lenka. Ze 5

‰tûrbin víãek se dívaly ‰edé oãi a pfii pohledu do nich mnozí radûji sklopili zrak. I tam bylo moÏné najít vysvûtlení, proã si tento jezdec dovolí cestovat bez doprovodu.

Nad krajinou se ozval táhl˘ a teskn˘ skfiek. Jezdec zvedl pohled a nad sebou uvidûl krouÏit dravce, snad sokola nebo jestfiába, na tu v˘‰ku se to nedalo rozpoznat. Bez jediného mávnutí kfiídel krouÏil ten osamûl˘ pták pod klenbou nebes, vyuÏívaje stoupav˘ch proudÛ teplého vzduchu. Údolí obklopené lesy se zaãalo zuÏovat. Pfied jezdcem se objevila dost nuzná vesniãka s kostelíkem, kter˘ nevyhlíÏel o nic lépe, srouben˘m ze zãernal˘ch klád a nesoucím dûravou stfiechu, ze které vítr nebo nûkdo jin˘ odnesl ãást ‰indelÛ. O kus dál, kde se terén zvedal do kamenitého ostrohu, se tyãila nad krajinou tvrz.

KÛÀ vstoupil mezi domky a jezdcovo chování se na první pohled nezmûnilo. Jen ‰tûrbiny oãí se o nûco roz‰ífiily a oãi jako by byly ostraÏitûj‰í. Za celou dobu se neobjevil jedin˘ obyvatel vesnice, a pfiesto bylo poznat, Ïe vût‰ina stavení je obydlen˘ch. Z chlévÛ byl sly‰et dobytek, v zemi se hrabaly slepice. Z nûkolika míst za‰tûkali psi.

Tvrz byla vût‰í, neÏ bylo obvyklé, skoro by se dala nazvat mal˘m hrádkem, i kdyÏ k tomu jí pfiece jen je‰tû mnohé scházelo. Podkovy zazvonily na kamení, ale nikdo nepfii‰el otevfiít bránu. Ani to nebylo nutné. Její kfiídla byla vyvrácená, vlastnû uÏ jen jedno, protoÏe druhé nûkdo odnesl, aby poslouÏilo nûãemu jinému. Zvuk kopyt se rozlehl po tom malém nádvofií, protoÏe jeho ãást, která se rozkládala mezi bránou, obytn˘m palácem a stájemi, byla vydláÏdûná kfiemeny s kulat˘mi hlavami, teì obrÛstajícími travou a b˘lím.

Jezdec seskoãil ze sedla a protáhl si dlouhou jízdou pfiece jen ponûkud zdfievûnûlé nohy. KÛÀ pok˘val hlavou, jako by jeho poãínání dodateãnû schvaloval. Jezdec za‰el do stá6

je, pfiinesl vûchet slámy a vytfiel koÀskou srst do sucha. Pak zavedl konû ke kamence stojící pod úÏlabím stfiechy, která byla po okraj naplnûna de‰Èovou vodou. KdyÏ se kÛÀ dosyta napil, povûsil mu na krk pytlík s ovsem, pak si sedl na zem na nádvofií a zády se opfiel o zeì stáje.

Královsk˘ údûl! Po sedmnácti letech sluÏby. To je to, co si pfiál? Je‰tû vãera se mu král vysmíval a pfiemlouval ho, aby si to rozmyslel, Ïe ho vezme zpátky do sluÏby, i kdyÏ splnil i tu poslední a hlavní podmínku – Ïe si za sebe najde rovnocennou náhradu. CoÏ nebylo snadné – bez chvástání.

Náhradník byl nûk˘m jin˘m, neÏ byl on. Byl váleãník a dfiíve také lapka a zemsk˘ ‰kÛdce. Byl v‰ak spolehliv˘ a neohroÏen˘ muÏ – teì králem omilostnûn˘ – tak jako kdysi on sám. Tu královskou milost dostal snad na pfiímluvu znamenitého bojovníka a králi oddaného Jana Sokola z Lamberka, s kter˘m bojoval v Normandii v anglicko-francouzské válce. Tím nov˘m sluÏebníkem byl Jan ÎiÏka z Trocnova.

Doba se zmûnila. Dfiíve bylo nutné chránit krále pfied intrikami ãi vraÏdou. A k tomu se muÏ, kter˘ teì sedûl na nádvofií tvrze, znamenitû vycviãen˘ tam dole v Itálii, dokonale hodil. Postupnû pfiestal král Václav IV. domácí ‰lechtû vadit. Do domácího dûní zasahoval co nejménû, nechával ‰lechtu ‰lechtou a ona nechávala na pokoji jeho. Jen malé ‰Èouchance si obû strany u‰tûdfiovaly, ale proti tomu, co se dûlo v okolních zemích, to byly jen nanicovaté pÛtky. MuÏ opírající se o zeì stáje mûl podezfiení, Ïe i králÛv zámûr darovat mu zrovna tvrz Vlkov a tfii vesnice nebyl prost poÈouchlosti. Jednalo se sice o královu drÏbu, kterou fiádnû získal jako odúmrÈ po bezdûtném zemanovi StaÀkovském, byla v‰ak vklínûna do panství roÏmberského. Mezi králem a RoÏmberky sice vládl smír, ale Václav jim nikdy nezapomnûl potupu dvojího zajetí, kterého se mu dostalo od pan7

ské jednoty, jejímÏ ãeln˘m pfiedstavitelem byl právû RoÏmberk. Co na tom, Ïe se jednalo o Jindfiicha, kter˘ byl uÏ pût let na pravdû BoÏí. Teì vládl za pomoci poruãníkÛ roÏmberskému dominiu jeho syn, ãtrnáctilet˘ kulhav˘ Oldfiich.

Snad pro to postiÏení se pozdûji stane záludn˘m a úskoãn˘m, i kdyÏ teì je‰tû nenade‰el ten ãas. A mûjte se na pozoru vy, ktefií se stanete jeho odpÛrci, nemluvû o tûch, na jejichÏ majetek padne jeho oko. Teì vychováván v nové vífie pfiijímá podobojí a také tak nechá kázat na sv˘ch panstvích, ale i to brzy pomine.

MuÏ sedící na dvofie osamûlé tvrze pfiemítá proti proudu ãasu o vûcech, které se uÏ staly. Ne nûjak pfiekotnû, jen tak volnû nechá plynout my‰lenky, asi tak, jako plyne líná fieka.

A je‰tû na nûkoho si vzpomene: na ãistou a jemu aÏ za hrob oddanou Blanku z Lazce, která mu dokázala otevfiít svoje srdce a nabídnout v‰echno, co mûla. A on ji odbyl tím, Ïe jí fiekl: Jsi královninou dvorní dámou a já jen králov˘m zabijákem.

Kdybychom se vzali, skonãili bychom na nûjaké zapomenuté tvrzi a na‰e dûti by ‰lapaly bos˘ma nohama v slepiãincích.

Blanãino tûlo dávno tlí pod dlaÏbou kaple lazecké tvrze, aniÏ by se kdy doãkalo svatební noci. Místo ní proÏila Blanka noc, pfii které byla rvána chtiv˘ma kumánsk˘ma rukama. A kdyÏ ta noc skonãila, uÏ byla Blanka nûk˘m z jiného svûta, pfiízrakem, kter˘ se nedoÏil dal‰ího dne. Pak se Kumáni kroutili nabodnuti na kÛly. A pak...

Teì tu sedí Hynek Tas z Boru, o patnáct let star‰í, kdysi naz˘van˘ králÛv vrahoun, studen˘ ãumák, ãtvrt˘ králÛv pes a pozdûji i napichovaã.

Zvedl hlavu a obkrouÏil pohledem okolí. Tvrz nestaãila úplnû zchátrat. Pak se Tas zvedl a vydal se na obchÛzku.

Na v˘chodní a jiÏní stranû je hradba kamenná, ne pfiíli‰ vysoká, ale pevná. Na západní stranû tvofií hradbu jiÏ sa8

motná zeì obytného paláce. Ze severu je v‰ak hradba tvofiena jen sypan˘m valem, pfiidrÏovan˘m z obou stran stûnami z místy ztrouchnivûl˘ch klád. Tam, kde se klády prolomily, se val sesul a nepfiedstavuje Ïádnou pfiekáÏku.

Tas ve‰el do paláce.

Pfiízemí je tmavé, protoÏe na stranû vnûj‰í obvodové zdi nejsou Ïádná okna. Má jen jedno malé okno, spí‰ prÛhled, do nádvofií. A Ïelezem pobité dvefie, teì otevfiené. Strop je klenut˘. První patro je je‰tû kamenné – podlaha je vydláÏdûná pálen˘mi cihlami. Strop, kdysi ãervenohnûd˘, natfien˘ volskou krví, je nyní ztmavl˘. Druhé patro je uÏ celé sroubené z klád. Tfii komnaty, spí‰e jen malé jizby. V celé obytné budovû nezÛstal jedin˘ kousek nábytku. Schody vedou je‰tû v˘‰ do prostoru pod stfiechou s tfiemi vik˘fii a jednûmi dvefimi. Tûmi se vstupuje na dfievûn˘ ochoz, obepínající celou budovu.

Tas na nûj vstoupil a trochu se zarazil, kdyÏ pod jeho nohou zapraskala prkna. Zkusil dupnout, ale nezdálo se, Ïe by se mûla je‰tû ten den prolomit.

Tas pomalu obe‰el po ochozu cel˘ palác. Je‰tû dfiív, neÏ zaãal uvaÏovat o tom, kam aÏ je to jeho a odkud uÏ roÏmberské, jej napadlo, jak úchvatn˘ je to pohled. Za cel˘ svÛj Ïivot nemûl nikdy nikde svÛj domov. Îe by teì a tady? Bude se hádat se sedláky a poãítat slepice, jestli si nûkdo nepovolan˘ na nûkteré z nich nepochutnal?

Veãer ne‰el spát do paláce, ostatnû stejnû by musel leÏet na zemi. Bylo pohodlnûj‰í ustlat si na té tro‰e slámy, která ve stáji zbyla. Byla sice zatuchlá, ale uÏ zaÏil hor‰í noclehy. Hlavním dÛvodem v‰ak bylo to, Ïe nechtûl nechat bez dozoru svého konû. Konû, za kterého by mnozí zaplatili zlatem – a rádi. A co teprve kdyÏ by jej mohl nûkdo získat za9

darmo. I kdyÏ bylo dost obtíÏné, aby se nûkdo cizí k tomuto koni bez úhony pfiiblíÏil, natoÏ na nûj vsedl. Ale mohl by mu ublíÏit. Jeho kÛÀ Flavius! UÏ ne ten, na kterém se pfied sedmnácti lety vrátil do âech, jedineãn˘ a v˘jimeãn˘. A po nûmÏ pojmenoval tohoto hfiebce, kter˘ byl jedním z jeho potomkÛ a jehoÏ si vybral, kdyÏ ten první uÏ nemohl pod sedlo, kdyÏ se zad˘chával a otékaly mu nohy. Jak tûÏce to hrdé zvífie tu pohanu neslo. Snad by radûji zahynulo vyãerpáním uprostfied cvalu. A Tas si nikdy nebyl jist˘, nemûl-li to tak udûlat. Mnohokrát se Tas pfiipravoval na poslední cval, ale vÏdycky ho nakonec pfied nûãím takov˘m opustila odvaha. A tak alespoÀ Flaviovi dopfiál brát si dosyta ze zahrad rozko‰e a obklopil ho harémem klisen.

KdyÏ Flavia pozoroval zpovzdálí a otoãen proti vûtru tak, aby ho kÛÀ ani neucítil, byl pfiesvûdãen˘, Ïe je kÛÀ nadmíru spokojen˘, obklopen sv˘mi favoritkami. Ale jen do té chvíle, neÏ Tase zpozoroval. Najednou se tváfiil velice uraÏenû, a kdyby mohl mluvit... Ale byla to jen hra, kterou kÛÀ hrál, a Tas jí rozumûl. KdyÏ potom Flavius umíral a nemohl uÏ vstát, Tas kleãel u jeho hlavy a tekly mu slzy jako malému dítûti, byl FlaviÛv pohled uÏ úplnû jin˘, jako by mu chtûl fiíct: Pfiece jsi tomu nevûfiil, já jsem pfiece vÏdycky byl a aÏ do smrti zÛstanu jenom tvÛj Flavius.

NeÏ Tas ulehl, odepjal od sedla tenk˘, ale pevn˘ provaz.

Udûlal na nûm smyãku a druh˘ konec pfiehodil pfies trám.

Z lískového kefie ulomil prut a ten pfiipevnil k horní stranû smyãky tak, aby smyãka utvofiila oko. KdyÏ ulehl, vidûl ji zfietelnû proti vchodu tam, kde dfiíve b˘valy dvefie. Tas byl vÏdycky obezfietn˘. Celá léta se choval tak, jak ho vycviãili kdysi v Itálii na hradû Castello Nuovo. Díky tomu je‰tû Ïil – na rozdíl od jin˘ch. Usínal. Ale uÏ dávno se odnauãil spát tím spánkem, kterému se fiíkalo spánek spravedliv˘ch.

10

Ten pohyb byl témûfi nezfieteln˘, ale Tas byl okamÏitû vzhÛru. Muselo b˘t hodnû po pÛlnoci, protoÏe se cítil vyspal˘. Flavius zafiehtal a ve stejn˘ okamÏik se stín, kter˘ se objevil ve vchodu, chytil do smyãky. Tas zatáhl bez jediného zaváhání za druh˘ konec provazu a pfiivázal ho k hrazení. âlovûk, jehoÏ krk se ocitl v oprátce, zaãal tfiepat nohama, ale pfii jednom z kmitÛ zjistil, Ïe kdyÏ natáhne ‰piãky nohou, dokáÏe se jimi opfiít o pevnou zem a moÏná se neobûsí. Pokou‰el se zakfiiãet, ale to mu pevnû staÏená smyãka nedovolila. I tak mu na pomoc pfiispûchaly dal‰í dvû postavy. Ale to uÏ Tas dávno stál na nohou.

Prvního z nich srazil ranou pûstí do krku. Druhému se v‰ak v ruce zableskla ocel. Zemfiel, aniÏ by si staãil uvûdomit jak. Tas si otfiel svoji d˘ku a zasunul ji zpátky za opasek.

Nejdfiíve svázal do kozelce toho, kter˘ leÏel v mdlobách na zemi, pak pfii‰krceného. Oba zatáhl ke zdi stáje. Potom vyhodil pfied vchod mrtvolu tfietího muÏe, protoÏe Flavius byl vÏdy trochu neklidn˘, kdyÏ ucítil pach krve. Na to, aby se pustil do obhlídky okolí, Tas ani nepomyslel. VÏdycky se mohl najít nûkdo, kdo by jej ze zálohy dobfie mífienou stfielou z luku nebo ku‰e snadno zasáhl. Sedl si zpût na své lÛÏko a opfiel se zády o zeì. Na kolena si poloÏil luk s pfiipraven˘m ‰ípem. Teì bylo na nûkom jiném, pokud tu nûkdo takov˘ byl, aby projevil iniciativu.

Ten, kter˘ byl omráãen˘, zaãal sténat, a kdyÏ zjistil, Ïe je svázan˘, zaãal sprostû klít. Pfii‰krcen˘ se k nûmu nepfiidal, ne Ïe by zfiejmû nechtûl, ale jeho zhmoÏdûn˘ krk mu to neumoÏnil.

Zaãalo svítat a i nadávající se uÏ dávno unavil a teì jen vztekle poulil oãi. Nûkde ve vesnici zakokrhal kohout.

KdyÏ usly‰el Tas hlasy a pozdûji i kroky, byl uÏ den. Vyhlédl opatrnû ze stáje a v bránû do nádvofií uvidûl hlouãek 11

muÏÛ. Ale podle vzezfiení se jednalo jen o vesniãany. Nûktefií z nich mûli v rukou hole a jen dva vidle. Neãi‰ela z nich v‰ak bojovnost, spí‰e strach, obavy a nerozhodnost.

Tas se uvolnil, ale luk neodloÏil. „NuÏe, vzácní pánové, ãemu vdûãím za to, Ïe jste poctili tento vzne‰en˘ palác svojí náv‰tûvou?“ pronesl obfiadnû, ãímÏ pfiíchozí uvedl do je‰tû vût‰ích rozpakÛ, ale ani potom se od nich slova nedoãkal.

AÏ po dlouhé chvíli se osmûlil první z nich. Hfimotn˘ chlap s lysinou na hlavû. „Jsme Vlkov‰tí. A uvidûli jsme u brány uvázané tfii konû.“ „A pfii‰li jste bránit majetek svého pána.“ „Nበpán umfiel,“ pfiidal se dal‰í z vesniãanÛ. „KaÏd˘ má pána, tedy i vy musíte mít nûjakého,“ u‰klíbl se Tas. „Vlkov teì patfií králi,“ ozvalo se od pfiíchozích.

MuÏi v hlouãku se osmûlili a pomalu se zaãali pfiibliÏovat. Jejich pohledy teì pfieskakovaly z Tase na mrtvolu, kterou on vyhodil v noci ze stáje a která na sebe kromû nich upoutala pozornost prvních much. „Kdo jsi, pane?“ zeptal se muÏ s lysinou. „A co bys fiekl ty?“ „Nejspí‰ ten, co sprovodil ze svûta toho, co leÏí na zemi.

ProtoÏe kdyby tomu bylo naopak, leÏel bys na zemi teì ty.“ „Dobr˘ úsudek,“ u‰klíbl se Tas. „A dokonce vtipn˘. Mûl bys b˘t rychtáfiem.“ „Já jsem. Jsem rychtáfi Chrom˘.“ A po krátkém zaváhání: „A ty, pane, mohu-li se zeptat?“ „Zeptat se mÛÏe‰ a já ti nemusím odpovûdût. Ale odpovím. Co bys fiekl tomu, kdyÏ ti povím, Ïe jsem vበnov˘ pán?“ V hlouãku to za‰umûlo. Potom se rychtáfi zeptal: „A mበna to nûjak˘ glejt?“ 12

„A ty snad umí‰ ãíst?“ odpovûdûl Tas pobavenû. „Ne.“ „Tak vidí‰. Ale tû‰í mû, Ïe nejsi hlupák. Je‰tû dnes odjedu, ale aÏ se vrátím, nûjak˘ glejt pfiivezu. A také listy o tom, kolik máte dávat na berních a kolik jste skuteãnû dali.“ „Je zlá doba,“ zaãal se o‰ívat rychtáfi. „Není tu pán, co by nás chránil. A lapkÛ je tu víc neÏ vlkÛ v lese. Berou, co jim pfiijde pod ruku. Mnohdy utíkáme od rozdûlané práce na poli, jen abychom zachránili hol˘ Ïivot,“ povzdechl si a ostatní mu sborem pfiitakali. „A co tenhle?“ Tas pfiistoupil k mrtvému a nohou jej obrátil, aby mu bylo vidût do tváfie. „Jeden z nejhor‰ích,“ vydechl rychtáfi. „Patfií do Roulovy tlupy.“ „Ve stáji jsou je‰tû dva.“ „Mrtví?“ „Ne. Jen svázaní.“ „Co s nimi udûlá‰, pane?“ „Dám vám je.“ „Ne, to ne, pane,“ zasténal vydû‰enû muÏ stojící za rychtáfiem. „Co bychom si s nimi poãali?“ „Dovolím vám je povûsit.“ „To nám nepfiíslu‰í. Takové právo my nemáme,“ zaprotestoval rychtáfi. „Ale já ano,“ odpovûdûl klidnû Tas. „Takové právo vlkovsk˘ pán nikdy nemûl. V bechyÀském kraji je popravãím pán z RoÏmberka.“ „Ale já to právo mám – na sv˘ch pozemcích. Nejsem sice popravãí a nemohu popravit kaÏdého, kdo se mi znelíbí, ale zvÛli, násilí a loupeÏe mohu ztrestat okamÏitû,“ fiekl Tas. „Jsem králÛv sluÏebník a to právo mi bylo udûleno. Ale jestli chcete, mohu je pustit.“ 13

„A do veãera máme vypálenou celou vesnici.“ „TûÏká volba,“ odpovûdûl jim Tas jízlivû a sledoval vzru‰enou debatu vesniãanÛ. V‰iml si, jak je jejich strach pomalu nahrazován nûãím nov˘m. My‰lenka, Ïe by se mohl i ten nejposlednûj‰í uboÏák vypofiádat s nûk˘m, pfied k˘m aÏ doposud pociÈoval bezmezn˘ strach, byla nová. Bylo to poznání, které chutnalo opojnû jako staré víno. To ostatnû vût‰ina z nich také v Ïivotû neokusila. Tas si uvûdomil, Ïe jim dal poznat nûco nebezpeãného, co by jim v budoucnu mohlo zachutnat aÏ pfievelice. Je‰tû nevûdûl, Ïe uÏ není aÏ tak vzdálená doba, kdy roty podobn˘ch sedlákÛ potáhnou krajem od vítûzství k vítûzství. Akdy prvotní nad‰ení a víra budou doplnûny aÏ zniãujícím bojov˘m mistrovstvím. Budou plenit a brát Ïivoty a budou povaÏovat za samozfiejmé, Ïe rozhodují o bytí a nebytí jin˘ch.

Nic z toho je‰tû nemohl vûdût, pfiesto ráznû tu hru na osud, kter˘ na chvíli vloÏil do jejich rukou, ukonãil. Rozhodnout musel on. ProtoÏe on byl pán. „Vytáhnûte je ze stáje!“ pfiikázal. „A v bránû je povûsíte na ty dva kruhy, co jsou tam zazdûné. Pak v‰echny tfii naloÏíte na vÛz a zahrabete je v lese. A jestli máte Ïvanivé Ïeny, nefiíkejte jim o tom. A aÏ budete ty tfii obírat o jejich majetek, dbejte na to, aby vám nezÛstalo doma nic, co by mohli jejich kumpáni poznat – asi by se vám nevedlo dobfie. Já se postarám o konû. A hnûte sebou! Nemáme na to cel˘ den.“ Oba zajatci brzy pochopili, Ïe je jejich osud zpeãetûn. Zaãali vesniãanÛm sprostû spílat, ale tím si vyslouÏili jen pár kopancÛ navíc. Uplynulo sotva pár minut a oba se houpali v bránû. Po nad‰ení a odhodlání, které vesniãané pocítili v té vypjaté chvíli, se dostavil opût pocit nejistoty a zãásti i strachu. Mnozí si zaãali uvûdomovat, Ïe teì by mohlo jít o krk i jim. Rozpaãitû se ohlíÏeli po Tasovi.

14

„Nebojte se!“ kfiikl na nû. „Já jsem vበpán a vy mne budete poslouchat. Za to budu já chránit va‰e Ïivoty a majetky. KdyÏ si tohle zapamatujete, budeme spolu vycházet.“ Tak skonãil jeho první krátk˘ pobyt na Vlkovû. Je‰tû neÏ se vydal na zpáteãní cestu do Prahy, poruãil mládenci asi dvacetiletému, aby s ním zajel do zb˘vajících dvou vesnic, které mu je‰tû také patfiily, Klánovic a Sedlic. Pak poslal Jíru, jak se jeho prÛvodce jmenoval, domÛ. Cestou se zastavil ve VodÀanech a na trhu prodal v‰echny tfii ukofiistûné konû i se sedly a postroji. Nepotfieboval konû – mûl dost sv˘ch. A také na sebe nechtûl upozorÀovat. Snadno by je mohl nûkdo poznat, a pak...

Zaãínበb˘t vypoãítav˘, u‰klíbl se nad sebou Tas. Dfiív by ti bylo jedno, jestli tû nûkdo pozná. Jen jsi udûlal to, co bylo tfieba.

15

2

Aby se vrátil zpût ke králi, nemusel aÏ do Prahy. VáclavÛv zvyk vyh˘bat se hlavnímu mûstu se v posledních letech je‰tû prohloubil. Jako by cítil, Ïe ho tam ãekají jen nepfiíjemnosti a povinnosti, kter˘m se cel˘ Ïivot tak rád vyh˘bal. A teì, po upálení kazatele Husa, byla doba je‰tû rozjitfienûj‰í. Ten ne‰Èastn˘ a zlovoln˘ kostnick˘ verdikt pocítili mnozí, vãetnû krále, jako plivnutí do obliãeje celému âeskému království. Jednu‰ky byly náhle v opozici a ti podobojí, pansk˘ stav nevyjímaje, zvedali hlavy. Preláti a papeÏ hrozili interdikty a v‰echny strany Ïádaly od krále podporu.

Jak jen mohl, znovu a znovu se utíkal na svÛj milovan˘ Toãník ãi Îebrák, Kfiivoklát nebo Karl‰tejn. I v Horách Kutn˘ch pob˘val radûji neÏ v Praze, protoÏe tam bylo stfiíbro a Vla‰sk˘ dvÛr s mincovnou, na rozdíl od Prahy, kde byly jen starosti. UÏ mu ke klidu nestaãil ani KrálÛv dvÛr na Starém Mûstû – dusil se tam. A z oken byl v˘hled na PraÏsk˘ hrad, tu vûãnou v˘ãitku. Znovu pustnoucí, tak jako za jeho dûda Jana Lucemburského. Kde byl jeho vûhlas, kter˘ mu náleÏel za jeho otce Karla IV., kdy se v nûm stfiídala poselstva a rozhodovalo se na jeho pÛdû o bytí Evropy? Atak nechal vystavût Nov˘ hrad u Kunratic, odkud nebylo do Prahy aÏ tak daleko, ale odkud se vÏdy, kdyÏ jej státnické povinnosti zaãaly rdousit aÏ pfiíli‰, mohl nepozorovanû vytratit a zmizet na pár t˘dnÛ, ba i mûsícÛ je‰tû dál.

Tas byl pryã teprve tfii dny a Václav, aã si to nerad pfiipou‰tûl, musel pfiiznat, Ïe se mu po nûm st˘ská. A pfiitom 16

nevûdûl proã. Tas nebyl ani dobr˘m spoleãníkem pfii jeho ãast˘ch a oblíben˘ch pitkách. Anikdy se jich sám o své vÛli nezúãastnil. To on, král, mu musel pfiikázat. A dodnes nenalezl odpovûì na otázku, proã tak ãinil, kdyÏ se ten studen˘ ãumák choval odtaÏitû, ne tak jako jiní, podlézavû, chtûjíce se vnutit do jeho pfiíznû s úmyslem získat nûjakou dal‰í prebendu... On nikdy nic nechtûl. Pohyboval se ti‰e, nikdy hfimotnû. Jeho pfiátelé, jichÏ ostatnû nebylo zase tak moc, se k nûmu chovali s úctou, a jeho nepfiátelé, jichÏ bylo podstatnû víc, s respektem. A mnozí pociÈovali v jeho pfiítomnosti strach. Málokdy se smál hluãnû, a i kdyÏ se zasmál, byl jeho úsmûv hfiejiv˘ asi tak jako sluneãní paprsky uprostfied zimy. Apfiesto ten podivn˘ ãlovûk králi najednou scházel. Václav se pfiistihl, Ïe lituje, vlastnû uÏ pokolikáté za ty tfii dny, Ïe dal Tasovi svolení vystoupit z jeho sluÏeb. „UÏ se vrátil Tas?!“ zakfiiãel král do otevfien˘ch dvefií.

V nich se po chvíli ukázalo vystra‰ené páÏe a odpovûdûlo: „Zeptám se, Milosti.“ A kdyÏ se za okamÏik vrátilo, jenom fieklo: „Ano.“ „Co ano?!“ „UÏ se vrátil, Milosti.“ „A kde tedy ráãí b˘t?“ „Hfiebelcuje konû.“ „BoÏe mÛj!“ vykfiikl král teatrálnû. „Ten jeho pitom˘ kÛÀ.

A já myslel, Ïe kdyÏ mu zdechnul ten jeho první, bude uÏ koneãnû pokoj. Ale to ne. On si vychová jeho napodobeninu, a stejnû není spokojen˘, protoÏe napodobenina uÏ zÛstane vÏdycky napodobeninou.“ „AspoÀ vidí‰, Milosti, Ïe kaÏd˘ má nûjakou tu slabinu,“ osmûlil se hlavní písafi Joachim Hausner, uÏ dobrou hodinu sná‰ející královu nepfiízeÀ za to, Ïe ho obtûÏoval se zhlédnutím a podpisováním, dle krále zcela zbyteãn˘ch, listin.

17

„Ku‰uj, hlupáku!“ okfiikl ho král. „A nemluv do toho, ãemu nerozumí‰.“ Písafi sklopil hlavu a král si zavdal r˘nského. „Hej!“ kfiikl král na páÏe. „¤ekni Tasovi, Ïe aÏ dosyta zlíbá svému koni zadek, aÈ se umyje a ráãí poctít svou pfiítomností svého krále. A Ïe i král mÛÏe je‰tû zvrátit své rozhodnutí. ProtoÏe, jak fiíkává zde pfiítomn˘ ctûn˘ písafi Joachim Hausner, co není na papífie, jako by nikdy nebylo vysloveno.“ Hausner se vytratil, vûda, Ïe teì uÏ krále nepfiimûje k Ïádnému státnickému úkonu.

Václav zÛstal sám, otáãeje dopit˘m pohárem v ruce a pozoruje lomy sluneãních paprskÛ tvofiících se na jeho hranách. Nezaslechl jedin˘ krok, pfiesto poznal, Ïe uÏ není v komnatû sám. „Dal sis naãas,“ pronesl nevzru‰enû, ale jeho hlas skfiípal. „Nevûdûl jsem, Ïe na mne ãeká‰, Milosti. Nûco se pfiihodilo?“ „Co by se mûlo pfiihodit?“ „Nevím.“ „Co nového na jihu âech?“ „Lid zatím je‰tû pracuje na polích, ale po cestách je moÏné potkat podivné poutníky, ktefií nepracují, mají tu skeln˘, tu plamenn˘ pohled, zfiejmû podle toho, do jakého pfiedpokoje Království nebeského uÏ pronikli.“ „Ano, znám ty stavy.“ „Jistû, Milosti.“ „Tasi! Pozor na jazyk, mluví‰ s králem.“ Pak se otoãil na Tase je‰tû s pfiísn˘m pohledem, ale nakonec se neubránil úsmûvu. Jeho tváfi uÏ nebyla tou, kterou b˘vala je‰tû pfied deseti, patnácti lety. Podepsal se na ní zpÛsob Ïivota a proh˘fiené roky. Vlasy, kdysi plavé a záfiivé, byly profiíd18

lé a bez lesku a uÏ nespadaly králi na ramena jako záfiivá fieka. „Je‰tû tû po té cestû neopustila touha hrabat se v hnoji?“ zeptal se s pfiedstíranou nenuceností, která v‰ak nedokázala zakr˘t jisté napûtí. „PÛjdu na Vlkov, Milosti.“ „âert aby tû spral, ty palice skopová!“ neudrÏel se král a bouchl pûstí do stolu. Po chvíli dodal ti‰e: „Myslel jsem, Ïe aspoÀ ty...!“, ale pak mávl odevzdanû rukou. „Jsem tv˘m vûrn˘m sluÏebníkem aÏ do smrti, Milosti,“ fiekl Tas pevnû. „Já vím,“ odpovûdûl král uÏ smífilivû a odevzdanû. „Ale bude‰ daleko, kdyby...“ „Obstaral jsem ti, Milosti, náhradu víc neÏ rovnocennou – tak jak sis pfiál.“ „Je to morous hor‰í neÏ ty.“ „ÎiÏka je zku‰en˘ bojovník, je spolehliv˘ a vûrn˘.“ „Dobrá, dosti jiÏ o tom,“ ukonãil král téma, kdyÏ poznal, Ïe Tas je uÏ pevnû rozhodnut˘. „Ale nemysli si, Ïe tam bude‰ jenom kydat hnÛj a chytat lelky. Ví‰, proã jsem ti vybral Vlkov?“ „Dom˘‰lím se, Milosti.“ „To je dobfie, Ïe se dom˘‰lí‰. Bude‰ tam také chránit moje zájmy.“ „Mበtam svoje královská mûsta.“ „Tam pfieb˘vají jenom kupãíci. Ty zajímá pfiedev‰ím jejich k‰eft. Na krále si vzpomenou, jenom kdyÏ nûco potfiebují.

Nová privilegia, sníÏení daní, ochranu...“ Václav máchl rukou, jako by odhánûl hmyz. „A co já, Milosti, v tom roÏmberském mofii? Mám snad opovûdût Oldfiichovi? Mám vyzbrojit tûch pár sedlákÛ, co mám, a vzít Krumlov útokem?“ „Opovûdûl jsi mému vzácnému bratru Zikmundovi. A za 19

co? Îe ti jeho Kumáni zabili psa a ukradli jednoho konû.

Nestav se hlupákem, Tasi. Oba víme, Ïe jím nejsi. Jen chci, abys mûl oãi otevfiené, mûl vycviãen˘ch pár zbrojn˘ch a byl pfiipraven˘.“ „Vlkov moc zbrojn˘ch neuÏiví.“ „Mበpravdu. Vybere‰ si pÛl tuctu z tûch, ktefií pod tebou slouÏili. A ty budu platit já. K nim si nûkde posbírበa vycviãí‰ dal‰ího pÛl tuctu muÏÛ. Ti budou zase v tvém Ïoldu.“ „I tak, Milosti...“ „Nesmlouvej, uÏ jsem se rozhodl.“ Král se odmlãel a pak se podíval potutelnû na Tase. A Tas vycítil, Ïe pfiekvapením není je‰tû konec. „I na to jsem myslel,“ pokraãoval Václav. „A abys nebyl ‰kodn˘, rozhodl jsem se, Ïe jednou pfiipojí‰ k Vlkovu je‰tû Blatec. Patfií k nûmu dvû vesnice. Dobré zboÏí. Sedí na nûm jist˘ Ondfiej ·vach, ale je uÏ dost star˘, nemá syna a tûÏko uÏ nûkdy mít bude.“ „A on chce prodat?“ „Ne. Ale má dceru. A tu si vezme‰ – do roka.“ „To ne, Milosti!“ ohradil se dÛraznû Tas. „Nevezmu si kvÛli nûjaké rozpadlé tvrzi chudinku, kterou jsem ani nevidûl.“ „Jen se neo‰klíbej, aby ses nedivil. Je mladá, málo pfies dvacet. Ahezká – sám jsem ji vidûl. Jen aby ona chtûla tebe, pfieci jen jsi uÏ v letech. Ale o to se postarám.“ „Milosti,“ nevzdával se Tas, „udrÏím Vlkov i bez Blatce.“ „Ale musí‰ mít dûdice, aby se postaral, aÏ tady jednou nebude‰.“ „A co kdyÏ Ïádného syna mít nebudu, tak jako...“ Tas se kousl do jazyku, ale uÏ to bylo venku. „Tak jako já?“ dopovûdûl král. „Tak aspoÀ pozná‰, jaké to je, nemít nikoho, kdo by...“ „Chtûl jsem jen v klidu doÏít, Milosti.“ „A myslí‰, Ïe tû nechají? Îe se tû bude nûkdo ptát?“ 20

„VÏdycky jsem byl sám a nemusel se o nikoho starat. To svazuje ruce a bere sílu. Pfii rozhodování zaãne ãlovûk uvaÏovat, co kdyby... Anakonec se moÏná rozhodne s ohledem na svoje blízké, a ne s chladnou hlavou, jak by to udûlal, kdyby byl sám. A rozhodne se vût‰inou ‰patnû.“ „Ví‰, co si myslím, Tasi?“ pokraãoval král bez zaváhání a s pfiesvûdãením. „Ne myslím, ale vím. A ty to ví‰ také. Ty jsi tak studen˘ ãumák, Ïe se stejnû vÏdycky rozhodne‰, jako bys byl sám, i kdybys mûl za sebou harém Ïen a stádo dûtí.

O tom jsem pfiesvûdãen.“ „A kdyÏ to nepfiijmu?“ „To ti fieknu, aÏ to nepfiijme‰. Nespûchej a dej si ãas na rozmy‰lenou. A hlavnû – vaÏ dobfie. Ví‰, Ïe jsem povahy prchlivé.“ Král se podíval na Tase, a kdyÏ uvidûl jeho kamenn˘ obliãej, odfrkl si pfies odulé rty a pak se u‰klíbl. „Dobfie, nebudu tû stra‰it, kdyÏ vím, Ïe to na tebe neplatí. Také proto jsem tû u sebe strpûl tolik let. A ví BÛh, Ïe... ale dost o tom. A teì uÏ jdi.“ Tas se uklonil a král osamûl.

21