Byla to vražda, zapomeň

Pavel Sekyrka BYLA TO VRAŽDA, ZAPOMEŇ Odpovědná redaktorka Tereza Halbichová Grafická úprava Petr Gabzdyl Obálka Ivana Vaszily Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2026 www.mobaknihy.cz moba@mobaknihy.cz © Pavel Sekyrka, 2026 Obálka © Ivana Vaszily, 2026 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., 2026 Vytěžování textu či dat z této publikace ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU a § 39c autorského zákona je zakázáno. Vydání první Vychází jako 446. svazek v edici PČD. ISBN 978-80-279-2697-8

PAVEL SEKYRKA

Byla to vražda, zapomeň

1 „Nacházíme se před pumpou v Roztokách u Prahy. Tady dnes krátce po půlnoci došlo k přepadení. Během posledního půlroku už několikátému. S ohledem na okolnosti posledních měsíců, kdy se čerpací stanice v okolí Prahy – a nejen v okolí Prahy – stávají cílem organizovaného zločinu, najímají si místní pumpaři na svou ochranu bezpečnostní agentury. Jak ale sami dodávají, na tato přepadení není kapacitně připraven nikdo z nich. Gang maskovaných lupičů zpravidla tvoří minimálně tři osoby. Dva ze skupiny přicházejí do prodejny a připraví loupež, zatímco třetí sedí v nastartovaném automobilu venku. Policie České republiky konstatuje, že řada čerpacích stanic nemá kamerový systém, jak je zvykem třeba na Západě. Na druhou stranu kamerové systémy na těch čerpacích stanicích, kde již byly nainstalovány, nijak zásadním způsobem ke snížení této trestné činnosti nepřispěly. Pumpaři reagují tím, že náklady na instalaci kamer tak, aby pokryly všechna místa, jsou neúměrně vysoké a maskovaného lupiče stejně neodradí. I proto si aspoň najímají ochranku z řad důchodců, studentů nebo brigádníků, kteří by měli potenciální pachatele odradit. Dnešní den ale možná přinese průlom v celém případu. 5

Zde na čerpací stanici v Roztokách došlo k dopadení zatím neznámých pachatelů. Stalo se tak díky pohotovému zásahu najatého hlídače, který pracuje na této benzině teprve měsíc. Rozhovor na kameru odmítl, ale vedle nás už teď stojí major Viktor Polášek z Okresního ředitelství Policie České republiky Praha-západ, kterému předávám slovo.“ Kamera, zabírající střídavě reportérku a kriminalisty krokující místo činu, se přesunula na podsaditého padesátníka v uniformě. „Ano, je to tak, jak zaznělo ve vaší reportáži, ale s některými informacemi tak, jak byly řečeny, musím nesouhlasit.“ „Jak se celá situace odehrála?“ navedla ho reportérka. „Ten scénář,“ zaváhal, „se prakticky opakuje. Pachatelé si vytipují čerpací stanici, zřejmě párkrát naberou benzín, zmapují si přitom obsluhu a zabezpečení. Poté se ve večerních hodinách vrátí. Dva maskovaní muži vyndají z jejich vozu po odjezdu posledního auta značku ‚zákaz vjezdu‘. Umístí ji na odbočovací pruh, kam obsluha nevidí. Poté dají znamení třetímu v automobilu, aby mezitím zaparkoval u stojanu. Ten čeká v nastartovaném vozidle, zatímco ti dva maskovaní se nepozorovaně zezadu přiblíží k budově a pak vejdou dovnitř. Jeden jistí situaci se zbraní zezadu, druhý dojde k obsluze a vyžádá si obsah pokladny.“ „Dnešní situace se ale odehrála jinak,“ řekla. „V tomto směru ano.“ „Můžete být konkrétnější?“ pobídla ho. 6

„Bohužel v této fázi nemohu, celá záležitost je obsahem vyšetřování, které je na samém začátku.“ „Podle informací naší televize gang čekal na předání peněz a hlídač, který byl na místě přítomen, pachatele odzbrojil.“ Policista nasadil apatický výraz. „Vše je předmětem dalšího vyšetřování. A to je na samém začátku, jak jsem již řekl.“ „Poté došlo ke střelbě,“ napověděla mu. „Útočník zřejmě zpanikařil a stiskl spoušť. Výsledkem je těžce zraněná obsluha čerpací stanice, která teď bojuje v nemocnici o život.“ „To, co se dělo potom, zní až neuvěřitelně,“ nadhodila. Policista nenápadně pokrčil rameny a udělal u toho grimasu, jež měla zřejmě připomínat úsměv. „To souvisí s tím, v jakém kontextu vnímáte zásah jako neuvěřitelný. Jednalo se o velkou nerozvážnost. Hlídač, který nemůže mít s podobnými útoky žádnou zkušenost, udělal něco, co bych nazval hrou na hrdinu. Bylo štěstí, že si incident nevyžádal žádnou oběť na životech.“ Reportérka se snažila skrýt rozpaky. Nasadila optimistický výraz a pokračovala: „Security osoba pumpy zneškodnila postupně všechny tři útočníky, je to tak?“ Policista vypadal zaskočeně. „K tomu se v této chvíli nebudu více vyjadřovat.“ „Podle informací naší televize,“ nedala se odbýt, „jeden z lupičů, který mířil na obsluhu, stiskl spoušť. 7

Klečící hlídač s rukama nad hlavou měl sáhnout po plechovce piva a zasáhnout jí střelce přímo do hlavy.“ Důstojník, hledící do kamery, zachovával strojený úsměv. „Jedná se o nepodložené informace.“ „Máme výpověď svědka, který si šel na pumpu nakoupit a připletl se k přepadení.“ „Asi očekáváte senzaci. Bylo zde, jak to v těchto případech bývá, víc štěstí než rozumu,“ dodal. Reportérka se teď neubránila úžasu. „Myslíte, že se vážně jednalo o štěstí?“ „Rozhodně bych z tohoto místa vyzval všechny, kteří by se vyskytli v podobné situaci, aby se nikdy nepouštěli do žádného dobrodružství a vyčkali na příjezd Policie České republiky, která je na podobné krizové scénáře proškolená. Nechceme, aby se to, co se zde dnes odehrálo, stalo návodem všem ostatním civilistům z řad ochranky na pumpách, a celý postup tohoto jednotlivce bych označil…“ „Pane majore, je pravda, že poté, co tento hlídač zneškodnil prvního útočníka, ukořistěnou zbraní zasáhl správným namířením pod regály nohu druhého útočníka? Když zajistil i zbraň druhého muže, vyběhl ven a spustil palbu na ujíždějící vozidlo gangu?“ Policista, očividně nervózní víc z reportérky než ze světla lampy mířící do jeho obličeje, se snažil zachovat si neutrální výraz. „A tady se dostáváme k tomu, paní reportérko, co chcete slyšet, ale co by nikdy školený příslušník sboru 8

neudělal. Podle předběžných zpráv, abych použil vaše slova, tento civilista po vyběhnutí z budovy bez jakéhokoliv upozornění začal pálit po vozidle, ve kterém mohlo být více lidí, včetně rukojmí. Tento postup bych označil za praktiky Divokého západu, takže…“ „Jak víme,“ přerušila ho, „krvácející útočník ve vozidle značky Škoda Favorit o kilometr a půl dál havaroval v příkopě.“ „K tomu se nebudu vyjadřovat,“ řekl komisně. „Při návratu hlídače do prodejny se měl jeden z útočníků pokusit z místa utéct, je to pravda?“ „Ano a tím se dostáváme k celkové podstatě toho amatérského zásahu. Celá situace se odehrála těsně předtím, než na místo dorazila naše hlídka a situaci zajistila.“ Reportérka se zatvářila o poznání smířlivěji. „Nezajistila hlídka policie situaci až po akci?“ pomohla mu. „Není to tak docela pravda. Jeden z útočníků byl po příjezdu naší hlídky stále při vědomí a pokoušel se o odpor. Hlídka ho pomocí chvatů zpacifikovala,“ prezentoval. „Kde se nachází tento hlídač nyní?“ reagovala. „Podle mých informací je mimo ohrožení života.“ „Je pravda, že v případě pachatelů se jedná o recidivisty, kteří mají za sebou bohatou trestnou činnost?“ Nadechl se, ale pak zavrtěl hlavou a řekl: „Děkuji za vaše otázky, tisková konference k případu bude oznámena.“

9

2 „Co tomu říkáš?“ Plukovník Švejda sebou trhl, když k němu bez ohlášení sekretářky vtrhl Čenda Jirák, zástupce velitele a padesátník s mírnou nadváhou. Rozhodně si nevybral správný den. „Čemu, krucinál?“ reagoval Švejda. „Že za tou divočinou na tý čerpačce stojí Braný.“ Šéf mordparty klepl vztekle deskami o hranu stolu, až se Jirák lekl. „Za hodinu mám bejt kvůli tomu u ředitele. Nemaji nahoře na něj prej skoro nic, co se týká pobytu v Řecku. Proto chce prezident po řediteli tohle, co tu máme. Kecaj samozřejmě,“ odstrčil se s křeslem od stolu. „Jasně že si ho tam hlídali a chtěji to srovnat s tim, co tu o něm máme my. Co je, co na mě čumíš? Je v republice, samozřejmě!“ „Tys to věděl,“ pronesl Jirák s údivem a čekal, až mu to Švejda vysvětlí. „To to mám hlásit? Je jako nějaká hvězda, nebo co?“ štěkl. „Ne, to rozhodně není,“ pronesl tišším hlasem Jirák. „Dan Braný je pohroma, myslí si to tady o něm každej,“ dodal. 10

Švejda se zamračil a věnoval zástupci nelítostný pohled. „Nečum takhle na mě, vim přesně, co mi chceš říct. Odpověď zní ne,“ řekl. Jirák si přisedl na desku jeho stolu a založil si ruce. „Karle, víš, že si řikáme věci na rovinu.“ „Přeskoč to!“ křikl Švejda. Bylo na něm vidět, že se mu to řešit nechce, ale těžko se mu utíkalo před Jirákovým pohledem. Konečně se na svého zástupce zpříma podíval. „Myslíš si, že mě to nenapadlo? Je nás tu pět a půl. Ale než tohohle, to radši pět a půl. Někdo si zmizí s řeckou štětkou do Řecka, i když je mu nabízený místo zástupce vedoucího vyšetřovatele na mordpartě. Veme si místo toho radši neplacenou, časově neomezenou dovolenou. Dva a půl roku o něm nevíme. No co, telefonoval mi. Řek jsem mu, že máme plno.“ Jirák neskrýval rozpaky. „Cože jsi mu řek? Že máme plno? Nikdo ho nemá rád, ale kluk s jeho čuchem…?“ Velitel bouchl do stolu. „Tak hele, on je kandidát na psychopata. Tyhle lidi nejsou s námi, jasný? Tyhle lidi zatýkáme. Chceš znát moji diagnózu?“ Švejda se na něj zlostně díval a čekal na odpověď. „Ty snad nejsi psychiatr,“ reagoval s klidem Jirák. „Na tohle nepotřebuju bejt cvokař,“ křičel Švejda. „Magor. Je to normální magor s nevyřešenou minulostí. Ať už v tom hraje roli ta jeho řecká šlapka, nebo jeho prominentní fotřík v roli disidenta.“ 11

Jirák začal přecházet sem a tam, ale vzápětí se zastavil, protože chtěl, aby Švejda věnoval pozornost tomu, co řekne. „Danovo tatík byl přece skvělej vedoucí odboru. To snad nechceš popřít, že všechno to haraburdí, co kluci na obvodu měli a za co jim to vyměnil, je jeho práce. Glocky, vesty, vysílačky…“ Švejda si založil ruce na prsou a přísně si Jiráka změřil. „Čendo, přestaň mi dávat přednášku. Braný je naprosto nevyzpytatelnej. Sólista. Co o něm víme: bojový sporty, děvky. Žádná rodina. Problémy s chlastem. Nemá respekt k nadřízeným, k životu celkově.“ „Talent, neskutečnej,“ skočil Švejdovi do řeči Jirák. „A talent na chlastání? K tomu mi nic neřekneš?“ Jirák bezmocně pokrčil rameny. „Co se týká toho chlastání, už jsem ti to jednou řek, jak jsi tehdy udělal Vendovi prohlídku a pak nám všem přednášku, že tohle nebudeš tolerovat. Podívej, máš tuhle řídicí funkci, krásnej stůl, exkluzivní kočku, po práci máš tenis, pak máš nějakou recepci nebo vemeš kočku k Mánesovi na večeři a pak přijdete večer domů s novou kabelou z Kotvy. V lednici šampíko, co jsi dostal od policejního prezidenta na vánoční recepci, pustíš na stereu Petru Janů, nechceš, aby sousedi slyšeli, co nemaji, a stačí úplně, že se jim o patro níž houpe lustr.“ Velitel s ním očividně začal ztrácet trpělivost. „Drž klapačku! Nezapomínej, s kym mluvíš!“ Jirák jen pokrčil rameny a bylo jasné, že svůj nepříjemný monolog ukončit nehodlá. 12

„Karle, asi dvě třetiny z oddělení, co nás tu máš, přijdeme domů, kde na nás čeká naše kočka, který dáme mlíko z lednice Calex, a můžeme si akorát tak pro někoho nechat poslat nebo si zavolat na ty drahý telefonní čísla, co se zabejvaj chlapama. Nebo můžeme zpátky do lednice pro pivko, slaninu nebo utopence, co žereme v práci. V telce program F1, kde nic nedávaji.“ Velitel mlčel a sklonil hlavu. „Jen jsem chtěl,“ pokračoval Jirák, „abys nelámal hůl nad někym, jako je Braný. Dovol mi, abych to jako zástupce velitele zopakoval, že máme podstav a že Braný je člověk, kterýho potřebujeme.“ Když Jirák viděl, že Švejda už nemá co říct, kývl mu na rozloučenou a vzal za kliku. „Čendo,“ zastavil ho plukovník, aniž zvedl hlavu od stolu. „Už nikdy, už nikdy si nedovoluj dřepět na mym pracovnim stole.“ Jirák zůstal na vteřinu stát jak opařený. Pak vzal znovu za kliku sekretariátu a potichu za sebou dovřel.

13

3 Dan Braný seděl ve výukové místnosti a hleděl na mladou, krásnou ženu, jak listuje papíry tam a zase zpátky. Měla hubený, roztomile pihovatý obličej a husté, na platinovou blond obarvené vlasy, sepnuté do culíku. Saténovou halenku rozepnutou u krku plus ještě jeden knoflík níže. Zakasanou do džínové minisukně, kopírující ženiny útlé boky. Její štíhlé nohy byly zvýrazněny šedými silonkami. Pokud to má vystudované, říkal si, musí mít v kapse ještě mokrý diplom. Zaskočilo ho, že na něj poslali někoho, kdo má sotva po promoci. „Uděláme si pár testů, poručíku,“ řekla konečně. Zvedla se a přikročila ke stolu, kde seděl. „Tady na tom prvním papíře jsou různé geometrické útvary, vy budete…“ „A váš názor?“ skočil jí do řeči. „Prosím?“ řekla udiveně. „Já vám tam klidně zakroužkuju kolečko, čtvereček, v případě zájmu kosočtverec i jiný obrazce. A příště zas zakroužkuju něco jinýho, když budu chtít.“ Její obličej ztuhl. Chvilku na něj jen hleděla. „Co si myslím jako psycholog? To ze mě nedostanete. Kromě toho by před zahájením testů, které budou trvat zhruba tři hodiny, je to kolem 500 otázek, bylo 14

zcela neprofesionální odhadovat dopředu, jak dopadnou, nemyslíte?“ „Mě zajímá, co si myslíte vy. Před časem mě kvůli papírům, co držíte v rukou, odmítli. Že nemaji místo,“ řekl. Opřela se o tabuli a založila si ruce na prsou. „Jste neústupný. Už víme, že jste neústupný. Nevím. Nic víc vám k tomu teď neřeknu. Stačí?“ pousmála se. „Úplně vám nevěřim,“ pronesl. Musela na něm poznat, jak ji podezírá. „Takhle to řeknu: nevím, jestli jste na návrat k této práci připravený,“ řekla nakonec. „Já to vidim stejně,“ opáčil s úsměvem. „Proč se chcete k téhle práci vrátit?“ Zamračil se. Očividně ho zaskočila, protože hned neodpověděl. „Vaším zásahem před skoro třemi lety v kauze řeckého gangu na našem území se inspekce zabývala od té doby a během vaší nepřítomnosti, víte kolikrát?“ „Dvakrát? Přišla mi obsílka do Řecka,“ řekl. „Sedmkrát, bylo to sedmkrát,“ reagovala. „A vy jste byl obeslán čtyřikrát a jen jednou jste se dostavil k výslechu na ambasádu.“ Pokrčil rameny. „Měnil jsem jednu dobu často adresu,“ dodal na vysvětlenou. „Měl jste původně dostat metál za statečnost,“ řekla významně. Rozesmálo ho to. „Byla z toho ve výsledku jen bramborová medaile. Asi když započetli mý průšvihy, včetně pár průserů kvůli chlastu.“ 15

„Když jste se vrátil z Řecka, chtěl jste zpátky k nám, ale neprošel jste prověrkou. Teď jste tu znovu,“ pokračovala. Letmo po ní přejel očima. „V Řecku jste měl vztah s bývalou prostitutkou řeckého původu, Penelope Leandrosovou, narozenou v Plagii, dnes severní Řecko, ve spisu StB pod krycím názvem Afrodita. Nenapadlo vás, že tohle mohlo hrát při té prověrce po návratu svou roli? Máte slabost pro tyhle typy žen a ona byla školená v tom, jak z někoho dostat…“ „Státní tajemství?“ rozesmál se. „Byla jejich,“ nedala se zaskočit. „Nenapadlo vás nikdy, proč to byla tak velká láska, dokud jste byl v kontaktu s vaším otcem, který po revoluci začal pracovat na ministerstvu zahraničních věcí? A že se to mezi vámi začalo v Řecku sekat, jakmile váš otec přestal mít vedoucí funkci a stal se už jen řadovým zaměstnancem?“ „To mělo jiný důvody, o kterých tu nehodlám polemizovat,“ řekl tichým hlasem. Pokrčila rameny. Namířila na něj propiskou, aby si ji přebral. „A co vaše testy?“ vypálil najednou. „Jaké testy?“ podivila se. „Vám by vyšly normálně? Paní psycholožko?“ S fu­­ riantským úsměvem si založil ruce na prsou a čekal, co z ní vyleze. „Myslím, že mi dopadly celkem dobře, skoro bych řekla výborně,“ řekla nakonec. Obrátil oči v sloup. 16

„Řekla jsem něco špatně?“ Uchopil tužku a začal kroužkovat první z útvarů v testu. Psycholožka mu lejstra sebrala. „Tak do toho, řekněte mi, co mi vyšlo v testech špatně.“ Nereagoval na to a pokusil se znovu sáhnout po oxeroxovaných kopiích, ale odstrčila je ještě dál. „Nechci,“ odmítl a snažil se dál si jí nevšímat. Uvědomil si, že by to, že ho odmítli, a teď ho sami kontaktovali, nejspíš neměl dávat sežrat jí. Střelil po ní pohledem. Celou dobu se na něj dívala, teď pokrčila rameny a šla zpátky ke svému stolu. „Dobře, já vám svůj názor na vás řekla, myslela jsem jenom, že máte v sobě tu slušnost a řeknete mně tedy ten váš na mou maličkost.“ S nelibostí ve tváři zvedl hlavu. Pak pokrčil rameny a téměř neznatelně si povzdechl. „Podle mě jste z menšího města. Jako dítě jste byla deprivovaná a dodnes jste se s tím úplně nevyrovnala. Máte, i když málo, okousaný nehty. Na takovou dámičku trochu extrém, s tím lakem to ještě víc vynikne. Když jste si dělala poznámky, neustále jste žužlala tu gumu na konci tužky. Chybělo vám v dětství objetí nebo jste byla necitlivě odebraná od mateřskýho prsu. Křížek, co nosíte na krku, neni dárek k výročí ani jste si ho nekoupila, je aspoň padesát let starej, bude buď po babičce, nebo vám ho dala babička nebo osoba, se kterou jste měla oproti matce hezkej vztah. Měl váš otec kladnej vztah k alkoholu? Když jsem zmínil chlast, nebylo možný přehlídnout 17

ve vašich očích ten odpor. Možná díky tomu rozvod rodičů. To byste byla pak ráda, když byste vypadla do Prahy. Začít studovat psychologii, abyste porozuměla sobě, jako to dělaji ti ostatní psychologové. A přitom si usmyslela, že musíte pomoct těm ostatním, který si tim museli projít taky. Podle mě budete tvořit komplikovaný vztahy. Myslim, že toužíte po někom, kdo by si vás vážil a taky vás miloval a opečovával. Každou chvíli je slyšet, jak si pod stolem sundáváte pantofle a chodidlem jedný nohy třete lýtko tý druhý. V těch silonkách to musí být příjemný. Několikrát jste si přehodila hřívu z jedný strany na druhou, abych viděl váš krk a samozřejmě vaše bujný vlasy. Naprosto zbytečně se stydíte za svoje zrzavý vlasy, což je vidět na těch odrostcích. Jste těma pihama a jako zrzka celkově exkluzivní. Pohrdáte chlapama, kterým jde jen o krásu, ale protože víte, že chlapům jde vždycky jen o krásu, nebudete mít problém přistoupit na obchod. Nosíte i na tomhle oddělení upnutý věci, aby zvýraznily všechno to hezký. Budete vyhledávat spíš starší chlapy, který by vám to mohli vynahradit. Sexem se budete spíš vykupovat, nemáte k němu kladnej vztah. Určitě nejste abstinující, ale budete spíš schovávat to, že vám chybí mnohem víc něha nebo úkryt u někoho. Přátelství? Když…“ „Tak stačilo…“ Všiml si, že se pousmála, ale jinak zůstala očividně úplně klidná. Opět k němu přisunula listy s geometrickými útvary. Až když před něj pohodila tužku, si uvědomil, jak ji naštval. 18

4 Psycholožka seděla u sekretářky, provozní porada vedle ještě neskončila. Pak se dveře otevřely a chlapi pozvolna, jeden po druhém začali opouštět místnost. S posledním vyšel i velitel. Protáhl se ve dveřích a pak se na ni unaveně pousmál. „Klári, pojď dál. Janičko, zlatíčko,“ nakoukl zpátky přes futro. „Než to dořekneš, už ho máš na stole!“ Švejda zakoulel očima. „Vás nemůže člověk nemilovat, Moneypenny! A pro slečnu psycholožku samozřejmě jen vodu, chce žít zdravě.“ Sekretářka reagovala smíchem a odebrala se za závěs do kuchyňského koutku. Švejda zavřel dveře a těžce dosedl za stůl. „Někdy myslim, že se z nich poseru, fakt.“ Klára se opřela o desku a chytla ho za límec saténové košile. „To nevim, ale ještě jednou jí řekneš, že ji nemůžeš nemilovat, pane Bonde, a mordparta bude mít na práci o jeden případ vraždy provedené obzvlášť bestiálním způsobem navíc.“ 19

„Přece bys nežárlila, kotě,“ řekl pobaveně. Zamračila se. „Co asi teď dělám, Sherlocku? A řek jsi druhej důvod, kterej k takový vraždě opravňuje. Říct mně kotě jako nějaký blbý husičce! Ale je ti odpuštěno. A běda, jak se něco dovím, hošánku.“ Vyťala mu výchovný záhlavec a pak mu podala desky. Hned je otevřel a začal se probírat papíry uvnitř. Naklonila se nad něj a sledovala, co zrovna pročítá. „Máš tam k tomu podrobnou výkladovou zprávu,“ spustila. „Tyhle grafy, nad tim si sedneme. Spíš tohle bys měl vědět. Vyplnil to, ale bylo mu to šumafuk. Takže vůbec nevim, jestli se daji ty výsledky použít. Je chytrej. A dal mi jasně najevo, že když bude příště chtít, aby vyšly testy jinak, nebude mu to dělat problém.“ Švejda se na ni přísně podíval. „A bude, nebo nebude?“ Zamyslela se. „Chlapovi s jeho inteligencí rozhodně ne,“ usoudila nakonec. Švejda se zaklonil do křesla, propojil prsty a nad hlavou si mocně prokřupal ruce. „No, celkem mě děsíš, čičinko,“ pronesl. Zatímco sama dál listovala lejstry, vstal od stolu a podíval se z okna. Pak zkontroloval dveře. Pevně ji k sobě přitiskl a začal líbat. Vytrhla se mu. „Oh, Jamesi, nemám slov.“ Cudně si urovnala oblečení, zkontrolovala v kapesním zrcátku rtěnku a natupírovaný účes a s výrazem hrané moci našpulila rty. „Každou vteřinu otevře Moneypenny s kávou na podnosu a není důvod ji děsit,“ dodala. 20

„Ty čičino jedna,“ řekl s povzdechem, „nejradši bych to tady zapích, naložil tě do auta a švihali bysme do Špindlu. Víkend jen pro nás.“ „Do Špindlu? Do Špindlu?“ zasmála se. „Takhle mluvíš vždycky, když máš dostat odměnu. Přesto s tvojí hodností a ohodnocením nabídneš vždycky skromně Špindl, kam jezdí tyhle dnešní hvězdičky, jak o nich píšou v Blesku, a přitom jinde jsme ještě nebyli.“ „Šumavu ti taky ukážu,“ nadhodil směle. „Jasně,“ opáčila. „A pak Jizerky. Co víkend v Alpách?“ „A do Aspenu bys nechtěla? Tryskáčem?“ zasmál se. „Zkusím zapomenout na nevděčnost mládí. A teď, co máš dál na Branýho?“ Svraštila obličej a pak pronesla: „On je prostě průser.“ „Můžeš být konkrétní?“ řekl nervózním tónem. Pokrčila rameny a vypadala, jako by hledala slova. „Je tam podle mě nezpracovanej vztah, co se týká úmrtí matky, naprosto nevyřešenej vztah k otci; ten emigroval a navázali spolu vztah až po revoluci.“ Sáhl po propisce Parker, co dostal od kluků k letošním narozeninám, a prsty obou rukou si ji otáčel tam a zpět. „Dál,“ vyzval ji komisním tónem. „Výrazně nad průměrem,“ pronesla. „To už jsi říkala.“ Ostražitě si ji změřil. „Zkoušel to na tebe? Každej to na tebe zkouší,“ dodal. Zarazila se. „Já bych řekla, že jsem mu byla ukradená. Myslim, že na ženský zvysoka kašle.“ 21

Švejda přehnaně zvedl obočí. Odhodil propisku před sebe, zvedl se a šel dozadu k sekretáři. Přejížděl prstem po láhvích a hledal tu, která by byla schopná převést potřebné sérum do krevního oběhu nejrychleji. Nakonec jednu odšpuntoval a hltl si. „Víš, že to nemám ráda, a víš proč,“ řekla polohlasně. Nechal to bez komentáře. Dorazil vysouvací desku sekretáře zpátky k zámku a zacvakl. „Zatim jsi mi o něm nic moc neřekla. Prošel, nebo neprošel?“ Začal přecházet po místnosti sem a tam. Očividně byl rozčilený. „Chci vědět, že nejsem na baráku s nějakým psychomaniakem,“ neudržel se. „Tak ty o něm vážně uvažuješ?“ žasla. Praštil propiskou o stůl. „Já? Já rozhodně ne! To sám pan ministr! I když to není z jeho hlavy,“ vyštěkl. Klára nechápala, co u něj způsobilo takový afekt. „Ministr se zajímá o nějakýho poručíka? Co to povídáš?“ nadhodila. Trhl hlavou jejím směrem. Došel znovu k sekretáři. Opřel se o něj, až se obsah uvnitř rozcinkal, a ztěžka dýchal. „Proto, proto nemám tyhlety jejich disidenty rád. Teď je jejich doba. Teď, teď si můžou říct o všechno. Můžu tohle místo, pane Havel? Ale prosim,“ ukázal teatrální poklonu. „Je vaše. Chci být na tomhle ministerstvu, pane ministře dosazený panem Havlem. Ale prosim, na vás jsme čekali. Synáček je samej průser a já chci, aby se vrátil k mordpartě, pane ministře? Ale prosim, nemusíte udělat ani hovno a jste zpátky tam, kde jste si přál být.“ 22

Klára nevěřícně kroutila hlavou, pak promluvila: „Takhle to o Braným řeknu. Jemu to pálí, to je pro tebe důležitý. Jemu to pálí až moc. To by tě mělo uklidnit. Proč jsem s nim ale tedy měla ty testy dělat, když je to befél shora?“ „Už je to jedno.“ Dosedl těžce do křesla. „Je to jedno, slyšíš?“ Pohladila ho po vlasech, ale ucukl. „Podle toho nebo na základě těch testů, co jsi s nim dělala, nás tady čeká další chlapeček na hlídání, jestli jsem to dobře pochopil. No jistě,“ dodal nasupeně. „Ale já ti ukážu, hošane, ty se budeš divit. Ty ještě splačeš nad tim, že pracuješ pode mnou. Když tě sem díky prominentnímu tatíkovi dostali nazpátek, to jsi u mě pohnojil.“ Klára si založila ruce a natočila se proti jeho nepřítomnému pohledu, aby ji dobře viděl. „Já ti ale řikám jasně, on by policajta vůbec dělat neměl.“ Opřel se do opěrek křesla. „Je to jedno, teď už je to všechno jedno. Dneska ráno jsem měl telefonát. Přímo jeden podrždrát od nejvyššího. Máme podstav a máme přijmout Branýho. Ne někoho jinýho na základě testů. Třeba ty kluky z akademie. Ale tohohle průserovýho magora, co při zásahu ukradne auto, zapálí statek, aby je vykouřil, a pak je loví jak nějakej… Rambo. A kdyby nepřijela brigáda, je blbeček mrtvej. V tom Řecku žil s jednou luxusní šlapkou, známá firma. Vydělával si tam snad i zápasama v garážích. Přitom chlastal a bůhví jestli jen to. Jo, tak tenhle je teď u nás, Klári.“ 23