Katalog Radlin & Mohelnice

MOHELNICE Szlak

Emmy i Marcela INDUSTRIALNE ATRAKCJE RADLINA

Projekt prowadzony jest pod patronatem Śląskiego Centrum Dziedzictwa Kulturowego w Katowicach.

Projekt „Szlakiem Emmy i Marcela – industrialne atrakcje Radlina” jest współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz budżetu państwa 10% w ramach Programu Operacyjnego Współpracy Transgranicznej Republika Czeska – Rzeczpospolita Polska 2007 – 2013 PRZEKRACZAMY GRANICE

Szanowni Państwo!

Vážení čtenáři!

Ladies and Gentlemen!

Sehr geehrte Damen und Herren,

Oddajemy w Państwa ręce przewodnik po dawnych i obecnych miejscach, związanych z górnictwem w naszym mieście.

Jednak historia którą nakreśla, nie ogranicza się wyłącznie do wydobycia czy przemysłu. Obok działalności przemysłowej, bardzo szybko wyrósł cały szereg inicjatyw i działań społeczno-kulturalnych. Węgiel dał impuls do stworzenia całej infrastruktury, która dziś jest domeną tego miasta. Odmienił zupełnie nie tylko tereny naszego miasta, ale i najbliższego regionu.

Do rukou se Vám dostává průvodce po bývalých i současných místech spojených s hornictvím v našem městě. Děje, které líčí, se ovšem neomezují pouze a jen na těžbu a průmysl. Vedle průmyslové činnosti se zde velmi rychle rozvinula celá řada kulturně společenských iniciativ a aktivit. Uhlí dalo impuls k vytvoření celé infrastruktury, která je dnes doménou tohoto města. Zcela proměnilo nejen ráz území našeho města, ale i celého okolního regionu.

We present you with a guide of past and present sites associated with mining in our town.

However the history which it paints is not limited to extraction or heavy industry. Next to industrial activity, a whole series of initiatives and social activities grew rapidly. Coal was an impulse for the creation of an entire infrastructure which today is the domain of this town. It entirely changed not only area of our town but also the immediate region.

Proto je také vzpomínka na tato místa a lidi s nimi provázané dnes tak mimořádně důležitá.

Stopy radlinských šachet a dávných dolů jsou tak ve skutečnosti historií nás všech. Historií velmi často neznámou a stále znovu objevovanou.

Thus the memory of these places and people who were associated with it is so important today. The trail of Radlin shafts and old mines is really the history of us all. History is often unknown and discovered anew.

Wir übergeben Ihnen den Reiseleiter durch die historischen und neuen Plätze, die mit dem Bergbau in unserer Stadt verbunden sind. Die Geschichte, die dargestellt wird, beschränkt sich nicht nur auf Förderung oder Industrie.

Neben der Industrie ist sehr schnell eine Reihe von Initiativen und gesellschaftlich-kulturellen Maßnahmen entstanden. Die Kohle hat den Impuls für die Bildung der ganzen Infrastruktur, die heute die Domäne dieser Stadt ist, gegeben. Sie hat nicht nur die Gebiete unserer Stadt, sondern auch der nächsten Region verändert.

Dlatego pamięć o tych miejscach, oraz o ludziach, którzy byli z nimi związani, jest dziś tak istotna. Szlak radlińskich szybów i dawnych kopalń, to tak naprawdę historia nas wszystkich.

Historia bardzo często nieznana i odkrywana wciąż na nowo.

Dziś Radlin jest ważnym ośrodkiem na mapie górnośląskiego przemysłu. Jednocześnie chcemy aby tradycje górnicze i historia tego miasta, zapisała się trwale na mapie atrakcji turystyki industrialnej naszego regionu. „Szlak Emmy i Marcela” jest tego pierwszą odsłoną...

Dnes je Radlin důležitým střediskem na mapě hornoslezského průmyslu. Současně nám jde o to, aby se hornické tradice a historie tohoto města trvale zapsaly na mapě průmyslových turistických atrakcí našeho regionu. „Stezka Emmy a Marcela“ je toho prvním příkladem...

Today Radlin is an important centre on the Upper Silesian industrial map. At the same time we want the mining traditions and the history of this town to be permanently etched onto the map of tourist industrial attractions of our region. „Szlak Emmy i Marcela” is its first scene...

Aus dem Grund ist das Gedenken dieser Orte und Menschen, die damit verbunden waren, heute so wesentlich. Die Route der Radliner Schächte und ehemaligen Bergwerke ist in Wirklichkeit die Geschichte von uns allen. Das ist eine Geschichte, die oft nicht bekannt ist und aufs Neue entdeckt wird.

Radlin ist heute ein wichtiges Zentrum auf der Landkarte der oberschlesischen Industrie. Wir möchten zugleich, dass Bergbautraditionen und die Geschichte dieser Stadt, auf Dauer zu den Attraktionen des industriellen Tourismus unserer Region gehören. „Die Reiseroute von Emma und Marcel” ist der erste Aufzug...

Od pewnego czasu można zaobserwować wzrastające zainteresowanie pierwszymi radlińskimi kopalniami. Pozostałe po nich ślady można jeszcze gdzieniegdzie spotkać. Potrzebę poznania przeszło dwustuletniej historii radlińskiego górnictwa wykazuje młodzież, jak też osoby odwiedzające nasze miasto. Pomocą w tym zakresie może służyć opis 15 miejsc na proponowanym „szlaku radlińskich kopalń”. Oprócz czynnej kopalni „Marcel” i Koksowni Radlin przedstawiono również obiekty górnicze, które zmieniły swoje przeznaczenie, jak też te, po których pozostały tylko wspomnienia i charakterystyczne gwarowe nazwy określonych miejsc.

Již od nějaké doby lze pozorovat rostoucí zájem o první radlinské doly. Na stopy po nich lze ještě tu a tam narazit. Potřebu poznávat více než dvě stě let starou historii radlinského hornictví vyjadřují jak mládež tak i návštěvníci našeho města. Pomocí v tomto směru může posloužit popis 15 míst na předkládané „stezce radlinskými doly“. Kromě aktivního dolu „Marcel“ a koksovny Radlin jsou zde představeny také hornické objekty, které změnily svůj účel, jako i ty objekty, po nichž zůstaly už jen vzpomínky a charakteristické lidové názvy vybraných míst v místním nářečí.

For some time now a growing interest in the first Radlin mines has been observed. Their remains can still be seen here and there. The need to uncover the two hundred year history of Radlin mining is expressed by teenagers as well as visitors to our town. The 15 sites on the proposed "Radlin mines trail" may be of help in this scope. Apart from the active "Marcel" mine and Radlin coke plant, mining units which have changed their use have also been presented, as well as those of which only memories and remain or which have left behind their footprints in the local dialect.

Seit einiger Zeit kann man das steigende Interesse an den ersten Radliner Bergwerken beobachten. Stellenweise sind ihre Spuren zu sehen. Sowohl Jugendliche als auch Besucher, die zu unserer Stadt kommen, möchten die über 200-jährige Geschichte des Radliner Bergbaus kennenlernen. Eine Hilfe diesbezüglich kann die Beschreibung von 15 Plätzen auf der vorgeschlagenen „Reiseroute der Radliner Bergwerke“ bieten.

Außer der Berggrube „Marcel“ und der Kokerei Radlin, die im Betrieb sind, wurden auch Bergbauobjekte dargestellt, die ihre Funktion geändert haben, sowie diejenigen, nach denen nur Erinnerungen und charakteristische dialektale Bezeichnungen von bestimmten Plätzen übriggeblieben sind.

KONTAKTY / KONTAKTY / CONTACT / KONTAKTE Punkt Informacji Turystycznej / Turistické informační centrum / Tourist Information Points / Touristeninformation 44-310 Radlin, ul. Rymera 15 / 15 Rymera Street / 15 Rymera Strasse Telefon: + 48 32 4590241 E-mail: radlin@silesia.travel Urząd Miasta Radlin / Městský úřad Radlin / Radlin Town Hall / Stadtverwaltung Radlin 44-310 Radlin, ul. Rymera 15 / 15 Rymera Street / 15 Rymera Strasse Telefon: + 48 32 4590200 E-mail: info@radlin.pl Miejski Ośrodek Kultury / Městké kulturní středisko / Municipal Cultural Centre / Städtisches Kulturzentrum 44-310 Radlin, ul. Mariacka 9 / 9 Mariacka Street / 9 Mariacka Strasse Telefon: + 48 32 45 68 928 E-mail: mok@radlin.pl Miejski Ośrodek Sportu i Rekreacji / Městské sportovně-rekreační středisko / Municipal Centre for Sports and Recreation / Städtisches Zentrum für Sport und Erholung 44-310 Radlin, ul. Korfantego 17 / 17 Korfantego Street / 17 Korfantego Strasse Telefon: + 48 32 45 68 017 E-mail: mosir@radlin.pl Bezpłatny dostęp do internetu (hot spot) / Bezplatný přístup k internetu / Free internet access / Kostenloser Internetzugang - Plac Radlińskich Olimpijczyków / Náměstí radlinských olympioniků / Radlin Olympians Square / Platz der Radliner Olympiadeteilnehmer - Miejski Ośrodek Kultury / Městské kulturní středisko / Municipal Cultural Centre / Städtisches Kulturzentrum - Miejski Ośrodek Sportu i Rekreacji / Městské sportovně-rekreační středisko / Municipal Centre for Sports and Recreation / Städtisches Zentrum für Sport und Erholung – filia, ul. Reymonta (dzielnica Głożyny) / Pobočka, ul. Reymonta (městská část Głożyny) / Branch on ul. Reymonta (Głożyny district) / Filiale, Reymonta Straße (Stadteil Głożyny)

www.szlak.radlin.pl

Info-kiosk / Informační kiosek / Info-stand / Info-Kiosk Miejski Ośrodek Sportu i Rekreacji / Městské sportovně-rekreační středisko / Municipal Centre for Sports and Recreation / Städtisches Zentrum für Sport und Erholung 44-310 Radlin, ul. Korfantego 17 / 17 Korfantego Street / 17 Korfantego Strasse

KOPALNIA „MARCEL” (DAWNIEJ „EMMA”) DŮL „MARCEL“ (DŘÍVE „EMMA“) / "MARCEL" MINE (FORMERLY "EMMA") BERGWERK „MARCEL“ (FRÜHER „EMMA”)

Od 130 lat kopalnia „Marcel”, dawniej „Emma”, stanowi stały element przemysłowego krajobrazu Radlina. Wybudowana na terenach leśnych miejscowości Obszary i Radlin, rozpoczęła w 1883 roku wydobycie szybami „Grundmann” i „Mauve”, które w okresie międzywojennym otrzymały nazwy „Antoni” i „Wiktor”. Wielokrotnie pogłębiane i unowocześniane służą nadal do przewozu ludzi i materiałów. Na przełomie XIX i XX wieku prężnie zarządzany zakład rozwijał się dynamicznie. W ramach dalszych inwestycji przy kopalni powstały: brykietownia (1891), elektrownia (1908) i koksownia (1911). Od 1899 roku jedynym właścicielem tego majątku został mieszkający w Berlinie hurtownik węglowy Freidrich von Friedländer - Fuld. Po jego śmierci (rok 1917), majątek odziedziczyła jego córka Marie-Anne von Goldschmidt-Rothschild, która do roku 1939 była właścicielką kopalni „Emma” oraz Rybnickiego Gwarectwa Węglowego.

W okresie okupacji, kopalnie należące do Friedländerów przejął niemiecki koncern państwowy Zakłady Rzeszy „Hermann Göring”. Po II wojnie światowej kopalnia „Emma” stała się własnością państwa polskiego i z dniem 1 maja 1949 roku otrzymała nową nazwę „Marcel”.

Kopalnia powiększała swą infrastrukturę przemysłową ale i nie tylko. Wybudowała w mieście obiekty służby zdrowia, kultury i sportu oraz nowe mieszkania.

Po przemianach ustrojowych w Polsce roku 1990, kopalnia uzyskała samodzielność finansową, samorządową i organizacyjną.

Wśród projektantów budynków kopalni „Emma” znalazł się jeden z najważniejszych architektów w dziejach współczesnej Europy , Hans Poelzig. Poelzig jest autorem wielu ciekawych budowli m.in. w Berlinie i Frankfurcie nad Menem. W Polsce obiektami zaprojektowanymi przez Mistrza pochwalić się może tylko kilka miast. Wśród nich również Radlin, gdzie do dziś zachował się szyb kopalniany i zabudowania projektu Hansa Poelziga.

Již 130 let patří důl „Marcel“, dříve „Emma“, ke stálým prvkům průmyslové krajiny Radlina.

Postavený v lesních oblastech na území obcí Obszary a Radlin zahájil důl v roce 1883 těžbu na šachtách „Grundmann” a „Mauve”, které byly v období mezi válkami přejmenovány na „Antoni” a „Wiktor”. Několikrát dále prohloubené a modernizované šachty slouží stále k přepravě lidí a materiálu. Na přelomu 19.a 20. století se flexibilně řízený podnik dynamicky rozvíjel. V rámci dalších investic vznikly kolem dolu briketárna (1891), elektrárna (1908) a koksovna (1911). Od roku 1899 byl jediným majitelem tohoto podniku uhlobaron žijící v Berlíně Freidrich von Friedländer – Fuld. Po jeho smrti (1917) zdědila majetek jeho dcera Marie-Anne von Goldschmidt-Rothschild, která byla do roku 1939 majitelkou dolu „Emma“ a Rybnické uhelné společnosti.

Během okupace převzal doly patřící Friedländerům německý státní koncern Říšské závody „Hermann Göring”. Po 2. světové válce se důl „Emma“ stal majetkem polského státu a dnem 1. května 1949 získal nový název „Marcel“. Důl rozšiřoval svou průmyslovou infrastrukturu, ale nejen to. Díky němu byly ve městě vybudovány zdravotní, kulturní a sportovní objekty a také nové bytové jednotky.

Po změně režimu v Polsku získal důl v roce 1990 finanční, samosprávnou a organizační samostatnost.

Mezi projektanty budov dolu „Emma“ patřil i jeden z nejvýznamnějších architektů dějin současné Evropy Hans Poelzig. Poelzig je autorem spousty zajímavých budov, mj. v Berlíně a ve Frakfurtu nad Mohanem. V Polsku se může objekty zaprojektovanými mistrem pochválit jen několik málo měst. Mezi nimi také Radlin, kde se do dnešní doby zachovaly důlní šachta a budovy podle projektu Hanse Poelziga.

For 130 years the "Marcel" mine (formerly "Emma") has been a permanent element of Radlin's industrial landscape. Built in Obszary and Radlin towns woodland areas in 1883 begun excavation using "Grundmann" and "Mauve" shafts, which in the interwar period were given the names "Anthony" and "Victor".

Often deepened and modernised they are still used to transport people and materials. At the turn of the nineteenth century the dynamically managed plant was growing rapidly. Within the scope of further investments a briquette plant (1891), power plant (1908) and a coke plant (1911) were constructed by the mine. In 1899 Freidrich von Friedländer - Fuld a coal trader living in Berlin became the sole owner of the property. After his death (1917), the property was inherited by his daughter Marie-Anne von Goldschmidt-Rothschild, who, until 1939, was the owner of the "Emma" mine and the Rybnickie Gwarectwo Węglowe.

During the occupation, the Friedlander mines were taken over by the German national Reich Facility "Hermann Göring". After World War II the "Emma" mine became the property of the Polish state, and on 1 May 1949, was rechristened "Marcel".

The not only mine expanded its industrial infrastructure. It built health care, cultural and sporting facilities as well as new housing in the town.

After the change of regime in Poland in 1990, the mine achieved financial, local-government and organisational independence.

One of the most important architects in the history of modern Europe, Hans Poelzig was among the designers of "Emma" mine buildings.

Poelzig is the author of many interesting buildings in Berlin and Frankfurt. In Poland, only a few cities can boast structures designed by the Master. Radlin is among them where mine shaft and buildings designed by Hans Poelzig stand to this day.

Seit 130 Jahren stellt das Bergwerk „Marcel”, früher „Emma“ den festen Bestandteil der industriellen Landschaft von Radlin dar. Es wurde auf den Waldgebieten der Orte Obszary und Radling gebaut und 1883 wurde die Gewinnung in den Schächten "Grundmann" und "Mauve" begonnen, die in der Zwischenkriegszeit die Namen "Antoni" und "Wiktor" bekommen haben. Sie wurden mehrmals vertieft und modernisiert und werden weiterhin zur Beförderung von Menschen und Materialien genutzt. Um die Wende des 19. und 20. Jahrhunderts entwickelte sich das gut verwaltete Bergwerk dynamisch. Im Rahmen der weiteren Investitionen sind bei dem Bergwerk entstanden: Brikettfabrik (1891), Kraftwerk (1908) und Kokerei (1911). Der einzige Eigentümer dieses Vermögens wurde sein 1899 der in Berlin wohnende Kohlegroßhändler Freidrich von Frieländer-Fuld. Nach seinem Tod (1917) hat seine Tochter Marie-Anne von Goldschmidt-Rothschild das Vermögen geerbt, die bis 1939 die Eigentümerin des Bergwerkes „Emma“ und der Bergknappschaft von Rybnik war. Während der Besatzung im zweiten Weltkrieg, wurden die Bergwerke, die Friedländern gehört haben, durch den staatlichen deutschen Konzern Reichswerke „Hermann Göring“ übernommen. Nach dem zweiten Weltkrieg wurde das Bergwerk „Emma” das Eigentum des polnischen Staates und am 1. Mai 1949 hat es den neuen Namen „Marcel“ bekommen.

Das Bergwerk hat seine industrielle Infrastruktur, aber nicht nur, vergrößert. Es hat in der Stadt Gesundheitswesen-, Kultur- und Sportobjekte sowie neue Wohnungen gebaut.

Nach der politischen Transformation in Polen 1990 erhielt das Werk finanzielle Selbstständigkeit sowie Selbstverwaltungs- und Organisationsselbstständigkeit.

Unter den Architekten der Gebäude des Bergwerkes „Emma” war einer der wichtigsten Architekten in der Geschichte des gegenwärtigen Europas, Hans Poelzig. Poelzig ist der Architekt von vielen interessanten Bauwerken, unter anderem in Berlin und Frankfurt am Main. Nur wenige Städte in Polen können sich der Bauwerke rühmen, die von diesem Meister entworfen wurden. Unter diesen Städten ist Radlin, wo bis heute eine Bergwerkschacht und Bauwerke erhalten geblieben sind, die von Hans Poelzig entworfen wurden.

Kiedy węgiel z kopalni „Emma” okazał się koksujący, mające siedzibę w Radlinie Rybnickie Gwarectwo Węglowe wybudowało przy kopalni koksownię. W roku 1928 uruchomiono sześciokilometrowy odcinek kolejki linowej, którą transportowano węgiel koksujący z kopalni „Anna” w Pszowie.

Wówczas koksownia „Emma” już jako samodzielny zakład, osiągnęła produkcję stanowiącą 23% całego wytwarzanego w Polsce koksu. W kwietniu 1945 roku koksownia jako samodzielny zakład przeszła na własność państwa polskiego. Mimo dalszej rozbudowy i prowadzonych inwestycji modernizacyjnych, koksownia postrzegana była jako zakład nieprzyjazny dla środowiska. Od początku lat 90 następuje modernizacja zakładu. Przeprowadzone nowe inwestycje, pozwoliły blisko stuletniej „koksowni staruszce” przeżywać drugą młodość.

Oprócz zwiększenia możliwości produkcyjnych, poprawy warunków pracy, istotne znaczenie mają uzyskane efekty ekologiczne w minimalizowaniu emisji gazów i pyłów do środowiska.

KOKSOWNIA „RADLIN” KOKSOVNA „RADLIN“ / "RADLIN" COKE PLANT / KOKEREI „RADLIN“

Když se potvrdilo, že uhlí z dolu „Emma“ je koksovatelné, Rybnická uhelná společnost se sídlem v Radlině postavila vedle dolu koksovnu. V roce 1928 byla zahájena činnost šestikilometrové trasy lanové dráhy, která přepravovala koksovatelné uhlí z dolu „Anna“ v Pszowě.

Následně koksovna „Emma“ už coby samostatný podnik dosáhla produkce ve výši 23% veškeré výroby koksu v Polsku. V dubnu 1945 jakožto samostatný podnik přešla koksovna do vlastnictví polského státu. Přes veškeré rozšiřování a uskutečněné investice do modernizace bylo na koksovnu nahlíženo jako na podnik ohrožující životní prostředí. Na začátku 90. let byla zahájena modernizace podniku. Nově realizované investice umožnily právě sto let staré „koksovně stařence“ prožít své druhé mládí. Kromě rozšíření výrobních možností a zlepšení pracovních podmínek mají velký význam ekologické výsledky, týkající se minimalizace emisí plynů a prachu do okolí.

When coal from the "Emma" mine turned out to be cokeable, the Rybnickie Gwarectwo Węglowe with its HQ in Radlin build a coke plant next to the mine. In 1928 a six kilometre cable car sections was opened which was used to transport coking coal from the "Anna" mine in Pszów. Then the "Emma" coking plant as an independent facility reached output levels of 23=% of the entire coke production in Poland.

In April 1945 the coke facility as an independent plant became state owned. Despite further development and modernisation investments the coke plant was seen as a facility unfriendly to the environment. Since the early 90s the plant is being modernized. New investments rejuvenate the old coke plant. In addition to increased production capacity, improved working conditions, the ecological effects of gas and dust emissions reduction into the environment are significant.

Als sich herausgestellt hat, dass die Kohle aus dem Bergwerk „Emma“ als Koks benutzt werden kann, hat die Bergknappschaft von Rybnik, die ihren Sitz in Radlin hat, bei dem Bergwerk eine Kokerei gebaut. 1928 wurde die sechs Kilometer lange Strecke der Seilbahn in Betrieb gesetzt, mit der Kokskohle aus dem Bergwerk "Anna" in Pszów transportiert wurde.

Die Kokerei "Emma”, als damals schon ein selbständiges Werk, hat die Produktion erreicht, die 23% des gesamten in Polen hergestellten Koks ausmachte. Im April 1945 überging die Kokerei als selbständiges Werk in den Besitz des polnischen Staates. Trotz des weiteren Ausbaus und der geführten Modernisierungsmaßnahmen wurde die Kokerei als umweltschädlicher Betrieb betrachtet. Seit Anfang der 90-er Jahre erfolgt die Modernisierung des Werkes. Die durchgeführten neuen Investitionen ermöglichten der fast hundertjährigen Kokerei die zweite Jugend zu erleben.

Neben der Erhöhung der Produktionskapazitäten und der Verbesserung der Arbeitsbedingungen haben auch die erreichten ökologischen Ergebnisse in der Minimalisierung der Emission von Gasen und Staub in die Umwelt die wesentliche Bedeutung.

Na przełomie XIX i XX wieku, właściciel Rybnickiego Gwarectwa Węglowego Freidrich von Friedländer - Fuld wybudował przy swoich kopalniach osiedla patronackie, zwane koloniami lub „familokami”. Największe z nich powstało w latach 1897-1913 przy kopalni „Emma”. Wszystkie domy wzniesione zostały z czerwonej cegły, z niewielkimi ogródkami przed frontem.

Biorąc pod uwagę fakt, iż w tamtych czasach mieszkało się w prostych chałupach, osiedle było bardzo nowoczesne. Przede wszystkim, było wyposażone w kanalizację i elektryczność. Oprócz budynków mieszkalnych wzniesiono tam dom towarowy, kopalnianą gospodę, pralnię, łaźnię z której mogli korzystać mieszkańcy, piece do wypieku własnego chleba, magiel, czy bibliotekę. Część osiedla projektował wybitny berliński architekt William Müller. Charakterystyczne jest tu powtarzające się ustawienie względem siebie trzech budynków w kształcie litery „U”. Partie szczytowe elewacji niektórych budynków stanowi „mur pruski”. Zamierzeniem W. Müllera było nawiązanie do idei „osiedla – ogrodu”. Stworzone nowe warunki życia miały przypominać wiejską atmosferę rodzinną, w jakiej wyrosła większość mieszkańców.

KOLONIA EMMA KOLONIE EMMA / KOLONIA EMMA / WOHNKOLONIE EMMA

Na přelomu 19. a 20. století postavil majitel Rybnické uhelné společnosti Freidrich von Friedländer – Fuld vedle dolu patronátní sídliště, známé jako kolonie nebo „familoky“.

Největší z nich vznikly v letech 1897-1913 v okolí dolu „Emma“. Všechny domy byly postaveny z červené cihly, s menšími zahrádkami v přední části.

Majíc na zřeteli fakt, že v tehdejší době se bydlelo v jednoduchých chalupách, bylo sídliště velmi moderní. Především bylo vybaveno kanalizací a elektrickou sítí. Kromě obytných budov tam vznikly obchodní dům, hornická hospoda, prádelna, veřejné lázně, jež mohli obyvatelé využívat, pece na pečení vlastního chleba, mandl či knihovna. Část sídliště projektoval vynikající berlínský architekt William Müller. Charakteristické tu je opakující se vzájemné rozestavení třech budov vždy do tvaru písmene „U“. Vrchní partie fasády některých budov tvoří „hrázděné zdivo“. Cílem W. Müllera bylo navázat na myšlenku „sídliště – zahrady“. Nově vytvořené životní podmínky měly připomínat rodinnou atmosféru života na vsi, v níž vyrostla většina jejich obyvatel.

At the turn of the nineteenth century, Freidrich von Friedländer - Fuld, the owner of Rybnickie Gwarectwo Węglowe built housing estates by his mines known as colonies or "familioki". The largest was build during 1897-1913 by the "Emma" mine. All the houses were built of red brick, with small front gardens.

Taking into account the fact that at that time people lived in simple huts, the estate was very modern. Most importantly they were connected to a sewer system and electricity. In addition to the residential buildings a department store, the mine tavern, laundry and baths were constructed there, which the residents could use, ovens to bake their own bread, linen press and library. The residential part of the estate was designed by the prominent Berlin architect William Mueller. The repeated alignment of three buildings with respect to each other in the shape of a letter "U" is characteristic. The topmost part of the facades in some buildings included a "Prussian wall." W. Müller's intention was to relate to the "estate - garden" idea. The new living conditions were to be reminiscent of a rural atmosphere where most of the residents grew up.

Um die Wende des 19. und 20. Jahrhunderts hat der Eigentümer der Knappschaft von Rybnik Freidrich von Friedländer-Fuld bei seinen Bergwerken Wohnviertel, genannt Kolonien, gebaut. Die größte Wohnsiedlung ist in den Jahren 1897-1913 bei dem Bergwerk „Emma” entstanden. Alle Häuser wurden aus der roten Ziegel errichtet, mit kleinen Gärten vorne.

Wenn man berücksichtigt, dass die Menschen in der Zeit in einfachen Häusern gewohnt haben, war diese Wohnsiedlung sehr modern.

Sie war vor allem mit der Kanalisation und Elektrizität ausgestattet. Außer den Wohngebäuden wurden dort Kaufhaus, Bergbau-Gaststätte, Wäscherei, Badehaus, das die Bewohner nutzen konnten, Öfen zum Backen des eigenen Brots, Wäschemangel und Bibliothek gebaut.

Ein Teil der Wohnsiedlung wurde von dem hervorragenden Architekten William Müller entworfen. Charakteristisch ist hier die sich hier wiederholende Lage der drei Gebäude zueinander in der Form des Buchstabens "U".

Die oberen Teile der Fassade einiger Gebäude sind aus Fachwerk. W. Müller wollte an die Idee der "Garten-Wohnsiedlung“ anknüpfen. Die geschaffenen Lebensbedingungen sollten an die ländliche Familienatmosphäre anknüpfen, in der die meisten Bewohner aufgewachsen sind.

„SZLUCHTA” „ŠLUCHTA“ „SZLUCHTA” SZLUCHTA“

Gwarowa nazwa „szluchta” wywodzi się od niemieckiego słowa „Schlucht”, oznaczającego wąwóz, padół. To obniżenie terenu stwarzało korzystne warunki do budowy odgałęzienia od wybudowanej w 1882 roku nowej linii kolejowej łączącej Rybnik z Wodzisławiem.

Doprowadzone do końca wąwozu tory tej linii i zbudowanie na bocznicy prowizorycznej rampy, umożliwiło zastąpienie powszechnego wówczas transportu konnego, przewozem kolejowym. Dla rozwijającego się Radlina, przy złym stanie ówczesnych dróg, była to bardzo ważna inwestycja. Do „szluchty” przychodziły towary i materiały potrzebne przy budowie przyległego osiedla robotniczego. Kiedy transport kolejowy zaczęto zastępować przewozami samochodowymi, rampa była coraz rzadziej użytkowana. „Szluchta” stała się miejscem zabaw dzieci z sąsiadującej kolonii familoków, zaś zimą jej strome brzegi służyły do saneczkowania.

Po II wojnie światowej tory kolejowe zdemontowano, a dno jaru wyrównano i zatrawiono. Przez krótki okres funkcjonowało tu lodowisko, jednak ze względu na niekorzystne warunki atmosferyczne utrzymanie go nie było możliwe.

Nářeční označení „šluchta“ pochází z něměckého slova „Schlucht”, které označuje rokli či údolí.

Takovéto snížení terénu vytvářelo příhodné podmínky pro provedení rozvětvení nové železniční trati položené roku 1882, spojující Rybnik s Wodzislawem. Prodloužení kolejí této trati až na konec rokle a výstavba provizorní rampy na vedlejší koleji umožnilo nahrazení do té doby běžně používané koňské přepravy dopravou železniční. Za špatného stavu, v jakém se nacházely tehdejší silnice, to byla pro rozvíjející se Radlin velmi důležitá investice. Do „šluchty“ se přiváželo zboží a materiály potřebné k výstavbě sousedního dělnického sídliště. Od chvíle, kdy se začalo železniční dopravu nahrazovat autodopravou, byla rampa využívána čím dál tím méně často. „Šluchta“ se stala místem zábav a her dětí ze sousední kolonie familoků a zimou její strmé svahy posloužily k sáňkování.

Po 2. světové válce byly koleje zdemontovány a dno rokliny zarovnáno a zatravněno. Po nějakou dobu zde fungovalo i kluziště, ale vzhledem k nevhodným klimatickým podmínkám ho zde nebylo možné dále provozovat.

The local dialect term „szluchta” originates from the German word „Schlucht” meaning a gorge or a valley. Such a form of landscape created favourable conditions for the construction of a branch to the railway line built in 1882 connecting Rybnik and Wodziosław. The railway line run to the end of the gorge and built on a siding of a makeshift ramp allowed railway transport to replace the common horse transport For developing Radlin, and the poor condition of roads at that time, this was a very important investment.

Goods and materials needed for the construction of the adjacent residential workers were brought to the "szluchta". When railways began to be replaces by the road transport, the ramp was less frequently used. „Szluchta” became a playground for local children from the adjacent colony of "familoki", and in winter its sides were a venue for tobogganing. After World War II the railroad was dismantled, and the bottom of the ravine and levelled grass was sown. For a brief period it was used as an ice rink, but due to adverse weather conditions maintaining it was not possible.

Die dialektale Bezeichnung „szluchta” stammt von dem deutschen Wort „Schlucht“, das einen Hohlweg bedeutet. Diese Geländesenkung bildete günstige Bedingungen für den Bau einer Nebenlinie von der 1882 gebauten neuen Bahnlinie, die Rybnik mit Wodzisław verbindet. Die Gleise dieser Linie, die bis zum Ende der Schlucht geführt wurden und der Bau einer provisorischen Rampe an dem Anschlussgleis ermöglichten den Ersatz des damals verbreiteten Pferdetransportes durch Bahntransport. Für das sich entwickelnde Radlin war das, bei dem damals schlechten Straßenzustand, eine sehr wichtige Investition. Zur „Schlucht“ kamen Waren und Materialien, die für den Bau des anliegenden Arbeiterviertels nötig waren. Als man begann, den Schienenverkehr durch Fahrzeugverkehr zu ersetzen, wurde die Rampe immer weniger genutzt. „Die Schlucht” wurde zum Kinderspielplatz für Kinder aus der benachbarten Kolonie, und im Winter dienten ihre steilen Ufer zum Schlittenfahren. Nach dem zweiten Weltkrieg wurden die Bahngleise demontiert, der Boden der Schlucht geebnet und Gras gepflanzt. Eine kurze Zeit lang funktionierte hier ein Eisplatz, aber wegen der ungünstigen Wetterbedingungen war seine Erhaltung nicht möglich.

Noclehárna nacházející se na současné ulici Mariacké 93 byla jednou z třech, jež byly součástí dělnické kolonie u dolu „Emma“.

Podobně jako všechny familoky byla postavena z červené cihly. Disponovala 320 lůžky, kuchyňským zařízením na přípravu jídla pro 800 osob, koupelnou se sprchami, ruční prádelnou. Ve slezském nářečí se jí podle původem německého výrazu říkalo „šlafhauz“.

V průběhu 100 let se postupně měnili její majitelé a ona plnila různé funkce. V počátečním období v ní bydleli především svobodní muži, kteří přijížděli za prací na dole ze vzdálených koutů země. V období druhé světové války zde německá okupace provozovala tábor nucených prací pro polské dělníky z Generální gubernie a Rusy (Ostarbeiterlager) a pro zhruba 500 mužů zaměstnaných na dole „Emma“ a v místní koksovně. Po válce byly prostory noclehárny využívány mj. podnikem „INCO“ za výrobními účely. V současnosti je majetkem města Radlin a četné pokoje, které se v ní nacházejí, plní účel sociálních bytů, kancelářských místností městské policie a jiných služeb.

"SCHLAFHAUS"

DAWNY DOM NOCLEGOWY DLA POZAMIEJSCOWYCH ROBOTNIKÓW "SCHLAFHAUS" - BÝVALÁ NOCLEHÁRNA PRO DOJÍŽDĚJÍCÍ DĚLNÍKY / "SCHLAFHAUS" - OLD DORM FOR NON-RESIDENT WORKERS / "SCHLAFHAUS" - DAS EHEMALIGE ÜBERNACHTUNGSHAUS FÜR AUSWÄRTIGE ARBEITER

Stojący przy obecnej ulicy Mariackiej 93 dom noclegowy, był jednym z trzech wchodzących w skład kolonii robotniczej przy kopalni „Emma”. Podobnie jak wszystkie familoki został zbudowany z czerwonej cegły. Posiadał 320 łóżek, urządzenia kuchenne do gotowania dla 800 osób, łaźnię z prysznicami, mechaniczną pralnię. W gwarze śląskiej był nazywany z niemiecka „szlafchauzem”. Na przestrzeni minionych 100 lat zmieniali się jego właściciele, pełnił różne funkcje. W początkowym okresie mieszkali w nim przede wszystkim samotni mężczyźni, przybywający do pracy w kopalni z dalszych rejonów kraju. W okresie drugiej wojny światowej, niemiecki okupant zorganizował tam obóz pracy przymusowej dla robotników polskich z Generalnej Gubernii i Rosjan (Ostarbeiterlager), dla około 500 mężczyzn zatrudnionych na kop. „Emma” i miejscowej koksowni. Po wojnie pomieszczenia domu noclegowego były wykorzystywane m.in. przez przedsiębiorstwo „INCO” dla celów produkcyjnych. Obecnie stanowi własność Miasta Radlin, a znajdujące się w nim liczne pokoje przeznaczono na mieszkania socjalne, pomieszczenia dla straży miejskiej i innych służb.

Today standing at Mariacka 93, the dorm was one of a trio which were part of the workers colony by the "Emma" mine. Similar to all "familioki" it was build of red brick. It had 320 beds, kitchen facilities to cook for 800 people, bath with shower, mechanical laundry .

In Silesian dialect it was called a "szlafchauz”.

Over the past 100 years, it changed its owners, had various uses. In the early years mostly single men lived here who come to work in the mines from further parts of the country. During the Second World War, the German occupiers organized a forced labour camp for Polish workers of the General Government and the Russians (Ostarbeiterlager) for about 500 men employed on the "Emma" mine and the local coking plant. After the war the dorm rooms were used by "INCO" for production purposes.

Currently, it is the property of the town of Radlin and within it a number of rooms are allocated for social housing, housing for municipal police and other services.

Das an der heutigen Mariacka Straße stehende Übernachtungshaus war eines der drei Gebäude, die der Arbeiterkolonie bei dem Bergwerk "Emma" gehörte. Ähnlich wie alle Wohnviertel für Familien (familoki) wurde es aus der roten Ziegel gebaut. Es hatte 320 Betten, Küchengeräte zum Kochen für 800 Menschen, Badehaus mit Duschen und mechanische Wäscherei. Im schlesischen Dialekt war das Haus mit dem Wort „szlafchauz“ bezeichnet, das aus anhand des deutschen Wortes gebildet wurde. Im Laufe der vergangenen 100 Jahren änderten sich die Eigentümer und das Haus erfüllte verschiedene Funktionen. In der Anfangsphase wohnten darin vor allem allein stehende Männer, die zur Arbeit im Bergwerk aus weiter entfernten Regionen des Landes kamen. Während des zweiten Weltkriegs hat der deutsche Besatzer dort einen Zwangsarbeitslager für polnische Arbeiter aus dem Generalgouvernement und Russen (Ostarbeiterlager), für 500 Männer, die im Bergwerk „Emma” und in der lokalen Kokerei beschäftigt waren, organisiert. Nach dem zweiten Weltkrieg wurden die Räume des Übernachtungshauses unter anderem durch das Unternehmen „Inco“ für Produktionszwecke genutzt. Zur Zeit ist es das Eigentum der Stadt Radlin, und die zahlreichen Zimmer, die sich im Haus befinden, wurden für Sozialwohnungen, Räume für Stadtwache und andere Dienste bestimmt.

W miejscu przylegającym dziś do ogródków działkowych „Hortensja” rozpoczęła w 1860 roku eksploatację węgla nowa kopalnia „Mariahilf ” („Mario Pomóż”). Szyb wydobywczy nosił nazwę „Dorel”, miał obudowę drewnianą. Początkowo urobek i wodę wyciągano na powierzchnię ręcznym kołowrotem. Później w drewnianym budynku nadszybia umieszczono parową maszynę odwadniającą i kotłownię, zaś w 1864 roku maszynę wyciągową.

Obok szybu znajdowała się cechownia, w której zbierali się przed „szychtą” górnicy na podział pracy i wspólną modlitwę. Do kopalni należał również oddalony 125m na zachód szyb wentylacyjny „Rölle”. W 1865 roku kopalnia zatrudniała 58 pracowników. Kiedy pokład węgla nazwany również „Mariahilf ” był na wyczerpaniu, a woda coraz bardziej utrudniała pracę górników, przystąpiono do głębienia nowego szybu „Graf Johnnes”, zaś w roku 1973 szyb „Dorel” unieruchomiono, a później zasypano. W roku 1885 nieczynna już kopalnia „Mariahilf ” została wydzierżawiona przez powstałą w 1883 roku nową kopalnię „Emma”. Jej dyrektor podarował budynek cechowni przy szybie „Dorel” zakonnicom ze Zgromadzenia Sióstr Służebniczek Najświętszej Marii Panny, które miały tam swoją siedzibę od roku 1910 do 7 listopada 2002 roku. Opuszczony budynek klasztorny został rozebrany jesienią 2003 roku.

SZYB „DOREL” KOPALNI „MARIAHILF” ŠACHTA „DOREL“ NA DOLE „MARIAHILF” / „DOREL” SHAFT OF „MARIAHILF” / DIE SCHACHT „DOREL“ DES BERGWERKES „MARIAHILF“

V místě, které se dnes nachází v těsné blízkosti zahrádkářské kolonie „Hortensja“, zahájil roku 1860 těžbu uhlí tehdy nový důl „Mariahilf “ („Mario Pomóż“). Těžní šachta nesla jméno „Dorel“ a byla zbudována z dřevěné konstrukce.

Na počátku se těživo a voda dostávaly na povrch pomocí ručního vrátku. Později byl v dřevěné budově těžního povalu umístěn odvodňovací parní stroj a kotelna, v roce 1864 pak také výtahový stroj. Vedle šachty se nalézala cáchovna, v níž se horníci shromažďovali před „šichtou“, aby si rozdělili práci a společně se pomodlili. K dolu patřila také větrací šachta „Rölle” vzdálená 125m západním směrem. Roku 1865 zaměstnával důl 58 pracovníků. Když se uhelné ložisko zvané též „Mariahilf ” vyčerpávalo a voda čím dál více komplikovala horníkům práci, bylo přistoupeno k vyhloubení nové šachty „Graf Johnnes”, provoz šachty „Dorel“ byl v roce 1973 zastaven a šachta později zasypána. V roce 1885 si tehdy již nečinný důl „Mariahilf ” pronajal nový důl „Emma“, založený roku 1883. Její ředitel daroval budovu cáchovny při dole „Dorel“ jeptiškám ze Shromáždění sester služebnic Nejsvětější Panny Marie, které tam měly své sídlo od roku 1910 do 7. listopadu 2002. Opuštěná klášterní budova byla zbourána na podzim roku 2003

In 1860 at the location adjacent to today's „Hortensja” allotment gardens a new coal mine "Mariahilf " ("Mary Help") began operation. The mining shaft was named "Dorel" and had a wooden structure. Originally the excavated material and water were brought to the surface by a manual winch. Later, in the wooden lift machinery room building a steam de-watering machine and boiler room were located, and in 1864 a hoisting machine. Next to the shaft was a pithead, where miners gathered before a "shift" to get work orders and pray. The ventilation shaft „Rölle” located 125m to the west was also owned by the mine. In 1865 the mine employed 58 workers. When the coal seam, also called "Mariahilf " was running out, and the water increasingly hampered the work of the miners began to sink a new shaft "Graf Johnnes," and in 1973 the "Dorel" shaft was immobilized, and then buried. In 1885, the closed "Mariahilf " mine is leased by the new mine "Emma" established in 1883. The director gave the pithead building next to the "Dorel" shaft to nuns from the Sisters of the Blessed Virgin Mary, which had its headquarters there from 1910 to 7 November 2002. The abandoned monastery building was demolished in fall 2003.

An der Stelle, die heute an den Gärtenplatz "Hortensja" angrenzt, begann 1860 das neue Bergwerk „Mariahilf “ die Kohlegewinnung. Die Abbauschacht trug den Namen „Dorel” und hatte einen hölzernen Umbau. Am Anfang wurden der Abbau und das Wasser mit einer Hebewinde auf die Oberfläche gebracht. Später wurden im hölzernen Gebäude der Hängebank eine Dampfmaschine, die den Kesselraum entwässerte, und 1864 eine Hebemaschine gestellt. Neben der Schacht befand sich der Warteraum, in dem sich die Bergleute vor der Schicht zur Aufteilung der Arbeit und zum gemeinsamen Gebet gesammelt haben. Dem Bergwerk gehörte auch die 125 m westlich entfernte Lüftungsschacht „Rölle“. 1865 beschäftigte das Bergwerk 58 Mitarbeiter. Als das Kohleflöz, das auch „Mariahilf ” genannt wurde, fast ausgeschöpft war, und das Wasser den Bergleuten immer mehr die Arbeit erschwerte, hat man begonnen, die neue Schacht "Graf Johannes" zu bauen. 1973 wurde die Schacht –Dorel“ stillgelegt und dann zugeschüttet. Das schon stillgelegte Bergwerk „Mariahilf ” wurde 1885 durch das 1883 entstandene neue Bergwerk „Emma” gepachtet. Ihr Direktor schenkte das Gebäude des Warteraums bei der Schacht "Dorel" den Nonnen aus der Kongregation der Schwester Dienerinnen der Heiligen Jungfrau Maria, die dort seit 1910 bis zum 7. November 2002 ihren Sitz hatten. Das verlassene Klostergebäude wurde im Herbst 2003 abgerissen.

Z dniem 1 września 1950 roku została otwarta Szkoła Przemysłowa Górnicza w Radlinie, która od 1 lutego 1952 roku otrzymała w użytkowanie nowy budynek szkolny, usytuowany przy obecnej ulicy Orkana. Mimo wielokrotnej zmiany nazwy w dalszych latach, istotnym zadaniem szkoły było kształcenie młodzieży dla potrzeb kopalń węgla kamiennego, przede wszystkim kopalni „Marcel”, na co wskazuje obowiązująca od 1959r. nazwa: Zasadnicza Szkoła Górnicza Kopalni Węgla Kamiennego „Marcel” w Radlinie.

W roku szkolnym 1962/1963 otwarto internat mogący pomieścić około 300 uczniów, głównie zwerbowanych spoza powiatu wodzisławskiego. Początkowo szkoła kształciła pracowników w podstawowych specjalnościach jak: górnik węgla, mechanik, górnik elektryk. Później zakres specjalności został poszerzony.

Zamykanie kopalń po transformacji polityczno-gospodarczej w Polsce spowodowało brak zainteresowania zawodem górniczym, co było jedną z głównych przyczyn likwidacji szkół górniczych. W roku 1997 opuścili szkołę ostatni absolwenci. Od roku 2002 w budynku byłej Szkoły Górniczej mieści się Zespół Szkół Ponadgimnazjalnych, którego pełna nazwa od 2005 roku brzmi: Zespół Szkół Ponadgimnazjalnych im. Sejmu Śląskiego w Radlinie.

SZKOŁA GÓRNICZA W RADLINIE BUDOVA PO HORNICKÉM ODBORNÉM UČILIŠTI DOLU „MARCEL“ V RADLINĚ PROVOZOVANÉM V LETECH 1950 - 1997 / FORMER KWK „MARCEL” VOCATIONAL SCHOOL BUILDING IN RADLIN ACTIVE IN 1950 - 1997 / DAS GEBÄUDE NACH DER BERUFSSCHULE FÜR BERGBAU DES STEINKOHLEBERGWERKES "MARCEL" IN RADLIN, DAS IN DEN JAHREN 1950-1997 IN BETRIEB WAR

Dnem 1. září 1950 zahájila svou činnost Hornická průmyslová škola v Radlině, která od 1. února 1952 získala pro svůj provoz školní budovu nacházející se na dnešní ulicy Orkana.

Navzdory mnohokrát změněnému názvu školy během pozdějších let bylo podstatným cílem školy vzdělávání mládeže pro potřeby černouhelných dolů, především pak dolu „Marcel“, čemuž odpovídá i název používaný od roku 1959: Hornické odborné učiliště černouhelného dolu „Marcel“ v Radlině.

Ve školním roce 1962/1963 byl zprovozněn internát s ubytovací kapacitou 300 učňů, především pro ty s místem bydliště mimo okres Wodzislaw. Zpočátku škola vzdělávala pracovníky v základních odbornostech jako: horník, strojník, horník elektrikář. Později se rozsah odborností rozšířil.

Zavírání dolů po politicko-hospodářských transformacích v Polsku mělo za následek nedostatečný zájem o hornickou profesi, což bylo jednou z hlavních příčin likvidace hornických škol. V roce 1997 opustili brány školy její poslední absolventi. Od roku 2002 se v budově bývalého hornického učiliště nachází Integrovaná střední škola, jejíž celý název od roku 2005 zní: Integrovaná střední škola Slezského sejmu v Radlině.

On September 1, 1950 the Mining Industrial School in Radlin was opened which from February 1, 1952, she received the use of a new school building, located at the current ul. Orkana.

Despite multiple changes of name in the following years, an important task of the school was to educate young people for the coal mines, especially mine "Marcel", as indicated by the name in force since 1959" "Marcel" Coal Mine Vocational Mining School in Radlin In the school year 1962/1963 a dormitory opened which can accommodate about 300 students, mostly recruited from outside the Wodzisław county. Initially, the school educated workers in basic disciplines such as coal miner, mechanic, electrician miner. Later the more specialisations were added.

Closing the mines after the political and economic transformation in Poland caused a lack of interest in the mining profession, which was one of the main reasons for the liquidation of mining schools. In 1997 the last graduates left the school. Since 2002, the former Mining School building houses a High School Complex, whose full name since 2005 is: Zespół Szkół Ponadgimnazjalnych im. Sejmu Śląskiego w Radlinie.

Am 1. September 1950 wurde die Industrieschule für Bergbau in Radlin eröffnet, die seit dem 1. Februar 1952 das neue Schulgebäude zur Nutzung erhielt, das an der jetzigen Orkana Straße liegt. Trotz der mehrmaligen Namensänderung in den weiteren Jahren war die wesentliche Aufgabe der Schule die Bildung der Jugendlichen für den Bedarf von Steinkohlebergwerken, und vor allem des Bergwerks „Marcel“, worauf der bis 1959 geltende Name Berufsschule für Bergbau des Steinkohlebergwerks "Marcel" in Radlin hinweist.

Im Schuljahr 1962/1963 wurde das Internat geöffnet, das ca. 300 Schüler unterbringen konnte, die hauptsächlich außerhalb des Landkreises Wodzisław angeworben wurden.

Die Schule bildete zuerst Mitarbeiter der Hauptspezialfächer wie: Bergmann, Mechaniker und Bergmann-Elektriker aus. Später wurde das Spektrum der Spezialfächer erweitert.

Die Stilllegung von Bergwerken nach der politisch-wirtschaftlichen Transformation in Polen führte dazu, dass kein Interesse mehr an Schulen für Bergbau bestand. Das war eine der Hauptursachen der Liquidation von Bergbau-Schulen. 1997 haben die letzten Absolventen die Schule verlassen. Seit 2002 befindet sich im Gebäude der Schule für Bergbau der Verband der Oberschulen, dessen voller Name seit 2005 lautet: Zespół Szkół Ponadgimnazjalnych im. Sejmu Śląskiego (Verband der Oberschulen namens des Schlesischen Sejms) in Radlin.

SZYB „GRAF JOHANNES” KOPALNI „MARIAHILF” ŠACHTA „GRAF JOHANNES” NA DOLE „MARIAHILF” / „GRAF JOHANNES” SHAFT OF „MARIAHILF” MINE / DIE SCHACHT „GRAF JOHANNES“ DES BERGWERKES „MARIAHILF“

W miejscu gdzie obecnie stoi budynek Miejskiego Ośrodka Kultury, w roku 1873 kopalnia „Mariahilf ” rozpoczęła wydobycie węgla nowym szybem „Graf Johannes”. W murowanym budynku nadszybia mieściła się parowa maszyna wyciągowa, kotłownie z dwoma podwójnymi kotłami oraz maszyna odwadniająca, obok stał wysoki komin. Nowy szyb i jego jak na owe czasy nowoczesne urządzenia na powierzchni, umożliwiały kopalni opłacalne wydobycie węgla przez około 10 lat.

Kiedy zasoby węgla zostały wyczerpane, a dotarcie do głębszych pokładów wymagało dużych nakładów finansowych, w styczniu 1884 roku kopalnia wstrzymała wydobycie. Później zasypano szyb, rozebrano urządzenia i zabudowania na powierzchni.

Po kopalni „Mariahilf ” pozostała w tym miejscu tylko płaska hałda, którą zagospodarowano na zatrawiony plac, gdzie w roku 1964 kopalnia „Marcel” wybudowała Dom Kultury. Przy jego budowie natrafiono na zasypany szyb „Graf Johannes”, co spowodowało konieczność zastosowania dodatkowych zabezpieczeń przeciw szkodom górniczym.

Na místě, kde v současnosti stojí budova Městského kulturního střediska, zahájil v roce 1873 důl „Mariahilf “ těžbu uhlí na nové šachtě „Graf Johannes“. Ve zděné budově těžního povalu se nacházel parní výtahový stroj, kotelny se dvěma dvojitými kotly a odvodňovací stroj, vedle pak stál vysoký komín. Nová šachta a její na svou dobu moderní zařízení na povrchu umožňovaly dolu rentabilní těžbu po dobu zhruba 10 let.

Když se zásoby uhlí vyčerpaly a průnik k hlubším ložiskům vyžadoval velké finanční náklady, zastavil důl v lednu roku 1884 další těžbu. Později byla šachta zasypána, zařízení a budovy na povrchu demontovány a odstraněny.

Po dolu „Mariahilf “ zde pozůstala pouze plochá halda, která se proměnila v zatravněnou plochu, na níž v roce 1964 důl „Marcel“ postavil Kulturní dům. Během stavby se narazilo na zasypanou šachtu „Graf Johannes”, což si nutně vyžádalo použití dodatečného zabezpečení proti důlním škodám.

In the place where now stands the building of the Municipal Centre of Culture in 1873 mine "Mariahilf " started a new shaft coal "Graf Johannes". The brick lift machinery building housed the exhaust steam engine and boiler rooms with two double boilers and dewatering machine, with a tall chimney next to it. New shaft and modern equipment on the surface, allowed for profitable coal mining for about 10 years.

When coal resources were exhausted, and to reach the deeper layers require major investment, in January 1884, the mine has stopped production. Later the shaft was filled, equipment and buildings on the surface dismantled.

Just flat heap remained after the mine "Mariahilf " is in this place , which was as a lawn square, where in 1964 the mine "Marcel" built a Cultural Centre. During its construction the buried shaft "Graf Johannes" was encountered, which resulted in the need for additional protection against mining damage.

An der Stelle, wo zur Zeit das Gebäude des Städtischen Kulturzentrums steht, begann 1873 das Bergwerk „Mariahilf “ die Gewinnung der Kohle mit der neuen Schacht „Graf Johannes“. In dem Mauergebäude der Hängebank befand sich die Dampfhebemaschine, Kesselräume mit zwei Doppelkesseln, Maschine zur Entwässerung und daneben stand ein hoher Kamin. Die neue Schacht und seine für die Zeit moderne Geräte auf der Oberfläche ermöglichten dem Bergwerk rentable Kohlegewinnung über ca. 10 Jahre.

Als die Kohlevorräte ausgeschöpft wurden und für die Erreichung von tieferen Kohlenflözen große finanzielle Aufwendungen notwendig waren, wurde im Januar 1884 die Gewinnung eingestellt. Später wurde die Schacht zugeschüttet und die Geräte demontiert und die Gebäude auf der Oberflächen abgerissen.

Nach dem Bergwerk „Mariahilf ” ist an dieser Stelle nur die flache Halde übriggeblieben, die für einen Platz mit Grünfläche bewirtschaftet wurde, wo 1964 das Bergwerk "Marcel" das Kulturhaus gebaut hat. Bei seinem Bau hat man auf die zugeschüttete Schacht „Graf Johannes” gestoßen, und aus dem Grund wurde die Anwendung von zusätzlichen Sicherungen gegen Bergbauschäden notwendig.

PARK IM. LEOPOLDA ZARZECKIEGO PARK LEOPOLDA ZARZECKÉHO / LEOPOLD ZARZECKI PARK / LEOPOLD ZARZECKI PARK

Położony obok Zespołu Szkół Sportowych w Radlinie park, był przed wojną miejscem patriotycznych manifestacji. Stąd wyruszali powstańcy śląscy, zaś w 1928 roku poświęcono w tym miejscu pomnik upamiętniający 8 miejscowych powstańców śląskich. W 1930 roku tu zgromadził się tłum, który uczestniczył w poświęceniu pomnika na grobie zmarłego rok wcześniej Leopolda Zarzeckiego, działacza patriotycznego. Miejscu nadano nazwę „Plac im. Leopolda Zarzeckiego”. Urodzony w 1855 roku górnik, reemigrant z Westfalii Leopold Zarzecki był dla Radlina postacią znaczącą, wielce zasłużonym działaczem narodowym starszego pokolenia. W roku 1892 założył „Związek Katolickich Robotników pod wezwaniem św. Józefa” zaś w 1907 roku Towarzystwo Młodzieży Polskiej „Eleusis”. Obydwie organizacje współpracowały z czołowymi działaczami narodowymi ziemi rybnicko-wodzisławskiej, zrzeszały młodych górników. Po wybuchu II wojny światowej, Niemcy wysadzili pomnik, zaś na terenie dawnych manifestacji pojawił się park miejski. Pomnik odbudowano dopiero po wojnie, zaś imię patrona park odzyskał dopiero po usamodzielnieniu się Radlina w latach 90.

Vedle Integrované sportovní školy v Radlině se rozprostírá park, který byl před válkou dějištěm národních manifestací. Odtud vyráželi slezští povstalci a v roce 1928 byl na tomto místě postaven a posvěcen pomník připomínající 8 místních slezských povstalců. V roce 1930 se tu shromáždil dav, který se účastnil svěcení pomníku u hrobu o rok dříve zesnulého, národního buditele Leopolda Zarzeckého. Místo bylo pak pojmenováno „Náměstí Leopolda Zarzeckého“. Narozený roku 1855 horník a re-emigrant z Vestfálska Leopold Zarzecki se stal pro Radlin významnou osobností a nesmírně zasloužilým národním aktivistou starší generace. V roce 1892 založil „Sdružení katolických dělníků zasvěcené sv. Josefovi“ a v roce 1907 pak Společenství polské mládeže „Eleusis“. Obě tyto organizace spolupracovaly s čelními národními aktivisty rybniko-wodzislawského regionu a spojovaly mladé horníky. Po vypuknutí 2. světové války Němci vyhodili pomník do povětří a na místě někdejších manifestací vyrostl městský park. Pomník byl obnoven teprve po válce a jméno svého patrona park opětovně získal až po osamostatnění se Radlina v 90. letech.

Next to the Sports School Complex in Radlin, before the war was a site for patriotic demonstrations. The Silesian insurgents set off from here and in 1928 a monument was raised here commemorating the eight local Silesian insurgents. In 1930, a crowd gathered there, who attended the dedication of the monument on the grave of Leopold Zarzecki, a patriotic activist deceased a year earlier. This place was christened "Plac im. Leopolda Zarzeckiego”.

Born in 1855 the miner reemigrant of Westphalia Leopold Zarzecki was to Radlin a significant figure, very well-deserved national activist of the older generation. In 1892 he founded the "Association of Catholic Workers of St. Joseph "and in 1907 Polish Youth Association" Eleusis ". The two organizations have worked together with leading activists of the national Rybnik-Wodzisław activists, and associated young miners. After the outbreak of World War II, Germans blew up the monument, and at the former site of the manifestations a city park appeared. The monument was rebuilt after the war, and the name of the patron saint of the park has recovered only after Radlin becoming independent in the 90s

Der neben dem Verband der Sportschulen in Radlin liegende Park war vor dem Krieg der Ort der patriotischen Manifestationen. Von hier aus sind die schlesischen Aufständischen aufgebrochen, und 1928 wurde hier die Gedenkstätte für die lokalen schlesischen Aufständischen geweiht. 1930 haben sich hier Menschen versammelt, die sich an der Weihung des Denkmals auf dem Grab des vor einem Jahr verstorbenen Leopold Zarzecki, des patriotischen Aktivisten, beteiligten. Der Platz wurde "Leopold Zarzecki Platz" genannt. Der 1855 geborene Bergmann, Rückwanderer aus Westfalen, Leopold Zarzecki war für Radlin eine bedeutende Gestalt, ein sehr verdienter nationaler Aktivist der älteren Generation.

1892 hat er den „St. Josef-Verband der katholischen Arbeiter” und 1907 den Verein der polnischen Jugend „Eleusis“ gegründet. Beide Organisationen arbeiteten mit den wichtigsten nationalen Aktivisten des Bezirks von Rybnik und Wodzisław zusammen, sie vereinten junge Bergleute. Nach dem Ausbruch des zweiten Weltkriegs haben die Deutschen das Denkmal in die Luft gesprengt und auf dem Gebiet der früheren Manifestationen entstand der Stadtpark Das Denkmal wurde erst nach dem Krieg wiederaufgebaut und den Namen des Patronen gewann der Park erst wieder, als Radlin in 90-er Jahren selbständig wurde.

Pierwsze prace poszukiwawcze węgla na Wypandowie rozpoczęto w roku 1819. Znad przepływającego tam potoku, wydrążono w kierunku wzniesienia, gdzie stoi obecnie rybnickie osiedle im. Wojciecha Korfantego, 56-metrową sztolnię. W pobliżu tej sztolni nazwanej „Sylwester” zgłębiono trzy płytkie szyby: „Oscar” (27m), „Oswald” (24m) i „Gustaw” (25m). Tam wybudowano też cechownię, stanowiącą jakoby centrum nowej kopalni „Sylwester”, która po uzyskaniu nadania górniczego rozpoczęła w 1832 roku wydobycie węgla. Kolejnych, ponad 20 płytkich szybów wykopano na zboczach wzgórza położonego między Biertułtowami a Niedobczycami. Do dziś na zaoranych wiosną lub jesienią polach można zaobserwować czarne plamy w miejscach, gdzie znajdowały się niegdyś szyby.

Pierwszym właścicielem kopalni był radca ekonomiczny Karol, Fryderyk, Augustyn Cuno z Raciborza. Potem kopalnia przechodziła w ręce innych zmieniających się gwarków. W 1833 roku kopalnia „Sylwester” zatrudniała 79 osób w tym: 1 sztygara, 1 miercę węgla, 36 rębaczy i 41 pozostałych robotników. W 1834 roku nastąpiła konsolidacja kopalni „Sylwester” z sąsiadującą kopalnią „Hoym”.

Nowy zakład pod nazwą „Skonsolidowana Kopalnia Hoym w Biertułtowach”, po przeprowadzeniu robót udostępniających, kontynuował wydobycie z pola „Sylwester”, korzystając z niektórych starych pogłębionych lub nowobudowanych szybów.

TEREN DAWNYCH SZYBÓW KOPALNI „SYLWESTER” NA WYPANDOWIE POZEMEK BÝVALÝCH ŠACHET DOLU „SYLWESTER” NA WYPANDOWĚ / OLD „SYLWESTER” MINE SHAFTS AT WYPANDÓW / DAS GEBIET DER FRÜHEREN SCHÄCHTE DES BERGWERKES „SYLWESTER“ IN WYPANDÓW

První práce spojené s hledáním naleziště uhlí na Wypandowie byly zahájeny v roce 1819. U potoka protékajícího kolem byla směrem po svahu do kopce, kde se dnes nachází rybnické sídliště Wojciecha Korfantyho, vyhloubena 56-metrová štola. Nedaleko této štoly nazvané „Sylwester“ byly vykopány tři mělké šachty: „Oscar” (27m), „Oswald” (24m) a „Gustaw” (25m). Tam byla také postavena cáchovna, která se stala prakticky centrem nového dolu „Sylwester“, na němž byla po získání hornického osvědčení v roce 1832 zahájena těžba uhlí. Dalších více než 20 mělkých šachet bylo postaveno na svazích kopce ležícího mezi Biertultowami a Niedobczycemi. Dodnes lze na polích pooraných na jaře či na podzim pozorovat černé stopy na místech, kde se dříve nacházely šachty.

Prvním majitelem dolu byl ekonomický poradce Karol, Fryderyk, Augustyn Cuno z Ratiboře.

Posléze důl přecházel do rukou jiných měnících se členů důlní společnosti. V roce 1833 zaměstnával důl „Sylwester“ 79 osob, v tom 1 důlního dozorce, 1 důlního měřiče, 36 horníků a 41 dalších dělníků. V roce 1834 došlo ke sloučení dolu „Sylwester“ se sousedním dolem „Hoym“. Nový podnik nesoucí název „Konsolidovaný důl Hoym v Biertultowach“ pokračoval po zakončení konsolidačních prací s těžbou z důlního pole „Sylwester“, využívajíc přitom některé starší dále prohloubené a nově postavené šachty

The first exploration of coal in Wypandów started in 1819. From above the stream, a 56 meter tunnel was sunk in the direction of the rise, where today the Wojciech Korfanty estate stands. Three shallow shafts were sunk next to that tunnel named "Sylwester": „Oscar” (27m), „Oswald” (24m) and „Gustaw” (25m). The pithead is also built there, acting as the centre of a new "Sylwester" mine, which after the granting of mining began coal mining in 1832. Then more than 20 shallow shafts were sunk on the slopes of a hill between Biertułtowo and Niedobczyce. To date, the ploughed fields in spring or autumn show black spots in places where there were once shafts.

The first owner of the mine was economic adviser Charles, Frederick, Augustine Cuno of Racibórz.

Then the mine passed through the hands of other miners. In 1833 the „Sylwester” mine employed 79 workers, including: 1 foreman, 1 collier, 36 pitmen and 41 other workers. In 1834 the „Sylwester” mine merged with the neighbouring „Hoym” mine. The new plant under the name „Skonsolidowana Kopalnia Hoym w Biertułtowach”, after conducting access works, continued extraction from the „Sylwester” beds, using some old deepened or newly-built shafts.

Die ersten Arbeiten, deren Zweck die Suche nach Kohle in Wypandów war, wurden 1819 begonnen. Über dem Bach, der dort fließt, wurde in Richtung des Hügels, wo sich jetzt die Wojciech Korfanty Wohnsiedlung in Rybnik befindet, der 56 m tiefe Stollen ausgegraben. Neben dem Stollen, der "Sylwester" genannt wurde, wurden drei flache Schächte vertieft: „Oscar” (27m), „Oswald” (24m) und „Gustaw” (25m). Dort wurde auch der Warteraum gebaut, der das Zentrum des neuen Bergwerkes „Sylwester“ darstellte, und das Bergwerk setze mit der Kohlegewinnung nach der Erhaltung der Bergbaugenehmigung 1832 ein. Weitere mehr als 20 flache Schächte wurden an Hängen des Hügels ausgegraben, der zwischen Biertułtowy und Niedobczyce liegt. Bis heute kann man auf den Feldern im Frühling oder Herbst schwarze Flecken an den Stellen sehen, wo sich einst Schächte befanden.

Der erste Eigentümer des Bergwerks war ökonomischer Rat Karol Fryderyk Augustyn Cuno aus Racibórz. Später ging das Bergwerk in den Besitz von anderen sich wechselnden Knappen. 1833 beschäftigte das Bergwerk „Sylwester” 79 Mitarbeiter, darunter: 1 Steiger, 1 Messer der Kohle, 36 Brecher und 41 andere Mitarbeiter.

1834 erfolgte die Konsolidierung des Bergwerkes „Sylwester“ mit dem benachbarten Bergwerk „Hoym“. Das neue Werk unter dem Namen „ Konsolidiertes Bergwerk Hoym in Biertułtowy, setzte, nach der Durchführung von Bereitstellungsarbeiten, die Gewinnung aus dem Feld „Sylwester“ fort und nutze einige alte vertiefte und neugebaute Schächte.

W roku 1792 założono w Biertułtowach (obecnie Radlin) „Kopalnię Biertułtowską”- pierwszą na ziemi rybnicko-wodzisławskiej kopalnię węgla, nazywaną początkowo „Kopalnią Biertułtowską” (Birtultauer Grube), która należy do najstarszych na Górnym Śląsku. Po około 5 latach przyjęła nazwę „Hoym”, od 1936 roku „Ignacy” Usytuowano ją na północnym stoku wzgórza biertułtowskiego, niedaleko zabudowań folwarcznych, między obecną ulicą Młyńską, a końcem ulicy Sienkiewicza. Powyżej tego terenu znajduje się obecnie cmentarz parafii biertułtowskiej.

Budowę kopalni rozpoczęto od wydrążenia z doliny przepływającego na Wypandowie potoku (obecnie Ciek Niedobczycki), poziomej sztolni w kierunku południowym – pod wzgórze biertułtowskie. W odległości 75m od początku sztolni zgłębiono pierwszy szyb wentylacyjno-wydobywczy „Wetter”. Węgiel z głębokości około 19m wydobywano przy pomocy ręcznego kołowrotu. W początkowych latach, wydobycie wynosiło około 150-220 ton dobrego węgla opałowego rocznie.

W ramach prowadzonych prac wydobywczych i badawczych, zgłębiono w pobliżu już istniejącego dalsze szyby: „Harnisch” (25m), „Pfeiler” (20m), „Versuch” (15m), „Birtultau” (12m). Około roku 1797 założono niżej położony poziom wydobywczy „Hoym” oraz wydrążono do niego nowy szyb o tej samej nazwie. W tym samym czasie „Kopalnię Biertułtowską” zaczęto nazywać Kopalnią „Hoym”, związaną z Karolem von Hoym, który w owym czasie był pruskim ministrem do spraw Śląska. Wykazywał duże zainteresowanie biertułtowską kopalnią, która w odróżnieniu od kopalń prywatnych, była własnością państwa pruskiego.

„GRUBSKI BRZEGI” - MIEJSCE PIERWSZYCH SZYBÓW KOPALNI „HOYM” PRZY ULICY MŁYŃSKIEJ „GRUBSKI BRZEGI” – MÍSTO PRVNÍCH ŠACHET DOLU „HOYM” V ULICI MLYNSKÉ / „GRUBSKI BRZEGI” - THE SITE FOR FIRST SHAFTS OF THE „HOYM” MINE BY MŁYŃSKA STREET / „GRUBSKIBRZEGI“ – DER ORT DER ERSTEN SCHÄCHTE DES BERGWERKS „HOYM“ AN DER MLYNSKA STRASSE

V roce 1792 byla v Biertultowach (dnes Radlin) založen „Biertultowský důl“ – první černouhelný důl v rybnicko-wodzislawském regionu, původně známý pod názvem „Biertultowský důl“ (Birtultauer Grube), který patří mezi nejstarší v Horním Slezsku. Po asi 5 letech dostal název „Hoym“ a od roku 1936 se jmenoval „Ignacy“.

Nacházel se na severním svahu biertultowského kopce, nedaleko hospodářských stavení dvoru, mezi dnešní ulicí Mlynskou a koncem ulice Sienkiewicze. Nad touto lokalitou se v současnosti rozkládá hřbitov biertultowské farnosti.

Výstavba dolu byla zahájena vyhloubením štoly jižním směrem od koryta potoku (dnes Niedobczycký vodní tok) protékajícího Wypandowem – pod biertultowské návrší. Ve vzdálenosti 75m od ústí štoly byla vyhloubena první ventilačně-těžní šachta „Wetter“. Uhlí v hloubce 19m se těžilo za pomocí ručního vrátku. V počátečních letech činila těžba něco kolem 150-220 tun kvalitního topného uhlí ročně.

V rámci prováděných těžebních a průzkumných prací byly poblíž již existující šachty vyhloubeny další: „Harnisch” (25m), „Pfeiler” (20m), „Versuch” (15m), „Birtultau” (12m). Kolem roku 1797 byla vytvořena nižší těžební úroveň „Hoym“ a v ní byla vyhloubena nová šachta pod stejným názvem. Ve stejné době se „Biertultowskému dolu“ začalo říkat důl „Hoym“, který byl provázán s osobou Karla von Hoym, tehdejším pruským ministrem pro záležitosti Slezska.

Ten projevoval značný zájem o biertultowský důl, který byl na rozdíl od soukromých dolů majetkem pruského státu.

In 1792 „Biertułtowska Mine” was founded in Biertułtowo (today's Radlin).

- the first coal mine on Rybnik-Wodzisław area, named initially „Biertułtowska Mine” (Birtultauer Grube), which is one of the oldest in Upper Silesia. After about 5 years it assumed the name „Hoym”, and from 1936 „Ignacy”.

It was located on the northern slope of the Biertułtowski hill near the farm buildings, between the current ul. Młyńska and the end of ul. Sienkiewicza. The Bierłutowice parish cemetery is currently located above that area.

Construction of the mine started with the hollowing of the valley of the stream flowing across Wypandów (now Niedobczycki watercourse), a horizontal tunnel to the south - under Bierłutowskie hill. At a distance of 75m from the beginning of the tunnel, "Wetter", the first ventilation and extraction shaft was sunk. Coal from a depth of about 19m was extracted by a manual winch. In the early years, production was approximately 150-220 tons of good fuel coal per year.

As part of the mining and research works, in the vicinity of the existing shafts further shafts were sunk: „Harnisch” (25m), „Pfeiler” (20m), „Versuch” (15m), „Birtultau” (12m). Around the year 1797, "Hoym", was a lower mining level was set and new shafts of the same name were sunk.

At the same time, "Biertułtowska Mine " came to be called mine "Hoym", in relation to Karl von Hoym, who at the time was minister of Prussian Silesia. He showed great interest in Biertułtowska mine, which, unlike the private mine was owned by the state of Prussia.

1792 wurde in Biertułtowy (jetzt Radlin) das „Bergwerk von Biertułtowy“ – das erste Kohlebergwerk auf dem Gebiet von Rybnik und Wodzisław, das am Anfang „ Bergwerk von Biertułtowy“ (Birtultauer Grube) genannt wurde, das zu den ältesten in Oberschlesien gehört. Nach ca. 5 Jahren hat das Bergwerk den Namen „Hoym“ und seit 1936 „Ignacy“ angenommen.

Es lag auf dem Nordhang des Hügels von Biertuly, nicht weit von den Gutshofgebäuden, zwischen der jetzigen Młyńska Strasse und dem Ende der Sienkiewicza Strasse. Über diesem Gebiet befindet sich jetzt der Friedhof der Pfarrgemeinde von Biertuły.

Der Bau des Bergwerks wurde mit der Ausgrabung des waagerechten Stollens im Tal des Baches, der durch Wypandów fließt (jetzt Ciek Niedobczycki), in Südrichtung – unter den Hügel von Biertuły. In der Entfernung von 75 m vom Beginn des Stollens wurde die erste Lüftungs- und Gewinnungsschacht „Wetter“ vertieft. Die Kohle aus der Tiefe von ca. 19 m wurde mit Hilfe einer Hebewinde gewonnen. In den Anfangsjahren betrug der Abbau ca.

150ß220 Tonnen gute Brennkohle jährlich.

Im Rahmen der geführten Abbauarbeiten und Erkundungsarbeiten wurden in der Nähe der bereits bestehenden Schacht weiter Schächte vertieft: „Harnisch” (25m), „Pfeiler” (20m), „Versuch” (15m), „Birtultau” (12m). Gegen 1797 wurde die tiefer gelegene Abbauebene „Hoym“ eröffnet und eine neue Schacht mit dem gleichen Namen dazu ausgegraben. In der gleichen Zeit begann man das „Bergwerk von Biertuły“ das Bergwerk „Hoym" zu nennen, das mit Karol von Hoym verbunden ist, der in der Zeit der preußische Minister für Schlesiens Angelegenheiten war. Er zeigt großes Interesse für das Bergwerk von Biertuły, das im Unterschied zu privaten Bergwerken das Eigentum des preußischen Staates war.

„MASZYNIOK” „MAŠIŇOK” / „MASZYNIOK” / „MASZYNIOK”

Miejsce między obecnymi ulicami Sokolską i Młyńską, przylegające do ulicy Hallera nazywane jest od bardzo dawnych czasów „Maszyniokiem”. W 1806 roku uruchomiono tu pierwszą na kop. „Hoym” parową maszynę odwadniającą, umieszczoną nad specjalnie w tym celu wybudowanym szybem. Urządzenie to odwadniało eksploatowane głębsze pokłady węgla, z których woda nie mogła spływać sztolnią do potoku. Wydajność maszyny wynosiła około 700 litrów wody na minutę. Urządzenie to, jedyne w okolicy, wzbudzało duże zainteresowanie u mieszkańców Biertułtów, którzy szyb maszynowy zaczęli nazywać po swojemu „Maszyniokiem”. Od 1840 roku rolę „maszynioka” zaczął pełnić znajdujący się w pobliżu bardziej nowoczesny szyb „Thürnagel” (Zygmunt). Bardziej wydajna maszyna odwadniająca została zainstalowana w murowanym budynku, przy którym postawiono kotłownię z dużym kominem. Około roku 1860 wody kopalniane skierowano pod nowy szyb „Graf Reden”, a odwadnianie na szybie „Thürnagel” zatrzymano.

Nieczynny przetrwał do lat sześćdziesiątych XX wieku, kiedy został zasypany. Pozostał natomiast murowany budynek, który po dokonanej modernizacji pełni do dnia dzisiejszego funkcję domu mieszkalnego.

Zachowała się też gwarowa nazwa tego miejsca „Maszyniok”, chociaż nie zawsze jest kojarzona z parową maszyną odwadniającą.

Lokalita mezi dnešními ulicemi Sokolská a Mlynská, v sousedství s ulicí Hallera je od dávných časů známá pod jménem „Mašiňok“.

V roce 1806 tu jako první na dole „Hoym“ zahájil svou činnost parní odvodňovací stroj umístěný nad šachtou za tímto účelem speciálně postavenou. Toto zařízení odvodňovalo uhelná ložiska těžená ve větších hloubkách, z nichž nemohla být voda odváděna štolou do potoka. Výkon stroje dosahoval zhruba 700 litrů vody za minutu. Toto zařízení, v okolí jediné svého druhu, probouzelo velký zájem obyvatel obce Biertultowy, kteří začali této šachtě s parostrojem lidově říkat „Mašiňok“. Od roku 1840 začala plnit roli „mašiňoku“ poblíž se nacházející, modernější šachta „Thürnagel” (Zygmunt). Výkonnější odvodňovací stroj byl umístěn ve zděné budově, u něhož byla postavena kotelna s vysokým komínem. Kolem roku 1860 byla důlní voda nasměrována pod novou šachtu „Graf Reden“ a odvodňování na šachtě „Thürnagel” bylo pozastaveno. Mimo provoz zůstala šachta do šedesátých let 20. století, kdy byla zasypána. Co zůstalo, byla zděná budova, která po provedené modernizaci dodnes funguje jako obytný dům. Zachovalo se rovněž nářeční označení tohoto místa „Mašiňok“, ačkoliv ne vždy je spojováno právě s parním odvodňovacím strojem.

The site between today's ul. Sokolska and ul.

Młyńska adjacent to ul. Hallera has been called "Maszyniok" for a long time. In 1806 the first steam dewatering machine located over a purpose-built shaft servicing the "Hoym" mine was commissioned here. This device dewatered the mined deeper coal beds from which water could not flow down the adit to the stream. The machine capacity was about 700 litres of water per minute. This device is the only one in the surrounding area and was stirring great interest among residents of Biertułtowo, who were staring to call the machine shaft by the slang word "Maszyniok". As of 1840 the role of "maszyniok" was assumed by the more modern Thürnagel” (Zygmunt) shaft nearby. The more efficient dewatering machine was installed in a brick building, by which a large boiler room with a large chimney was built. Around 1860 mining waters were directed under the new „Graf Reden” shaft and dewatering on the „Thürnagel” shaft was suspended. Defunct, it survived until the sixties of the 20th century, when it was filled. However the brick building remained, which after a going through a modernisation is used as a residential building to this day. „Maszyniok”, the slang name of the site also survives, however it is not always associated with the steam dewatering machine.

Der Ort zwischen den heutigen Strassen Sokolska und Młyńska, der der Hallera Strasse anliegt, wird seit sehr alten Zeiten „Maszyniok“ genannt.

1806 wurde hier die erste Dampfmaschine zur Entwässerung im Bergwerk „Hoym“ in Betrieb gesetzt, die in einer extra für dieses Zweck gebauten Schacht gestellt wurde. Diese Anlage hat die genutzten tieferen Kohleflöze entwässert, aus denen das Wasser nicht durch den Stollen zum Bach fließen konnte. Die Effizienz der Maschine betrug ca. 700 Liter Wasser pro Minute. Die in der Umgebung einzige derartige Anlage weckte großes Interesse bei Bewohnern von Biertułtowy, die Maschienenschacht untereinander „Maszyniok“ nannten. Seit 1840 erfüllte die in der Nähe gelegte modernere Schacht - "Thürnagel" (Zygmunt) die Rolle von „maszyniok“. Eine ergiebigere Dampfmaschine zur Entwässerung wurde im Mauergebäude installiert, bei dem der Kesselraum mit großem Kamin gestellt wurde. Gegen 1860 wurde das Gewässer aus dem Bergwerk unter die neue Schacht „Graf Reden“ geleitet, und die Entwässerung in der Schacht „Thürnagel“ wurde eingestellt. Die stillgelegte Schacht wurde bis zu 60-er Jahren des 20. Jahrhunderts erhalten, und dann wurde es zugeschüttet. Das Mauergebäude ist jedoch geblieben und nach der Sanierung erfüllt es bis heute die Funktion des Wohnhauses. Auch der dialektale Name dieses Ortes „Maszyniok“ ist erhalten geblieben, obwohl er nicht immer mit der Dampfmaschine zur Entwässerung in Verbindung gebracht wird.

DAWNA I OBECNA „SOKOLNIA” BÝVALÁ A SOUČASNÁ „SOKOLOVNA“ / PAST AND PRESENT „SOKOLNIA” / FRÜHERE UND GEGENWÄRTIGE „SOKOLNIA“

Od roku 1860 przy obecnej ulicy Sokolskiej czynny był szyb wydobywczy kopalni „Hoym” nazywany „Pfeiffer” (od 1936 roku „Marian”), który w 1902 roku został wyłączony z ruchu. Dla bezpieczeństwa otwór szybowy przykryto betonową płytą. Ówczesny dyrektor kopalni „Hoym” (od 1936 kop. „Ignacy”) Marian Wojciechowski, wielki entuzjasta sportu, został przewodniczącym powstałego w lutym 1926 roku komitetu honorowego Towarzystwa Gimnastycznego „Sokół”. Z jego inicjatywy budynek kotłowni nieczynnego szybu „Pfeiffer”przekazano biertułtowskim „sokołom”, którzy olbrzymim nakładem pracy fizycznej dokonali adaptacji darowanego obiektu na salę gimnastyczną. W dniach 6 i 7 sierpnia 1927 roku odbyło się uroczyste otwarcie „Sokolni” - pierwszej sali gimnastycznej Towarzystwa „Sokół” na Górnym Śląsku.

W latach 1965-1968 Totalizator Sportowy wybudował na terenie zlikwidowanych zabudowań szybu „Marian” nowy kompleks gimnastyki sportowej z profesjonalną salą treningową i zapleczem, który pełnił rolę Ośrodka Przygotowań Olimpijskich.

Z kolei dn. 25.10.2011 r., Uchwałą Rady Miasta w Radlinie współczesnej „Sokolni” nadano nazwę „Ośrodek Gimnastyczny im. Leszka Blanika”.

Od roku 1860 byla u dnešní ulice Sokolské v provozu těžní šachta dolu „Hoym“ označovaná jako „Pfeiffer“ (od roku 1936 pak jako „Marian“), která byla v roce 1902 uvedena mimo provoz. Z bezpečnostních důvodů byl otvor do šachty zakryt betonovou deskou.

Tehdejší ředitel dolu „Hyom“ (od roku 1936 důl „Ignacy“) Marian Wojciechowski, velký sportovní nadšenec, se stal předsedou v roce 1926 založeného čestného výboru Gymnastického sdružení „Sokol“. Na jeho popud byla budova kotelny nečinné šachty „Pfeiffer“ předána do rukou biertultowských „sokolů“, kteří s vynaložením obrovského fyzického úsilí zrealizovali přestavbu darovaného objektu na gymnastickou tělocvičnu. Ve dnech 6. a 7. srpna roku 1927 se konalo slavnostní otevření „Sokolovny“ – první gymnastické tělocvičny sdružení „Sokol“ v Horním Slezsku.

V letech 1965-1968 postavila Sázková kancelář na pozemcích po odstraněných budovách šachty „Marian“ nový komplex pro sportovní gymnastiku s profesionální tréninkovou halou a sportovním zázemím, který fungoval jako Středisko pro olympijskou přípravu.

Dne 25.10.2011 bylo pak schváleno městskou radou v Radlině usnesení o novém názvu dnešní „Sokolovny“, který zní „Gymnastické centrum Leszka Blanika“.

Since 1860 by ul. Sokolska the „Pfeiffer” mining shaft of the „Hoym” mine was active („Marian” from 1936) which was decommissioned in 1902.

For safety the shaft opening was sealed with a concrete slab.

The then director of the mine "Hoym" (from 1936 "Ignatius") Marian Wojciechowski, a great sports enthusiast, became president of the established in February 1926 honorary committee Gymnastic Society „Sokół”. On his initiative, the boiler house of disused shaft "Pfeiffer" was given to Biertułtowice "Sokoły" who have adapted the donated property to a gym with a great effort. On 6 and 7 August 1927 the official opening of "Sokolnia" was held - the first gym of the "Sokół" Society in Upper Silesia.

During 1965-1968 Totalizator Sportowy built in the area of the shut down "Marian" shaft a new complex for sports gymnastics with a professional gymnastics training room and facilities, which served as the Olympic Training Centre.

Then on 25.10.2011, by Resolution of the Town Council in Radlin the contemporary "Sokolnia" was named „Ośrodek Gimnastyczny im. Leszka Blanika”.

Seit 1860 war an der heutigen Sokolska Strasse die Förderschacht des Bergwerks „Hoym“ , der "Pfeiffer (seit 1936 „Marian“) genannt wurde, in Betrieb. Die Schacht wurde 1902 stillgelegt.

Zur Sicherheit wurde die Schachtöffnung mit der Betonplatte zugedeckt.

Der damalige Direktor des Bergwerks „Hoym“ (seit 1936 des Bergwerks „Ignacy") Marian Wojciechowski, ein großer Sportfan wurde zum Vorsitzenden des 1926 entstandenen Ehrenausschusses des Gymnastikvereines „Sokół”. Aus seiner Initiative wurde das Kesselgebäude der stillgelegten Schacht „Pfeiffer“ den Mitgliedern des Gymnastikvereins von Biertułtowy übergeben, die dank seiner schweren körperlichen Arbeit das geschenkte Objekt zur Gymnastikhalle umgebaut haben. Am 6. und 7. August 1927 fand die feierliche Eröffnung von „Sokolnia” - der ersten Gymnastikhalle des Vereins „Sokół” im Oberschlesien statt.

In den Jahren 1965-1968 Toto-Unternehmen hat auf dem Gelände der abgerissenen Gebäude der Schacht "Marian" ein neues Gebäudekomplex für Sportgymnastik mit einem professionellen Trainingsraum und sozialen Räumen gebaut, das die Funktion des Zentrums für die Vorbereitung auf Olympische Spiele hatte.

Am 25.10.2011 wurde gemäß dem Beschlusses des Stadtrates Radlin dem gegenwärtigen Sportverein „Sokolnia“ den Namen „Leszek Blanik Gymnastikzentrum" verliehen.

W latach dwudziestych XIX wieku Kopalnia „Hoym” otwarła nowe pole eksploatacyjne po zachodniej stronie obecnej ulicy Hallera, gdzie zakładano kolejne szyby wydobywcze. Jednym z nich był uruchomiony w 1833 roku przy obecnej ulicy Rydułtowskiej 36m głęboki szyb „Max” („Maciej”). W jego pobliżu zgłębiono nieco później szyb „Wetter”. Eksploatacja w tym rejonie trwała do 1860 roku. W tym czasie na granicy Biertułtów z Niewiadomiem uruchomiono nowoczesny 126m głęboki szyb „Graf Reden” o obudowie murowanej, z maszyną wyciągową. Wokół tego szybu powstało stopniowo nowe centrum kopalni „Hoym” - z cechownią, kuźnią, magazynami, biurem, domem mieszkalnym dla dozoru. Część tych zabudowań przetrwała do dzisiaj. Zaprzestano też budowy licznych płytkich szybów, które podobnie jak szyb „Max” („Maciej”) zostały zasypane. W połowie lat dwudziestych XX wieku, obszar przylegający do tego szybu, Kopalnia „Hoym” przydzieliła biertułtowskiemu gniazdu „Sokoła” pod budowę boiska. Po zniwelowaniu terenu, uporządkowaniu i odpowiednim zagospodarowaniu w czynie społecznym przez członków „Sokoła”, powstało boisko, oddane do użytku w dniu 7 sierpnia 1927 roku.

Dziś boisko, będące pamiątką po niegdyś prężnie działającym Towarzystwie Gimnastycznym „Sokół” oraz szybie „Max-Maciej”, służy nadal do gry w piłkę nożną przez miejscowe dzieci i młodzież.

BOISKO SOKOLSKIE NA TERENIE DAWNEGO SZYBU „MAX” („MACIEJ”) SOKOLSKÉ HŘIŠTĚ V MÍSTĚ BÝVALÉ ŠACHTY „MAX” (MATĚJ] / SOKOLNIA PITCH WITHIN THE AREA OF THE OLD „MAX” („MACIEJ”) SHAFT / SPORTPLATZ DES SPORTVEREINS "SOKÓŁ" AUF DEM GELÄNDE DER FRÜHEREN SCHACHT "MAX" ("MACIEJ")

Ve dvacátých letech 19. století otevřel důl „Hoym“ nová důlní pole na západní straně dnešní ulice Hallera, kde vznikaly nové těžní šachty. Jednou z nich byla v roce 1833 uvedená do provozu, 36m hluboká šachta „Max” („Maciej”) nacházející se u dnešní ulice Rydultowské.

Nedaleko ní byla o něco později vyhloubena šachta „Wetter“. Těžební činnost v této oblasti trvala do roku 1860. V této době byla na hranici obcí Biertultowy a Niewiadom uvedena do provozu moderní 126m hluboká šachta „Graf Reden“ se zděnou konstrukcí a s výtahovým strojem. Kolem této šachty vzniklo postupně centrum dolu „Hoym“ – s cáchovnou, kovárnou, sklady, kanceláří a obytnou budovou pro důlní dozor. Část této zástavby přetrvala dodnes.

Skončilo se také s výstavbou četných mělkých šachet, které byly podobně jako šachta „Max” („Maciej”) zasypány. V polovině dvacátých let 20. století daroval důl „Hoym“ pozemek v bezprostřední blízkosti této šachty pobočce „Sokola“ na výstavbu hřiště. Po vyrovnání, náležité úpravě a obhospodaření pozemku vzniklo jako výsledek společného úsilí členů „Sokola“ hřiště, uvedené do provozu dne 7. srpna 1927.

Hřiště, symbolizující vzpomínku na kdysi aktivně působící Gymnastické sdružení „Sokol“ a šachtu „Max-Maciej“, dnes dále slouží místním dětem a mládeži ke hraní fotbalu.

In the twenties of the nineteenth century the mine "Hoym" had opened a new mining field operating on the west side of the current ul.

Hallera, where more extraction shafts were sunk.

The „Max” („Maciej”) 36 m deep shaft was one of them which was commissioned in 1833 by today's ul. Rydułtowska. Sometime later the „Wetter” shaft was sunk in its vicinity. Mining in this region went on until 1860. At that time on the border of Biertułtów with Niewiadomo a modern 126m deep „Graf Reden” brick and mortar shaft entered into use, with an extraction machine. The new „Hoym” mine centre gradually grew around this shaft - with a pithead building, forge, warehouse, office, residential building for inspection staff. Some of these buildings are still here today. The construction of numerous shallow shafts was discontinued, which, like the "Max" ("Maciej") shaft have been buried. In the mid-twenties of the twentieth century, the area adjacent to the shaft, was allocated by mine "Hoym" to Biertułtów "Sokół" nest to build a pitch. After levelling the area, cleaning and appropriate land use as a social action by members of the "Sokół" a pitch was completed on August 7, 1927.

Today the pitch, which commemorates the once thriving Gymnastic Society "Sokół" and the "Max-Maciej" shaft, is still used to play football by local children and youth.

In den 20-er Jahren des 19. Jahrhunderts eröffnete das Bergwerk „Hoym“ ein neues Abbaufeld auf der westlichen Seite der jetzigen Hallera Strasse, wo weitere Schächte eröffnet wurden.

Eine der Schächte war die 1833 an der jetzigen Rydułtowska Strasse in Betrieb gesetzte und 36 m tiefe Schacht „Max“ („Maciej“). In seiner Nähe hat man später die Schacht „Wetter“ vertieft. Der Abbau in dieser Region dauerte bis 1860. In der Zeit wurde an der Grenze von Biertułtowy und Niewiadom die moderne 126 tiefe Schacht „Graf Reden“ mit der Mauerverschalung mit einer Hebemaschine in Betrieb gesetzt. Um diese Schacht entstand mit der Zeit das neue Zentrum des Bergwerks „Hoym“ – mit Warteraum, Schmiede, Lagerräumen, Büro und Wohnhaus für Wächter. Ein Teil von diesel Gebäuden ist bis heute erhalten geblieben. Die zahlreichen flachen Schächte wurden nicht mehr gebaut und sie wurden, ähnlich wie die Schacht "Max" ("Maciej") zugeschüttet. In der Mitte der 20-er Jahren des 20. Jahrhunderts hat das Bergwerk „Hoym“ dem Standort des Sportvereins „Sokół" in Biertułtowy das Gebiet, das der Schacht anliegt, zugeteilt. Nach der Einebnung, Räumung und entsprechender Bewirtschaftung des Geländes durch die Mitglieder von „Sokół", die es unentgeltlich gemacht haben, entstand ein Sportplatz, der am 7. August 1927 zur Nutzung übergeben wurde.

Zur Zeit wird der Sportplatz, der an den früher aktiven Gymnastikverein „Sokół" und die Schacht „Max-Maciej“ erinnert, von einheimischen Kindern und Jugendlichen zum Fussballspielen genutzt.

Właściciele kopalń byli ludźmi bardzo majętnymi. Do takich należał Józef Heintze – mistrz murarski z miejscowości Dąb – obecnej dzielnicy Katowic, który w 1840 roku zgłosił władzom górniczym budowę własnej kopalni. Nazwał ją.

Budowa kopalni „Reden”, nazwanej imieniem Fridericha Wilhelma Redena – ówczesnego dyrektora śląskiego Wyższego Urzędu Górniczego, rozpoczęła się w 1840 roku. Pierwsze dwa szyby „Fund” (40.5m) i „Versuch” (Badawczy -19,8m) zgłębiono na terenie rozwidlenia między obecnymi ulicami Matejki i Hallera.

Do wydobycia przystąpiono w 1842 roku. Trudne warunki eksploatacyjne kop. „Reden” powodowały, że na przestrzeni 45 lat zmieniali się 5 razy jej właściciele. Kilka razy w tym czasie była unieruchomiona. Zatrudniała zaledwie około 30 pracowników.

Nowy rozdział w historii kopalni „Reden” rozpoczął się od roku 1887, kiedy kopalnię nabył dyrektor górniczy z Rybnika Gerard Mauve i powiatowy inspektor budowlany Moebis ze Strzelec Opolskich (Gross Strehlitz). Nowi właściciele wybudowali nowoczesny zakład górniczy, przy którym powstały murowane nadszybia, budynki maszyn wyciągowych, kotłownia, warsztat mechaniczny. Dalszych inwestycji modernizacyjnych dokonano po roku 1898, kiedy kopalnia przeszła całkowicie na własność hrabiego Hugo von Donnersmarck. Między innymi Szyb „Reden” otrzymał stalową wieżę, zainstalowano generator prądotwórczy. Największe wydobycie kopalnia osiągnęła w 1902 roku, zatrudniając około 300 pracowników, w tym 33 kobiety. Z końcem marca 1905 roku kopalnia wstrzymała wydobycie. W roku 1909 została nabyta przez Rybnickie Gwarectwo Węglowe i przyłączona do kop. „Emma” („Marcel”). Wielokrotnie pogłębiany szyb „Reden” miał wtedy głębokość 200m zaś „Szyb II” - 300m.

Szyby kopalni „Reden” zostały zasypane na początku lat 60-tych XX wieku. Obecnie znajduje się tu park, którego część centralną stanowi „Pomnik Ofiar Szybu Reden”.

Z DZIEJÓW KOPANI „REDEN”.

PARK IM. OFIAR SZYBU „REDEN” Z HISTORIE DOLU „REDEN“. PARK OBĚTÍ NA ŠACHTĚ „REDEN“ / A PAGE FROM THE "REDEN” MINE HISTORY „REDEN” SHAFT VICTIMS PARK / AUS DER GESCHICHTE DES BERGWERKES „REDEN” PARK NAMENS NAMENS DER OPFER DER SCHACHT „REDEN“

Majitelé dolů byli lidé velice zámožní. K takovým patřil i Józef Heintze – zednický mistr z obce Dąb – dnešní čtvrti Katowic, který v roce 1840 ohlásil důlnímu úřadu výstavbu vlastního dolu. Nazval jej „Reden“.

Výstavba dolu „Reden“, pojmenovaného po Friedrichu Wilhelmu Redenovi – tehdejším řediteli slezského Vyššího hornického úřadu, byla zahájena v roce 1840. První dvě šachty „Fund” (40,5m) a „Versuch” (průzkumná 19,8m) byly vyhloubeny v místě, kde se stýkají dnešní ulice Matejky a Hallera. S těžbou se začalo v roce 1842. Obtížné podmínky pro těžbu na dole „Reden“ způsobily, že se během 45 let 5 krát měnili jeho majitelé. Během této doby byl důl několikrát uveden mimo provoz. Zaměstnával necelých 30 pracovníků.

Novou historickou kapitolu začal důl „Reden“ psát roku 1887, kdy důl získal důlní ředitel z Rybniku Gerhard Mauve a okresní stavební inspektor Moebis ze Strzelců Opolských (Gross Strehlitz). Noví majitelé vybudovali moderní hornický podnik, ve kterém vznikly zděné těžní povaly, budovy pro výtahové stroje, kotelna, strojní dílna. Další investice do modernizace se uskutečnily po roce 1898, kdy se důl stal výhradně majetkem hraběte Huga von Donnersmarck. Mezi jiným získala šachta „Reden“ ocelovou věž a byl zde nainstalován generátor pro výrobu elektrického proudu. Nejvyšších těžebních výsledků dosáhl důl v roce 1902, kdy zaměstnával 300 pracovníků, z toho 33 žen. Na konci března roku 1905 byla těžba zastavena. V roce 1909 jej do majetku získala Rybnická uhelná společnost a byl sloučen s dolem „Emma” („Marcel”). Mnohokrát dále prohlubovaná šachta „Reden“ tehdy dosahovala hloubky 200m a „Šachta II“ – 300m. Šachty dolu „Reden“ byly zasypány na začátku 60-tých let 20. století. V současnosti se zde rozkládá park, jehož ústřední část tvoří „Pomník obětem šachty Reden“.

The mine owners were very wealthy people.

Joseph Heintze was one of them - master mason of the village Dąb - the current district of Katowice, who in 1840 reported to the mining authorities the building of his own mine. He named it.

Construction of the "Reden" mine, named after William Friderich Reden - then director of the Silesian Mining Authority, began in 1840. The first two shafts "Fund" (40.5m) and "Versuch" (Research -19.8 m) were sunk in the fork between the present ul. Matejki and ul. Hallera.

Excavation started in 1842. Difficult mining conditions of the "Reden" mine meant that over 45 years the owners changed 5 times. Mining was suspended on a number of occasions in that period. Just 30 workers were employed.

A new chapter in the history of the "Reden" mine started in 1887, when the mine was acquired by Rybnik mining director Gerard Mauve and a county building inspector Moebis from Strzelce Opolskie (Gross Strehlitz). The new owners built a modern mining facility with adjacent brick pithead buildings hoisting machinery, boiler room and a machine shop.

Further modernization investments were made after 1898, when Count Hugo von Donnersmarck assumed complete mine ownership.

Amongst others, the "Reden" Shaft was given a new tower, and a generator was installed. Mine production reached its peak in 1902 and employing about 300 workers, including 33 women. At the end of March 1905 mining was suspended. In 1909, it was acquired by Rybnickie Gwarectwo Węglowe and merged with the "Emma" ("Marcel") mine. The „Reden” shaft, numerously deepened was then 200m deep and "Shaft II" - 300m.

The mine shaft "Reden" was filled in the early 60's of the twentieth century. Now it is a park, with its central part being the "Monument to the Victims of the Reden Shaft".

Die Eigentümer des Bergwerkes waren sehr vermögend. Zu solchen Eigentümern gehörte Józef Heintze - der Mauermeister aus dem Ort Dąb- im heutigen Stadtteil von Katowice, der 1840 den Bergbaubehörden den Bau des eigenen Bauwerks gemeldet hat. Er hat es genannt.

Der Bau des Bergwerks „Reden”, das mit dem Namen von Fridrich Wilhelm Reden – dem damaligen Direktor der schlesischen Oberen Bergbaubehörde genannt wurde, begann 1840. Die ersten zwei Schächte „Fund” (40.5m) und „Versuch” (Erkundungsschacht -19,8m) wurden auf dem Gebiet der Verzweigung zwischen den heutigen Strassen Matejki und Hallera vertieft. Der Abbau wurde 1842 begonnen. Schwierige Abbaubedingungen des Bergwerks „Reden” führten dazu, dass sich seine Eigentümer im Laufe von 45 Jahren 5 mal geändert haben. Das Bergwerk wurde auch einige Male in der Zeit stillgelegt. Es hat lediglich ca. 30 Mitarbeiter beschäftigt.

Ein neues Kapitel in der Geschichte des Bergwerks "Reden" begann seit 1887, als der Bergbaudirektor aus Rybnik Gerard Mauve und Bauinspekteur Moebis aus Strzelce Opolskie (Gross Strehlitz) das Bergwerk erworben haben. Neue Besitzer haben ein modernes Bergwerk gebaut, bei dem neue Mauerhängebänke, Gebäude mit Hebemaschinen, Kesselraum und mechanische Werkstatt entstanden sind. Weitere Modernisierungsmaßnahmen wurden nach 1898 unternommen, als das Bergwerk ganzheitlich in den Besitz von Graf Hugo von Donnersmarck gegangen ist. Die Schacht „Reden” hat unter anderem einen Stahlturm bekommen und ein Generator wurde installiert. Den größten Abbau hat das Bauwerk 1902 erreicht, als es 300 Mitarbeiter, darunter 33 Frauen beschäftigt hat. Ende März 1905 wurde das Bauwerk stillgelegt. Die Knappschaft von Rybnik hat 1909 das Bergwerk erworben und dem Bergwerk „Emma” („Marcel”) angeschlossen. Die Schacht „Reden”, die mehrmals vertieft wurde, hatte damals die Tiefe 200 m und die „Schacht II” 300m.

Die Schächte des Bergwerkes „Reden” wurden Anfang der 60-er Jahren des 20. Jahrhunderts zugeschüttet. Zur Zeit befindet sich dort ein Park, dessen zentraler Teil "Denkmal der Opfer der Schacht Reden" war.

PLAC RADLIŃSKICH OLIMPIJCZYKÓW Z FONTANNĄ I POMNIKIEM MATKI Z DZIEĆMI NÁMĚSTÍ RADLINSKÝCH OLYMPIONIKŮ S NEDALEKOU KAŠNOU A POMNÍKEM MATKY S DĚTMI / RADLIN'S OLYMPIANS' SQUIRE WITH THE ADJACENT FOUNTAIN AND MOTHER AND CHILDREN MONUMENT / PLATZ DER RADLINER OLYMPIADETEILNEHMER MIT DEM ANLIEGENDEN BRUNNEN UND DENKMAL DER MUTTER MIT KINDERN

Obiekty te, położone w centrum Radlina, pełnią rolę rynku. Tu odbywają się imprezy plenerowe i uroczystości miejskie. Ciekawie wkomponowane akcenty zieleni i ławeczki, pozwalają wykorzystać te miejsca do celów rekreacyjno-wypoczynkowych. Szczególną atrakcję stanowi wybudowana w 2012 roku nowoczesna fontanna i przy niej niekonwencjonalny w formie pomnik matki z trójką dzieci. Ma się wrażenie, że cała czwórka idzie ku fontannie lub podziwia tryskające z podłoża, w zmiennych odstępach, kolorowe strumienie wody, tworzące zarys serca – element herbu radlina. To jedno z najbardziej urokliwych w Radlinie miejsc, jest licznie odwiedzane przez mieszkańców i przybyłych gości. W zmiankowanym wyżej Miejskim Ośrodku Sportu i Rekreacji, popularnie zwanym „Domem Sportu”, znajduje się galeria portretów 20 radlińskich olimpijczyków, których upamiętnia również nazwa „Plac Radlińskich Olimpijczyków” nazwany tak Uchwałą Rady Miejskiej w Radlinie z dn. 23.03.2007r.

Tyto objekty, lokalizované v centru Radlina, plní roli náměstí. Zde se konají akce pod širým nebem a městské slavnosti. Zajímavým způsobem vkomponované prvky městské zeleně a lavičky umožňují využívat tato místa k odpočinku a rekreaci. Zvláště hodná pozoru tu je moderní kašna postavená v roce 2012 a vedle ní co do formy nekonvenční pomník matky se třemi dětmi. Vyvolává dojem, jakoby celá čtveřice šla ke kašně či se zájmem pozorovala barevné pramínky vody tryskající z země v měnících se časových intervalech a vytvářející obrys srdce – prvek městského znaku Radlina. Jde o jedno z nejvíce okouzlujících míst v Radlině, často navštěvované obyvateli a přijíždějícími návštěvníky. Ve výše zmiňovaném Městském sportovně-rekreačním středisku, mezi lidmi známém jako „Dům sportu“, se nachází galerie portrétů 20 radlinských olympioniků, jež připomíná také název „Náměstí Radlinských olympioniků“, schválený usnesením městské rady ze dne 23.3.2007.

These structures located in the centre of Radlin, fulfil the role of a town square. Outdoor events and municipal ceremonies take place here.

Interestingly integrated accents of greenery and benches allow you to use these for the purpose recreation and rest. A modern fountain and an unconventional monument of a mother of three children built in 2012 are a special attraction. It seems that the four of them are walking to the fountain or admiring colourful streams of water gushing from the ground in varying intervals, forming a heart outline - Radlin crest element.

This is one of the most enchanting places in Radlin, it is often visited by residents and visitors. In the Municipal Sports and Recreation Centre, popularly known as the "House of Sport" mentioned above, there is a gallery of portraits of 20 Radlin Olympians, who are also commemorated by the name "Radlin Olympians Square" named pursuant to the Resolution of the Town Council of Radlin of 23.03.2007.

Diese im Zentrum von Radlin liegenden Objekte haben die Rolle des Marktes. Hier finden Freilichtveranstaltungen und Stadtfeste statt.

Dank den schön eingebauten Grünflächen und Bänken können diese Plätze für Erholung und Freizeitaktivitäten genutzt werden. Eine besondere Attraktion stellen der 2012 gebaute moderne Brunnen und daneben das in der Form unkonventionelle Denkmal der Mutter mit drei Kindern dar. Man hat en Eindruck, dass alle vier zum Brunnen gehen und die aus dem Boden in abwechselnden Intervallen spritzenden bunten Wasserströme bewundern, die eine Herzensform - ein Element des Staatswappens von Radlin, bilden. Das ist ein der schönsten Plätze in Radlin und wird durch Bewohner und kommende Gäste zahlreich besucht. In dem bereits erwähnten Städtischen Zentrum für Sport und Erholung, das gewöhnlich "Sporthaus“ genannt wird, befindet sich die Galerie von Portraits von 20 Radliner Olympiadeteilnehmer, die auch mit dem Namen "Platz der Radliner Olympiadeteilnehmer" verewigt wurden, der durch den Beschluss des Stadtrates vom 23.03.2007 so genannt wurde.

Nechal jej postavit v roce 1979 důl „Marcel“.

V rámci modernizace objektu zde byly díky Městskému úřadu nainstalovány solární panely pro posílení ohřevu vody v bazénu a uzavřený tobogán u velkého bazénu. Mezi mnoha zařízeními, kterými Dům sportu disponuje, je potřeba zmínit tyto: - multifunkční sportovní hala s hledištěm pro 290 diváků, - plavecký bazén o rozměrech 25 x 12,5m, - malý bazén s hydromasážním zařízením, - malá tělocvična o rozměrech 11,5 x 18m, - posilovna, sauna, výřivka.

Tato zařízení jsou určena pro veřejnost.

Využívají je ovšem i městské školky, školy a sportovní kluby.

MIEJSKI OŚRODEK SPORTU I REKREACJI

(ul. Korfantego 17, tel. + 48 32 4568017), www.mosir.eu DŮM SPORTU MĚSTSKÉHO SPORTOVNĚ-REKREAČNÍHO STŘEDISKA / HOUSE OF SPORT OF THE MUNICIPAL SPORTS AND RECREATION CENTRE / SPORTHAUS DES STÄDTISCHEN ZENTRUMS FÜR SPORT UND ERHOLUNG Został wybudowany w 1979 roku przez kopalnię „Marcel”. W ramach modernizacji obiektu, staraniem Urzędu Miasta zainstalowano w 2005 roku solary do wspomagania ogrzewania wody basenowej i zjeżdżalnię rurową przy dużym basenie. Spośród wielu urządzeń jakimi dysponuje Dom Sportu na uwagę zasługują: - wielofunkcyjna hala sportowa z widownią na 290 osób, - basen kąpielowy o wymiarach 25 x 12,5m, - mały basen z urządzeniami do hydromasażu, - mała sala sportowa o wymiarach 11,5 x 18m, - siłownia, sauna, jaccuzi.

Urządzenia te są ogólnodostępne. Korzystają z nich również miejscowe przedszkola, szkoły i kluby sportowe.

Was built in 1979 by the „Marcel” mine. As part of the modernization of the object, thanks to the efforts of the Town Authorities in 2005, solar panels for central heating of swimming pool water were installed and a slide tube for the large swimming pool. From amongst the many facilities of the House of Sport the following are worthy of note: - a multifunctional sports hall with an stands for 290 people, - a 25 x 12.5m swimming pool, - a small pool with hydromassages.

- a small 11.5 x 18m sports hall, - fitness room, sauna, jacuzzi.

These are general access facilities. Local preschools, schools and sports clubs also use them.

Das Sporthaus wurde 1979 durch das Bergwerk „Marcel” gebaut. Im Rahmen der Modernisierung des Objektes und dank den Bemühungen der Stadtverwaltung wurden 2005 Solarkollektoren zur Unterstützung der Erwärmung des Wassers im Schwimmbad und eine Rohrrutsche am großen Schwimmbecken. Von allen Räumen, über die das Sporthaus verfügt, sind folgende bemerkenswert: - multifunktionelle Sporthalle mit Zuschauerraum für 290 Personen - Badeschwimmbecken mit den Maßen 25 x 12,5m - Kleiner Becken mit Geräten für Hydromassage, - kleine Sporthalle mit Maßen 11,5 x 18m - Kraftraum, Sauna, Jaccuzi Die Räume sind allgemein zugänglich. Auch die heimischen Kindergärten, Schulen und Sportvereine nutzen sie.

Wielofunkcyjne boisko sportowe typu „Orlik” oraz boisko do piłki nożnej zlokalizowane są w dzielnicy „Marcel”, bezpośrednio przy osiedlu - kolonii „Emma”. Kompleks boisk sportowych, oddany do użytku w roku 2013, jest współfinansowany przez Ministerstwo Sportu i Turystyki oraz Urząd Marszałkowski Województwa Śląskiego. Wartość inwestycji wyniosła przeszło 1,5 miliona złotych.

Oba obiekty mają sztuczną nawierzchnię, są ogrodzone. Obiekt jest wyposażony w sanitariaty, szatnie i umywalnie. Na miejscu można bezpłatnie wypożyczyć piłki. Z obiektów korzysta licznie młodzież i dorośli. Tutaj na rozegranie meczy w piłkę nożną umawiają się również amatorskie drużyny górników, reprezentujące poszczególne oddziały kopalni. Obiekt jest zarządzany przez Miejski Ośrodek Sportu i Rekreacji. W przyszłości w bezpośrednim sąsiedztwie boisk przewiduje się budowę skate-parku.

KOMPLEKS BOISK SPORTOWYCH „ORLIK 2012” W „SZLUCHCIE” PRZY ULICY MIELĘCKIEGO KOMPLEX SPORTOVNÍCH HŘIŠŤ „ORLÍK 2012“ V „ŠLUCHTĚ“ NA ULICI MIELECKÉHO / „ORLIK 2012” PLAYING FIELDS COMPLEX IN „SZLUCHCIE” BY MIELĘCKEIGO STREET / KOMPLEX VON SPORTPLÄTZEN „ORLIK 2012“ IN DER „SCHLUCHT“ AN MIELĘCKIEGO STRASSE

Multifunkční sportovní hřiště typu „Orlík“ a fotbalové hřiště se nacházejí v městské části „Marcel“, přímo u sídliště – kolonie „Emma“.

Komplex sportovních hřišť, uvedený do provozu v roce 2013, je spolufinancován Ministerstvem sportu a turistiky a Úřadem maršálka (obdoba hejtmana, pozn.překl.) Slezského vojvodství.

Hodnota investice dosáhla něco přes 1,5 miliónu zlotých. Oba objekty mají umělý povrch a jsou oploceny. Objekty jsou vybaveny sanitárním zařízením, šatnami a koupelnami. Na místě si lze bezplatně vypůjčit balóny. Objekty hojně využívá mládež i dospělí. Na fotbalová utkání se tu domlouvají rovněž amatérská družstva horníků, reprezentující jednotlivá oddělení dolu. Objekt je spravován Městským sportovně-rekreačním střediskem. Do budoucna se počítá s výstavbou skate-parku v bezprostředním sousedství hřišť.

A multi-purpose "Orlik" TYPE sports field and a football field are located in the district of "Marcel", directly by the "Emma" estate. The sports fields complex, inaugurated in 2013, is co-financed by the Ministry of Sport and Tourism and Silesian Voivodeship Marshal's Office. The investment value amounted to PLN 1.5m. The units have artificial surfaces and are fenced. There are sanitary facilities, changing rooms and wash-rooms. Balls may be hired free of charge. Mostly teenagers and adults use the units. Here amateur teams of miners representing particular departments of the mine arrange to play football matches. The unit is managed by the Municipal Centre for Sports and Recreation.

A skate park will be build in the vicinity.

Der multifunktionale Sportplatz und der Fussballplatz befinden sich im Stadtteil „Marcel“, unmittelbar am Stadtteil - der Kolonie "Emma". Der Komplex von Sportplätzen, der 2013 zur Nutzung abgegeben wurde, ist durch das Ministerium für Sport und Tourismus und Marschallamt der Woiwodschaft Schlesien mitfinanziert. Der Investitionswert belief sich auf über 1,5 Millionen Zloty. Beide Objekte haben die künstliche Oberfläche und sind umzäunt.

Das Objekt ist mit Sanitäranlagen, Umkleideräumen und Waschräumen ausgestattet.

Man kann vor Ort Bälle leihen. Objekte werden zahlreich durch Jugendliche und Erwachsene besucht. Auch die Amateur-Fussballmannschaften der Bergleute, die einzelne Abteilungen des Bergwerks vertreten, treffen sich hier zu Fussballspielen. Das Objekt wird durch das Städtische Zentrum für Sport und Erholung verwaltet. Es wird geplant, künftig in der unmittelbaren Nachbarschaft der Fussballplätze ein Skate-Park zu bauen.

Położony w dzielnicy Obszary, nazywany „Królewiokiem” las, od dawna pełnił rolę miejsca rekreacyjnego dla mieszkańców Radlina. Faliście ukształtowany teren i wspaniała roślinność zachęcała do spacerów po leśnych dróżkach. Po II wojnie światowej utworzono tu park miejski. Lasy Państwowe wytyczyły ścieżkę edukacyjną. Ustawione tablice informują o znaczeniu lasu oraz występujących w parku roślinach i zwierzętach.

Wiele osób korzysta ze ścieżek rowerowych, zaś na leśnych dróżkach pojawiają się coraz częściej uprawiający nordic walking. Od 2011 roku największą atrakcją stał się zainstalowany wśród potężnych drzew park linowy. Na trasie „Maluch” ćwiczą odwagę dzieci począwszy już od 3 roku życia, przyprowadzane licznie przez swoich rodziców. Potrzebująca dużego zastrzyku adrenaliny młodzież i dorośli korzystają z zawieszonych na wysokości do 14 metrów drabinek, „mostków”, „kładek”, „gondoli” i innych przeszkód. Najbardziej ekstremalną atrakcją jest tzw. „Power Fun” - skok z platformy zawieszonej na wysokości 14m.

Teren parku linowego jest ogólnodostępny, natomiast należność za korzystanie z poszczególnych atrakcji należy uiścić u instruktora, który odpowiada za bezpieczeństwo ćwiczącego. Parking dla korzystających z parku linowego znajduje się przy ul. Wiosny Ludów.

PARK LEŚNY IM. POWSTAŃCÓW ŚLĄSKICH Z ATRAKCJAMI PARKU LINOWEGO LESOPARK SLEZSKÝCH POVSTALCŮ S ATRAKCEMI LANOVÉHO CENTRA / SILESIAN INSURGENTS FOREST PARK WITH A ROPES COURSE / WALDPARK NAMENS DER SCHLESISCHEN AUFSTÄNDISCHEN MIT ATTRAKTIONEN DES SEILPARKS

Les, který se rozkládá v městské části Obszary a kterému se říká „Królewiok“ [krulevjok], plnil už od dávných dob úlohu místa rekreace pro obyvatele Radlina. Zvlněný terén a nádherná flóra lákaly k pěším procházkám po lesních stezkách. Po 2. světové válce tu byl vytvořen městský park. Státní lesy zde vyznačily naučnou stezku. Nainstalované informační tabule vysvětlují význam lesa a popisují rostliny a zvířata, které se v parku vyskytují.

Mnoho lidí využívá místní cyklostezky a na lesních stezkách lze čím dál častěji potkat osoby provozující nordic walking. Od roku 2011 se stalo největší atrakcí lanové centrum zavěšené mezi mohutnými stromy. Na trase „Maluch“ (čes. prcek, škvrně – pozn. překl.) testují svou odvahu děti počínaje od těch tříletých, přiváděné v hojné míře svými rodiči. U mládeže a dospělých s potřebou velké dávky adrenalinu se těší oblibě ve výšce 14 metrů instalované lanové žebříky, „můstky“, „lávky“, „gondoly“ a jiné překážky. Zřejmě nejextrémnější atrakcí centra je tzv. „Power Fun“ – skok z plošiny pověšené ve výšce 14m. Areál lanového centra je přístupný pro veřejnost, ovšem příslušnou částku za návštěvu jednotlivých atrakcí je třeba uhradit u instruktora, který odpovídá za bezpečnost návštěvníka. Parkoviště pro hosty lanového centra se nalézá při ulici Wiosny Ludów.

Located in the Obszary district, known as "Royal" the forest has been a place for recreation for Radlin residents for a long time. The hilly ground and wonderful plant life is enticing to walks along forest paths. After WWII a municipal park was set up here. The National Forestry set out an educational trail. The boards along the path inform on the significance of the park plants and animals.

Many people use bicycle paths and Nordic walkers are seen on the paths ever more often.

Since 2011 the ropes course set up amongst the massive trees became the largest attraction.

The "Maluch" course trains courage in children as young as 3 who come here with their parents.

Teenagers and adults looking for a large adrenaline shot use the suspended ladders, bridges, planks, gondolas and other obstacles suspended 14m above the ground. The most extreme attraction is the so called „Power Fun”- a jump from a platform suspended at a height of 14m.

The area of the ropes course is open to all, and the fee for its use should be paid to an instructor who is responsible for safety of its users.

Parking for those using the ropes access is located by ul. Wiosny Ludów.

Der Wald, der im Stadtteil Obszary liegt und „Królewiok” genannt wird, hatte seit langem die Rolle der Erholungsstätte für die Bewohner von Radlin. Das wellenartig geformte Gelände und prachtvolle Pflanzenwelt ermutigt zu Spaziergängen durch Waldwege. Nach dem zweiten Weltkrieg ist hier Stadtpark entstanden. Das Unternehmen Staatliche Wälder hat hier die Bildungsroute markiert. Die gestellten Schilder informieren über die Bedeutung des Waldes und über die im Park auftretenden Pflanzen und Tiere.

Viele Menschen nutzen die Fahrradwege und auf den Waldwegen trifft man immer häufiger Menschen, die nordic walking machen. Seit 2011 wurde der unter den riesigen Bäumen installierte Seilpark zur größten Attraktion.

Auf der Wanderroute „Knirps” prüfen Ihren Mut Kinder ab dem dritten Lebensjahr, die von den Eltern zahlreich gebracht werden. Jugendliche und Erwachsene, die nach besonderen Erlebnissen suchen, nutzen die bis zur Höhe von 14 m gehängte Leiter, "Brücken", "Stege", "Gondeln" und andere Hindernisse nutzen. Die meist extreme Attraktion ist das sogenannte „Power Fun” – Sprung aus einer Plattform, die auf der Höhe von 14m aufgehängt ist. Das Gebiet des Seilparks ist allgemein zugänglich, aber man muss für die Nutzung von einzelnen Attraktionen bei dem Trainer, der für die Sicherheit der Besucher verantwortlich ist, bezahlen. Der Parkplatz für di Besucher des Seilparks befindet sich an der Straße Wiosny Ludów.

SIŁOWNIE NA WOLNYM POWIETRZU POSILOVNY POD ŠIRÝM NEBEM / OPEN AIR GYMS / KRAFTRÄUME IM FREIEN

Na terenie Parku Leśnego znajduje się Szkoła Podstawowa nr 4 w Radlinie. W jej otoczeniu urządzono nowoczesną „Siłownię na wolnym powietrzu”. Z obiektu mogą korzystać wszyscy powyżej 10 roku życia.

Dzieci w wieku 10-14 lat powinny ćwiczyć pod opieką rodziców lub opiekunów. Stosując się do instrukcji i rysunków zamieszczonych na urządzeniach treningowych, można wzmacniać wybrane partie mięśni. W pozostałych częściach Radlina zainstalowano 4 podobne siłownie. Zostały one usytuowane na terenie największych radlińskich osiedli: -Osiedle Domków Jednorodzinnych w dzielnicy Głożyny (ul. Jaśminowa), -Osiedle im. St. Mikołajczyka w dzielnicy Obszary, -Osiedle przy ul. P. Findera w dzielnicy Biertułtowy, -Osiedle przy ul. H. Sienkiewicza w dzielnicy Biertułtowy.

Zdjęcie: jedna z siłowni na wolnym powietrzu.

V areálu lesoparku stojí Základní škola č. 4 v Radlině. V jejím okolí byla postavena moderní „Posilovna pod širým nebem“. Objekt může využívat každý starší 10 let. Děti ve věku 10-14 let mohou cvičit pod dohledem rodičů nebo dozoru. Podle návodů a obrázků umístěných na tréninkových zařízeních lze posilovat dané svalové partie. Ve zbývajících částech Radlina byly nainstalovány 4 obdobné posilovny, které se nalézají v lokalitách největších radlinských sídlišť: -Sídliště jednorodinných domků v městské části Głożyny (ul. Jaśminowa), - Sídliště St. Mikolajczyka v městské části Obszary, - Sídliště na ul. P. Findera v městské části Biertultowy, - Sídliště na ul. H. Sienkiewicze v městské části Biertultowy.

Fotografie: jedna z posiloven pod širým nebem.

The Radlin Primary School No. 4 is located within the Forest Park. In its vicinity a modern "Open air gym" was set up. The unit is available to all above 10 years old. Children between 10 and 14 years old should exercise supervised by parents or guardians. Following the instructions and diagrams on the equipment one can improve the strength of chosen muscle groups. Four similar gyms have been set up in other parts of Radlin. They are located on the largest Radlin estates: -Osiedle Domków Jednorodzinnych in Głożyna district (Jaśminowa Street), -Osiedle im. St. Mikołajczyka in Obszary district, -Osiedle by P. Findera Street in Biertułtowy district, -Osiedle by H. Sienkiewicza Street in Biertułtowy district.

Auf dem Gebiet des Waldparkes befindet sich die Grundschule Nr. 4 in Radlin. In ihrer Umgebung wurde ein moderner „Kraftraum im Freien“ eingerichtet. Das Objekt können alle Besucher ab dem 10. Lebensjahr nutzen. Kinder im Alter 10-14 sollten unter der Obhut der Eltern oder Betreuer trainieren. Wenn man die Anleitungen und Zeichnungen, die auf den Trainingsgeräten angebracht sind, befolgt, kann man einzelne Muskelpartien stärken. In anderen Teilen von Radlin wurden 4 ähnliche Krafträume eingerichtet. Sie wurden auf dem Gebiet der größten Radliner Stadtteile eingerichtet: - Einfamilienhäuser-Siedlung im Stadtteil Głożyny Jaśminowa Strasse), -St. Mikołajczyk-Wohnviertel im Stadtteil Obszary, -Wohnviertel an der P. Finder Strasse im Stadtteil Biertułtowy, -Wohnviertel an der H. Sienkiewicza Strasse im Stadtteil Biertułtowy,

MOHELNICE KONTAKTY / KONTAKTY / CONTACT / KONTAKTE

RADLIN KONTAKTY / KONTAKTY / CONTACT / KONTAKTE

Turystyczne centrum informacyjne / Turistické informacní centrum / Tourist Information Points / Touristeninformation Lazebnická 2, 789 85 Mohelnice T: 583 430 915 karabcova@mksdk.cz

Punkt Informacji Turystycznej / Turistické informacní centrum / Tourist Information Points / Touristeninformation 44-310 Radlin, ul. Rymera 15 T: + 48 32 4590241 radlin@silesia.travel

Muzeum Mohelnickie / Muzeum Mohelnice / Museum Of Mohelnice / Museum Mohelnice Kostelní náměstí 3, 789 85 Mohelnice T: 583 363 070 vmsumperk@muzeum-sumperk.cz

Urzad Miasta Radlin / Mestský úrad Radlin / Radlin Town Hall / Stadtverwaltung Radlin 44-310 Radlin, ul. Rymera 15 T: + 48 32 4590200 info@radlin.pl

Urząd miasta Mohelnice / Mestský úrad v Mohelnice / City Hall Of Mohelnice / Stadthalle in Mohelnice U Brány 2, 789 85 Mohelnice T: 583 452 111 mesto@mohelnice.cz

Radlin Wodzisław Śląski

Mohelnice

1

Radlin - Mohelnice 170 km 1 godz. 54 minuty

Ostrava Bilovec Fulnek

Litovel

1

E442

Olomouc Velky Týnec Lipnik nad Hranice Bečvou

A1 Jastrzębie Zdrój Bohumin

Studenka