Jirikov_historicky

Jiříkov v zajetí moderních dopravních prostředků na humoristické koláži z počátku 20. století (sbírka Petra Wittgrubera)

92

JAN NĚMEC

Jiříkovští a Filipovští za řídítky a volantem

J

iříkov patřil počátkem 20. století mezi významná průmyslová centra, kde se svítilo elektřinou a jehož obyvatelstvo se živě zajímalo o výdobytky soudobé vědy a techniky. Místní tělovýchovný spolek (Turnverein) organizoval přednášky varnsdorfského technického nadšence Fridolina Pietsche o působení rentgenových paprsků, novinkách mezi elektrickými přístroji atp., mnoho technických a technologických inovací bylo pořízeno či okoukáno v sousedním Ebersbachu. Nepřekvapí proto, že sem poměrně záhy pronikly prostředky individuální dopravy nezávislé na jízdních řádech vlaků – kola, později i motocykly a automobily.

Od počátku osmdesátých let 19. století začali Šluknovsko křižovat první velocipedisté na vysokých kolech a od let devadesátých se začali sdružovat ve spolcích. Drahá kola postupem doby zlevňovala, vysoká kola oblíbená výrobci zubních protéz nahradila nízká a bezpečná, která ve Varnsdorfu, Rumburku i jinde prodávala a opravovala řada obchodníků rekrutujících se ponejvíce z řad cyklistických borců. V Jiříkově to byl Josef Haase nabízející drážďanská kola „Germania“ a „Schladitz“, jakož i Franz Adolf

Jeden z mnoha jiříkovských cyklistů na fotografii z roku 1914

Kny, zástupce továren na bicykly značky „Blitz“ v Budyšíně a Vilémově. Ve Filipově prodával Josef Holub kola s hunským válečníkem Atillou na štítku vyráběná v Drážďanech a Teplicích.

Jiříkovský cyklistický klub „Blitz“ (Blesk) vznikl teprve roku 1899 v Loučném. Jeho první větší akcí byl cyklistický závod na planině při silnici do Šluknova 19. srpna 1900, jehož se 93

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

Za československým celníkem třímajícím řídítka motocyklu Bekamo sedí půvabná Josefina Diessnerová, dcera hostinského z restaurace „Butteraugust“

Příjezd teplického fotografa K. A. Richtera v automobilu Benz způsoboval na počátku 20. století sběh lidu a nejinak tomu bylo v Jiříkově. To právě fotograf potřeboval a dařilo se mu tak vytvářet krásné „živé“ fotografie (sbírka Hany Malé)

zúčastnilo i několik dam. Klání „s pěknými výkony“ předcházel průvod členstva s ozdobenými koly, v jehož čele vyhrávala kapela.

Pěkné výkony ovšem nepředváděli jiříkovští cyklisté jen na závodišti, ale i v obci, což vedlo k mnoha zraněním a konšelé byli tudíž nuceni vydat v červnu 1900 první dopravní řád trestající rychlou jízdu na bicyklu a v automobilu, jichž už několik Jiříkovem projelo.

Dopisovatel novin „Rumburger Zeitung“ si ve stejném roce stěžoval na zběsilou jízdu mladých dělníků, kteří úderem šesté hodiny ranní startují na svých kolech do saských továren a v šest večer se vrací. „Vstoupíte-li v tento čas 94

na Filipovskou ulici“, varuje novinář, „dávejte si všichni velký pozor!“ Dělnictva na kolech utěšeně přibývalo.

Roku 1908 došlo k založení spolku „Arbeiter Radfahrerverein ‚Vorwärts‘ für Filippsdorf und Umgebung“ (Dělnický cyklistický spolek ‚Vpřed‘ pro Filipov a okolí), který svému členstvu vedle rozličných sportovních aktivit nabízel i hmotné zajištění v případě nemoci.

Jeho prvním předsedou se stal Ludwig Slansky. Když se dělníci zmocnili kola, sejmuli z něj pomyslnou nálepku hračky pro bohaté. Ta byla naopak lepena na první motocykly a samozřejmě auta.

Již v září 1903 brázdily silnice v obvodu šluknovského hejtmanství tři automobily a jeden motocykl – majitele nám však bohužel tehdejší okresní hejtman Barvitius ve svých aktech neuvedl, protože nemusel. Soupis prvních motoristů na Šluknovsku vyhotovily místní úřady až v souvislosti s přidělováním registračních značek v roce 1906. Víme tak, že prvními motoristy v Jiříkově byli majitelé motocyklů Johann Kade z Loučného (Laurin & Klement, typ B), lékař MUDr. Alfred Herzig (Phänomen), spolumajitel továrny na piana August Förster (Phänomen), výrobce hudebních automatů Franz Simch (Rösler & Jauernig) a účetní Johann Lorenz (Laurin & Klement, typ BZ).

Slibný rozvoj místního motorismu přerušila první světová válka. Ještě před sarajevským atentátem ale v Rumburku vznikl Autoklub pro německé Čechy (Deutschböhmischer Automobil-Club) sdružující motoristy ze Šluknovska, Děčínska a Českolipska. U jeho

JIŘÍKOVŠTÍ A FILIPOVŠTÍ ZA ŘÍDÍTKY A VOLANTEM

Johann Herbrich u motocyklu K.S.B.

kolébky stál i majitel továrny na obuv a nadšený motorista Johann Rudolf Holfeld z Jiříkova.

Klub po vzniku Československa změnil název na Severočeský svaz automobilistů (Nordböhmischer Kraftfahrerbund), který m. j. pořádal ve své době populární automobilové závody do vrchu Schöber (Stožec, lidově Šébr).

V roce 1924 svaz evidoval pouhých 6 členů z Jiříkova, zatímco v roce 1930 to již bylo 28 členů z Jiříkova a 6 z Filipova. Svaz sdružoval zejména majitele automobilů.

Ve dvacátých letech 20. století, respektive jejich druhé polovině, začalo motoristů strmě přibývat. Okresní úřad ve Šluknově evidoval v květnu 1927 ve svém obvodu již 116 osobních a 41 nákladních aut a 196 motocyklů. Jiříkovští nadále ctili značku Laurin & Klement – mladoboleslavské vozy vlastnili například továrníci Hans a Bruno Holfeldovi, spolumajitel pianky August Förster či choť majitele podniku na výrobu parních strojů Gertrude Kunerová.

Vedle obvyklých značek motorových kol se v Jiříkově objevily i rarity – obchodník smíšeným zbožím Wenzel Waldert si v roce 1925 pořídil bílý motocykl Mars A 20 vybavený dvouválcovým boxerem Maybach, několik místních

Jiříkovští u motocyklu Indian se sidecarem. Podle zahloubaného pátera jde nejspíše o fotografii ze křtin

motocyklistů přísahalo na Liebischovy Čechie či Ruppeho Bekama.

Zmíněný Wenzel Waldert nabízel v době všeobecného zájmu o motocykly zmíněné stroje Mars (později přejmenované na M.A.), či německé motorky U. T. a K.S.B. Na počátku třicátých let 20. století si v Loučném otevřel dílnu na opravu kol, motocyklů a šicích strojů Johann Herbrich, firmy Rothe & Co. a od roku 1937 Alfred Olbrich & Co. provozovaly v Jiříkově autoservisy. Posledně jmenovaná sídlila v čp. 839 a vedle autosprávkárny vyráběla dokonce některé součástky – kulové čepy, pojízdné hevery atp. Před koloniálem Antona Richtera se nacházela i benzínová pumpa nabízející levnější kralupský benzín Sphinx,

čerpadlo provozovala v Jiříkově i pražská firma BZ (Bratři Zikmundové). Podnikavý Bernard Kümpfel provozoval moderně vybavenou a vyhledávanou vulkanizérskou dílnu. V roce 1933 čekalo v Jiříkově na zákazníky 14 taxíků, počet autodrožkářů se ale postupně snižoval.

Kapitolu ukončeme úsměvným příběhem, který v roce 1964 uveřejnil v krajanském časopisu „Unser Niederland“ Herrmann Böhm z Jiříkova. Vzpomínal tehdy na dobu svého mládí, kdy průjezd automobilu či motocyklu tou kterou aglomerací znamenal sběhnutí lidu: „MUDr. Wanke ze sousedního Ebersbachu vlastnil motorovou tříkolku Phänomen (Phänomobil vyráběný od roku 1905 v Žitavě, pozn. aut.) a každý čtvrtek s ní Jiříkovem dvakrát 95

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

Houslový virtuoz Váša Příhoda (uprostřed) a mnichovský klavírista Otto A. Graef (první zleva) vyráželi na koncertní turné s klavírem, který jim zdarma přepravovala jiříkovská piánovka Förster. S klavírem cestoval i vynikající firemní intonér Richard Porsche (zcela vpravo). Zbývající dva muži jsou řidiči mercedesek

96

JIŘÍKOVŠTÍ A FILIPOVŠTÍ ZA ŘÍDÍTKY A VOLANTEM

Kuriózní motocykl Mars obchodníka Wenzela Walderta na fotografii z roku 1925

Praga Piccolo před koloniálem Antona Richtera (čp. 695). Za vozem je vidět výdejní stojan benzínové pumpy rafinérie Vacuum Oil Company

projel. Již zdaleka prý bylo slyšet její charakteristické „tuf, tuf, tuf“ a vidět oblak kouře. „Tyto doprovodné jevy,“ vzpomíná Böhm, „signalizovaly příjezd Phänomobilu pana doktora, který v pozdním odpoledni směřoval z Jiříkova do Rumburka.

Když klesl zvířený prach a vítr rozfoukal kouř,“ pokračuje pamětník, „bylo možno spatřit poníka zapřaženého do lehké kolesky, na které trůnil lékárník Kupfer. Cíl obou byl všem jasnější než křišťál - vinárna Fridolina Fritscheho „Radniční sklep“ v Rumburku - vyhlášená restaurace, kam se ze široka daleka sjížděli jim podobní kumpáni. Tam panoval křik, zpěv a veselí až do pozdních nočních hodin. Jiříkov

na těchto nasávacích slavnostech reprezentoval Robert Baumann bydlící naproti chlapecké škole.

Jednoho krásného dne se však ze džbánu utrhlo příslovečné ucho. Po náročné konzumaci naložil Dr. Wanke před řečenou rumburskou restaurací do Phäna ještě jednoho čtveráka – nájemce jiříkovského hostince „Zum Stadtgericht“ a vydali se k domovu. Oba si již představovali odpočinek v peřinách, ale chyba lávky! Doslova.

V Jiříkově se pod střelnicí u domu barvíře Tielsche netrefil pan doktor na most a oba sebou plácli s lomozícím vehiklem do Jiříkovského potoka (Ritterbach). Nestalo se jim – jako všem opilcům – nic.

Motocykl Čechie-Böhmerland vlastnil například Johann Maaz z Filipova

Tato událost byla ovšem hozenou rukavicí pro našeho oblíbeného místního komika Hentschela přezdívaného Oweisler, který ji zrýmoval a dával k dobru na svatbách a zabíječkách.“ Báseň je pochopitelně v němčině a ještě ke všemu v místním nářečí, musíme si tudíž vystačit s jejím obsahem: „Jeden saský doktor přišel k velké škodě, když vez’ hostinského vykoupat se k vodě i se svým Phänem – raz dva tři – a to se přece nepatří! Vy se smějete, mně je to však fuk a lidem ostatním o tom ani muk: proč u potoka, kam vedla jejich trasa, vztyčili desku jejíž nápis hlásá: Koupání zakázáno!“

97

Oslava 1. Máje 1948. Alegorický průvod prochází Rumburskou ulicí (sbírka Hany Malé)

98

PETR KARLÍČEK

Stručný nástin vývoje po roce 1945 Ústup ze slávy patří k přirozenému chodu dějin stejně tak jako konjunktury.

K

dyž vstoupili příslušníci sedmatřicátého pěšího pluku polské armády na katastrální území dnešního Jiříkova, nevítala je tato československá obec nijak srdečně. Po cestě se nesetkali s jediným německým vojákem, poněvadž ti v noci z 8. na 9. květen vyklidili pozice a stáhli se hlouběji do vnitrozemí. Pusté ulice, omšelé tovární zdi i obytné budovy opatřené na znamení bezpodmínečné kapitulace bílými prapory. Za uzavřenými okny a staženými záclonami zvědavé, ustrašené a nevlídné pohledy…

Tak charakterizoval kronikář Jiří Vlček první hodiny v osvobozeném Jiříkově. Konec války totiž nevnímali všichni obyvatelé města stejně. Nadšení zavládlo kupříkladu v řadách válečných zajatců a nuceně nasazených všech národností. O poznání méně se z konce války radovali zdejší usedlíci německé národnosti nebo utečenci z východu. Pro ně začalo období nejistoty. Podobně jako v celém pohraničí, tak i z Jiříkova uprchli jako první lidé, kteří se nějakým způsobem výrazněji kompromitovali

s nacistickým režimem. Avšak i mnozí obyčejní obyvatelé německého původu již možná tušili, že budou muset odejít ze svých domovů.

Dne 19. května 1945 byl na základě dekretu prezidenta republiky zestátněn majetek českých Němců s výjimkou antifašistů. Ve městě Jiříkov se tato norma týkala drtivé většiny průmyslových podniků, živností a domů.

Některé z nich přešly pod správu města, jiné (především rodinné domy) byly pronajaty novým osídlencům slovanského původu.

Konfiskované průmyslové podniky a živnosti zůstávaly v majetku státu a ten jejich vedením pověřoval národní správce.

Směrnice ministerstva vnitra z 19. května 1945 nařizovala v oblastech s většinou „státně nespolehlivého“ obyvatelstva vytváření místních správních komisí (MSK) a okresních správních komisí (OSK). V Jiříkově již krátce po skončení války fungoval Národní výbor, který ale právě MSK nahradila. Jejím prvním předsedou se stal člen finanční stráže Josef Suchý. Jiříkov s Filipovem tou dobou po několika letech znovu patřily pod šluknovský okres. Působnost okresní správní komise Šluknov byla totiž vymezena hranicemi správního okresu podle stavu k 29. září 1938. Po volbách v květnu 1946 nahradil OSK nový úřad

– Okresní národní výbor (ONV) Šluknov. Ten pak fungoval až do 1. ledna 1949. Po tomto datu došlo k jeho zrušení a území někdejšího okresu dále spravovalo ONV Rumburk. Tento stav potom vydržel až do zrušení rumburského okresu v roce 1960.

Výnosem ministerstva vnitra ze 17. ledna 1946 vstoupil v platnost nový český název dosavadního města Georgswalde a jeho osad.

Pro město se mělo nadále oficiálně používat výhradně české pojmenování Jiříkov. Počeštěny byly i názvy jeho osad – Neu Georgswalde se stalo na Novým Jiříkovem a Alt Georgswalde potom Starým Jiříkovem.

VYSÍDLENÍ NĚMCŮ Pod dojmem událostí z podzimu 1938 a nacistické okupace Čech a Moravy považovaly české politické elity další společné soužití s českými Němci za vyloučené. Problém česko-německého soužití v jednom státě měla jednou provždy vyřešit deportace všech obyvatel německé národnosti za hranice. V Jiříkově začalo podle úředních záznamů divoké vysídlování Němců v červenci 1945 a trvalo do konce srpna téhož roku. V první vlně museli 99

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

Prozatímní cestovní doklad k cestě do Německa vydaný Místní správní komisí Jiříkov v srpnu 1945

Hlavní fáze vysídlování původního německého obyvatelstva skončila ve druhé polovině roku 1947.

Zápis ze schůze rady Místního národního výboru Jiříkov ze 7. července 1947. Na druhé straně písemnosti prosvítá hlavičkový papír starosty města Jiříkova z doby druhé světové války

100

odejít majitelé lepších bytů a větších zemědělských usedlostí. K dočasnému přerušení vysídlovací akce došlo po Postupimské konferenci a také na četné žádosti Sovětů. Těm se totiž na jimi dobytém území začali hromadit němečtí uprchlíci z východu (například z území zabraných Polskem) a situace hrozila přerůst v humanitární katastrofu nevídaných rozměrů. Sasko v tu dobu doslova praskalo ve švech.

Organizované vysídlování původních německých obyvatel Jiříkova začalo na jaře 1946. Členové MSK Jiříkov se chtěli původních obyvatel zbavit co nejdříve, neboť podle nich zabírali byty pro nové osídlence. Kvůli tomu museli například na přelomu let 1945/1946 odmítnout mnoho žádostí o byty. Ty totiž stále obývali jiříkovští Němci.

Oficiální fáze vysídlování v Jiříkově trvala až do listopadu 1946. Několik menších transportů původních obyvatel potom ještě proběhlo v letech 1947 a 1948. Před odchodem byli chráněni místní antifašisté a někteří specialisté nezbytní pro chod průmyslu. Z obou dvou privilegovaných skupin však do Německa dobrovolně odešly desítky osob. Deportaci se také vyhnuli někteří starší lidé a také část řádových sester německé národnosti. Někteří z německých specialistů museli ve druhé polovině roku 1948 odejít do českého vnitrozemí.

V roce 1930 měl Jiříkov přes 10878 obyvatel žijících ve 1436 domech, o dvacet let později jen 4012 obyvatel a1302 domů. Citelný úbytek obyvatel se odrazil v hospodářském životě obce. Krátce po válce začala likvidace živností i průmyslových podniků. Problémy nastaly i v zemědělství, protože většina nových osídlenců hledala lepší výdělek v průmyslových podnicích.

STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE PO ROCE 1945

POSLEDNÍ DEMOKRATICKÉ VOLBY A PŘEVRAT V ÚNORU 1948 První a poslední demokratické měření sil mezi politickými subjekty v poválečném Československu nastalo při volbách do Národního shromážděni na konci května 1946. Jejich výsledky byly aplikovány i při rozdělování mandátů na národních výborech. Komunistická strana Československa získala v Jiříkově 707 hlasů a 20 mandátů, Československá strana lidová 69 hlasů a 2 mandáty, Československá sociální demokracie 206 hlasů a 6 mandátů, Československá strana národně socialistická 275 hlasů a 8 mandátů. Bílých lístků, které znamenaly odmítnutí sytému NF, zdejší voliči odevzdali 7. Pánem jiříkovské radnice se tak stali komunisté, kteří si na svoji stranu získali voliče z řad zemědělců i národních správců živností.

Podobný úspěch měla KSČ v celém pohraničí.

Vyhlášením voleb dospěla činnost místní správní komise v Jiříkově ke svému logickému závěru. Dne 30. června 1946 zvolili členové pléna Místního národního výboru Jiříkov nového předsedu a jeho dva náměstky. V radě pak zasedli zástupci KSČ, ČSNS a ČSSD. Krátce nato se ustavily jednotlivé komise – finanční, hospodářská, bytová, živnostenská, průmyslová, zásobovací, zdravotní a sociální, školská a kulturní, stavební, osidlovací, bezpečnostní, dopravní a cenová.

Převrat v únoru 1948 neproběhl v Jiříkově nijak dramaticky. Místní národní výbor ovládali členové KSČ již od voleb 1946. Na počátku

března došlo na návrh místního akčního výboru NF k výměně několika nekomunistických poslanců. Došlo i ke snížení počtu členů rady a pléna.

ZNÁRODNĚNÝ JIŘÍKOV Volby do Národního shromáždění připadly na 30. května 1948. Občané ale mohli volit pouze kandidáty po převratu „obrozené“ Národní fronty. Jednotnou kandidátku NF tehdy zvolilo 1690 občanů, bílých lístků bylo odevzdáno 54 a 2 neplatné. Voleb se účastnilo 1 746 občanů.

V průběhu roku začala postupná socializace (znárodňování) zbývajících živností.

V Jiříkově téměř zanikla do té doby rozšířená drobná řemeslná výroba. Průmyslové podniky se sdružovaly do větších celků a mnohé z nich zanikly definitivně. Ačkoliv počátkem roku 1948 předvídali pracovníci Osidlovacího úřadu v Praze, že se během deseti let podaří odstranit rozdíly mezi pohraničím a vnitrozemím, opak byl pravdou. Rozdíly se totiž v neprospěch pohraničí dále prohlubovaly.

Nový režim inicioval i značné přeměny ve struktuře zemědělství. Šlo zejména o přechod od individuálního vlastnictví ke kolektivnímu.

Zemědělská půda měla být zároveň využívána nejúčinnějším možným způsobem. Větší výnosy měla zajistit mechanizace, scelování polí nebo používání hnojiv a chemických prostředků. V živočišné výrobě se uplatňovalo zavádění velkochovů. Podmínky k provozování intenzivního zemědělství ale nebyly na Jiříkovsku právě nejlepší. K založení Jednotného zemědělského družstva (JZD) tu došlo v roce

Národní fronta (NF) S trochou nadsázky lze říci, že jde o nejdéle trvající koalici v dějinách Čech a Slovenska. Jednalo se o sdružení několika politických stran pod vedením KSČ. Kromě komunistů v ní byli na území Čech a Moravy ještě Československá strana národně socialistická (po únoru 1948 Československá strana socialistická), Československá strana lidová a Československá sociální demokracie (do sloučení s KSČ v polovině roku 1948).

Pod NF patřily také různé společenské organizace – v Jiříkově například v rámci NF působily Revoluční odborové hnutí (ROH), Československý svaz mládeže (od roku 1970 Socialistický svaz mládeže), Československý svaz žen, Svaz československo-sovětského přátelství, Československý svaz tělesné výchovy, Svaz pro spolupráci s armádou (SVAZARM), Svaz požární ochrany či Svaz československých filatelistů.

Pomník prvního prezidenta ČSR V rámci oslav 30. výročí vzniku samostatné ČSR, byl v Jiříkově 28. října 1948 odhalen pomník T. G. Masaryka.

Jeho zřízení inicioval Svaz bojovníků za svobodu Jiříkov a náklady činily 150 tisíc korun. V době nástupu stalinismu však pomník „buržoazního prezidenta“ neměl šanci na dlouhodobější existenci.

101

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

I Československo a východní Německo od sebe až do poloviny 60. let odděloval ostnatý drát (foto Heinz Kade)

Složení MNV v Jiříkově v roce 1949

Komunální podniky v Jiříkově v roce 1949

102

STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE PO ROCE 1945

Rada MNV Jiříkov vydávala také na konci padesátých let „Jiříkovské noviny“.

Jejich podtitulem bylo heslo „Společně vpřed za dovršení socialismu“. Jejich redakce často prováděla i kritiku komunálních nešvarů:

Adaptace kravína v budově bývalé kobercárny Arno Müllera, 1954 (Muzeum Rumburk)

1950, jeho hospodaření se ale potýkalo s velkými problémy, a tak dospělo na podzim 1961 k likvidaci. Pozemky po JZD pak převzal Státní statek Šluknov, který si v Jiříkově zřídil farmu.

Po roce 1948 došlo k odlivu některých nespokojených dosídlenců zpět do vnitrozemí.

O rok později již odlivu obyvatel začaly bránit různé administrativní překážky a dostat se z pohraničí začalo být obtížné. Na rozdíl od zemědělství, jiříkovský průmysl v této době kritickým nedostatkem pracovních sil netrpěl.

Velkým problémem se však ukázalo zaměstnávání velkého množství nekvalifikovaných pracovníků a jejich fluktuace, kterou přiživovala politika plné zaměstnanosti.

Některé průmyslové podniky se z regionu stěhovaly na Slovensko nebo byly zavírány.

Zdůvodňováno to bylo i bezprostřední blízkostí „nepřátelské“ (do vzniku NDR v roce 1949) německé hranice. Chybějící rozvojové investice způsobily, že celý severočeský průmysl od konce války až do šedesátých let „přežíval

z podstaty“. K nesnadné situaci obyvatel v celém šluknovském výběžku ještě přispívalo rušení dopravních spojů, uzavírání nevýdělečných restaurací, prodejen či kulturních zařízení. Výpadky zásobování způsobovaly to, že si občané za vydělané peníze neměli co koupit.

Další problém představoval celkově zanedbaný bytový fond, jehož úroveň korespondovala s celkovým obrazem pohraničí. Jen v Jiříkově (po spojení s Filipovem v červnu 1950) došlo k demolici stovek neudržovaných domů. Masívní bourání tvář města citelně poznamenalo.

Další domy byly rekonstruovány: to když v polovině padesátých let přikročily úřady k další fázi dosídlování z vnitrozemí pomocí takzvaných umístěnek. Tento dokument nařizoval umístění absolventa vysoké či odborné školy (později i libovolného podniku) tam, kde se to jevilo z národohospodářského hlediska nutné.

Ve většině případů šlo právě o pohraničí. Ani tato opatření však Jiříkovu příliv obyvatelstva nezajistila.

„Často můžeme číst v časopisech jakou hodnotu představuje močůvka jako hnojivo. Je vidět, že naše JZD a Státní statky v Jiříkově jsou jiného názoru. Podívejte se, co močůvky teče z hnojiště u kravína JZD nebo u kravína statků. Nejen, že utíká takové hodnotné hnojivo, ale zamořuje okolí zápachem a skýtá výborné semeniště pro mouchy a jiný hmyz. Při troše dobré vůle a řídě se heslem ‚Za lepší hospodárnost‘ se dají na tuto močůvku zřídit jímky. Neví-li si rady příslušní činitelé, redakce Jiříkovských novin jim místo pro jímky ráda ukáže. Čekáme od nich zprávu, jak zjednali nápravu.“ (VM, Jiříkovské noviny, září 1959)

103

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

Jiříkovská zákoutí v šedesátých letech 20. století. Pohled do Čapkovy ulice (sbírka Hany Malé)

Bzenecká restaurace (sbírka Hany Malé)

Pohled na náměstí od hotelu Beseda (sbírka Hany Malé)

104

STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE PO ROCE 1945

ŠEDESÁTÁ LÉTA – BOD OBRATU Jiříkov trpěl, tak jako mnoho jiných měst a obcí v pohraničí tím, že ležel na periferii zájmu státních institucí. Perspektiva jeho rozvoje se tak jevila jako přinejmenším nejasná.

K lepšímu se život v Jiříkově začal zvolna měnit v šedesátých letech 20. století . Ve městě začala po padesátých letech, během nichž se prováděly hlavně demolice, stavební činnost. Nejprve šlo o tolik potřebnou rekonstrukci bytového fondu, společenských zařízení (například obchody, jesle, hotel Beseda) a infrastruktury. Nedostatek bytů potom vedl k výstavbě nových obytných domů, která začala, nikoliv bez obtíží, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Další důležité investice té doby se týkaly zastaralých provozů místních průmyslových podniků.

Důvody k častým stížnostem způsobovaly chronické problémy v obchodní síti, jakkoliv ve městě nechyběly prodejny s potravinářským zbožím, zeleninou a ovocem, textilem, obuví, drogistickým zbožím a domácími potřebami.

Přístup vedoucích některých prodejen k zákazníkům však můžeme jen stěží popsat jako vstřícný: v Jiříkově například vyvíjely činnost dvě prodejny zeleniny a obě měly v pondělí zavřeno. Po skončení pracovní doby se ve všech provozovnách tvořily fronty, občany také trápily výpadky zásobování při dovolených prodavačů, které neměl kdo zastoupit. V létě též pravidelně docházelo k výpadkům dodávek limonád a piva. A to nebylo vše: „Kvalita masa je špatná, řezník ho musí ořezávat, neboť se stydí dát do prodeje maso tak, jak je dostane, je

špinavé, neošetřené, zvláště v horku.“ Značně problematickým se zdál být i regulovaný prodej uhlí. Stát totiž nedokázal zajistit dostatečnou dodávku paliva do místních uhelných skladů. Časté stížnosti poukazovaly na nepříjemné zážitky z restaurace Beseda, která spadala pod podnik Restaurace a jídelny (RaJ).

PRAŽSKÉ JARO A JEHO POTLAČENÍ Ve druhé polovině šedesátých let se občané začali výrazněji domáhat zlepšení životních podmínek ve městě. Projevila se zde snaha o zavedení silnější samosprávy, činily se první nesmělé pokusy o zavedení soukromého podnikání občanů (zprvu se to mělo týkat jen dělníků po práci nebo důchodců) a zlepšení stavu silnic (prováděné svépomocí). Padaly také návrhy na obnovení památníku T. G. Masaryka či přejmenování Stalinovy ulice. Kupříkladu poslední ze jmenovaných iniciativ však v Jiříkově narazila na odpor. Národní výbor nicméně slíbil, že se zasadí o zlepšení zásobování potravinami a podpoří vznik místního konkurenčního systému, který by některé potíže odstranil. Jednalo se o obnovení jiříkovských lázní a zřízení nové sauny. Praktické problémy každodenního života však měly brzy ustoupit potížím zcela jiného druhu.

V noci z 20 na 21. srpna 1968, když vojska států Varšavské smlouvy překročila hranice Československa, občany Jiříkova probudily světla a rachot těžké vojenské techniky.

Ze sdělovacích prostředků později zjistili, že nejde o žádné mimořádné cvičení, ale vpád okupantů. Hlavní proud vojska směřoval

Uvolněná atmosféra konce šedesátých let se promítla i do jednání městského národního výboru. Mnozí diskutující se zde snažili zlepšit kulturní vyžití občanů Jiříkova: „Jak je to se zábavami pro mladou a střední generaci? Beatová skupina zde byla, hrála na čajích, ale v jakém prostředí? I národní výbor by měl působit, aby bylo při zábavách lepší prostředí, než jaké vytvořili v Besedě pro mladé lidi.

Tam koukali hlavně na kšeft, ale pivo se tam právě neprodávalo. A to se vedoucím nelíbilo.“ (L. Strobach) „Továrny budou stále říkat, že nemají lidi, ale nezajišťují jim nic jiného, než práci. Je to vidět i z tohoto jednání – byli pozvání zástupci Revolučního odborového hnutí, ale nikdo nepřišel, nikdo na závodech nemá zájem na kultuře pro své zaměstnance. Proč například pracují kluby ROH v Rumburku, ve Šluknově?

Tady se však klub rozpadl stejně tak jako v Šenově. Ve Varnsdorfu jde všechna kultura přes stálé divadlo.“ (J. Eder) „Jsem překvapen způsobem života zdejších zaměstnanců továren. Kdybych sám neměl koníčka –hudbu – a nechodil hrát, nevím, jak bych tu mohl žít, snad bych se nudou ukousal. Proto se i lidi těžko získávají do takového závodu. A nyní stojí závod před tím, že budou nuceni pozvat Sovětská vojska, aby vůbec mohli plnit plán. Sami na to nestačí.“ (L. Strobach) (Diskuse na zasedání rady MěstNV Jiříkov ze dne 19. června 1969)

105

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

22. června 1968 – opět po 23 letech – přejela sovětská vojska státní hranice v Jiříkově, na cestě z NDR do ČSSR v rámci velitelského štábního cvičení armád Varšavské smlouvy. Přivítal je předseda MěstNV Jiříkov Josef Petr (na snímku) a tajemník MěstNV Rumburk Josef Mísař spolu se zástupcem OV KSČ Jaroslavem Kalvachem a členem předsednictva OV KSČ Jaroslavem Krejčím. Veliteli sovětských jednotek byly předány upomínkové dárky obou městských národních výborů. Kytičku a polibek mu darovala Vladěna Kalvachová z Děčína (převzato z okresních novin Jiskra, foto J. Krejčí)

z Ebersbachu do Jiříkova a dál směrem na Rumburk. Z města a jeho okolí hned ráno 21. srpna zmizely všechny ukazatele směru a na zdech domů se objevila protisovětská hesla. Od den později se v místním kině konala veřejná schůze MěstNV Jiříkov, která odsoudila okupaci ČSSR. Občané pak byli vedením radnice vyzváni, aby zachovali klid, pořádek a své jednání přizpůsobili požadavkům z legálního vysílání rozhlasu a televize.

Po nočním průjezdu zůstaly v Jiříkově těžce poškozené silnice a někde došlo i k narušení statiky budov. Frustrace a nespokojenost se pak mezi občany projevovala ještě celý podzim 1968.

Zatímco se sovětská okupační vojska „dočasně“ zabydlovala v republice, začaly čistky v úřadech, docházelo k rušení „socialistickému 106

Příslušníci východoněmeckých ozbrojených složek zpevňují 21. srpna 1968 mostek poškozený příjezdem okupačních vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Náhlým vpádem těžké techniky z NDR došlo mj. k poškození plynového potrubí, které vedlo na pomezí obou států. Činnosti vojáků přihlížejí zvědaví občané Jiříkova i Ebersbachu (foto Gerhard Ritschel)

zřízení nepřejících“ sdružení a organizací. Postupně zesilovala cenzura sdělovacích prostředků. Nakonec „normalizace a konsolidace“ poměrů dorazila i na jiříkovskou radnici a k čistce došlo i zde. Dne 22. října 1970 byli odvolání čtyři poslanci (Vladimír Skůček, Jindřich Walter, Josef Eder a Antonín Hrdlička). Jejich odchod se zdůvodňoval pravicovými názory či nedůvěrou ke státnímu zřízení. Odvolání poslanců schválil Okresní výbor Národní fronty v Děčíně, Městský výbor KSČ v Jiříkově a jednomyslně i zbývající poslanci národního výboru. Dále byli odvoláni někteří aktivisté a členové komisí. Předseda MěstNV Josef Petr si funkci udržel a po obecních volbách na konci roku 1971 své křeslo obhájil.

Registrace dlouholetého předsedy MěstNV Jiříkov k volbám pod hlavičkou NF (1971)

STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE PO ROCE 1945

PRŮMYSLOVÉ MĚSTO V REÁLNÉM SOCIALISMU V polovině sedmdesátých let 20. století se v Jiříkově vyráběla vyhledávaná pianina, tkalcovské stavy, součástky pro výrobu motocyklů i kol, byla zde nejmodernější tkalcovna koberců v zemi. Největším jiříkovským průmyslovým podnikem té doby byl národní podnik Totex (původně strojírny firmy C. A. Roscher), kde se vyráběly tkalcovské stavy.

Po druhé světové válce tento závod postupně spadal například pod firmy Rute – Rumburk, Grafostroj – Cvikov, Severočeské strojírny, Závody tkalcovských stavů – Týniště nad Orlicí a později pod liberecký Elitex jako závod 05 Jiříkov. Závod vlastnil slévárnu šedé litiny, jejíž produkce zásobovala třeba firmy Desta Děčín, Rukov Rumburk, TOS Česká Kamenice nebo Mikov Mikulášovice. V polovině sedmdesátých let Totex zaměstnával pět stovek zaměstnanců a jeho výrobní vlajkovou lodí byly tkalcovské stavy UTAS. Těch někdy produkoval i dva tisíce ročně.

Národní podnik Piana (dříve August Förster) v Jiříkově vyráběl hudební nástroje především pianina. Jeho produkce směřovala na export. Mezi největší odběratele patřilo Holandsko, Švýcarsko, Jugoslávie či Sovětský svaz. Pianina značky Förster nebo Weinbach však byly rozšířeny i v Československu a dalo se s nimi setkat ve většině tuzemských koncertních sálů.

Mezi další významné místní podniky patřila zápustková kovárna národního podniku JAWA (původně kovárna Münzberg). Kromě

výkovků pro výrobu motocyklů (například pro populárního „péráka“ či „kývačku“) se tu vyráběly i výkovky pro výrobu jízdních kol, obráběcích strojů, vysokozdvižných vozíků a dokonce i letadel. Podnik prošel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let rozsáhlou modernizací. Pod národní podnik JAWA spadala i obrobna ve Filipově.

Jiříkovský provoz národního podniku Lustry Kamenický Šenov (původně továrna na lustry Richter) vyráběl velkou část své produkce na export. V dobovém tisku o „lustrárně“ vycházely pochvalné články, které stojí za ocitování: „Například s prací jiříkovských lustrářů jsou spokojeni v Moskvě, Kyjevě nebo hlavním městě Libanonu. Výrobky n. p. Lustry zdobí hotel Astoria v New Yorku. Setkali bychom se s nimi i v paláci císaře Etiopie Haile Selassieho, kterému byl předán lustr o 280 plamenech, vysoký tři metry o průměru 2,80 metru. V tomto závodě byl vyroben jeden z největších lustrů světa, který byl dlouhý 13 metrů, široký 5 metrů a vysoký 1,5 metru. Vážil – inu, maličkost – 30 metráků. Tento lustr zdobí soukromou mešitu krále v Saudské Arábii.“ Národní podnik Bytex vyráběl koberce a v Jiříkově vlastnil dvě provozovny – závod 10 A (dříve továrna May & Holfeld) a 10 B (někdejší továrna Edvarda Diesnera). Zaměstnával převážně ženy a i on byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let rozsáhle zmodernizován. K výrobě koberců se zde používaly anglické stroje a produkce firmy zásobovala tuzemský i zahraniční trh.

Mezi školáky se velmi rychle rozšířily výrobky národního podnik Obnova Jiříkov (dříve závod na výrobu pian Scholze). Vyráběly se zde různé druhy penálů rozličných tvarů i velikostí. Severočeské dřevařské závody

Soutěž o titul BSP. Vedoucí brigády soudružka Jaroslava Senevičová při upínání strun soutěžící o titul BSP

107

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

Svědectví vysídlených Němců z poloviny sedmdesátých let 20. století: „Velký průmysl má též město Jiříkov (piánovka Förster, výrobky závodu Jawa, Elitex, náhradní díly do traktorů). V Jiříkově II.-Filipově stojí za pozornost přímo na státní hranici stojící pseudorománská stavba poutního kostela. Ani v tomto místě však není možnost rekreace.“

konce roku bylo dokončeno 32 nových bytů.

Ve městě fungovala knihovna. Organizovanou sportovní činnost mohli občané provozovat ve dvou organizacích – TJ Spartaku Jiříkov a TJ Sokol ve Filipově. Nejvíce se provozovala kopaná či odbíjená, čilou činnost vyvíjel i turistický či gymnastický oddíl. Organizace Českého rybářského svazu čítala 91 členů (z toho 20 dětí) a Svaz požární ochrany pak 66 členů (40 činných a dvě družstva mladých požárníků).

Konsolidace poměrů

(Jiskra, 1977)

Jiříkovská „piánovka“

(Jiskra, 1978)

(Usnesení pléna MěstNV Jiříkov z 25. února 1971)

Jiříkov v roce 1975

108

„V rámci závazku uzavřeného k 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce zhotoví pracující Opraven zemědělských strojů v Jiříkově navíc 50 kabin k traktoru ŠT 180, které dodají v nejlepší kvalitě a v termínu.“

„Jiříkovská pianovka své výrobky vyváží – pianina značky Weinbach a Förster – do třiceti zemí celého světa. Letos počítají, že vyrobí 4780 kusů těchto hudebních nástrojů a z 95 procent půjdou na export, převážně do kapitalistických států, jako jsou Holandsko, Švédsko, Norsko, Itálie a další. Ze socialistických států je největším oběratelem Sovětský svaz.“

„Budeme rozhodně vystupovat proti každému projevu znevažování výsledků naší socialistické společnosti, proti oslabování významu proletářského internacionalismu a veřejně odhalovat úmyslné a záměrné rušitele našich přátelských vztahů k ostatním socialistickým zemím, zejména k Sovětskému svazu a bratrskému lidu této země.“

Ke konci roku 1975 žilo ve městě celkem 4 322 osob. Vysoký počet obyvatel pracoval v místních průmyslových podnicích: JAWA (317), TOTEX (541), Lustry (88), Československé hudební nástroje (129), Sedřeza (i s provozem ve Šluknově 102), BYTEX (180). Jiříkovská škola měla na I. stupni 10 tříd s 299 žáky a 10 učiteli. Na II. potom 8 tříd se 191 žáky a 12 učiteli. Ve městě se nacházely 4 mateřské školy (z toho jedna ve Filipově). Zvláštní internátní školu navštěvovalo 76 žáků. Samotný internát obývalo 59 dětí. Vyučovalo zde 6 učitelů a 11 vychovatelek. Promítání filmů v kinech „Svět“ a „Filipov“ se zúčastnilo celkem 26 482 diváků. Ve městě se nacházelo 17 prodejen – z toho 11 potravinářských. Do

Závazkové soutěžení se nevyhnulo ani Opravnám zemědělských strojů Jiříkov

Jiříkovská pohostinství na sklonku éry socialismu

Jiříkovští rybáři „V organizaci Českého svazu rybářů v Jiříkově pracuje 70 členů, z toho dvacetičlenný pionýrský kroužek... Ani dospělí však nekonají pouze pracovní povinnosti, a proto uzavřeli družbu s místním mysliveckým svazem a pořádají různé společenské akce jako fotbalová utkání se starou gardou Spartaku Jiříkov, rybářské soutěže, akce pro děti atd. Nikdy není zapomenuto ani na pravidelný oddechový zájezd do jižních Čech.“ (Jiskra, 1977)

„Celkově lze říci, že většina těchto služeb jak po stránce technické, myslím tím zařízení a vybavení, tak i po stránce prostorové a leckde i z důvodu hygieny, nevyhovují.

Jsou také povětšinou zbudovány v malých, starých, špatně vybudovaných objektech.

Hotel Beseda, přestože byl generálkován v šedesátých letech, je nyní v havarijním stavu a je veřejnosti uzavřen. Tím je také ohrožena plesová sezóna v Jiříkově, neboť žádný jiný sál na zábavy nemáme. Restaurace Bzenecká, Koupaliště, Zastávka a ve Filipově Na zátiší jsou sice ještě v provozu, ale budovy nevypadají nijak vábně – jak by se na pohostinství slušelo.“ (Kronika města Jiříkova, 1989)

STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE PO ROCE 1945

Sbor pro občanské záležitosti pořádal průvody maminek s kočárky městem (Jiskra,1971)

Nejednu akci pro děti pořádal jiříkovský Svazarm (polovina 80. let)

Sortiment prodejny potravin č. 174 ve Filipově (duben 1981)

(Sedřeza) vyráběly pro tuzemský trh okna.

I tento závod prošel rozsáhlou modernizací.

Výrobní program podniku Opravny zemědělských strojů se v této době soustředil na výrobu kabin k tahači ŠT 180. Jednalo se o nejsilnější z traktorů československé výroby. Mezi další produkty jiříkovského závodu patřily odpružené sedačky do zemědělských strojů nebo armatury.

Jiříkovským pracujícím sloužil pro mimopracovní vyžití stadion s tenisovými kurty a fotbalové či volejbalové hřiště. V sedmdesátých letech se ve městě nacházely tři mateřské školky, velké jesle, zdravotní středisko, domov důchodců, dvě kina a několik parků.

Ve spolupráci dvou průmyslových závodů (Totex a JAWA) byla zřízena ordinace závodního lékaře. Ve městě se nacházela i zubní ambulance. Pracující si vyvzdorovali i zřízení devíti autobusových zastávek, aby „nemuseli na autobus čekat v dešti“. Co si však vymínit nedokázali, byla dostatečná údržba bytového fondu a dostatek kulturního vyžití.

109

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

Povodeň v Jiříkově (sbírka Josefa Nedomlela)

Okolí železniční zastávky Jiříkov-Filipov (červen 1977)

Jiskra, 25. 5. 1972

Jiříkov, dřevěný patrový domek čp. 134. Před ním služební Volha příslušníků VB (říjen 1987)

110

Jiskra, 13. 7. 1978

STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE PO ROCE 1945

Závody motokár v Jiříkově. Družstvo JZD Touchořice poslalo nejlepší stroje a dostává se do vedení

Závody motokár v roce 1985. Akci ke 40. výročí osvobození ČSSR organizoval místní Svazarm

Pohlednice Jiříkova a Filipova z konce sedmdesátých let (sbírka Hany Malé)

111

JIŔÍKOV – DĚJINY MĚSTA

Listopadové události v Jiříkově „Někteří lidé jsou zdrženliví i přesto, že měli dříve skutečně pravdivé a kritické připomínky k politice KSČ – zejména ekonomického rázu. Zřejmě poučeni z roku 1968 se bojí různých postihů.“ (Kronika města Jiříkova,1989)

Kupónová privatizace Občané Československa dostali možnost levného nákupu kupónů, za něž mohli následně získat vlastnický podíl v kterékoliv státem vlastněné společnosti, jež byla pro tento způsob privatizace vybrána. Vedení podniků určených k privatizaci či zájemci o jejich koupi museli vypracovat privatizační projekty, které vybíralo a schvalovalo tehdejší Ministerstvo privatizace.

Privatizační proces byl ale spuštěn bez dostatečných právních regulací. Dodnes je tak částí veřejností vnímán jako „rozkrádání státního majetku za bílého dne“.

Nedokonalé právní předpisy pak v některých případech vedly k tzv. tunelování.

Tím je myšlen finanční podvod při němž management firmy ve velkém odčerpá její finanční prostředky do jiných firem, které vlastní. Nedělo se tak zpravidla přímo, ale například prostřednictvím výrazně nevýhodných obchodů. Díky těmto praktikám zaniklo na území Čech, Moravy a Slezska mnoho tradičních průmyslových firem a podniků.

Metoda Kupónové privatizace se při transformacích neukázala jako příliš účinná. Dnes je doporučováno zemím, kde stát dominantně vlastní podniky, uplatnit jiné způsoby privatizace státního majetku.

112

KONEC REÁLNÉHO SOCIALISMU (1989–1990) Maximálního počtu obyvatel dosáhl poválečný Jiříkov v roce 1976. Tehdy zde žilo celkem 4 330 obyvatel. Svůj podíl na tom měla i bytová výstavba. Ve městě v polovině sedmdesátých let vyrostly čtyři panelové domy se sto deseti novými bytovými jednotkami. O třináct let později, na konci roku 1989, se počet obyvatel citelně snížil. V Jiříkově a jeho osadách tehdy žilo 3794 osob.

V polovině listopadu 1989 patřila ČSSR mezi několik málo evropských států, kde ještě panoval komunistický režim bez výraznějších změn. Tou dobou se už socialistické diktatury začaly hroutit v Polsku, Maďarsku a nakonec i v NDR. Po studentských demonstracích v listopadu 1989 přišly na řadu i Čechy a Slovensko. Na podporu studentů se v celé republice demonstrovalo, vzniklo nekomunistické politické hnutí nazvané Občanské fórum. Občané Jiříkova přijali společenské změny nejednotně.

Někteří fandili stávkujícím studentům, jiní varovali před destabilizací společnosti a hájili dosavadní společenský řád. Část občanů také byla dezorientována a nastávajícím změnám nerozuměla. Dne 27. listopadu 1989 proběhla v jiříkovských závodech generální stávka, ač si to vedení mnohých z nich nepřálo. O den později vedení KSČ připustilo, že se vzdá mocenského monopolu v Československu.

Na začátku roku 1990 konečně došlo ke změnám názvů některých ulic – ze Stalinovy se stala Čapkova, Stalingradská se změnila na Teplickou a Gottwaldova na Filipovskou. Dne 1. března složilo mandát pět poslanců a jeden člen rady národního výboru. Doplněni byli vzápětí činovníky novými. O několik týdnů

později došlo k další rekonstrukci pléna i rady.

K 30. dubnu 1990 rezignovala na post předsedkyně národního výboru Jana Navrátilová.

Nahradil ji Jaroslav Zlata, který se tak stal historicky posledním předsedou MěstNV Jiříkov.

Po zrušení samostatného rumburského okresu patřil Jiříkov v letech 1960–1990 i se svými osadami pod ONV Děčín. Na konci roku 1990 se tento úřad transformoval na Okresní úřad (OkÚ) Děčín. OkÚ fungovaly do konce roku 2002 a jejich kompetence převzaly po reformě veřejné správy zčásti krajské úřady a potom městské a obecní úřady s rozšířenou působností. Městský národní výbor Jiříkov se na konci roku 1990 po 45 letech opět proměnil na Městský úřad Jiříkov. Tento úřad podle zákona vykonává úkoly uložené radou nebo zastupitelstvem a dále také přenesenou působnost. Městský úřad tvoří starosta, místostarostové, tajemník a zaměstnanci úřadu.

Mezi nejpalčivější politické otázky patřila po roce 1990 ekonomická transformace. Jinými slovy šlo o přechod od socialistického systému založeného na centrálním plánování ke kapitalismu orientovaném na hospodářskou soutěž a soukromé vlastnictví. Mezi ekonomy se o tuto reformu vedly ostré spory. Českoslovenští politici se nakonec rozhodli pro metodu kuponové privatizace Socialistické hospodaření československého střihu bylo dlouhodobě neudržitelné.

Mezi jeho slabiny patřila například centralizace ekonomického rozhodování, která neumožňovala podnikům rozhodovat o produkci a odbytu. V popředí nestály na prvním místě požadavky zákazníků a motivace

STRUČNÝ NÁSTIN VÝVOJE PO ROCE 1945

Budovy firmy Teamwelder s. r. o. Za novou halou je bývalá piánovka Förster (foto Jiří Stejskal, 2014)

socialistických manažerů se ukazovala jako slabá. Inovace a zavádění efektivních forem hospodaření byly spíše raritou. Další obrovský problém představovalo navázání exportu na trhy zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci. Orientace na „málo náročný“ trh socialistických zemí snižoval konkurenceschopnost na Západě. Socialistické země si pro sebe stvořily uzavřený trh, kde se neplatilo valutami, nýbrž převoditelným rublem. Často se tak stávalo, že si mezi sebou vyměňovaly výrobky horší kvality, zatímco ty špičkové si nechávaly pro západní zákazníky. Po pádu komunistických režimů v zemích střední a východní Evropy najednou zmizela i některá tradiční odbytiště v socialistických zemích.

Obchodní vazby a kontakty na odběratele měla v rukou centrální ředitelství (například Elitex či Bytex), která sídlila vzdálena samotným provozům. Po privatizaci se tak vedení některých z nich musela obejít bez do té doby dostupných informací a příkazů z centra. I tento

fakt nesmírně zkomplikoval cestu jiříkovských průmyslových výrobků k zákazníkům.

Tyto faktory ve velké míře způsobily i zhroucení některých podniků v Jiříkově. Zanikla zde například tradiční výroba pian (dnes v budově někdejší „pianovky“ vyrábí svařovací techniku firma EWM Group International), zmizela „lustrárna“, JAWA, Obnova a třeba dřevařské závody. Z někdejšího Elitexu se vyvinuly Jiříkovské strojírny (JST), avšak firma opustila nerentabilní výrobu textilních strojů a dnes se soustředí na drobnou i větší strojírenskou práci. Podnik přestál i nedávnou hospodářskou krizi. Jinou zajímavou firmou fungující v Jiříkově je výrobna slévárenských modelů Pavel Wittgruber – EUROMODEL. V první polovině devadesátých let zanikla značná část pracovních míst v místním průmyslu. Část obyvatel však začala podnikat, případně dojíždět za prací do SRN nebo Rumburku, takže nedošlo k výraznějším sociálním problémům. Jiříkovský městský úřad se

Zchátralá hala firmy Elitex (foto Jiří Stejskal, 2014)

tak mohl soustředit na jiné úkoly. Nedostatek finančních prostředků na údržbu bytového fondu radnice překlenula krom jiného prodejem městského majetku. Město se v polovině devadesátých let 20. století podílelo také na opravách církevních památek, ať už to byla fasáda kostela nebo rekonstrukce věžních hodin, rekonstrukce náměstí či mateřské školy.

Na paměti měla radnice i podporu cestovního ruchu, kterému mělo jít naproti otevření hraničního přechodu se saským Ebersbachem.

113

OBSAH Přírodní poměry na Jiříkovsku (Josef Pokorák)

.....

9

Dějiny Jiříkova do roku 1848 (Jan Leibl)

.....

15

Založení, etymologie, demografický a správní vývoj

.....

15

Drobné památky v jiříkově

.....

22

Kostel, hřbitov, fara a obecně k církevním zvykům v Jiříkově

.....

28

Jiříkov ve víru válek

.....

37

Povýšení Jiříkova na městečko

.....

39

Jiříkov v letech 1848–1945 (Petr Karlíček)

.....

45

Zlatá doba průmyslu na Jiříkovsku (Petr Karlíček)

.....

75

Jiříkovští a Filipovští za řídítky a volantem (Jan Němec)

.....

93

Stručný nástin vývoje po roce 1945 (Petr Karlíček)

.....

99

Filipov (Petr Karlíček)

.....

115

Filipovský zázrak, páter Hamerle a redemptoristé (Kristina Kaiserová)

.....

127

Lanová dráha na Vyhlídku/Butterberg (Luděk Čada)

.....

141

Rozhovor se starostou města Michalem Majákem

.....

145

Poděkování

.....

155

Prameny a literatura k jednotlivým kapitolám

.....

156

Celkový pohled na Jiříkov (foto Jiří Stejskal, 2013)

159

Petr Karlíček a kol.

Jiříkov dějiny města Vydáno v roce 2014 u příležitosti 100. výročí povýšení Jiříkova na město

VYDAVATEL

Město Jiříkov TEXTY

Josef Pokorák, Jan Leibl, Petr Karlíček, Jan Němec, Kristina Kaiserová, Luděk Čada JAZYKOVÁ ÚPRAVA

Romana Flemrová, Petra Pospěchová, Vendula Suchá VYOBRAZENÍ

Hana Malá, Josef Nedomlel, Josef Pokorák, Gerhard Ritschel, Jiří Stejskal, Petr Wittgruber, Petr Zámiš, Muzeum Rumburk, Státní okresní archiv Děčín SAZBA, GRAFICKÁ ÚPRAVA

Ateliér Stejskal Jiřetín pod Jedlovou TISK

PBtisk a.s. Příbram Náklad 2 000 ks ISBN 978-80-260-5898-4