12. 12.

Vítězslav Jareš 12. 12.

Odpovědná redaktorka Martina Kloudová Grafická úprava Miroslava Zedníčková Obálka Karol Lament/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín

Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2016 www.mobaknihy.cz © Vítězslav Jareš, 2016 © Vítězslav Jareš – c/o DILIA 2016 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2016 Vydání první

ISBN 978-80-243-7166-5

PROLOG

HRANIČNÍ KÁMEN 1976 „Ten kfiiváckej hajzl!“ ulevila si na‰tvaná Tereza Brázdová. Zmítal jí záchvûv vzteku, kter˘ pfiebil dosavadní svírav˘ strach z pohraniãníkÛ. SuÏovalo ji vûdomí, Ïe pokud je chytí, znamená to v jejím pfiípadû nûkolikalet˘ Ïaláfi. ManÏelovi hrozila smrt. Riskantní útûk z âeskoslovenska se promûnil v zoufal˘ noãní úprk. „Proã nás ten pfievadûã zradil?“ zakfiiãela rozlícenû, ale strhan˘ manÏel tuto otázku zodpovûdût nedokázal. Ten bídák jim namluvil, Ïe si musí odskoãit, a poté zniãehonic zmizel mezi stromy a uÏ se neukázal. Prostû se vypafiil. ZÛstali v tom sami. Odkázáni sami na sebe a stfiípky Janova orientaãního smyslu a znalosti hvûzd. âernou noãní oblohu ozáfiily svûtlice. Sná‰ely se na padáãcích a majestátnû osvûtlovaly okolní zasnûÏené stromy. Za normálních okolností by to vnímali jako malebn˘, pohádkov˘ obrázek – kdyby jim ne‰lo o hol˘ Ïivot. V u‰ích jim rezonoval ‰tûkot stále se pfiibliÏujících psÛ pohraniãní stráÏe. Dodával jim motivaci, aby to nevzdávali a je‰tû vy‰Èourali zbytky energie v rezervoárech rychle ub˘vajících sil. Brodili se hlubok˘m snûhem a kaÏd˘ krok stál nezmûrné úsilí. V nûkter˘ch úsecích se bofiili aÏ po pás. Jan se pohyboval s u‰tvan˘m v˘razem ãím dál pomaleji.

5

Krev mu pulsovala ve spáncích, nabûhly mu Ïíly a v hlavû mu huãelo. Na rozbolavûl˘ch zádech nesl desetiletou dceru, která se ho kfieãovitû drÏela a vystra‰enû pobrekávala. Sama uÏ nemohla bûÏet dál, nohy mûla úplnû rozedfiené, bolavé a také ji ochromoval strach. Brázda s vypoulen˘ma oãima lapal po dechu, rudl a potil se. V‰ichni byli vyãerpaní a nepomohlo ani to, Ïe se zbavili batohÛ. Nechali si jenom tubus se vzácn˘m obrazem a mal˘ vak s rodinn˘mi ‰perky a dolary, které nakoupili na ãerném trhu za v˘tûÏek z prodaného domu. Potom dlouhé nÛÏky na stfiíhání drátÛ. A samozfiejmû rukopis knihy, kterou chtûl Jan Brázda v exilu vydat, a svazek fotografií.

Noãní nebe rozjasnily dal‰í dvû svûtlice a hroziv˘ ‰tûkot vlãákÛ byl o poznání blíÏ.

Tereza se ohlédla dozadu a ztuhla. „Honzo,“ vyjekla. Její vydû‰en˘ pohled spoãinul mezi ãtyfimi smrky, které byly fiízením nûjaké náhody uspofiádány od nejniωího k nejvy‰‰ímu. Strach ji pevnû sevfiel a ochromil. Jan Brázda se ohlédl tím sam˘m smûrem a ‰okem mu poklesla ãelist. „A do prdele,“ zanafiíkal zdrcenû. Prohráli. „Pane na nebi,“ hlesl a malátn˘m pohybem si setfiel pot ze spánku. Dal‰í nadávka mu odumfiela na rtech. Tupû zíral pfied sebe a brada se mu zaãala chvût. Kousek od nich stáli dva pohraniãníci v bíl˘ch maskovacích kombinézách a s namífien˘mi samopaly AK47. Kde se tam najednou vzali? Pro bûÏence to byl hrÛzostra‰n˘ pohled, symbolizující konec útûku, konec nadûjím. Byl pfiedzvûstí útrap. Vidina svobody a Ïivota se rozplynula. Jan najednou cítil v puse podivnou sladko-sla6

nou pachuÈ. Byl to koktejl ze smûsice potu, kter˘ si mimodûk slízl ze rtÛ, a krve z prokousnuté vnitfiní strany tváfie, coÏ si zpÛsobil pfii jednom z pádÛ. Dosud to nevnímal. Poslední ingrediencí se stal strach.

Strach o Ïivot.

Terezy se zmocnila slabost. Zmáãkla silnû pfiívû‰ek madonky, kter˘ se jí houpal na fietízku a pfiedával se v jejich rodinû z generace na generaci. Vûfiila, Ïe jí pfiinese ‰tûstí jako tenkrát, kdyÏ se jí pfietrhl v autobusu.

Nev‰imla si toho, ale na‰tûstí to vidûl Honza a podal jí ho. Takhle se seznámili. Madona jí poslala Honzu jako dar. Snad pomÛÏe i teì, doufala.

Pohraniãníci k nim zaãali pomalu postupovat, oz˘valo se chroupání snûhu, jak jejich boty proráÏely vrchní zledovatûlou krustu. Jan Brázda postavil vyjukanou dceru na zem a rezignovanû zvedl ruce. Tereza klesla na kolena a pfiitiskla zaÈatou pûst s medailonkem k hrudi. Urãitû je zachrání. Dostanou se z toho, ubezpeãovala se. Nûjak. Pofiád není nic ztraceno, vûfiila. Dcera se pfiivinula ke skleslému a vyãerpanému Janovi, jednou rukou pevnû obepjala jeho pas, tváfi zabofiila do jeho boku a druhou ruku vrazila do kapsy a nahmatala fotografii, kterou pofiídili ve ‰kole pfii pfiíleÏitosti Mezinárodního den Ïen. Tu si schovávala pro svou maminku jako pfiekvapení, aÏ budou tam. Na svobodû.

Vysok˘ a huben˘ pohraniãník pustil samopal a ten se zhoupl na fiemeni. Pfiistoupil k Brázdovi. Uchopil jeho chlebník. Pfievrátil ho a vysypal obsah na sníh.

Mezi jin˘mi vûcmi se na zemi ocitl tubus a rukopis knihy v deskách. Pohraniãník poklekl a uchopil desky.

7

Zkusmo je potûÏkal a zase odloÏil. Sebral objemn˘ balíãek fotografií leÏící ve snûhu. Stáhl ze svazku vzpomínek zpuchfielou, tmavû oranÏovou gumiãku, jaká se obvykle pouÏívala na sklenice pfii zavafiování.

Listoval jimi, peãlivû je prohlíÏel a nakonec vyfiadil dvû z nich a schoval je do kapsy. Zbylé hodil na zem a ty se ve vûtru rozlétly v‰emi smûry. Momentky se zaãaly ztrácet mezi stromy a staly se vûtrnou hfiíãkou.

KrouÏily, otáãely se, stoupaly a klesaly a jedna za druhou mizely. „MÛj Ïivot,“ hlesl potichu Jan Brázda a podíval se na svou manÏelku, která se celá tfiásla. „ManÏelce je stra‰ná zima, mÛÏu ji dát bundu?“ zeptal se.

Pohraniãník vÛbec nezareagoval, jako by ho nesly‰el, a sundal víko tubusu. Vytáhl srolovan˘ obraz a v klidu ho rozbalil. „Slavíãek?“ zeptal se. Jan Brázda pfiekvapenû pfiik˘vl. MuÏovy znalosti ho zaskoãily. Vysok˘ pohraniãník obraz sroloval a schoval. Ohlédl se, protoÏe se opût ozval psí ‰tûkot. Viditelnû znervóznûl. Poté se otoãil zpût. Ukázal na dívku. Brázda si v‰iml, Ïe se mu chvûje ruka. „Co tady dûlá ona? Dcera pfiece s vámi b˘t nemûla!“ Jan Brázda konsternovanû zamrkal. „PÛvodnû ne, ale... jak... jak to víte?“ Vysok˘ a huben˘ pohraniãník se na moment zarazil, neodpovûdûl a dál se tváfiil nepfiístupnû.

Opût se ozval ‰tûkot. Psi s dal‰ími pohraniãníky mohli b˘t vzdálení maximálnû nûkolik set metrÛ. Dívka si dala ruce na u‰i a zavfiela oãi. Vítr jí sfoukl ãepici a odhalil její krásné blond vlasy. Byly vlnité a na 8

spáncích je mûla sepnuté sponkami s ãerven˘mi kytiãkami. Byla moc hezká, ale zároveÀ vyãerpaná a celá se tfiásla zimou a strachem. Namodralé rty pevnû tiskla k sobû. Otevfiela oãi a bázlivû pohlédla na zahalené tváfie pohraniãníkÛ. „Vemte mû domÛ,“ ‰pitla. „Prosím. Je mi zima.

Stra‰ná zima.“ Vysok˘ a huben˘ pohraniãník na ni chvíli tupû zíral a v oãích se mu na mal˘ okamÏik objevil záblesk soucitu. Ale jenom na krátkou, kraÈouãkou dobu. Jak náhle pfii‰el, tak rychle vyhasl. Pfiinutil se ho potlaãit.

Soucit si nemohl dovolit. Poodstoupil zpût ke svému kolegovi, kter˘ na bûÏence dál mífiil samopalem. „S tou malou holkou... s tou jsme nepoãítali,“ fiekl ne‰Èastnû ten druh˘.

Vysok˘ pohraniãník pokrãil rameny. „Nedá se nic dûlat.“ „Ta pfiece nebyla v plánu... to nemÛÏeme!“ Vysok˘ pohraniãník se zamraãil. „Prostû musíme.

Chce‰ snad dostat doÏivotí? Nebo ‰pagát?“ Kolega se podíval zkormoucenû na vystra‰enou dívku, chvilku ji pozoroval a nakonec zavrtûl hlavou.

Kleãící Tereza Brázdová zmáãkla medailonek, aÏ se jí jeho okraje zaryly do kÛÏe. Znovu zaãalo hustû snûÏit. Na jejích fiasách se zachytilo nûkolik vloãek.

Zavfiela oãi, sklonila hlavu a polohlasem odfiíkávala modlitbu. Vítr huãel, meluzína kvílela a její slova nikdo nesly‰el.

9

SOUČASNOST

NATY Rozvaloval se v dÏípu se ztmaven˘mi skly. Barva automobilu byla svûtle ‰edivá. Nenápadná. Nenápadnost se stala dÛleÏit˘m faktorem pfii volbû vozu.

Byl to nov˘ model, luxusní, ale niãím zvlá‰tním nevyboãoval, nenacházel se na nûm Ïádn˘ snadno zapamatovateln˘ markant, jenÏ by mohl zpÛsobit neÏádoucí pozornost a pfiípadnou identifikaci. Vnitfiek vozu byl provonûn˘, pravidelnû jej vystfiíkával voÀavkou. Nesná‰el ten typick˘ pach nov˘ch vozÛ a musel jej nûjak pfiebít.

ProhlíÏel si dÛkladnû její fotografii. Jmenovala se Natálie Chlumská. Problesklo mu hlavou, Ïe je ta dívka vlastnû moc pûkná. Nebyla úplnû jeho typ, byla také aÏ pfiíli‰ mladá, ale mûla opravdu nûco do sebe.

Na svût se dívala hezk˘ma pronikav˘ma oãima a její vykrouÏená ústa by vût‰ina muÏÛ oznaãila jako velmi smyslná.

Periferním vidûním zaregistroval pohyb, vykoukl z okna a pfiitom fotografii schoval do palubní pfiihrádky mezi snímky ostatních dívek z Wild graffiti. ¤etízek na zápûstí se mu na moment zachytil o jednu z nich. Jenom zlehka zatfiásl rukou a tím se uvolnil.

Pohyb fotek zpÛsobil, Ïe odkryly, co leÏelo pod nimi.

Jednalo se o jeho oblíbenou pistoli znaãky Glock. Za10

klapl víko. A tady ji máme, pomyslel si. Opravdu jí to slu‰elo i v reálu. Nastartoval.

Naty svi‰tûla na nov˘ch ãern˘ch bruslích s rud˘mi tkaniãkami, které jí koupila k narozeninám nejmilej‰í kamarádka Salome. Její druhá máma. Salome vûdûla, Ïe Natálie pohyb miluje. Naty se bláznivû hnala tmou spfiíznûná s vûtrem, jenÏ jí kvílel kolem u‰í, spfiíznûná s nocí, která zahalila Prahu, spfiíznûná s opájející rychlostí, dodávající jí svobodu pohybu a mysli. Rozjafiená, nechytatelná, nezkrocená a nezlomená, taková byla v okamÏicích, kdy se jí pod nohama otáãela koleãka, cesta ubíhala a ona se bravurnû vyh˘bala lidem ãi jin˘m pfiekáÏkám. Nedokázali ji chytit, nedokázali ji zastavit. Tak jako v Ïivotû. Vûfiila jen sama sobû a sv˘m kamarádkám z umûlecké skupiny Wild graffiti. Wild life. Spojoval je talent. Divokost. A touha tvofiit. Vyjadfiovat své my‰lenky, své pocity. Pocity z tohoto zvráceného svûta plného chtivého sexu bez lásky a kolotoãe penûz.

Naty bravurnû zabrzdila pfied rohov˘m domem vedle malého parku. Tady byla ta adresa. Zde to mûla podle Salomina pfiíkazu namalovat. Batoh se symbolem jin a jang jí sklouzl z ramene. Vyndala z nûho ‰edivé okopané tenisky, které pokr˘vala spousta barevn˘ch cákancÛ a skvrn nejrÛznûj‰í velikosti. Chvatnû se pfiezula, byla nedoãkavá. Vylovila z útrob batohu nûkolik nástrojÛ svého díla – tub sprejÛ. Vytvofií dal‰í ze sv˘ch umûleck˘ch vyjádfiení. Vlãici s vycenûn˘mi tesáky a najeÏen˘mi chlupy, chránící své mládû. Proti v‰em. Proti nemilosrdnému svûtu. A okolo toho velké ãíslice 6. 4., 11

jak chtûla Salome. Na dÛvod se Naty neptala, prostû to udûlá jako uÏ nûkolikrát pfiedtím. Z kapsy vyndala sloÏen˘ náãrtek naskicovan˘ obyãejnou tuÏkou a rozbalila ho a rukou vyÏehlila na své noze, aby si ho pfiipomnûla, neÏ se pustí do dal‰ího graffiti s podpisem WG. Z náãrtku naãerpala inspiraci a opût ho sloÏila a schovala do kapsy. Nejprve na zeì nastfiíká ãernou barvu jako základ obrázku. Oblíbila si spreje znaãky Montana. Mají dvouventil jak pro ‰irokou, tak pro úzkou stopu. Pofiádnû ho protfiepala a udûlala nûkolik tahÛ.

V ten moment zaslechla zaúpûní a vypla‰enû se rozhlédla. Zvuk vycházel z hou‰tiny nûkolik metrÛ od ní. Vûtve se zaãaly pohybovat, nûkdo tam byl! Popadla batoh a chystala se na úprk, kdyÏ se z kefie zvedla postava a vy‰la do svûtla z pouliãní lampy. Natálie se zarazila. Byl to sympatick˘, asi dvacetilet˘ kluk, stejnû vyjeven˘ jako ona. Natálie si uvûdomila, Ïe má zkrvaven˘ obliãej a na pravé tváfii asi deseticentimetrov˘ ‰rám, kter˘ vypadal jak fiezná rána. Chlapec si na ni sáhl rukou a bolestivû sykl. Odtáhl ruku a vydû‰enû se na ni podíval. Byla celá od krve. „JeÏí‰i,“ hlesl ‰okovanû. „Co, co se ti stalo?“ zeptala se Natálie opatrnû, stále ve stfiehu, pfiipravená v pfiípadû jakéhokoliv náznaku nebezpeãí obrátit se okamÏitû na útûk. „Okradl mû. Hajzl svinskej. Já... já to tu‰il, nemûl jsem ho brát. Já to prostû tu‰il...,“ vyãítal si. Jeho hlas ponejprv pfie‰el do fistule a poté pfieskoãil do plaãtivého tónu.

Váhavû pfiistoupila blíÏ, aby si ho lépe prohlédla.

RozjeÏen˘ ‰pinav˘ blonìáãek s útl˘m tûlem pfiíli‰ vel12

k˘ respekt nebudil a nevyvolával v ní pocit hrÛzy a strachu. V té chvíli se o asfalt rozplesklo nûkolik kapek. Jedna masitá ji klepla o nos a vytvofiila na nûm mokr˘ flíãek. V‰iml si toho a napjatá tváfi mu trochu povolila. Neodolal, najednou mu to pfiipadalo Ïertovné. Crãí z nûho krev a tu na první pohled bláznivou holku plácne kapka pfiímo do nosu. Pousmál se. „Kapková víla,“ fiekl a byl na ten termín náramnû py‰n˘. Jí to tak zábavné nepfiipadalo. Dlaní setfiela vodu.

Její v˘raz zÛstal staÏen˘, chladn˘. „Kdo tû obral?“ zeptala se vûcnû.

Jako by dostal úder do Ïaludku. Vrátila ho tûmi tfiemi slovy do tvrdé reality. Ta Kapková víla. Ale to se mu nelíbilo. Realita se mu nelíbila. Byla kluzká, slizká, páchnoucí. Jako past, jako mucholapka, a on se vidûl jako umírající mouchu zoufale pfiilepenou za kfiídla a mávající noÏiãkama ve vzduchu a ãekající na trpn˘ konec. Ne! Takovou realitu on odmítá! Chlapec na ni chvíli zíral, v hlavû se mu zmatenû honily my‰lenky, a náhle se zachmufiil. Co kdyÏ ta holka je komplic toho grázla? Jak to, Ïe se tady hned zãistajasna vyloupla?

Co kdyÏ hlídala, zda je nûkdo nevyru‰í? Zda je ãist˘ vzduch? Asi blbost, ale proã se do nûho takhle naváÏí? Co chce? Nezná ho, tak co jí na nûm záleÏí? AÈ si jde po sv˘ch, on má sv˘ch starostí aÏ nad hlavu, je‰tû se tady bavit s mladou káãou. „Co tû to vÛbec zajímá?“ okfiikl ji vztekle a ohnal se rukou, jako by ji chtûl odehnat coby obtíÏného komára.

Pokrãila rameny a tváfie se jí trochu uraÏenû nafoukly. „Vlastnû nezajímá. Mûj se,“ vyslovila odtaÏitû a otoãila se jak na obrtlíku.

13

Nemá pfiece zapotfiebí nûkomu se vnucovat! AÈ si pomÛÏe sám. Vyrazila pryã. Vlãici s mládûtem namaluje jinde. Toto místo bylo... bylo znesvûcené. U‰la nûkolik metrÛ rychl˘m krokem, pfiipadalo jí Ïinantní pfiezouvat se pfied ním. AÏ se od nûho dostateãnû vzdálí, tak... „Hej, poãkej! Soráã!“ snaÏil se ji zastavit. ·la dál. „Sly‰í‰? Holka, potfiebuju kapesník!“ Nezastavovala se. „Prosím!“ kfiikl za ní dÛraznû.

Zarazila se, ale potom opût chvatnû pokraãovala pryã. Instinkt jí fiíkal, aÈ od toho kluka upaluje, co to jde. Îe to je prÛseráfi. Její fantazie se dala do díla. Z nosních dírek a z u‰í mu koukají obrovské namodralé trable. Vût‰í jak pomeranãe. Troubleorange, pfiedstavila si ho, jak ho pfií‰tû nasprejuje na zeì. Místo hlavy obrovsk˘ oranÏov˘ pomeranã, s nakrojenou kÛrou na tváfii a z nûho vytékající naãervenalá ‰Èáva. Troubleorange s tenk˘ma noÏiãkama a ruãiãkama, to bude její pfií‰tí dílo! Ten veãer nakonec nebude úplnû marn˘. Bude inspirativní. Imaginace je povzná‰ející. Ale aÈ si jde svou cestou, ona razí po té své. Na památku ho ale nûkde zvûãní a bude tam Ïít, dokud ho majitel nenechá pfietfiít a neuvede zeì do pÛvodního stavu. Potom Troubleorange skoná a zakonãí svÛj zdiv˘ Ïivot. „Prosím!“ jeho hlas byl najednou jin˘. OdráÏelo se v nûm nûco naléhavého. Smutného. Zranûného. AÏ jí zatrnulo. Ano, prÛseráfi to bude. O tom Ïádná. Na druhou stranu se jí líbil. A potfiebuje pomoc. Ne, nemÛÏe ho v tom nechat. Pomalu se otoãila.

14

„Tak dobfie,“ fiekla Natálie, ale pfiesto mûla nedÛvûfiiv˘ v˘raz. Îivotní strastiplné záÏitky zpÛsobily, Ïe mentálnû pfiedãasnû zestárla, rezignovala, zhrubla.

Její du‰e byla bolavá, a kdyÏ jenom pojala podezfiení, Ïe ji chce nûkdo zneuÏít, pfiecitlivû se stahovala do sebe. NedÛvûra a strach z lidí zakofienily v jejím podvûdomí. Psychoterapeut pfii sezeních v jejím pfiípadû pouÏil termíny pfiedãasnû dospûlá, s despektem k autoritám, zhrzená aÏ otupûlá. Citovû deprivovaná.

Pouze kamarádky s podobn˘m osudem se staly jejími dÛvûrnicemi. Jich se nebála. Stmelila je Salome.

Zapfiísahaly se, Ïe pÛjdou svou cestou. Okolní nemorální svût v‰echny z nich zklamal a zpÛsobil, Ïe se zatvrdily. Zákony je neochránily. V pofiádku. Tak naã je respektovat? Co se stalo, stalo se. Ale uÏ nikdo, vÛbec nikdo jim nebude pfiikazovat, jak Ïít, co dûlat, jak malovat, co malovat, koho si váÏit, s k˘m spát, jak a proã, koho respektovat, jak se oblékat. Ne, svût je amorální. BudiÏ. Ony se pfiizpÛsobí. Svût ‰okoval je, ony budou ‰okovat svût. A to umoÏní, aby si vydûlaly a Ïily, jak chtûjí. Îily sv˘m zpÛsobem a nikomu se nezodpovídaly. PÛjdou svou cestou. Jejich cesta. Stopafie neberou. A nikdo... opravdu nikdo jim v tom nezabrání! UÏ ne. UÏ nikdy!

Podala mu kapesníky a on je vdûãnû pfiijal. Nev‰imla si auta vpovzdálí. Toho svûtle ‰edivého dÏípu se ztmaven˘mi skly, za nimiÏ se skr˘val muÏ s fietízkem na zápûstí. Netu‰ila, Ïe je nûk˘m sledována. Îe její kroky jsou peãlivû monitorovány. „Rád bych ti to nûjak oplatil,“ fiekl chlapec a zazubil se. „Pozvu tû na pizzu.“ 15

Chvilku pfiem˘‰lela. Co na to Salome? Na ní záleÏelo. Byla to jejich kamarádka. Jejich velitelka. Opora. Vzor. Opravdu ji brala jako svou mámu. Vûk na to sice nemûla, bylo jí nûco kolem tfiiceti let, nikdy vlastnû neprozradila, kolik jí je pfiesnû, jenom se tak podivnû usmívala. Ale hlavní bylo, Ïe jí dÛvûfiovaly.

Byla zvlá‰tní ta jejich tajemná Salome.

16

MÍSTO ČINU O měsíc později... „Sakra, vypadበdost zdrchanû,“ prohlásil obr˘len˘ policejní dÛstojník ze stálé v˘jezdové skupiny. „MበpÛl ãtvrt˘ ráno a mám skoro devûtatfiicet,“ konstatoval su‰e kapitán Karel Krol z Útvaru pro odhalování organizovaného zloãinu. Îe má chfiipku, na nûm bylo opravdu hodnû vidût. Kruhy pod vodov˘ma oãima a pot potvrzovaly jeho slova. „Tak co jste nabrali?“ vyzvídal a unavenû si promnul skelné oãi. „ChuÈovka. Tohle jsme je‰tû nevidûli. Hromadka.

Tfii mladé holky, jedna Ïenská a jeden kluãina. Ty holky a ta Ïenská jsou nûjak˘ alternativní umûlkynû.

Fotky, graffiti a takov˘ podivn˘ ocelov˘ sochy. ¤íkají si Wild graffiti. ¤íkaly. Bûs. Krásn˘ holky. Mlad˘.

Uvidí‰ sám.“ Kapitán Krol se rozhlédl kolem sebe. Stáli pfied star˘m skladi‰tûm s okny z luxferÛ, vût‰ina z nich byla poseta pavuãinou prasklin, do nûkter˘ch zatekla voda, která se zkalila a zezelenala. Parkovaly tam policejní auta, sanitka a vÛz koronera. UÏ se tam pohybovalo nûkolik policejních technikÛ v bíl˘ch ochrann˘ch kombinézách z Odboru kriminalistick˘ch technik a expertíz. Vyndávali z auta náãiní. Pfiijeli pomoci sv˘m kolegÛm, protoÏe se jednalo o rozsáhlé 17

místo ãinu a ãekala je spousta mravenãí práce. Huãel tam generátor pro velká svûtla, která uvnitfi pofiádnû osvûcovala celou scenérii zloãinu. Samozfiejmû uÏ se okolo houfovali pracovníci médií, ktefií tvofiili neodmyslitelnou souãást kulisy vy‰etfiování a nerudnû se tiskli za policejní páskou tfiepotající se v poryvech vûtru. Ta vymezovala území, kam je‰tû smí. Frflali a protestovali, protoÏe se jim zdálo, Ïe jsou zbyteãnû vytlaãeni pfiíli‰ daleko. Blesky jejich fotoaparátÛ ‰lehaly, kameramani natáãeli rozespalé reportéry s mikrofony, ktefií s dramatick˘m v˘razem popisovali první dojmy z ‰okujícího zloãinu. „Kobylky,“ ucedil s despektem kapitán Krol. Jeho tázav˘ pohled spoãinul na dodávce pizzerie s nápisem Pizza Americano a velkou americkou vlajkou pfies polovinu vozu.

Kolega pohled zachytil a vysvûtlil: „Holky si objednaly pozdní veãefii. Právû ten picmen je objevil.“ „Noãní pfiejídání? Znám,“ utrousil Krol chápavû. „To já taky. JenÏe ti mladí... umfieli hladoví,“ dodal policista zasmu‰ile. „Kdyby sem ten picmen nepfiijel... a jestli by ty holky nûkdo nenahlásil jako pohfie‰ované, mohli jsme je v tomhle zapadákovû najít bÛhvíkdy,“ dodal. „Hm. To asi jo.“ „Bude‰ si chtít promluvit s tím picmenem?“ „Urãitû. Pozdûjc. UÏ jsme je ztotoÏnili?“ „Vcelku v pohodû. Z mistra Googla vypadly podle adresy tohodle bizarního ateliéru jejich webové stránky. Wild graffiti. V‰echny tam jsou i se jménama a pfiezdívkama.“ 18

„AspoÀ nûco máme,“ fiekl Krol zádumãivû a zvedl si límec své svûtle hnûdé letecké koÏené bundy, která byla na rukávech uÏ hodnû prodfiená, ale odmítal ji vymûnit za novûj‰í. Mûl ji na sobû vÏdy, kdyÏ mu ‰lo o Ïivot, a zatím mûl ‰tûstí. Byl povûrãiv˘.

Kapitán Krol si pozornû obhlíÏel budovy staré továrny. Na opr˘skan˘ch zdech byly mokvavé skvrny, rohy byly otluãené, díry v omítce obnaÏovaly cihly. âásteãnû byly pomalované pestrobarevn˘mi graffiti.

KrolÛv zrak spoãinul na podivné performanci z dfievûné ‰ibenice, jejíÏ rameno bylo del‰í, neÏ b˘vá u ‰ibenic zvykem. DÛvodem bylo to, Ïe mûla do sebe zapu‰tûné tfii skoby drÏící lana, na jejichÏ koncích visely katovy smyãky. Ty se obtáãely okolo hlav tfií sádrov˘ch postav. Byly celé bílé, aÏ na rudé koÏené kukly na hlavû. Ve vûtru se komíhaly a naráÏely o sebe. „Do prdele, co to je za úchylárnu?“ zeptal se uÏasl˘ odporem. Pohor‰ovalo ho to, ale zároveÀ nemohl od tûch podivn˘ch soch odtrhnout oãi. „To ví‰, dne‰ní umûní. KdyÏ ne‰okuje‰, nejse‰ in.

Ale to je kulov˘ proti tomu, co uvidí‰ uvnitfi,“ vyslovil názor obr˘len˘ policista.

Kapitán Karel Krol se vydal dovnitfi na místo toho hrÛzného ãinu. Legitimoval se u uniformovaného mladého policisty, kter˘ byl cel˘ vyjukan˘ a pravdûpodobnû nic podobnû drastického dosud nevidûl, stejnû jako nûkolik dal‰ích pfiítomn˘ch. StráÏník ho pustil dál. „Je to fakt hnus,“ varoval Krola a ten letmo pfiik˘vl.

Hala b˘valého továrního skladi‰tû momentálnû slouÏila jako ateliér mlad˘m malífikám, které si ho pronajaly.

19

„Kdo sem pustil toho kovboje?“ usly‰el za sebou jízliv˘ hlas patfiící plukovníkovi Hnaníãkovi z oddûlení vraÏd.

Krol se ani neotoãil, jenom zvedl ruku a ukázal zvednut˘ prostfiedníãek. „Je to na‰e záleÏitost, kovboji! Hej... sly‰í‰? Tohle patfií vraÏdám, co tady chce organizovanej?“ nedal se odb˘t podráÏdûn˘ Hnaníãek.

Krol se otoãil. „Vypadá snad tohle na nûjakou domácí zabijaãku?“ zeptal se u‰tûpaãnû. „Kecy,“ fiekl Hnaníãek. Mûl chuÈ si odplivnout, ale vãas se zarazil. Byl na to pfiíli‰ distingovan˘, ale KrolÛv naturel a zpÛsob práce ho vÏdy spolehlivû rozlítily. Plukovník Hnaníãek na nûho zamífiil ukazováãek jako Ïalobce na souzeného. „V tomhle pfiípadû nechበkvér za pasem, jasn˘?!“ Krol mávl rukou a ‰el vstfiíc veliteli v˘jezdovky, kamarádovi z policejní akademie. „Ahoj,“ pozdravil ho. „âauves. Koukám rodinná idylka,“ fiekl velitel v˘jezdovky a díval se smûrem k plukovníku Hnaníãkovi. Ten je na oplátku také pozoroval a nûco si ‰eptal s kolegou. Dalo se pfiedpokládat, Ïe to nebyla slova chvály. Kamarád pohrdavû pokraãoval s pohledem upfien˘m na Hnaníãka: „Idiot.“ Krol se ‰kodolibû pousmál. „Snídá vloãky s paragrafy a mimo striktní zákoník se nedokáÏe ani uprdnout.“ Kamarád souhlasnû pfiik˘vl, následnû zamûfiil pozornost na Krolovu pokr˘vku hlavy. „Proboha, ta tvá huãka má ãím dal‰í tmav‰í barvu. Pral jsi ji vÛbec nûkdy? Vypadá, Ïe v ní i spí‰,“ zaÏertoval s ú‰klebkem.

NaráÏel na plstûnou ãapku, kterou Krol nosil skoro 20

pofiád. Král má korunu, Krol ãepici, fiíkal Ïertem. Byla tmavû ‰edivá a aÏ pfii bliωím zkoumání ãlovûk rozeznal kostkovan˘ vzor. „Nech bejt.“ „Co brácha?“ zeptal se kamarád.

Krol se zamraãil. „Ale... ani se neptej. Hnije na dopravce. Jako nûjaká sleãinka. A baví ho mít nohy v teplíãku a kryt˘ záda. Vyfiizuje z kanclu pokuty.

Bych se z nûho posral,“ fiekl trpce. „Nebejval takovej.“ „Nebejval.“ „Sere tû to, co?“ „To si pi‰. Chci ho zpátky. Mít ho pod kfiídlem. Do prdele, byl to operativec. Patfií k nám. Do organizovan˘ho. Je to mÛj brácha, sakra,“ fiekl skoro aÏ vztekle a mávl otrávenû rukou. Potom se kolem sebe rozhlédl a z jeho v˘razu se dalo vyãíst, Ïe ho to, co vidûl, nenechalo chladn˘m. Nebylo divu. Bylo to mimofiádnû morbidní. „Pûkná paseka,“ vyslovil zaraÏenû. „Jo. Svinstvo. Upfiímnû... tohle jsem je‰tû nevidûl,“ odpovûdûl velitel v˘jezdovky fascinovanû. „Já taky ne,“ konstatoval Krol potichu. „Vypadá to na nûjak˘ho mravokárce,“ pokraãoval velitel v˘jezdovky. „Podle t˘ cedule. Pojì.“ Uprostfied scény dominoval velk˘, asi dvoumetrov˘ dfievûn˘ kfiíÏ leÏící na podlaze, k nûmu byl pfiipoutan˘ mlaìounk˘ chlapec neduÏivého vzezfiení. Útl˘ blonìáãek s jemn˘m chm˘fiím nad horním rtem pÛsobil kfiehce. Na jeho otevfien˘ch oãích leÏely mince, které byly pfielepené prÛhlednou lepicí páskou, aby nesklouzly. Stejnû jako u ostatních obûtí. Jednalo se 21

o dva pruhy pásky a jeden z nich byl del‰í, takÏe to vypadalo jako katolick˘ kfiíÏ. Na krku mûl na provázku zavû‰enou ceduli s nápisem: ZVRÁCENOST. „Chtûl ‰okovat, vynutit si pozornost, nebo co to má, ksakru, znamenat?“ zeptal se Krol. „Kdo ví,“ opáãil velitel v˘jezdovky. „Nûjakej magor moc kouká na americk˘ filmy.“ „BoÏe, on má ruce pfiibité hfiebama,“ zatrnulo Krolovi. „Jo,“ odpovûdûl velitel v˘jezdovky su‰e.

Krolovy vnímavé a Ïivé oãi rejdily po místû ãinu, pfiejíÏdûly v‰e rychl˘m, zkoumav˘m pohledem, registrovaly jednotlivé prvky zloãinu a ukládaly je do bystré pamûti. SnaÏil se i vtáhnout do svého nitra celou atmosféru hrÛzného zloãinu, aby mu tento pocit vydrÏel a stal se hnacím motorem jeho pátrání. Vidûl uÏ za svou kariéru ledasco, ale toto se vymykalo. A to, jak sám fiíkal, mûl na tachometru natoãeno nûco málo pfies ãtyfiicet let. Jeho trochu snûdá pokoÏka, havraní vlasy, dominantní orlí nos jako pfiíì ledoborce a maliãko ze‰ikmené oãi mu dodávaly exotick˘ nádech, moÏná by se dal oznaãit jako ‰panûlsk˘ nebo jihoamerick˘ typ. DráÏdil fantazii Ïen, které na nûm ãasto spoãívaly pohledem pln˘m pfiíslibÛ. Vyzafiovala z nûho aura chlapského sexappealu, paradoxní kombinace jemné umolousanosti a nedbalé elegance.

Jeho manÏelka právniãka nemûla ãas Ïehlit mu vûci a jeho hobby to také rozhodnû nebylo. Ostatním se jevil jako trochu arogantní, impulsivní, nekompromisní. Ale kdyÏ se zakousl do pfiípadu, nepustil, dokud na spis nedopadlo razítko s nápisem vyfie‰eno.

22

Státní zástupce mu málokdy pfiípad vracel k dopracování a vyplnûní mezer. Léta strávená v ringu mu nafoukla ramena a v dûtském domovû se nauãil starat sám o sebe a o svého mlad‰ího bratra, na kterého nedal dopustit. Od Ïivota nedostával nic zadarmo a ani to od nûho neoãekával. Kapitán Karel Krol byl policista se ‰rámy na du‰i i na kariérním profilu, protoÏe striktní dodrÏování úzkoprs˘ch pfiedpisÛ povaÏoval za slabost a zdrÏování vy‰etfiování. Etiku sroloval a zastrãil na dno ko‰e. Málokdy vyslovoval slÛvka „prosím“ a „s dovolením“, na plané kecy nemûl ãas.

Na druhou stranu procenta vyfie‰ení pfiípadÛ mûl prakticky nejvy‰‰í. Byl svou prací posedl˘.

To, co vidûl na tomto místû ãinu, bylo i pro otrlého a zku‰eného policistu zdrcující. Chlapec byl nah˘ stejnû jako dívka, která na nûm pÛvodnû kleãela. Pfiesnûji fieãeno nebyla úplnû nahá. Na záda mûla pfiipevnûna velká andûlská kfiídla z ãern˘ch per. Nyní byla zhroucená a leÏela na chlapci. S rukama a nohama rozhozen˘ma do stran vypadala jako nûjak˘ pfiipíchnut˘ brouk ve ‰kolní vitrínce. Skrz pootevfiená ústa svítil do okolí její bíl˘ chrup. Na oãích mûla nalepené mince a v zádech mezi kfiídly dvû díry po kulkách. Spoutanému bezmocnému chlapci profiízl vrah hrdlo a krev se vyvalila na kfiíÏ, po nûm stekla na podlahu, kde vytvofiila pomalu zasychající kaluÏ. Ta scéna byla sv˘m zvrácen˘m zpÛsobem pÛsobivá, jako by byla naaranÏovaná uãnûm, kter˘ skládá zkou‰ky na ìáblova pomocníka. „Byli modelem. Pro ostatní,“ vyslovil KrolÛv spoluÏák nahlas zcela evidentní vûc. Kapitán Krol jenom mlãky pfiik˘vl. Ano, to bylo pfiece jasné.

23

PolicistÛm se v hlavách honily my‰lenky, jaké dramatické peklo se tam muselo odehrát. Okolo nich se rutinnû pohybovali unaven˘ lékafi a technici. Lékafi, kter˘ se neubránil, aby si obãas nepromnul oãi, provádûl úkony pfiedbûÏného ohledání. Popisoval polohu obûtí, zkoumal tûlesnou ztuhlost, teplotu a mrtvolné skvrny. Zaznamenával zevní viditelné stopy násilí, coÏ byly v tomto pfiípadû stfielné a fiezné rány.

Technici ohledávali prostfiedí okolo mrtvol, policejní fotograf v‰e dokumentoval. Jeden z nich, Libor Kube‰, se postavil z pokleku a oprá‰il si kolena. „Ahoj, Karle,“ pozdravil a utrápenû se usmál. „Vypadበblbû.“ „Dík,“ u‰klíbl se Karel Krol. Obdivoval jeho práci vyÏadující velkou dávku trpûlivosti, systematiãnosti a smyslu pro pofiádek, kter˘ Krolovi scházel. Tyto rutinní procedury byly velmi dÛleÏité, protoÏe mnohdy právû na nich závisel v˘sledek vy‰etfiování. To by pro mû nebylo, konstatoval jednou. On byl tûlem a du‰í operativec. Holt kaÏdému co jeho jest.

Krol se opût koncentroval na tûla. „Do hajzlu,“ ucedil. „Mláìata.“ „Tomu klukovi bylo ‰estnáct. UÏ ho máme taky ztotoÏnûn˘ho. Na‰li jsme obãanku v kapse u dÏín,“ informoval velitel v˘jezdovky.

Krol otfiesenû povytáhl oboãí a prohlíÏel si dal‰í obûti. Dvû dívky leÏely nedaleko od stativÛ s fotoaparáty a nûkolika fotografick˘ch svûtel. Jedna mûla ãerné obleãení z kÛÏe, silné stíny, okolo krku koÏen˘ fiemen s ocelov˘mi hroty. Místo nosu hrÛznû zdeformovala díra po kulce. Byl to tristní pohled i pro otrlé policisty.

24

„Nechtûl bych to zrovna já oznamovat jejich rodiãÛm,“ prohlásil Krol. „Taky ne. Dostala dvakrát do prsou a jednu do ksichtu,“ konstatoval velitel v˘jezdovky. „Do obliãeje,“ opravil se vzápûtí. Najednou mu pfiipadlo slovo ksicht nepatfiiãné. „Pankaãka. Pûkná,“ fiekl Krol zamy‰lenû.

Druhá dívka se pokou‰ela o útûk, ale daleko nedobûhla. Stfiely ji zasáhly do zad, jak se pozdûji ukázalo, vrah ji poté otoãil a je‰tû preventivnû stfielil do tváfie. „Dvakrát tûlo a jednou do tváfie... profík?“ spekuloval velitel zásahovky.

Krol pokrãil rameny. „Tuty. Tohle pfiece není vraÏda ze Ïárlivosti. Nûkdo, kdo dokáÏe zachovat chladnou hlavu. To není jen tak, pfiijít a postupnû je takhle vystfiílet.“ „Nebo naprost˘ cvok. Chladnej, bezcitnej.“ „Taky mÛÏe bejt. Jsem zvûdavej na psychologick˘ profil. Z toho musí vyjít, Ïe to je totální kretén.“ „MoÏná.“ „Kurva, co znamená ta zbyteãná brutální naka‰írovanost?“ hudroval Krol nad tím na první pohled nesmysln˘m provedením vraÏd. „To fakt nevím.“ Kapitán Krol si promnul ‰piãku nosu. „Ten, kdo to udûlal... dá nám zabrat, hajzl.“ Kolega pokrãil rameny. „To asi jo. Tyhle sejmul hned. Rychle. Nezajímali ho. AÏ na tu poslední. Uvidí‰. Ta je ve sprchách.“ Kapitána Krola zaujalo nûkolik podivn˘ch kovov˘ch postav, na jejichÏ trup byly navafieny nejrÛznûj25

‰í loÏiska, kohoutky, trubky, ãásti motorÛ, písty. Jedna z postav mûla na rukou pouta, druhou autorky zabalily do ostnatého drátu. „Pojì, ukáÏu ti tu poslední,“ vytrhl Krola z pfiem˘‰lení kolega. Cestou se Krol zarazil u jedné velkoformátové ãernobílé fotografie s v˘jevem nahé Ïeny s andûlsk˘mi kfiídly, která ke tváfii láskyplnû tiskla robertka, jako kdyby to bylo roztomilé koÈátko. Na tváfii mûla ma‰karní masku. Dole byl nápis: Jedinû on je prav˘ a vûrn˘ pfiítel. Fotografie byla signovaná tlust˘m ãern˘m fixem jménem Salome. Pfied podpisem bylo ãíslo 6. 4. „JeÏí‰i Kriste, ty holky musely chlapy stra‰nû nenávidût,“ vyslovil Krol pohor‰enû. Rozhlédl se po ostatních. „Co ty dal‰í fotky?“ Na stûnách byly rozvû‰ené fotografie provokujícího aÏ zvráceného charakteru. âást z nich vyslovenû pornografická. Obliãeje Ïen zakr˘valy ‰krabo‰ky.

Nûkteré z fotografií byly rozfiezány a jiné pfiestfiíkány sprejem. Krol se zastavil pfied jednou nedotãenou.

Vyobrazovala jak˘si ponur˘ v˘jev podivného rituálu se zástupem lidí v sutanách a kápích pfies obliãeje.

Na dfievûném kfiíÏi leÏela spoutaná nahá Ïena, kterou znásilÀoval vousat˘ muÏ s chtiv˘m v˘razem. Pfiedobraz laãnosti a krutého násilí. Jeho plnovous byl zvlá‰tnû stejnomûrnû vlnit˘, jako by ho mûl upraven˘ kulmou. Krolovi mimodûk zalétl pohled k podobnému kfiíÏi na místû ãinu. Shoda byla aÏ pfiíli‰ nápadná. „Do prdele, to je nûjaká sebranka jak z filmu o Kuklux-klanu,“ utrousil ohromenû. Na dolním okraji byl nápis PoÏehnaná kola.

26

„Jaká poÏehnaná kola?“ vyslovil zastfien˘m hlasem kapitán Krol. Signovaná byla jménem Salome. Pfied ním bylo napsáno 8. 6. Krol na ãísla ukázal. „Co si myslí‰ o tomhle? U signace se pí‰e normálnû spí‰ rok, ne?“ „Vím já?“ rozhodil rukama. „Tohle jsem u Ïádn˘ch obrazÛ ani fotek nevidûl.“ „Já doteì taky ne.“ „·estého ãtvrt˘ a osmého ‰est˘. Co to kruci...“ „Ale jinak síla, co?“ odvûtil kolega. „Prohlídni si pofiádnû obliãej t˘ Ïensk˘.“ Krol se nahnul tûsnû k fotografii. SnaÏil se vtisknout do pamûti Ïeninu tváfi a pátral v pamûti, zda ji uÏ nezahlédl. Marnû. „Neznám.“ „Zatím. Pojì,“ fiekl mu kolega a dal se do pohybu.

Kapitán Krol ho poslu‰nû následoval. Ve‰li do staré um˘várny, kde stála fiada zrezavûl˘ch sprch a dlouhé koryto s fiadou zatuhl˘ch kohoutkÛ. Popraskané kachliãky vût‰inou opadaly a na zdi po nich zÛstaly pouze zbytky starého lepidla. Ale to nebylo dÛleÏité, kapitán Karel Krol se okamÏitû zaãal koncentrovat na asi tfiicetiletou Ïenu, svázanou pouty se speãenou koÏe‰inkou. Se‰kvafiená nebyla pouze koÏe‰ina, ale i celá levá ruka umuãené obûti. V ohofielém pah˘lu dlanû mûla pfiivázan˘ mûdûn˘m drátem fotoaparát s roztfií‰tûn˘m objektivem. Druhou dlaÀ uÏ pfiekr˘val igelitov˘ sáãek, technici tímto zpÛsobem chránili její nehty, aby mohli prozkoumat, zda se pod nimi nenajdou pfiípadné zbytky kÛÏe. „Do prdele,“ zavrtûl hlavou Krol. „Vidí‰ to torzo objektivu?“ „Poselství, Ïe nemûla dûlat ty fotky?“ 27

Pfiipoutaná byla ke dvûma sprchám fietûzy, které kupodivu udrÏely váhu zhrouceného nahého tûla. âerné kalhoty a mikina jí leÏely u nohou, rozfiezáné noÏem, coÏ se dalo lehce vyvodit, jelikoÏ na tûle se ‰klebily rány po noÏi. Praménky krve, které z nich vytékaly, jiÏ zaschly a ztmavly. Na Ïeninû trupu zela spálená místa a na podlaze se válela letovací lampa. Nad prav˘m Àadrem mûla vytetované SALOME. Na oãi jí vrah pfiilepil prÛhlednou páskou mince, stejnû jako ostatním obûtem. „Do prdele,“ hlesl Krol a zastavil se. „UÏ je ti to jasn˘?“ „UÏ je mi to jasn˘,“ odtu‰il Krol otfiesenû. Byla to ta znásilÀovaná Ïena z fotografie s nápisem PoÏehnaná kola. „Ta to tak rychl˘ rozhodnû nemûla,“ fiekl zasmu‰ile kolega z v˘jezdovky. „To muãení muselo mít dÛvod.“ „Potfieboval z ní nûco dostat, ‰lo mu hlavnû o ni,“ uvaÏoval Krol. „Taky si myslím.“ „UÏila si sv˘.“ „Ty ostatní...“ „·patn˘ místo, ‰patn˘ ãas. Zbyteãná smrt,“ doplnil kolega z v˘jezdovky. „Z toho vypl˘vá, Ïe dotyãnému je v‰e absolutnû fuk. Udûlal to jednou...“ „Udûlá to zas,“ doplnil Krol.

Pfiistoupili blíÏ. Velitel v˘jezdovky ukázal na vstfiel na krku. „Takhle ji dorazil. Asi z ní dostal, co potfieboval. Pak jednodu‰e pfiiloÏil bouchaãku ke krku a prásk. Konec.“ 28

Tlak plynÛ roztrhal pokoÏku, koufi a prachová zrnka vnikly do podkoÏí a vytvofiily koufiovou dutinu. Policisté podle toho mohli odvodit, Ïe stfielu vypálil z bezprostfiední blízkosti. KvÛli tlakové vlnû pfii prÛniku kulky vznikl lem odfiení, kter˘ byl vût‰í neÏ samotná rána, a odfien˘ epidermis uÏ zasychal. „Technici to tady uÏ mají zmáknut˘ kompletnû, pfiedpokládám?“ utvrzoval se Krol a musel se vysmrkat.

Kdyby ne, hrozila by kontaminace místa a zavleãení stop, které by mohly pfiekr˘t ty pachatelovy. I na podráÏky bot se mohly nalepit vlákna, vlasy, ‰upinky kÛÏe, to v‰e by mûlo zásadní a nenávratn˘ vliv na vy‰etfiování. „Samozfiejmû. Tady jo,“ ujistil ho kolega. „Teì ti ukáÏu je‰tû nûco,“ dodal.

Velitel v˘jezdovky ho zavedl k místu, kde leÏely oznaãené balíãky s drogami. Îe jde o drogy, musela je‰tû potvrdit laboratorní expertíza, ale policisté pfiedpokládali, Ïe obsahem balíãkÛ nebyl Ïádn˘ cukr nebo mouka. Narkotika byla rozdûlena do mal˘ch sáãkÛ s logy vyobrazujícími andûla. Jedno bylo vyvedeno v modré barvû na bílém podkladû a druhé naopak inverznû bílé na svûtle modrém podkladû. „Blue angel a White angel. Po tom pasete, ne?“ otázal se velitel v˘jezdovky.

Kapitán Krol pfiik˘vl. „Toho svinstva je plná Praha. Kvalitní koks a heroin... hlavnû to háãko dûlá paseku. Pr‰í to odev‰ad. KaÏd˘ ‰mudloÀ s tím teì k‰eftuje a pakuje se.“ „Sly‰el jsem.“ Krol se u‰klíbl. „Tahle partiãka brala tohodle svinstva evidentnû pln˘ hrstû. To muselo stát spoustu penûz.“ 29

Kolega pfiik˘vl. „Pfiesnû tak. KdyÏ se projedou mobily tûch holek, snad se podafií dopátrat jejich dealera. Pak se uvidí. To bude urãitû jedna vy‰etfiovací verze. Proã to vlastnû nenecháte vraÏdám?“ Krol pokrãil rameny. „Nestál jsem o to. Ale ty drogy... a ‰éf chce, abychom tohle svinstvo vy‰etfiili dfiív neÏ vraÏdy. Mám na to dohlídnout.“ „Aha. Hele... jak˘ to je mít za ‰éfa sv˘ho tátu?“ Krol pokrãil rameny. „Zvlá‰tní.“ KrolÛv ‰éf, plukovník Flak, jej i jeho bratra adoptoval, kdyÏ bylo Krolovi dvanáct let. Tenkrát Ïili s bratrem v dûtském domovû. Zaãínající kriminalista Flak vy‰etfioval incident, jehoÏ obûtí byli právû Krol a jeho bratr. V té dobû se mlad˘ policista Flak rozhodl, Ïe se jich ujme. Vychoval je a dohlíÏel i na jejich policejní kariéry a neustále jim pomáhal. „Rozumím,“ pfiik˘vl velitel zásahovky, i kdyÏ tomu zas tak moc rozumût nemohl. Jeho nikdo neadoptoval. On strasti dûtského domova nezaÏil. „Ta rivalita tv˘ho a ‰éfa z vraÏd pofiád trvá, co? Dva kohouti... jedno kfieslo policejního prezidenta, kter˘ se brzy uvolní...,“ fiekl a zatváfiil se v˘znamnû.

Kapitán Krol se pousmál, ale nechtûl to komentovat. „A kdyÏ vyhraje tvÛj ‰éf a uvolní se jeho post, tak kdo bude ‰éfovat organizovan˘mu?“ zeptal se spoluÏák a spiklenecky mrkl. Nebylo tfieba nic fiíkat, odpovûì byla nasnadû. Volba byla jasná, plukovník Flak se mínil postarat o svého chlapce. „Takov˘hle krytí je váÏnû fajn mít,“ podotkl KrolÛv kamarád skoro závistivû. „Myslí‰, Ïe to potfiebuju?“ u‰klíbl se kapitán Krol.

30

Velitel zásahovky sklopil zrak a rozpaãitû se pousmál. „Tak... hele, máme tu dal‰í vûc. Na pár místech je tady nastfiíkan˘ takov˘ logo. Je to ãerstv˘.

UkáÏu ti to,“ fiekl rychle, aby zmûnil téma. Kapitán Krol pfiik˘vl.

Za chvíli stáli u jednoho z nich. Logo sestávalo ze slunce s otevfien˘m okem uprostfied. „Z internetu totiÏ víme, Ïe ty holky pouÏívaly jin˘ logo. WG. Jako Wild graffiti. Tohle je jin˘. MoÏná je to nûjaká konkurenãní skupina.“ „MoÏná jo, moÏná ne,“ fiekl Krol pochybovaãnû.

Pfiistoupil k nim vy‰etfiovatel a sdûlil jim jména obûtí. Pfies internet se dala zjistit spousta vûcí za relativnû málo ãasu. Krol si dûlal do svého not˘sku poznámky. Holky si libovaly v pfiezdívkách.

NATÁLIE CHLUMSKÁ alias NATY MARTINA HÁJKOVÁ alias SALOME IVETA DROBNÁ 14 let! alias DROBEK GABRIELA FRINTOVÁ alias GABKA PAVEL ·TURMA Krol zaklapl not˘sek. „Do prdele, tolik obûtí... to bude vy‰etfiovacích verzí... no nic, pÛjdu si teì promluvit s picmenem,“ dodal. „S k˘m?“ „S tím, co tady objevil tu paseku.“ Rozvozce pizzy byl huben˘, ‰lachovit˘, s tûkav˘m pohledem a neustále si hladil hfibet levé ruky, protoÏe ho na ní svûdila kÛÏe. Obleãen˘ byl do maskáãÛ a na nohou mûl kanady. Od koÏeného pásku viselo ocelové pouzdro a v nûm bajonet. Na hrudi se vyjí31

mala placka s americkou vlajkou a nápisem Pizza Americano. Pfiecházel venku sem a tam, obãas se zastavil. Byl viditelnû rozru‰en˘. Vypadalo to, jako by mûl strach. Bázlivû pohledem rejdil sem a tam, chvilkama si paÏe zaloÏil na hrudi, dlanû poloÏil na ramena a zbûsile se na nich ‰krábal. Jak k nûmu Krol pfiicházel, zachytil, jak si nûco nesouvisle brumlá. Krol si uvûdomil, Ïe mÛÏe b˘t v ‰oku. On je policista, je na ledasco zvykl˘, ale pro toho mladého kluka to opravdu muselo b˘t traumatizující. „Vy jste pr˘ objevil ty tûla,“ konstatoval Krol. „Kdo jinej?“ zavrãel rozvozce nepfiátelsky. „Bych tady jinak nestra‰il. Mluvil jsem tady snad uÏ i s policejním psem a kaÏdej se mû ptá na to sam˘. Furt dokoleãka.“ „TakÏe já se budu ptát znova.“ Rozvozce pizzy se zarazil a mávl rukou. „Jak jinak.

Pomáhat a chránit.“ „Jak vám fiíkají?“ „Riki.“ „Riki, takÏe vy jste sem pfiivezl objednávku a...“ „Normálka, vylezu, volám, nic, jdu do dvora, nic, jdu ke vratÛm, bouchám, nic, sly‰ím muziku, tak zmáãknu za kliku... no a pak jsem se poblil,“ fiekl stydlivû a sklopil zrak. „Rozumím,“ Krol se zatváfiil úãastnû. „Nedivím se.

Dál?“ „A pak, kdyÏ jsem se z toho jakÏ takÏ vzpamatoval, brnknul jsem na stodvanáctku.“ „Nikoho jste nevidûl.“ „Ne.“ 32

„Ani Ïádné auto proti vám?“ „Ne.“ „V kolik to bylo?“ „Kolem druh˘. Tak ve dvû deset.“ „Kdo to objednával, asi nevíte, co?“ „Ne, jenom rozváÏím.“ „Riki, jak dlouho vám to sem od vás trvalo?“ „Co já vím... nestopuju to.“ „PfiibliÏnû.“ „Tak pÛl hoìky.“ Krol pfiik˘vl a pfiem˘‰lel. „To mi nûjak nejde dohromady.“ Rozvozce Riki se nervóznû po‰krábal na hlavû. „Co tím myslíte?“ „âas.“ „Jak ãas?“ „Nûkdo z nich to objednal, a pak... vy sem jedete cirka pÛl hodiny... ty pizzy, jak se dlouho dûlaly?“ „Dvacet tfiicet minut? Asi tak nûjak.“ „Právû. Je‰tû jste sem jel pÛl hodiny. Ale pachatelé tu jednu holku dle mého museli muãit daleko d˘l.

Nûjak mi to neko‰tuje.“ „Tak to uÏ mûly ty holky za sebou, ne? Ale pak to musel objednat... aÏ po tom, co je zabil, ne? Pak se nabízí otázka proã.“ Krol si Rikiho v˘znamnû prohlédl od hlavy k patû. „No jo. UÏ to tak asi bude.“ „Dûlám práci za vás,“ pousmál se Riki. „Urãitû. Co ty maskáãe? Fascinuje vás armáda?“ „Vo to vÛbec nejde. Pizza Americano.“ „Aha. Co ten bajonet?“ 33

Rozvozce se pousmál. „Stra‰ák. Ani nevíte, kolikrát jsem se dostal do kfiíÏku.“ Kapitánu Krolovi sklouzl zrak na jeho hojící se ‰rám na obliãeji a pfiik˘vl. Riki pokraãoval. „Dûlám hlavnû noãní. Jedeme durch. JenÏe v noci mají Ïravou hlavnû flamendfii a rÛzn˘ noãní ptáci. Jezdím do nejrÛznûj‰ích zaplivanejch nonstopáãÛ a kaÏdou noc to na mû nûjakej chytrák hraje a nechce cvakat. Nejsem Ïádná gorila, to asi vidíte, ne?“ Krol na chvíli ztratil svÛj odmûfien˘ v˘raz a pousmál se. „No... na sumo vás netipuju, to je fakt.“ „Právû. Na mû si kaÏdej vyskakoval. Tak jsem se zaãal strojit do maskáãÛ, vypadám v tom víc chlapsky.

A ten bajonet?“ Rozvozce se usmál, chytil bajonet za rukojeÈ a vytáhl ho. Byl dlouh˘ jenom asi deset centimetrÛ, aby se udrÏel v pouzdfie. Zbytek byl ufiíznut˘. Kapitánu Krolovi povyjelo oboãí pfiekvapením.

Riki se zasmál. „Dobr˘, co? Nechci mít Ïádnej prÛser a oplétaãky s poldama. Chci jenom, aby budil respekt. Ti pitomci si to od t˘ doby fakt rozm˘‰lej a uÏ si na mû nevyskakujou. Pfiekvápko, co?“ Kapitán Krol pfiik˘vl. „Chytr˘.“ „Îe jo. Heleìte... nechcete pizzu? Jsou uÏ stejnû studen˘, prodat se uÏ nikomu nedaj. Mám jich tam ‰est. Lep‰í neÏ je vyhodit. A kolegové by si urãitû dali taky, ne? Jsou nafiíznut˘ na osm dílÛ. MÛÏete se rozdûlit.“ Krol pfii této vidinû dostal hlad. „Máte mexicanu?“ „A víte, Ïe tam jedna je?“ Krol se pousmál. „Co za ní chcete?“ 34

Rozvozce mávl rukou. „Kulov˘. Ale mohli byste mû pak uÏ koneãnû pustit, jsem hotovej, co fiíkáte?“ snaÏil se obmûkãit kapitána. „Uvidíme, Riki.“ Pizzy zmizely bûhem deseti minut, kaÏd˘ vzal zavdûk trochou jídla. Kapitán Krol pfieÏvykoval sousta své oblíbené mexicany a pfiem˘‰lel o tom, Ïe pÛvodnû byly urãené pro ty dívky a nakonec skonãily v Ïaludcích policistÛ.

Rozvozce pizzy mohl nastartovat dodávku a odjet pryã.

Krol se vysmrkal a utfiel si mastné prsty, kdyÏ k nûmu pfiistoupil jeden z vy‰etfiovatelÛ v tvídovém saku. „Pánové, nûco jsme objevili.“ Vzápûtí se kapitán Krol a ostatní policisté shromáÏdili v jedné ze zapadl˘ch místností. Pravdûpodobnû dívkám slouÏila jako nûjaká kanceláfi. Stál tam mal˘ trezor ‰edivé barvy s otevfien˘mi dvífiky.

Patfiil k tûm levnûj‰ím typÛm a je‰tû ãpûl novotou.

Vypadal nepo‰kozenû, nebyl pravdûpodobnû otevfien násilím, ale definitivní verdikt fieknou aÏ technici. Dotyãn˘ musel znát ãíseln˘ kód bezpeãnostního zámku. Místnost nemûla okno a byla tam tma, takÏe ji museli nasvítit. Je‰tû chvíli tam pfie‰lapovali, ale Ïádné dal‰í vodítko v této místnosti nena‰li.

V jiné ano.

Vy‰etfiovatel ukazoval kolegÛm monitorovací zafiízení. „Kamera je v hlavní hale. Pak mûly je‰tû jednu v té men‰í místnosti, kde je ta ãerná postel s ãern˘mi baldach˘ny a povleãením. Holky si asi toãily ty 35

svoje radovánky. BohuÏel médium je v trapu. Museli o tom vûdût a vzali ho.“ „·koda,“ posteskl si kapitán Krol. „Co kdyÏ si nûkteré pfiivydûlávaly sado maso hrátkami a jako prémii pak dotyãného vydíraly? Tfieba narazily na kavku, která si to líbit nenechala. A vyfie‰ila to takhle,“ nadhodil velitel v˘jezdovky moÏn˘ motiv. „BohuÏel jsme tady nic takového nena‰li,“ fiekl zklamanû vy‰etfiovatel.

Technici v kombinézách narazili na nûkolika místech na moÏné stopy pachatele a zaji‰Èovali je obvykl˘mi kriminalistick˘mi metodami. Nejprve je ofotografovali, dále plo‰né stopy snímali na fólii. Pozdûji pro trvalé uchování stop pofiídí je‰tû fotografie tûchto fólií. Mûli ‰tûstí, protoÏe pravdûpodobn˘ pachatel pfie‰el po nûkolika rozsypan˘ch papírech, které vyklouzly z desek s malífisk˘mi skicami. Tyto latentní stopy posypali xerografick˘m prá‰kem, jemnû jej rozpt˘lili po plo‰e a následnû zbytky sesypali zpût. Otisky stop se pfiesnû r˘sovaly. Pfies nû poloÏili jemn˘ prÛhledn˘ krycí papír. Takto spojené papíry technici zpracují termopfiístrojem Astratherm, kter˘ stopy zapeãe a ochrání tak proti setfiení.

Kapitán Krol se asi za dvacet minut odebral domÛ.

Potfieboval sprchu, prá‰ky, ãaj a postel. Musel se aspoÀ nûkolik hodin vyspat. KdyÏ pfiijel domÛ, nejbliωí cestou se domotal do loÏnice a okamÏitû sebou plácl do postele.

36