Issuu

4 / 2026 | 289 Kč | 11,7 €

JEDNA TECHNOLOGIE NESTAČÍ. ROZHODUJE KOMPLEXNOST. Magda Zemanová Automotive & Battery Leader Europe Bilfinger Vice-Chair, Czech Battery Cluster

Energetika • Kybernetika & Bezpečnost • E-mobilita • Strojírenství

Originální, vysoce kvalitní instalační kabely

NKT instal PLUS pro váš domov

Proč instalační kabely od NKT?

NKT instal PLUS CYKY

V oblasti nízkonapěťových kabelů se NKT zaměřuje na inovace, bezpečnostní standardy a vysoce kvalitní konstrukci. Získáte prvotřídní instalační kabely, které splňují vaše specifické požadavky, splňují všechny mezinárodní normy a jsou testovány na odolnost.

Společnost NKT uvedla na náš trh jako první kabely s barevným odlišením na vnějším plášti. Snadno tak rozlišíte 5 základních provedení:

▪ 3x1,5-J modrý ▪ 3x1,5-O červený ▪ 3x2,5-J zelený ▪ 5x1,5-J fialový ▪ 5x2,5-J žlutý

nkt.cz

Automotive & Battery Leader Europe, Bilfinger Magda Zemanová „PRŮMYSLOVÉ ZÁVODY DNES POTŘEBUJÍ KOMPLEXNOST. ENERGETIKA, AUTOMATIZACE, ÚDRŽBA, DATA I LIDÉ SPOLU SOUVISEJÍ A INVESTICE MUSÍ DÁVAT SMYSL I V DLOUHODOBÉM ROZVOJI ZÁVODU.“ strana 10– 17

Expert na digitalizaci výrobních procesů, ABRA Software Jan Vlnatý „S RŮSTEM VÝROBY PŘESTÁVAJÍ EXCEL, PAPÍR A OSOBNÍ DOMLUVA STAČIT. PROPOJENÍ OBCHODU, VÝROBY, SKLADU A NÁKLADŮ DÁVÁ FIRMÁM PŘEHLED A DATA PRO DALŠÍ ROZHODOVÁNÍ.“ strana 23

ITS Sales Director, Konica Minolta Business Solutions Czech David Vajda „HYBRIDNÍ JE ZPŮSOB PRÁCE, NE PRODUKT. PROPOJUJE ZNALOST ZÁKAZNÍKA S KNOW-HOW SPECIALISTŮ NA IT, DIGITALIZACI, AUTOMATIZACI A AI A UMOŽŇUJE FIRMÁM ŘEŠIT TECHNOLOGICKÝ ROZVOJ S JEDNÍM PARTNEREM.“ strana 30–34

Předseda představenstva, SYNERIQ a.s. Jiří Kasner „SPLNIT LEGISLATIVNÍ POŽADAVKY NESTAČÍ. FIRMA MUSÍ VĚDĚT, JAK PŘI INCIDENTU REAGOVAT, MÍT VLASTNÍ ZNALOSTI A OBNOVU SI PŘEDEM VYZKOUŠET. ZVEDNOUT TELEFON A SHÁNĚT POMOC NENÍ REAKCE NA INCIDENT.“ strana 38 – 43

Head of Product Management, Marketing, PR and Homologation, Daimler Truck Česká republika David Chleboun „ELEKTRICKÁ NÁKLADNÍ DOPRAVA SE POSOUVÁ OD DEBAT KE KONKRÉTNÍM ŘEŠENÍM. ROZHODUJE TRASA, NÁKLAD, NABÍJENÍ I EKONOMIKA PROVOZU. KAŽDÁ PŘEPRAVA PROTO POTŘEBUJE ŘEŠENÍ NA MÍRU.“

strana 72– 74

Organizátorka Data Festivalu VŠE Kamila Rychtaříková „NESTAČÍ MÍT DATA ANI NEJMODERNĚJŠÍ AI NÁSTROJE. FIRMY MUSÍ VĚDĚT, CO JEJICH DATA ZNAMENAJÍ, ODKUD POCHÁZEJÍ A ZDA JIM MOHOU DŮVĚŘOVAT.“ strana 83–85

OBSAH

ENERGETIKA

ROZHODUJE KOMPLEXNOST BILFINGER

10 – 17

KYBERNETIKA & BEZPEČNOST

KYBERBEZPEČNOST ZAČÍNÁ V HLAVĚ SYNERIQ 4

38 – 43

STROJÍRENSTVÍ

OD AUT K HUMANOIDNÍM ROBOTŮM SCHAEFFLER

61 – 63

Svět průmyslu 4/2026

VYDAVATELSTVÍ: Smart Connections, s.r.o. 8. května 3253/28, 787 01 Šumperk IČ: 27854647, DIČ: CZ27854647 Registrační číslo: MK ČR E 18823, ISSN: 1804-3925 Společnost je zapsána v obchodním rejstříku C 43508 vedená u Krajského soudu v Ostravě.

DIGITALIZACE

HYBRIDNÍ JE ZPŮSOB PRÁCE, NE PRODUKT KONICA MINOLTA IT SOLUTIONS CZECH

30 – 34

www.svetprumyslu.cz www.prumyslovysummit.cz VEDENÍ SPOLEČNOSTI: Jednatel: Mgr. Lukáš Ševčík, sevcik@svetprumyslu.cz Provozní ředitelka: Ing. Markéta Vondálová, vondalova@svetprumyslu.cz OBCHODNÍ ODDĚLENÍ: Podpora inzerce: Veronika Bartlová, bartlova@svetprumyslu.cz GRAFICKÉ ODDĚLENÍ: Grafika: Šárka Říhová, grafika@svetprumyslu.cz TÝM REDAKCE: redakce@svetprumyslu.cz

DATUM VYDÁNÍ: 24. 09. 2026 ČÍSLO VYDÁNÍ: 4/2026 Cena jednotlivého výtisku: 289 Kč | 11,7 € INZERCE: Telefon: +420 725 431 318 E-mail: redakce@svetprumyslu.cz Tisk: Printo, spol. s r.o. (nemec@printo.cz) Předplatné: Informace podává a objednávky přijímá vondalova@svetprumyslu.cz, vyřizuje společnost SEND Předplatné, spol. s r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice.

DIGITALIZACE

POHON V DIGITÁLNÍM SVĚTĚ INNOMOTICS

Autorská práva vykonává vydavatel. Copyright © 1996–2026. Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho částí jakýmkoli způsobem v českém či jiném jazyce bez předchozího písemného souhlasu vydavatele je zakázáno. Publikace obsahuje ilustrační obrázky a fotografie Adobe Stock. Tyto obrázky jsou použity v souladu s licencí.

News

vody. Celkový výkon Orlíku zůstane na 364 MW. V přečerpávacím režimu bude možné jednorázově uložit až 750 MWh energie, což podle ČEZ odpovídá denní spotřebě přibližně 80 tisíc českých domácností. Litostroj Engineering nyní v hydraulické laboratoři v Blansku testuje třináctkrát zmenšený model budoucí turbíny. Během dvou měsíců má absolvovat až tři tisíce měření zaměřených například na účinnost, hydraulické vlastnosti a provozní stabilitu. Samotná modernizace začne v roce 2027 a dokončena má být v roce 2033. Orlík se poté stane čtvrtou velkou přečerpávací elektrárnou v Česku. Atlas se učí pracovat v automobilce Humanoidní robot Atlas míří z vývoje blíž ke skutečné průmyslové výrobě. Boston Dynamics otevřel v areálu Hyundai Motor Group Metaplant America v americké Georgii centrum RMAC, kde se roboti připravují na práci přímo v automobilových závodech. PBS GROUP zvažuje výrobu v Polsku PBS GROUP plánuje rozšířit své výrobní kapacity do Polska a více zapojit tamní firmy do svého dodavatelského řetězce. Generální ředitel skupiny Petr Kádner ve Varšavě potvrdil, že ve hře je také vybudování vlastního výrobního závodu. Záměr zazněl během jednání zaměřeného na posílení průmyslové a technologické spolupráce zemí střední a východní Evropy sdružených v iniciativě Trojmoří. Podle PBS GROUP projevili polští partneři zájem o hlubší spolupráci se skupinou. Polsko patří v současnosti k evropským zemím s vysokými výdaji na obranu a rozsáhlými modernizačními programy. Současně usiluje o rozvoj domácích výrobních a technologických kapacit. Právě na tento trend chce PBS GROUP navázat rozšířením výroby a dodavatelské základny. Skupina se za Českou republiku zapojila také do přípravy kroků, které mají urychlit spolupráci zemí Trojmoří, zejména v obranném průmyslu. PBS GROUP se zaměřuje na vlastní vývoj a výrobu leteckých technologií, včetně proudových motorů a pomocných energetických jednotek. Výpočetní centra soustředěná do několika lokalit kladou na síť jiný typ zátěže než těžba kryptoměn. Tlak na nové výrobní kapacity vede v některých případech i k návratu k fosilním zdrojům nebo

jádru. Dekarbonizace zůstává prioritou, podle Mezinárodní energetické agentury by se podíl obnovitelných zdrojů měl v datových centrech do roku 2030 zvýšit z 27 na 50 %. Orlík čeká proměna za 8 miliard Vodní elektrárna Orlík se má do roku 2033 částečně proměnit na přečerpávací elektrárnu. ČEZ plánuje investici za osm miliard korun, která umožní ukládat přebytečnou energii pomocí vody přečerpávané z níže položeného Kamýku. Přípravy už začaly testováním nové reverzní turbíny. Atlas se zde učí například připravovat a řadit automobilové díly ve správném pořadí před jejich předáním na montážní linku. Trénink probíhá se skutečnými součástkami a v prostředí odpovídajícím reálné výrobě. Do roku 2030 chce Boston Dynamics rozšířit využití robotů také na montáž komponent. Hyundai Motor Group plánuje během příštích let nasadit 25 000 robotů Atlas ve svých globálních závodech Hyundai a Kia. Současně připravuje v USA výrobní kapacitu až pro 30 000 robotů ročně. Centrum RMAC se má už v příštím roce přesunout do přibližně desetkrát větších prostor. Modernizace se dotkne všech čtyř soustrojí elektrárny. Dvě budou nadále pracovat v klasickém režimu, další dvě dostanou reverzní Francisovy turbíny a umožní výrobu elektřiny i přečerpávání

Vývoj může mít dopad i na Česko. Hyundai podle deníku The Korea Herald zvažuje budoucí nasazení Atlasu také ve svém závodě v Nošovicích. Konkrétní harmonogram zatím oznámen nebyl.

News

EnerVenue rozjíždí výrobu baterií v Číně Americká společnost EnerVenue zahájila v čínském Čchang-čou sériovou výrobu bateriových článků určených především pro stacionární ukládání energie. Firma využívá technologii metal-hydrogen, která vychází z nikl-vodíkových baterií používaných v kosmických aplikacích.

Meta staví první petabitový kabel přes Atlantik

AI kontrola má snížit zmetkovitost až o pětinu

Meta představila Petal, nový podmořský kabel mezi Spojenými státy a Francií, který má jako první nabídnout petabitovou kapacitu na transoceánské vzdálenosti. Přibližně 7 000 km dlouhé spojení má být uvedeno do provozu v roce 2029.

Procter & Gamble rozšiřuje ve svých výrobních závodech systém automatické kontroly kvality založený na umělé inteligenci. Řešení vyvinuté společně se Siemensem dokáže podle firem snížit zmetkovitost o 10 až 20 procent a nové kontrolní aplikace nasadit až desetkrát rychleji než tradiční systémy strojového vidění.

Petal nabídne kapacitu 1 petabit za sekundu, tedy 1 000 terabitů za sekundu. To je podle Mety dvojnásobek kapacity jejích nejpokročilejších současných transoceánských kabelů na srovnatelnou vzdálenost. Technologickou novinkou bude využití optických vláken se dvěma jádry. Kabel bude tvořit 24 párů vláken, jejichž kapacita má odpovídat 48 párům konvenčních vláken. Díky tomu má systém zdvojnásobit přenosovou kapacitu bez úměrného růstu spotřeby energie a fyzické infrastruktury. Na projektu Meta spolupracuje s NEC a Sumitomo Electric Industries, francouzské přistání kabelu podpoří Orange. Podmořské kabely dnes přenášejí přibližně 99 procent mezikontinentálního datového provozu.

Visual Inspection Cockpit kombinuje průmyslové kamery, AI a edge computing. Systém analyzuje obrazová data přímo ve výrobě a vyhledává vady nebo odchylky, které mohou ovlivnit kvalitu výsledného produktu. P&G technologii původně využívala pro jednotlivé aplikace. Nyní ji chce rozšiřovat napříč výrobními provozy a sjednotit způsob, jakým jsou jednotlivé modely vytvářeny, nasazovány a spravovány. Podle Siemensu lze řešení přizpůsobit různým výrobním linkám a produktům bez nutnosti pokaždé budovat celý systém kontroly od začátku. Projekt ukazuje jednu z oblastí, kde se průmyslová AI přesouvá od pilotních projektů ke každodennímu využití přímo ve výrobě.

Nová výrobní linka je podle společnosti z 95 % automatizovaná. V letošním roce má dosáhnout roční výrobní kapacity 250 MWh a ve třetím čtvrtletí 2027 ji chce EnerVenue zvýšit na 1 GWh. Firma plánuje další výrobní závody v Severní Americe, na Blízkém východě a v Evropě od roku 2028. EnerVenue původně připravovala svůj první velký výrobní závod v americkém Kentucky. Projekt za 264 milionů dolarů, který měl vytvořit přibližně 450 pracovních míst, ale nakonec neuskutečnila. Generální ředitel Henning Rath uvedl, že při zavádění technologie do sériové výroby hrály ve prospěch Číny roli tamní výrobní zkušenosti a rozvinutý dodavatelský řetězec. Články EnerVenue jsou určeny pro dlouhodobá a intenzivně využívaná energetická úložiště. Čtvrtá generace technologie je již v Číně nasazena v pilotním projektu, který propojuje obnovitelné zdroje s nabíjením elektrických autobusů.

18 Číslo měsíce

MĚSÍCŮ Tak dlouho už česká průmyslová produkce nepřetržitě meziročně roste. Podle nejnovějších dostupných údajů Českého statistického úřadu se v červenci 2026 zvýšila o 3,1 % a růst zaznamenala většina sledovaných průmyslových odvětví.

Růst táhnou auta a energetika Největší podíl na červencovém růstu měla výroba motorových vozidel. Rostla především produkce dílů a příslušenství, vyšší byla také výroba samotných automobilů. K výsledku výrazně přispěla rovněž energetika díky vyšší výrobě elektřiny. Produkce rostla také ve výrobě elektrických zařízení, základních kovů a počítačů, elektronických a optických přístrojů. Opačným směrem se vyvíjela výroba pryžových a plastových výrobků a chemický průmysl. Pokračoval také útlum těžby, především uhlí. Zakázky táhne zahraničí Hodnota nových průmyslových zakázek v červenci meziročně vzrostla. Rozdíl mezi zahraniční a domácí poptávkou byl ale výrazný. Zahraniční zakázky rostly, zatímco tuzemské meziročně klesly. K celkovému růstu nejvíce přispěla výroba motorových vozidel, elektrických zařízení a počítačů, elektronických a optických přístrojů. Opačný vývoj zaznamenala výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení, kde hodnota nových zakázek klesla téměř o čtvrtinu. Podle ČSÚ se zde projevila především vysoká srovnávací základna z loňského roku. Meziměsíčně přišel pokles Osmnáct měsíců meziročního růstu neznamená, že produkce stoupá každý měsíc. Ve srovnání s červnem se červencový výkon průmyslu snížil. Meziměsíčně klesla také hodnota nových zakázek. V průmyslu zároveň pokračoval pokles zaměstnanosti. Průměrný evidenční počet zaměstnanců byl v červenci meziročně o 1 % nižší.

ČESKÝ PRŮMYSL V ČÍSLECH +3,1 %

průmyslová produkce meziročně

+7,2 %

nové zakázky meziročně

+15,7 % zahraniční zakázky

−6,6 %

tuzemské zakázky

−1,1 %

průmyslová produkce proti červnu

−1 %

počet zaměstnanců meziročně

Advertorial

Magda Zemanová Automotive & Battery Leader Europe Bilfinger, Vice-chairman Czech Battery Cluster

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial Advertorial

JEDNA TECHNOLOGIE NESTAČÍ.

ROZHODUJE KOMPLEXNOST Od projektového řízení přes obchod až k automotive a bateriovému průmyslu. Magda Zemanová se během svého působení ve společnosti Bilfinger postupně dostala od řízení projektů k rozvoji trhů a průmyslových segmentů ve střední a východní Evropě. Bateriový průmysl pro ni přitom znamenal vstup do nové technologické oblasti, která se rychle vyvíjí a přináší nové požadavky nejen na samotnou výrobu, ale i na podobu výrobních závodů.

Jedno slovo se v našem rozhovoru vracelo opakovaně: komplexnost. Automobilky dnes řeší transformaci jednotlivých provozů, investiční nejistotu, energetiku, data, nové technologie i nedostatek kvalifikovaných lidí. Podle Magdy Zemanové komplexní přístup neznamená změnit celý závod najednou. Znamená nejprve ho jako celek posoudit, vytvořit dlouhodobý plán a teprve potom postupně rozhodovat o jednotlivých investicích.

„

Komplexnost neznamená změnit celý závod najednou.“ Magda Zemanová

Automotive & Battery Leader Europe Bilfinger, Vice-chairman Czech Battery Cluster

www.svetprumyslu.cz

Advertorial

Vaše profesní cesta v Bilﬁngeru nezačínala obchodem ani bateriemi. Jak jste se vlastně dostala až k dnešnímu zaměření na automotive a bateriový průmysl? Původně jsem působila jako projektová manažerka. Do obchodu jsem se dostala vlastně trochu náhodou, když odcházel kolega a já jsem z projektových manažerů byla asi nejvhodnější člověk, který mohl tu roli převzít. Ze začátku jsem si pod obchodem představovala klasické prodávání, což mě příliš nelákalo. Postupně jsem ale zjistila, že obchod v Bilfingeru je něco úplně jiného. Je především o rozvíjení vztahů se zákazníky, trhů a jednotlivých průmyslových segmentů. Člověk se dostává i k širším tématům, například k ekonomickým nebo vládním misím do zahraničí. A to mě začalo velmi bavit. Postupně se moje role rozšířila na střední a východní Evropu a v rámci Bilfingeru jsem se začala věnovat automotive. Bateriový průmysl k tomu potom přišel poměrně logicky, protože úzce souvisí s mobilitou a transformací automotive. Byly pro vás baterie v té době úplně novým světem? Ano, a právě to pro mě bylo zajímavé. Musela jsem se naučit spoustu nových věcí: co je gigafactory, jak fungují jednotlivé části baterie, jak vůbec vypadá celý výrobní proces, ale také dodavatelský řetězec, „kdo s kým peče“ a kde jsou takzvaná úzká hrdla. Ať už z pohledu nerostných surovin, logistických nákladů, duševního vlastnictví nebo škálování, které se také stalo ohromným tématem. Byla to pro mě nová technologická oblast, do které jsem se musela ponořit. Díky tomu jsem se postupně dostala do kontaktu také s mnoha organizacemi zaměřenými na bateriový průmysl a následně jsem se za Bilfinger zapojila do Českého bateriového klastru.

Automobilový průmysl dnes prochází zásadní proměnou. Co podle vás nejvíce ovlivňuje samotné výrobní závody? Je to kombinace technologické transformace, tlaku na náklady a energetiku spolu s rostoucí potřebou flexibility. Do toho vstupuje také vykazování uhlíkové stopy, navazující reporting a snaha o co nejšetrnější výrobu. Některé z těchto vlivů přitom mohou jít i proti sobě. Automotive se měnil vždycky. Modely se měnily a s nimi se upravovaly montážní linky. Elektromobilita ale přináší výraznější změnu. Když se podíváte na klasické auto a elektromobil, mění se celý výrobek. U spalovacího automobilu máte motor, převodovku a další komponenty, které u elektromobilu buď vůbec nejsou, nebo jsou jiné. Automobilový závod je přitom rozdělený do jednotlivých výrobních provozů, takzvaných shopů. A některé z nich se s nástupem elektromobility dostávají do útlumu. Automobilky se samozřejmě snaží existující prostory dál využívat, protože závod stále provozují a potřebují s nimi nějakým způsobem pracovat. Modernizace staršího závodu má ale logicky více omezení než výstavba nového závodu podle aktuálních standardů. Právě tady ale nastupuje otázka, do čeho má automobilka vlastně investovat. Ano, a to je velká nejistota. Automobilky dnes nemají jednoduché rozhodování. Musí řešit, které provozy zachovat, kde je transformovat nebo kde něco zbourat a postavit jinak. Po desítky let měly v tomto směru určitou jistotu. Konkurovaly si mezi sebou, ale auta se prodávala stále více a investice měly poměrně jasný směr. Dnes je situace jiná a udělat rozhodnutí o nějaké větší investici je pro ně opravdu zásadní.

Svět průmyslu 4/2026

Je v takové situaci jednodušší postavit nový závod, nebo modernizovat ten stávající?

„

Dlouhodobý plán nemá být jen tabulka investic.“

Každé má něco. Greenfield má výhodu v tom, že můžete začít od nuly a udělat závod opravdu „state of the art“. Nemáte tolik omezení a můžete už od začátku přemýšlet nad tím, jak budou jednotlivé systémy fungovat dohromady. U starších závodů je to složitější. Automotive má právě v tomto směru nevýhodu, protože řada továren je opravdu hodně stará a udělat z takových objektů „továrnu budoucnosti“ není snadné. Narážíte na existující konstrukce, rozvody, limity dispozice, požární bezpečnost, kapacitu energetické infrastruktury i na to, že závod často nemůžete jednoduše zastavit a modernizaci musíte dělat za provozu. Chce to proto velmi dobré a dlouhodobé plánování. A někdy zjistíte, že některé změny ani nejsou proveditelné nebo zkrátka nedávají smysl. Musí se tedy modernizace udělat najednou, nebo může podnik postupovat krok za krokem? Určitě může postupovat postupně. Komplexnost podle mě neznamená změnit celý závod najednou. Znamená ho na začátku jako celek posoudit a mít jasno v tom, kam chcete dojít. Základem je dlouhodobý plán, jakási „roadmapa rozvoje závodu“. Neměla by to být jen tabulka investic, ale práce s návaznostmi: kdy má smysl řešit energetiku, co musí předcházet automatizaci, jak se bude automatizace dál vyvíjet, jak se změní požadavky na údržbu nebo kde vzniknou nové nároky na vodu, páru, chlazení, vzduchotechniku či kvalifikované lidi. Součástí přípravy by mělo být i důkladné posouzení rizik, která mohou v budoucnu nastat. Bez celkového pohledu se totiž může stát, že jedno dobře míněné opatření později zkomplikuje provoz nebo sníží jeho efektivitu. A tady hraje velkou roli způsob řízení firmy. Je důležité mít v týmu lidi, kteří se nedívají jen na příští rok, ale mají odpovědnost za dlouhodobější rozvoj, v horizontu klidně deseti nebo patnácti let.

Advertorial

Energetická efektivita se stala jedním z hlavních témat průmyslu. Kde podle vás vzniká největší prostor pro úspory? Možností je mnoho. Základem je ale svůj závod skutečně znát. Když máte provoz dobře zmapovaný, dokážete přesně zjistit, kde vám uniká teplo či pára, kde vznikají ztráty, co lze znovu využít a především která opatření dávají ekonomický smysl. Důležitý je průběžný monitoring spotřeby a propojení výrobních parametrů s energetickými daty. Nestačí vědět, kolik závod spotřeboval elektřiny nebo plynu za měsíc. Podstatné je rozumět tomu, která linka, směna, produkt nebo provozní režim spotřebu skutečně vytváří. Teprve potom lze spolehlivě vyhodnotit reálnou návratnost jednotlivých investic. Problém už dnes není ani tak data získat, ale skutečně je využít? Přesně. Získat data dnes asi není až takový problém. Důležité je umět je skutečně využít. Když máte vlastní zdroj energie, obnovitelné zdroje, sledujete vývoj cen elektřiny a máte třeba bateriové úložiště, můžete s těmi daty pracovat mnohem lépe. Potřebujete ale někoho, kdo jim rozumí a dokáže je správně propojit. Pokud máte například fotovoltaiku, vstupuje do toho i predikce počasí. Podle ní víte, kolik elektřiny pravděpodobně vyrobíte, a můžete podle toho plánovat její využití. Tady už všechno musí být opravdu sehrané jako orchestr. Přitom někdy mohou významnou úsporu přinést poměrně jednoduchá opatření. Určitě. Rekuperace a využití odpadního tepla už jsou podle mě naštěstí do značné míry standardem. Patřily mezi první kroky, které fabriky při vlně energetických úspor implementovaly. Jedním z důvodů je návratnost investice a také to, že tato opatření bývají relativně snadno proveditelná, i když samozřejmě záleží na konkrétním provozu. Někdy může být řešení opravdu jednoduché. Jedním z příkladů je Bilfinger TIPCHECK (Technical Insulation Performance Check), který identifikuje potenciál úspor energie

v průmyslových provozech prostřednictvím analýzy izolací. Zjednodušeně řečeno se při kontrole projdou potrubní rozvody, identifikují místa s tepelnými ztrátami a navrhnou vhodná opatření. Úspory přitom mohou být skutečně výrazné. Jeden příklad za všechny: modernizace 800 metrů izolací přinesla úsporu energie 49 % a návratnost investice tři roky. Energetická úspora navíc snižuje emisní stopu a jako další přínos může zlepšit i bezpečnost provozu.

Ani přechod z plynu na elektřinu tedy nemusí být automaticky správným rozhodnutím? Přesně tak. Setkávám se i s případy, kdy korporátní strategie řekne, že se přechází z plynu na elektřinu, ale v jednotlivých zemích to nemusí být optimální. Přesto se změna provede, protože jde o globální nebo regionální strategii společnosti.

Konkrétní realizace:

800 m modernizovaných izolací 320 MWh úspory energie ročně 42 540 € úspory nákladů ročně 49 % úspory energie 3 roky návratnost investice Energetická efektivita ale podle vás není jen otázkou samotné výrobní technologie. Není. V návaznosti na náročnost výrobních procesů může výrazně pomoci i optimalizace stavební a infrastrukturní části závodu. Může jít o zateplení obálky, výměnu oken, úpravu osvětlení či vytápění, instalaci čidel nebo zastínění světlíků. I když například objekty nechcete certifikovat podle LEED či BREEAM, je skvělé vybrat si některé best practices, které se při těchto certifikacích velmi často uplatňují. Důležité je také dívat se na širší souvislosti, například na logistiku v areálu, hospodaření s obalovými materiály nebo práci se zelení. Právě tady je vidět, jak se energetika, udržitelnost a provozní efektivita navzájem ovlivňují. Největší chybou je řešit energetiku, technologii a stavbu odděleně. A právě proto se v Bilfingeru snažíme klientům pomáhat už od úvodních rozvah, od strategie až po konkrétní implementační projekty. Hezky v souvislostech.

Na druhou stranu naštěstí vidíme, že ty osvícenější společnosti mají hlavní strategie nastavené spíše jako určení směru, ale jednotlivá opatření si následně nechávají „posvětit“ lokálně, ať už svými provozními týmy, nebo konzultantem. Ten k tomu dokáže přidat například i predikci dalšího vývoje, ať už ekonomického, nebo technologického. Největší nejistotou pak bohužel stále zůstává geopolitický vývoj, který může zásadně ovlivnit ceny energií i dostupnost technologií. Znamená komplexní přístup také to, že stejné řešení nemusí fungovat ve dvou různých závodech?

Jednoznačně. Do návrhu a modernizace vstupuje mnoho faktorů. Je to lokalita závodu, lokální dodavatelský řetězec, dostupnost surovin, ale také další partneři a zdroje, které máte v okolí. Mám ráda pragmatismus a tady to platí dvojnásob. Je potřeba přemýšlet nejen nad materiály, které používáte, a nad tím, zda je bude možné následně recyklovat, nebo jak hospodaříte s energií a přírodními zdroji, ale také nad tím, co máte kolem sebe a co lze využít. Proto je vždy potřeba konkrétní závod komplexně posoudit, včetně všech vlivů a vazeb. Na to se někdy zapomíná, když korporace chtějí aplikovat jednotná řešení ve více zemích. Stejné opatření může v jednom závodě fungovat výborně, ale jinde narazit na cenu energie, dostupnost médií, kvalifikaci lidí,

Svět průmyslu 4/2026

Každá investice musí dávat smysl v konkrétním závodě.“

www.svetprumyslu.cz

Mění bateriový průmysl také požadavky na lidi, které závody potřebují? Zcela určitě. Je to podobné trendu napříč téměř všemi odvětvími - zjednodušeně řečeno méně manuálních a více inženýrských profesí. Také záleží i na tom, jestli máte v závodě výzkum a vývoj. Ten se obecně považuje za vysokou přidanou hodnotu závodu. V případě bateriového projektu, ať už jde o gigafactory nebo upstream výrobu, potřebujete zejména chemiky, elektrotechniky, strojaře a procesní inženýry. Elektriﬁkace se podle vás netýká jen automobilů. Přesně tak. Elektrifikace jde napříč prakticky vším. Baterie máte v telefonech, kamerách, vysokozdvižných vozících, pilách, sekačkách, dronech a celé řadě dalších zařízení. prostorová omezení nebo lokální povolovací proces. Unifikace má smysl jako rámec, ale finální rozhodnutí musí obstát i v konkrétních podmínkách.

Bateriová výroba má ale speciﬁcké požadavky i na samotné prostředí závodu.

Významnou část vaší práce tvoří bateriový průmysl. V čem se bateriové projekty liší od projektů, které známe z tradiční automobilové výroby?

Ano. Hodně záleží na tom, o jakou část bateriového řetězce jde. Pojmy jako „výroba baterií“ nebo „baterkárna“ se používají velmi často, ale bývají zavádějící.

Jedním z velkých rozdílů je rychlost vývoje technologie. Také v automotive se mění výrobky, výrobní postupy nebo prototypy, ale u bateriových projektů jsme se setkávali s tím, že během samotného projektu docházelo k častým změnám technologie a stavba na ně musela reagovat. A to několikrát po sobě. Než se stavba dokončila, takových změn přišlo opravdu mnoho.

Jiná je totiž výroba článků v gigafactory, jiná upstream část řetězce, tedy těžba a zpracování surovin a výroba komponent, především katodové a anodové směsi, elektrolytu či separátorů, a jiná montáž modulů nebo battery packů. Každá z těchto částí má jiné technické a provozní nároky.

Jaký dopad to mělo na investiční náklady, asi není nutné zmiňovat. Proto když dnes stavíte takový závod, potřebujete od začátku plánovat co nejflexibilnější layout. Víte totiž, že se v budoucnu bude měnit. A u bateriových projektů je potřeba flexibility obzvlášť výrazná.

Výroba napříč bateriovým řetězcem mívá specifické požadavky na čistotu a vlhkost prostředí. To vytváří jiné nároky na technická zařízení budov a opět i na energetickou náročnost. Většina těchto projektů je tedy poměrně energeticky náročná. Dalším významným tématem je voda, hospodaření s procesní vodou a snaha o její maximální cirkularitu.

BUDOUCNOST PRŮMYSLU

NEBUDE O JEDNÉ TECHNOLOGII. 16

Obrovský boom dále vidíme také u bateriových úložišť. Pozoruji to i u výrobců baterií. Někteří původně přicházeli s plány vyrábět především články pro automobily a postupně se přeorientovávají také na BESS (Battery Energy Storage Systems), tedy bateriová úložiště. Spotřeba elektřiny přitom bude dál stoupat. Přispívá k tomu nejen elektrifikace, dobíjení automobilů, ale také třeba i změna klimatu a s ní související stále větší využívání klimatizací. To následně vytváří nové požadavky na energetickou infrastrukturu. Významným tématem je také údržba průmyslových objektů. Jak se mění požadavky zákazníků na spolehlivost provozu a prediktivní údržbu? Zákazníci dnes od údržby nečekají jen opravu poruch, ale především vyšší spolehlivost provozu, méně neplánovaných odstávek, bezpečnost a kontrolu nákladů. Proto se údržba posouvá k datově řízenému přístupu. Sledují se například vibrace, teploty, spotřeba energie nebo provozní parametry zařízení. Cílem prediktivní údržby je zachytit problém dříve, než způsobí odstávku, a naplánovat

Svět průmyslu 4/2026

servis ve správný čas, například podle trendu vibrací motoru, nárůstu teploty ložiska nebo neobvyklé spotřeby energie. Nestačí ale jen sbírat data. Důležité je správně je interpretovat a propojit s technickou znalostí konkrétního zařízení i provozu. Silnou stránkou Bilfingeru je v tomto ohledu kombinace technické znalosti zařízení, engineeringu a zkušeností s provozní údržbou. Prediktivní údržba tedy není jen o datech, ale především o schopnosti rozlišit, co je běžná odchylka a co už může být signálem budoucí poruchy. A co umělá inteligence? Stává se už běžnou součástí průmyslových projektů, nebo jde zatím spíše o jednotlivé pilotní implementace? Řekla bych, že jsme někde mezi. V administrativě, práci s dokumenty nebo analýze dat už se umělá inteligence používá poměrně běžně. V samotných průmyslových provozech je ale její nasazení opatrnější a často závisí na kvalitě dostupných dat, připravenosti systémů a kybernetické bezpečnosti. Velký potenciál má AI zejména tam, kde pomáhá pracovat s velkým množstvím dat, hledat souvislosti a podporovat rozhodování odborníků, například při prediktivní údržbě, optimalizaci spotřeby energií, plánování servisních zásahů nebo identifikaci nestandardního chování zařízení. Praktický přínos ale vzniká až ve chvíli, kdy jsou data kvalitní, správně strukturovaná a propojená s reálnou znalostí provozu. Zároveň platí, že výstupy AI musí vždy kontrolovat člověk, který danému tématu rozumí. Nejde tedy o to, aby AI nahradila zkušené odborníky, ale aby jim pomohla rychleji pracovat s informacemi a nacházet souvislosti. V průmyslu totiž nejde jen o rychlost práce s daty, ale také o bezpečnost, spolehlivost a odpovědnost za výsledek. Automatizace současně mění požadavky na lidi. Potřebuje moderní továrna jiný typ zaměstnanců než dříve? Určitě. Některá místa ve výrobě mizí, ale zároveň vznikají jiná. Čím pokročilejší jsou technologie,

www.svetprumyslu.cz

Magda Zemanová Automotive & Battery Leader Europe Bilfinger, Vice-chairman Czech Battery Cluster

údržba a řízení provozu, tím více potřebujete lidi, kteří jsou schopni tyto systémy spravovat a rozumět jim. Nestačí už jen klasické mechanické dovednosti, viz předešlé téma. Potřebujete lidi, kteří dokážou tyto světy propojovat, a takové odborníky není jednoduché najít. Máme kvalitní technické univerzity a vycházejí z nich velmi dobří lidé. Problém vidím spíš v rychlosti, s jakou dokážeme reagovat na vznik nových oborů a požadavků průmyslu. Zároveň musíme mladé lidi přesvědčit, aby tyto obory vůbec chtěli studovat. Které technologie nebo oblasti budou podle vás v příštích letech nejvíce ovlivňovat konkurenceschopnost výrobních podniků? Určitě rychlost inovací, schopnost adaptace a dlouhodobé plánování s alternativními scénáři. Nestačí jen predikovat vývoj trhu, ale je potřeba komplexně posuzovat i rizika, která s ním souvisejí. Podle mě to nebude o jedné konkrétní technologii ani jednom správném investičním směru. Firmy budou muset mnohem víc přemýšlet v souvislostech: co má smysl modernizovat, co už nahradit, kde pomůže automatizace, jak pracovat s energiemi nebo daty a co to všechno bude znamenat pro lidi a samotný provoz. Výhodu budou mít podle mě ti, kteří se dokážou změnám přizpůsobit, ale zároveň se nebudou rozhodovat jen podle toho, co je zrovna trend. Každá investice musí dávat smysl v konkrétním závodě.

Advertorial

KAŽDÁ STAVBA JE JINÁ. IZOLACE TAKÉ. Plochá střecha, podkroví rodinného domu, výrobní hala nebo technologická nádrž. Každá konstrukce má jiné nároky a univerzální řešení neexistuje. PUR-IZOLACE proto pracuje s různými PUR a PIR systémy, které volí podle konkrétní stavby, prostředí a toho, co má izolace skutečně zvládnout. Od omezení tepelných ztrát přes ochranu proti vodě a vlhkosti až po řešení střech připravených na fotovoltaiku. Stejná izolace všude?

Právě naopak.

Rozhoduje stavba a to, co od ní potřebujete.

PUR SOFT

PUR W40

PUR W60

PUR/PIR

lehká pěna s převážně otevřenou buněčnou strukturou

tvrdá pěna s převážně uzavřenou buněčnou strukturou

střešní systém vytvářející pochozí, bezespárou a nenasákavou izolační vrstvu

se uplatňuje mimo jiné u nádrží, skladovacích tanků, potrubních rozvodů, armatur nebo při vyplňování dutin

Beze spár i na složitých místech

Od podkroví po technologické provozy

Střecha může dostat další úkol

Nástřiková technologie má výhodu zejména tam, kde konstrukce není jednoduchá. Izolační vrstva vzniká přímo na podkladu, kopíruje jeho tvar a lze ji aplikovat také na obloukové a tvarové střechy nebo kolmé plochy. Právě u členitých konstrukcí, prostupů a dalších detailů tak není nutné skládat izolaci z předem připravených desek.

Samostatnou oblast představuje PUR IZOLACE DUO, které kombinuje střešní systém PUR W60 s fotovoltaikou. Střecha tak nemusí řešit pouze tepelnou a hydroizolační funkci, ale může se stát součástí širšího energetického řešení budovy.

Svět průmyslu 4/2026

Stavebnictví

KDYŽ BUDOVA VÍ, Z ČEHO JE POSTAVENÁ O budovách máme obrovské množství informací, a přesto často nevíme jednu z těch nejdůležitějších: z čeho jsou skutečně postavené. Právě materiálová data mohou v budoucnu rozhodovat o tom, zda konstrukce po demolici skončí jako odpad, nebo se její části vrátí zpět do oběhu. Evropský projekt Circular DigiBuild, který skončil letos v červnu, ukázal na třech konkrétních pilotech, jak mohou BIM, umělá inteligence, strojové učení a digitální registry změnit způsob, jakým budovy navrhujeme, provozujeme i jednou rozebíráme.

BUDOVA JAKO MATERIÁLOVÁ BANKA

Moderní budova během svého života vytváří a spotřebovává velké množství dat. Sledujeme spotřebu elektřiny a tepla, vnitřní teplotu, kvalitu vzduchu nebo fungování jednotlivých technologií. Projektanti pracují s digitálními modely a správci budov stále častěji využívají automatizované systémy řízení. Přesto může při rekonstrukci nebo demolici nastat překvapivě základní problém: nevíme přesně, jaké materiály jsou uvnitř stavby, v jakém množství se tam nacházejí a zda je bude možné znovu využít.

Představa budovy jako materiálové banky mění tradiční pohled na stavebnictví. Beton, ocel, sklo, dřevo, cihly nebo technické prvky nemusí být vnímány pouze jako součást konstrukce, která jednou doslouží. Představují také zásobu materiálů s potenciální další hodnotou. Aby však bylo možné tuto hodnotu využít, potřebujeme vědět, co přesně ve stavbě máme.

U nových budov lze potřebná data systematicky vytvářet už během projektování a výstavby. Podstatně složitější je situace u staršího stavebního fondu, kde detailní informace o použitých materiálech často nejsou dostupné v digitální a strukturované podobě. Právě tato informační mezera se může stát jednou z překážek cirkulárního stavebnictví. Materiál, o kterém nic nevíme, se totiž podstatně hůře vrací zpět do oběhu.

Právě tady vstupuje do hry digitalizace. BIM může uchovávat informace o stavbě během jejího životního cyklu, databáze a registry mohou spojovat informace z různých zdrojů, senzory sledují skutečný provoz budovy a analytické nástroje nebo umělá inteligence mohou pomáhat hledat souvislosti v datech. Smyslem přitom není digitalizace sama o sobě, ale možnost lépe rozhodovat o skutečných fyzických materiálech a provozu staveb.

www.svetprumyslu.cz

Tento princip byl základem projektu Circular DigiBuild, realizovaného v rámci programu Interreg Danube Region. Od ledna 2024 do konce června 2026 spojil 18 projektových partnerů ze 13 evropských zemí. Jeho cílem bylo hledat způsoby, jak pomocí digitálních technologií podpořit přechod stavebnictví k cirkulární ekonomice. Za Českou republiku se do projektu zapojil Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN). Místo jediné univerzální technologie vznikly tři rozdílné pilotní projekty v Rakousku, Bulharsku a Chorvatsku. Právě jejich rozdílnost dobře ukazuje, co všechno může propojení digitalizace a cirkulárního stavebnictví znamenat.

RAKOUSKO:

CO KDYŽ NEVÍME, CO JE UVNITŘ? První pilot řešil problém starších budov, ke kterým neexistuje dostatečně podrobná dokumentace. Rakouský tým pracoval s nástrojem Urban Mining

Stavebnictví

TŘI ZEMĚ. TŘI CESTY K CHYTŘEJŠÍ BUDOVĚ. RAKOUSKO

BULHARSKO

CHORVATSKO

Co je uvnitř budovy?

Kde jsou data?

Co nemusíme měřit?

Odhad materiálového složení starších budov.

Propojení roztříštěných informací.

Některé hodnoty může dopočítat model.

Screener, jehož cílem je na základě dostupných údajů o budově odhadovat její materiálové složení i v případech, kdy detailní informace chybějí. Neznamená to, že software dokáže na dálku s absolutní přesností určit každou cihlu nebo kilogram oceli. Pracuje s odhadem, který však může být pro prvotní rozhodování velmi cenný. Představme si město, developera nebo vlastníka většího portfolia nemovitostí, který plánuje rekonstrukce či demolice většího počtu objektů. Pokud dokáže předem získat kvalifikovanou představu o jejich materiálovém složení, může lépe plánovat další kroky a identifikovat stavby s potenciálem pro opětovné využití jejich částí. Budova tak ještě před zahájením stavebních prací přestává být neznámou hromadou Inzerce

budoucího odpadu a začíná být vnímána jako zásoba materiálů. S tím souvisí koncept urban miningu, tedy využívání materiálů uložených ve městech, budovách a infrastruktuře jako budoucího zdroje. Tradiční model stavebnictví je převážně lineární. Materiál vytěžíme, zpracujeme, zabudujeme a po skončení životnosti stavby řešíme, co s ním dál. Cirkulární přístup se snaží tuto logiku změnit. Materiál zabudovaný ve stavbě může být od počátku vnímán jako zdroj, který si zachovává hodnotu i po desítkách let. Digitální informace jsou jedním z předpokladů, aby podobný model mohl fungovat. Nestačí

totiž vědět, že v budově je ocel, beton nebo dřevo. Pro rozhodování o jejich dalším využití potřebujeme podstatně více informací. V budoucnu proto nemusí být hodnotou budovy pouze její poloha, energetická náročnost nebo technický stav. Součástí její hodnoty mohou být také informace o materiálech, které obsahuje.

BULHARSKO:

JEDEN ZDROJ MÍSTO ROZTŘÍŠTĚNÝCH DAT Druhý pilot se přesunul od jednotlivé budovy k městským datům. V bulharské Varně bylo v rámci projektu pilotováno řešení zaměřené na sjednocování informací o budovách, infrastruktuře a materiálech, které mohou být rozptýleny mezi různé systémy. Smyslem je vytvářet lépe využitelný a propojený zdroj dat pro veřejnou správu a další aktéry. Pilot pracoval také s informacemi důležitými pro sledování materiálů během jejich životního cyklu a jejich možné další využití.

Stavebnictví

To může na první pohled působit jako administrativní detail, ve skutečnosti jde o jeden z hlavních problémů digitalizace stavebnictví. Data totiž často existují, jen nejsou na jednom místě, nemají jednotnou strukturu nebo se k nim jednotliví účastníci stavebního procesu obtížně dostávají. Pokud má jednou fungovat skutečně použitelný digitální záznam budovy nebo materiálu, nestačí pouze vytvořit další databázi. Informace musí být důvěryhodné, aktualizovatelné a použitelné po dlouhou dobu. Právě tady se ukazuje, že digitalizace stavebnictví nemůže končit dokončením projektu. Budova může stát padesát, osmdesát nebo sto let. Za tu dobu projde rekonstrukcemi, výměnou technologií, změnou dispozic i různými způsoby využití. Informace, které byly přesné v okamžiku dokončení stavby, už za několik desetiletí nemusejí odpovídat realitě. Digitální informace o budově proto mají největší hodnotu tehdy, pokud se průběžně aktualizují spolu s ní. Každá významná změna může doplnit její materiálovou historii: co bylo vyměněno, co přibylo, jaký materiál byl použit, odkud pochází a co z původní konstrukce zůstalo. Teprve potom lze získat skutečně použitelný obraz toho, co budova obsahuje a co z ní bude možné jednou využít znovu.

CHORVATSKO:

CO KDYŽ NĚKTERÉ SENZORY NAHRADÍ VÝPOČET? Třetí pilot ukazuje úplně jinou podobu digitálního stavebnictví. Neřeší primárně materiály při demolici, ale samotný provoz budovy. Výzkumníci z Fakulty elektrotechniky a výpočetní techniky Univerzity v Záhřebu zkoumali možnosti využití metod strojového učení a tzv. soft sensing. Při tomto přístupu nemusí být každá veličina přímo měřena samostatným fyzickým senzorem, ale některé hodnoty lze odvozovat pomocí modelů z jiných dostupných dat. Výzkumníci přitom vycházeli z rozsáhlých provozních dat testovací budovy. Ta byla vybavena digitálními zónovými regulátory ve 248 zónách, teplotními čidly na 368 fancoilových jednot-

www.svetprumyslu.cz

kách, meteostanicí a dalšími měřicími prvky. Pro výzkum byla k dispozici data z několika let skutečného provozu vytápění a chlazení. Takový datový základ umožňuje vytvářet a ověřovat modely, které mohou pracovat i s menším množstvím přímo měřených údajů. Myšlenka je poměrně jednoduchá. Pokud lze některou hodnotu dostatečně spolehlivě odvodit z jiných dat, nemusí být vždy nutné instalovat další fyzické zařízení. Potenciální přínos přitom není pouze finanční. Méně senzorů může znamenat také méně zařízení, která je nutné vyrobit, instalovat, napájet, udržovat a po skončení životnosti zlikvidovat. Projekt proto tento přístup spojuje rovněž s možností omezovat množství elektroodpadu. Chorvatský pilot zároveň dobře ukazuje, že role umělé inteligence a strojového učení ve stavebnictví nemusí vypadat tak spektakulárně, jak bývají tyto technologie někdy prezentovány. Nemusí jít o systém, který autonomně rozhoduje o celé budově. Velkou hodnotu může mít už schopnost hledat vztahy mezi provozními daty, modelovat chování technologií nebo dopočítávat informace, jejichž přímé měření by jinak vyžadovalo další hardware. Budovy jsou systémy s velmi dlouhou životností, během níž se mění jejich provoz, technologie i způsob používání. Čím lépe dokážeme jejich skutečné chování popsat pomocí dat, tím přesněji můžeme rozhodovat o provozu, údržbě a budoucích investicích.

BIM JE ZAČÁTEK, NE KONEC DIGITALIZACE S digitálním stavebnictvím je dnes nejčastěji spojován BIM. Jeho skutečný význam ale nespočívá pouze ve vytvoření trojrozměrného modelu. Podstatná jsou data spojená s jednotlivými částmi stavby a možnost pracovat s nimi během jejího životního cyklu. Propojení BIM s dalšími zdroji informací, registry, IoT, materiálovými databázemi nebo analytickými nástroji může postupně vytvořit mnohem komplexnější obraz budovy.

Circular DigiBuild proto využíval digitalizaci jako nástroj pro podporu cirkulárního rozhodování, nikoli jako cíl sám o sobě. Vedle tří pilotních řešení vznikla také nadnárodní strategie a 13 akčních plánů pro jednotlivé partnerské země, které mají pomoci přenášet digitální a cirkulární principy do praxe. Právě v tomto bodě se propojují dvě oblasti, které bývají někdy řešeny odděleně. Na jedné straně stojí digitalizace stavebnictví, na druhé snaha snižovat spotřebu primárních surovin a množství stavebního odpadu. Ve skutečnosti se však mohou vzájemně podporovat. Bez dostatečně kvalitních informací o budovách a materiálech je totiž obtížné rozhodovat o jejich opětovném použití, recyklaci nebo dalších možnostech využití.

CO Z TOHO MŮŽE VYUŽÍT ČESKO Právě tato otázka je důležitější než samotné skončení evropského projektu. České stavebnictví řeší stejné problémy jako zbytek Evropy. Velká část stavebního fondu vznikla v době, kdy nikdo nepředpokládal, že budou jednou potřeba detailní digitální informace o zabudovaných materiálech. Data o stavbách jsou různě kvalitní a mohou být rozptýlena mezi projektovou dokumentaci, vlastníky, správce budov a veřejné instituce. Český partner projektu INCIEN proto výsledky jednotlivých pilotů hodnotil také z pohledu jejich přenositelnosti do tuzemského prostředí. Rakouský přístup ukazuje možnosti mapování materiálových zásob ve stávajícím stavebním fondu, bulharský pilot se soustředí na propojování a strukturování dat a chorvatský příklad otevírá další možnosti práce s provozními údaji chytrých budov. Nejde přitom o technologie, které by bylo možné jednoduše zkopírovat a druhý den plošně nasadit. Jejich skutečný přínos závisí na dostupnosti a kvalitě dat, standardizaci, ekonomice

Stavebnictví

konkrétního řešení i schopnosti jednotlivých aktérů informace sdílet. Právě proto Circular DigiBuild nestavěl pouze na technologických demonstracích, ale také na vytváření strategie a akčních plánů pro jejich další využití.

Circular DigiBuild skončil 30. června 2026 po třiceti měsících. Tím ale téma, které otevřel, nekončí. Projekt vedle pilotních řešení a akčních plánů vytvořil také základ pro další spolupráci v podunajském regionu v oblasti digitálního a cirkulárního stavebnictví. Možná právě zde leží jeho nejzajímavější poselství. Stavebnictví dlouho pracovalo především s fyzickými zdroji: betonem, ocelí, dřevem, sklem, energií a lidskou prací. V cirkulárním stavebnictví se k nim přidává ještě jeden zdroj: informace. Pokud nevíme, co jsme do budovy vložili, těžko můžeme po desítkách let rozhodnout, co z ní dokážeme získat zpět. Pokud neznáme její skutečné provozní cho-

vání, obtížně hledáme nejefektivnější způsob řízení. A pokud jsou data roztříštěná mezi systémy, které spolu nekomunikují, jejich hodnota zůstává omezená.

Bude vědět, z čeho je postavená, jak se měnila, jak funguje a co z ní může jednou vzniknout znovu.

Budova budoucnosti proto nemusí být revoluční jen tím, z jakého materiálu vznikne nebo kolik energie spotřebuje. Rozdíl může být v tom, že o sobě bude po celý svůj život uchovávat použitelnou digitální stopu. A právě to může být jedna z méně nápadných, ale zásadních změn, které dnes digitalizace do stavebnictví přináší.

Inzerce

Svět průmyslu 4/2026

VYRÁBÍTE,

ALE NEVIDÍTE ZAKÁZKU?

ERP vrací výrobě kontrolu Výrobní firmy obvykle nezačnou řešit ERP systém proto, že chtějí být „digitálnější“. Impulzem bývá chvíle, kdy přestává stačit Excel, papír a osobní

Jan Vlnatý

domluva. Zakázky přibývají, termíny se řeší operativně a skutečné náklady se dohledávají až zpětně.

MÁTE VŠECHNY ZAKÁZKY POD KONTROLOU?

„

Typicky ve chvíli, kdy vedení zjistí, že už nemá zakázku pod kontrolou jako celek. Obchod ví, co se slíbilo zákazníkovi. Výroba ví, co se právě děje v hale. Sklad ví, co fyzicky leží na regálech. Účetnictví vidí čísla až zpětně. Ale nikdo nemá jeden společný pohled na to, kde zakázka je, co chybí, kdy bude hotová a kolik už stojí.“ Jan Vlnatý, specialista výroby, ABRA Software, upozorňuje, že smyslem digitalizace není nahradit papír obrazovkou. ERP systém propojí objednávku, materiál, výrobní příkazy, práci, sklad i skutečné náklady. Firma tak vidí rozpracovanost zakázek, odchylky proti plánu a ekonomiku výroby v souvislostech.

„

Najednou mají firmy potřebu sledovat, co kolik stojí. Jiná je hodinovka člověka při jedné činnosti, jiná při druhé. Prodejní cena musí dávat smysl proti nákladům. Výroba má být zisková, jinak firma jen zaměstnává lidi a stroje.“ ERP systém nepřináší hodnotu tím, že by zrychlilo každou fyzickou operaci ve výrobě. Přínos je hlavně v přesnějším toku informací, menším dohledávání a v tom, že sklad, výroba i vedení pracují nad stejnými daty.

expert na digitalizaci výrobních procesů, ABRA Software

„ Samotná fyzická práce se systémem nezmizí. Svářeč bude svařovat, montážník bude montovat. Čas se šetří jinde: v předávání informací, v čekání, v obcházení haly, v přepisování a v opravách chyb.“

ZAČNĚTE S PŘESNOU EVIDENCÍ Ne každá firma přitom potřebuje hned detailní kapacitní plánování. Prvním krokem bývá kvalitní evidence výroby, materiálu, rozpracovanosti, práce a nákladů. Teprve na spolehlivých datech lze stavět další automatizaci.

„

Firma začne mít zakázku pod kontrolou v celém jejím průběhu. Výroba ví, co má dělat, kancelář vidí rozpracovanost, sklad je navázaný na konkrétní výrobní příkazy a vedení má data, podle kterých může rozhodovat.“ Chcete zjistit, kde má digitalizace největší přínos právě ve vaší výrobě? Ozvěte se ABRA Software. Projdeme s vámi proces od objednávky po expedici a navrhneme, jak dostat výrobu lépe pod kontrolu.

www.abra.eu www.svetprumyslu.cz

Advertorial

E.ON POSTAVIL V JINDŘICHOVĚ HRADCI

NOVÉ ENERGETICKÉ CENTRUM.

ZÁKAZNÍK NEINVESTOVAL ANI KORUNU Společnost E.ON Energy Solutions, která se v rámci skupiny E.ON specializuje na energetická řešení pro B2B a B2M zákazníky, pokračuje v rozvoji dlouhodobé spolupráce se společností Teplospol. V Jindřichově Hradci zprovoznila nový zdroj tepla a elektrické energie, tzv. kogenerační jednotku. Projekt je navržený jako komplexní řešení na míru, které kombinuje efektivní výrobu tepla i elektřiny a přináší zákazníkovi dlouhodobé úspory i větší provozní stabilitu. KOGENERAČNÍ JEDNOTKA MÁ INSTALOVANÝ ELEKTRICKÝ VÝKON 999 KWE A TEPELNÝ VÝKON 1 180 KWT. ROČNĚ JE SCHOPNÁ VYROBIT PŘIBLIŽNĚ 3 300 MWH ELEKTŘINY A SOUČASNĚ POKRÝVAT VÝZNAMNOU ČÁST POTŘEBY TEPLA PRO LOKÁLNÍ ODBĚRATELE. Největším odběratelem tepla jsou domácnosti na přilehlém sídlišti U Nádraží. Kromě nich je teplo dodáváno i do budovy nově zřízené polikliniky a dále do prodejny potravin a do restaurace. DÍKY ENERGY CONTRACTINGU TEPLOSPOL NEŘEŠIL VSTUPNÍ INVESTICI

„

E.ON projekt realizoval formou takzvaného energy contractingu, kdy je dodavatelem, investorem i provozovatelem technologie a zajišťuje její dlouhodobý chod přímo v kotelně zákazníka. Teplospol tak nemusel řešit vstupní investici ani technologická a provozní rizika. Cílem spolupráce je dlouhodobý kontrakt, který vedle cenové stability přináší i jistotu dodávek a optimalizovaný provoz celého tepelného hospodářství. Zákazník díky projektu profituje nejen z vyšší účinnosti výroby tepelné energie, ale i z celkového zjednodušení provozu a modernizace energetického zázemí. Kromě úspor na straně výroby tepla získává i další benefity jako pře-

Kogenerační jednotku si objednala společnost Teplospol. Největším odběratelem tepla z ní jsou domácnosti na přilehlém sídlišti U Nádraží.

Největší hodnotu nepřináší samotná technologie, ale způsob, jakým je navržena, financována a provozována. Zákazník získává dlouhodobě funkční energetické řešení bez nutnosti vlastní investice i bez provozních rizik. Přesně takový model chceme našim zákazníkům přinášet,” říká Lenka Vaněk, vedoucí divize E.ON Energy Infrastructure Solutions pro Českou republiku.

nesení provozních rizik na dodavatele a využití know-how E.ON pro optimalizaci provozu.

DLOUHODOBÁ SPOLUPRÁCE POKRAČUJE I V DALŠÍCH LOKALITÁCH Projekt v Jindřichově Hradci není ojedinělý. Spolupráce mezi E.ONem a Teplospolem má dlouhodobý charakter a podobná řešení fungují i v dalších jihočeských městech. Celkem se jedná už o čtyři kogenerační jednotky, které E.ON pro Teplospol provozuje. Vedle té nejnovější jsou to pak ještě jednotky v Dačicích, Nové Bystřici nebo v Chlumu u Třeboně. Ta nejstarší v Dačicích byla uvedena do provozu už

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

Kogenerační jednotka E.ONu v Jindřichově Hradci má instalovaný elektrický výkon 999 kWe a tepelný výkon 1 180 kWt.

„

v roce 2016, má elektrický výkon 800 kWe a ročně vyrobí 2 500 MWh elektřiny a 10 500 GJ tepla. Kogenerační jednotky zajišťují efektivní výrobu energie pro místní tepelné hospodářství. Tyto projekty potvrzují, že kombinovaná výroba elektřiny a tepla je vhodným řešením zejména pro systémy centrálního zásobování teplem nebo pro zákazníky s celoroční odběrem tepla.

Ke spolupráci s E.ONem v Jindřichově Hradci jsme přistoupili po zkušenostech z předchozích instalací v Dačicích, Chlumu u Třeboně a Nové Bystřici. Zvolený model nám přinesl provozní i ekonomické benefity. Nebyli jsme zatíženi vysokou investicí do takto sofistikovaného zdroje a nemusíme se starat o jeho řízení provozu, ovlivněného řadou faktorů na energetických trzích,“ doplňuje Štěpán Srnka, manažer provozu a výroby tepla ve společnosti Teplospol.

Podle něj mohla firma ušetřené investiční prostředky využít na modernizaci vlastní kotelny, spočívající ve výměně dosluhujícího kotle za efektivnější zařízení s ekonomizérem.

„

Naši odběratelé tak díky tomu získali jistotu stabilních dodávek tepla za přijatelnou cenu. Z popsaných důvodů můžeme všem spolupráci s E.ONem doporučit,“ upřesňuje Štěpán Srnka.

VÍCE NEŽ DESETILETÉ ZKUŠENOSTI SE ČTYŘMI DESÍTKAMI ZDROJŮ E.ON má s podobnými typy projektů dlouholeté zkušenosti. Aktuálně provozuje čtyři desítky kogenerací v celé České republice s instalovaným elektrickým výkonem 28,1 MWe a tepelným výkonem 33,9 MWt. Jen na jihu Čech má E.ON aktuálně 19 kogeneračních jednotek. První jednotky přitom začal instalovat už před dvanácti lety.

„

Z největší části se jedná o instalace v městských a obecních kotelnách, ale vedle toho máme zdroje i v průmyslových areálech, nemocnicích i ve welness a lázeňských provozech,“ vypočítává Hana Vaclíková, vedoucí decentrálních zdrojů ve společnosti E.ON Energy Solutions s tím, že ročně vyrobí zdroje E.ONu 318 000 GJ tepla, což stačí na roční spotřebu zhruba 13 000 českých domácností a městu velikosti Písku.

Ročně je jednotka schopná vyrobit přibližně 3 300 MWh elektřiny a současně pokrývat významnou část potřeby tepla pro lokální odběratele.

www.svetprumyslu.cz

8. VELETRH ČISTÉ MOBILITY, TECHNOLOGIÍ A ŘEŠENÍ PRO E-MOBILITU

12−15|11|2026 WWW.e-SALON.CZ ORGANIZÁTOR

SPOLUORGANIZÁTOR

PARTNER VELETRHU

PARTNEŘI PVA EXPO PRAHA

PARTNER PRO ENERGETIKU

Svět průmyslu 4/2026

Digitalizace

TOVÁRNA, KTERÁ SE UČÍ Z DAT

Digitální transformace výroby se dlouho spojovala především s automatizací a přechodem od papíru k softwaru. Dnes jde dál. Data ze strojů pomáhají odhalovat změny jejich stavu, výrobní linky lze před úpravou otestovat ve virtuálním prostředí a algoritmy vstupují do plánování i kontroly. České příklady ale zároveň ukazují, že neexistuje jedna univerzální cesta. Někde přináší největší efekt umělá inteligence, jinde obyčejné propojení dat, která už ve výrobě dávno vznikají. Když se mluví o digitální transformaci průmyslu, snadno vzniká představa továrny, kterou řídí umělá inteligence a ve které člověk postupně ustupuje do pozadí. Průmyslová praxe je mnohem střízlivější a zároveň zajímavější. Umělá inteligence může být jedním z nástrojů. Vedle ní ale stojí senzorika, výrobní informační systémy, automatizace, simulace, digitální dvojčata nebo jednoduše schopnost propojit informace, které dosud zůstávaly v různých částech podniku. Společným jmenovatelem nejsou konkrétní technologie, ale data a schopnost proměnit je v rozhodnutí.

Nejdřív vědět, co se ve výrobě děje Výrobní podnik generuje obrovské množství informací. Stroj zná své provozní parametry, výrobní systém eviduje zakázky, údržba zaznamenává servisní zásahy a kontrola kvality pracuje s další sadou údajů. Samotná existence dat

www.svetprumyslu.cz

ale ještě neznamená digitalizovanou výrobu. Rozdíl nastává ve chvíli, kdy je podnik dokáže spojit s konkrétním procesem. Teplota, tlak nebo vibrace mohou být pouze hodnotami uloženými v databázi. Ve spojení s historií zařízení ale mohou pomoci rozpoznat, že se jeho chování začíná měnit. Tady se otevírá prostor pro pokročilou analytiku a strojové učení.

PŘÍKLAD 1: Beneš a Lát Česká společnost Beneš a Lát provozuje více než 90 výrobních strojů a vyrábí odlitky ze slitin hliníku a zinku i plastové výlisky. V jednom z digitalizačních projektů se firma společně s Brain4Industry zaměřila na prediktivní údržbu. Algoritmus sleduje průběh tlaku při procesu slévání a porovnává jej s běžným chováním zařízení. Odchylka může upozornit na problém ještě před tím, než vyústí v neplánovanou odstávku. Servisní zásah je pak možné přesunout do vhodnějšího okamžiku.

Podle zveřejněné případové studie projektu se podařilo snížit výskyt neplánovaných odstávek o 15 % a prodloužit životnost měněných dílů o 5 %. Studie uvádí předpokládanou návratnost investice ve výši 1,2 milionu korun během tří let. U dopadu na zmetkovitost autoři naopak uvádějí, že data pro potvrzení výsledku ještě sbírají. Je tak dobře vidět rozdíl mezi tím, co už bylo naměřeno, a tím, co technologie teprve může přinést.

Od skutečné linky k virtuální Jinou cestou digitální transformace jsou simulace. Výrobní podnik nemusí každou změnu poprvé vyzkoušet až na skutečném zařízení. Digitální dvojče může vytvořit virtuální reprezentaci stroje, výrobního pracoviště nebo celé linky a umožnit některé scénáře nejprve otestovat digitálně. Nejde přitom pouze o působivý 3D model. Smyslem je zachytit vlastnosti a chování skutečného systému natolik, aby bylo možné simulovat jeho

Digitalizace

fungování. Digitální dvojčata lze využívat při návrhu výroby, virtuálním uvedení zařízení do provozu, optimalizaci nebo školení obsluhy.

PŘÍKLAD 2: Škoda Auto Vrchlabí Konkrétní příklad nabízí závod Škoda Auto ve Vrchlabí. Při rozšiřování výrobní linky o robotické pracoviště automobilka potřebovala novou technologii integrovat za situace, kdy stávající výroba pokračovala. Nejprve proto vznikl 3D model pracoviště zahrnující robotická ramena, senzorovou logiku i bezpečnostní prvky. Ve virtuálním prostředí bylo možné vyvíjet a testovat řídicí elektroniku, kontrolovat prostorové nároky nebo vyloučit kolize robotů ještě před fyzickou instalací zařízení. Podle údajů automobilky se díky tomuto postupu zkrátila operativní realizace projektu přibližně o tři týdny a optimalizace zároveň ušetřila asi 40 metrů čtverečních výrobní plochy. Příklad pochází už z roku 2020, nejde tedy o technologii, která by do průmyslu měla přijít někdy v budoucnosti. Vrchlabský závod digitální dvojče mezi používanými technologiemi Průmyslu 4.0 uváděl i ve firemním přehledu z roku 2024.

2 technologie, 2 různé úkoly Příklady Beneš a Lát a Škoda Auto ukazují, jak rozdílné podoby může digitální transformace mít. Zatímco v prvním případě pomáhají provozní data sledovat stav zařízení, ve druhém umožňuje virtuální prostředí připravit změnu ještě před zásahem do skutečné výrobní linky.

AI není podmínkou digitalizace Digitální transformace a umělá inteligence nejsou synonyma. Výrobní podnik může výrazně pokročit už propojením strojů, automatickým sběrem dat nebo odstraněním ručního přepisování informací. AI dává smysl tam, kde existuje dostatek vhodných dat a jasně definovaná úloha. Typickým příkladem je detekce anomálií. Algoritmus nemusí určit přesný okamžik budoucí poruchy, může ale rozpoznat, že se chování zařízení začíná odchylovat od běžného stavu.

Starý stroj nemusí skončit ve šrotu Digitalizace zároveň nemusí znamenat kompletní výměnu výrobního parku. To je důležité především v průmyslu, kde životní cyklus zařízení často výrazně přesahuje životní cyklus softwaru. Pokud stroj stále spolehlivě plní svou výrobní funkci, může dávat větší smysl doplnit potřebnou senzoriku a datovou infrastrukturu než celé zařízení nahrazovat. Příkladem je Bosch v Jihlavě. Projekt realizovaný na bainitické kalírně propojil existující technologii s digitálním 3D modelem a provozními daty. Podle popisu dodavatele pracoval model s téměř 250 výrobními a technologickými veličinami, které bylo možné sledovat v kontextu jednotlivých částí zařízení. Aktuální akademická práce z roku 2026 zpracovaná na reálných výrobních datech závodu Bosch Powertrain v Jihlavě navíc řeší přechod od kalendářně orientované preventivní údržby k údržbě řízené podle skutečného výkonu zařízení. Navržená architektura propojuje řídicí systémy PLC, edge platformu, MES a SAP. Jde ale o návrh v rámci diplomové práce, nikoli o důkaz, že celý systém už byl v tomto rozsahu nasazen do běžného provozu. Právě toto rozlišení je u digitalizačních projektů důležité: prototyp, pilotní projekt a sériově provozované řešení nejsou totéž.

které části školení jsou pro nové zaměstnance hůře srozumitelné. Ve virtuálním prostředí si zaměstnanci mohou například prakticky projít postup při hašení požáru. Technologie zde tedy neoptimalizuje takt výrobní linky, ale způsob předávání znalostí.

Ne každá továrna potřebuje AI Čtyři příklady ukazují, že neexistuje jeden ukazatel úspěšné digitalizace. U údržby může být výsledkem méně odstávek, u digitálního dvojčete rychlejší příprava změny výrobní linky a u vzdělávání zaměstnanců zase efektivnější předávání znalostí. Společné jsou především tři předpoklady: data, jejich kontext a lidé, kteří s nimi dokážou pracovat.

Digitální transformace se netýká jen stroje

Nejdůležitější otázkou proto není, jakou technologii firma nasadí, ale jaký problém potřebuje vyřešit. Pokud potřebuje lépe poznat stav zařízení, může pomoci senzorika a analytika. Při změnách výrobní linky může být vhodnější simulace nebo digitální dvojče. A tam, kde je dostatek kvalitních dat a jasně definovaná úloha, může přijít na řadu AI.

Další omyl vzniká, když se digitalizace redukuje pouze na výrobní zařízení. Continental v Brandýse nad Labem například využil virtuální realitu a nástroje AI nikoli pro řízení výrobní linky, ale při školení zaměstnanců. Vlastní digitální aplikace kombinuje gamifikované vzdělávání, VR a znalostní platformu s vyhledáváním založeným na AI. Data z používání zároveň umožňují HR týmu sledovat,

Výsledkem proto nemusí být továrna, která „myslí sama“. Mnohem důležitější je továrna, která o sobě ví více než dříve a dokáže tyto informace využít při rozhodování.

Svět průmyslu 4/2026

ERP je základ ekosystému vaší firmy. ERP QAD Adaptive pro průmyslová odvětví s agentní AI dodá vašemu podnikání nový rozměr.

Váš úspěch začíná u správného systému.

www.minerva-is.eu Kontaktujte nás pro více informací a začněte transformovat svou výrobu.

marketing@minerva-is.cz

Maximalizujte hodnotu bateriového úložiště

Co zařídíme za vás? Zajistíme kompletní obchodní a provozní řízení vašeho BESS.

1 2 3 4

Jeden BESS. Více trhů. Generujte výnos s jednou optimalizační strategií.

Multi-market optimalizace Porovnáváme obchodní příležitosti napříč trhy a alokujeme výkon a kapacitu tam, kde mají právě nejvyšší hodnotu.

24/7 obchodní a provozní řízení Od přípravy provozu a plánování až po real-time dispatch.

Přístup na energetické trhy Zajišťujeme obchodní rozhraní a zapojení BESS do denního a vnitrodenního trhu, SVR a řízení odchylek.

Dynamická optimalizace Strategii průběžně upravujeme podle cen, aktivací SVR, stavu soustavy a technických parametrů vašeho BESS.

Váš BESS může dělat víc. BESS Kladno 45 MW / 90 MWh

Zjistěte, jaký obchodní potenciál má vaše bateriové úložiště. Připravíme individuální posouzení podle výkonu, kapacity,

Kde může váš BESS generovat hodnotu?

technických parametrů a plánovaného způsobu provozu.

Denní trh OTE

Vnitrodenní trh OTE

Naskenujte QR kód nebo

Využíváme cenových rozdílů a plánujeme

Průběžně reagujeme na vývoj trhu a upravu-

navštivte naše webové stránky

optimální cykly nabíjení a vybíjení.

jeme plán podle nových příležitostí.

www.powertica.com

Služby výkonové rovnováhy

Řízení odchylek

Optimalizujeme využití BESS v dostupných

Aktivně pracujeme s plánovaným saldem a využívá-

www.svetprumyslu.cz typech SVR – FCR, aFRR+/– a mFRR+/–.

me obchodní příležitosti vznikající v průběhu dne.

DAVID VAJDA:

OD DODAVATELE TECHNOLOGIÍ K PARTNEROVI PRO

TRANSFORMACI

DAVID VAJDA

ředitel divize ITS, Konica Minolta Business Solutions Czech

Firmy mají technologií víc než kdy dřív. Přesto mezi ERP, cloudem, dokumenty a nově i umělou inteligencí stále zůstávají mezery, které často ručně vykrývají lidé. Právě tam dnes podle Davida Vajdy začíná skutečná transformace. Konica Minolta proto propojuje svět, na kterém historicky vyrostla, s IT službami, systémovou integrací a AI. V rozhovoru mluvíme o konceptu Hybrid Sales, proměně tradičního technologického byznysu i o tom, kde AI skutečně přináší hodnotu, protože jak říká David Vajda, špatný proces se s AI zrychlí, ale nezlepší.

DOKUMENTY od papíru k digitální efektivitě

CLOUD bezpečně a škálovatelně

INTEGRACE propojené systémy a data

AI reálná hodnota pro byznys

Advertorial

NA ÚVOD, CO PŘESNĚ MÁTE V KONICA MINOLTA NA STAROSTI? V Konica Minolta Business Solutions Czech, kterou většina zákazníků stále vnímá hlavně jako firmu spojenou s tiskovými řešeními, mám na starosti rozvoj IT služeb, u nás označovaných jako ITS, pro Českou republiku a Slovensko. Zároveň propojuji svět mateřské společnosti Konica Minolta Business Solutions Czech s dceřinou Konica Minolta IT Solutions Czech, která se věnuje podnikovým aplikacím a řešením nad technologiemi Microsoftu. KONICA MINOLTA JE PRO VĚTŠINU LIDÍ FIRMA SPOJENÁ S TISKEM. PROČ VŮBEC INVESTUJE DO IT SLUŽEB? Protože trh, na kterém Konica Minolta historicky vyrostla, se strukturálně mění. Tradiční kancelářský tisk pro nás zůstává důležitou součástí byznysu, ale do budoucna nelze očekávat, že poroste stejným tempem jako dříve. Firmy postupně přesouvají pozornost od samotných zařízení k efektivitě práce s dokumenty, daty a procesy. Právě tam vzniká prostor pro IT služby, automatizaci a digitální řešení. Už dnes tvoří zhruba polovinu tržeb české Konica Minolty produkty mimo kancelářský tisk, tedy IT služby, technologie industriálního tisku a kamerová řešení. Základem našich IT služeb byla akvizice společnosti WEBCOM v roce 2015. Šlo o firmu, která se téměř dvacet let věnovala řešením nad platformami Microsoftu a patřila mezi nejvýznamnější partnery Microsoftu pro podnikové aplikace v Česku. Dnes působí jako Konica Minolta IT Solutions Czech a ve skupině je

vnímána jako jedna z nejúspěšnějších evropských akvizic. Více než tři čtvrtiny jejích prodejů tvoří práce s přidanou hodnotou, tedy odbornost lidí, nikoli přeprodej licencí.

Právě tímto směrem chceme postupně vést celou firmu. Chceme se posouvat od dodavatele zařízení k partnerovi, který zákazníkům pomáhá nejen s digitalizací, ale také s transformací fungování v již nastupující éře integrované AI. “

DAVID VAJDA

ředitel divize ITS, Konica Minolta Business Solutions Czech

KONICA MINOLTA V ČÍSLECH (ČR)

50 %

tržeb tvoří produkty a služby mimo kancelářský tisk

2015

akvizice WEBCOM, základ dnešních IT služeb

75 %

prodejů tvoří práce s přidanou hodnotou

A JAK DO TOHO ZAPADÁ HYBRID SALES? CO JE NA NĚM HYBRIDNÍHO? Hybridní je způsob práce, ne produkt. Hybrid Sales je obchodní model, který propojuje tradiční svět kancelářských a tiskových řešení se světem IT, digitalizace, automatizace a umělé inteligence. Zákazník tak může využívat jednoho partnera pro komplexní rozvoj svých firemních procesů a technologií. U nás tento koncept stojí na spolupráci lidí s odlišnými zkušenostmi a silnými stránkami. Obchodníci z tiskového světa mají se zákazníky dlouhodobé vztahy, často k nim jezdí deset patnáct let, a díky tomu dobře znají jejich provoz, procesy i lidi. IT specialisté naopak přinášejí technologické know-how a dokážou navrhnout a dodat konkrétní řešení. Není to úplná novinka. Skupina propojuje IT specialisty obou firem už od roku 2021. Hybrid Sales tomu dává obchodní rámec. Určuje pravidla, kdo a kdy vstupuje do hry, jak se komunikuje se zákazníkem a jak se měří výsledek.

TECHNOLOGIE, KTERÉ DÁVAJÍ SMYSL

www.svetprumyslu.cz

Advertorial

JAK TO FUNGUJE V PRAXI Z POHLEDU ZÁKAZNÍKA? CO SE PRO NĚJ MĚNÍ?

Pro zákazníka se mění hlavně to, že nemusí sám řešit, kdo mu v Konica Minolta s čím pomůže. V praxi to často začíná běžnou schůzkou. Obchodník, který u zákazníka dlouhodobě spravuje tiskové prostředí, narazí například na téma schvalování faktur, archivace smluv nebo bezpečnosti. V tu chvíli přizve solution konzultanta s IT odborností. Nepřivádí ho ale do neznámého prostředí. Předává mu kontext, který u zákazníka získal během let spolupráce. První společná debata pak není o produktech, ale o tom, jak firmou procházejí dokumenty a informace, kde proces vázne a kde vzniká prostor pro zlepšení. Teprve na tomto základě dává smysl navrhovat konkrétní řešení. IT specialista tak nezačíná obecnou prezentací, ale navazuje na vztah a znalost zákazníka, kterou obchodník budoval roky. Zákazník má zároveň pro celé téma jednoho partnera. Nejde o to, aby všechno odebíral od nás, ale aby měl proti sobě někoho, kdo rozumí celému procesu a umí ho udržet pohromadě napříč jednotlivými oblastmi. V praxi totiž problém často nevzniká v jednom konkrétním systému, ale mezi systémy, tedy v místech, kde na sebe mají navazovat dodavatelé, technologie a odpovědnosti.

FIRMY DNES MAJÍ ERP, CLOUD, AUTOMATIZACI I NÁSTROJE S UMĚLOU INTELIGENCÍ. ZÁKAZNÍK ALE VĚTŠINOU NEPOTŘEBUJE DALŠÍ TECHNOLOGII. POTŘEBUJE, ABY VŠE FUNGOVALO SPOLEČNĚ A PROCES SE ZRYCHLIL. NENÍ NEJVĚTŠÍ VÝZVOU DIGITALIZACE PRÁVĚ PROPOJENÍ?

Ano. Podle mě je to nejpřesnější popis toho, co dnes ve firmách vidíme. Technologie jim často nechybějí. Problém je v tom, že spolu dostatečně dobře nekomunikují. Typický obrázek ve středně velké firmě vypadá tak, že má ERP, CRM, Microsoft 365, nějaké úložiště dokumentů, docházku nebo HR systém. Do toho možná používá systém na skenování a vytěžování. Každý z nich byl pořízen s dobrým úmyslem a často i od kvalitního dodavatele. Jenže pokud na sebe tyto systémy nenavazují jednoduše a spolehlivě, musí jejich mezery vykrývat lidé. Mechanicky přepisují údaje, kontrolují, co se kde ztratilo, a posouvají informace ručně dál. Firmu to ve výsledku stojí čas, kapacitu lidí i peníze. MÁ ODPOVĚĎ MÁ V PODSTATĚ TŘI ČÁSTI. První je znalost zákazníka. Propojení nezačíná technologií, ale tím, že někdo rozumí tomu, jak

zákazník skutečně funguje, jaký je jeho byznys a kdo je jeho koncový zákazník. Druhou částí je platforma, která toto propojení podporuje už ve svém základu. Primárně stavíme na ekosystému Microsoftu, protože jej řada firem již využívá a protože Microsoft 365, Power Platform, SharePoint a Dynamics 365 nabízejí připravené možnosti vzájemné integrace. Díky tomu lze řadu scénářů realizovat bez nákladného vývoje integrací na míru. Dokumenty z multifunkčního zařízení mohou například směřovat do SharePointu, schvalování může řídit Power Automate a data z ERP mohou být zpřístupněna v navazujících procesech a aplikacích. Vzniká tak propojené, řízené a bezpečně dostupné datové prostředí, které je jedním ze základních předpokladů smysluplného využití umělé inteligence. Copilot i AI agenti totiž dokážou pracovat pouze s daty a zdroji, ke kterým mají přístup. Kvalita jejich výstupů proto závisí nejen na samotné technologii, ale také na kvalitě dat, jejich aktuálnosti, propojení a správně nastavených oprávněních. Třetí částí je schopnost systémové integrace, vlastního vývoje a využití umělé inteligence. Ne každý zákazník má celé prostředí postavené

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

KDO BY TEDY MĚL MÍT ODPOVĚDNOST ZA PROPOJENÍ CELÉHO PROSTŘEDÍ?

ŠPATNÝ PROCES SE ZRYCHLÍ. NEZLEPŠÍ.

Projekt, u kterého není jasné, kdo za něj odpovídá, jak se propojí systémy a jaký přinese výsledek, by neměl být schválen.“

na moderních technologiích Microsoftu. Často používá starší ERP, specializovaný oborový systém nebo vlastní aplikace, které nelze jednoduše nahradit. V takovém případě nestačí pouze nasadit další nástroj. Je potřeba navrhnout, jak se stávající a nové systémy bezpečně a spolehlivě propojí. Proto máme v Konica Minolta vedle specialistů na Microsoft 365, Power Platform a Dynamics 365 také vlastní tým systémových integrátorů a vývojářů na platformě .NET. Dokážeme navrhnout integrační architekturu, vytvořit potřebná rozhraní nebo doplnit řešení vlastním vývojem tam, kde standardní konektory nestačí. Zákazník tak nemusí hledat samostatného dodavatele pro každou část řešení. Součástí tohoto týmu jsou také specialisté na umělou inteligenci. AI přitom nevnímáme jen jako další technologii určenou zákazníkovi, ale také jako nástroj, který využíváme při samotném návrhu a vývoji řešení. Pomáhá nám rychleji ověřovat varianty, připravovat prototypy a podporovat vývoj integračních komponent nebo aplikací. Odpovědnost za architekturu, bezpečnost, testování a kvalitu výsledného řešení však vždy zůstává na našem profesionálním týmu.

www.svetprumyslu.cz

Na straně zákazníka člověk s mandátem rozhodovat napříč odděleními a určovat priority. Na straně dodavatele partner, který dokáže převzít odpovědnost za návrh a realizaci celého řešení, nejen za svůj díl technologie. Právě tuto roli chceme jako Konica Minolta zastávat. MŮŽETE UVÉST KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD HYBRID SALES, KDE SE TISKOVÝ SVĚT A IT PROPOJILY DO ŘEŠENÍ, KTERÉ BY SAMOSTATNĚ ŽÁDNÁ Z TĚCH ČÁSTÍ NENABÍDLA? Nejlepší příklad je situace, kterou známe od stovek zákazníků. Firma má multifunkční zařízení a Microsoft 365. Obojí používá, ale odděleně. Naskenovaný dokument putuje e-mailem jako příloha, bez metadat, bez dohledatelnosti a bez návaznosti na jakýkoli proces, zatímco SharePoint a Teams zůstávají z velké části nevyužité. Právě tento rozpor jsme řešili vývojem General Documents AI. Zároveň jsme tím otevřeli něco většího, tedy cestu, jak tradičnímu tiskovému zákazníkovi přes zařízení, které má na chodbě, nabídnout přirozený vstup do moderního pracovního prostředí. Princip je jednoduchý. Dokument, který projde multifunkčním zařízením, tedy skenerem či tiskárnou Konica Minolta, případně přijde do sdílené schránky nebo z mobilní aplikace, se automaticky rozpozná. Umělá inteligence nad platformou Microsoft Azure pozná, zda jde o fakturu, smlouvu, objednávku nebo životopis, vytěží důležité údaje, jako jsou čísla, strany a předmět, a připraví stručný souhrn obsahu. Dokument obohacený o tyto informace se uloží do SharePointu a uživateli přijde odkaz do Microsoft Teams. Jeho práce se tím zúží na jedno rozhodnutí, komu dokument sdílet nebo který navazující krok spustit. Řešení je postavené na naší platformě pro inteligentní správu informací, je dostupné na Microsoft Marketplace a dá se rozšířit o automatizaci v Power Platform. Podstatné je, co se tím u zákazníka změní. Dokumenty začnou samy proudit do Teams

a SharePointu. Lidé se naučí s těmito nástroji pracovat, aniž by museli měnit návyky ze dne na den. Skenují stejně jako dříve, jen výsledek končí jinde a je s ním možné dál pracovat. Pro řadu firem je to první moment, kdy Microsoft 365, za který dávno platí, začne skutečně sloužit dokumentovým procesům. Ověřili jsme si to i v praxi. V jedné realitní společnosti se tím schvalování tisíců faktur zkrátilo ze dnů na hodiny, přičemž celý proces zůstal v prostředí, které lidé už znali. TENTO PŘÍKLAD POVAŽUJI ZA TYPICKÝ HYBRID SALES. UMĚLÁ INTELIGENCE JE DNES V NABÍDCE KAŽDÉHO DODAVATELE. KDE PODLE VÁS SKUTEČNĚ VYTVÁŘÍ HODNOTU A KDE JEN ZDÁNÍ? Nejčastější věta, kterou dnes od zákazníků slyším, zní: „Umělou inteligenci už používáme.“ Hned po ní ale přijde druhá: „Zatím ji jen zkoušíme a pořádně nevíme, co nám může přinést.“ Nejsou v tom sami. Podle průzkumu McKinsey uvádí pravidelné využívání AI 88 % organizací, ale jen 39 % z nich vidí dopad na hospodářský výsledek. Ta mezera nás zajímá víc než samotná technologie. Podobně to formuloval i můj kolega Aleš Fukal, který v Konica Minolta IT Solutions Czech vede divizi delivery a na letošním Průmyslovém summitu vystoupil s tématem „Bezpečnost, data a AI“. Řekl to jednoduše: AI není začátek transformace. AI je zesilovač. Zesílí to, co ve firmě už je. Dobře nastavený proces stejně jako chaos. Když má firma zmapované procesy, čistá data a všichni měří úspěch stejně, AI vytváří měřitelnou hodnotu. Když ne, jen automatizuje chyby ve větším měřítku. Proto hodnotu vidíme tam, kde je jasně ohraničená úloha a pořádek v datech. Dokumenty jsou toho ukázkovým příkladem. Víme, co přijde na vstupu, víme, co má být na výstupu, a výsledek se dá změřit v hodinách a počtu chyb. Podobně je to s Microsoft 365 Copilotem. Funguje ve firmách, které investovaly do toho, aby s ním lidé opravdu uměli pracovat, nejen do licencí.

Advertorial

Zdání vzniká ve chvíli, kdy se pořadí obrátí. Firma pořídí nástroj a teprve potom hledá, na co ho použít. Většinou z toho vznikne hezká prezentace, inspirativní workshop nebo školení, ale za rok nikdo neumí říct, co se díky tomu skutečně zlepšilo.

důvěřovat návrhu systému nebo AI nástroji víc, než je zdravé, a schvalování se rychle změní v pouhé proklikávání. Aby mělo poslední slovo člověka opravdu smysl, musí rozumět tomu, co schvaluje, a mít reálnou možnost rozhodnutí zastavit nebo změnit.

CO SE STANE, KDYŽ FIRMA NASADÍ AI NA ŠPATNĚ NASTAVENÝ PROCES? A JAK POZNÁTE, ŽE MÁ AUTOMATIZACE VŮBEC SMYSL?

KTERÝ FIREMNÍ PROCES PROJDE V PŘÍŠTÍCH LETECH PODLE VÁS NEJVĚTŠÍ PROMĚNOU?

Špatný proces se zrychlí, nezlepší. Gartner odhaduje, že letos bude opuštěno kolem 60 % AI projektů a hlavním důvodem nebude technologie, ale nepřipravená data. To přesně odpovídá tomu, co vidíme u zákazníků.

Pokud bych měl vybrat jeden proces, zvolím ten, ke kterému mám profesně nejblíž, tedy prodej.

Proto si před každým AI projektem klademe čtyři otázky. Jaký problém řešíme a jaký je měřitelný výchozí stav? Kdo bude vlastnit výsledek? Podle jaké metriky poznáme, že se to povedlo? A kolik stojí jedno správně dokončené rozhodnutí ve srovnání s dnešním postupem? Projekt, který na ně nemá odpověď, by neměl být schválen. To platí i pro nás jako dodavatele.

Mám za to, že AI postupně převezme velkou část činností, které dnes obchodníci dělají ručně. Půjde například o vyhledávání příležitostí, kvalifikaci leadů, přípravu nabídek, tvorbu prezentací, analýzu potřeb zákazníka i následnou komunikaci. Role člověka se posune od zpracování informací k budování vztahů, strategii a finálním obchodním rozhodnutím.

Zákazníkům doporučujeme začít jednodušeji. Prvním krokem není AI, ale změření toho, jak dlouho dnes trvá jedno rozhodnutí v konkrétním procesu. Často z toho vyjde, že většinu problému vyřeší správně nastavený tok v Power Automate nad nástroji, které firma už má. Pro našeho obchodníka to nemusí být na první pohled největší obchodní příležitost, ale právě tak vzniká důvěra, měřitelný výsledek a prostor pro další spolupráci. KDE BY MĚL MÍT ČLOVĚK V AUTOMATIZOVANÉM PROCESU VŽDY POSLEDNÍ SLOVO? Tady se asi podržím jednoduchého pravidla: automatizovat se dá všechno, co jde vzít zpět. Jakmile rozhodnutí dopadá na člověka, peníze nebo bezpečnost, patří poslední slovo člověku. Už proto, že vysvětlovat ho potom například auditorovi nebude algoritmus.

Z pohledu firem, jako je Konica Minolta, bych to shrnul jednou větou: Největší změnou nebude automatizace jednotlivých úkolů, ale proměna obchodníka z tvůrce podkladů na dirigenta AI agentů a především na důvěryhodného partnera zákazníka.

Nicméně podle mého soudu přítomnost člověka sama o sobě nic negarantuje. Lidé začínají

Svět průmyslu 4/2026

Kybernetika & Bezpečnost

Evropský Cyber Resilience Act mění způsob, jakým budou výrobci přistupovat k bezpečnosti digitálních produktů. Od 11. září 2026 už platí první oznamovací povinnosti a od prosince 2027 se naplno uplatní požadavky, které zasáhnou výrobce hardwaru i softwaru, ale také dovozce a distributory. Pro průmyslové firmy to znamená, že kybernetickou bezpečnost bude nutné řešit už při návrhu produktu a následně po celou dobu jeho životního cyklu. Bezpečnost už není jen záležitostí IT

Cyber Resilience Act (CRA) vstoupil v platnost v prosinci 2024 a zavádí společná evropská pravidla kybernetické bezpečnosti pro produkty s digitálními prvky. Patří sem široká škála hardwaru a softwaru, od připojených zařízení a aplikací až po digitální komponenty, které jsou součástí dalších výrobků. Pro průmysl jde o výrazný posun. Kybernetická bezpečnost se dostává přímo do vývoje a výroby. Výrobce musí posoudit kybernetická rizika spojená s produktem a výsledky tohoto hodnocení zohledňovat při jeho plánování, návrhu, vývoji, výrobě, dodání i údržbě. CRA přitom nepočítá s tím, že produkt nikdy nebude obsahovat žádnou zranitelnost. Výrobce ale musí mít nastavené postupy, které umožní zranitelnosti identifikovat, řešit a poskytovat potřebné bezpečnostní aktualizace.

www.svetprumyslu.cz

Kybernetika & Bezpečnost

HARDWARE

fyzické komponenty, procesory, paměti

FIRMWARE

řídicí software zařízení

První povinnosti už přitom platí. Od 11. září 2026 se uplatňují oznamovací povinnosti CRA a výrobci musí hlásit aktivně zneužívané zranitelnosti a závažné bezpečnostní incidenty ovlivňující bezpečnost jejich produktů s digitálními prvky. Hlavní část požadavků se začne uplatňovat 11. prosince 2027. Času na přípravu tedy ještě část zbývá, nová regulace už ale není vzdáleným tématem.

Koho se CRA týká

SOFTWARE aplikace a služby

KOMPONENTY

knihovny a open source

SBOM

seznam softwarových komponent

Nařízení stanovuje povinnosti především výrobcům produktů s digitálními prvky, ale také jejich dovozcům a distributorům. Pro podnik je proto důležité nejprve zjistit, v jaké roli vůči konkrétnímu produktu vystupuje. Jiná situace nastává u firmy, která pouze používá nakoupený software nebo zařízení, a jiná u společnosti, která vyvíjí vlastní aplikaci, vyrábí zařízení obsahující software, integruje digitální komponenty do vlastního výrobku nebo takový produkt uvádí na evropský trh. V průmyslu přitom digitální prvky najdeme prakticky na každém kroku, od výrobních zařízení a řídicích systémů přes senzory a komunikační moduly až po stále větší množství softwarově řízených produktů. Příprava proto nezačíná nákupem dalšího bezpečnostního nástroje. Nejdříve je potřeba zjistit, kterých produktů se CRA může týkat, jaké digitální komponenty obsahují, odkud pocházejí a kdo za jejich bezpečnost odpovídá. Na to navazuje posouzení kybernetických rizik konkrétního produktu, identifikace možných hrozeb a zranitelností a nastavení odpovídajících bezpečnostních opatření. Pozornost se stále více obrací také k tomu, co se nachází uvnitř softwaru. Výrobci proto pracují například se seznamy softwarových komponent SBOM (Software Bill of Materials), nástroji pro vyhledávání zranitelností, analýzou firmwaru nebo systémy pro dlouhodobé sledování bezpečnosti produktu. CRA tak mění kybernetickou bezpečnost z jednorázové kontroly před uvedením výrobku na trh na průběžný proces během jeho životního cyklu.

Jeden nástroj nestačí

Neexistuje jeden univerzální software, který by za firmu vyřešil celý soulad s CRA. Na trhu jsou různé skupiny řešení zaměřené na jednotlivé části bezpečnostního procesu. Český GORDIC nabízí prostřednictvím aplikace CSA (Cyber

Svět průmyslu 4/2025 4/2026

Kybernetika & Advertorial Bezpečnost

Security Audit) nástroj zaměřený především na řízení kybernetické bezpečnosti organizace. Umožňuje evidovat a hodnotit aktiva, identifikovat hrozby a zranitelnosti, provádět analýzu rizik, plánovat bezpečnostní opatření nebo hodnotit dodavatele. Pracuje s metodikami vycházejícími z české legislativy a skupiny norem ISO/IEC 27000. Jiným směrem jde německá platforma ONEKEY, zaměřená na produktovou kybernetickou bezpečnost. Automatizuje například tvorbu a správu SBOM, analýzu softwarových komponent a vyhledávání zranitelností a nabízí také funkce pro práci s požadavky CRA. Exein Analyzer se soustředí zejména na bezpečnost firmwaru a embedded zařízení, binární analýzu, SBOM a vyhodnocování zranitelností. Rozdíly mezi těmito řešeními dobře ukazují, že příprava na CRA není jedním úkolem. Jiný nástroj může firma potřebovat pro řízení bezpečnostních rizik organizace a jiný pro analýzu softwaru, firmwaru nebo správu zranitelností konkrétního produktu.

Začít lze i bez komerčního řešení Firmy přitom nemusí začínat nákupem specializovaného softwaru. Evropská agentura ENISA v roce 2026 zveřejnila SME Cyber Resilience Maturity Assessment Model určený především malým a středním podnikům vyrábějícím produkty s digitálními prvky. Pomáhá posoudit úroveň připravenosti firmy a její postupy v oblasti produktové kybernetické bezpečnosti. Další vodítko přinesla Evropská komise, která v červenci 2026 zveřejnila praktické pokyny k implementaci CRA. Upřesňují například rozsah působnosti nařízení, podstatnou změnu produktu, dobu poskytované podpory, posuzování rizik nebo oznamovací povinnosti.

VĚDĚLI JSTE, ŽE?

HODIN

Tolik času má výrobce na první upozornění poté, co se dozví o aktivně zneužívané zranitelnosti svého produktu. Následná úplná notifikace musí přijít do 72 hodin.

CRA tak přináší změnu, která jde daleko za hranice IT oddělení. Bezpečnost digitálního produktu se stává součástí jeho návrhu, vývoje, výroby, dokumentace i následné podpory. Pro firmy proto není nejdůležitější najít jeden software s označením „CRA compliance“, ale vědět, kterých jejich produktů se regulace týká, z čeho jsou složené, jaká rizika nesou a jak dnes firma pracuje se zranitelnostmi a bezpečnostními aktualizacemi. Teprve potom lze určit, které procesy a technologie je potřeba doplnit před plným uplatňováním CRA v prosinci 2027.

www.svetprumyslu.cz

Advertorial

JIŘÍ KASNER: SPLNIT LEGISLATIVU NESTAČÍ.

ZVEDNOUT TELEFON A SHÁNĚT POMOC OPRAVDU NENÍ SPRÁVNÁ REAKCE NA INCIDENT. Před rokem jsme s Jiřím Kasnerem, předsedou představenstva společnosti SYNERIQ a.s., mluvili o tom, proč musí bezpečnost vznikat už při návrhu průmyslových systémů. Letos jsme se k tématu vrátili. Nová legislativa přiměla řadu firem začít kybernetickou bezpečnost řešit intenzivněji, samotné splnění předpisů ale podle Kasnera nestačí. Slabým místem zůstávají lidé, nedostatek znalostí, dodavatelské vazby a někdy také příliš optimistická představa managementu o tom, jak rychle lze provoz po incidentu obnovit.

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

Můžete splnit legislativní požadavek, založit dokument do šuplíku a tím to pro vás skončí. Ale to není bezpečnost.“ Jiří Kasner

předseda představenstva ve společnosti SYNERIQ, a.s.

www.svetprumyslu.cz

Advertorial

Loni jste říkal, že kybernetická bezpečnost už není jen otázkou jednotlivých zařízení, ale schopnosti udržet službu nebo celý provoz v chodu. Co se za poslední rok změnilo v přístupu průmyslových firem? Firmy, které dříve pod regulací nebyly, pod ní dnes jsou. To pro ně byla poměrně zásadní změna. Řada firem byla samozřejmě nejdřív ve fázi zděšení, ale myslím si, že drtivá většina už dala dohromady registrace a začala se tématem zabývat. Pomohly tomu také incidenty, o kterých se mluvilo v médiích. Řadu firem to minimálně donutilo přesunout bezpečnost z IT nebo zpod financí do samostatných týmů, často přímo pod nejvyšší management. A to je podle mě správný směr. Ještě pořád ale slyšíme věty typu: „Jsme pod financemi a pro finance jsme jenom náklad.“ To je poměrně krátkozraká strategie. Bohužel stále existuje hodně firem i lidí, kteří začnou věci řešit až v okamžiku nárazu. A to už je pozdě. Zároveň se ukazuje, že v průmyslových systémech samotné IT bezpečnost nevyřeší. Nemá šanci. Jednotlivé části firmy spolu musí začít mluvit. A to bývá hlavně ve velkých korporacích někdy docela problém.

Takže samotná legislativa firmu bezpečnou neudělá? Ne. Můžete splnit legislativní požadavek, založit dokument do šuplíku a tím to pro vás skončí. Ale to není bezpečnost. Firma si v první řadě musí říct, jestli sama sobě říká pravdu. Velmi často si totiž mažeme med kolem pusy a říkáme si: „Máme všechno, je to paráda.“ Jenže špatné zprávy se v některých organizacích prostě nenosí. Pak je potřeba zjistit, jestli ve firmě vůbec panuje důvěra, která umožňuje o bezpečnosti otevřeně mluvit. Jestli lidé dokážou říct, že někde mají problém, a není to automaticky důvod hledat viníka.

A třetí věc? Vyzkoušet si to. Řekněte si například: „Dobře, teď zkusíme část infrastruktury postavit znovu od nuly. Máme náhradní díly? Máme konfigurace? Máme archivy? Víme, co dělat?“ Pokud si firma problém nepřizná a nikdy si obnovu nevyzkouší, všechno mezi tím je trochu na vodě.

Průmyslový podnik může mít vlastní infrastrukturu dobře zabezpečenou, zároveň je ale propojen s řadou dodavatelů. Není dnes právě dodavatelský řetězec jedním z největších rizik? Určitě je. V minulosti byly velmi populární outsourcingy údržby, projektů, prakticky všeho. A někde to skončilo tak, že ve firmě zůstali jen lidé, kteří uměli telefonovat a přeposílat e-maily. Jenže ti vám při bezpečnostním incidentu moc nepomohou. Nemusíte samozřejmě interně znát sto procent každého produktu a každého projektu. Ale firma musí mít vlastní znalost alespoň na takové úrovni, aby dokázala zajistit základní reakci na incident nebo havárii. Zvednout telefon a doufat, že vám ho někdo zvedne, není reakce na incident. Reakce na incident znamená, že máte proces, víte, co máte dělat, některé věci jste si předem vyzkoušeli a otestovali a současně už koordinovaně zapojujete dodavatele. A právě tady je dodavatelský řetězec zásadní. Dodavatel a zákazník spolu musí mít rozumný vztah a musí si důvěřovat. Jestli jsou několik let na nože a v okamžiku problému začnou hledat ve smlouvách, kdo co měl nebo neměl udělat, bezpečnosti to rozhodně nepomůže.

BEZPEČNOST JE DO ZNAČNÉ MÍRY VZTAHOVÝ BYZNYS. NEDÁ SE DĚLAT JENOM NA PAPÍŘE. Co v tomto směru požadujete od vlastních dodavatelů v SYNERIQ? Máme poměrně úzkou dodavatelskou základnu. Z jednoho pohledu je to dobře, protože můžeme

držet určité standardy. Samozřejmě i to má svoje riziko. Když některý dodavatel vypadne, může být náhrada složitá. Na druhou stranu nedává smysl stavět systém stylem každý pes jiná ves. Tím výrazně zvyšujete riziko z pohledu nasaditelnosti, obnovitelnosti, reakce na incident nebo celkové spolehlivosti systému. Proto je pro nás důležitá standardizace a dlouhodobé obchodní vztahy. U každého zásadního systému nebo dodavatele by zároveň měl být jasně určený garant aktiv, tedy člověk nebo tým, který odpovídá za to, že víme, co dané aktivum dělá, kdo k němu má přístup, jaká jsou jeho rizika a jak se bude udržovat a obnovovat. A vidíme posun také u zákazníků. U kritických systémů už se postupně nehraje jen na nejnižší cenu. Začíná se řešit životní cyklus, způsob údržby, schopnost dodavatele splnit bezpečnostní podmínky a také to, zda bude dané řešení možné dlouhodobě provozovat a rozvíjet.

Vzdálená správa a diagnostika jsou pro průmysl prakticky nezbytné. Zůstávají zároveň jedním z nejrizikovějších míst? V řadě kritických systémů už ani neplatí, že jsou vzdálené přístupy samozřejmost. Prostě vám VPN do systému nikdo nedá. Druhá velká změna je, že už nestačí vědět, co je na druhém konci VPN. Potřebujete vědět, kdo tam je. Nejen že se připojuje určitý notebook, ale že za tím notebookem skutečně sedí konkrétní člověk. Proto dnes běžně pracujete s dedikovaným notebookem a vícefaktorovým ověřením. V některých kritických provozech vám ale řeknou: „Vzdálený přístup nebude. Přijeďte, vyřídíme vám vstup, dostanete ověřenou inženýrskou stanici a můžete pracovat.“ Samozřejmě ne vždy je to možné, zvlášť když je zařízení na druhém konci světa. Ale přístup je dnes výrazně opatrnější. Stejně důležité je umět přístupy rychle ukončit. Když pracovník

Svět průmyslu 4/2026

158 DVEŘÍ DO SYSTÉMU, 158 MÍST, KTERÁ MUSÍTE HLÍDAT odejde, změní se dodavatelský vztah nebo máte podezření na zneužití zařízení, musíte mít jednoznačný postup, jak digitální perimetr zase zavřít. Deaktivace účtů a zrušení VPN přístupů musí přijít prakticky okamžitě.

Jak do průmyslové kybernetické bezpečnosti vstupuje umělá inteligence? Vidíte její větší dopad na straně obrany, nebo útočníků? Zatím určitě více na straně útočníků. Na straně obrany narážíte například na to, že do veřejně dostupných modelů nemůžete poslat citlivé informace. Těžko vezmete dokumentaci jaderné elektrárny, nahrajete ji do veřejného nástroje a řeknete: „Najdi mi tam chyby.“ To byste ji rovnou mohl vyvěsit na ulici. Proto se začínají objevovat tzv. LLM (velké jazykové modely) provozované uvnitř firem. Jenže je to drahé a jde to relativně pomalu. Útočník tento problém nemá. Jemu je v zásadě jedno, zda něco zveřejní. AI mu pomáhá například při zkoušení přístupových údajů nebo při

www.svetprumyslu.cz

KDE TEDY DNES VIDÍTE NEJSLABŠÍ MÍSTO? V TECHNOLOGIÍCH, Pořád ale platí jednoduchý princip: čím méně vstupních bran do systému máte, tím lépe se PŘÍSTUPECH, NEBO vám brání. Když máte systém se 158 dveřmi, máte také 158 míst, která musíte hlídat. V LIDECH? rozsáhlejších útocích z více směrů. Řada systémů přechází na vícefaktorové ověřování. Útočníci dnes mohou pomocí automatizovaných nástrojů zkoušet obrovské množství přístupových údajů, takže samotné heslo už často nestačí.

Úplně bezpečný systém samozřejmě nikdy mít nebudete. To je nesmysl. Ale to neznamená, že se na bezpečnost můžeme vykašlat. Velká část útoků pořád využívá známé zranitelnosti nebo elementární chyby, které někdo jednoduše neřešil. Důležité je také sdílet informace o incidentech a zranitelnostech. Firmy by neměly mít pocit, že tím přiznávají vlastní selhání. Pokud se informace dostanou například k NÚKIB a dalším relevantním institucím, mohou pomoci upozornit ostatní organizace na podobný útok a urychlit reakci. Bez sdílení se každý učí stejnou lekci znovu a často až ve chvíli, kdy už je pozdě.

JEDNOZNAČNĚ TO JSOU LIDÉ. Samozřejmě je to kombinace. Často chybí znalosti a k tomu máte v průmyslovém prostředí poměrně staré systémy. To je docela nepříjemný koktejl. Ale i to se dá řešit. Dnes už bezpečnost není jenom o technice. Technickou stránku dokáže většina firem nějak zajistit. Hodně problémů vzniká tím, že se o rizicích dostatečně nemluví nebo nejsou správně vyhodnocena. Ve chvíli, kdy některé riziko vůbec nevyslovíte, stává se z něj skryté riziko.

Když útok skutečně přijde. PODEZŘELÁ AKTIVITA

IZOLOVAT

ROZHODNOUT

ZASTAVIT OHROŽENOU ČÁST

OBNOVIT MINIMÁLNÍ PROVOZ

Obnova může trvat hodiny, dny nebo týdny.“ Loni jste zdůrazňoval, že nestačí útoku pouze předcházet. Jak dobře jsou dnes průmyslové podniky připravené na situaci, kdy incident skutečně přijde? Jak které. Nejlépe jsou připravené ty, které si to skutečně vyzkoušejí. Nemusíte simulovat úplně všechno. Ale měli byste si vyzkoušet základní situace. Něco nefunguje, něco bylo napadené, k části systému se nedostanete nebo je něco poškozené. Firma musí vědět, jak se dostane alespoň do minimálního provozního stavu. Nikdo by si neměl představovat, že po incidentu luskneme prsty a systém poběží během pěti minut zase na sto procent. To je nesmysl. Právě management někdy očekává: „Tak to vraťte zpátky, nastartujte a jedeme.“ Jenže obnova může trvat hodiny, dny nebo týdny. Záleží na kvalitě archivů, záloh, náhradních dílů, konfiguracích i na tom, zda vůbec máte postup, jak systém obnovit. A nikdo není stoprocentně zabezpečený proti všemu. Pokud si někdo myslí, že ano, je to první náznak toho, že něco není v pořádku.

Takže nestačí mít někde ve skříni náhradní komponenty? Přesně. V řadě firem stále funguje představa: máme dvacet let staré náhradní díly, které dvacet let nikdo nevyndal ze skříně, ale Franta to spraví. A potom zjistíte, že Franta to nespraví. Náhradní díly nejsou použitelné, nemáte validní konfigurace, nevíte přesně, jak systém obnovit, a celá obnova se najednou mění v laboratoř. Tady ale určitý posun vidím. Testovací pracoviště i znalosti správců se postupně zlepšují.

Představme si konkrétní situaci. Výrobní podnik ráno zjistí podezřelou aktivitu v síti, ale výroba stále běží. Co by mělo následovat? V každém případě izolace podezřelé aktivity nebo té části systému, o které už víme, že je napadená. Pokud existuje podezření, že hrozí ohrožení výroby nebo vznik škody, pak by se měla výroba nebo daná část provozu zastavit.

A kdo o tom má rozhodnout? Logicky ten, kdo to podezření zjistí a kdo k tomu má kompetenci. Nedává smysl čekat na generálního ředitele, který v devět přijede do práce a začne zkoumat, co se vlastně stalo. To už může být pozdě. Doba šíření incidentů se výrazně zkrátila. Dnes se můžeme bavit o minutách. Proto musíte znát standardní provozní stav systému. Pokud nevíte, jak vypadá normální provoz, velmi špatně poznáváte odchylku. K tomu patří archivy konfigurací, náhradní díly a jasné postupy obnovy. Když vlastně netušíte, co se vám v systému děje, velmi těžko ho potom obnovujete.

Jsou dnes průmyslové firmy ochotnější do kybernetické bezpečnosti a kvalitnějších řešení investovat? Za poslední roky vidím určitě posun. Investice do řešení, která nejsou nejlevnější, ale dávají smysl z pohledu životního cyklu, už firmy přijímají podstatně lépe.

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

s generálním ředitelem, pak už se můžeme bavit o tom, že připravení jsou. Ale pokud generální ředitel ani netuší, kdo vlastně patří do týmu, který by měl takový incident řešit, tak připraveni nejsou.

Kde dnes vidíte největší prostor pro další rozvoj SYNERIQ? Mění rostoucí důraz na kybernetickou odolnost také vaši roli? Všechno se dnes do značné míry prolíná. Když modernizujete jakýkoliv průmyslový systém, bezpečnost už by měla být jeho přirozenou součástí od samého začátku.

PRŮMYSLOVÁ AUTOMATIZACE Od návrhu až po uvedení do provozu. Zjistěte více o řešeních SYNERIQ.

U energetiky a kritické infrastruktury je to samozřejmě ještě výraznější. U zahraničních projektů je pak velký rozdíl podle toho, v jakém prostředí pracujete a jakou úroveň znalostí mají lidé na straně zákazníka. My už mnoho let fungujeme spíš jako partner než pouze jako dodavatel. V řadě projektů sedíme se zákazníkem u jednoho stolu, společně navrhujeme řešení a často vystupujeme také jako třetí strana při komunikaci s dalšími dodavateli. Roste poradenská a konzultační role. Důvod je poměrně jednoduchý: interní znalost je v řadě firem slabá a někde ji proto musejí nakupovat externě.

Mluvili jsme o tom, že nejslabším místem bývají lidé a nedostatek znalostí. Kde vůbec hledáte odborníky, kteří průmyslovým systémům a jejich bezpečnosti rozumějí?

Dřív se někdy něco poskládalo dohromady, čekalo se, jestli to bude fungovat, a na konci projektu se řešilo, proč to nefunguje. Tohle už dnes není tak běžné. Firmy víc přemýšlejí o tom, co se systémem bude za pět, deset nebo dvacet let. A právě u průmyslových systémů je to zásadní, protože jejich životní cyklus je úplně jiný než v běžném IT. V IT můžete zařízení za několik let vyhodit a koupit nové. U jaderné elektrárny, letiště nebo vodárny to samozřejmě takhle jednoduše nefunguje.

Historicky máme hodně zaměstnanců, kteří k nám přišli jako absolventi nebo jen s minimální praxí. Ty lidi si potom vychováváme sami. Než začne nový člověk opravdu plnohodnotně pracovat, počítejte minimálně s půl rokem až rokem. Spolupracujeme také s univerzitami a středními školami a máme studenty na praxích. V posledních letech je hodně směřujeme právě k bezpečnosti, protože je to oblast, kterou podle mě školy stále nepokrývají dostatečně. Technické základy studenti často mají dobré. Chybí jim ale širší pohled na normy, předpisy a na to, proč se některé věci musí dělat určitým způsobem. U bezpečnosti totiž nestačí něco postavit a říct: „Funguje to, takže je hotovo.“ Musíte také vědět, co se může stát a co uděláte, když to fungovat přestane.

Kdyby za vámi dnes přišel generální ředitel výrobního podniku a zeptal se: „Jsme připraveni na vážný kybernetický incident?“, podle čeho byste to posoudil? Řekl bych mu: „Sežeňte mi ke stolu těch pár lidí, kteří o tom vědí.“ Pokud takové lidi nemá, odpověď je jednoduchá. Připravení nejsou. Jestli je má, ti lidé vědí, co mají dělat a proč, a jsou zároveň na jedné lodi

www.svetprumyslu.cz

Kybernetika & Bezpečnost

KYBERPOHÁDKY UČÍ

DĚTI NEVĚŘIT VŠEMU, CO VIDÍ

Děti dnes často umějí ovládat telefon nebo tablet dříve než číst. To ale ještě neznamená, že se v digitálním světě dokážou pohybovat bezpečně. Projekt Kyberpohádky proto převádí témata kybernetické bezpečnosti do příběhů, kterým rozumějí už předškoláci. O tom, proč s osvětou začínat tak brzy, jak se Kyberpohádky dostávají do škol a proč je v době umělé inteligence stále důležitější kritické myšlení, jsme mluvili s ambasadorkou projektu Alicí Nemčok a panem Petrem Jiráskem, programovým ředitelem Centra kybernetické bezpečnosti, z. ú.

Pohádky pro bezpečnější digitální svět. 2022

Vyšla první kniha Kyberpohádek.

1 200 výtisků Náklad prvního vydání.

11 mateřských škol Se zapojilo do pilotního ověření.

100+ dětí

Prošlo pilotním projektem.

5–6 let

V tomto věku je podle pilotního ověření téma kybernetické bezpečnosti pro děti pochopitelné.

Svět průmyslu 4/2026

Kybernetika & Bezpečnost

www.svetprumyslu.cz

Kybernetika & Bezpečnost

Když se řekne kyberbezpečnost, člověk si představí spíš útoky, hackery nebo ochranu dat. Jak se z toho staly pohádky pro děti? Kyberbezpečnost podle nás nezačíná u počítače ani u technologií, ale u člověka. A návyky, které člověk získá v dětství, si často nese celý život. Proto jsme hledali způsob, jak o bezpečnosti mluvit přirozeně, srozumitelně a bez strašení. Říkanka, básnička, komiks? Příběh a pohádka se ukázaly jako skvělý nástroj.

Kdo Kyberpohádky vymýšlí? Jak se z konkrétního rizika stane příběh pro pětileté dítě? Za projektem stojí Centrum kybernetické bezpečnosti a na jeho přípravě spolupracují lidé z kyberbezpečnosti, pedagogiky i vzdělávání. Začínáme reálným problémem a potom hledáme jednoduchý příběh, ve kterém dítě situaci pozná a pochopí hlavně to, co může samo udělat. První kniha Kyberpohádek vyšla v roce 2022 v nákladu 1 200 výtisků. Většina z nich byla distribuována do mateřských škol po celé České republice. Vybrané pohádky jsou dostupné také v angličtině, němčině a slovenštině. V roce 2024 následovalo rozšířené elektronické vydání s novými příběhy a v srpnu 2025 třetí tištěný díl.

Proč začínat s kyberbezpečností už u čtyřletých nebo pětiletých dětí? Dnes mají často už čtyřleté nebo pětileté děti mobil, případně s ním nějakým způsobem přicházejí do styku. Když nemají vlastní, dostanou ho od rodičů. Proto jsme došli k tomu, že ani mateřská škola není na podobnou osvětu příliš brzy. Princip Kyberpohádek je postavený na příbězích, které děti znají. Například u Šípkové Růženky se pracuje s počítačem a jeho zavirováním, u kůzlátek zase s příliš slabým heslem, přes které se vlk dostane dovnitř. Učitel pak může na příběh navázat a dětem vysvětlit, co konkrétní situace znamená.

PŘES STO DĚTÍ V PILOTNÍM PROJEKTU V roce 2022 proběhlo pilotní ověření Kyberpohádek v 11 mateřských školách, do kterého se zapojilo více než 100 dětí. Učitelky pracovaly s jednou až třemi Kyberpohádkami a navazujícími aktivitami z metodických listů. Podle vyhodnocení Centra kybernetické bezpečnosti se potvrdilo, že vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti je pro děti ve věku pěti až šesti let pochopitelné. Zkušenosti z pilotního projektu posloužily také k dalším úpravám metodických materiálů.

Děti přitom často dokážou telefon nebo tablet ovládat velmi dobře. Nezaměňujeme to někdy za digitální gramotnost? Umět ovládat telefon nebo tablet ještě neznamená umět technologie bezpečně používat. My rodičům ani dětem neříkáme, kdy mají technologie začít používat, pomáháme jim rozpoznávat rizika a učit se s nimi pracovat. Je to trochu jako s autem. Dítě také neposadíme za volant jen proto, že s ním umí otočit. Nejdříve musí vědět, co ho může potkat a jak na to reagovat. Podobně je to s digitálním světem. Děti navíc na zařízení často klikají prakticky na všechno a neřeší, co se za tím skrývá. Stejně důležitá je role rodičů a prarodičů. Dítěti chcete věřit a nechcete ho neustále kontrolovat, zároveň ale rodiče často ani nevědí o všech možnostech aplikací, které děti používají. Sama jsem například až relativně nedávno zjistila, že WhatsApp má také kanály. Přitom právě přes podobné prostředí se k dětem může dostávat obsah, o kterém rodič vůbec neví.

Takže vzdělávání se netýká jen dětí? Určitě ne. Důležití jsou i rodiče a prarodiče. Probíhají také mezigenerační setkání dětí s prarodiči.

Jak se dnes Kyberpohádky dostávají mezi děti? Cest je už celá řada. Prostřednictvím již zmíněných knih, kdy pohádky jsou ke stažení i jako audiokniha, formou divadelní inscenace, přes školy, rodiče, přednášky, vzdělávací programy i metodické materiály, které mohou pedagogové využívat zdarma. Projekt postupně rozšiřujeme a dnes už se s našimi vzdělávacími aktivitami setkaly desítky tisíc dětí a pedagogů. Zájem přitom stále roste.

Samotnou pohádkou ale vzdělávání nekončí. Jak se s nimi pracuje ve školách? K pohádkám existují metodické listy a pořádají se ukázkové hodiny. Důležité je, aby pedagogové věděli, jak s materiály pracovat. Metodické materiály vznikají ve spolupráci odborníků na kyberbezpečnost a lidí, kteří mají zkušenost s prací s dětmi a pedagogy. Nejde jen o to, aby byly odborně správné, ale především použitelné ve skutečné třídě. Důležitá je proto zpětná vazba od učitelů i dětí.

Jednou z cest, jak dostat Kyberpohádky dál, jsou ambasadoři. Jak to funguje? Ambasadoři pocházejí z různých prostředí a jsou rozesetí po celé republice. Pomáhají dostávat projekt mezi školy a školky a hledat lidi, kteří ho mohou v jednotlivých regionech posunout dál. Aktivit začíná být opravdu hodně, takže už vznikají interní nástroje, kam se mohou jednotlivé akce zadávat a sledovat jejich průběh. Lidé z Kybercentra navíc spoustu věcí dělají ve svém volném čase, takže sami všechno obsáhnout nemohou.

Projekt míří také přímo k pedagogům. Co se v tomto směru chystá? Na 1. října 2026 je připravena vzdělávací konference Digi Future 2026 na Policejní akademii ČR v Praze, na kterou jsou zváni pedagogové z celé ČR Konference se zaměří na současné

Svět průmyslu 4/2026

výzvy digitálního světa, kybernetickou bezpečnost a na to, jak připravovat děti na svět, který je technologiemi stále více ovlivněný.

S čím dnes učitelé v oblasti digitálního světa přicházejí nejčastěji? Témata se mění. Už to není jen otázka hesel nebo bezpečného používání internetu. Stále častěji řešíme sociální sítě, závislost na technologiích, manipulaci, umělou inteligenci, deepfakes, podvody nebo to, jak vůbec s dětmi o těchto tématech mluvit.

Máte už zpětnou vazbu nebo data, podle kterých lze poznat, že Kyberpohádky skutečně ovlivňují to, jak se děti v digitálním prostředí chovají? U tak dlouhodobé věci se samozřejmě těžko měří jeden konkrétní efekt. Máme ale velmi cennou zpětnou vazbu od pedagogů i rodičů a vidíme, že děti si příběhy a jejich principy pamatují a dokážou o nich mluvit. To je pro nás důležité. Nechceme děti naučit seznam zákazů, ale způsob přemýšlení. Některé děti, které se s Kyberpohádkami seznámily, se navíc zapojují do našich dalších projektů, například Kyberchvíle nebo Kybersoutěže. A platí to nejen o dětech, ale i dospělých.

Vy sama jste děti při některých aktivitách sledovala. Co vás překvapilo? Na jedné akci jsme měli stanoviště zaměřené na kódování a šifry. Kolegové připravili deset úkolů a děti dostaly klíč, podle kterého je mohly řešit. Bylo zajímavé sledovat obrovské rozdíly. Některé děti se vůbec nechytaly, jiné dokázaly úlohy s určitou pomocí vyřešit velmi dobře. U některých bych to přitom na první pohled vůbec nečekala. U menších dětí jsme zase používali kartičky vycházející z pohádek a tam se ukázalo něco jiného. Některé děti už neznaly všechny klasické pohádky, na kterých je koncept založený. Znaly například Červenou karkulku, ale u dalších příběhů už to bylo horší. Možná i to bude do budoucna pro Kyberpohádky určitá výzva.

Vedle pohádek se objevují i další formy. Třeba komiks. Ano, proběhla například soutěž zaměřená na komiksy. Když jsem se na práce dětí dívala, přišlo mi úžasné, co dokážou nejen nakreslit, ale zároveň do toho dostat nějaký kybernetický příběh.

www.svetprumyslu.cz

OD POHÁDKY KE KOMIKSU V červnu 2026 byly vyhlášeny výsledky čtvrtého ročníku soutěže Kyber komiks 2026, kterou pořádají Jihočeská hospodářská komora a Jihočeská společnost pro rozvoj lidských zdrojů. Zapojilo se 22 základních škol z Jihočeského kraje a vzniklo 69 soutěžních komiksů. Téma „Digitální svět: Nejsi v tom sám/sama“ přivedlo žáky ke kyberšikaně, zneužití osobních údajů, falešným profilům, napadeným účtům i k otázce, kde hledat pomoc. Komiksy vznikaly nejen v informatice, ale také během třídnických hodin, výtvarné nebo občanské výchovy.

Kybernetika & Bezpečnost

Kde dnes podle vás vzniká největší mezera mezi tím, co děti v digitálním světě zažívají, a tím, na co je připravuje škola? Škola děti často učí technologie používat, ale méně prostoru je na to, aby se učily rozumět jejich dopadům. Děti potřebují nejen vědět, jak něco udělat, ale také jak poznat manipulaci, jak se rozhodovat, jak chránit sebe i ostatní a co dělat, když se něco pokazí. Velkým tématem je také mediální gramotnost. Děti se potřebují učit analyzovat informace a rozpoznávat falešný obsah. Dnes už díky umělé inteligenci nemusíte poznat ani to, jestli je fotografie skutečná. Tenhle svět vyžaduje, aby děti myslely. A další mezerou mohou být rodiče a prarodiče - často hrozby dostatečně nevnímají nebo nerozpoznají.

Umělá inteligence vstoupila i přímo do Kyberpohádek. Ano, grafika vznikala také s pomocí umělé inteligence a právě s tím se dá dál pracovat. Můžete si z toho udělat malou detektivku a hledat v obrázcích chyby. Tím děti učíte dívat se pozorněji a dostáváte se zase ke kritickému myšlení a ověřování informací.

KDYŽ SE UMĚLÁ INTELIGENCE SPLETE Ilustrace v knize Kyberpohádky II vytvořil grafik David Vlček s pomocí generativní umělé inteligence. Některé drobné nepřesnosti byly v ilustracích ponechány záměrně. Děti je mohou hledat jako při detektivní hře, a to i v případě, že ještě neumějí číst a pohádky jim předčítají rodiče. Autoři tím chtějí ukázat také to, že nové technologie se stále učí. Zároveň se nad obrázky nabízí jednoduché otázky: vytvořil je člověk, nebo stroj? A můžeme věřit tomu, co na nich vidíme?

Kybernetická a digitální odolnost není jen o znalostech, ale také o schopnosti správně reagovat, rozhodovat se pod tlakem, spolupracovat a požádat o pomoc. Proto je důležitý nejen výklad, ale také trénink, modelové situace, hry nebo týmové úkoly, aby si člověk bezpečné chování skutečně vyzkoušel. Nechceme děti připravit na jeden konkrétní typ hrozby, ale naučit je zvládat i ty, které dnes ještě neznáme. Průmyslové firmy investují do ochrany sítí, výrobních systémů i dat. Není ale pozdě začínat s kyberbezpečností až ve chvíli, kdy člověk nastoupí do firmy? Přesně tak. Pokud chceme mít za deset nebo patnáct let bezpečné firmy, musíme s bezpečnostními návyky začínat mnohem dříve. Firma může zaměstnance naučit firemní pravidla, ale základní návyky, kritické myšlení a odpovědné chování se vytvářejí už dávno před nástupem do zaměstnání.

STOJÍ ZA PROJEKTEM KYBERPOHÁDKY

Hrozby se ale mění velmi rychle. Dá se vůbec děti připravit na něco, co dnes ještě neznáme?

Co bychom tedy měli dnešní děti naučit už teď? Především schopnost přemýšlet dříve, než kliknou, něco sdílejí nebo něčemu uvěří. Měli bychom je učit chránit své údaje, ověřovat informace, rozpoznávat manipulaci, nebát se říct si o pomoc a chápat, že za technologií je vždy nějaké riziko i odpovědnost člověka. Důležitá je také týmová spolupráce a trénink.

Kdybyste mohli jednu jedinou zásadu z Kyberpohádek naučit děti i zaměstnance českých firem, která by to byla? Petr Jirásek: „Než kliknu, než něco stáhnu, než něco sdílím nebo než někomu uvěřím, na chvíli se zastavit a přemýšlet. Právě ten krátký okamžik mezi podnětem a reakcí může být někdy nejdůležitější bezpečnostní opatření.“ Alice Nemčok:

Konkrétní technologie a rizika se mění velmi rychle. Zároveň ale nechceme děti učit jen seznam toho, na co si mají dát pozor.

„OVEŘOVAT INFORMACE.“ Petr Jirásek

Alice Nemčok Svět průmyslu 4/2026

www.svetprumyslu.cz

Logistika

3D TISK:

DIGITÁLNÍ SKLAD MÍSTO REGÁLU S DÍLY?

Náhradní díl nemusí čekat roky na polici. Může existovat jako výrobní dokumentace a fyzicky vzniknout až ve chvíli, kdy je potřeba. Aditivní výroba tak otevírá cestu k digitálním skladům, které mohou omezit zásoby, zkrátit dodací lhůty a vrátit do výroby i součásti, které už původní dodavatel nevyrábí. Převést regál do databáze ale není tak jednoduché jako uložit 3D model. Aby bylo možné díl vyrobit třeba za deset let a na jiném místě, musí být pod kontrolou materiál, výrobní proces, kvalita, data i práva k jejich použití.

Díl, který možná nikdy nebude potřeba Výrobní linka, lokomotiva, energetické zařízení nebo jiný technologický celek může zůstat v provozu desítky let. Jeho jednotlivé komponenty ale tak dlouhý výrobní život mít nemusí. Dodavatel ukončí výrobu, změní produktovou řadu, původní nástroje už neexistují nebo se kvůli několika kusům nevyplatí znovu spouštět výrobu. Přesto musí být zařízení opravitelné. Tradiční odpovědí je sklad. Firma drží součást fyzicky, přestože neví, zda ji bude potřebovat zítra, za osm let, nebo vůbec. Skladování zabírá prostor, váže kapitál a nese riziko, že některé zásoby zastarají dříve, než najdou využití. Digitální sklad tento princip obrací. U vhodných součástí není skladován hotový výrobek, ale data a dokumentace potřebné k jeho budoucí výrobě. Teprve když vznikne potřeba, přichází fyzická výroba. Pokud je výrobní proces dostatečně zvládnutý a kvalifikovaný, nemusí se navíc odehrávat tam, kde data vznikla. V průmyslu už dnes fungují virtuální sklady s tisíci položkami a aditivní výroba se používá i pro náhradní díly v běžném provozu.

Logistika

Jedním z nejvýraznějších příkladů je Deutsche Bahn. Německá železnice začala 3D tisk využívat v roce 2015 a za první desetiletí nasadila více než 200 tisíc aditivně vyrobených součástí pro více než tisíc různých aplikací. Začínala přitom velmi jednoduše, jedním z prvních dílů byl plastový háček na oděvy. Dnes pomocí dvanácti různých aditivních technologií pracuje s plasty, kovy i pískem a 3D tisk používá mimo jiné při zajišťování náhradních dílů pro údržbu vlaků a lokomotiv. Rozměry přitom dávno nejsou omezeny na drobné plastové součástky. Deutsche Bahn mezi realizovanými aplikacemi uvádí například 540 kilogramů těžkou skříň převodovky, ale také tabulky na madla s Braillovým písmem, držáky tabletů, vrtací šablony nebo různé kryty. Úspory spojené s rychlejší a efektivnější dostupností náhradních dílů firma vyčíslila na více než 20 milionů eur. Součástí tohoto přístupu je také digitální sklad Deutsche Bahn, centrální databáze technických výkresů náhradních dílů, která podle údajů společnosti obsahuje více než tisíc virtuálních modelů. Právě železnice dobře ukazuje, proč

je podobný koncept zajímavý. Vozidlo může zůstat v provozu dlouho poté, co skončila sériová výroba některých jeho komponent. U dílu, který je potřeba pouze několikrát za několik let, nemusí dávat smysl udržovat klasickou sériovou výrobu ani velkou fyzickou zásobu.

Nestačí uložit 3D model

Právě touto problematikou se zabývá také DNVRP-B205 Digital inventories and on-demand manufacturing, doporučená praxe vydaná v roce 2025. Dokument stanovuje postupy pro posouzení, zda je fyzická součást vhodná k digitalizaci, jak má proběhnout její digitalizace a jak určit připravenost dílu pro budoucí výrobu na vyžádání. Digitální sklad se tím posouvá od myšlenky „někam uložíme výkres“ k řízenému průmyslovému procesu.

Digitální sklad není složka plná STL souborů. Geometrie určuje, jak má součást vypadat, sama o sobě však nemusí určit, jakých vlastností má výsledný výrobek dosáhnout. U technického dílu může být potřeba znát materiál, tolerance, požadavky na povrch, mechanické vlastnosti, výrobní postup, způsob následného zpracování i metodu kontroly. Pokud se má součást vyrábět aditivně, přibývají další proměnné. Výsledek může ovlivnit použitá technologie a zařízení, materiál, orientace dílu při výrobě, parametry procesu i následné operace. Digitální součást proto v praxi představuje mnohem víc než samotnou trojrozměrnou geometrii. Inzerce

GREEN PARK KOLÍN OTEVÍRÁME JIŽ V Q4/2026 Nejvyšší čas si zajistit svůj prostor • 22 000 m² skladových ploch v prémiové hale • Výborná dostupnost na D11 i budoucí D35 • Pronájem i komplexní logistické služby • Jednání přímo s vlastníkem budovy • Vlastní FVE a další zelená řešení

Domluvte si nezávaznou konzultaci. business.solutions@cz.yusen-logistics.com Tel: +420 799 186 111

www.svetprumyslu.cz

Logistika

U starších zařízení se navíc může objevit ještě základnější problém. Původní digitální dokumentace jednoduše není k dispozici. Firma má poslední funkční součást, ale nikoli její současný CAD model. Jednou z cest je reverzní inženýrství. DNV při vytváření digitálních inventářů počítá například s 3D skenováním, získáváním konstrukčních dat a vytvořením potřebné technické dokumentace. Ani kvalitní 3D sken ale sám o sobě nestačí. Ze změřené geometrie nemusí být patrné, jaké byly původní tolerance, jaký materiál konstruktér zvolil, jaké zatížení měl díl snášet nebo zda se jeho rozměry během dlouhého provozu změnily opotřebením. Převod fyzického dílu do digitálního skladu proto může vyžadovat skutečnou konstrukční práci. Součást je potřeba nejen naskenovat, ale také technicky popsat a rozhodnout, jakým procesem ji bude možné reprodukovat v požadované kvalitě.

Vytisknout nestačí Ani v případě přímé aditivní výroby obvykle není hotovo ve chvíli, kdy tiskárna dokončí poslední vrstvu. Podle použité technologie mohou u kovových dílů následovat operace, jako je odstranění přebytečného prášku nebo podpůrných struktur, tepelné zpracování či úprava povrchu. Funkční plochy, přesné otvory, závity nebo dosedací rozměry mohou následně vyžadovat klasické obrábění. Potom přichází kontrola, jejíž rozsah závisí na materiálu, výrobní technologii a kritičnosti součásti. Vedle rozměrové kontroly mohou být potřeba zkoušky materiálových a mechanických vlastností nebo nedestruktivní kontrola. Právě proto existují samostatné standardy pro průmyslovou aditivní výrobu. Aktuální vydání DNV-ST-B203 z roku 2025 pokrývá kovové i polymerní součásti a řeší mimo jiné kvalifikaci výrobních procesů a dílů, řízení kvality, výrobu, testování a inspekci. Zabývá se také nedestruktivními metodami kontroly. 3D tisk tedy klasické strojírenství neposílá do důchodu, naopak se s ním propojuje. Vedle aditivního stroje mohou být stále potřeba obráběcí centra, zařízení pro tepelné zpracování, měřicí technika nebo laboratoře. Vytisknout díl je jedna věc. Prokázat, že je způsobilý k použití, je věc druhá. Další konkrétní příklad přichází opět ze železničního průmyslu. Siemens Mobility už digitální skladování náhradních dílů používá ve větším měřítku. Podle aktuálně dostupných

údajů společnosti je v jejím virtuálním skladu více než 2 100 různých dílů, službu využívá přes 110 zákazníků a počet vytištěných a prodaných zákaznických dílů přesáhl 31 tisíc. Vedle náhradních součástí využívá 3D tisk také pro výrobní pomůcky, šablony a přípravky.

Stejná data, stejný díl? Právě tady přichází jedna z nejsložitějších otázek digitálního skladu. Představme si, že je výrobní dokumentace součásti vytvořena v České republice. Za pět let je díl potřeba v Německu a později například v Asii. Výroba se může pokaždé odehrát na jiném zařízení, z jiné šarže materiálu a u jiného dodavatele. Jak zajistit, že výsledné součásti budou mít požadované vlastnosti? U aditivní výroby může výsledek ovlivnit celý řetězec parametrů, a proto se průmyslová standardizace nesoustředí pouze na geometrii výrobku, ale také na kvalifikaci výrobního procesu, materiál, dokumentaci, testování a inspekci. Digitální sklad tak ve skutečnosti neuchovává pouze informaci o tom, jak díl vypadá. Musí obsahovat dostatek informací k tomu, aby bylo možné kontrolovaně zopakovat jeho výrobu. Čím kritičtější je součást, tím důležitější tato část systému je. Pokud jsou data i výrobní postup dostatečně definované, otevírá digitální sklad ještě jednu možnost: distribuovanou výrobu. Nemusí cestovat fyzická součást. Přenášejí se data a výroba může proběhnout blíže místu, kde bude díl použit. Tím lze u vhodných aplikací omezit část logistických operací a především zkrátit dobu, po kterou zařízení čeká na náhradní komponent. To ovšem neznamená, že lze výrobní soubor jednoduše poslat do libovolné tiskárny. Pokud má výsledná součást splňovat stanovené požadavky, musí být pod kontrolou také výrobní místo a proces. Právě zde se digitální sklad propojuje s myšlenkou sítě kvalifikovaných dodavatelů. Firma nemusí skladovat tisíce fyzických kusů na jednom místě, ale potřebuje vědět, kdo, kde a za jakých podmínek je dokáže vyrobit.

Kdy regál stále vyhrává Digitální sklad nedává smysl pro každý díl. U běžného ložiska, šroubu nebo levné sériové součásti může být fyzický sklad stále jednodušší a ekonomicky výhodnější. Zajímavější jsou komponenty s nízkou obrátkou, dlouhou

dodací lhůtou nebo vysokými náklady na skladování. Podobně může výroba na vyžádání pomoci u dílů pro zařízení, jejichž sériová produkce už skončila, nebo u součástí, které jsou potřeba pouze v jednotkách kusů. Ekonomiku přitom nelze počítat jen podle ceny jednoho vyrobeného dílu. Do rozhodnutí vstupuje hodnota zásob, skladovací prostor, logistika, minimální výrobní série a především náklady spojené s nedostupností součásti. Díl vyrobený na vyžádání proto může být jednotlivě dražší než někdejší sériový výrobek a přesto dávat ekonomický smysl, pokud díky němu firma nemusí držet dlouhodobou zásobu nebo čekat týdny na obnovení provozu. S digitalizací zároveň vzniká problém, který klasický regál v této podobě neměl. Výrobní data mohou obsahovat cenné konstrukční know-how. Pokud je možné soubor poslat do výrobního centra na jiném místě, je potřeba řešit, kdo k němu smí přistupovat, kdo jej může upravit a za jakých podmínek podle něj může vyrábět. Digitální inventáře proto vedle strojírenských otázek otevírají také ochranu duševního vlastnictví, správu výrobních dat a jejich dohledatelnost.

Regály nezmizí. Sklad se ale může změnit Deutsche Bahn ani Siemens Mobility neukazují svět, ve kterém fyzické sklady přestaly existovat. Ukazují něco podstatně realističtějšího: část náhradních dílů už nemusí být skladována stejným způsobem jako dříve. Více než 200 tisíc aditivně vyrobených součástí u Deutsche Bahn a přes 2 100 různých položek ve virtuálním skladu Siemens Mobility ukazují, že aditivní výroba náhradních dílů i koncept digitálních zásob už mají konkrétní průmyslové využití. Další rozvoj přitom nebude záviset pouze na rychlejších 3D tiskárnách. Stejně důležité budou standardizace, kvalifikace procesů, kontrola kvality, ochrana výrobních dat a schopnost propojit digitální dokumentaci s reálnou výrobní kapacitou.

Svět průmyslu 4/2026

KDO JE PŘIPRAVEN, NENÍ PŘEKVAPEN. Každá kapka pod kontrolou. Průtokoměr SMF změří a vydrží téměř cokoliv. Magneticko-indukční průtokoměr řady SM Foodmag je spolehlivou volbou pro náročné aplikace, kde je klíčová přesnost a hygiena. Měří nejen průtok a celkový objem, ale zároveň poskytuje informace o teplotě, vodivosti i přítomnosti kapaliny.

SMF 120 www.svetprumyslu.cz

Vše v jednom řešení.

JEŘÁBY

KONECRANES POMÁHAJÍ PŘI VÝROBĚ

KONTEJNERŮ NA MÍRU

Přesná manipulace s těžkými díly, zakázková výroba kontejnerů a dlouhodobá spolupráce s dodavatelem jeřábové techniky. Firma KOVAR využívá ve své nové hale jeřáby Konecranes. Ty zde slouží nejen k přepravě hotových výrobků, ale hrají důležitou roli i během samotné výroby. Ve firmě KOVAR byly v rámci nové výrobní haly realizovány dodávky jeřábové techniky Konecranes zahrnující kompletní řešení od návrhu až po uvedení do provozu. Konkrétně šlo o halu o délce přes 100 metrů, do které byla dodána jeřábová dráha a dva mostové jeřáby s nosností 25 tun. Tyto jeřáby jsou vybaveny funkcí tandemového řízení, což znamená, že mohou pracovat buď samostatně, každý s vlastním ovladačem, nebo synchronizovaně jako jeden celek ovládaný jedním operátorem. V tandemovém režimu se synchronně pohybují jak mosty jeřábů, tak i jejich kočky, což umožňuje bezpečnou manipulaci s dlouhými a rozměrnými břemeny, například kontejnery, které jsou uchyceny na obou koncích. Tato funkce eliminuje riziko kolize nebo nesouladu při ovládání dvěma různými pracovníky.

DVA JEŘÁBY. JEDEN POHYB. V tandemovém režimu se synchronně pohybují mosty jeřábů i jejich kočky. Dlouhé a rozměrné břemeno tak může bezpečně ovládat jediný operátor.

2 × 25 T |

TANDEMOVÉ ŘÍZENÍ

Jeřáby Konecranes ve faktech a číslech Instalované dvounosníkové mostové jeřáby Konecranes s nosností 25 tun a rozpětím téměř 24 metrů se pohybují po jeřábové dráze dlouhé 108 metrů. Lanový kladkostroj je navržen pro dlouhodobý intenzivní provoz – brzdy mají životnost až milion pracovních cyklů a převodovky používají bezúdržbovou mazací náplň.

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

Jeřáby Konecranes jsou součástí výrobního procesu v nové hale společnosti KOVAR.

KOVAR: kontejnery vyrobené na míru Firma KOVAR se zaměřuje na zakázkovou výrobu kontejnerů, které jsou přizpůsobeny specifickým požadavkům zákazníků. Některé z výrobků jsou určené pro energetiku, další pro IT sektor, jiné v budoucnu slouží jako kompresorové stanice a podobně. Konstrukčně se jedná o svařované ocelové rámy opláštěné plechem, doplněné izolací a vnitřními prvky, přičemž součástí výroby je i lakování a finální úpravy. Kontejnery jsou navrhovány tak, aby splňovaly nejen funkční požadavky zákazníků, ale také logistická omezení – například maximální rozměry pro přepravu po silnici.

Konecranes jako technologický partner Společnost Konecranes patří celosvětově mezi největší hráče v oblasti zdvihací techniky. V České republice má výrobní závod ve Slaném, který zaměstnává více než 240 lidí a ročně vyrobí přes 1 300 mostových jeřábů. Součástí moderního postoje k průmyslové výrobě je důraz na celý životní cyklus jeřábů – od návrhu a výroby přes servis, modernizace a dodávky náhradních dílů až po prediktivní údržbu a digitální monitoring provozu. Firma

www.svetprumyslu.cz

dlouhodobě rozvíjí koncept Crane Lifecycle Care, tedy systém péče o zařízení během celé jeho životnosti, který pomáhá předcházet poruchám, zvyšovat bezpečnost a prodlužovat provozní životnost techniky. Vedle samotné výroby se tak Konecranes v Česku profiluje jako servisní a technologický partner průmyslových podniků.

Komplexní řešení Konecranes Součástí dodávky do firmy KOVAR byla nejen výroba a instalace vlastních jeřábů Konecranes, ale také kompletní realizace jeřábové dráhy, montáž, revizní zkoušky a zajištění všech potřebných osvědčení. Z hlediska pokročilých funkcí byly nové jeřáby vybaveny především již zmíněným tandemovým řízením. Moderním trendem je integrace digitálních nástrojů. Například systém pro sběr dat a monitoring provozu TrueConnect, který

umožňuje sledování motohodin, chybových hlášení nebo přetížení jeřábu, se postupně stává standardní součástí dodávek.

Precizní manipulace urychluje výrobu Jeřáby ve firmě KOVAR nejsou využívány pouze pro transport hotových výrobků. Slouží rovněž k manipulaci s těžkými konstrukčními díly během svařování a montáže kontejnerů – jednotlivé části jsou často zavěšeny na jeřábu již během výroby, což umožňuje přesné polohování, natáčení i postupné sestavování celých konstrukcí. Spolupráce Konecranes s firmou KOVAR má dlouhodobý charakter. Výroba a instalace jeřábů do nové haly navázala na zakázky, které proběhly v předchozích letech, a jakožto součást technologického zázemí přispívají ke světovému renomé české firmy KOVAR.

Společnost Konecranes je světovým lídrem v oblasti řešení pro manipulaci s materiálem. Výrobním podnikům, kde každá minuta prostoje něco stojí, nabízí nejen samotná zdvihací zařízení, ale i projektovou podporu, montáž a servis po celou dobu životnosti zařízení.

www.konecranes.com

Strojírenství

ČASY SE MĚNÍ:

Coboti už nemusí dělat stále totéž Kolaborativní robotika dospívá. Coboti už ve výrobních podnicích montují, obsluhují stroje, kontrolují kvalitu nebo manipulují s materiálem. S nástupem umělé inteligence, strojového vidění a učení z lidských demonstrací se ale jejich možnosti dál rozšiřují. Robot už nemusí pouze opakovat předem naprogramovaný pohyb. Stále častěji dokáže vnímat své okolí, pracovat s proměnlivými podmínkami a učit se nové úlohy. Průmyslová robotika byla dlouhá desetiletí založena na jednoduchém principu. Robot je mimořádně přesný, rychlý a spolehlivý, pokud přesně ví, co má dělat. Naučený pohyb dokáže zopakovat tisíckrát téměř stejně. Změna výrobku, jeho polohy nebo pracovního prostředí však zpravidla znamená úpravu programu, přípravků nebo celé robotické buňky. Kolaborativní roboty tento model částečně změnily. Jejich předností není snaha překonat klasické průmyslové roboty v rychlosti nebo nosnosti. Uplatnění nacházejí především tam, kde výrobce potřebuje flexibilnější automatizaci, jednodušší programování a možnost integrovat robota do existující výroby. Podle International Federation of Robotics tvořily coboty už v roce 2023 přibližně 10,5 % nově instalovaných průmyslových robotů. Celý trh průmyslové robotiky přitom dál roste. V roce 2024 bylo celosvětově instalováno 542 tisíc průmyslových robotů, více než dvojnásobek oproti situaci před deseti lety. Teď ale přichází další etapa.

Svět průmyslu 4/2026

Strojírenství

Od opakování k přizpůsobení Jedním z hlavních omezení klasické automatizace je variabilita. Pokud robot odebírá stále stejný díl ze stejného místa, jde o relativně snadnou úlohu. Jakmile jsou ale součástky různě natočené, mění se jejich tvar nebo robot musí reagovat na okolní prostředí, automatizace se komplikuje. Právě zde se stále výrazněji prosazuje spojení robotiky se strojovým viděním a umělou inteligencí. Výrobci robotů pro tento trend stále častěji používají termín Physical AI, tedy systémy, které propojují schopnost vnímat a vyhodnocovat okolí s fyzickou činností robota. Nejde pouze o vzdálenou vizi. V roce 2026 představili významní výrobci několik konkrétních technologií, které ukazují, kam se průmyslová robotika posouvá.

Robot se učí od člověka Společnost Universal Robots letos v březnu společně se Scale AI představila systém UR AI Trainer. Jeho smyslem je získávat data potřebná pro trénování AI modelů přímo na robotech, které mají být později využívány v průmyslovém provozu. Zajímavý je především způsob učení. Systém pracuje s lidskou demonstrací úkolu, během níž zaznamenává pohyb robota, obraz z několika kamer a informace o působících silách. Takto získaná synchronizovaná data mohou následně sloužit k trénování modelů Vision-Language-Action, které propojují vizuální vnímání, instrukce a fyzickou činnost.

Cílem tedy není pouze říci robotovi, přes který bod se má pohybovat. Systém se má z demonstrací učit, jak určitá činnost vypadá a jaké fyzické interakce ji doprovázejí. UR AI Trainer je zatím určen především výzkumným týmům, pokročilému průmyslovému vývoji, integrátorům a společnostem vyvíjejícím AI modely. Není tedy důkazem, že se klasické programování robotů ze dne na den stává minulostí. Je však konkrétním příkladem toho, jak se výrobci snaží dostat učení robotů z laboratoří blíže ke skutečné výrobě.

SIEMENS Více ne 70 cobotů při montá i, kontrole kvality, naná ení materiálu a roubování.

FANUC zkouší robota, který rozumí lidskému zadání Podobným směrem se vydává FANUC. V květnu 2026 oznámil spolupráci s Googlem na dalším rozvoji systému Physical AI. Vyvíjený systém využívá technologie Gemini Enterprise a výrobce jej prezentuje jako robotické řešení schopné interpretovat lidské instrukce. Podstatné je spojení několika schopností. Robot má pomocí senzorů vnímat prostředí, vyhodnotit situaci a následně vykonat fyzický úkol. Právě práce s přirozeným jazykem může v budoucnu změnit jednu z největších bariér robotizace, kterou je programování. Takový přístup naznačuje směr, ve kterém by v budoucnu část programování robotů mohla probíhat: namísto definování každého jednotlivého pohybu by obsluha zadávala úkol na vyšší úrovni a systém by instrukci převáděl do robotické činnosti. FANUC nicméně tuto technologii představuje jako vývoj Physical AI, nikoli jako univerzální systém připravený okamžitě nahradit dnešní programování ve všech výrobních aplikacích.

SCHNEIDER ELECTRIC Odhadovaná návratnost aplikace UR5 při manipulaci s elektrickými jistièi.

SCHAEFFLER Zvý ení produktivity u bin pickingu komplexních dílů volně ulo ených v přepravce.

10,5 %

542 tis.

nově instalovaných průmyslových robotů

průmyslových robotů

tvořily coboty u v roce 2023

instalovaných globálně v roce 2024

Zdroj v èlánku: International Federation of Robotics

www.svetprumyslu.cz

Sedmdesát cobotů v jedné továrně Zatímco Physical AI ukazuje budoucí směr, dnešní coboty není třeba hledat ve výzkumných laboratořích. V závodě Siemens Gerätewerk Erlangen pracuje více než 70 kolaborativních robotů Universal Robots. Společnost je využívá například při montáži, kontrole kvality, nanášení materiálu nebo šroubování. Důvod jejich nasazení dobře ukazuje, proč coboty získaly v průmyslu své místo.

Erlangenský závod pracuje s malými a středně velkými výrobními sériemi, pro které podle Siemensu nebylo ekonomicky vhodné používat pouze tradiční robotickou automatizaci. Každá nová aplikace navíc nejprve vzniká jako digitální dvojče. Virtuální zprovoznění umožňuje ověřit proces ještě před jeho nasazením ve fyzické výrobě. Coboti zde tedy nejsou experimentem ani jednou izolovanou robotickou buňkou. Stali se součástí výrobního systému.

KDY AI DÁVÁ SMYSL proměnlivé pracovní prostředí rozpoznávání objektů různé polohy dílů èasté změny výrobních sérií

Inzerce

ZJISTĚTE VÍCE NA WWW.SPANSET.COM/UNIMAN Svět průmyslu 4/2026

Strojírenství

Schneider Electric: robot místo monotónní manipulace Jiný příklad přichází ze závodu Schneider Electric v bulharském Plovdivu. Firma nasadila coboty UR5 při manipulaci s elektrickými jističi. Robot odebírá komponenty z přepravních zásobníků a ukládá je na dopravník výrobní linky. Po jejich vyprázdnění manipuluje také s prázdnými tácy a operátora přivolá až ve chvíli, kdy je nutné vyměnit celý vozík. Podle případové studie výrobce robotů je odhadovaná návratnost této aplikace přibližně 24 měsíců. Podstatný je ale také ergonomický efekt. Zaměstnanci nemusí opakovaně vykonávat monotónní manipulační činnost a mohou se věnovat kontrole výrobku a chodu zařízení.

Schaeffler: když robot musí najít díl v bedně Ještě názornější ukázkou spojení robotiky a strojového vidění je aplikace ve společnosti Schaeffler v americkém Cheraw. Firma zde pomocí cobotu UR5e a systému ActiNav automatizovala manipulaci s komplexními komponenty volně uloženými v přepravce. Pro robota je to výrazně náročnější úkol než odebírání součástky z přesně definovaného přípravku. Systém musí díly lokalizovat, určit jejich orientaci, vybrat vhodný kus a následně jej správně položit na dopravník. Schaeffler podle zveřejněné případové studie zaznamenal po zavedení řešení okamžité zvýšení produktivity dané aplikace o sedm procent a uvádí roční úsporu ve výši 150 tisíc dolarů.

Právě tzv. bin picking dobře ukazuje, proč jsou pro další rozvoj robotizace důležité kamerové systémy a pokročilé zpracování obrazu. Čím lépe robot dokáže vnímat své okolí, tím méně musí být pracovní prostředí přizpůsobeno samotnému robotovi.

V české firmě obsluhuje stroj Coboti mají konkrétní historii také v českém průmyslu. Rodinná strojírenská společnost Attl a spol. například využila robota UR5 při výrobě nerezových trubek pro automobilové aplikace. Při zkušebním provozu nové výrobní linky se ukázalo, že je nutné doplnit operaci zaoblování hran trubek. Zpočátku byly polotovary do stroje vkládány ručně. Firma následně hledala způsob, jak monotónní manipulaci automatizovat, a nasadila cobota. Příklad je zajímavý právě svou obyčejností. Robot zde nenahrazuje kompletní výrobní linku ani nevykonává futuristickou AI aplikaci. Řeší jedno konkrétní úzké místo, které se objevilo ve výrobním procesu. Právě podobné úlohy jsou jedním z důvodů, proč se coboty prosazují také v menších a středních výrobních podnicích.

Automotive: od převodovek po kontrolu motorů Automobilový průmysl nabízí další škálu aplikací. SEAT Componentes podle případových studií Universal Robots využívá coboty při manipulaci s obráběnými převody a automatizuje vykládání až 18 tisíc kusů denně. Ford

4,66 MILIONU průmyslových robotů bylo v roce 2024 v provozu po celém světě. www.svetprumyslu.cz

používá coboty UR10 při montážních a kontrolních operacích motorů a Stellantis je nasadil při montáži a kontrole kvality u výroby modelu Fiat 500e. Společným jmenovatelem těchto aplikací není snaha vytvořit plně autonomní továrnu bez lidí. Jde spíše o automatizaci konkrétních operací, při nichž robot dokáže převzít opakovanou manipulaci, kontrolní úkol nebo fyzicky nepříjemnou práci a zároveň lze zachovat flexibilitu výrobního procesu.

Kontrola kvality bez pevné robotické buňky Další oblastí, kde coboty nacházejí uplatnění, je kontrola kvality. Německá společnost FMO Surface používá například cobot KUKA LBR iisy při kontrole kódů DataMatrix na plastových dílech. Robotický systém ověřuje kvalitu a úplnost značení. Takové aplikace dobře ukazují spojení dvou technologií: robot zajišťuje přesný a opakovatelný pohyb, zatímco kamerový systém získává informace potřebné pro samotné vyhodnocení. Kontrola kvality je zároveň jednou z oblastí, kde může další rozvoj AI přinést výraznější změnu. Algoritmy počítačového vidění mohou být schopné vyhodnocovat složitější nebo variabilnější vady než systémy založené pouze na pevně definovaných pravidlech.

67 800 nových průmyslových robotů bylo v roce 2024 instalováno v Evropské unii.

74 % nově instalovaných průmyslových robotů v roce 2024 připadalo na Asii.

Strojírenství

→ COBOT UŽ NENÍ JEN RAMENO

→ UČÍ SE → POHYBUJE SE → PŘIZPŮSOBUJE SE Cobot versus humanoid?

Budoucnost není robot bez člověka

Právě zde se současný vývoj cobotů začíná zajímavě potkávat s humanoidní robotikou. Humanoidní roboti slibují univerzální stroj schopný pohybovat se v prostředí vytvořeném pro člověka a vykonávat široké spektrum úloh. Jejich praktické průmyslové nasazení je však stále na začátku. Coboti mezitím postupně získávají schopnosti, které byly ještě nedávno spojovány především s budoucí generací inteligentních robotů. Dostávají pokročilejší kamerové systémy, učí se z demonstrací, mohou být umístěny na autonomní mobilní platformu a jejich vývoj směřuje k interpretaci lidských instrukcí a adaptivnějšímu chování. Výsledkem proto nemusí být souboj dvou robotických koncepcí. Pravděpodobnější je jejich postupné technologické sbližování.

Současný vývoj zároveň ukazuje, že automatizace nemusí směřovat k továrně, ve které člověk zmizí. V Siemensu pracují desítky cobotů vedle výrobního týmu. Schneider Electric používá robota k odstranění monotónní manipulace. Schaeffler automatizoval opakovanou činnost spojenou s manipulací s volně uloženými díly. Český Attl vyřešil konkrétní manuální operaci, která se objevila až při rozjezdu nové linky. Právě zde může spočívat největší význam kolaborativní robotiky. První generace cobotů snížila bariéru vstupu do automatizace. Umožnila nasazovat robotická ramena také do menších sérií a do výrobních procesů, kde byla tradiční robotická buňka příliš rigidní nebo ekonomicky obtížně obhajitelná. Současná generace se snaží tuto hranici posunout znovu.

Strojové vidění, mobilita a umělá inteligence mají umožnit automatizovat úlohy, které byly dosud pro robota příliš proměnlivé.

Technologie představené v roce 2026 naznačují, že další změnou nemusí být robot, který pracuje rychleji. Může jí být robot, kterému už nemusíme všechno předem přesně připravit.

Další změnou nemusí být robot, který pracuje rychleji. Může jí být robot, kterému už nemusíme všechno předem přesně připravit.

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

OD AUT

K HUMANOIDNÍM ROBOTŮM Automotive se mění rychleji než kdy dřív. Vývojové cykly se zkracují, tlak na náklady roste a evropský průmysl hledá nové příležitosti. Jiří Linhart ze společnosti Schaeffler na Průmyslovém summitu 2026 ukázal jednu z nich. Know-how vyvíjené desítky let pro automobilový průmysl může najít nové uplatnění v humanoidní robotice. A nejde jen o vizi. Technologie původně určená pro automobil může dnes pomáhat robotovi vnímat sílu. Než se Linhart dostal k robotům, začal u toho, co dnes trápí celý obor. Na automotive doléhá víc věcí najednou: cla a geopolitické napětí, rychlá elektrifikace v Číně, zákazníci, kteří mají jiné požadavky než před pár lety, a k tomu softwarově definovaná vozidla, která mění samotný způsob, jakým se auto vyvíjí. Vývojové cykly se zkracují zhruba na polovinu, produkty žijí na trhu kratší dobu a místo modernizace jednou za pár let se počítá s pravidelnými ročními aktualizacemi. Kdo chce obstát, musí vyvíjet rychleji a efektivněji.

Advertorial

Jen zrychlit podle Linharta nestačí. Firmy se musí zaměřit na to, co už umí, a podívat se, kde jinde by se to dalo použít. Schaeffler se proto dnes neprezentuje jako čistě automobilový dodavatel, ale jako firma, která rozumí pohybu. A pohyb potřebují i letectví, datová centra, energetika nebo obranný průmysl. Svůj výčet ale Linhart začal něčím, co by v něm člověk na první pohled nečekal: humanoidními roboty.

2 700 BAR

HUMANOID NENÍ JEN AI

Tlak, který zvládá senzor v palivovém systému.

O humanoidech se dnes mluví hlavně v souvislosti s umělou inteligencí. Jenže robot, který má zvednout krabici, podat díl nebo utáhnout šroub, potřebuje i spolehlivé tělo. Musí se pohybovat přesně, vědět, jakou silou na co působí, a reagovat na to, co se kolem něj děje. To jsou úlohy pro přesnou mechaniku, pohony, elektroniku a senzoriku, tedy pro obory, ve kterých se průmyslové firmy pohybují desítky let. Humanoid je z velké části strojírenský výrobek, jen se o tom zatím tolik nemluví. Jak může přenos technologie z aut do robotů vypadat v praxi, ukázal Linhart na tlakovém senzoru, který Schaeffler dodává do aut. V motoru měří tlak paliva, který může být až tisíckrát vyšší než v pneumatice, a dává řídicí jednotce zpětnou vazbu pro přesné vstřikování. Stejný technologický základ se dá upravit na senzor pro humanoidního robota. Ten už neměří tlak paliva, ale jakou silou robot na něco působí, a podle toho řídí pohyb. Pokrývá přitom velmi široký rozsah, takže robot může jemně uchopit křehký díl i zvednout něco těžkého. Firma nezačíná od nuly. Do nového oboru si nese roky vývoje a testování, ale hlavně zkušenost se sériovou výrobou, kvalitou a náklady ve velkých objemech. A právě to bývá u nových technologií nejtěžší: udělat z funkčního prototypu něco, co se dá vyrábět spolehlivě a za rozumnou cenu. Ani nasazení humanoidů Linhart nepředstavil jako vzdálenou vizi. První úlohy jsou velmi přízemní, logistika a manipulace s materiálem, a postupně se k nim mají přidávat montáž, kontrola nebo obsluha strojů. Tedy práce, kterou zná každý výrobní provoz. Pro tradiční dodavatele z toho plyne jednoduchá věc: zkušenosti nasbírané v autech mají hodnotu i jinde, pokud se na ně firma umí dívat jako na schopnosti, a ne jen jako na produkty pro jednoho konkrétního zákazníka. HUMANOIDNÍ ROBOTI Od prvních aplikací k nové pracovní síle v průmyslu Montáž Šroubování Vychystávání z přepravek

Etiketování Balení

Od logistiky a manipulace s materiálem…

STEJNÉ KNOW-HOW

~1 N → 5–10 KN

Rozsah síly, kterou může vnímat senzor pro humanoida.

Přeprava Vychystávání objednávek Zakládání do strojů Odebírání ze strojů Měření / kontrola Kontrola úplnosti

JIŘÍ LINHART

Ředitel globálního vývojového centra

k využití napříč celým hodnotovým řetězcem

Innovation

Start-ups & Industrial Partners

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

OD SUMMITU ROVNOU NA MSV To, o čem Jiří Linhart mluvil na Průmyslovém summitu, dostane konkrétní podobu také na letošním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Schaeffler se na MSV vrací, tentokrát s European Roadshow Truckem, mobilním výstavním prostorem o ploše 65 m². Návštěvníkům se představí jako Motion Technology Company. Expozice propojí osm produktových oblastí a ukáže technologie pro průmyslový pohyb od jeho vzniku a přenosu přes řízení až po sledování stavu strojů, servis a prediktivní údržbu. Truck má ukázat především to, kolik různých odvětví na technologiích Schaeffleru stojí. Najdeme je ve výrobních linkách a obráběcích strojích, ve stavební a zemědělské technice, v papírenském, potravinářském nebo těžkém průmyslu, vedle toho v automotive, energetice nebo automatizaci. V těžkém průmyslu pomáhají systémy pro sledování stavu zařízení včas odhalit blížící se poruchu a omezit neplánované odstávky. V potravinářství nebo na balicích linkách je zase zásadní přesnost pohonů a to, jestli zvládnou nepřetržitý provoz. Společný jmenovatel je všude stejný: pohyb. Jedním z hlavních lákadel expozice bude interaktivní ukázka technologií pro humanoidní robotiku. Tady se příběh ze summitu propojí s tím, co návštěvníci MSV uvidí na vlastní oči. Najdou v ní přesnou mechaniku, ložiska, pohony, senzoriku a elektroniku, tedy stejnou skladbu technologií, kterou Linhart ukazoval ve své prezentaci. Na technologiích Schaeffleru pracují i lidé v Česku. Firma tu zaměstnává zhruba 6 tisíc lidí v sedmi lokalitách s výrobními závody, vývojovými centry i obchodní organizací. Tuzemské týmy se podílejí na technologiích pro elektromobilitu, inteligentních senzorech, výkonové elektronice, systémech tepelného managementu i přesných nástrojích a formách. Celosvětově má Schaeffler přibližně 110 tisíc zaměstnanců ve více než 250 lokalitách ve zhruba 55 zemích. Na summitu Linhart ukázal, jak může know-how z aut najít uplatnění v robotice. Na MSV bude tento přenos vidět na konkrétních technologiích, od automobilu přes průmyslové aplikace až k humanoidovi.

NA MSV 2026 6.–9. ŘÍJNA 2026 VÝSTAVIŠTĚ BRNO EUROPEAN From Cars to Robots ROADSHOW TRUCK How Motion Is Shaping | 65 Technology M² MOBILNÍ the Future of Industry EXPOZICE Jiří Linhart / September 2026

www.svetprumyslu.cz

Strojírenství

HUMANOIDI MÍŘÍ DO TOVÁREN.

ČVUT zkoumá, kde už dávají smysl Humanoidní roboti ještě před několika lety působili především jako působivé technologické demonstrace. V roce 2026 se ale situace mění. První firmy je zkoušejí ve skladech a výrobních provozech a spolu s tím přichází mnohem praktičtější otázka: co už skutečně zvládnou, kde se jejich nasazení ekonomicky vyplatí a jak zajistit, aby dokázali bezpečně pracovat vedle lidí? Odpovědi hledá také Interdisciplinární centrum humanoidní robotiky, které letos na jaře vzniklo při CIIRC ČVUT v Praze. Robot, který chodí po dvou nohách, uchopí přepravku, přenese materiál nebo obslouží pracoviště původně navržené pro člověka. Ještě nedávno byly podobné scény především ukázkou technologických možností. Dnes se humanoidní robotika postupně posouvá do fáze prvních pilotních aplikací. Neznamená to, že by se během několika let měly továrny zaplnit humanoidy. Právě naopak. Jednou z nejdůležitějších otázek současného vývoje je zjistit, pro které úkoly má takto složitý robot skutečně smysl a kde bude nadále vhodnější klasická průmyslová automatizace. Na tuto hranici mezi výzkumem a reálným provozem se zaměřuje nové Interdisciplinární centrum humanoidní robotiky (ICHR), které vzniklo v březnu 2026 při Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze. Jeho ambicí není pouze vyvíjet další roboty. Má pomoci ověřovat jejich praktické využití, bezpečnost, spolehlivost a také dopady, které může jejich příchod přinést firmám a společnosti. Budova CIIRC ČVUT v Praze, kde působí Interdisciplinární centrum humanoidní robotiky.

Strojírenství

Z efektních videí do skutečné továrny

Humanoidní robotika má jednu zvláštnost. Je mimořádně atraktivní na pohled. Internet je plný videí robotů, kteří chodí, běhají, přenášejí předměty nebo vykonávají činnosti podobné lidské práci. Několikaminutová demonstrace ale ještě neříká, zda stejný stroj dokáže pracovat osm hodin ve výrobním závodě, opakovaně zvládat stejnou činnost, reagovat na změny prostředí a především fungovat bezpečně v blízkosti zaměstnanců. Právě tuto propast mezi demonstrací a skutečným nasazením chce ICHR pomáhat překlenout. „Cílem tohoto centra je převádět humanoidní robotiku z těch atraktivních ukázek videí do reálně použitelných a hlavně bezpečných aplikací,“ vysvětlil krátce po vzniku centra pro Český rozhlas Plus jeden z jeho spoluzakladatelů Tomáš Jochman. Testování se má zaměřovat například na manipulaci s objekty, orientaci v prostoru nebo schopnost robota reagovat na změny prostředí a neočekávané situace. Stejně důležitá bude spolehlivost při dlouhodobějším provozu. To je pro průmyslové využití zásadní rozdíl. Ve výrobě totiž nerozhoduje, zda robot dokáže určitý úkol jednou předvést. Rozhoduje, zda jej zvládne vykonávat opakovaně, předvídatelně a bezpečně.

Proč vlastně potřebujeme robota podobného člověku? Právě tady se dostáváme k možná nejzajímavější otázce celého oboru. Průmysl používá roboty desítky let. Robotická ramena svařují karoserie, manipulátory přemisťují materiál, autonomní vozíky rozvážejí komponenty a stále větší část skladové logistiky lze automatizovat bez jediného humanoida.

Proč tedy stavět stroj podobný člověku? Odpověď souvisí především s prostředím. Továrny, sklady, budovy i většina infrastruktury byly vytvořeny pro lidské tělo. Máme schody, dveře, regály, pracovní stoly, nástroje a ovládací prvky navržené tak, aby je používal člověk. Klasická automatizace často vyžaduje přizpůsobit pracovní místo stroji. Humanoidní robot slibuje opačný přístup: stroj by se mohl přizpůsobit prostředí vytvořenému pro člověka. Nemusí přitom nutně připomínat člověka od hlavy až k patě. ICHR upozorňuje, že do širšího konceptu humanoidní robotiky mohou patřit také systémy s trupem a dvěma pažemi umístěné na mobilní platformě. Konstrukce se může měnit podle konkrétní aplikace. Právě flexibilita může být největší výhodou těchto systémů.

Nejdříve sklady a jednoduchá manipulace První praktické aplikace proto pravděpodobně nebudou připomínat univerzální robotické kolegy ze sci-fi filmů. Mnohem realističtější jsou konkrétní a poměrně přesně definované činnosti. České firmy už podle informací zveřejněných ČVUT humanoidní roboty nakupují a testují například při jednodušších manuálních úkolech ve skladech a továrnách. Samotné ICHR se chce při spolupráci s průmyslem soustředit na identifikaci případů použití, ve kterých může humanoidní robotika přinést skutečnou přidanou hodnotu.

www.svetprumyslu.cz

Strojírenství

Humanoid je jeden z nejsložitějších robotických systémů Za zdánlivě jednoduchým úkonem, například dojít k regálu, rozpoznat správný předmět, uchopit jej a přemístit na jiné místo, stojí souhra celé řady technologií. Robot musí vnímat své okolí prostřednictvím kamer a dalších senzorů. Musí rozpoznávat objekty, odhadovat jejich polohu, plánovat vlastní pohyb, udržovat stabilitu, ovládat končetiny a reagovat na situace, které nebyly přesně naprogramovány. Do jednoho zařízení se tak propojuje robotika, počítačové vidění, umělá inteligence, senzorika, řízení pohybu, plánování tras i zpracování dat. Právě proto Tomáš Jochman označuje humanoidní robotiku za jednu z nejsložitějších oblastí robotiky. Výhodou ICHR je jeho začlenění do CIIRC ČVUT, kde působí odborníci na robotiku, umělou inteligenci, kybernetiku, počítačové vidění a autonomní systémy. Centrum zároveň propojuje technické disciplíny s ergonomií, interakčním designem, právem, etikou a společenskými vědami.

Physical AI mění pravidla hry Rychlý rozvoj humanoidní robotiky úzce souvisí s pokrokem umělé inteligence. Dosavadní generace průmyslových robotů je mimořádně efektivní při přesně definovaných úkolech. Problém nastává ve chvíli, kdy se prostředí změní. Humanoidní robot má být výrazně adaptabilnější. V současné robotice se proto stále častěji používá pojem Physical AI, tedy umělá inteligence schopná nejen pracovat s textem, obrazem nebo daty, ale také vnímat fyzické prostředí a prostřednictvím robota v něm jednat. ICHR vývoj popisuje jako kombinaci několika technologií. Teleoperace umožňuje získávat demonstrace lidských činností, simulace dovoluje

robotům trénovat velké množství scénářů bez rizika poškození fyzického stroje a základní modely umělé inteligence mají pomáhat přenášet naučené schopnosti mezi různými úkoly.

Součástí mají být semináře, workshopy a odborný obsah, ale také praktická spolupráce s podniky při řešení konkrétních technických problémů.

Cílem je robot, kterému nebude nutné každý jednotlivý pohyb přesně naprogramovat. A právě tady se může rozhodovat o tom, zda se humanoidní robotika skutečně prosadí v průmyslu.

Do okruhu partnerů centra se postupně zapojily organizace z akademické i podnikové sféry. Mezi partnery ICHR jsou vedle ČVUT a RICAIP Testbed Prague například Alza, Hospodářská komora České republiky, NVIDIA, Národní centrum Průmyslu 4.0 nebo Matematickofyzikální fakulta Univerzity Karlovy.

Bezpečnost bude stejně důležitá jako výkon S rostoucí autonomií přichází další problém. Průmyslový robot je dnes často oddělen od člověka bezpečnostním oplocením. Humanoid má naopak fungovat v prostředí vytvořeném pro lidi a v některých aplikacích s nimi může prostor přímo sdílet. To zásadně mění požadavky na bezpečnost. Nestačí řešit pouze mechanickou konstrukci. Je nutné zkoumat také chování řídicích algoritmů, reakce na neočekávané situace, kybernetickou bezpečnost nebo způsob, jakým lidé chování robota interpretují. Lidský faktor je jedním z důvodů, proč vzniklo centrum jako interdisciplinární. Robot podobný člověku totiž vyvolává jiná očekávání než klasické průmyslové rameno. Člověk mu může intuitivně připisovat schopnosti, které ve skutečnosti nemá, nebo naopak reagovat nedůvěrou právě kvůli jeho podobnosti s člověkem.

Technická funkčnost je proto pouze jednou částí problému.

Propojení s firmami bude pro další vývoj důležité. Laboratorní test totiž nedokáže plně napodobit výrobní provoz, kde se mění lidé, materiál, světelné podmínky, uspořádání pracoviště nebo výrobní takt. Revoluce? Spíše postupné hledání míst, kde humanoid dává smysl

Přes rychlý technologický vývoj odborníci z ICHR očekávání spíše tlumí. Plošný nástup humanoidních robotů v nejbližších letech nepředpokládají. Pravděpodobnější je postupné nasazování v přesně definovaných aplikacích, ve kterých bude možné prokázat technologický i ekonomický přínos. A právě to může být nejdůležitější fáze, do které humanoidní robotika v roce 2026 vstupuje. Otázkou už totiž není pouze to, zda dokážeme postavit robota, který chodí, vidí a manipuluje s předměty. Výzkum se stále více přesouvá k praktičtějším otázkám: Jak dlouho dokáže pracovat? Jak často chybuje? Co udělá v situaci, kterou ještě nezažil? Je bezpečný vedle člověka? A vyplatí se firmě více než jiné řešení?

Firmám má centrum pomoci s pilotními projekty Od svého založení na jaře se ICHR postupně posunulo od oznámení samotné iniciativy k budování širší odborné platformy.

Odpovědi na tyto otázky nakonec rozhodnou, zda se humanoidní roboti stanou další běžnou součástí automatizace, nebo zůstanou technologií vhodnou jen pro omezený počet úloh.

Centrum dnes nabízí aplikovaný výzkum v oblasti humanoidní robotiky a autonomních systémů, spolupráci při identifikaci reálných případů použití a přípravě pilotních projektů, analýzu společenských dopadů i vzdělávací aktivity.

Vznik Interdisciplinárního centra humanoidní robotiky na ČVUT proto přichází v příhodný okamžik. Technologie se dostává do fáze, kdy už nestačí ukazovat, co všechno robot dokáže. Průmysl potřebuje vědět, co dokáže spolehlivě, bezpečně a opakovaně.

Svět průmyslu 4/2026

www.svetprumyslu.cz

POHON

V DIGITÁLNÍM

SVĚTĚ

INNOMOTICS ELECTROSPHERE PŘEVÁDÍ SLOŽITÉ TECHNOLOGIE DO INTERAKTIVNÍHO 3D PROSTŘEDÍ Od celého průmyslového odvětví přes konkrétní aplikaci až k jednotlivému motoru, jeho technickým datům nebo digitálním službám. Innomotics Electrosphere ukazuje pohonnou techniku v souvislostech, které se z běžného katalogu často ztrácejí. Webová platforma spojuje 3D vizualizace, technické informace, konfiguraci i umělou inteligenci v jediném prostředí. Složitá průmyslová technologie se ne vždy jednoduše vysvětluje. Technický list nabídne parametry, katalog představí produkt, ale ani jedno nemusí ukázat, jakou roli konkrétní pohon zastává v celém technologickém systému. Právě tuto mezeru se snaží Innomotics překlenout prostřednictvím platformy Electrosphere. Webová aplikace vytváří interaktivní 3D prostředí, ve kterém se uživatel může pohybovat od úrovně jednotlivých odvětví a průmyslových aplikací až ke konkrétním produktům. Na jednom místě se tak propojuje pohled na technologický celek s technickými daty, digitálními službami a možnostmi konfigurace. Důležitá je přitom jednoduchost přístupu. Electrosphere funguje přímo v internetovém prohlížeči a nevyžaduje instalaci dalšího softwaru. Technologie, kterou lze prozkoumat Místo procházení několika samostatných zdrojů může uživatel vstupovat do jednotlivých částí virtuálního prostředí prostřednictvím interaktivních hotspotů. Ty zpřístupňují podrob-

nější vizualizace, technické informace, možnosti konfigurace i digitální nástroje. Electrosphere tím není pouze virtuálním showroomem. Innomotics ji koncipuje jako nástroj využitelný v prodeji, technických službách i při školení. Stejnou technologii si tak může z jiné perspektivy prohlédnout zákazník, technik, obchodník nebo zaměstnanec, který potřebuje pochopit její fungování. Od odvětví přes konkrétní aplikaci až k detailu produktu. Electrosphere ukazuje pohonnou techniku v kontextu celého systému. Součástí prostředí je také integrovaný AI avatar, který pomáhá s orientací a zpřístupněním informací. Umělá inteligence zde tedy není samostatnou funkcí přidanou k produktu, ale součástí způsobu, jakým uživatel s technickým obsahem pracuje. Právě kombinace 3D prostředí, interaktivních prvků a AI ukazuje širší proměnu technického průmyslu. Digitalizace se netýká

pouze samotné výroby. Mění také způsob, jakým firmy své technologie navrhují, vysvětlují, konfigurují, prodávají nebo používají při vzdělávání. Jedno místo místo několika zdrojů Cílem Innomotics bylo vytvořit centrální prostředí, které na jednom místě propojí informace, technická řešení a možnosti spolupráce. Electrosphere proto kombinuje prvky, které jsou jinak často rozdělené mezi produktové stránky, katalogy, konfigurační nástroje, technickou dokumentaci nebo prezentace.

„Naším cílem bylo zpřístupnit složité technologie tak, aby byly intuitivní, a vytvořit centrální platformu, která zákazníkům, partnerům a interním týmům poskytuje potřebné informace, technická řešení a možnosti spolupráce,“ vysvětluje Julia Ebenberger,

ředitelka marketingu a komunikace ve společnosti Innomotics.

AUTOMATION APP AWARD 2026 Electrosphere letos získala Automation App Award, ocenění zaměřené na aplikace, které vynikají intuitivním ovládáním, technologickými inovacemi a konkrétní přidanou hodnotou pro inženýry, techniky a vedoucí výroby.

Electrosphere představuje novou digitální bránu k pohonné a automatizační technice. Díky této platformě jsou složité průmyslové aplikace dostupnější, interaktivnější a transparentnější.

Strojírenství

ANATOMIE MODERNÍHO DÍLU

Na první pohled může být jen kusem kovu. Za moderním průmyslovým dílem se ale skrývá materiálový vývoj, přesné obrábění, automatizace, metrologie, práce s daty i povrchová úprava. Požadavky rostou napříč celým výrobním řetězcem. Díly mají být lehčí, přesnější, odolnější a jejich výroba rychlejší a lépe dohledatelná. O výsledku přitom stále častěji rozhodují detaily měřené v mikrometrech. MATERIÁL • OBRÁBĚNÍ • METROLOGIE • POVRCH • DATA

www.svetprumyslu.cz

Strojírenství

Ještě než se roztočí vřeteno obráběcího stroje, o velké části budoucích vlastností výrobku je rozhodnuto. Volba materiálu určuje jeho hmotnost, pevnost, tepelnou odolnost, obrobitelnost i možnosti následné povrchové úpravy. Vedle tradičních ocelí proto průmysl stále intenzivněji pracuje s hliníkem, titanem, vysokopevnostními slitinami nebo technickými plasty a kompozity. Nejde přitom jednoduše o hledání nejlehčího nebo nejpevnějšího materiálu. Konstruktér musí uvažovat nad celým životním cyklem součásti, způsobem výroby, provozním zatížením, opravitelností i tím, co s výrobkem nastane na konci jeho životnosti. Právě materiály se navíc dostávají pod stále větší tlak na dohledatelnost. Evropský systém digitálních pasů výrobků má postupně zpřístupňovat informace o původu, materiálovém složení, udržitelnosti nebo možnostech dalšího využití výrobků. Mezi prioritní skupiny patří železo a ocel a následovat má také hliník. V červenci 2026 Evropská komise spustila registr digitálních pasů výrobků a jeho testovací prostředí.

Mikrometry nejsou detail Materiál ale představuje pouze začátek. Ve chvíli, kdy se z polotovaru stává přesná součást, nastupuje obrábění. Moderní CNC stroje zvládají spojovat několik operací do jednoho pracovního prostoru, automaticky měnit nástroje a komunikovat s dalšími částmi výroby. Snahou už není pouze obrábět rychleji. Stále důležitější je vyrobit správný díl napoprvé a udržet jeho parametry v celé sérii. S tím roste význam dat ze samotného výrobního procesu. Stav nástroje, vibrace, teplota nebo zatížení stroje mohou napovědět, že se výroba začíná odchylovat ještě předtím, než vznikne neshodný kus. Měření se tak postupně přesouvá z kontroly hotového výrobku přímo do procesu. Výrobní a metrologická data lze využívat pro korekce obrábění, sledování opotřebení nástrojů nebo predikci výsledné kvality. Přesnost přitom není jen číslo na technickém výkresu. Rozměrová odchylka několika mikrometrů může rozhodnout o tom, zda do sebe dvě součásti správně zapadnou, jaké bude tření

nebo jak dlouho sestava vydrží. Stejně důležitá může být geometrie, drsnost a struktura povrchu. Moderní výroba proto stále více propojuje obrábění s kontrolou kvality místo toho, aby je vnímala jako dvě oddělené disciplíny.

Když o životnosti rozhoduje povrch Hotový rozměr ještě neznamená hotový díl. Povrchová úprava může zásadně změnit jeho vlastnosti a rozhodnout o tom, jak bude součást fungovat v reálném provozu. Chrání před korozí a opotřebením, může zvýšit tvrdost povrchu, změnit jeho elektrické vlastnosti nebo zajistit požadovaný vzhled. U hliníkových součástí může přijít na řadu anodická oxidace, u dalších aplikací například práškové lakování, galvanické procesy nebo funkční povlaky. Právě zde se ukazuje, proč nelze jednotlivé výrobní operace posuzovat izolovaně. Výsledek povrchové úpravy ovlivňuje použitá slitina, způsob předchozího obrábění, stav a čistota povrchu i geometrie součásti. Konstrukce, výroba a finální úprava proto musí stále více fungovat jako jeden technologický celek.

Inzerce

PCBA / EMS EXPRES

Víme moc dobře, že na rychlosti záleží.

safiral.cz Svět průmyslu 4/2026

Strojírenství

A mění se také samotné povrchové technologie. Vedle kvality výsledku se sleduje spotřeba energie a vody, práce s chemickými látkami, stabilita procesu nebo schopnost přesně opakovat požadované vlastnosti u tisíců kusů. Povrch tak přestává být kosmetickou tečkou na konci výroby. Stává se jedním z parametrů, se kterými je potřeba počítat už při návrhu součásti.

Dílu přibývá digitální stopa

Vedle fyzických vlastností vzniká ještě jedna vrstva moderního výrobku: data. Informace o materiálu, výrobní dávce, naměřených hodnotách, použitých procesech nebo původu komponent mohou výrobek doprovázet napříč dodavatelským řetězcem. Evropská regulace tento trend dále urychluje. Digitální pas výrobku má postupně vytvořit standardizovaný způsob, jak informace o vybraných produktech zpřístupňovat během jejich životního cyklu. Přesný rozsah dat bude záviset na konkrétní produktové skupině a příslušných evropských předpisech. Pro výrobní podniky to může znamenat mnohem víc než vytvoření další databáze. Data vznikají v konstrukci, ERP systému, výrobních strojích, metrologii, u dodavatelů i při následném servisu. Výzvou bude tyto informace propojit a udržet jejich návaznost na konkrétní výrobek nebo materiál. U železa a oceli se například připravované požadavky zaměřují právě na větší transparentnost a dohledatelnost napříč hodnotovým řetězcem.

Právě na jednom dílu lze dobře vidět, kam se průmyslová Právě na jednom dílu lze dobře vidět, kam se průmyslová výroba posouvá. Už nejde pouze o vyšší výkon jednotlivého stroje. Rozhoduje schopnost zvládnout celý proces od materiálu až po hotový výrobek, pracovat s přesností v mikrometrech a současně neztratit informace, které během výroby vznikají.

Budoucnost výroby proto nemusí být na první pohled vidět. Může se skrývat v několika mikrometrech materiálu na povrchu, v korekci provedené strojem během obrábění nebo v datech, která umožní dohledat cestu součásti výrobou. Přesné měření obrobené součásti na souřadnicovém měřicím stroji.

Jeden díl, desítky technologií

Moderní součást tak ve skutečnosti není výsledkem jednoho stroje. Za zdánlivě jednoduchým kovovým dílem může stát materiálové inženýrství, konstrukce, simulace, obrábění, automatizovaná manipulace, metrologie, povrchové technologie, software i několik úrovní kontroly kvality. A čím náročnější je výsledná aplikace, tím důležitější je jejich vzájemné propojení.

Inzerce

www.svetprumyslu.cz

Advertorial

ELEKTŘINA MÍŘÍ NA

DLOUHÉ TRATĚ Bateriové tahače už nemusí dokazovat, že dokážou jezdit. S plně naloženou soupravou zvládnou stovky kilometrů a postupně vstupují i do dálkové dopravy. Teď se řeší mnohem praktičtější otázky: kde je nabíjet, jak naplánovat trasu a kdy jejich provoz vychází ekonomicky. O proměně nákladní dopravy, dalším vývoji dieselu i budoucnosti vodíku mluvil na Průmyslovém Summitu 2026 David Chleboun z Daimler Truck Česká republika.

Ještě před několika lety se o bateriovém pohonu v těžké nákladní dopravě často mluvilo jako o technologii vhodné především pro kratší trasy. Pro dálkovou dopravu měl být řešením spíše vodík. Vývoj ale postupuje rychleji, než mnozí očekávali. Právě tato věta dobře vystihuje současnou fázi transformace nákladní dopravy. Elektrický kamion už není pouze technologickou demonstrací. Jezdí u zákazníků a zvládá reálné přepravní úkoly. Otázkou ale zůstává, pro které z nich je správným řešením

500 KM SE 40 TUNAMI Vlajkovou lodí elektrické nabídky MercedesBenz Trucks je eActros 600. Jeho LFP akumulátory mají kapacitu přes 600 kWh a podle údajů Daimler Truck umožňují v čtyřicetitunové soupravě dojezd přibližně 500 km na jedno nabití. Vozidlo je zároveň připraveno na nabíjecí výkon až 1 MW. Právě samotný údaj o dojezdu ale může být zavádějící. Nákladní doprava totiž nefunguje jako cesta osobním automobilem.

„

Jsem rád, že jsme se dostali z pozice, kdy diskutujeme, jestli elektromobilita má smysl nebo nemá smysl, do Svět průmyslu 4/2025 pozice hledání řešení,“ řekl na Průmyslovém Summitu David Chleboun z Daimler Truck Česká republika.

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

Dopravce obvykle zná trasu, náklad, čas nakládky a vykládky i povinné přestávky řidiče. A právě tam se otevírá prostor pro plánování nabíjení. Podle Chlebouna dnes elektrická vozidla nejlépe fungují u zákazníků s pevně definovanými trasami. Nabíjení lze spojit například s nakládkou nebo s přestávkou, kterou musí řidič absolvovat bez ohledu na použitý pohon. Elektrifikace nákladní dopravy tak není jen výměnou dieselového motoru za elektromotor. Mění plánování celého přepravního procesu.

PŘES ALPY A ZPĚT Místo laboratorních hodnot ukázal Daimler Truck také data z běžného přepravního úkolu. eActros 600 absolvoval v únoru 2026 trasu Domažlice– Bolzano–Domažlice. Celkem ujel 1 055,72 kilometru. Celková spotřeba činila 914,70 kWh a průměrná spotřeba 86,64 kWh/100 km. Zajímavější než samotná spotřeba je ale další číslo. Během jízdy vrátila rekuperace do systému 148,29 kWh, v průměru 14,05 kWh na každých 100 km. Právě členitá trasa ukazuje jeden z rozdílů mezi dieselovým a elektrickým pohonem. Zatímco při stoupání spotřeba energie roste u obou, elektrický tahač může při následném klesání část energie získat zpět. U elektrického tahače tak nerozhoduje jen počet kilometrů. Do energetické bilance výrazně promlouvá také profil trasy.

JEDNO ŘEŠENÍ NESTAČÍ VŠEM Ne každá přeprava potřebuje maximální kapacitu baterie a nejdelší možný dojezd. Menší baterie znamená nižší hmotnost vozidla, a tedy možnost převézt více nákladu. Daimler Truck proto vedle dálkového eActrosu 600 nabízí také další konfigurace určené pro rozdílné typy provozu. Například eActros 400 je určený pro těžkou distribuci. Podle prezentovaných údajů nabízí v sólo provozu s průměrným nákladem dojezd až 480 km a využívá LFP akumulátory s kapacitou přes 400 kWh.

Chleboun upozornil, že standard už existuje a vozidla jsou na něj připravena, nyní je ale potřeba budovat odpovídající nabíjecí síť. Elektrifikace flotily tak nemůže být izolovaným nákupním rozhodnutím dopravce. Je současně energetickým a infrastrukturním projektem.

POŘIZOVACÍ CENA NENÍ CELÝ ÚČET Jedním z nejčastějších argumentů proti elektrickým nákladním vozidlům zůstává jejich vyšší pořizovací cena. Jenže u kamionu, který během svého života najede stovky tisíc km, rozhoduje celková ekonomika provozu. Do ní vstupuje cena energie, servis, mýto, roční nájezd, konkrétní země, ve kterých vozidlo jezdí, i způsob jeho využití. Chleboun proto zdůraznil, že paritu mezi dieselovým a elektrickým vozidlem je nutné počítat pro konkrétní případ, km a zatížení. To je možná jedna z nejpodstatnějších změn celé debaty. Elektrický kamion nemusí být správným řešením všude. Tam, kde ale sedí trasa, energetika, nabíjení a ekonomika, už není otázkou vzdálené budoucnosti.

PŘES ALPY V ČÍSLECH 1 055,72 km Domažlice – Bolzano – Domažlice 86,64 kWh / 100 km průměrná spotřeba 148,29 kWh vrátila rekuperace

Rozhodování se proto postupně přesouvá od jednoduché otázky „Diesel, nebo elektřina?“ k podstatně praktičtějším otázkám. Jakou trasu vozidlo pojede? Kolik kilometrů denně? Jak těžký náklad poveze? Kde může nabíjet? Jak dlouho tam bude stát? Je důležitější maximální dojezd, nebo užitečné zatížení? Daimler Truck podle Chlebouna využívá simulace, které dokážou předem vypočítat spotřebu, předpokládaný dojezd i potřebná místa pro nabíjení. Teprve z konkrétního provozního scénáře lze určit, zda elektrický tahač pro danou přepravu dává smysl.

KAMION JE JEN POLOVINA ROVNICE Ani perfektně zvolený elektrický tahač ale nestačí, pokud jej není kde a čím nabít. eActros 600 je připraven na megawattové nabíjení a prezentované parametry počítají s nabíjecím výkonem od 400 kW až po 1 MW. A právě tady se téma dopravy mění v téma energetiky. Megawattové nabíjení ale není jen otázkou samotné nabíječky. Vyžaduje odpovídající elektrický výkon, připojení, infrastrukturu i investici.

www.svetprumyslu.cz

Advertorial

NEROZHODUJE JEN POHON VODÍK ZE HRY NEZMIZEL Bateriová elektromobilita přitom není jedinou cestou, se kterou Daimler Truck počítá. Strategie společnosti stojí na třech směrech: dieselových vozidlech, bateriových elektrických pohonech a do budoucna také vodíku. Vývoj dieselu pokračuje mimo jiné kvůli legislativním a homologačním požadavkům, zatímco bezemisní část strategie má stát na elektrickém a vodíkovém pohonu. Daimler Truck už pracuje na druhé generaci vodíkového tahače Next GenH2 Truck. Součástí vývoje je také společnost cellcentric, která vyvíjí palivové články pro těžkou dopravu a další náročné aplikace. Vodík má podle Chlebouna najít uplatnění především tam, kde bude dostupný a kde jeho použití bude dávat provozní smysl. Současně ale přiznává něco, co je pro dnešní automobilový průmysl charakteristické. „Nikdo neví, co bude.“ Bateriová elektromobilita už funguje. U vodíku zůstává otázkou jeho budoucí dostupnost, infrastruktura i rychlost, s jakou se podaří celý ekosystém vybudovat.

VÝROBA NÁKLADNÍCH VOZIDEL SE VRACÍ DO ČESKA

OD DEBATY K HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ

Transformace nákladní dopravy má přitom i výraznou českou stopu. Daimler Truck připravuje nový výrobní závod v Chebu, který má doplnit evropskou výrobní síť společnosti. Podle prezentace je stavba plánována na roky 2027 až 2028, náběh výroby na období 2029 až 2030 a plánovaná kapacita dosahuje až 25 tisíc nákladních vozidel ročně. Vyrábět se zde mají vozidla s různými druhy pohonu.

Před deseti lety bylo obtížné představit si těžký kamion s bateriemi o kapacitě přes 600 kWh. Dnes taková vozidla jezdí v běžném provozu. Podle Chlebouna změnily situaci dvě věci: rychlý technologický vývoj a rozsáhlé investice, které výrobci do elektrifikace vložili poté, co se zpřesnily evropské cíle. To ale neznamená, že je technologická debata uzavřená. Jen se stává mnohem praktičtější. Už nejde pouze o to, který pohon je „lepší“. Rozhoduje konkrétní přepravní úkol, trasa, hmotnost nákladu, dostupnost energie, infrastruktura i celková ekonomika. Budoucnost nákladní dopravy tak zřejmě neurčí jeden vítězný pohon. Rozhodne schopnost vybrat pro konkrétní přepravu technologii, která bude fungovat nejen na papíře, ale především v každodenním provozu.

Cheb tak není jen další výrobní investicí. Přichází v době, kdy se samotný produkt zásadně mění a jednotlivé pohony se postupně přibližují společné platformě. Český průmysl tak nebude transformaci nákladní dopravy pouze sledovat. Bude se přímo podílet na její výrobě.

NEEXISTUJE JEDEN POHON PRO VŠECHNY

Trasa, náklad, energie a infrastruktura rozhodnou, která technologie dává smysl.

Zdroj: Daimler Truck Česká republika, 9/2026

Svět průmyslu 4/2026

Elektromobilita

ELEKTŘINA UŽ LÉTÁ. LIMITEM ZŮSTÁVAJÍ BATERIE

Elektrický pohon už není v letectví jen experimentem. Certifikované elektroletadlo dnes slouží k výcviku pilotů a vývoj pokračuje také u dalších elektrických a hybridních konstrukcí. Přenést stejný princip do větších letadel je ale podstatně složitější než vyměnit spalovací motor za elektromotor. Rozhoduje výkon, hmotnost, chlazení, bezpečnost vysokonapěťové soustavy a především množství energie, které lze dostat do každého kilogramu bateriového systému.

Beta Technologies Alia CX300 electric aircraft performing at the Paris Air Show. France - June 17, 2025 www.svetprumyslu.cz

Elektromobilita

Od spalovacího motoru k 345 voltům Dobře je to vidět na letounu Pipistrel Velis Electro, který v roce 2020 získal jako první plně elektrické letadlo na světě typovou certifikaci EASA. Dvoumístný stroj určený především pro pilotní výcvik pohání elektromotor E-811 s maximálním výkonem 57,6 kW. Pracuje s elektrickou soustavou o napětí 345 V a energii mu dodává dvojice bateriových systémů. Pohonná soustava je kapalinou chlazená. Technická čísla současně ukazují limity dnešní technologie. Maximální vzletová hmotnost letounu činí 600 kilogramů, zatímco typická prázdná hmotnost včetně baterií dosahuje 428 kilogramů. Na posádku a další užitečné zatížení tak připadá přibližně 170 kilogramů. Výrobce uvádí typickou vytrvalost 50 minut, přičemž maximální vytrvalost může podle aktuálních technických údajů dosahovat až 56 minut plus předepsanou VFR rezervu. Právě výcvik je pro současné bateriové letadlo vhodným prostředím. Lety jsou krátké, stroj se pravidelně vrací na stejné letiště a nabíjecí infrastrukturu lze soustředit na jednom místě. Problém nastává ve chvíli, kdy od letadla požadujeme větší dolet, více cestujících nebo nákladu.

Každá kilowatthodina něco váží V automobilu znamená těžší baterie především vyšší hmotnost vozidla. V letadle se její dopad násobí. Větší baterie přidá energii, ale zároveň zvýší hmotnost, kterou musí křídlo nést a pohonná soustava dostat do vzduchu. Vybitá baterie navíc váží prakticky stejně jako nabitá, zatímco konvenční letadlo během letu spotřebovává palivo a postupně se odlehčuje. Proto je jedním ze zásadních parametrů elektrického letectví měrná energie baterie udávaná ve Wh/kg. A konstruktéra nezajímá pouze laboratorní hodnota samotného článku. V reálném letadle je potřeba počítat s kompletním bateriovým systémem včetně obalu, elektrických propojení, ochranných prvků a tepelného managementu. Každý z nich přidává další kilogramy.

Studie NASA zaměřené na elektrifikaci letectví dobře ukazují, jak citlivá je konstrukce letadla právě na měrnou energii baterií. V jedné ze studií hybridně-elektrického regionálního letounu velikosti pokročilého turbopropu například výzkumníci pracovali s hodnotami 500 až 1 000 Wh/kg. Ani 750 Wh/kg přitom u zkoumané koncepce podle výsledků nestačilo k ekonomické konkurenceschopnosti s konvenčním turbovrtulovým letounem. Neexistuje tedy jedna hranice, po jejímž překročení bude možné jednoduše elektrifikovat všechna letadla. Rozhoduje kombinace doletu, velikosti stroje, užitečného zatížení, aerodynamiky i účinnosti celé pohonné soustavy.

Baterii nestačí jen nabít Energetická hustota navíc není jediným problémem. Baterie musí zvládat vysoké výkony při vzletu, opakované nabíjecí cykly a současně pracovat v bezpečném teplotním rozsahu. Do hry tak vstupuje řízení teploty. Jedním z rizik spojených s lithium-iontovými bateriemi je tepelný únik neboli thermal runaway. Při něm může nekontrolovaný růst teploty článku vést k jeho poškození a za určitých podmínek ovlivnit také okolní články. V automobilu jde o závažnou situaci. V letadle jsou možnosti zásahu během letu podstatně omezenější. Letecký bateriový systém proto potřebuje několik vrstev ochrany. Sleduje stav článků, teplotu a elektrické parametry, musí umět reagovat na nestandardní situace a konstrukce musí omezovat následky případného selhání. EASA právě problematiku tepelného úniku a jeho omezení zahrnuje mezi oblasti, které musí konstruktéři elektrických pohonných systémů řešit.

Elektromotor je jen začátek Samotný elektromotor je proti tomu relativně jednoduchou částí celého problému. Elektrické letadlo potřebuje výkonovou elektroniku, vysokonapěťovou distribuci, bateriový management, chlazení, ochranné prvky a software, který celý energetický systém řídí. Čím vyšší výkon letadlo potřebuje, tím náročnější jsou požadavky na jednotlivé komponenty.

Elektrifikace proto mění také způsob certifikace. EASA u elektrických a hybridních pohonných systémů počítá s tím, že jejich jednotlivé části jsou výrazně provázanější než u tradičních konstrukcí. Do jednoho systému mohou vstupovat elektromotory, spalovací motory nebo turbíny, generátory, baterie, výkonová elektronika, kabeláž, chlazení i systémy řízení výkonu. A právě zde vzniká prostor pro průmysl. Nejde pouze o výrobce letadel. Elektrifikované letectví potřebuje lehké konstrukce, elektromotory s vysokým měrným výkonem, výkonové polovodiče, bateriové články, tepelné managementy, senzory, konektory, kabeláž, kompozity i stále sofistikovanější software.

Čistě elektrický pohon není jediná cesta U větších letadel se proto vedle čistě bateriového pohonu zkoumají hybridní architektury a další způsoby výroby elektrické energie na palubě. Jednou z cest jsou také vodíkové palivové články. Výhodou elektrické architektury totiž nemusí být pouze samotná baterie. Elektromotor může být součástí systému, ve kterém elektřina vzniká jiným způsobem. Výsledkem tak pravděpodobně nebude jedno univerzální řešení pro všechny kategorie letadel. Jinou energetickou architekturu může využít dvoumístný cvičný stroj, jinou regionální letadlo a zcela jiné požadavky má dálková doprava. Elektrické létání už přesto poskytuje průmyslu velmi konkrétní zkušenost. Ukazuje, že změna pohonu neznamená pouze výměnu motoru. Mění energetickou architekturu stroje, konstrukci, chlazení, bezpečnostní systémy, certifikaci i infrastrukturu na zemi.

„

Každý další kilogram energie musí letadlo nejprve dostat do vzduchu.“ Svět průmyslu 4/2026

Elektromobilita

A kde je Česko?

Elektrické letectví v Dubaji Technologie elektrického letectví představená v Dubaji jako součást rozvoje nízkoemisní městské mobility. Dubaj, SAE, únor 2026

Český letecký průmysl má dlouhou tradici ve výrobě letadel, motorů, avioniky a přesných komponent a elektrifikace otevírá prostor také domácím vývojářům a dodavatelům. Jedním z příkladů je pražská společnost Zuri, která vyvíjí hybridně-elektrické letouny s vertikálním vzletem a přistáním. V srpnu 2026 představila bezpilotní nákladní VTOL určený pro přepravu 115 kg nákladu při návrhovém doletu, maximálně pak 145 kg. Jeho pohon využívá sériově hybridní architekturu: spalovací motor pohání generátor, vyrobená elektřina napájí elektromotory a baterie pomáhá pokrývat výkonové špičky při vzletu, přechodu mezi vertikálním a horizontálním letem a přistání. Technologii nyní firma ověřuje na plnorozměrovém demonstrátoru TD 2.0, který je v pozemních zkouškách v Praze. Testuje se na něm společná práce generátoru a baterie, naklápění rotorů, řízení přechodu mezi jednotlivými režimy letu, energetický management i chování systému při poruchách. První let demonstrátoru firma aktuálně plánuje na druhé čtvrtletí roku 2027. Pro český průmysl ale nemusí být největší příležitostí výroba celého elektrického letadla. Elektrifikované letectví potřebuje lehké konstrukce, výkonovou elektroniku, elektromotory s vysokým měrným výkonem, bateriové systémy, chlazení, senzory, konektory, kabeláž, avioniku, software i přesnou výrobu. Právě v dodavatelském řetězci se tak otevírá prostor pro firmy, které dnes nemusí být s elektrickým letectvím na první pohled vůbec spojovány. Elektrifikace letectví tak není jen otázkou nového typu pohonu. Mění konstrukci letadel, energetické systémy, výrobu, certifikaci i infrastrukturu na zemi. O tom, kde všude se čistě elektrický pohon prosadí, přitom nerozhodne jediná technologie ani jediný parametr. Jedno omezení je ale dnes zřejmé: každý další kilogram energie musí letadlo nejprve dostat do vzduchu.

www.svetprumyslu.cz

ELEKTRIFIKACE NENÍ JEN O LETADLECH Příležitost vzniká v celém dodavatelském řetězci. Od materiálů a přesné výroby přes elektromotory, výkonovou elektroniku a bateriové systémy až po chlazení, avioniku a software.

Hybridní eVTOL Workhorse SureFly na Paris Air Show.

Advertorial

NOVÁ LINKA POVRCHOVÝCH ÚPRAV

ZVÝŠILA PRODUKTIVITU

A ZLEPŠILA PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ VE VALTŘE

Finský výrobce traktorů Valtra dosáhl díky investici do zcela nové linky povrchových úprav od společnosti AABO-IDEAL všech stanovených cílů. Výsledkem je vyšší kvalita, rychlejší výrobní proces, větší kapacita i lepší pracovní prostředí. V roce 2022 zahájila společnost Valtra výstavbu nového výrobního objektu vedle svého stávajícího závodu na výrobu traktorů ve finském městě Suolahti. Cílem bylo vyřešit nedostatek prostoru a problémy spojené s tokem výroby a zároveň modernizovat proces lakování. Nový objekt o rozloze 2 000 m² byl dokončen v roce 2024 a dnes poskytuje zázemí pro moderní linku povrchových úprav od dánské společnosti AABO-IDEAL. Ta byla ve spolupráci s Valtrou navržena přesně podle požadavků výrobce tak, aby optimalizovala jak samotnou výrobu, tak pracovní prostředí. ● VÝRAZNÉ ZVÝŠENÍ PRODUKTIVITY Dispozice nové haly i samotná linka povrchových úprav byly navrženy tak, aby poskytovaly dostatek prostoru pro dopravníkové systémy, roboty, zaměstnance i jednotlivé díly určené k povrchové úpravě. Nově je možné zpracovávat také komponenty největších traktorů Valtra řad Q a S.

„

Dříve jsme museli přední a zadní závěsy traktorů řady Q povrchově upravovat odděleně, protože se do původní linky nevešly. To už nyní není nutné a na pro-

duktivitě je tento rozdíl skutečně znát,“ říká Mikko Santakallio, manažer společnosti Valtra pro projekty a výrobní technologie. I díky tomu bylo možné zkrátit takt výroby z původních 12 minut na 8 minut na jednotku. Společně se změnami v organizaci výrobního toku to znamená, že závod nyní dokáže denně povrchově upravit o 50 % více traktorů. ● MODERNÍ PROCES POVRCHOVÉ ÚPRAVY

„

Úzká spolupráce společností Valtra a AABOIDEAL přinesla také další zvýšení kvality povrchových úprav.

● TECHNOLOGICKÝ PROCES ZAHRNUJE: 1. Smontované podvozky jsou z výrobní haly dopravovány k lakovací lince pomocí autonomních vozíků AGV. Z nich jsou následně zavěšeny na závěsný dopravníkový systém lakovací linky s nosností až 8,5 tuny. 2. Následuje automatický průchod komorovým mycím systémem, který zajišťuje odmaštění a nanokeramickou pasivaci. 3. Ve velké kabině pro ofukování vodou je v čistém prostředí odstraněna zbytková voda, zejména z míst, kde by se mohla zachytávat, ještě před následným sušením v peci.

Očekávání zákazníků v oblasti kvality rostou a stejně tak rostou i naše vlastní nároky,“ vysvětluje vedoucí projektu Mikko Torvelainen ze společnosti Valtra. „Proto jsme na doporučení AABO-IDEAL zvolili nový typ nanokeramické povrchové úpravy a s ním také výrazně rozsáhlejší systém předúpravy, na který navazuje tryskání a sušení. S výsledky jsme mimořádně spokojeni.“

Svět průmyslu 4/2026

Advertorial

4. Po pracovišti maskování následuje aplikace základního a vrchního nátěru metodou „mokré do mokrého“. Plně automatické lakování probíhá ve dvou stříkacích kabinách se sestupným prouděním vzduchu, přičemž každá z nich je vybavena 2 roboty. 5. Sušení nátěru probíhá v elektricky vyhřívané peci s cirkulací vzduchu přibližně 160 000 m³/h. 6. Hotový nalakovaný podvozek je následně dopraven na odběrné místo, kde jej převezme AGV a dopraví zpět na montážní linku k dokončení traktoru. ● LEPŠÍ PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ I PLYNULEJŠÍ VÝROBA Nové prostory, které jsou určeny výhradně pro linku povrchových úprav, přinesly zaměstnancům také výrazné zlepšení pracovního prostředí. Původní linka byla umístěna uprostřed velké montážní haly, což znamenalo zvýšenou hlučnost a vlhkost i značnou tepelnou zátěž spojenou s jejím provozem.

„

Je to změna, kterou naši zaměstnanci velmi oceňují,“ říká Mikko Torvelainen. Zároveň se podařilo zlepšit tok celé výroby. Systém povrchových úprav již nepředstavuje úzké místo výrobního procesu, ale naopak může fungovat jako vyrovnávací kapacita mezi jednotlivými výrobními kroky.

TÝM VALTRA – VEDOUCÍ PROJEKTU MIKKO SANTAKALLIO A PROJEKTOVÝ MANAŽER MIKKO TORVELAINEN JSOU SPOKOJENI S TÍM, ŽE PROJEKT POSTUPOVAL PODLE HARMONOGRAMU. ● O SPOLEČNOSTI AABO-IDEAL Historie společnosti sahá až do roku 1900. Dnes patří AABO-IDEAL Group mezi přední světové dodavatele linek pro povrchové úpravy. Skupina sídlí v Dánsku a provozuje výrobní závody v Dánsku, České republice a Švédsku. Obchodní a servisní zastoupení má v Německu, Polsku, České republice, Švédsku a Mexiku. Celkem zaměstnává přibližně 130 lidí. AABO-IDEAL Group se výrazně zaměřuje také na udržitelnost. Jedním z jejích cílů je pomáhat zákazníkům snižovat spotřebu energie a emise CO₂ spojené s procesy povrchových úprav.

● ÚSPORY ENERGIE JAKO DALŠÍ PŘÍNOS Nová linka přinesla také možnost snížit spotřebu energie a související náklady. Kromě přechodu společnosti Valtra na dálkové vytápění je nový provoz vybaven rozsáhlým ventilačním systémem, který umožňuje zpětné získávání tepla a recirkulaci vzduchu.

„

Díky tomu jsme nejen výrazně zlepšili pracovní prostředí, ale zároveň dosáhli značných energetických úspor,“ zdůrazňuje Mikko Torvelainen. PŘESUN Z AGV NA PODVĚSNÝ DOPRAVNÍK

www.svetprumyslu.cz

MASKOVACÍ STANOVIŠTĚ PŘED VSTUPEM DO STŘÍKACÍ KABINY

Personalistika

ČESKÝ PRŮMYSL potřebuje nejen nové technologie, ale i NOVÝ STYL MANAGEMENTU! Jiří Kastner patří mezi zkušené a aktuálně velmi vyhledávané sparring partnery pro rozvoj manažerů, manažerek i celých firemních týmů. Má za sebou několik desítek úspěšných transformací firem. Od roku 1999 pomáhá vedení podniků zvládat růst, připravovat lidi na nové role a převádět nové strategie do každodenní praxe. Jaké nové nástroje využívá pro firemní management? Tradiční nástroje, jako jsou například KPIs, se stále častěji rozšiřují také o KPRs – Key People Review. Zatímco KPIs ukazují výsledky, KPR hodnotí připravenost klíčových lidí a manažerů na transformaci či další rozvoj firmy. KPRs odhalují, jaké kompetence či dovednosti potřebujeme ve firmě posílit, ale také kde chybí odpovědnost nebo správný přístup klíčových lidí v týmu.

„ HumanEdge, konkurenční výhoda postavená na lidech, zůstane vždy jen prázdnou frází, pokud ve firmě neumíme nastavit kontinuální rozvoj lidí a pokud ho nedokážeme měřit, vyhodnocovat, ale i vyžadovat. Klíčoví lidé musí změnu sami způsobovat, a ne ji neustále dohánět, “ říká Jiří Kastner. Důraz na člověka je hlavní součástí konceptu Průmyslu 5.0, který s sebou přináší i nové manažerské nástroje, jak propojit využití nových technologií s moderním rozvojem zaměstnanců a firemního managementu.

HumanTech Leadership

Key People Review

Performance Management

Data Leadership

lidí a zároveň zavádět nové technologie tak, aby rostla produktivita i schopnosti týmu?

ukáže připravenost vašich klíčových lidí a manažerů na další rozvoj vaší firmy?

a snižovat náklady napříč firmou, aniž by úspory oslabily kvalitu nebo budoucí výkon?

v interpretaci firemních dat a jak zabránit tomu, aby vedly ke špatným rozhodnutím?

- jak zvládat nedostatek

- máte odvahu na audit, který

- jak zvyšovat efektivitu

- kde vznikají nejčastější chyby

Firmy dnes procházejí kontinuální transformací, a proto potřebují posun od tradičního Change Managementu k modernímu HumanTech Leadershipu, který propojuje technologický pokrok s důrazem na průběžný a především měřitelný rozvoj lidí, manažerů i celých týmů. 80

www.TransformaceFirem.cz

Svět průmyslu 4/2026

TRENDY LEADERS

11. 11. 2026 PRAHA

Český průmysl má jeden hlavní nedostatek. Kvalitní lidi! Chytré továrny, robotizace, umělá inteligence, moderní technologie, finance a investice. Tohle všechno se dá koupit nebo sehnat. Ale kde vzít dostatek kvalitních zaměstnanců a manažerů, odborně vzdělaných a připravených na vysoký výkon? Trendy Leaders 2026 propojí majitele firem a vrcholové manažery v diskusi o tom, jak inovace, transformaci a další rozvoj českých firem postavit na hlavní konkurenční výhodě: na lidech. Trendy Leaders je největší z malých konferencí, na které limitovaný počet 55 účastníků sdílí velmi konkrétní inspirace a zkušenosti ze své praxe. U zrodu této akce stáli v roce 2018 profesor Milan Zelený a Jiří Kastner, který akci svolává i letos 11. 11. 2026 do Prahy. Pro čtenáře Světa průmyslu bude zajímavé zastoupení společností PETROF, CSG, LINET, WIKOV, LASVIT, ERA, ale i dalších českých firem s prokazatelným úspěchem. Diskuse se zaměří také na aktuální očekávání od vrcholových manažerů a jejich úlohu v dalším rozvoji českých firem. V programu akce je téma nástupnictví, výkonnost týmů, práce s lidmi v růstu a při transformaci firmy, ale také jak pracovat s motivací zaměstnanců a udržením obchodních priorit ve firmách, které mají často tendenci řešit hlavně své vlastní problémy a interní témata.

ŘEČNÍCI TRENDY LEADERS 2026

– Anna Petrof Prousková – PETROF – Zuzana Ceralová Petrofová – PETROF – Alena Kozáková – CSG – Zdeněk Grimm – LINET – Hanka Dvorská – kaskadérka – František Kinský – Nový zámek Kostelec n.O. – Jana Dioszegi – KINSKY ART MEDIA – Jindřich Krausz – GRANDHOTEL PUPP – Michal Kurtinec – WIKOV GEAR – Leon Jakimič – LASVIT – Renata Mrázová – FNZ – Petr Filipec – OKTAGON – Šárka Procházková – NADACE DOBRÝ ANDĚL – Jakub Thomas – ERA.AERO – Milan Starý – ERA.AERO – Radim Svoboda – STRATFORCE.one – Simon Klinga – LASAR – Jiří Kastner – AWASTRA www.svetprumyslu.cz

Více informací na www.TrendyLeaders.cz

Svět průmyslu 4/2026

V DATOVÉ DŽUNGLI

NESTAČÍ MÍT DATA.

JE POTŘEBA JIM ROZUMĚT

Data Festival letos vstupuje do devátého ročníku. Za tu dobu se svět dat výrazně proměnil a umělá inteligence ovládla technologickou debatu. V každodenní praxi ale firmy stále narážejí na mnohem základnější otázky: kvalitu a původ dat, jejich roztříštěnost, chybějící kontext nebo schopnost jednotlivé zdroje propojit. Letošní „Datová džungle“ proto nebude jen o AI. Přinese nové formáty i témata, která mohou určovat další vývoj práce s daty. O tom, kam se datový svět posouvá a proč v něm člověk neztrácí své místo, jsme mluvili s organizátorkou Data Festivalu VŠE, Kamilou Rychtaříkovou. Data Festival VŠE letos vstupuje už do devátého ročníku. Vy sama jste byla už u úplně prvního. Jak moc se za tu dobu festival proměnil?

„

U prvního ročníku jsem byla ještě v roli vystavovatele. Pracovala jsem tehdy ve firmě, kde marketing potřeboval někoho dalšího na stánek, kdo by se věnoval návštěvníkům. Tak to připadlo na mě. Pamatuji si, že jsem si tehdy říkala: „Ježiš, nějaký Data Festival.“ Vůbec jsem netušila, jak moc se mi tahle zkušenost bude později hodit. Když jsem následně ve firmě skončila, oslovil mě docent Novotný, dnes děkan Fakulty informatiky a statistiky VŠE, zda bych pro fakultu nechtěla pracovat. Od druhého ročníku jsem tak začala Data Festival pořádat a zpětně jsem velmi ráda, že jsem ten úplně první zažila přímo jako vystavovatel.

www.svetprumyslu.cz

Lidská součást zůstane nenahraditelná.“

KAMILA RYCHTAŘÍKOVÁ organizátorka Data Festivalu VŠE

Za devět let se prostředí výrazně změnilo. Když jsme začínali, byli jsme prakticky unikátní. Dnes už je datových festivalů a konferencí celá řada. My jsme specifičtí mimo jiné tím, že máme vstup zdarma. O to více jsem vděčná každému partnerovi, protože náklady na takovou akci samozřejmě nejsou malé.

IT & Technologie

Proměnila se také témata. Poslední zhruba tři roky jednoznačně dominuje umělá inteligence (AI) a její možnosti se neustále roz šiřují. Osobně ale doufám, že současná bublina kolem AI trochu splaskne a stane se z ní běžný nástroj, podobně jako se jím svého času stal Google. Zvykli jsme si na něj a naučili se ho používat. U AI to podle mě bude podobné. Jsem ale přesvědčená, že lidská součást zůstane nenahraditelná. Čím chytřejší a zkušenější je člověk, který s nástrojem pracuje, tím lepších výsledků může dosáhnout.

Letošní ročník nese název Datová džungle. Proč právě ten? Je dnes skutečně těžší se ve světě dat orientovat? Každý ročník se snažíme uchopit nějakým tématem a trochu si s ním pohrát. Měli jsme například Datovou kuchyni nebo Data pro dobro a zlo. Jsme Fakulta informatiky a statistiky VŠE a myslím, že máme dostatečnou kredibilitu na to, abychom si mohli dovolit pojmout komunikaci festivalu také trochu s nadsázkou. Letos při brainstormingu padla volba právě na Datovou džungli. Současně ale tento název velmi dobře vystihuje realitu. Svět dat je čím dál složitější a dokonalejší nástroje samy o sobě neznamenají, že se v něm automaticky orientujeme lépe. Datovou džungli podle mě nejlépe charakterizuje nedostatek kontextu. Nestačí mít k dispozici obrovské množství dat. Potřebujeme rozumět tomu, co znamenají, jakou mají strukturu, odkud pocházejí a jak souvisejí s dalšími daty a informacemi ve firmě.

Co letos návštěvníky čeká nového? Jednou z novinek je označení přednášek a workshopů podle jejich náročnosti. Návštěvník tak dopředu uvidí, zda je program vhodný pro začátečníky, pokročilé nebo profesionály. Je to reakce na zpětnou vazbu. Stávalo se, že někdo přišel na workshop a zjistil, že většinu věcí už zná. Nebo naopak, že je pro něj příliš pokročilý. Tomu chceme letos předejít. Další novinkou bude program v atriu Rajské budovy. Chceme, aby tento prostor opravdu žil. Součástí bude naše Datová kuchyně live,

podcast moderovaný děkanem fakulty Otou Novotným, a blok živých vstupů s našimi partnery.

Data Festival se koná na půdě VŠE, přesto dnes přitahuje i řadu lidí z firem a odborné veřejnosti. Kdo je vlastně jeho typickým návštěvníkem? My vlastně nejsme primárně studentská akce. Data Festival je pro každého, kdo je zapálený do světa dat. Je jedno, jestli jde o studenta, OSVČ nebo člověka z velkého korporátu. Za poslední roky výrazně přibylo návštěvníků zvenčí. Dnes už se nám během roku samy ozývají firmy s otázkami, kdy festival bude a zda se mohou zapojit. To považuji za velký posun.

Důležitou součástí festivalu jsou právě firmy. Kdo se do něj zapojuje a co pro vás znamená, když se partneři opakovaně vracejí? Například Škoda Auto je s námi od samého začátku. Dlouhodobě s námi spolupracuje také KPMG Česká republika. Letos sice kvůli změnám v partnerství s fakultou nebude v roli titulárního partnera, ale sami mě oslovili s tím, že se chtějí Data Festivalu zúčastnit jako běžný partner. A to mě možná potěšilo úplně nejvíc. Když se k nám partner vrátí, je to pro mě nejlepší zpětná vazba, že festival funguje. Zároveň ale potřebujeme přinášet něco nového, protože se vracejí i návštěvníci. Proto mám radost, že nás letos samy oslovily také firmy, které se Data Festivalu dosud neúčastnily.

Za devět let prošla festivalem také řada zajímavých osobností. Na koho vzpomínáte? Těch lidí a jmen už bylo opravdu hodně. Velmi ráda vzpomínám například na Paula Čejku, který přednáší naprosto brilantně. Měli jsme také Martina Hoška z LinkedInu, který mluvil například o tom, jak pracovat se svým profilem na LinkedInu. Nebylo to na první pohled čistě datové téma, ale mezi návštěvníky mělo velký úspěch. Právě to podle mě ukazuje šíři festivalu. Máme

možnost přivést i lidi, které jinak potkáte na drahých konferencích, často díky tomu, že jde o naše absolventy nebo odborníky spolupracující s fakultou.

Tak velkou akci asi není možné připravovat jedním člověkem. Kdo za Data Festivalem stojí s vámi? Festival zastřešuji, ale rozhodně na něj nejsem sama. Velmi významnou roli má kolega Petr Šourek, absolvent VŠE, který po studiu zůstal na fakultě. Dnes se výrazně podílí na jejím chodu a Data Festival si bez něj už prakticky neumíme představit. Měla jsem trochu obavu, že po ukončení studia odejde do světa jako řada stážistů před ním, což by samozřejmě dávalo smysl. Nakonec si nás ale oblíbil natolik, že pokračujeme ve spolupráci, a na to jsem opravdu pyšná.

Při přípravě festivalu mluvíte s řadou firem. Co dnes v souvislosti s daty skutečně řeší? Odpovídá realita tomu, o čem se nejvíce mluví navenek? Ve veřejné debatě je samozřejmě velmi silně vidět umělá inteligence. Když ale s firmami mluvíme o jejich každodenní praxi, velmi rychle se dostaneme k základním a zásadním otázkám. Řeší se fragmentace dat, práce se znalostmi, informace napříč organizací nebo to, jak jednotlivé zdroje vůbec smysluplně propojit. A je zajímavé, že podobné problémy firmy řeší v podstatě odjakživa. Snaží se naskočit na aktuální trendy a implementovat nejnovější technologie, ale samotné problémy zůstávají velmi podobné. Velkým tématem je proto původ dat, jejich kvalita a vzájemné vazby. Právě na těchto základech stojí schopnost firmy efektivně využívat nové technologie. Pod vrstvou AI je tedy spousta práce, která možná není tolik vidět, ale bez ní by výsledná řešení nemohla fungovat.

Nezastiňuje tedy AI témata jako data governance, kvalita dat nebo datová architektura, bez kterých přitom sama nemůže dobře fungovat? Myslím, že je to spíš naopak. Umělá inteligence význam data governance, kvality dat a datové architektury ještě zvyšuje. Čím více chceme data využívat prostřednictvím AI a čím více na jejích výstupech zakládáme další procesy a rozhodování, tím důležitější je vědět, s jakými daty

Svět průmyslu 4/2026

pracujeme, odkud pocházejí a především zda jim můžeme důvěřovat. AI tyto disciplíny nenahrazuje. Naopak velmi dobře ukazuje, proč je potřebujeme. Bez kvalitních datových základů ani sebelepší AI nástroj nepřinese kvalitní výsledky.

Proměňuje AI také to, jaké lidi dnes firmy v oblasti dat hledají ? Firmy stále více hledají kombinaci technologických a lidských kompetencí. Technické znalosti samozřejmě zůstávají důležité, ale díky novým nástrojům jsou některé hard skills dostupnější. Část práce, která dříve vyžadovala specifické technické znalosti, tak může být dnes výrazně jednodušší.Vidíme to i u studentů, kteří od nás chodí do firem na praxi. Některé společnosti říkají, že juniory nepotřebují, protože je nahrazuje umělá inteligence. Jenže osvícený šéf si uvědomuje, že senior musí někde vyrůst z juniora. Najít šikovného studenta, dát mu příležitost a nechat ho rychle vyrůst je pořád jedna z nejlepších cest, jak získat kvalitní odborníky. Budoucí datový specialista navíc není jen člověk, který perfektně ovládá technologie. Musí rozumět byznysu a lidem. A lidská stránka je podle mě naprosto zásadní. Někdo může být technicky mimořádně schopný, ale pokud nemá cit pro jednání s lidmi a špatně se s ním spolupracuje, žádná inteligence mu nepomůže.

Které téma je dnes možná trochu ve stínu AI, ale za dva nebo tři roky o něm podle vás budeme mluvit mnohem více? Za velmi zajímavé téma považuji sémantiku a ontologie, zejména v souvislosti s propojováním znalostí pro potřeby umělé inteligence. Dnes řešíme, jak AI co nejvíce zpřístupnit a zároveň jí zpřístupnit co nejvíce relevantních informací. Dalším krokem ale bude, aby systémy dokázaly lépe pracovat s jejich významem, kontextem a vzájemnými vztahy. Právě schopnost propojit data se znalostmi a dát jim jasnější význam může být jedním z velmi důležitých předpokladů dalšího rozvoje AI ve firmách. O tomto tématu podle mě budeme v následujících letech slýchat stále více. A vlastně se tím vracíme k data governance. AI může data skvěle zpracovat, ale pokud nemáte

www.svetprumyslu.cz

v pořádku datové sklady a informace, ze kterých vychází, jsou nerelevantní, duplicitní nebo zastaralé, problém tím nevyřešíte.

Příští rok oslaví Data Festival VŠE deset let. Kam byste ho chtěla posunout? Letošní ročník trochu vnímáme jako příležitost vyzkoušet si nové cesty a další rozšíření, aby ten příští mohl být opravdu velký. Především bychom chtěli, aby se Data Festival posunul od události, která se koná jednou ročně, k dlouhodobé platformě propojující datové vzdělávání, firmy a aplikovaný výzkum. Samotný festival může zůstat každoročním vrcholem, ale kolem něj chceme budovat komunitu, která bude žít celý rok. Velký potenciál vidíme také v těsnějším propojení s výukou. Jako Vysoká škola ekonomická máme unikátní možnost spojovat akademické prostředí s odborníky z praxe a přenášet aktuální zkušenosti a témata přímo ke studentům.

Data mohou firmám přinášet konkurenční výhodu. Znamená to zároveň větší odpovědnost za to, jak s nimi pracujeme? Určitě. Data nám umožňují pochopit spoustu souvislostí a mohou přinášet konkurenční výhodu. Současně je ale potřeba s nimi pracovat eticky. Ostatně jeden z našich předchozích ročníků nesl téma Data pro dobro a zlo. Hluboké znalosti a možnosti práce s daty se dají využít velmi dobře, ale stejně tak je lze zneužít.

Budeme rádi, když přijdete i vy. 3. 11. 2026

od 9:00 na Vysoké škole ekonomické v Praze. www.datafestivalvse.cz

A na co se při letošním Data Festivalu nejvíce těšíte vy osobně? Asi na samotný den festivalu. Je to vyvrcholení několikaměsíčního maratonu. I když je to samozřejmě stres, člověk už konečně vidí výsledky všech příprav a může si je alespoň trochu užít. Každý rok si přitom v programu zaškrtnu několik přednášek, které bych chtěla vidět. A ještě jsem se nedostala ani na jednu. Vždycky někam běžím, něco řeším, objeví se technický problém, přijde novinář nebo někdo z absolventů.

Tak třeba to letos konečně vyjde.

VÝROBA Ocelové konstrukce hal. Ocelové technologické konstrukce. Ocelové stavební konstrukce. Zámečnická výroba oken, dveří, vrat, světlíků.

WWW.FEROZA.CZ ferozasro@centrum.cz +420 577 663 505 +420 604 989 417

SPECIALIZACE NA TECHNOLOGICKÉ KONSTRUKCE 86

průmyslový areál tř. T Bati 1708 765 02 Otrokovice

Svět průmyslu 4/2026

Strojírenství

OD ČESKÝCH TOVÁREN KE SVĚTOVÝM OBRANNÝM PROGRAMŮM Jak se český průmysl zapojuje do globálních dodavatelských řetězců? Válka na Ukrajině ukázala, že o obranyschopnosti států nerozhoduje pouze počet vojáků, tanků nebo letadel. Stejně důležitá je schopnost průmyslu vyrábět munici, opravovat poškozenou techniku, doplňovat zásoby, zabezpečit dodávky elektronických součástek a reagovat na nové požadavky bojiště. Evropa během několika let zjistila, že její výrobní kapacity, zásoby ani dodavatelské vztahy nebyly připraveny na dlouhodobý konflikt takového rozsahu. Válka na Ukrajině ukázala, že o obranyschopnosti států nerozhoduje pouze počet vojáků, tanků nebo letadel. Stejně důležitá je schopnost průmyslu vyrábět munici, opravovat poškozenou techniku, doplňovat zásoby, zabezpečit dodávky elektronických součástek a reagovat na nové požadavky bojiště. Evropa během několika let zjistila, že její výrobní kapacity, zásoby ani dodavatelské vztahy nebyly připraveny na dlouhodobý konflikt takového rozsahu. Tlak na evropský obranný průmysl se proto postupně mění v rozsáhlou průmyslovou transformaci. Státy navyšují objednávky, uzavírají víceleté kontrakty a hledají cesty, jak část výroby přesunout blíže k evropským odběratelům. NATO podporuje spojování poptávky jednotlivých zemí, rozšiřování výrobních kapacit a větší kompatibilitu obranných systémů. Dlouhodobější objednávky mají výrobcům poskytnout dostatečnou jistotu pro investice do nových linek, technologií a zaměstnanců.

www.svetprumyslu.cz

Současná změna přitom není pouze reakcí na jeden konflikt. Válka na Ukrajině zůstává hlavním a nejbezprostřednějším impulzem, který odhalil slabá místa evropské obrany. Do rozhodování států však vstupuje také rostoucí potřeba chránit vzdušný prostor, energetickou infrastrukturu, komunikační sítě, přístavy, satelitní spojení a východní hranici Evropské unie. Evropské programy proto vedle munice a pozemní techniky podporují také protivzdušnou obranu, ochranu proti dronům, raketové systémy, umělou inteligenci, kosmické technologie a zabezpečenou komunikaci. V této proměně se otevírá prostor pro český průmysl. Nejde jen o několik tradičních zbrojovek. Do moderních obranných programů mohou vstupovat výrobci přesně obráběných součástí, kabelových svazků, elektroniky, optiky, kompozitních konstrukcí, hydrauliky, řídicích systémů, speciálních ocelí, radarů, softwaru i řešení pro kybernetickou bezpečnost. Obranný

sektor se tak stále více otevírá firmám, které dosud pracovaly především pro automobilový průmysl, letectví, energetiku nebo obecné strojírenství.

Od samostatných výrobků k mezinárodní výrobní síti Moderní vojenský systém dnes nevzniká v jedné továrně ani v jediné zemi. Bojové letadlo, obrněné vozidlo nebo radarová soustava se skládají z tisíců dílů, softwarových modulů a elektronických prvků pocházejících od rozsáhlé sítě dodavatelů. Společnosti jako Lockheed Martin, BAE Systems, Rheinmetall, Saab, KNDS, Leonardo nebo General Dynamics proto nevystupují pouze jako výrobci. Stále častěji fungují jako systémoví integrátoři, kteří propojují vývoj, konstrukci, montáž, software a servis zajišťovaný desítkami nebo stovkami partnerů.

Strojírenství

Pro české podniky to znamená zásadní změnu způsobu uvažování. Úspěchem už není pouze jednorázová objednávka pro konkrétní armádu. Mnohem větší hodnotu představuje dlouhodobé zařazení do mezinárodního programu. Firma, která projde audity, certifikací a schvalováním konkrétního výrobního procesu, může následně dodávat stejný díl pro vozidla, letouny nebo radarové systémy určené zákazníkům v různých zemích. Takové zapojení přináší stabilnější zakázky, přístup k technickým standardům a často také možnost podílet se na modernizacích, opravách a vývoji

dalších generací výrobku. Současně však vyžaduje schopnost dodávat ve stejné kvalitě po mnoho let, vést přesnou dokumentaci, sledovat původ materiálu a chránit výrobní i technická data. Česká republika má pro takovou roli velmi dobré předpoklady. Disponuje dlouhou tradicí strojírenství, letectví, výroby munice, elektrotechniky i speciálních vozidel. Vedle historických značek zde působí také stovky menších firem, které zvládají malosériovou výrobu, přesné obrábění složitých materiálů, vývoj elektronických zařízení nebo integraci hardwaru a softwaru.

Proměňuje se však samotná podstata české účasti. V minulosti byla tuzemská výroba často spojena s kompletními produkty vznikajícími především pro domácí nebo regionální trh. Dnes se stále častěji prosazuje technologická specializace. Jedna česká firma dodává podvozek, jiná radar, další motor, optickou soustavu, simulátor nebo přesně obráběnou část letecké konstrukce. Samostatně mohou tyto díly působit nenápadně, v mezinárodním programu však představují obtížně nahraditelné odborné znalosti, zkušenosti a výrobní kompetence.

Tatra jako platforma pro zahraniční systémy Jedním z nejviditelnějších příkladů je kopřivnická Tatra Trucks, která je součástí skupiny Czechoslovak Group. Její význam nespočívá pouze v dodávkách hotových nákladních vozidel. Tatrovácký podvozek se stal platformou, na niž zahraniční společnosti integrují vlastní zbraňové, radarové, logistické nebo ženijní systémy. Schopnost nabídnout podvozek přizpůsobitelný různým nástavbám ukazuje, jak může český výrobek vstoupit do nadnárodního řetězce. Tatra nemusí vyvíjet každý systém, který na jejím vozidle vznikne. Dodává část, bez níž by výsledný celek nemohl fungovat. Podvozky této značky jsou spojeny například se samohybnými houfnicemi CAESAR nebo obrněnými vozidly TITUS. Výrobní spolupráce může zahrnovat také úpravy

vozidla pro konkrétní nástavbu, testování, servis a dodávky náhradních dílů. Význam takové spolupráce roste s délkou provozu vojenské techniky. Zatímco spotřební výrobek může být během několika let nahrazen novou generací, vojenské vozidlo zůstává ve službě často několik desetiletí. Po celou dobu potřebuje údržbu, opravy, modernizace a nové komponenty. Hodnota kontraktu proto nekončí expedicí vozidla z výrobního závodu. Služby spojené s celým životním cyklem techniky představují pro české firmy významnou obchodní příležitost. Vedle samotné výroby vzniká dlouhodobá poptávka po servisu, školení, diagnostice, modernizaci elektroniky, aktualizacích softwaru a logistickém zabezpečení. TATRA FORCE 6×6 NOVÁ DVOUDVEŘOVÁ KABINA PRO OBRANNÝ SEGMENT

České radary vidí, aniž by se samy prozradily Mimořádnou mezinárodní pozici si Česká republika vybudovala také v oblasti pasivních sledovacích systémů. Pardubická společnost ERA navazuje na vývoj systémů Ramona, Tamara a VERA. Její současný systém VERA NG dokáže detekovat, lokalizovat a sledovat vzdušné, pozemní i námořní cíle prostřednictvím analýzy jejich elektromagnetických signálů. Protože při sledování cílů sám nevysílá radarový signál, je jeho lokalizace pro protivníka výrazně obtížnější. Systém může doplňovat klasické aktivní radary a poskytovat informace pro protivzdušnou obranu i elektronický boj.

Tento příklad ukazuje, že český obranný průmysl nemusí soutěžit pouze cenou práce nebo výrobní kapacitou. Může nabízet vlastní technologii, která vznikla na základě desítek let vývoje a kterou nelze snadno nahradit běžnou subdodávkou. Na radarové a senzorické technologie navazuje také společnost RETIA. Vyvíjí mimo jiné víceúčelový 3D radar ReGuard určený pro sledování nízkoletících cílů a bezpilotních prostředků. Radar tvoří senzorickou část českého systému ReCas zaměřeného na ochranu proti dronům. Systémy schopné včas odhalit malé a nízkoletící cíle získávají v současném obranném prostředí stále větší význam.

Zkušenosti z Ukrajiny ukázaly, že drony už nejsou pouze doplňkem dražších zbraňových systémů. Staly se běžnou součástí průzkumu, navádění, útoku i ochrany jednotek. Současně prudce roste poptávka po technologiích, které dokážou drony odhalit, identifikovat, rušit nebo ničit. Pro české firmy to znamená příležitost nejen v samotné výrobě bezpilotních prostředků. Uplatnění mohou najít dodavatelé radarů, kamer, optiky, komunikačních modulů, elektromotorů, baterií, kompozitních konstrukcí, navigace, softwaru a prostředků elektronického boje.

Svět průmyslu 4/2026

Strojírenství

Aero Vodochody jako součást světové letecké výroby Česká letecká tradice bývá nejčastěji spojována s vlastními letouny. Dnešní pozici Aera Vodochody však dobře ilustruje také jeho zapojení do výroby zahraničních leteckých programů. Pro transportní letoun C 390 Millennium zajišťuje Aero vývoj, industrializaci a výrobu několika konstrukčních celků. Patří mezi ně pevné náběžné hrany křídel, dveře, nákladová rampa a zadní část trupu. Společnost se na programu podílí jako partner sdílející část vývojového a výrobního rizika již od roku 2011. Tento model ukazuje rozdíl mezi běžnou zakázkovou výrobou a skutečnou integrací do mezinárodního programu. Aero nedostává pouze výkres a objednávku na jednoduchý díl. Nese odpovědnost za industrializaci, výrobní postupy, podporu certifikace a dlouhodobé dodávky složitých částí

letounu. S rostoucím počtem zemí, které C 390 zavádějí nebo o jeho pořízení uvažují, se zvyšuje také potenciál české výroby. Význam této spolupráce nespočívá pouze v počtu vyrobených sad. Podnik získává zkušenosti s mezinárodní certifikací, řízením letecké kvality a koordinací výroby s globálním partnerem. Tyto schopnosti může následně využít v dalších vojenských i civilních programech. Vedle kooperační výroby rozvíjí Aero také vlastní letoun L 39 Skyfox. Kombinace vlastního produktu a účasti v zahraničních programech dává společnosti širší technologickou základnu. Zatímco vlastní letoun umožňuje řídit celý vývojový cyklus, kooperační programy poskytují přístup k větším mezinárodním trhům. LETOUN L-39 SKYFOX

Inzerce

www.svetprumyslu.cz

Strojírenství

ŽIVOTNÍ CYKLUS VOJENSKÉ TECHNIKY

PROUDOVÝ MOTOR TJ200

Proudové motory z Velké Bíteše Dalším příkladem specializace s vysokou přidanou hodnotou je PBS Group. Společnost vyrábí malé proudové motory určené zejména pro bezpilotní letouny, cílové drony a další speciální letecké systémy. Její portfolio zahrnuje motory různých výkonových kategorií, od kompaktních jednotek s tahem ve stovkách newtonů až po výkonnější pohonné jednotky určené pro rychlé bezpilotní prostředky a obranné systémy. Vedle motorů vyrábí také pomocné energetické jednotky a systémy klimatizace letadel. Význam podobného výrobce spočívá v tom, že motor patří mezi technologicky nejnáročnější části celého

systému. Vyžaduje přesné obrábění, materiálové znalosti, řízení spalování, elektronickou regulaci a schopnost pracovat při vysokých teplotách a otáčkách. Růst trhu bezpilotních systémů proto není pouze příležitostí pro výrobce finálního dronu. Vytváří poptávku po pohonných jednotkách, generátorech, palivových systémech, senzorech a elektronice. Specializovaní dodavatelé těchto částí mohou získat stabilnější pozici než výrobci jednoduchých platforem, jejichž konstrukci lze rychle napodobit nebo nahradit.

Vývoj ↓ Výroba ↓ Dodávka ↓ Servis ↓ Modernizace ↓ Nové verze ↓ 40 let provozu

ČESKÉ FIRMY, KTERÉ DNES USPĚLY VE SVĚTĚ

Od české zbrojovky ke globální skupině Jiný způsob vstupu do světových řetězců ukazuje Colt CZ Group. Akvizicí americké společnosti Colt získala česká skupina přístup k jedné z nejznámějších značek v oboru, k výrobním kapacitám v Severní Americe a k dlouhodobým vztahům s tamními ozbrojenými a bezpečnostními složkami. Následné začlenění společnosti Sellier & Bellot rozšířilo skupinu také v oblasti munice. Výsledkem je podnik, který už nestojí pouze na exportu výrobků z České republiky, ale funguje jako nadnárodní průmyslová skupina s výrobou, prodejem a akvizicemi na několika trzích.

Ukazuje, že domácí podnik nemusí zůstat menším subdodavatelem zahraničního integrátora. Může postupně budovat vlastní skupinu, získávat zahraniční technologie, značky a distribuční kanály a řídit výrobní řetězec napříč státy. Taková cesta však vyžaduje kapitál, zkušenosti s řízením akvizic a schopnost integrovat firmy s odlišnou kulturou, legislativou a zákaznickou základnou. Výsledkem může být mnohem silnější postavení, než jaké by podnik získal samotným organickým růstem na domácím trhu.

Tento vývoj je důležitý i pro širší český průmysl.

Svět průmyslu 4/2026

Strojírenství

CV90 jako test průmyslové spolupráce Velké modernizační projekty Armády České republiky představují další cestu, jak zapojit tuzemské firmy do mezinárodních programů. Výrazným příkladem je pořízení 246 bojových vozidel pěchoty CV90. Švédská strana deklarovala podíl českého průmyslu nejméně 40 % z hodnoty zakázky. Do projektu je zapojeno více než dvacet českých společností. Mezi hlavní partnery patří VOP CZ, Excalibur Army, VR Group, Ray Service a Meopta. Rozsah domácí výroby ukazuje, jak se může armádní nákup proměnit v průmyslový program. České společnosti se nemají podílet pouze na jednoduchých montážních operacích. Zapojení zahrnuje vývoj, výrobu, kompletaci, simulátory, kabeláže, optiku a následnou podporu provozu.

Význam domácí účasti se projeví především po dodání vozidel. Armáda bude potřebovat údržbu, opravy, náhradní díly, výcvik posádek, aktualizace systémů a postupné modernizace. Pokud budou potřebné schopnosti dostupné v České republice, sníží se závislost na zahraničních servisních kapacitách a současně vznikne dlouhodobá práce pro české podniky. Samotný procentní podíl však ještě nezaručuje, že spolupráce přinese vysokou přidanou hodnotu. Rozhodující bude, jaké činnosti české firmy skutečně převezmou. Jinou hodnotu má jednoduchá montáž dovezených celků a jinou odpovědnost za vývoj, certifikaci a výrobu vlastního subsystému. Hloubka zapojení určí, zda projekt vytvoří především pracovní místa, nebo také nové technologické kompetence. CV90 PRO ARMÁDU ČR – BOJOVÉ VOZIDLO PĚCHOTY

F-35 a vysoká vstupní bariéra Ještě náročnější prostředí představuje program letounu F-35. Vstup do jeho dodavatelské sítě není automatickým důsledkem rozhodnutí České republiky pořídit tyto letouny. Tuzemské firmy musí obstát v mezinárodní konkurenci, splnit přísné požadavky výrobce a prokázat schopnost dlouhodobě dodávat v požadované kvalitě, ceně i termínech. Zde se ukazuje rozdíl mezi tradičními offsety a současnou průmyslovou spoluprací. Dřívější offset mohl mít podobu náhradního obchodu, který nebyl přímo spojen s pořizovaným systémem. Dnešní ambicí je začlenění českých firem do skutečného výrobního, servisního nebo vývojového řetězce.

Takové zapojení je náročnější získat, ale může přinést zakázky na desítky let. Nejde přitom pouze o výrobu komponentů. Stejně důležitou roli bude hrát údržba, opravy, logistická podpora, výcvik a technické zabezpečení provozu. V těchto oblastech může sehrát významnou úlohu státní podnik LOM PRAHA, který dlouhodobě zajišťuje opravy, modernizace a technickou podporu vojenské letecké techniky a současně prostřednictvím Centra leteckého výcviku připravuje piloty i technický personál. Zkušenosti získané při provozu současných vrtulníkových platforem mohou představovat důležitý základ také pro budování servisních a výcvikových kapacit nové generace západní techniky.

Budoucnost programu F-35 nebude stát pouze na samotných letounech. Rozhodující bude také to, jak rozsáhlé servisní, logistické a výcvikové zázemí se podaří vybudovat v České republice. Země, která dokáže techniku nejen nakoupit, ale také ji dlouhodobě udržovat, modernizovat a podporovat její provoz, získává mnohem větší průmyslovou i strategickou hodnotu. Průmyslovou spolupráci proto nelze hodnotit pouze podle počtu podepsaných memorand. Podstatné budou skutečně uzavřené kontrakty, jejich délka, objem práce realizovaný v České republice a rozsah odpovědnosti, který české podniky získají v rámci celého životního cyklu letounů.

LOCKHEED MARTIN F-35A LIGHTNING II

www.svetprumyslu.cz

Strojírenství

Nestačí mít volný výrobní stroj Pro řadu českých strojírenských podniků může obranný sektor působit jako přirozená možnost diverzifikace. Evropský automobilový průmysl prochází rozsáhlou transformací, některé firmy čelí kolísání objednávek a hledají nové zákazníky. Přesné obrábění, výroba převodových skříní, svařování vysokopevnostních konstrukcí, produkce kabelových svazků nebo vývoj výkonové elektroniky mají využití také ve vojenské technice. Přechod však není tak jednoduchý, jako převést zakázku na volné obráběcí centrum. Obranný odběratel požaduje detailní dokumentaci, sledovatelnost materiálu, stabilitu výrobního procesu, řízení změn a ochranu technických informací. U některých projektů se přidává práce s utajovanými skutečnostmi, exportní omezení a požadavky na kybernetickou bezpečnost. Výrobce musí být schopen dohledat nejen konkrétní výrobní dávku, ale často také původ materiálu, použité nástroje, měřicí postupy, výsledky kontrol a každou schválenou změnu dokumentace. Co je v běžné sériové výrobě považováno za nadstandard, může být v letectví nebo obraně základní podmínkou. Náročnost vstupu proto nespočívá pouze v technologii. Firma musí vybudovat systém kvality, zabezpečit informační infrastrukturu, proškolit zaměstnance a někdy také upravit celý způsob řízení výroby. Certifikace podle standardů AQAP nebo AS9100, práce s americkým režimem ITAR

či splnění požadavků CMMC mohou znamenat měsíce příprav a významné investice. Vstupní bariéry však mají i druhou stránku. Jakmile firma procesem úspěšně projde, stává se obtížněji nahraditelnou. Změna dodavatele znamená pro integrátora nutnost nových auditů, testování a schvalování vzorků a současně přináší riziko narušení výroby. Certifikovaný podnik tak může získat dlouhodobější kontrakty, než jsou běžné v některých civilních odvětvích.

Největším omezením nemusí být poptávka, ale kapacita Evropský obranný průmysl dnes čelí situaci, kdy poptávka po některých produktech převyšuje dostupné výrobní možnosti. Nestačí však pouze postavit novou halu. Rozšíření produkce vyžaduje výrobní technologie, kvalifikované zaměstnance, dlouhodobé dodávky materiálů a jistotu, že objednávky neskončí krátce po dokončení investice. Dlouhodobé kontrakty jsou proto pro výrobce zásadní. Firma nebude investovat stovky milionů korun do nové linky pouze na základě krátkodobé politické deklarace. Potřebuje předvídatelnou poptávku a smlouvy, které umožní návratnost investice v přiměřeném období.

Stejně vážným omezením je nedostatek lidí. Obranná výroba potřebuje konstruktéry, vývojáře, technology, mechatroniky, svářeče, obráběče, specialisty na elektroniku i pracovníky kvality. Mnohé z těchto profesí chybějí také v automobilovém průmyslu, energetice a letectví. Obranné firmy proto nesoutěží pouze o zakázky, ale také o stejnou skupinu technických odborníků. Růst odvětví tak může urychlit automatizaci výroby. Robotické svařování, automatizovaná manipulace, digitální kontrola kvality, pokročilé plánování a aditivní výroba mohou pomoci zvýšit výkon bez odpovídajícího růstu počtu zaměstnanců. Zároveň však vznikne vyšší poptávka po lidech schopných tyto systémy programovat, udržovat a vyhodnocovat výrobní data.

5 trendů, které změní obranný průmysl ① Umělá inteligence ② Boj proti dronům ③ Automatizovaná výroba ④ Kybernetická bezpečnost

Financování už není okrajovým tématem Po mnoho let narážely obranné firmy také na omezený přístup k financování. Některé banky, pojišťovny a investiční fondy zařazovaly obrannou výrobu mezi problematické sektory z pohledu interních pravidel udržitelnosti. To komplikovalo financování nových výrobních kapacit, vývozu i akvizic. S proměnou evropské bezpečnostní situace se tento přístup postupně mění. Obranný průmysl je stále častěji vnímán jako součást strategické infrastruktury a předpoklad fungování demokratických států. Přesto zůstává financování náročné především pro menší podniky, které musí investovat ještě před získáním první velké zakázky.

⑤ Servis a modernizace místo jednorázového prodeje

Zvlášť obtížné je financování inovativních firem. Vývoj nového radaru, motoru, senzoru nebo autonomního systému vyžaduje dlouhé období testování, během něhož podnik nemá jistotu sériové objednávky. Propojování veřejných programů, soukromého kapitálu a armádních uživatelů proto bude mít velký vliv na to, zda se české technologické projekty dostanou z prototypu do výroby. Evropské programy se stále více snaží tuto mezeru překlenout. Vedle tradičních výzkumných projektů podporují také rozšiřování výroby, společné nákupy a spolupráci s Ukrajinou, která se stala mimořádně rychlým prostředím pro ověřování nových řešení.

Svět průmyslu 4/2026

Strojírenství

Ukrajina mění rychlost vývoje Jedním z největších poučení války na Ukrajině je mimořádně rychlý vývoj technologií a taktiky. Systém, který byl účinný před několika měsíci, může po změně způsobu rušení, používaných senzorů nebo taktiky nasazení ztratit část své účinnosti. Vývoj proto stále častěji probíhá v kratších cyklech.

Pro české firmy může být pružnost významnou výhodou. Menší podniky často dokážou reagovat rychleji než velké korporace s několika úrovněmi rozhodování. Aby však mohly své řešení dodat armádě, potřebují přístup k testovacím prostorům, datům, financování a jasným pravidlům zadávání zakázek.

To je výrazný rozdíl oproti tradičnímu obrannému projektu, jehož příprava, vývoj a schvalování mohly trvat mnoho let. Současné prostředí vyžaduje schopnost rychle vytvořit prototyp, otestovat jej, získat zpětnou vazbu od uživatele a upravit konstrukci nebo software.

Rychlost nesmí znamenat rezignaci na bezpečnost a kvalitu. Obranný výrobek musí fungovat v náročných podmínkách, být odolný proti rušení, výkyvům teplot a mechanickému namáhání. Novým úkolem průmyslu je proto spojit rychlý vývoj s důsledným testováním.

Data se stávají součástí každého systému Moderní obranná technika už dávno není pouze mechanickým výrobkem. Vozidla, letouny, radary i zbraňové systémy vytvářejí, přijímají a vyhodnocují velké množství dat. Hodnota jednotlivého senzoru proto závisí také na tom, zda lze jeho informace propojit s dalšími systémy. Roste význam zabezpečené komunikace, datových spojů, softwarových platforem, umělé inteligence a zpracování informací přímo v místě nasazení. Do obranného průmyslu tak mohou vstupovat české firmy, které nikdy nevyráběly zbraň ani vojenské vozidlo, ale mají zkušenosti s datovou analytikou, kybernetickou bezpečností, strojovým viděním nebo řízením složitých sítí.

ČESKÁ ARMÁDA MĚNÍ GENERACI POZEMNÍ TECHNIKY. Robotika, senzory, komunikace, data a AI už nejsou budoucností obrany. Jsou součástí její současnosti.

Umělá inteligence může pomáhat při rozpoznávání objektů, vyhodnocování senzorických dat, plánování logistiky, prediktivní údržbě nebo podpoře rozhodování. Současně však přináší otázky důvěryhodnosti, zabezpečení a odpovědnosti. Pro obranné využití nestačí, aby algoritmus fungoval ve většině situací. Musí být odolný proti manipulaci, falešným datům a záměrnému klamání. Spojení tradičního průmyslu se softwarem bude určovat hodnotu budoucích produktů. Podvozek bez datové architektury, radar bez schopnosti sdílet informace a dron bez odolné komunikace budou mít stále omezenější využití.

Od dodavatele dílu k partnerovi pro celý životní cyklus Největší hodnota globálních obranných řetězců nemusí vznikat při první výrobní objednávce. Může se přesunout do období, kdy je technika již v provozu. Servis, náhradní díly, modernizace, simulátory, školení a aktualizace softwaru mohou po desítky let vytvářet stabilní poptávku. České firmy by proto neměly usilovat pouze o to, aby získaly výrobu jednoho komponentu. Výhodnější je převzít odpovědnost za celý subsystém, jeho dokumentaci, testování, opravy a další vývoj.

Vyšší odpovědnost však znamená také vyšší riziko. Dodavatel musí garantovat dostupnost dílů, řídit zastarávání elektronických součástek a reagovat na změny konfigurace. U produktů s životností několika desetiletí může být problémem například ukončení výroby určitého čipu nebo materiálu. Výrobce musí včas najít náhradu, otestovat ji a nechat schválit. Právě schopnost řídit celý životní cyklus odlišuje běžného výrobce od strategického průmyslového partnera.

Taková pozice vytváří těsnější vztah s integrátorem a zvyšuje pravděpodobnost zapojení do nové generace výrobku.

www.svetprumyslu.cz

Strojírenství

Obranný průmysl jako cesta k diverzifikaci Pro českou ekonomiku má rostoucí obranná výroba ještě jeden význam. Může pomoci snížit vysokou závislost některých regionů a podniků na automobilovém průmyslu. Přenos kapacit však nebude automatický. Automobilový průmysl je založen především na velkých sériích, velmi přesném plánování a tlaku na cenu. Obranná výroba pracuje častěji s menšími sériemi, častějšími změnami, rozsáhlejší

dokumentací a delší životností produktu. Firma, která chce přejít z jednoho sektoru do druhého, musí upravit procesy, obchodní model i očekávání ohledně návratnosti. Výhodou může být zkušenost s automatizací, kvalitou a řízením složitých dodavatelských sítí. Automobiloví dodavatelé umějí vyrábět opakovaně, sledovat vady a pracovat s přísnými požadavky odběratelů. Pokud tyto schopnosti

Příležitost, která nebude otevřená navždy Současná evropská poptávka vytváří pro české firmy výjimečné období. Výrobci hledají nové kapacity, státy chtějí omezit závislost na vzdálených dodavatelích a velké armádní programy otevírají prostor pro průmyslovou spolupráci. Zároveň se však dodavatelské sítě postupně uzavírají kolem podniků, které dokážou rychle splnit požadavky a převzít dlouhodobou odpovědnost. Firma, která začne certifikaci, zabezpečení dat a budování vztahů řešit až ve chvíli, kdy obdrží konkrétní poptávku, může přijít pozdě. Vstup do obranného programu vyžaduje přípravu ještě před první objednávkou. Znamená to investovat do

doplní o obranné certifikace a průmyslovou bezpečnost, mohou získat zajímavou pozici. Obranný sektor by však neměl být vnímán jako jednoduchá náhrada za pokles jiné části ekonomiky. Zakázky mohou podléhat politickým rozhodnutím, exportním licencím a změnám bezpečnostního prostředí. Smyslem je proto diverzifikace, nikoli vytvoření nové jednostranné závislosti.

Obranný průmysl jako cesta...

kvality, kybernetické ochrany, lidí, technologií i obchodních kontaktů. Stejně důležitá bude role státu. Velké nákupy obranné techniky mohou domácím podnikům otevřít dveře, samy o sobě však nezaručí jejich úspěch. Stát musí umět formulovat požadavky na průmyslovou spolupráci, vyhodnocovat její skutečný přínos a podporovat firmy při vstupu na zahraniční trhy. Současně by neměl udržovat podniky při životě pouze prostřednictvím domácích objednávek. Skutečnou odolnost přináší až schopnost uspět také u zahraničních zákazníků.

Český průmysl nemusí vyrábět celý systém, aby byl nepostradatelný Budoucnost českého obranného průmyslu nebude stát pouze na tom, kolik kompletních vozidel, letadel nebo zbraní dokáže vyrobit. Mnohem důležitější bude schopnost nabídnout technologie a výrobní kompetence, bez nichž se neobejdou větší mezinárodní programy. Tatra ukazuje sílu specializovaného podvozku. ERA dokládá hodnotu vlastního vývoje v pasivní radiolokaci. RETIA reaguje na rostoucí potřebu ochrany proti dronům. Aero Vodochody se podílí na vývoji a výrobě složitých konstrukčních celků zahraničního letounu. PBS Group dodává pohonné jednotky pro bezpilotní a speciální letecké systémy. Colt CZ Group ukazuje, že český podnik může prostřednictvím akvizic vybudovat mezinárodní výrobní skupinu. Tyto příklady

spojuje jedna věc. Úspěch nevzniká pouhou výrobní kapacitou. Stojí na technologii, certifikaci, dlouhodobé důvěře a schopnosti převzít odpovědnost za konkrétní část systému. Zapojení do globálních obranných řetězců proto nelze chápat pouze jako příležitost získat více zakázek. Jde o možnost posunout český průmysl k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, rozvíjet vlastní výzkum, přivést technické obory k nové generaci zaměstnanců a snížit závislost na několika tradičních sektorech. Současně jde o součást bezpečnosti státu. Země, která dokáže vyrábět, opravovat a modernizovat důležité součásti vojenské techniky, není pouze obchodním partnerem.

Stává se součástí schopnosti Evropy reagovat na krize, doplňovat zásoby a udržet techniku v provozu. Český průmysl dnes stojí před příležitostí, která může ovlivnit jeho podobu na několik desetiletí. Výsledek nebude záviset pouze na objemu evropských obranných rozpočtů. Rozhodne také rychlost, s jakou domácí firmy dokážou investovat do lidí, technologií, bezpečnosti a mezinárodních vztahů. Cesta od jednotlivé subdodávky ke skutečnému průmyslovému partnerství je dlouhá a náročná. Právě ona však může rozhodnout, zda české podniky zůstanou na okraji rostoucího trhu, nebo se stanou pevnou součástí světových obranných programů.

Svět průmyslu 4/2026

Kybernetika & Bezpečnost

UVNITŘ PASU.

ČIP, BIOMETRIE A KRYPTOGRAFIE NA NĚKOLIKA CENTIMETRECH ČTVEREČNÍCH

Na první pohled je to stále jen malá knížka, kterou většinu roku necháváme ležet v zásuvce. Uvnitř současného cestovního pasu se však potkávají technologie, které bychom spíše očekávali v bankovnictví, kybernetické bezpečnosti nebo moderním průmyslu. Bezkontaktní čip, biometrie, kryptografické klíče, digitální podpisy a několik vrstev fyzického zabezpečení společně vytvářejí jeden z technologicky nejpropracovanějších dokumentů, které běžně používáme.

www.svetprumyslu.cz

Kybernetika & Bezpečnost

Skutečná technologická zajímavost pasu přitom nespočívá v jediné bezpečnostní technologii. Je založena na kombinaci fyzického dokumentu, elektronických dat, biometrie a kryptografie. Aby padělek obstál při důkladné kontrole, nestačí napodobit jeho vzhled. Jednotlivé fyzické a elektronické vrstvy dokumentu musí být vzájemně konzistentní. Malý počítač bez baterie Zásadní technologický posun přinesl elektronický pas neboli ePassport. Do fyzického dokumentu přibyl bezkontaktní integrovaný obvod s anténou, který uchovává elektronická data dokumentu. ICAO definuje ePassport jako strojově čitelný cestovní doklad s bezkontaktním integrovaným obvodem schopným uchovávat biometrické a další údaje.

Obsahuje mimo jiné typ dokumentu, stát vydání, jméno držitele, číslo pasu, státní příslušnost, datum narození, pohlaví a datum skončení platnosti spolu s kontrolními číslicemi.

V čipu jsou uloženy údaje související s dokumentem a biometrická informace. Elektronická vrstva ale přidává něco, co čistě papírový dokument nabídnout nemohl: možnost kryptograficky ověřovat původ a integritu uložených dat. Právě tím se z cestovního pasu stává více než fyzický doklad totožnosti. Je současně nosičem digitálně ověřitelných údajů o identitě. Dva řádky, které čte celý svět Na spodní části datové stránky se nachází strojově čitelná zóna MRZ (Machine Readable Zone). Na první pohled působí jako dva řádky písmen, číslic a znaků „<“. Ve skutečnosti jde o přesně standardizovaný datový formát určený pro automatické zpracování cestovních dokladů.

Odpovídá člověk stojící před kamerou osobě, které byl dokument vydán?

MRZ měla zásadní význam už před nástupem biometrických pasů. V elektronických dokumentech ale získala další funkci. Údaje z fyzického dokumentu mohou být využity při vytváření zabezpečeného přístupu k jeho elektronické části. Starší mechanismus Basic Access Control (BAC) používá údaje z MRZ při odvozování klíčů potřebných k navázání komunikace s čipem. Cílem je mimo jiné zabránit jednoduchému bezkontaktnímu načtení obsahu pasu bez předchozího přístupu k jeho strojově čitelným údajům.

Právě kombinace kontroly dokumentu a držitele představuje jednu ze zásadních změn, které elektronické cestovní doklady přinesly.

Modernější PACE (Password Authenticated Connection Establishment) využívá pokročilejší kryptografický protokol k vytvoření zabezpečeného kanálu mezi dokumentem a kontrolním systémem.

Každý stát vydávající elektronické pasy vytváří svůj národní bod důvěry prostřednictvím Country Signing Certification Authority (CSCA). Z něj vychází další certifikáty používané k podepisování elektronických dat cestovních dokladů. ICAO tento princip používá k vytvoření mezinárodně ověřitelného řetězce důvěry. Základním mechanismem kontroly je Passive Authentication. Kontrolní systém při ní ověřuje digitální podpis dat uložených na čipu. Pokud kontrola proběhne úspěšně, potvrzuje, že data pocházejí od příslušné vydávající autority a nebyla po vydání změněna. Podle ICAO musí ePassport obsahovat digitální podpis a Passive Authentication představuje minimální základ elektronického ověřování dokumentu.

Pro cestujícího se nic z toho viditelně neděje. Pro elektroniku uvnitř pasu je to ale zásadní okamžik: dokument a kontrolní zařízení vytvářejí podmínky pro chráněnou výměnu dat. Obličej se mění v biometrický údaj

Čip nepotřebuje vlastní baterii. Při komunikaci získává energii z elektromagnetického pole čtečky. Elektronická část dokumentu se tedy aktivuje až v blízkosti odpovídajícího zařízení.

A současně:



Celosvětově je dnes v oběhu více než miliarda elektronických pasů a vydává je přes 140 států a dalších oprávněných entit. Jejich společným technologickým základem jsou standardy ICAO (International Civil Aviation Organization), díky nimž může být pas vydaný na jednom konci světa přečten a elektronicky ověřen kontrolním systémem na druhém.

Elektronický pas není pouze digitální kopií informací vytištěných na datové stránce. Je také biometrickým dokumentem. Základním globálně interoperabilním biometrickým prvkem ePassportu je obraz obličeje. Evropské předpisy navíc stanovují, že pasy členských států mají obsahovat zabezpečené paměťové médium s obrazem obličeje a dvěma otisky prstů, přičemž pravidla obsahují stanovené výjimky.

Kryptografie místo razítka Tady začíná technologicky možná nejzajímavější část celého pasu. Elektronická data jsou digitálně podepsána vydávajícím státem. Pasy ePassport využívají infrastrukturu veřejných klíčů, známou jako PKI (Public Key Infrastructure).

Moderní pas tak neprokazuje svou pravost pouze vzhledem. Původ a integritu svých elektronických dat dokáže prokázat kryptograficky.

Biometrie mění samotný princip kontroly identity. Tradiční pas umožňoval pracovníkovi hraniční kontroly porovnat fotografii s člověkem stojícím před ním. Elektronický pas umožňuje část tohoto procesu převést do strojového prostředí. Na automatické hraniční kontrole může kamera zachytit obličej cestujícího a biometrický systém jej porovnat s obrazem uloženým v elektronickém dokumentu.

Je dokument autentický?



Technologie tak pomáhá odpovědět na dvě rozdílné otázky:

Svět průmyslu 4/2026

Kybernetika & Bezpečnost

Kopie dat ještě není kopií pasu Passive Authentication chrání původ a integritu dat, sama však neřeší každý možný typ útoku. Proto mohou elektronické pasy podporovat další mechanismy, například Active Authentication nebo Chip Authentication. Jejich společným cílem je mimo jiné ztížit situaci, kdy by někdo elektronická data z legitimního dokumentu jednoduše přenesl na jiný čip. Nejde přitom o dva názvy stejné technologie. Active Authentication využívá kryptografickou výzvu a odpověď, pomocí níž může čip prokázat znalost soukromého klíče, aniž by tento klíč musel opustit zabezpečené prostředí čipu. Chip Authentication používá odlišný kryptografický postup a vedle autentizace čipu umožňuje také vytvoření nových relačních klíčů pro další zabezpečenou komunikaci. ICAO uvádí Active Authentication, Chip Authentication a PACE with Chip Authentication Mapping mezi mechanismy používanými pro dodatečné ověřování elektronických cestovních dokladů. Z toho plyne důležitý princip:

Zkopírovat obsah paměti není totéž jako vytvořit dokument, který dokáže úspěšně prokázat svou autenticitu. AES, RSA, ECC. Matematika ukrytá v pasu Bezpečnost elektronického pasu stojí na stejných základních principech moderní kryptografie, jaké chrání finanční transakce, podnikové informační systémy nebo zabezpečenou internetovou komunikaci. Podle konkrétní

www.svetprumyslu.cz

generace dokumentu, podporovaných protokolů a zvolené implementace se mohou uplatňovat různé symetrické a asymetrické kryptografické algoritmy.

AES

patří mezi symetrickou kryptografii a může být používán při zabezpečení datové komunikace mezi čipem a kontrolním terminálem.

RSA

patří mezi tradiční systémy asymetrické kryptografie používané mimo jiné pro digitální podpisy.

Globální síť důvěry Sebelepší elektronický podpis by na hranici nebyl příliš užitečný, kdyby kontrolní systém neměl spolehlivý způsob, jak získat informace potřebné k jeho ověření. Proto vznikl ICAO Public Key Directory (PKD). Jde o centrální platformu pro výměnu informací potřebných k autentizaci elektronických strojově čitelných cestovních dokladů. Nejde o globální databázi fotografií cestujících ani o centrální registr osobních údajů držitelů pasů. Jeho smyslem je výměna kryptografických informací potřebných pro ověřování elektronických dokumentů. To umožňuje vytvořit mimořádně zajímavý globální model důvěry: stát dokument vydá a kryptograficky podepíše, zatímco jiný stát může jeho elektronická data následně nezávisle ověřit. Moderní cestovní pas tedy není izolovaným výrobkem. Je součástí mezinárodní infrastruktury digitální důvěry.

ECC

tedy kryptografie nad eliptickými křivkami, umožňuje vytvářet asymetrické kryptografické mechanismy s vysokou úrovní zabezpečení při relativně kompaktních klíčích.

Neexistuje ale jedna univerzální kombinace typu „každý pas používá AES + RSA + ECC“. Konkrétní kryptografické sady se mohou podle dokumentu a implementace lišit. Standardizace proto neurčuje jediný čip a jedinou sadu algoritmů, ale především pravidla, díky nimž spolu dokážou různé systémy komunikovat. A právě interoperabilita je jedním z technických zázraků celého systému.

VĚDĚLI JSTE? Tento symbol na obálce pasu znamená, že jde o elektronický pas s bezkontaktním čipem.

Co se děje, když položíte pas na čtečku Pro cestujícího může automatická hraniční kontrola vypadat téměř banálně. Položí pas na čtečku, podívá se do kamery a po úspěšné kontrole se otevře brána. V pozadí ale může během krátké chvíle proběhnout několik různých technologických operací. Přesná posloupnost závisí na konkrétním dokumentu, kontrolním systému a pravidlech dané země.

7 KROKŮ. NĚKOLIK SEKUND.

Načtení MRZ

Dodatečná autentizace čipu

Čtečka získá strojově čitelné údaje z fyzické datové stránky.

Pokud ji dokument a kontrolní infrastruktura podporují, mohou následovat další kryptografické mechanismy.

Přístup k čipu

Kontrolní zařízení použije podporovaný přístupový mechanismus a naváže komunikaci s elektronickou částí dokumentu.

Zabezpečený přenos

Mezi čipem a čtečkou vznikne chráněná datová relace.

Biometrické porovnání

Automatizovaný systém může porovnat aktuálně snímaný obličej cestujícího s obrazem uloženým v dokumentu.

Hraniční prověrky

Podle konkrétní země a režimu cestujícího mohou následovat kontroly v dalších národních a mezinárodních informačních systémech.

To vše vysvětluje, proč Passive Authentication

Kontrolní systém ověřuje digitální podpis a integritu elektronických dat.

je automatická brána mnohem víc než čtečka pasu s kamerou.

Svět průmyslu 4/2026

Kybernetika & Bezpečnost

Jak vzniká dokument, který musí vydržet roky Výrobu moderního cestovního pasu nelze redukovat na tisk malé knížky. Připomíná spíše kombinaci výroby bezpečnostního dokumentu, čipové karty a kryptografického zařízení.

CO BĚŽNÝM OKEM NEVIDÍTE

UV světlo odhaluje ochranné prvky pasu, které jsou součástí jeho fyzického zabezpečení. PAS NENÍ JEN ELEKTRONIKA Největší pozornost přitahuje čip, ale technologická sofistikovanost cestovního pasu začíná ještě před elektronikou. Moderní bezpečnostní dokumenty kombinují materiálové inženýrství, bezpečnostní tisk, technologie personalizace a elektronické zabezpečení. U současných cestovních dokladů se používají například datové stránky z polykarbonátu. Jednotlivé vrstvy materiálu lze spojit do kompaktního celku a údaje personalizovat laserovým gravírováním. Smyslem takového řešení není pouze mechanická odolnost. Jeho úkolem je výrazně komplikovat neoprávněné změny fotografie nebo osobních údajů bez zásahu do struktury dokumentu. K tomu se mohou přidávat mikrotexty, opticky proměnlivé prvky, speciální bezpečnostní grafika, prvky kontrolovatelné pod UV zářením a další ochranné technologie. ICAO standardy počítají s vrstvením fyzických bezpečnostních prvků podle charakteru cestovního dokumentu. Některé ochranné prvky mohou kontrolovat běžní uživatelé pouhým okem. Jiné jsou určeny pro vyškolený personál a další vyžadují specializovanou techniku. Právě tady se bezpečnostní polygrafie potkává s materiálovým inženýrstvím, elektronikou a kryptografií.

www.svetprumyslu.cz

Do výrobního řetězce vstupují speciální materiály, bezpečnostní tisk, elektronické komponenty, personalizační technologie, zabezpečené informační systémy a infrastruktura pro práci s kryptografickými klíči. Výroba fyzického blanketu je přitom jen jednou částí procesu. Při personalizaci dostává dokument identitu konkrétního držitele, do elektronické části jsou zapsána příslušná data a jejich integrita je následně kryptograficky zabezpečena. Výsledkem je unikátní fyzický a elektronický dokument, jehož různé vrstvy se mohou při kontrole vzájemně ověřovat. Lze elektronický pas zkopírovat? Otázka zní jednoduše, odpověď nikoli. Samotné získání nebo zkopírování některých elektronických dat ještě neznamená vytvoření funkčního padělku. Zásadní roli hraje digitální podpis. Pokud by někdo změnil například jméno, datum narození nebo biometrický obraz, změnila by se data, jejichž integritu digitální podpis chrání. Bez odpovídajícího soukromého podpisového klíče vydávající autority nelze jednoduše vytvořit nový platný podpis pozměněného obsahu. Další podporované mechanismy mohou navíc umožnit ověřovat autenticitu samotného čipu. Bezpečnost pasu proto nestojí na jediné „neprolomitelné“ technologii. Stojí na vrstvení ochrany.

Fyzický dokument. Elektronická data. Digitální podpis. Přístupové mechanismy. Autentizace čipu. Biometrie. A nakonec samotný systém hraniční kontroly.

Kybernetika & Bezpečnost

DALŠÍ VÝZVA: KVANTOVÉ POČÍTAČE Ani kryptografie současných ePassportů nebude technologicky neměnná navždy. Dostatečně výkonné kryptograficky relevantní kvantové počítače představují do budoucna potenciální hrozbu pro dnes používané asymetrické kryptografické systémy založené na matematických problémech, které by kvantové algoritmy dokázaly řešit zásadně efektivněji než klasické počítače. Pro cestovní doklady je tato otázka obzvlášť zajímavá. Pas se nevydává na několik měsíců a globální infrastruktura cestovních dokumentů musí fungovat napříč státy a různými generacemi technologií. Postkvantová kryptografie proto není pro ICAO pouze akademickým tématem. V materiálech pro 42. zasedání Shromáždění ICAO v roce 2025 organizace uvedla, že se připravuje na migraci k Post-Quantum Cryptography (PQC) a pracuje na strategiích, které mají zachovat odolnost budoucích elektronických strojově čitelných cestovních dokladů v kvantové éře. Cílem je dokončit roadmapu přechodu do roku 2035. ICAO zároveň v rámci své technologické pracovní skupiny řadí postkvantovou kryptografii mezi oblasti, kterými se zabývá při dalším rozvoji cestovních dokumentů. To ale ještě neznamená, že budoucí pasy mají definitivně předepsaný konkrétní postkvantový algoritmus. Právě to bude jedním z témat dalšího vývoje. Pro výrobce bezpečnostních čipů přitom může přechod znamenat nejen změnu matematiky, ale také nové požadavky na paměť, výkon, rychlost komunikace a energetickou efektivitu elektronických dokumentů. Český pas jako součást globálního standardu Český cestovní pas není technologickým ostrovem. Je součástí evropského a zároveň globálního systému elektronických cestovních dokumentů. A právě interoperabilita je jedním z nejpozoruhodnějších aspektů celé technologie Struktura strojově čitelné zóny, organizace elektronických dat, biometrické formáty, komunikace s čipem i principy kryptografického ověřování se musí řídit společnými pravidly. Český pas musí být možné kontrolovat mimo Evropu. Stejně tak musí být kontrolní infrastruktura schopna pracovat s dokumenty vydávanými mnoha dalšími zeměmi.

100

Technologie cestovního pasu je proto mimořádně názornou ukázkou globální interoperability. Dokumenty různých států, čipy různých výrobců a kontrolní systémy různých generací musejí být schopny vzájemné komunikace. Bez standardizace by celý systém nefungoval. Pas budoucnosti možná nebude jen v kapse Další technologická změna se už připravuje. Evropská unie pracuje na systému digitálních cestovních údajů, který by v budoucnu mohl doplnit fyzické cestovní doklady. Navrhovaná EU Digital Travel Application má vytvořit společnou evropskou platformu pro práci s digitálními cestovními údaji. Ty představují digitální verzi údajů uložených v biometrických pasech a občanských průkazech. Nejde tedy o fotografii pasu uloženou v mobilním telefonu, ale o elektronicky ověřitelné cestovní údaje odvozené od fyzického dokumentu.

Cestovní pas dobře ukazuje, jak nenápadně se mohou špičkové technologie dostat do předmětu každodenní potřeby. Za několika desítkami stran, fotografií a osobních údajů se skrývá mezinárodní infrastruktura standardů, certifikačních autorit, bezpečnostních čipů, biometrických systémů a kryptografických mechanismů. Původní cestovní doklady dokazovaly identitu především prostřednictvím fyzického dokumentu, fotografie a důvěry v autoritu, která je vydala. Elektronický pas k tomu přidal něco zásadního: matematicky ověřitelnou důvěru v původ a integritu elektronických dat.

A další technologický krok už nemusí proběhnout uvnitř samotné pasové knížky. Může spočívat v tom, že část cestovní identity bude možné bezpečně připravit a ověřovat digitálně ještě před okamžikem, kdy člověk dorazí k hraniční kontrole. Pas je tak mnohem víc než dokument, který vytahujeme na letišti.

JE FYZICKÝM KONCOVÝM BODEM GLOBÁLNÍ INFRASTRUKTURY DIGITÁLNÍ DŮVĚRY.

Podle současného návrhu má být aplikace dostupná občanům EU i občanům třetích zemí, kteří cestují do nebo ze Schengenského prostoru s biometrickým pasem, případně v případě občanů EU také s odpovídajícím občanským průkazem. Cestující by si prostřednictvím aplikace mohli vytvořit digitální cestovní credential a předat cestovní údaje a plán cesty hraničním orgánům ještě před příjezdem na hranici. Část kontrol by tak mohla proběhnout předem a samotné odbavení se zrychlit. Evropská komise má aplikaci vyvinout s podporou agentury eu-LISA a podle současného harmonogramu by měla být dostupná okolo roku 2030. Jde však stále o připravovanou legislativu. Evropský parlament a Rada EU o konečné podobě systému jednají a trilogová jednání probíhala i v roce 2026. Fyzický pas tedy nekončí. Mění se však způsob, jakým mohou být údaje z něj využívány ještě před okamžikem, kdy cestující dorazí k hraniční kontrole. Od razítka k matematicky ověřitelné identitě

Svět průmyslu 4/2026

Garnets Consulting a.s. je jednou z předních multi-disciplinárních inženýrských společností na českém trhu. Poskytuje služby v mnoha oblastech inženýrského poradenství a projektového managementu, zejména v oblastech dopravy, vodního hospodářství a životního prostředí. Těžištěm činnosti je poskytování služeb správce stavby, technického dozoru, supervize či koordinátora BOZP. Nabízíme komplexní služby od přípravy projektu až po jeho realizaci. Disponujeme společně s našimi partnerskými firmami (advokáti, daňoví poradci, auditoři, oboroví specialisté) týmem kvalitních konzultantů pokrývajících široké oblasti znalostí, odborností a zkušeností, které jsou potřebné pro úspěšnou realizaci projektů našich klientů a k dosažení vysoké kvality poskytovaných služeb.

Rekonstrukce administrativní budovy Terminálu 1 se zažitým označením „Bonbon“ a oprava střešního pláště na Terminálu 1. Celkové investiční náklady:

Rekonfigurace stání C1, C2 zajištění provozní potřeby letiště na zkapacitnění jednotlivých sektorů pro odbavení letadel. Celkové investiční náklady:

432 mil. Kč

Společnost úspěšně rozšiřuje portfolio realizovaných projektů. Kromě řady zdárně dokončených vodohospodářských staveb a staveb technické infrastruktury, patří mezi naše významné zakázky realizované pro Letiště Praha tyto projekty:

Stavební úpravy Restaurace Praha, Terminál 1, Letiště Praha-Ruzyně - kompletní výměna a úpravy výdejní části a kuchyně vč. zázemí a relax zóny, zvětšení stávajících prostor. Celkové investiční náklady:

414 mil. Kč

Naše společnost se stala důležitým partnerem investorů v oblasti vodního a odpadového hospodářství, technické infastruktury a staveb občanské vybavenosti.

Naším cílem je spokojený investor a dílo dokončené v požadované kvalitě, ve stanoveném termínu a za smluvní cenu.

113 mil. Kč

Posílení stoky S-L, Letiště Praha. Celkové investiční náklady:

165,5 mil. Kč

GARNETS CONSULTING a.s. Čs. Legií 445/4 415 01 Teplice – Trnovany

E-mail: info@garnets.cz

Tel.: +420 417 532 544

WWW.GARNETS.CZ

Digitalizace

OD CHECK-INU

K LETADLU:

PROČ JEŠTĚ LETIŠTĚ NENÍ PLNĚ DIGITÁLNÍ Palubní vstupenka v telefonu, samoobslužné odbavení zavazadla, biometrie a od letošního dubna také plně spuštěný evropský Entry/Exit System. Cesta letadlem je stále více digitální, přesto ještě netvoří jeden souvislý technologický proces. Letiště tak ukazuje zajímavý paradox současné digitalizace: jednotlivé systémy jsou stále chytřejší, jejich skutečné propojení ale zůstává jednou z největších výzev. Pro cestujícího může cesta letištěm působit jednoduše. Odbaví se, odevzdá zavazadlo, projde bezpečnostní a případně pasovou kontrolou, předloží palubní vstupenku a nastoupí do letadla. Z technologického pohledu je však stejná cesta podstatně komplikovanější. Během několika desítek minut cestující komunikuje se systémy letecké společnosti, letiště, bezpečnostní kontroly i státních orgánů. Jeho rezervace, cestovní doklad, zavazadlo a oprávnění překročit hranici přitom netvoří jeden digitální záznam, který by jednoduše putoval letištěm společně s ním. Jde o několik různých procesů, které vznikly pro odlišné účely a musí spolu v přesně stanovených okamžicích komunikovat. Právě letiště je proto mimořádně zajímavou laboratoří digitalizace. Na relativně malém prostoru se zde potkávají informační systémy,

102

biometrie, automatizace, kybernetická bezpečnost, logistika i státní infrastruktura. Zároveň je na něm dobře vidět rozdíl mezi automatizací jednotlivého úkonu a skutečnou digitální transformací celého procesu.

Cesta začíná dávno před terminálem První část odbavení se už dávno přesunula mimo samotné letiště. Online check-in umožňuje cestujícímu potvrdit účast na letu a podle podmínek konkrétního dopravce získat elektronickou palubní vstupenku ještě před cestou na letiště. Na Letiště Václava Havla Praha může cestující, který je odbaven online a cestuje pouze s příručním zavazadlem, po příchodu pokračovat přímo k příslušné kontrole. U Terminálu

2 směřuje k bezpečnostní kontrole, zatímco u Terminálu 1 k pasové kontrole. Pro vstup do příslušné zóny načte kód z palubní vstupenky na elektronickém validátoru. Už v této fázi se ale ukazuje jeden z důležitých rozdílů současného systému. Boarding pass není digitální pas. Palubní vstupenka spojuje cestujícího s konkrétním letem, zatímco cestovní doklad prokazuje jeho identitu a podle okolností slouží při ověřování podmínek překročení státní hranice. Oba dokumenty mohou být během jediné cesty načítány elektronicky, jejich funkce je však zásadně odlišná. Digitalizace cestování proto není pouze otázkou převedení papírových dokumentů do telefonu. Skutečnou výzvou je bezpečné propojení několika různých identit, oprávnění a informačních systémů.

Svět průmyslu 4/2026

Digitalizace

Když se přepážka přesune do stroje

Kufr zůstává fyzickým problémem

Jedno letiště, několik digitálních světů

Ani cestující, který se předem neodbavil online, dnes nutně nepotřebuje klasickou odbavovací přepážku. Pražské letiště provozuje samoobslužné check-in kiosky v odletových halách Terminálu 1 i Terminálu 2. U podporovaných leteckých společností může cestující naskenovat elektronickou letenku nebo cestovní doklad, případně zadat číslo rezervace či údaje věrnostního programu. Po identifikaci letu pokračuje podle pokynů systému a kiosek mu následně vytiskne palubní vstupenku.

Velmi názorně jsou hranice digitalizace vidět u zavazadel. Cestující může mít rezervaci uloženou v informačním systému aerolinky, boarding pass v telefonu a biometrický pas s elektronickým čipem. Jeho kufr ale stále představuje fyzický objekt, který musí být identifikován, zvážen, označen, bezpečnostně zkontrolován, roztříděn a dopraven ke správnému letadlu. Zavazadlový proces proto patří k nejzajímavějším příkladům propojení digitální a fyzické logistiky na letišti. Také zde postupuje samoobsluha. Pokud ji konkrétní letecká společnost umožňuje, mohou cestující na pražském letišti využít Self-Service Bag Drop. Po předchozím odbavení tak nemusí absolvovat celý proces u klasické přepážky, ale část předání zavazadla provedou prostřednictvím samoobslužného zařízení. Aktuální informace letiště výslovně upozorňují, že dostupnost služby závisí na konkrétní aerolince. Od okamžiku odevzdání se cesty člověka a jeho zavazadla na určitou dobu oddělují. Cestující pokračuje směrem ke kontrolám a odletové bráně, zatímco kufr vstupuje do vlastní logistické infrastruktury. Oba toky se nakonec musejí znovu setkat u stejného letu. Právě tento princip dobře ukazuje, že digitalizace neznamená odstranění fyzických procesů. Často znamená vytvoření digitální vrstvy, která je dokáže přesněji řídit.

Rozdílnost jednotlivých procesů je dobře vidět právě v Praze. Terminál 1 je určen pro lety mimo schengenský prostor, Terminál 2 pro lety v rámci Schengenu. Liší se proto také cesta pasažéra terminálem. Letiště například uvádí, že bezpečnostní kontrola je na Terminálu 1 umístěna u jednotlivých gatů, zatímco Terminál 2 využívá centrální bezpečnostní kontrolu.

Část práce, kterou dříve prováděl zaměstnanec odbavovací přepážky, se tak přesouvá na cestujícího a automatizovaný systém. Jde o princip dobře známý také z průmyslu, logistiky nebo bankovnictví. Standardizované a opakovatelné úkony jsou vhodnými kandidáty pro automatizaci, zatímco lidská obsluha zůstává důležitá zejména při řešení nestandardních situací. V letecké dopravě je přitom takových výjimek mimořádně mnoho. Cestující se liší cílovou destinací, státní příslušností, typem cestovního dokladu, vízovými podmínkami, zavazadly i požadavky jednotlivých dopravců. Automatizovaný systém proto musí nejen rychle zpracovat standardní případ, ale také bezpečně rozpoznat okamžik, kdy je nutný jiný postup nebo zásah pracovníka.

Právě zde je důležité odlišit dva procesy, které mohou cestujícímu připadat jako součást jedné série letištních kontrol. Bezpečnostní a hraniční kontrola nejsou totéž. První řeší bezpečnost osob a zavazadel z hlediska leteckého provozu, druhá pracuje s identitou cestujícího, jeho cestovním dokumentem a podmínkami překročení státní hranice. Pro pasažéra jde jednoduše o několik kontrolních míst během jedné cesty. Z pohledu infrastruktury však vstupuje do několika systémů s rozdílnými úkoly, daty, pravidly i odpovědností. A právě v tomto rozdělení se skrývá jedna z největších výzev další digitalizace letišť.

TERMINÁL 2

LETIŠTĚ VÁCLAVA HAVLA PRAHA SLAVÍ 20 LET Od otevření v lednu 2006 jím prošlo více než

141

www.svetprumyslu.cz

MILIONŮ CESTUJÍCÍCH

103

Digitalizace

ROK 2026 ZMĚNIL EVROPSKOU HRANICI Od letošního dubna je tento příběh ještě zajímavější. Entry/Exit System (EES) je od 10. dubna 2026 plně funkční na všech vnějších hraničních přechodech 29 evropských zemí, které systém používají. Jeho postupné zavádění začalo 12. října 2025 a trvalo šest měsíců. EES se vztahuje na státní příslušníky zemí mimo EU cestující za účelem krátkodobého pobytu do evropských zemí zapojených do systému, ať už potřebují krátkodobé vízum, nebo jsou od vízové povinnosti osvobozeni. Systém elektronicky zaznamenává údaje z cestovního dokladu, další osobní údaje a údaje o vstupu a výstupu. Při první registraci po spuštění EES poskytuje cestující své osobní údaje a pracovníci hraniční kontroly pořídí obraz obličeje a podle příslušného případu také otisky prstů. Tyto informace vytvoří digitální záznam, který lze při dalších cestách využívat k ověření totožnosti. Jde o mnohem zásadnější změnu, než se může na první pohled zdát. Digitalizace hranice už totiž nespočívá pouze v tom, že část práce policisty převezme automatická brána. Digitalizuje se samotná evidence překračování vnější hranice. Cestovní doklad tak stále zůstává zásadním prvkem kontroly, ale vedle něj vzniká digitální infrastruktura schopná pracovat s historií vstupů a výstupů a biometrickou identitou cestujícího.

DNES

Cestující přijde ke kontrolnímu bodu. Systém začne ověřovat

DALŠÍ FÁZE Část údajů může být ověřena předem.

Biometrie se přesouvá z dokumentu do infrastruktury

Proč tedy letiště stále není jedním digitálním procesem?

EES současně ukazuje, jak se mění role biometrie. U elektronického pasu jsou biometrické údaje spojeny se samotným cestovním dokumentem. Nová generace hraničních informačních systémů však umožňuje pracovat s biometrickými údaji také v rámci infrastruktury hraniční kontroly. U EES jde zejména o obraz obličeje a podle konkrétního případu také otisky prstů.

Při pohledu na jednotlivé technologie by se mohlo zdát, že už téměř je. Online check-in funguje, boarding pass máme v telefonu, existují samoobslužné kiosky i odbavení zavazadel, pas obsahuje elektronický čip a evropské vnější hranice používají EES. Přesto z toho zatím nevzniká jedna souvislá digitální cesta.

Vznikají tak dvě propojené technologické vrstvy. První představuje elektronický pas, jeho čip, biometrická data a kryptografické zabezpečení. Druhou tvoří informační systémy hraniční kontroly, které pracují s identitou cestujícího a konkrétními událostmi překročení hranice. Pas tedy přestává být jediným místem, kde se technologie digitální identity během cestování odehrává. Stává se jedním prvkem širšího ekosystému. Provozní rozměr této změny je přitom stejně důležitý jako technologie samotná. První registrace cestujícího do EES vyžaduje získání údajů a biometrie, zatímco při dalších cestách lze pracovat s již vytvořeným digitálním záznamem. Digitalizace hranice tedy není pouze IT projektem. Mění také způsob, jakým je nutné organizovat fyzický pohyb lidí přes hraniční kontrolu.

Důvod není pouze technologický. Jednotlivé systémy vznikly pro rozdílné účely a provozují je různé subjekty. Letecká společnost potřebuje vědět, zda má cestující platnou rezervaci a zda splňuje podmínky přepravy. Letiště řídí tok lidí, zavazadel a infrastrukturu. Bezpečnostní procesy chrání leteckou dopravu. Hraniční orgány rozhodují o překročení státní hranice. Jeden člověk tak během jediné cesty prochází několika digitálními světy. Úspěšný check-in neznamená úspěšnou hraniční kontrolu. Hraniční kontrola nenahrazuje bezpečnostní kontrolu a elektronická palubní vstupenka sama o sobě není univerzální digitální identitou. Některá oddělení navíc nejsou technologickou chybou, kterou by bylo žádoucí odstranit. Vyplývají z rozdílných právních, bezpečnostních a provozních odpovědností. Skutečná otázka proto nezní, zda lze všechny kontroly sloučit do jediné.

Které údaje lze bezpečně a oprávněně ověřit předem, aby se některé úkony nemusely zbytečně opakovat?

Digitalizace

Digitální identita vstupuje do další fáze Vedle EES probíhá v Evropě ještě jedna technologická změna, která je mnohem širší než samotné cestování. Členské státy mají do konce roku 2026 zpřístupnit European Digital Identity Wallet (EUDI Wallet) občanům, rezidentům a podnikům. Evropská digitální peněženka má umožnit bezpečně se identifikovat při využívání veřejných i soukromých služeb, uchovávat a sdílet digitální dokumenty a používat elektronické podpisy. Nejde přitom jen o legislativní koncept. Evropská komise uvádí, že na praktickém ověřování fungování EUDI Wallet se podílí více než 550 soukromých společností a veřejných institucí z 26 členských států a také Norska, Islandu a Ukrajiny. Čtyři rozsáhlé pilotní projekty už svou práci dokončily a ve dvou dalších testování případů použití pokračuje. EUDI Wallet ale není digitální pas a není totožná s EES. Jde o širší infrastrukturu digitální identity. Pro budoucnost cestování je přesto důležitá, protože ukazuje zásadní změnu v přemýšlení o tom, jak v digitálním prostředí prokazujeme svou totožnost a jaké údaje musíme konkrétní službě skutečně předat.

LÉTO 2026: Digitální cestovní doklad se posouvá dál. Právě tady přichází aktuální letní vývoj. Evropská unie připravuje EU Digital Travel Application a rámec pro využívání Digital Travel Credentials (DTC). Jejich principem není uložit do telefonu obyčejnou fotografii cestovního pasu. Cílem je vytvořit ověřitelnou digitální reprezentaci údajů z cestovního dokumentu a umožnit cestujícímu předat příslušné informace hraničním orgánům ještě před samotným překročením hranice. Legislativní proces přitom pokračoval i během letošního léta. Dne 14. července 2026 se výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci zabýval výsledky probíhajících trilogových jednání o EU Digital Travel Application a používání digitálních cestovních údajů. Jednání mezi Evropským parlamentem a Radou začala už dříve. Při květnových trilozích se podle Evropského parlamentu řešila například interoperabilita s dalšími systémy elektronické identifikace, zpracování osobních údajů, rozdělení nákladů na implementaci nebo používání obrazů obličeje při vyhledávání v databázích. To je pro budoucnost letišť podstatné. Debata se totiž už netýká pouze toho, zda lze cestovní doklad digitalizovat. Řeší se, jak takovou digitální identitu bezpečně propojit s dalšími systémy, kdo může s údaji pracovat a za jakých podmínek. EU Digital Travel Application přitom v srpnu 2026 ještě není běžně dostupnou aplikací. Jde stále o připravovaný evropský systém a legislativní proces pokračuje. Tohle rozlišení je důležité: EES je současnost, DTC představuje připravovanou další etapu.

www.svetprumyslu.cz

Co by digitální cestovní credential skutečně změnil? Z technologického pohledu je nejzajímavější možnost posunout část kontroly do doby ještě před fyzickým příchodem cestujícího na hranici. Podle vyjednávací pozice Rady má být budoucí EU Digital Travel Application tvořena mobilní aplikací, validační službou a systémem pro směrování údajů cestujících. Jedním z uvažovaných scénářů je využití digitálních cestovních údajů při předběžném předávání údajů o vstupu nebo výstupu. To představuje odlišný model od většiny dnešní letištní automatizace. Dnes cestující přijde ke kiosku, validátoru nebo kontrolní bráně a teprve v daném okamžiku systém začne příslušný úkon provádět. Digitální cestovní credential otevírá možnost, aby část ověření začala ještě před tím, než člověk k fyzickému kontrolnímu bodu vůbec dorazí. Neznamená to, že zmizí hraniční kontroly nebo fyzické cestovní doklady. Znamená to ale potenciální změnu okamžiku, ve kterém se některé informace ověřují. A právě tato změna může být pro budoucí průchod letištěm důležitější než další generace samoobslužného kiosku.

Od automatizace k propojení Další etapa digitalizace letišť proto pravděpodobně nebude spočívat pouze v instalaci dalších automatických zařízení. Mnohem zásadnější bude schopnost propojit technologie, které už existují, a zároveň zachovat hranice mezi nimi tam, kde mají bezpečnostní, právní nebo provozní význam. Pokud bude možné bezpečně vytvořit digitální cestovní identitu, ověřit její autenticitu a příslušné údaje předat oprávněným systémům předem, může se postupně měnit samotná architektura cesty letištěm. Některé úkony, které dnes probíhají až ve chvíli, kdy cestující stojí před přepážkou nebo automatickou bránou, bude možné připravit dříve. Jiné kontroly naopak zůstanou oddělené právě proto, že plní jiný účel. Právě zde se ukazuje rozdíl mezi automatizací a skutečnou digitální transformací. Automatizace mění způsob provedení jednotlivého kroku. Digitální transformace mění celý proces.Letiště jsou v tomto směru mimořádnou technologickou laboratoří. Na několika kilometrech čtverečních se zde potkávají informační systémy, biometrie, kybernetická bezpečnost, automatizace, logistika, státní infrastruktura a fyzický pohyb obrovského množství lidí a jejich zavazadel. Každá z těchto vrstev má vlastní pravidla, přesto musí celek fungovat jako jeden provoz. Budoucnost letiště proto nemusí být definována tím, kolik samoobslužných kiosků v terminálu stojí. Mnohem důležitější bude, kolikrát během jediné cesty musí člověk znovu dokazovat něco, co už jeden důvěryhodný systém ověřil, a kde je naopak nové ověření nezbytné.Právě odpověď na tuto otázku může rozhodnout o tom, zda bude letiště budoucnosti pouze více automatizované, nebo skutečně digitální.

AUTOMATIZACE MĚNÍ JEDEN KROK. DIGITALIZACE MĚNÍ CELÝ PROCES.

105

500KRÁT ZA SEKUNDU:

CO SE SKRÝVÁ UVNITŘ FOTBALOVÉHO

MÍČE? 106

Na první pohled je to stále jen míč. Uvnitř oficiálního míče mistrovství světa 2026 se však skrývá senzor, který zaznamenává jeho pohyb přibližně 500krát za sekundu. K tomu se přidává čtyřpanelová konstrukce, promyšlená aerodynamika a propojení s kamerovým systémem stadionu. TRIONDA tak ukazuje, jak hluboko dnes do sportovního vybavení pronikají senzorika, datová analytika a pokročilé materiálové inženýrství.

Svět průmyslu 4/2026

Technologie

trionda ball

www.svetprumyslu.cz

107

Technologie

Fotbalový míč patří k předmětům, u nichž se technologický vývoj snadno přehlédne. Má stále přibližně stejný tvar, stejnou základní funkci a na hřišti působí téměř stejně jako před desítkami let. Pod jeho povrchem se ale odehrála výrazná proměna. Vývoj moderního zápasového míče dnes řeší nejen materiál, hmotnost nebo odraz, ale také aerodynamiku, rozložení hmotnosti, přesnost výroby a stále častěji i elektroniku. Oficiální míč mistrovství světa FIFA 2026 nazvaný TRIONDA je jedním z nejvýraznějších příkladů tohoto posunu. adidas jej navrhl jako čtyřpanelovou konstrukci s výrazně tvarovanými spoji a integrovanou technologií Connected Ball Technology. FIFA tuto technologii během turnaje využívala jako jeden z datových vstupů pro rozhodovací systémy včetně videoasistenta rozhodčího.

KDYŽ MÍČ ZAČNE MĚŘIT VLASTNÍ POHYB Nejzajímavější součást není zvenku vidět. Uvnitř TRIONDY pracuje malá inerciální měřicí jednotka označovaná jako IMU. Podle FIFA pracuje na frekvenci přibližně 500 Hz, což znamená, že zaznamenává informace o pohybu míče zhruba 500krát za sekundu. Právě vysoká frekvence měření umožňuje velmi přesně zachytit okamžiky prudkých změn pohybu. Typickým příkladem je kontakt nohy s míčem. Pro lidské oko jde o zlomek sekundy, pro elektronický systém ale právě tento okamžik může rozhodovat o tom, kdy byla přihrávka skutečně zahrána. Data ze senzoru jsou podle FIFA předávána v reálném čase systému VAR a pomáhají rozhodčím při vyhodnocování herních situací, včetně ofsajdů. Samotný senzor tedy nerozhoduje o tom, zda hráč stál v ofsajdu. Dodává systému přesná data o pohybu míče a především o okamžiku kontaktu, která lze propojit s dalšími informacemi ze stadionu.

Z obyčejného sportovního vybavení se tím stává aktivní součást informačního systému.

108

SENZOR NESMÍ ZMĚNIT MÍČ Integrace elektroniky do míče ale vytváří konstrukční problém. Fotbalový míč rotuje vysokou rychlostí a jakákoli významnější změna rozložení hmotnosti může ovlivnit jeho stabilitu, trajektorii nebo chování při kontaktu s nohou. Právě konstrukce TRIONDY je proto zajímavá i z čistě průmyslového pohledu. Adidas u této generace pracuje pouze se čtyřmi panely, které dohromady vytvářejí povrch míče. Elektronický systém je přitom integrován přímo do konstrukce tak, aby negativně neovlivňoval požadované herní vlastnosti. To dobře ukazuje základní problém chytrých výrobků obecně. Přidání senzoru nestačí. Elektronika musí být mechanicky integrována tak, aby výrobek dál plnil svou původní funkci, vydržel zatížení a zároveň poskytoval spolehlivá data. U fotbalového míče jsou tyto požadavky mimořádné. Výrobek musí odolávat opakovaným prudkým nárazům, rotaci, deformaci při kopu i různým teplotním a vlhkostním podmínkám. Senzor přitom musí fungovat tak, aby hráč jeho přítomnost při hře vůbec nevnímal.

ČTYŘI PANELY MÍSTO TRADIČNÍ MOZAIKY Technologie TRIONDY ale nezačíná u elektroniky. Výrazná změna se odehrává už v samotné konstrukci povrchu. Starší generace fotbalových míčů byly charakteristické desítkami jednotlivých panelů. Moderní míče jejich počet výrazně redukovaly a TRIONDA jde ještě dál: její povrch tvoří čtyři velké panely. Adidas uvádí, že právě jejich geometrie a hlubší spoje byly navrženy s ohledem na aerodynamické vlastnosti míče. Počet a tvar panelů totiž není jen otázkou designu. Spoje mezi nimi ovlivňují proudění vzduchu po povrchu míče. Při letu vzniká

kolem rotujícího tělesa komplikované proudění a i relativně malé změny struktury povrchu mohou ovlivnit odpor vzduchu a stabilitu trajektorie. Výrobce proto neřeší pouze to, zda je míč kulatý. Řeší také, jakým způsobem vzduch obtéká jeho povrch. U TRIONDY mají záměrně hlubší švy pomáhat vytvářet rovnoměrnější aerodynamický odpor. Povrch navíc obsahuje jemné reliéfní struktury, jejichž účelem je zlepšit kontakt hráče s míčem, zejména za vlhkých podmínek. Moderní fotbalový míč je tak ve výsledku malým aerodynamickým výrobkem, u něhož se propojují geometrie, struktura povrchu a materiálové vlastnosti.

500

MĚŘENÍ ZA SEKUNDU STÁLE NESTAČÍ Ani velmi přesný senzor uvnitř míče ale neví všechno. Dokáže zaznamenat vlastní pohyb, nedokáže však sám určit přesnou polohu všech hráčů na hřišti. Proto je Connected Ball Technology součástí širšího technologického ekosystému. FIFA při poloautomatizovaném posuzování ofsajdu využívá specializovaný optický sledovací systém. Současná technologie pracuje s 16 dedikovanými kamerami, které sledují pohyb hráčů a míče. Systém sleduje až 29 datových bodů na těle každého hráče, a to přibližně 50krát za sekundu. Teprve propojením těchto dvou vrstev vzniká skutečně užitečný systém. Kamery dokážou určit prostorovou situaci na hřišti, zatímco senzor v míči pomáhá velmi přesně určit okamžik kontaktu.

Svět průmyslu 4/2026

Technologie

Pro posouzení ofsajdu je právě kombinace toho, kde se hráč nacházel a kdy byl míč zahrán, zásadní. FIFA označuje tuto technologii jako podporu rozhodčích, nikoli jako jejich plnou náhradu. Automatizované systémy připravují data a vizualizace, konečné rozhodnutí však zůstává součástí rozhodovacího procesu rozhodčích.

CO JE UVNITŘ?

MÍČ JAKO SOUČÁST DATOVÉHO EKOSYSTÉMU

VESTAVĚNÁ IMU

TRIONDA tím ukazuje širší trend, který zdaleka není omezen pouze na sport. Stále více fyzických výrobků získává vlastní senzorickou vrstvu a stává se zdrojem dat.

3OSÝ AKCELEROMETR

Ve výrobní hale stejný princip známe z průmyslového internetu věcí. Senzory sledují vibrace motorů, polohu robotických ramen, teplotu ložisek nebo tlak v hydraulických systémech. Ve fotbale je měřeným objektem míč. Z technologického pohledu jde o podobnou architekturu. Fyzický produkt vytváří data, ta se přenášejí do dalšího systému a teprve jejich kombinace s dalšími informačními zdroji vytváří skutečnou hodnotu. Samotná data z 500 měření za sekundu by bez dalšího kontextu měla omezenou vypovídací hodnotu. Smysl získávají až ve chvíli, kdy systém ví, kde se nacházejí hráči, co se na hřišti odehrává a kterou herní situaci je potřeba analyzovat.

Inertial Measurement Unit

Zrychlení v osách X, Y, Z

3OSÝ GYROSKOP Rotace v osách X, Y, Z

TEPLOTNÍ SENZOR Kompenzace okolních podmínek

KONSTRUKCE MÍČE Texturovaný PU povrch Strukturovaný povrch pro lepší kontakt s míčem a konzistentní herní vlastnosti. Tepelně spojovaná vrstva Konstrukce využívající tepelné spojování panelů pro přesnost a odolnost. Pěnová vrstva Pomáhá optimalizovat měkkost míče a jeho chování při kontaktu. Senzorový modul IMU Snímání pohybu s frekvencí 500 Hz, tedy až 500 měření za sekundu Nosná / podpůrná struktura Vnitřní konstrukce zajišťující stabilitu a vyvážení míče. BUTYLOVÁ DUŠE Udržuje tlak a tvar

410–450 g POVOLENÁ HMOTNOST ZÁPASOVÉHO MÍČE

Ilustrační vizualizace konstrukce míče www.svetprumyslu.cz

109

Technologie

Právě propojení fyzického světa a dat je možná nejzajímavější technologií celého míče.

DATA, KTERÁ DŘÍVE NEEXISTOVALA Connected Ball Technology navíc nemusí sloužit pouze rozhodčím. Senzorická data umožňují přesněji popisovat samotnou dynamiku hry. Lze z nich získávat informace o pohybu míče a zachytit události, které bylo dříve možné odhadovat především z videa. To otevírá širší možnosti sportovní analytiky. Data mohou podporovat televizní grafiku, analýzu výkonu nebo nové způsoby vysvětlování situací fanouškům. FIFA během mistrovství světa 2026 skutečně využívala data z Connected Ball Technology také ve svém datovém a obsahovém ekosystému. Technologie tak mění samotnou povahu sportovního vybavení. Míč už není pouze objektem, který se pohybuje po hřišti. Stává se měřicím bodem, jehož pohyb lze synchronizovat s obrazem, polohou hráčů a dalšími daty zápasu.

FINÁLE DOSTALO VLASTNÍ MÍČ Technologický příběh TRIONDY pokračoval

až do závěru mistrovství světa. Adidas 6. července 2026 představil TRIONDA FINAL, speciální variantu určenou pro semifinále, utkání o třetí místo a finále turnaje. Zachovala technologickou konstrukci včetně Connected Ball Technology, změnil se především vizuální koncept míče. Samotná existence speciální finálové verze dobře ukazuje, jak daleko se oficiální zápasový míč posunul od čistě funkčního sportovního náčiní. Je zároveň technologickým produktem, designovým objektem a jedním z vizuálních symbolů největšího fotbalového turnaje. Pod jeho povrchem ale stále platí stejný technický požadavek: bez ohledu na grafiku musí mít každý exemplář konzistentní vlastnosti a integrovaná elektronika nesmí narušit jeho chování na hřišti.

MÍČ JAKO CHYTRÝ VÝROBEK Vývoj fotbalového míče je dobrým příkladem toho, jak se mění samotná definice výrobku. Ještě relativně nedávno byla kvalita míče určována především materiálem, přesností tvaru, odrazem, nasákavostí a aerodynamikou. Dnes do stejné rovnice vstupují také elektronika a datová konektivita.

A právě zde je technologický význam TRIONDY větší než samotný fotbal. Výrobce musí vytvořit produkt, který současně splňuje mechanické a aerodynamické požadavky, snáší vysoké dynamické zatížení, nese elektronický systém a zároveň poskytuje data použitelná v reálném čase. Všechny tyto vrstvy musí fungovat, aniž by základní zkušenost hráče s míčem utrpěla. Fotbalový míč mistrovství světa 2026 tak může působit jako poměrně nenápadná ukázka technologického vývoje. Ve skutečnosti ale spojuje několik oborů, které jsou zásadní i pro současný průmysl: pokročilé materiály, přesnou výrobu, senzoriku, přenos dat, optické měření a automatizované zpracování informací. To vše se podařilo integrovat do výrobku, jehož základní princip zůstává po generace stejný. Právě kontrast mezi jednoduchostí míče a technologickou složitostí ukrytou pod jeho povrchem nejlépe ukazuje, kam se dnes vývoj chytrých produktů posunul.

„

Nejlepší chytrý výrobek není ten, na kterém je elektronika nejvíc vidět. Je to ten, u kterého uživatel téměř nepozná, že uvnitř vůbec nějaká je.

FINÁLE PRO 104. ZÁPAS New York New Jersey Stadium hostil finále FIFA World Cup 2026.

16 OČÍ NAD HŘIŠTĚM Na každém stadionu pracovalo 16 optických trackingových kamer.

150 MILIONŮ DAT Trackingový systém vytvořil během jediného utkání více než 150 milionů datových bodů.

110

Svět průmyslu 4/2026

Bosch Professional

Profesionální nářadí, měřicí a zahradní technika a příslušenství | Nejvýkonější řada EXPERT | Testovací stanice | Odborné poradenství

Zaregistrujte se a získejte na místě malý dárek.

www.svetprumyslu.cz

111

112

Svět průmyslu 4/2026