NERUDOVÁ: KAŽDÁ KRIZE JE VÝZVA

Koronavirová krize prověřila fungování nejen českých univerzit. MENDELU byla první školou v České republice, která přešla na distanční výuku. O tom, jak se s nepředvídatelnou bezprecedentní situací vypořádala, jsme si povídali s rektorkou Danuší Nerudovou. „Každá krize nás může něco naučit, každá krize je výzva a můžeme si z ní odnést něco pozitivního,“ říká v rozhovoru rektorka. To hlavní, co si z krize sama odnesla, je podle ní nadšení z přístupu studentů i zaměstnanců MENDELU.

TEXT: Filip Vrána FOTO: AVC

Mendelova univerzita jako první z českých univerzit přešla na distanční výuku. Co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Potřeba adaptovat se na novou situaci byla velmi rychlá a nečekaná. Preventivní opatření, která jsme hned po prvních oznámených případech koronaviru v České republice udělali, byla zodpovědná vůči studentům, zaměstnancům i celé společnosti. Máme zhruba deset procent zaměstnanců ve věku nad 60 let. Celá řada z nich trpí chronickými chorobami, jako jsou třeba diabetes nebo kardiovaskulární onemocnění. Stále si myslím, že přejít na distanční výuku bylo nejlepší možné řešení, které jsme v danou chvíli mohli udělat. Rozhodovali jsme navíc v den, kdy dva ze tří nakažených v České republice byli student a akademik. Vedení řady dalších univerzit náš krok brzy následovalo.

Přejít ze dne na den na distanční výuku je v podstatě bezprecedentní změna. Jak ji s odstupem času hodnotíte?

Byla to samozřejmě velká změna a distanční výuka prezenční nikdy nenahradí. Praxe, laboratorní testy prostě na dálku udělat nejdou. Všichni jsme si museli zvyknout na řadu novinek. Současné informační technologie nám však dovolují zajistit kvalitní výuku i na dálku. Myslím si, že pro studenty to nebyl až tak velký zásah jako pro pedagogy. Někteří se na „stará kolena“ naučili streamovat, točit videa a podobně. Pro studenty v posledních ročnících jsme zajistili informační zdroje a provoz knihovny v nouzovém režimu, aby mohli dokončit svoje závěrečné práce.

Velkým tématem koronavirové krize byla a je také solidarita a pomoc. Jakou vizitku si podle Vás v tomto smyslu vysloužili lidé na MENDELU?

S velkou hrdostí jsem sledovala, jak jsme se napříč celou univerzitou bez váhání zapojili do vývoje, výroby a distribuce ochranných pomůcek všude tam, kde to bylo potřeba. Důležitá byla rychlost. Napříč fakultami se rozjel 3D tisk ochranných štítů, výroba a distribuce desinfekce. Zapojili jsme se do výroby a vývoje nových materiálů a výrobků – nového bioaktivního biodegrabilního nanomateriálu a vývoje robotické výrobní linky na výrobu roušek. Také mě velmi těší, že se naši akademici zapojili a stále zapojují do výzkumu společenských dopadů pandemie a nabízeli bezplatnou psychologickou pomoc.

Co konkrétně jste dělala Vy sama? Mám teď na mysli práci, která bezprostředně nesouvisí s rektorskou funkcí.

I já jsem se samozřejmě snažila přispět svojí troškou do mlýna, ostatně stát stranou není můj styl. Zapojila jsem se do práce Ekonomického týmu Ústředního krizového štábu při tvorbě opatření na obnovu ekonomiky České republiky. Spolu s dalšími ekonomy jsme založili ještě občanskou platformu KORONERV. V jejím rámci pracujeme na strategii Ekonomické obnovy ČR. Je to forma občanské angažovanosti, vznikla i podobně zaměřená právnická platforma. Krize, kterou virus přinesl, je jednou stránkou mince, tou druhou je v podstatě bezprecedentní zastavení ekonomiky a následky, které to s sebou ponese. Koronavirová krize se nějakým způsobem dotkla všech aspektů lidské činnosti, jak rychle se její dopady podaří odstranit v životě země, záleží hodně také na ekonomech. Vidím v tom i třetí roli univerzit – angažovat se ve veřejné sféře, což platí tím více v době, kdy se společnost dostala do krize, která v novodobé historii nemá obdoby.

Co byl pro Vás osobně asi nejkritičtější okamžik?

Když jsme přešli na distanční výuku, tak v podstatě nikdo nevěřil, že na naší univerzitě nemáme žádného nakaženého. Museli jsme vysvětlovat, že jde opravdu jen o preventivní krok. To, že jsme situaci zvládli, je určitě i dílem velkého štěstí. Univerzity jsou ze své podstaty otevřené instituce, kam proudí studenti a kantoři z celého světa. Ten potenciál na šíření nemoci je zde opravdu velký. Všem nám zatrnulo v okamžiku, kdy jsme se dozvěděli, že dvě studentky, které na naší univerzitě pobývaly v rámci Erasmu, byly po návratu do Francie pozitivně testovány na nový typ koronaviru. Bydlely v Brně na kolejích. Okamžitě jsme o tom informovali studenty, kteří bydleli ve stejném bloku, a hygieniky. Více než desítka spolubydlících byla testována a naštěstí všichni byli negativní. Jiné univerzity už takové štěstí neměly.

Lze si naopak z koronavirové krize odnést nějaká pozitiva?

V každé krizi se ukáže, kdo jaký je. Zda stojí stranou, nebo začne pomáhat a hledat řešení. Ta doba byla charakteristická především spoluprací a to mě velice potěšilo. Kooperací nejen mezi univerzitami, institucemi a fakultami, ale i odděleními a jednotlivci. To, že nikdo nečekal na výzvy a pokyny a všichni se automaticky zapojili, kde bylo potřeba. Každá krize nás může něco naučit, každá krize je výzva a něco pozitivního si z ní můžeme odnést. Já osobně jsem si odnesla nadšení z přístupu zaměstnanců i studentů MENDELU. Dnes vím, že díky solidaritě a vzájemné pomoci a spolupráci zvládneme i další výzvy. Těší mě, že jsme v této výzvě obstáli, že jsme silná univerzita a že krizový čas ukázal jednak nenahraditelnost a důležitou roli Mendelovy univerzity v Brně a všech našich součástí, jednak solidaritu a lidskou stránku naší komunity. Podle mého názoru se také projevila jednota mezi zaměstnanci a studenty.

A jaké poučení přinesla krize z pohledu ekonomky?

Ukazuje se, že ekonomická teorie neomezeného hospodářského růstu se už vyčerpala. Pořád sledujeme, jak se vyvíjí náš hrubý domácí produkt, ale to je špatný ukazatel ekonomického růstu. Nevypovídá nic o zadluženosti země ani o prostředí, ve kterém společnost žije. Věřím, že koronavirová krize je druhou šancí, kterou nám dává příroda. Je to příležitost zamyslet se, že bychom měli směřovat k jiné ekonomické teorii. A tou by měla být teorie udržitelného ekonomického růstu. To znamená, že bychom se neměli hnát za nekonečným ziskem, který nás dovedl například k tomu, že jsme svým drancováním přírody snížili kvalitu půdy nebo že jsme v honbě za levnou pracovní silou část výrobních kapacit přesunuli do Indie a Číny. Nemoc COVID19 časem zvládneme, zdravotníci vyvinou lék nebo vakcínu, ale sucho a nedostatek vody zůstane. A ten boj bude mnohem složitější, protože budeme muset změnit chování naší konzumní společnosti a přistupovat k přírodě jinak, navíc možná už teď je pozdě. Důležitost univerzit zaměřených naším směrem tedy podle mě ještě více poroste.

Změnily se nějak priority MENDELU? A dojde i k úpravě výuky?

Doba koronavirová nás hodně naučila. Online vzdělávání budeme určitě dál rozvíjet, v menších skupinkách tato forma dokonce vytváří prostor pro bližší kontakt mezi pedagogem a studentem. Klade však vysoké nároky na pedagogy, proto tuto formu musíme profesionalizovat a různými nástroji našim vyučujícím pomoct. Koronavirová krize pedagogy hodila do digitálních vod, ale není možné jen si stoupnout před monitor a přednášet. Digitální přednášky musí být atraktivní, jinak by je studenti nesledovali. Dovedu si představit, že část výuky může být v budoucnu distanční. Například nově otevíraný studijní program Administrace IS/ ICT bude zkušebně přednášky pro studenty prezenční formy současně dávat k dispozici online přenosem studentům kombinované formy. Rozvíjet budeme elektronickou podporu přednášek i například meetingů studentů. Většina našich oborů je však technicky zaměřená, některé jsou pak zaměřené umělecky, a jak praktická výuka, tak experimenty budou i nadále jejich součástí. Porozumět lesnictví, zahradnictví nebo zemědělství jen při pohledu do počítače samozřejmě možné nikdy nebude. Získané zkušenosti ovšem určitě využijeme pro lepší podporu kombinované formy studia a budeme připravovat některé kurzy k realizaci online.