Coolstream snižuje vaši ekologickou stopu až o 70%
* bez chemických chladiv * výběr udržitelných materiálů * nízké provozní a investiční náklady
Náš příspěvek k energeticky účinné a udržitelné technice budov.
www.colt.cz
YAMAZAKI MAZAK CENTRAL EUROPE s.r.o.
Petr Šimáček, Branch Manager
„ČESKÉ A SLOVENSKÉ STROJÍRENSTVÍ SE POSOUVÁ OD NAHODILÝCH NÁKUPŮ KE STRATEGICKÝM INVESTICÍM. FIRMY UŽ NEHLEDAJÍ UNIVERZÁLNÍ STROJE, ALE TECHNOLOGIE. KTERÉ PŘESNĚ ODPOVÍDAJÍ JEJICH VÝROBĚ A POMÁHAJÍ ŘEŠIT NEDOSTATEK KVALIFIKOVANÝCH LIDÍ.“
strana 30 – 33
KLAUS Timber a.s.
Marcel Klaus, CEO
„PODNIKÁNÍ PRO NÁS NIKDY NEBYLO JEN O VÝSLEDCÍCH FIRMY. CHCEME, ABY DÍKY NAŠIM PROJEKTŮM BYL NEPOMUCKÝ REGION LEPŠÍM MÍSTEM PRO ŽIVOT I PRO DALŠÍ GENERACE.“
strana 42 - 45
Bosch
Christoph Hartung, President Cross-Domain Computing Solutions
„BUDOUCNOST AUTOMOBILU NEBUDE STÁT JEN NA SOFTWARU. ROZHODUJÍCÍ BUDE PROPOJENÍ HARDWARU, UMĚLÉ INTELIGENCE A BEZPEČNOSTI DO JEDNOHO SPOLEHLIVÉHO CELKU.“
strana 48 - 49
Volkswagen Group
Oliver Blume, CEO
„ÉRA JEDNOHO AUTOMOBILU PRO CELÝ SVĚT SKONČILA. BUDOUCNOST PATŘÍ REGIONÁLNÍM ŘEŠENÍM, SOFTWARU A SCHOPNOSTI PŘIZPŮSOBIT SE ZÁKAZNÍKŮM NA JEDNOTLIVÝCH TRZÍCH.“
strana 51 - 53
Meopta s.r.o.
Jiří Vlk, CTO
„TECHNOLOGIE SI MŮŽETE KOUPIT. KNOW-HOW LIDÍ, KTEŘÍ
JE UMÍ VYVÍJET A POSOUVAT DÁL, VZNIKÁ DESÍTKY LET. A PRÁVĚ V TOM MÁ EVROPA STÁLE MIMOŘÁDNOU SÍLU.“
strana 76 – 83
McDonald's
Jan Ostrý, franšízant
„INDUSTRIÁLNÍ TRH SE BLÍŽÍ SATURACI A UNIVERZÁLNÍ HALY PŘESTÁVAJÍ STAČIT.
FLEXIBILITA A SCHOPNOST PŘIZPŮSOBIT PROJEKTY KONKRÉTNÍM POTŘEBÁM NÁJEMCŮ DNES ROZHODUJÍ O ÚSPĚCHU.“
strana 88 - 91
Nutrend D.S., a.s.
Jiří Špaček, Provozní ředitel
„MODERNÍ POTRAVINÁŘSKÁ VÝROBA UŽ NESTOJÍ JEN NA VÝROBNÍCH LINKÁCH. STEJNĚ DŮLEŽITÁ JSOU DATA, KTERÁ PROPOJUJÍ PLÁNOVÁNÍ, KVALITU, LOGISTIKU I SAMOTNOU VÝROBU.“
strana 92 – 93
GREYCORTEX s.r.o.
Michal Drozd, Cyber Security Architect
„NEMŮŽETE CHRÁNIT TO, CO NEVIDÍTE. V PROSTŘEDÍ PROPOJENÝCH VÝROBNÍCH TECHNOLOGIÍ JE PŘEHLED O CELÉ SÍTI PRVNÍM PŘEDPOKLADEM SKUTEČNÉ BEZPEČNOSTI.“
strana 94 - 97
EXCOR - ZERUST, s.r.o.
Jakub Nešpor, Jednatel
„OBAL NENÍ NÁKLAD NAVÍC. JEHO SKUTEČNOU HODNOTOU JE TO, ŽE OCHRÁNÍ STOVKY TUN VÝROBKŮ PŘED ZNEHODNOCENÍM A UMOŽNÍ JIM BEZPEČNĚ DORAZIT K ZÁKAZNÍKOVI.“
strana 102 – 105
Brunel CZ s.r.o.
Martin Drlík, Generální ředitel
„DNES UŽ FIRMY NEBRZDÍ NEDOSTATEK TECHNOLOGIÍ. NEJVĚTŠÍ VÝZVOU JE MÍT SPRÁVNÉ LIDI, KTEŘÍ DOKÁŽOU ZMĚNY RYCHLE PŘEVÉST Z PREZENTACÍ DO REÁLNÉHO PROVOZU.“
strana 118
wienerberger s.r.o.
Kamil Jeřábek, Generální ředitel a jednatel
„STAVEBNICTVÍ ČEKÁ STEJNÁ PROMĚNA, JAKOU UŽ PROŠEL PRŮMYSL. KDO
DOKÁŽE PROPOJIT DIGITALIZACI, ROBOTIZACI A KVALITNÍ PŘÍPRAVU PROJEKTU, BUDE STAVĚT RYCHLEJI, EFEKTIVNĚJI I S MENŠÍM POČTEM LIDÍ.“
strana 122 - 124
Bilfinger Engineering CEE
Pavel Celunda, Ředitel Process Integration pro střední a východní Evropu
„ROZDÍL MEZI PRŮMĚRNÝM A ŠPIČKOVÝM ZÁVODEM VĚTŠINOU NELEŽÍ V TECHNOLOGIÍCH. ROZHODUJE ZPŮSOB ŘÍZENÍ ZMĚN A SCHOPNOST DOTÁHNOUT JE DO KONCE.“
strana 128 – 133
Teplárny Brno, a.s.
Petr Fajmon, Generální ředitel
„NAŠÍM CÍLEM NENÍ PRODÁVAT JEDNOTLIVÉ KOMODITY, ALE NABÍZET SPOLEHLIVÁ A DLOUHODOBĚ UDRŽITELNÁ ENERGETICKÁ ŘEŠENÍ POD JEDNOU STŘECHOU.“
strana 140 - 143
Courtyard by Marriott Brno, Prague Airport & Pilsen
Barbora Čapková, Obchodní ředitelka hotelů Courtyard by Marriott Brno, Prague Airport a Pilsen
„DNES UŽ FIRMY NEHLEDAJÍ JEN KONFERENČNÍ SÁL. HLEDAJÍ MÍSTO, KDE MOHOU PROPOJIT TECHNOLOGIE, OBCHODNÍ JEDNÁNÍ, NETWORKING I ZÁŽITEK ÚČASTNÍKŮ DO JEDNOHO FUNKČNÍHO CELKU.“
strana 144 – 145
Normované a ovládací prvky společnosti KIPP lze nalézt téměř ve všech průmyslových a obchodních odvětvích. Jako partner v mnoha průmyslových odvětvích realizovat řešení na míru dle specifikace zákazníka. Od ergonomických ovládacích až po komplexní funkční konstrukční
Obrábění
Potravinářský
Lékařská
38 – 39 TECHNOLOGIE KONECRANES
VYDAVATELSTVÍ:
Smart Connections, s.r.o. 8. května 3253/28, 787 01 Šumperk
IČ: 27854647, DIČ: CZ27854647
Registrační číslo: MK ČR E 18823, ISSN: 1804-3925
Společnost je zapsána v obchodním rejstříku C 43508 vedená u Krajského soudu v Ostravě.
www.smart-connections.cz www.svetprumyslu.cz
VEDENÍ SPOLEČNOSTI: Jednatel: Mgr. Lukáš Ševčík, sevcik@svetprumyslu.cz
Provozní ředitelka: Ing. Markéta Vondálová, vondalova@svetprumyslu.cz
OBCHODNÍ ODDĚLENÍ: Podpora inzerce: Veronika Bartlová, bartlova@svetprumyslu.cz
Informace podává a objednávky přijímá vondalova@svetprumyslu.cz, vyřizuje společnost SEND Předplatné, spol. s r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice.
Publikace obsahuje ilustrační obrázky a fotografie Adobe Stock. Tyto obrázky jsou použity v souladu s licencí. VODOHOSPODÁŘSTVÍ
► Nová data EEA: Cirkulární ekonomika sníží emise EU o pětinu. Průmysl čeká nová regulace.
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) zveřejnila sadu analýz, které poslouží jako hlavní podklad pro připravovaný Akt o oběhovém hospodářství (CEA). Jeho legislativní návrh představí Evropská komise již ve druhé polovině letošního roku. Data ukázala, že zavedení pouhých 17 specifických cirkulárních opatření by dokázalo snížit dopad EU na klima o 22 % (téměř o 1 miliardu tun CO2), dopad na biodiverzitu o 19 % a znečištění ovzduší o 25 %.
Podle EEA se nejúčinnější opatření koncentrují do čtyř hlavních sektorů: bydlení (prodloužení životnosti budov, opětovné využití stavebních prvků), doprava (sdílení vozidel, snižování hmotnosti), potravinový systém (minimalizace plýtvání) a spotřební zboží (opravitelnost, nižší hmotnost obalů).
Chystaný Akt o oběhovém hospodářství (CEA) sjednotí pravidla pro druhotné suroviny a přímo naváže na regulace ekodesignu (ESPR) a obalů (PPWR), které průmysl řeší již dnes. Pro tuzemské podniky to znamená jasný signál: dekarbonizace se přesouvá od energetiky k systémovému řízení materiálových toků a management firem musí mít data a procesy připravené včas.
► Bezdotykové ovládání strojů:
Český fond investuje do startupu Fether Labs
► Na českou železnici míří vlakotramvaj. AŽD testuje bateriovou LENKU
Drážní úřad povolil společnosti AŽD zahájit zkušební provoz modifikované tramvaje LENKA (Lehké Elektrické Nabíjecí Kolejové vozidlo AŽD). Vozidlo bude jako lehké bateriové kolejové vozidlo bez cestujících testováno na experimentální železniční trati Kopidlno – Dolní Bousov. Cílem projektu je ověřit, zda finančně dostup-
Český venture kapitálový fond Purple Ventures investoval 11 milionů korun do britského startupu Fether Labs. Ten vyvíjí novou generaci chytrých náramků pro bezdotykové ovládání technologií pomocí gest. Investice, na které se podílely i mezinárodní fondy jako Chapter One nebo a16z Scout Fund, pomůže startupu dokončit vývojářskou sadu a spustit první B2B pilotní projekty v průmyslu a robotice.
Technologie, která vznikla na Imperial College London, funguje na unikátním principu: nesnímá elektrické signály svalů ani obraz z kamery, ale mechanický pohyb šlach pod kůží. V laboratorních podmínkách dokázala s přesností na 99 % rozpoznat jemné pohyby všech pěti prstů. Pro průmyslové podniky to představuje spolehlivější řešení pro ovládání robotických systémů, strojů nebo AR brýlí v náročných podmínkách, kde selhává hlasové ovládání či dotykové obrazovky. „Věříme, že může jít o nový standard v tom, jak budou lidé interagovat se stroji a průmyslovými systémy,“ uvádí Jan Staněk, partner fondu Purple Ventures. Dlouhodobým cílem Fether Labs je licencování této senzorické architektury přímo výrobcům hardwaru k integraci do průmyslových ovladačů či robotů.
né vozidlo vycházející z tramvajové konstrukce dokáže bezpečně a efektivně zajistit provoz na regionální železniční infrastruktuře.
LENKA konstrukčně vychází z modernizované tramvaje KT8D5R.N2, která původně sloužila v Brně. „Zkušební provoz má ověřit funkčnost úprav dvojkolí pro železniční provoz, radiostanice GSM-R, zařízení bdělosti i nového bateriového systému. Díky němu by vlakotramvaj měla na jedno nabití ujet přibližně 80 kilometrů,“ uvádí generální ředitel AŽD Zdeněk Chrdle. Zkušební provoz musí být podle rozhodnutí úřadu ukončen nejpozději do 31. prosince 2027. Následně plánuje AŽD požádat o schválení ostrého provozu s cestujícími. Na unikátním českém projektu spolupracovaly tuzemské technologické firmy (STARMON, RADOM, MSV elektronika, DCom, DPMB) a studenti Fakulty dopravní ČVUT. Pro odbornou veřejnost a média se prezentace vozidla uskuteční již během letošního července.
► CERN zahájil modernizaci urychlovače LHC za 1,5 miliardy dolarů. Stroj čeká čtyřletá odstávka
◄ Meta představila neinvazivní AI pro převod myšlenek na text. Dosahuje vysoké přesnosti
Společnost Meta představila systém Brain2Qwerty v2 – neinvazivní rozhraní mozek-počítač (BCI), reálném čase dokáže dekódovat psané věty přímo ze surových neurálních signálů. Na rozdíl od konkurenčních projektů (např. Neuralink) nevyžaduje chirurgický implantát v hlavě. Technologie využívá magnetoencefalografii (MEG) – metodu, která bezpečně měří magnetická pole vznikající při mozkové aktivitě přes speciální helmu. Systém kombinuje hluboké učení na surových mozkových velkými jazykovými modely (LLM), což mu umožňuje překonat šum v neurálních datech. Brain2Qwerty v2 dosahuje průměrné přesnosti 61 % na úrovni slov, přičemž u nejúspěšnějších účastníků studie přesnost vystoupala až na 78 %. Výsledky výzkumu byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Nature Neuroscience.
Meta výzkum označila za potenciální revoluci pro pacienty s neurologickými poruchami bránícími komunikaci. Aby společnost urychlila další vývoj v této oblasti, kompletně zveřejnila tréninkový kód jako open-source. Odborná veřejnost nicméně upozorňuje na budoucí etické otázky spojené s ochranou okamžiku, kdy se technologie čtení mozkových vln přesune z laboratoří do komerční sféry.
Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN) oficiálně odstavila Velký hadronový urychlovač (LHC). Tímto krokem začalo plánované čtyřleté období technických prací (tzv. Dlouhé odstavení 3), během kterého se nejmocnější urychlovač částic na světě promění ve Vysokoluminozitní LHC (HL-LHC). Celkové náklady na tuto masivní technologickou modernizaci dosáhnou 1,2 miliardy švýcarských franků (přibližně 1,5 miliardy dolarů).
Během čtyřleté odstávky budou tisíce inženýrů a techniků pracovat na kompletní výměně komponentů v 1,2 kilometru dlouhém úseku z celkového 27kilometrového podzemního okruhu. Součástí modernizace je instalace zcela nových supravodivých magnetů o síle 11 až 12 teslů a pokročilých supravodivých „krabích“ dutin. Tyto hi-tech komponenty mají za cíl zvýšit frekvenci srážek částic u hlavních detektorů ATLAS a CMS až desetinásobně.
„Jde o velkou modernizaci a investici, která prodlouží životnost celého komplexu LHC na dvojnásobek, a to až do roku 2040,“ uvedl k projektu Lucio Rossi, vedoucí projektu HL-LHC. Podle harmonogramu CERNu začnou dílčí části urychlovače obnovovat provoz v polovině roku 2028, přičemž plný start modernizovaného HL-LHC a nová éra sběru dat jsou naplánovány na rok 2030.
▼ Evropu zaplaví superpočítače. Nvidia oznámila stavbu 35 infrastrukturních center
Společnost Nvidia oznámila na červnové konferenci ISC High Performance 2026 v Hamburku masivní expanzi výpočetní techniky na evropském kontinentu. V celkem 23 zemích aktuálně vzniká rekordních 35 superpočítačů a tzv. „AI továren“ postavených na nejmodernějších platformách Nvidia Blackwell a Hopper. Jde o největší jednoroční rozšíření superpočítačové infrastruktury v historii Evropy, které pokryje více než 90 % nově budovaných kapacit pro pokročilé výpočetní operace.
Nové systémy míří primárně do národních výzkumných center a průmyslových clusterů. Mezi nejvýznamnější instalace patří italský projekt IT4LIA, který nabídne výkon 82 exaflopů pro ap-
likace v oblasti kybernetické bezpečnosti, agrotechnologií a strojírenské výroby. Německo zase ve Stuttgartu spouští svou první specializovanou AI továrnu HammerHAI postavenou na kapalinou chlazených čipech, jejíž plné zprovoznění se očekává ve druhé polovině letošního roku.
Tato masivní expanze pohání reálné průmyslové inovace a dekarbonizaci. Například koncern Siemens Energy již využívá tyto superpočítačové simulace k vývoji hořáků plynových turbín kompatibilních s vodíkem, čímž zkrátil dobu konstrukčních simulací o 77 %. Evropská superpočítačová centra navíc tyto grafické systémy začínají prostřednictvím platformy CUDA-Q propojovat s prvními kvantovými procesory. Cílem rekordní investice je posílení technologické suverenity Evropy v době zostřující se globální konkurence.
1NEUTRON
Jediný neutron navíc v jádře vodíku mění běžnou vodu ve strategickou surovinu pro jadernou energetiku.
Na první pohled jde o nepatrný rozdíl, ve skutečnosti však představuje základ miliardového technologického odvětví. Standardní molekula vody (H₂O) obsahuje vodík, jehož atomové jádro tvoří pouze proton. Pokud však atom vodíku obsahuje vedle protonu také jeden neutron, vzniká jeho izotop zvaný deuterium (D). Voda vytvořená z tohoto izotopu nese chemické označení D₂O a je známá jako těžká voda.
Fyzikální odlišnost s významným průmyslovým využitím
V přírodě se těžká voda vyskytuje přirozeně jako součást běžné vody, ovšem pouze ve stopovém množství – přibližně jedna molekula D₂O připadá na několik tisíc molekul H₂O. Její průmyslová výroba a separace jsou technologicky i energeticky velmi náročné.
Od běžné vody se liší několika důležitými fyzikálními vlastnostmi. Má přibližně o 11 % vyšší hustotu, tuhne při 3,82 °C a vře při 101,42 °C.
Její největší význam však spočívá v jaderné energetice. Těžká voda dokáže účinně moderovat, tedy zpomalovat, neutrony vznikající při štěpné reakci, aniž by je ve větší míře pohlcovala. Díky tomu může sloužit jako moderátor například v reaktorech typu CANDU, které využívají jako palivo přírodní, neobohacený uran.
BĚŽNÁ VODA (H₂O)
TĚŽKÁ VODA (D₂O)
Deuterium je izotop vodíku obsahující jeden proton a jeden neutron.
Deuterium jako palivo budoucnosti
Význam deuteria však zdaleka nekončí u dnešních jaderných elektráren. Vědecké a průmyslové týmy po celém světě jej považují za jedno z hlavních paliv budoucích termojaderných fúzních elektráren. Ty mají využívat řízenou přeměnu lehkých jader vodíku na helium. Stejný proces, který probíhá v nitru Slunce.
Oproti současným štěpným reaktorům produkuje fúze výrazně méně dlouhodobě radioaktivního odpadu a z principu nepředstavuje stejné riziko nekontrolované štěpné reakce. Přesto i fúzní zařízení vytvářejí určitý radioaktivní materiál, zejména aktivací konstrukčních materiálů.
Na komerčním využití této technologie dnes pracují desítky výzkumných center i soukromých společností po celém světě. Nejznámějším projektem je mezinárodní experimentální reaktor ITER. Pokud se podaří fúzi převést do komerčního provozu, může právě deuterium z těžké vody sehrát zásadní roli při proměně světové energetiky i průmyslové výroby.
TĚŽKÁ VODA V ČÍSLECH
≈ 0,015 % vodíku v přírodě tvoří deuterium
≈ o 10,6 % vyšší hustota než H₂O
Tuhnutí: 3,82 °C
Var: 101,42 °C
Atom vodíku obsahuje jeden proton.
Kdo dnes skutečně tvoří hodnotu v českém průmyslu?
Které firmy mají výkon, rozsah a potenciál ovlivňovat nejen domácí ekonomiku, ale i evropský trh? 2024
Automobilový průmysl
Škoda Auto a.s.
Obrat 2024: 636,7 mld. Kč
Obor: Výroba motorových vozidel
Proč patří mezi průmyslové lídry:
Škoda Auto zůstává s výrazným odstupem největší průmyslovou společností v České republice. Její význam však zdaleka nespočívá pouze ve výši obratu. Automobilka představuje centrum rozsáhlého dodavatelského ekosystému, na který jsou navázány stovky výrobních podniků, technologických firem i vývojových pracovišť v celé zemi. Každá investice do nových modelů nebo výrobních kapacit vytváří příležitosti pro desítky českých dodavatelů.
Co dnes určuje její směr:
Digitalizace výroby Export
Elektromobilita Vývoj a inovace
Stejně jako celý automobilový průmysl prochází Škoda Auto zásadní proměnou. Vedle výroby nových modelů investuje do elektrifikace, digitalizace výrobních procesů i rozvoje softwarových kompetencí. Moderní automobil už není pouze strojírenským výrobkem, ale propojuje mechaniku, elektroniku, datové technologie a stále sofistikovanější řídicí sys-témy. Právě schopnost zvládnout tuto transformaci bude rozhodovat o postavení automobilky v následujících letech.
Chemický průmysl
Potravinářství
Zemědělství Energetika
Cirkulární ekonomika
Udržitelnost
AGROFERT, a.s.
Obrat 2024: 211,7 mld. Kč
Obor: Holdingová společnost působící v chemii, zemědělství a potravinářství
Proč patří mezi průmyslové lídry:
AGROFERT je v žebříčku zastoupen holdingovou společností, která řídí rozsáhlou skupinu podniků působících v několika průmyslových odvětvích. Síla skupiny spočívá v propojení chemické výroby, zemědělství, potravinářství i navazujících služeb.
Díky této diverzifikaci není závislá pouze na vývoji jednoho trhu.
Co dnes určuje její směr:
Největší výzvou je postupná modernizace energeticky náročných provozů a přizpůsobení evropským požadavkům na snižování emisí. Vedle investic do výrobních technologií se stále větší pozornost soustředí na energetickou efektivitu, cirkulární ekonomiku a udržitelnější výrobní procesy.
Právě rozsah celé skupiny umožňuje plánovat investice napříč různými obory a hledat synergie mezi jednotlivými společnostmi.
Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o.
Obrat 2024: 187,8 mld. Kč Obor: Výroba motorových vozidel
Proč patří mezi průmyslové lídry: Nošovický závod společnosti Hyundai patří mezi nejvýznamnější průmyslové investice v novodobé historii České republiky. Výrazně přispěl k proměně Moravskoslezského kraje a vytvořil rozsáhlou síť dodavatelských firem, které dnes tvoří důležitou součást českého automobilového průmyslu.
Co dnes určuje její směr:
Automotive Elektromobilita
Smart Factory Automatizace
Energetická účinnost Export
Automobilka pokračuje v rozšiřování výroby elektrifikovaných vozidel a současně investuje do další automatizace výrobních procesů. Vedle produktivity výroby se stále větší důraz klade na energetickou účinnost, digitalizaci a zvyšování flexibility výrobních linek. Proměna automobilového průmyslu tak není pouze otázkou nových modelů, ale také způsobu, jakým se moderní vozidla vyrábějí.
ORLEN Unipetrol RPA s.r.o.
Obrat 2024: 149,5 mld. Kč
Obor: Petrochemie a výroba plastů
Proč patří mezi průmyslové lídry:
Litvínovský petrochemický komplex patří mezi nejdůležitější průmyslové provozy v České republice.
Produkce společnosti ORLEN Unipetrol RPA tvoří základní materiálovou základnu pro řadu dalších odvětví. Polyethylen, polypropylen a další chemické produkty nacházejí uplatnění v automobilovém průmyslu, stavebnictví, zdravotnictví, obalovém průmyslu i výrobě spotřebního zboží. Přestože běžný spotřebitel její produkty často přímo nevidí, bez nich by se zastavila výroba stovek dalších podniků. Společnost zároveň představuje významnou součást evropského chemického průmyslu a dlouhodobě patří mezi největší průmyslové zaměstnavatele v Ústeckém kraji.
Co dnes určuje její směr:
Petrochemický průmysl prochází jednou z největších proměn za poslední desetiletí. Vedle tradiční výroby stále více investuje do snižování emisí, efektivnějšího využívání surovin a rozvoje cirkulární ekonomiky. Rostoucí význam získává chemická recyklace plastů, výroba nízkoemisních produktů nebo využití vodíku v průmyslových procesech. Pro ORLEN Unipetrol RPA tak není hlavní výzvou pouze výroba samotná, ale především schopnost postupně transformovat celý výrobní komplex tak, aby obstál v podmínkách evropské dekarbonizace.
Obor: Výroba elektroniky a serverových technologií
Proč patří mezi průmyslové lídry:
Foxconn patří mezi největší technologické výrobce působící v České republice. Závody v Pardubicích a Kutné Hoře představují významné evropské výrobní centrum společnosti a dlouhodobě patří mezi největší exportéry české ekonomiky. Přestože je Foxconn často spojován především se spotřební elektronikou, významná část výroby je zaměřena na servery, datová centra, síťovou infrastrukturu a další zařízení určená pro podnikové zákazníky. Právě tato část produkce nabývá v posledních letech na významu.
Co dnes určuje její směr: Rychlý rozvoj cloudových služeb, datových center a umělé inteligence výrazně mění poptávku po výkonném výpočetním hardwaru. Výrobci serverových technologií proto investují do modernějších výrobních procesů, automatizace i testovacích kapacit. Významnou roli hraje také energetická účinnost zařízení a nové způsoby chlazení výpočetních systémů, které reagují na stále vyšší výkon současných serverů.
Continental Barum s.r.o.
Pneumatiky
Obrat 2024: 74,9 mld. Kč
Obor: Výroba pneumatik
Proč patří mezi průmyslové lídry:
Otrokovický závod Continental Barum patří mezi největší výrobce pneumatik v Evropě a navazuje na dlouhou tradici gumárenského průmyslu ve Zlínském kraji. Produkce společnosti směřuje nejen do osobních automobilů, ale také do nákladní dopravy, zemědělské techniky a dalších průmyslových aplikací. Dlouhodobé investice do výrobních technologií, automatizace a vývoje umožňují společnosti udržovat vysokou konkurenceschopnost na evropských trzích.
Co dnes určuje její směr:
Elektromobilita
Proměna automobilového průmyslu přináší nové požadavky také výrobcům pneumatik. Elektromobily mají odlišné jízdní vlastnosti, vyšší hmotnost i okamžitý nástup točivého momentu. To klade vyšší nároky na životnost, valivý odpor i hlučnost pneumatik. Vedle vývoje nových směsí investuje společnost také do využívání alternativních materiálů, recyklace a snižování ekologické stopy výroby.
MORAVIA STEEL a.s.
Obrat 2024: 74,5 mld. Kč
Obor: Obchodní a holdingová společnost v oblasti hutnictví
Proč patří mezi průmyslové lídry:
Společnost MORAVIA STEEL představuje řídicí a obchodní centrum jedné z nejvýznamnějších hutních skupin v České republice. Prostřednictvím svých společností, mezi které patří například Třinecké železárny, zajišťuje výrobu a dodávky ocelových výrobků pro strojírenství, stavebnictví, energetiku i železniční infrastrukturu. Ocel z Třinecka nachází uplatnění nejen na domácím trhu, ale i v řadě evropských zemí. Významnou součást produkce tvoří kolejnice, dráty, tyčová ocel nebo speciální materiály pro náročné průmyslové aplikace.
Co dnes určuje její směr:
Ocel
Hutnictví Kolejnice
Energetika Recyklace
Evropské hutnictví stojí před zásadní technologickou změnou. Rostoucí tlak na snižování emisí CO₂ vede celý obor k hledání nových výrobních postupů, vyššímu využívání elektrických obloukových pecí nebo alternativních zdrojů energie. Vedle modernizace výroby se stále větší důraz klade také na recyklaci oceli, efektivnější využití surovin a snižování energetické náročnosti provozů.
Obrat 2024: 73,7 mld. Kč
Obor: Výroba motorových vozidel
Automotive
Hybridní pohony
Elektromobilita
Digitalizace
Automatizace
Dodavatelské řetězce
Proč patří mezi průmyslové lídry: Kolínský závod společnosti Toyota představuje jeden z nejefektivnějších automobilových provozů ve střední Evropě. Od svého založení prošel výraznou proměnou – z původního společného podniku se stal plně integrovanou součástí globální skupiny Toyota Motor Corporation. Dnes patří mezi tři největší výrobce osobních automobilů v České republice a významně přispívá k exportní výkonnosti české ekonomiky. Toyota dlouhodobě staví na filozofii neustálého zlepšování (Kaizen) a štíhlé výroby (Toyota Production System), která ovlivnila výrobní podniky po celém světě. Díky důrazu na standardizaci procesů, kvalitu a eliminaci plýtvání patří kolínský závod mezi nejlépe hodnocené výrobní provozy skupiny.
Co dnes určuje její směr:
Automobilový průmysl prochází největší technologickou změnou za několik desetiletí a Toyota se vydala vlastní cestou. Vedle rozvoje elektromobility pokračuje také ve vývoji hybridních technologií a dalších alternativních pohonů. Současně investuje do automatizace výroby, digitalizace procesů a větší flexibility výrobních linek. Neméně důležitou oblastí je budování odolnějších dodavatelských řetězců. Události posledních let ukázaly, že schopnost rychle reagovat na výpadky dodávek nebo změny poptávky je stejně důležitá jako samotná výrobní kapacita.
Obranný průmysl Vývoj techniky
Modernizace armád Export
Výroba vozidel
EXCALIBUR ARMY spol. s r.o.
Obrat 2024: 65,8 mld. Kč
Obor: Výroba obranné techniky
Proč patří mezi průmyslové lídry:
Excalibur Army patří mezi společnosti, jejichž růst nejlépe ilustruje proměnu evropského průmyslu v posledních letech. Firma se během krátké doby zařadila mezi deset největších průmyslových podniků v České republice a stala se jedním z nejvýznamnějších představitelů domácího obranného průmyslu. Společnost se specializuje na vývoj, výrobu a modernizaci vojenské techniky, především kolových a pásových vozidel, dělostřeleckých systémů a speciálních armádních řešení. Významnou čast produkce tvoří také servisní a modernizační programy pro zahraniční zákazníky.
Co dnes určuje její směr:
Evropský obranný průmysl prochází obdobím výrazných investic do modernizace výrobních kapacit i vývoje nových technologií. Vedle mechanických systémů nabývají stále větší význam elektronika, senzory, komunikační technologie nebo digitální systémy řízení. Tomu odpovídají také investice společnosti do nových výrobních technologií, rozšiřování kapacit a získávání kvalifikovaných technických pracovníků. Roste význam výzkumu a vývoje i spolupráce s dalšími průmyslovými partnery.
Automobilové moduly
Přesná logistika
Kontrola kvality Automatizace Dodavatel 1. úrovně
Elektromobilita
Mobis Automotive Czech s.r.o.
Obrat 2024: 59,2 mld. Kč
Obor: Výroba automobilových modulů a systémů
Proč patří mezi průmyslové lídry:
Mobis Automotive Czech patří mezi nejvýznamnější dodavatele automobilového průmyslu v České republice. Mošnovský závod je úzce propojen s výrobou automobilky Hyundai v Nošovicích a představuje typický příklad moderního dodavatelského centra první úrovně (Tier 1). Společnost nevyrábí jednotlivé součástky, ale kompletní moduly připravené přímo pro montáž na výrobní lince. Dodává například palubní desky, podvozkové celky nebo další komplexní sestavy, jejichž výroba vyžaduje vysokou míru automatizace a přesné logistické řízení.
Co dnes určuje její směr: Rostoucí podíl elektrifikovaných vozidel mění také požadavky na dodavatelský řetězec. Výrobci automobilových modulů investují do nových výrobních technologií, automatizace i systémů digitální kontroly kvality. Dodávky probíhají v režimu Just-in-Sequence, kdy jednotlivé moduly přijíždějí na montážní linku přesně v pořadí, v jakém budou instalovány do konkrétních vozidel. To klade mimořádné nároky na koordinaci výroby, plánování i informační systémy.
Název společnosti
Obrat za období 2024 (v CZK )
Popis NACE oboru
AUMOVIO Czech Republic s.r.o.
36 822 904 000
Výroba elektrických rozvodných a kontrolních zařízení
SUNGWOO HITECH s.r.o.
27 464 968 000
Lisované díly
Zentiva, k.s.
23 689 628 000
Léčiva
Lear Corporation
Czech Republic s.r.o.
20 081 603 000
Automobilové interiéry
ABB s.r.o.
18 963 395 000
Automatizace
LEGO Production s.r.o. 17 713 567 000
Stavebnice LEGO
Nestlé Česko s.r.o.
17 083 242 000
Potravinářství
Panasonic Automotive Systems Czech, s.r.o. 15 671 166 000
Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost
7 589 396 000
Chemický průmysl
MADETA a. s.
7 551 099 000
Mléčné výrobky
WITTE Nejdek, spol. s r.o.
7 163 634 000
Zamykací systémy
Kostelecké uzeniny a.s.
6 890 013 000
Masné výrobky
PREOL, a.s
7 642 947 000
Biopaliva a oleje
Sellier & Bellot a.s.
7 568 089 000
Střelivo
La Lorraine, a.s.
7 356 631 000
Pekárenské výrobky
Yanfeng International Automotive
Technology Czechia s.r.o.
7 014 048 000
Automobilové interiéry
Alleima CZ spol. s r.o.
6 858 232 000
Nerezové trubky
ERP je základ ekosystému vaší firmy. ERP QAD Adaptive pro průmyslová odvětví s agentní AI dodá vašemu podnikání nový rozměr.
www.minerva-is.eu marketing@minerva-is.cz
Váš úspěch začíná u správného systému.
Kontaktujte nás pro více informací a začněte transformovat svou výrobu.
TOP 100 ČESKÝCH PRŮMYSLOVÝCH FIREM
ŠEST SIGNÁLŮ, KTERÉ UKAZUJÍ, KAM SMĚŘUJE ČESKÁ EKONOMIKA
Žebříčky největších firem mají jednu zvláštní vlastnost. Na první pohled působí jako prostý součet čísel. Pořadí, obrat, název společnosti. Každý rok se několik firem posune nahoru, jiné o několik příček klesnou a vznikne nový přehled největších hráčů českého průmyslu.
Ve skutečnosti jsou však podobné žebříčky mnohem víc než jen ekonomickou statistikou. Představují snímek české ekonomiky v konkrétním okamžiku. Zachycují, které obory rostou, kam směřují investice, jaké technologie získávají na významu a které podniky dokázaly využít změny na světových trzích ve svůj prospěch.
Letošní TOP 100 českých průmyslových firem ukazuje průmysl, který se nachází v období pozvolné, ale zásadní proměny. Výrobní haly sice stále stojí na stejných místech a automobilky zůstávají největšími tahouny české ekonomiky, uvnitř těchto podniků se však odehrává technologická změna, která bude určovat jejich konkurenceschopnost v příštích desetiletích.
Vedle tradičních výrobců automobilů, oceli nebo chemických produktů se stále výrazněji prosazují společnosti zaměřené na elektroniku, automatizaci, laboratorní techniku, energetické technologie nebo obranné systémy. Přibývá firem, jejichž největší hodnotou už není pouze objem výroby, ale především znalosti, vývoj a schopnost vyrábět technologicky náročné produkty.
Právě tato pestrost je jedním z nejzajímavějších poznatků letošního žebříčku. Český průmysl totiž už dávno není jen synonymem automobilové výroby. Vedle tradičních pilířů vznikají nové segmenty, které mohou během několika let významně změnit podobu celé ekonomiky.
To neznamená, že by automobilový průmysl ztrácel svůj význam. Naopak. Zůstává největším zaměstnavatelem, exportérem i zdrojem technologických inovací. Mění se však jeho role. Moderní automobilka už není pouze výrobcem vozidel. Stává se výrobcem softwaru, datových systémů, elektroniky a energetických řešení. A právě kolem těchto oblastí vznikají nové příležitosti pro stovky českých dodavatelů.
Stejnou proměnou procházejí i další průmyslové obory. Energetická transformace vytváří poptávku po nových technologiích, digitalizace mění způsob řízení továren a rostoucí důraz na bezpečnost posouvá do popředí obranný průmysl. Změny, které byly ještě před několika lety považovány za dlouhodobé trendy, se dnes stávají běžnou součástí podnikatelských strategií.
Žebříček TOP 100 tak není jen přehledem největších firem podle obratu. Je především obrazem českého průmyslu ve chvíli, kdy se rozhoduje o jeho budoucím směřování.
1. Český průmysl stojí na ramenech průmyslových gigantů
Prvním výrazným signálem letošního žebříčku je mimořádná koncentrace ekonomického výkonu. Celkový finanční objem, který stovka největších průmyslových podniků generuje, je ohromující, přičemž samotná první desítka z něj vytváří nadpoloviční většinu. Jinými slovy, deset největších firem má větší ekonomickou váhu než zbývajících devadesát podniků dohromady.
Takto vysoká koncentrace není náhodná. Český průmysl se během posledních tří desetiletí vyvíjel jako síť vzájemně propojených výrobních řetězců. Koly velkých investorů vznikaly stovky dodavatelských firem, logistických center, vývojových pracovišť i specializovaných výrobních závodů. Každá nová investice velké společnosti postupně přitahovala další podniky, které rozšiřovaly celý průmyslový ekosystém.
Typickým příkladem je automobilový průmysl. Koly automobilek nevznikají pouze výrobci komponentů, ale také firmy zaměřené na automatizaci, obrábění, průmyslové roboty, logistiku, energetiku, měřicí techniku nebo vývoj softwaru. Podobný model lze sledovat i v elektrotechnice, chemickém průmyslu nebo výrobě zdravotnických technologií. Velké průmyslové podniky tak dnes nejsou izolovanými továrnami. Fungují jako centra rozsáhlých průmyslových sítí, na jejichž fungování jsou navázány tisíce dalších pracovních míst.
Na první pohled to může působit jako riziko. Pokud některý z dominantních podniků zpomalí výrobu, pocítí to celý dodavatelský řetězec. Stejně tak však platí opačný efekt. Investice do nových technologií nebo rozšiřování výroby vytvářejí příležitosti pro desítky dalších českých společností. To je jeden z důvodů, proč mají výsledky několika největších podniků tak výrazný dopad na celou ekonomiku. Nejde jen o jejich vlastní obrat. Jde o schopnost vytvářet poptávku, přenášet inovace a formovat průmyslové prostředí kolem sebe.
Při pohledu na první desítku letošního žebříčku navíc zaujme ještě jedna skutečnost. Vedle automobilek zde nacházíme chemický průmysl, elektrotechniku, hutnictví i obrannou výrobu. Už samotné složení největších firem naznačuje, že český průmysl není závislý pouze na jednom odvětví. Je postaven na kombinaci několika silných průmyslových pilířů, které se navzájem doplňují. Tato diverzita bude v příštích letech stále důležitější. Schopnost opřít se o více průmyslových segmentů může být jednou z největších konkurenčních výhod České republiky.
2. Automotive už není jen výrobcem aut. Stává se technologickým ekosystémem
Letošní žebříček dominantní postavení automotive znovu potvrzuje. Škoda Auto a.s. zůstává s výrazným náskokem největším průmyslovým podnikem v České republice s obratem přesahujícím 725 miliard korun. Mezi první desítkou najdeme také Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o., Toyota Motor Manufacturing Czech Republic, s.r.o. a několik největších dodavatelů. Celým žebříčkem se pak táhne dlouhá řada společností vyrábějících komponenty, převodovky, ložiska, světelnou techniku, sedadla, kabelové svazky, elektroniku nebo pneumatiky.
Na první pohled by se mohlo zdát, že český průmysl se za posledních deset let příliš nezměnil. Ve skutečnosti ale prochází jednou z největších technologických proměn ve své historii. Ještě na začátku tohoto století byla hlavním měřítkem úspěchu výrobní kapacita, produktivita práce a kvalita mechanické výroby. Dnes jsou rozhodujícími faktory software, elektronika, automatizace a schopnost pracovat s daty.
Automobil se totiž během několika let změnil z převážně mechanického výrobku na mimořádně složitý technologický celek. Moderní vůz obsahuje desítky řídicích jednotek, stovky senzorů, radarové systémy, kamery, komunikační moduly i stále větší množství softwaru. Elektromobilita navíc přinesla nové požadavky na výkonovou elektroniku, bateriové systémy, řízení spotřeby energie nebo nabíjecí infrastrukturu.
Z pohledu výroby se proto mění i samotná struktura dodavatelského řetězce. Vedle tradičních strojírenských podniků získávají stále větší význam společnosti specializované na elektrotechniku, průmyslovou automatizaci, měřicí techniku nebo přesnou elektroniku. Právě proto se v žebříčku vedle automobilek objevují firmy jako Thermo Fisher Scientific Brno s.r.o., ABB s.r.o. či Siemens, s.r.o.. Ty sice přímo nevyrábějí automobily, ale dodávají technologie, bez nichž by dnešní výroba moderních vozidel nebyla možná. Automotive už není uzavřeným průmyslovým odvětvím. Stává se průsečíkem strojírenství, elektrotechniky, energetiky, digitalizace a umělé inteligence. Pokud se tuzemským podnikům podaří propojit inženýrskou tradici s novými digitálními kompetencemi, mohou se stát klíčovou součástí evropské transformace.
3. Český průmysl získal nový pilíř. Obranná výroba se vrací do centra pozornosti
Ještě před několika lety by jen málokdo očekával, že se výrobce obrněných vozidel dostane mezi deset největších průmyslových podniků v České republice. Letošní žebříček však ukazuje zcela jiný obraz. Společnost EXCALIBUR ARMY spol. s r.o. obsadila deváté místo s obratem téměř 66 miliard korun. Vedle ní se mezi stovkou největších firem objevují také STV GROUP a.s. a Sellier & Bellot a.s.. Z hlediska dynamiky růstu je obranný průmysl jedním z nejvýraznějších fenoménů posledních let.
Nejde přitom pouze o dočasný výkyv. Evropa po desetiletích relativního klidu znovu buduje vlastní průmyslové kapacity v oblasti obrany. Jednotlivé státy navyšují rozpočty, investují do modernizace armád a stále více zdůrazňují potřebu vyrábět strategické technologie přímo na evropském území.
Pro Českou republiku to představuje příležitost navázat na dlouhou tradici strojírenské výroby. Obranný průmysl navíc vytváří poptávku po celé řadě dalších technologií. Vedle samotných výrobců vojenské techniky z něj těží podniky zaměřené na elektroniku, optiku, speciální materiály, obrábění, logistiku nebo vývoj softwaru. Podobně jako automotive tak ani obranný průmysl netvoří jediná továrna. Je to rozsáhlý dodavatelský ekosystém propojující desítky českých firem, který významně posiluje technologickou úroveň i exportní potenciál země.
4. Český průmysl už není jen montážní základnou. Hodnotu dnes vytváří technologie
Ještě před patnácti nebo dvaceti lety se Česká republika často označovala za montovnu Evropy. Zahraniční investoři přinášeli výrobu, české podniky nabízely kvalifikovanou pracovní sílu a konkurenceschopné náklady. Tento model pomohl vybudovat moderní průmyslovou ekonomiku, která dnes patří mezi nejvýkonnější v Evropě. Jenže svět se mezitím změnil. Výhodou už není pouze schopnost vyrábět rychle a efektivně. Rostoucí automatizace snižuje význam levnější pracovní síly, digitalizace mění způsob řízení výroby a stále větší část hodnoty vzniká ještě před tím, než se vůbec začne vyrábět – ve vývojových centrech, konstrukčních kancelářích, laboratořích nebo při tvorbě softwaru.
Letošní žebříček TOP 100 tuto proměnu dobře ilustruje. Vedle tradičních výrobců automobilů, chemických produktů nebo hutních materiálů nacházíme společnosti, jejichž hlavním produktem jsou technologie. Thermo Fisher Scientific Brno s.r.o. vyrábí špičkové elektronové mikroskopy používané při výzkumu materiálů, polovodičů nebo biologických vzorků. ABB s.r.o. dodává automatizační systémy, robotiku a řešení pro energetiku. Siemens, s.r.o., Innomotics, s.r.o., TE Connectivity Czech s.r.o. nebo NKT s.r.o. se podílejí na elektrifikaci průmyslu, modernizaci infrastruktury nebo výrobě komponentů pro energetické sítě.
Společným jmenovatelem těchto firem není velikost výrobní haly ani počet vyrobených kusů. Jejich konkurenční výhoda stojí na znalostech, výzkumu a schopnosti řešit technologicky složité úkoly. České podniky už nejsou pouze článkem výrobního řetězce. Stále častěji se podílejí na
vývoji produktů, konstrukci zařízení nebo návrhu výrobních procesů. To zvyšuje odolnost průmyslu vůči cenové konkurenci, protože firmy, které prodávají know-how a vlastní technologie, nejsou závislé pouze na ceně práce.
5. Český průmysl je pestřejší, než se na první pohled zdá
Veřejná debata často vytváří dojem, že českou ekonomiku tvoří především automobilový průmysl. Stačí se však podívat na druhou polovinu žebříčku TOP 100 a objeví se mnohem rozmanitější obraz. Vedle výrobců automobilových komponent zde působí potravinářské společnosti, výrobci kolejových vozidel, farmaceutické podniky, producenti stavebních materiálů, kabelů, skla, technických textilií, zdravotnických technologií nebo průmyslové elektroniky.
Potravinářský průmysl například nepatří mezi mediálně nejdiskutovanější obory, přesto v žebříčku najdeme společnosti jako Nestlé Česko s.r.o., Bidfood Czech Republic s.r.o., Kofola Československo a.s., Coca-Cola HBC, MADETA a. s. nebo Tereos TTD, a.s.. Tyto firmy představují stabilní segment průmyslové výroby, který je méně citlivý na hospodářské cykly než některá jiná odvětví.
Podobně významné postavení si udržuje chemický průmysl a energetika. ORLEN Unipetrol RPA s.r.o., MND a.s., Synthos Kralupy a.s., DEZA, a.s. nebo Spolek pro chemickou a hutní výrobu tvoří základ materiálových řetězců, bez nichž by nebyla možná výroba v řadě dalších oborů. Jejich produkty představují nezbytné vstupy pro automobilový průmysl, stavebnictví, energetiku i spotřební výrobu.
Silné zastoupení mají také hutní podniky a výrobci materiálů. MORAVIA STEEL a.s., TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., VÍTKOVICE
STEEL, a.s., Constellium Extrusions Děčín s.r.o. nebo AGC Flat Glass Czech a.s. připomínají, že český průmysl stále stojí na pevných základech klasické výroby. Ani nejmodernější elektromobil nebo větrná elektrárna totiž nevzniknou bez kvalitní oceli, hliníkových profilů nebo technického skla. Tato široká oborová základna dává tuzemskému průmyslu vysokou míru stability.
6. Budoucnost nebude určovat velikost továren, ale jejich schopnost měnit se
Budoucnost průmyslových lídrů dnes neurčuje pouze dlouhá historie nebo vysoký objem výroby. Je to schopnost přizpůsobovat se změnám. Automobilky masivně investují do transformace pohonů a digitalizace. Energetické společnosti hledají nové, udržitelné obchodní modely. Výrobci elektroniky rozšiřují produkci o sofistikovanější technologie. Obranný průmysl reaguje na nové bezpečnostní požadavky Evropy a potravinářské firmy radikálně modernizují výrobu a logistiku. Každé odvětví se mění jiným tempem, ale všechny spojuje stejná potřeba – schopnost inovovat.
Inovace dnes představují hlavní měřítko konkurenceschopnosti. Nejde přitom pouze o vývoj nových produktů. Stejně důležité jsou investice do automatizace, digitalizace výroby, umělé inteligence, energetické účinnosti nebo vzdělávání zaměstnanců.
Letošní TOP 100 tak ukazuje český průmysl v okamžiku, kdy se tradiční výrobní ekonomika postupně propojuje s ekonomikou znalostí.
Nejde o náhlou revoluci. Je to evoluce, která probíhá téměř v každé výrobní hale, laboratoři nebo vývojovém centru. A právě tato proměna bude rozhodovat o tom, kdo se v příštím desetiletí udrží mezi průmyslovými lídry.
Žebříček není cílem. Je zrcadlem změn
TOP 100 českých průmyslových firem je tradičně vnímána jako přehled největších podniků podle obratu. Při bližším pohledu však nabízí mnohem víc. Ukazuje průmysl, který zůstává jedním z nejsilnějších pilířů české ekonomiky, ale zároveň se výrazně proměňuje. Automobilový sektor si udržuje dominantní postavení, vedle něj však sílí elektrotechnika, zdravotnické technologie, obranný průmysl, energetická řešení i firmy stavějící svůj úspěch na vývoji a vysoké přidané hodnotě. Budoucnost českého průmyslu nebude určovat pouze počet vyrobených automobilů nebo velikost výrobních hal. Stále více bude záležet na tom, jak rychle budou podniky schopny zavádět nové technologie, vyvíjet vlastní řešení a obstát v globální konkurenci, která se dnes vede především o znalosti, inovace a schopnost reagovat na změny. Letošní TOP 100 proto není jen žebříčkem největších firem. Je obrazem české ekonomiky ve chvíli, kdy se rozhoduje o tom, jak bude vypadat další kapitola jejího průmyslového příběhu.
Metodika a zdroj dat: Kompletní žebříček TOP 100 českých průmyslových firem pro rok 2026 byl sestaven na základě ekonomických výsledků společností za rok 2024 odbornou analytickou společností Intedat s.r.o. (www.intedat.com).
REPORTÁŽ
KAM KRÁČÍ
ČESKÉ A SLOVENSKÉ CNC OBRÁBĚNÍ?
SROVNÁNÍ LET
2025 & 2026: Od „ zoologických zahrad“ k automatizaci na míru a strategickému plánování
Průmyslová výroba v České republice a na Slovensku prochází zásadní transformací. Když společnost Yamazaki Mazak Central Europe s.r.o. ve spolupráci s výzkumnou agenturou B-inside spustila v roce 2025 první ročník projektu Mazak CNC Monitor, cílem bylo vystoupit ze stereotypu „rozhovorů u kávy“ a získat tvrdá, reprezentativní data přímo od lidí z provozu.
První ročník (309 respondentů) tehdy odhalil alarmující realitu: fragmentované dílny, nulové povědomí o nákladech na prostoje a hlubokou personální krizi.
Čerstvá data z druhého ročníku, realizovaného v lednu a únoru 2026 na vzorku 315 náhodně vybraných firem, však ukazují, že trh se začíná adaptovat. Podniky se učí čelit nejistotě investicemi do vnitřní efektivity, technologické komplexnosti a systémové automatizace.
EKONOMICKÁ NÁLADA SE ZLEPŠUJE, OPATRNOST ALE NEZMIZELA
Výsledky obou ročníků Mazak CNC Monitoru ukazují zajímavý posun v očekáváních průmyslových podniků. Zatímco na začátku roku 2025 převažovala spíše opatrnost, o rok později jsou firmy výrazně optimističtější.
V roce 2025 očekávala zlepšení ekonomické situace pouze třetina podniků. Polovina respondentů předpokládala stagnaci a každá pátá firma se připravovala na možné zhoršení podmínek na trhu. Největší důvěru tehdy vykazovaly strojírenské
podniky, zatímco automobilový průmysl vstupoval do roku spíše zdrženlivě.
Letošní průzkum již přináší podstatně příznivější obraz. Lepší hospodářské výsledky očekává 42 % firem, zatímco obavy z poklesu vyjadřuje pouze 16 % respondentů. Stejný podíl podniků předpokládá stabilní vývoj bez výraznějších změn.
Největší optimismus panuje mezi většími podniky, kde růst očekává 46 % respondentů. Pozitivnější nálada je patrná také v České republice. Na Slovensku zůstávají firmy opatrnější, přičemž zhoršení ekonomické situace očekává 26 % podniků oproti 13 % v Česku.
ANATOMIE STROJOVÉHO PARKU: PROBLÉM JMÉNEM „ZOOLOGICKÁ ZAHRADA“
Struktura a velikost výrobních kapacit zůstávají v regionu stabilní, přetrvávají však strukturální výzvy z minulosti. Typická česká a slovenská firma disponuje 8 až 10 CNC stroji. V kategorii menších podniků (obrat 30–499 mil. Kč) je průměrem 12 strojů, u větších podniků (obrat nad 500 mil. Kč) se průměr pohybuje kolem 22 až 23 strojů.
Základem každé dílny jsou soustruhy (91 % v roce 2026) a tříosé frézky (88 % v roce 2026). Podíl multifunkčních strojů (pětiosé obrábění) se meziročně nezměnil – využívá je 38 % menších a 60 % větších firem. Značková roztříštěnost zůstává jedním z výrazných rysů českého a slovenského obrábění. Pouze 14 % podniků využívá stroje od jediného výrobce. Většina firem naopak kombinuje více značek obráběcích technologií. Čtyři různé značky se objevují ve 24 % provozů, pět značek využívá 14 % podniků a dalších 11 % firem pracuje dokonce se šesti a více značkami. Tato technologická pestrost sice přináší určitou flexibilitu, zároveň však zvyšuje nároky na zaškolování obsluhy, servis i vzájemnou zastupitelnost pracovníků.
OD KATALOGOVÝCH STROJŮ
K TECHNOLOGIÍM NA MÍRU
Výsledky letošního průzkumu naznačují, že firmy stále více přemýšlejí o investicích strategicky a při výběru nových technologií se méně spokojí s univerzálním řešením. Mění se nejen způsob nákupu, ale také samotné požadavky na obráběcí stroje.
Dobře je to vidět na vývoji pořizovaných technologií. Zatímco před rokem 2021 tvořily více než polovinu nových nákupů klasické soustruhy, v posledních letech jejich podíl postupně klesá. Naopak roste zájem o technologicky vyspělejší řešení. Podíl multifunkčních pětiosých strojů se oproti období před rokem 2021 zvýšil z 9 % na 27 %. Firmy tak stále častěji hledají technologie, které dokážou spojit více operací do jednoho pracovního procesu, zkrátit výrobní časy a omezit mezioperační manipulaci.
Proměňuje se také přístup k samotné konfiguraci strojů. V minulosti dominovaly především standardizované skladové modely nebo stroje z druhé ruky. Ještě u starších nákupů tvořily stroje upravené podle konkrétních požadavků zákazníka pouze 22 % všech pořízených zařízení. Dnes je situace výrazně odlišná. V letech 2023 až 2024 představovaly stroje konfigurované na míru 28 % nákupů a v období let 2025 až 2026 jejich podíl vzrostl již na 38 %.
Požadavek na individuální přizpůsobení se navíc netýká pouze nejpokročilejších výrobních center. V posledních dvou letech byl na míru specifikován každý třetí nově pořízený soustruh, více než 40 % tříosých frézek a téměř polovina multifunkčních pětiosých center. Data tak potvrzují, že firmy stále méně hledají univerzální stroje a stále více technologie, které přesně odpovídají jejich výrobním procesům, požadavkům na automatizaci i dlouhodobým rozvojovým plánům.
KRÁTKÝ VÝHLED, DLOUHÁ ROZHODNUTÍ
Jedním z nejzajímavějších zjištění letošního průzkumu je délka plánovacího horizontu výroby. Přestože se české a slovenské firmy pohybují v prostředí vysoké nejistoty, jejich plánovací horizont se dlouhodobě výrazně nemění. V průměru mají podniky zakázkovou náplň zajištěnou přibližně na pět měsíců dopředu. Největší skupina firem, představující 39 % trhu, však ví, co bude vyrábět pouze na tři měsíce dopředu.
Právě zde vzniká zajímavý rozpor. Zatímco výrobní program bývá známý jen na několik měsíců, rozhodování o nových technologiích vyžaduje výrazně delší časový horizont. Průměrná doba přípravy investice do nového stroje činí osm měsíců. Pokud podnik pořizuje technologii jako součást dlouhodobého rozvoje nebo změny výrobního programu, prodlužuje se plánování v průměru až na jedenáct měsíců. Naopak v případech, kdy firma reaguje na novou zakázku nebo aktuální potřebu výroby, klesá doba přípravy přibližně na pět měsíců.
„Sami tomu říkáme zoologická zahrada. V praxi to znamená, že každý stroj má jiné ovládání, jiné rozhraní a jiné návyky obsluhy. Výsledkem je nižší flexibilita. Pokud jeden operátor onemocní, jeho zastupitel se často obtížně přeučuje na jinou značku, nebo to vůbec nejde.“
Tato roztříštěnost často pramenila z historických nákupů podle momentálních dotací či zakázek, dnes je však hlavní překážkou provozní pružnosti.
Petr Šimáček
Branch Manager at YAMAZAKI MAZAK CENTRAL EUROPE s.r.o.
Data zároveň ukazují, že čas věnovaný přípravě investice má přímý vliv na spokojenost s výsledným řešením. Mezi podniky, které připravovaly nákup kratší dobu než tři měsíce, označilo zvolenou technologii za ideální pouze 37 % respondentů. Naopak u firem, které měly na rozhodování více času, dosáhla maximální spokojenost 50 %. Současně se snížil podíl podniků, které zpětně přiznávají významné výhrady k pořízenému řešení.
Nejčastějším důvodem kompromisů při výběru nového stroje zůstává omezený investiční rozpočet. Ten jako hlavní překážku uvádí 57 % podniků, přičemž u nákupů realizovaných pod časovým tlakem podíl stoupá až na 66 %. Dalšími faktory jsou technická omezení provozu, dlouhé dodací lhůty požadované konfigurace nebo nedostatek času na důkladné porovnání dostupných řešení.
PŘI VÝBĚRU STROJE ROZHODUJE ZKUŠENOST I SERVIS
Výsledky průzkumu ukazují, že při pořizování nových obráběcích technologií nehrají hlavní roli pouze technické parametry nebo pořizovací cena. Firmy stále více zohledňují také dlouhodobou efektivitu provozu, náročnost zaškolení obsluhy a návaznost na stávající výrobní prostředí.
Nejdůležitějším kritériem se v roce 2026 stal známý řídicí systém. Za zcela zásadní jej označila polovina respondentů. U multifunkčních pětiosých strojů jeho význam ještě výrazně roste, rozhodující je pro 80 % firem. Podniky se tak snaží omezit komplikace spojené se zaškolováním zaměstnanců a zjednodušit zastupitelnost pracovníků napříč výrobou.
Přestože cena zůstává významným faktorem, její role není tak dominantní, jak by se mohlo zdát. Za rozhodující ji označilo 30 % respondentů. Vyšší důležitost má především u soustruhů a tříosých frézek, zatímco u technologicky pokročilejších pětiosých center ustupuje do pozadí. Firmy zde mnohem více zvažují produktivitu, provozní náklady a dlouhodobý přínos investice. Mezi další významná kritéria patří nízké provozní náklady a rychlá dostupnost stroje. Data zároveň potvrzují, že podniky při výběru technologie stále více sledují také kvalitu následné podpory.
To potvrzují i výsledky předchozího ročníku průzkumu. V roce 2025 označilo 84 % firem lokální servis a rychlou dostupnost náhradních dílů za zcela zásadní nebo velmi důležitý faktor při nákupu nového stroje. Pro 62 % respondentů byla stejně důležitá také lokální technologická podpora, zahrnující pomoc s programováním, školením obsluhy nebo řešením technologických problémů během celé životnosti zařízení.
AUTOMATIZACE V ČASE
AUTOMATIZACE SE STÁVÁ STANDARDNÍ
SOUČÁSTÍ VÝROBY
Jedním z nejvýraznějších trendů posledních let je rychlý nástup automatizace. Zatímco ještě před několika lety byla spojována především s nejmodernějšími provozy a technologicky náročnými aplikacemi, dnes se stává běžnou součástí nových investic.
Data ukazují, že podíl strojů bez jakýchkoli automatizačních prvků dlouhodobě klesá. U zařízení pořízených před rokem 2021 fungovalo bez automatizace 59 % strojů. V období let 2021 až 2024 tento podíl klesl na 25 % a u nejnovějších nákupů z let 2025 až 2026 už představuje pouze 15 %. Také roste zastoupení vysoce automatizovaných technologií. Zatímco u starších nákupů tvořily pouze 3 % strojového parku, u nejnovějších investic jejich podíl vzrostl na 23 %. Dalších 27 % nově pořizovaných strojů využívá střední úroveň automatizace.
Automatizace přitom neznamená pouze robotické zakládání obrobků. Nové stroje jsou stále častěji vybaveny vzdáleným přístupem pro diagnostiku a servis, automatickou korekcí opotřebení nástrojů nebo digitálním dvojčetem umožňujícím simulaci celého výrobního procesu ještě před zahájením obrábění. Zajímavé je, že cena již není hlavní překážkou rozšiřování automatizace. Firmy, které automatizované systémy nevyužívají, nejčastěji
uvádějí, že je nepovažují za vhodné pro svůj typ výroby. To platí především pro provozy zaměřené na kusovou a zakázkovou výrobu.
KDYŽ NESTAČÍ ZÁSOBNÍK NÁSTROJŮ
S rostoucím využíváním multifunkčních a pětiosých obráběcích center se do popředí dostává téma, které bývalo ještě před několika lety spíše okrajové – kapacita zásobníků nástrojů.
U soustruhů a tříosých frézek většina podniků považuje současnou kapacitu za dostatečnou. Jiná situace však nastává u multifunkčních center, která musí během jednoho výrobního cyklu zvládnout podstatně širší spektrum operací. Téměř čtvrtina nově pořizovaných multifunkčních strojů je dnes vybavena zásobníkem s kapacitou přesahující sto nástrojových pozic. U části zařízení kapacita překračuje dokonce hranici tří set nástrojů.
Výzkum zároveň ukázal, že právě podcenění této oblasti bývá častým zdrojem pozdější nespokojenosti. Téměř pětina firem, které pořídily multifunkční stroj se zásobníkem do 60 pozic, následně přiznala, že se kapacita ukázala jako nedostatečná a začala omezovat efektivitu výroby. Ukazuje se tak, že při pořizování pokročilých obráběcích center nestačí sledovat pouze výkon stroje nebo počet os. Stále větší význam mají i zdánlivé detaily, které mohou v každodenním provozu výrazně ovlivnit produktivitu.
KDYŽ SE NEMĚŘÍ, TĚŽKO SE ZLEPŠUJE
Jedním z nejzajímavějších zjištění loňského průzkumu byla úroveň sledování produktivity a využití strojů. Přestože se o digitalizaci výroby hovoří stále častěji, značná část podniků stále nemá přesný přehled o tom, jak efektivně jejich technologie skutečně pracují.
Celkem 41 % firem uvedlo, že vytíženost strojů vůbec neměří. V provozech, kde se sledování provádí, často převažují jednoduché metody založené na ručním zapisování údajů nebo odhadech pracovníků. Pokročilé metody měření efektivity, například ukazatel OEE, využívá pouze 5% podniků.
Nedostatek dat se následně promítá i do řízení výroby. Firmy často nedokážou přesně určit, kde vznikají prostoje, jaké jsou skutečné příčiny výpadků nebo jak efektivně jsou jednotlivé stroje využívány.
KOLIK STOJÍ HODINA TICHA
Právě oblast prostojů patří k největším skrytým nákladům výrobních podniků. Šest z deseti firem uvedlo, že během jednoho roku zažilo odstávku stroje způsobenou poruchou nebo kolizí. V průměru tak podnik přijde přibližně o 100 hodin výrobního času ročně, což odpovídá více než dvanácti pracovním směnám.
Významnou roli přitom stále hraje lidský faktor. Přibližně 38 % havárií a kolizí souvisí s chybou obsluhy. Překvapivým zjištěním je také skutečnost, že více než polovina firem nedokáže přesně určit finanční dopad odstávky. Pouze 47 % podniků má spočítáno, kolik je hodina neplánovaného výpadku skutečně stojí. Podle výsledků průzkumu dosahují přímé náklady na jednu hodinu odstávky v průměru 1 570 Kč. Skutečné ztráty však bývají výrazně vyšší, protože zahrnují také zpoždění výroby, přesčasy, změny plánů nebo případné sankce za opožděné dodávky.
LIDÉ ZŮSTÁVAJÍ NEJVĚTŠÍ VÝZVOU
Přestože firmy investují do moderních technologií a automatizace, největší problém českého a slovenského obrábění zůstává stejný, a to nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
Více než sedm z deseti podniků přiznává, že má problémy se získáváním obsluhy obráběcích strojů. Situace je obzvlášť složitá v oborech s vyšší technickou náročností a v zakázkové výrobě, kde je potřeba širší spektrum znalostí a zkušeností. S tím souvisí také náročnost zaškolování nových pracovníků. Pro téměř dvě třetiny respondentů představuje zaučení operátora zdlouhavý a komplikovaný proces. U technologicky náročnější výroby tento podíl dále roste.
Problém navíc zhoršuje již zmíněná roztříštěnost strojního parku. Pokud každý stroj používá jiný řídicí systém a odlišnou logiku ovládání, stává se zastupitelnost pracovníků výrazně složitější. Nemoc nebo odchod zkušeného operátora pak může znamenat omezení výroby na konkrétním pracovišti.
SERVIS AŽ VE CHVÍLI, KDY SE STROJ ZASTAVÍ
Přestože většina podniků označuje servis za jeden z nejdůležitějších faktorů při výběru nové technologie, každodenní praxe tomu často neodpovídá. Pouze 28 % firem mělo v roce 2025 uzavřenou servisní smlouvu s dodavatelem technologií. Většina podniků řeší servis až ve
chvíli, kdy nastane problém. Tento přístup se následně promítá do délky odstávek. Každá třetí firma se v průběhu roku setkala se situací, kdy potřebný náhradní díl nebyl skladem. V řadě případů se čekací doba pohybovala v řádu týdnů až měsíců.
Ukazuje se tak, že kvalitní servisní zázemí a dostupnost náhradních dílů nejsou pouze doplňkovou službou, ale stále důležitější součástí celkové produktivity výroby.
INVESTICE BEZ
ZÁVISLOSTI NA DOTACÍCH
Zajímavý pohled nabízí také způsob financování investic. Většina podniků stále spoléhá především na vlastní zdroje. V roce 2025 financovalo nové technologie z vlastního rozpočtu 61 % firem, zatímco bankovní úvěr využilo 37 % podniků.
Dotace hrají významnou roli pouze u části trhu. Aktivně je sleduje a využívá přibližně 28 % firem. Naopak čtvrtina podniků dotační programy nevyužívá vůbec.
Výsledky tak naznačují, že investiční rozhodování se stále více opírá o dlouhodobou ekonomickou návratnost projektů a méně o dostupnost veřejné podpory. Firmy se soustředí především na technologie, které jim pomohou zvýšit produktivitu, zjednodušit organizaci výroby a lépe využít omezené personální kapacity.
Chcete vidět všechna data?
Ve studii najdete:
✓ data z 315 výrobních podniků v ČR a SR
✓ grafy a analytické komentáře
✓ hlavní trendy CNC obrábění
MAZAK CNC MONITOR 2026
Čelní panely a fóliové klávesnice: když design slouží funkci
Rychlost a jednoduchost obsluhy elektronických řídicích systémů, dálkových ovladačů či moderních robotů zajišťují čelní panely umístěné v pohledové čelní části. Jsou první věcí, kterou uživatel vidí a zároveň prvkem, který zásadně ovlivňuje ovládání zařízení. Zajišťují přehlednost, rychlou orientaci i profesionální vzhled. Díky promyšlené konstrukci umožňují snadnou integraci ovládacích prvků, zdířek, displejů i signalizačních LED diod. Nejčastěji se vyrábějí z polykarbonátu, který vyniká nejen vysokou odolností a elektrickou nevodivostí, ale i transparentností, žádoucí pro moderní zařízení s displejem.
Pokud je potřeba zařízení aktivně ovládat, jako v případě chytré nabíječky elektromobilů Eco Volter od firmy R-EVC, přichází ke slovu fóliové klávesnice. Ty spojují spolehlivost s flexibilitou designu. Nabízejí taktilní odezvu, podsvícení i vysokou odolnost vůči chemikáliím a mechanickému opotřebení. Díky vícevrstvé konstrukci a potisku z rubové strany zůstává design dlouhodobě chráněný. Výsledkem je řešení, které vydrží i náročné provozní podmínky a zároveň si zachovává atraktivní vzhled. Ve většině případů se čelní panely a fóliové klávesnice aplikují prostřednictvím vysoce adhezivního lepidla.
TRENDY PRŮMYSLOVÉM ZNAČENÍ
Digitalizace, intuitivní ovládání a okamžitá vizuální orientace. To jsou klíčové požadavky dnešního průmyslu. Průmyslové značení už dávno není jen funkční doplněk – stává se důležitou součástí uživatelského komfortu, designu i celkové kvality zařízení. Jaké technologie dnes udávají směr?
Chytré značení: komunikace pokračující i po výrobě
Moderní průmyslové značení dnes dokáže mnohem víc než jen informovat. Pro rychlé předání neměnných informací se již běžně využívá potištění čelních panelů nebo laserového gravírování kovových štítků QR kódy, které umožňují rychlý přístup k technickým datům, návodům či servisním informacím. Ještě dál jdou NFC a RFID transpondéry, které otevírají prostor pro interaktivní komunikaci se zařízením – od identifikace až po přenos dat. Samozřejmostí je kompatibilita se standardy GS1, která zajišťuje efektivní sdílení dat napříč celým dodavatelským řetězcem. Výsledek? Vyšší efektivita, méně chyb a lepší uživatelská zkušenost
Kapacitní plochá tlačítka: dotyk budoucnosti
Dotykové ovládání známe z každodenního života – a dnes proniká i do průmyslu. Kapacitní tlačítka představují elegantní a extrémně odolné
řešení bez mechanického opotřebení. Reagují na změnu elektrické kapacity, a proto nabízejí nejen dlouhou životnost, ale i plynulý a komfortní chod. V průmyslovém prostředí se navíc využívají odolné materiály, jako je PMMA (plexisklo), které nahrazuje sklo a eliminuje riziko poškození. Příkladem je duální RFID čtečka NARO od společnosti ANeT, kde kapacitní ovládání zajišťuje jednoduché a spolehlivé zadávání PINu.
Partner pro náročné: Rathgeber
Společnost Rathgeber patří již více než 30 let mezi přední dodavatele průmyslového značení. Řešením této značky důvěřuje více než 10 000 firem napříč Evropou – od menších výrobců až po globální hráče. Jako držitel ocenění Czech Business Superbrands 2026 potvrzuje svou kvalitu, inovativní přístup i silnou pozici na trhu.
www.rathgeber.cz
Vřeteno pětiosého CNC obráběcího centra při obrábění součásti leteckého motoru.
KDYŽ ROZHODUJÍ MINUTY, NE SEKUNDY
JAK MULTITASKING MĚNÍ EKONOMIKU VÝROBY
Ještě donedávna se výkonnost obráběcí techniky posuzovala především podle parametrů samotného stroje. Výrobci soutěžili v maximálních otáčkách vřetene, rychlosti posuvů nebo výkonu pohonů. Rozhodující už dnes není pouze to, jak rychle stroj obrábí, ale kolik času uplyne od založení polotovaru až po předání hotové součásti zákazníkovi.
Právě zde se často ukazuje, že největší rezervy neleží uvnitř obráběcího prostoru, ale mezi jednotlivými operacemi. Každý transport dílu, každé nové upnutí nebo čekání na uvolnění dalšího pracoviště prodlužuje průběžnou dobu výroby, aniž by výrobku přidávalo jakoukoliv hodnotu. Podniky proto stále častěji přecházejí od optimalizace jednotlivých operací k optimalizaci celého výrobního toku. Cílem už není vyrobit jednu operaci o newline sekundy rychleji, ale odstranit desítky minut nebo dokonce hodin, které vznikají mezi nimi.
Výrobní inženýr při programování a monitorování CNC obráběcího centra v prostředí Průmyslu 4.0.
Jedno upnutí jako nový standard přesnosti
Každé nové upnutí obrobku představuje potenciální zdroj nepřesností. Přestože dnešní obráběcí stroje dosahují mimořádné přesnosti, opakované ustavování součásti vždy vytváří prostor pro drobné geometrické odchylky. Samostatně mohou být zanedbatelné, jejich kombinace však může ovlivnit výslednou kvalitu složitých dílů.
Právě proto se stále více prosazuje filozofie jednoho upnutí. Multitaskingová centra umožňují dokončit většinu nebo všechny obráběcí operace bez přerušení technologického procesu. Součást zůstává po celou dobu výroby ve stejném souřadnicovém systému, což výrazně omezuje vznik kumulovaných nepřesností. Význam tohoto přístupu roste zejména u komponent s vysokými nároky na přesnost. Typickými příklady jsou díly pro letecký průmysl, energetiku, zdravotnickou techniku nebo výrobu forem, kde se tolerance běžně pohybují v řádu mikrometrů a každé další upnutí představuje potenciální riziko.
Výroba bez zbytečného čekání
Moderní výrobní podnik dnes nepřemýšlí pouze nad tím, kolik strojů vlastní. Stále důležitější je otázka, jak efektivně jsou jednotlivé technologie propojené. Pokud obrobek čeká několik hodin nebo dokonce dní na další operaci, představuje rozpracovanou výrobu, která váže kapitál, zabírá výrobní prostor a prodlužuje dodací lhůty. Z pohledu zákazníka přitom nevzniká žádná nová hodnota.
Multitaskingová centra tento princip zásadně mění. Místo několika samostatných výrobních kroků vzniká jeden plynulý proces, ve kterém materiál vstupuje do stroje jako polotovar a opouští jej jako hotový výrobek. Zkracuje se nejen samotná výroba, ale i logistické toky uvnitř závodu, počet manipulačních operací a množství rozpracovaných dílů. Výsledkem není pouze vyšší produktivita jednotlivého stroje. Mění se způsob organizace celé výroby.
Digitalizace začíná ještě před prvním třískovým obráběním
S rostoucí technickou komplexností multitaskingových center roste také význam přípravy výroby. Současný pohyb několika nástrojů, protivřetene, otočných os nebo automatizovaných výměníků už prakticky neumožňuje spoléhat pouze na zkušenosti programátora.
Proto se standardní součástí moderní výroby stávají digitální dvojčata obráběcích strojů. Virtuální model dnes nepředstavuje pouze vizualizaci stroje, ale plnohodnotný nástroj pro ověřování celého výrobního procesu ještě před spuštěním první operace. Ještě před zahájením výroby simuluje jednotlivé pohyby, ověřuje technologickou posloupnost a kontroluje možné kolize.
Programátor tak neověřuje správnost až na reálném stroji, ale v digitálním prostředí. Odpadá zdlouhavé ladění přímo ve výrobě, zkracuje se čas uvedení programu do provozu a zároveň se minimalizuje riziko poškození nástrojů nebo samotného stroje. Právě propojení multitaskingových center s digitálním dvojčetem dnes představuje jeden z hlavních pilířů konceptu Průmyslu 4.0.
Investice, která mění ekonomiku výroby
Pořizovací cena multitaskingových center patří mezi nejvyšší v segmentu obráběcí techniky. Při hodnocení investice však stále více podniků nesleduje pouze pořizovací cenu stroje, ale celkové náklady na výrobu jednoho dílu (TCO).
Skutečný ekonomický přínos nevzniká pouze vyšším výkonem stroje, ale součtem řady úspor napříč celým výrobním procesem. Kratší průběžná doba výroby znamená nižší objem rozpracované produkce, menší nároky na
„OD OPTIMALIZACE JEDNOTLIVÝCH OPERACÍ SE PRŮMYSL POSOUVÁ K OPTIMALIZACI CELÉHO VÝROBNÍHO PROCESU.“
skladové prostory, méně manipulačních operací i efektivnější využití lidské práce. K tomu se přidává vyšší kvalita výroby, nižší zmetkovitost a možnost pružně reagovat na zakázky s menšími výrobními sériemi. Právě součet těchto faktorů dnes o návratnosti celé investice rozhoduje mnohem výrazněji než samotná hodinová sazba stroje.
Budoucnost obrábění nebude stát na počtu strojů
Výrobní podniky dnes nevítězí pouze díky rychlejším strojům. Konkurenční výhodu stále častěji získávají tím, že dokážou odstranit činnosti, které nepřinášejí zákazníkovi žádnou přidanou hodnotu – zbytečnou manipulaci, čekání mezi operacemi nebo opakované seřizování.
Multitaskingová centra jsou jedním z nejviditelnějších příkladů této změny. Nejde pouze o spojení několika technologií do jednoho zařízení. Jde o změnu způsobu uvažování nad celou výrobou.
V době, kdy výrobní podniky hledají každou hodinu provozního času i každého kvalifikovaného pracovníka, přestává být multitasking konkurenční výhodou. Postupně se stává novým standardem moderního obrábění a jedním z faktorů, které budou v následujících letech určovat konkurenceschopnost evropského strojírenství.
CNC frézování součásti formy s využitím chladicí emulze, která zajišťuje efektivní odvod tepla a prodlužuje životnost nástroje.
Kontakt na nás:
Moulds and Tools Technic s.r.o.
Hrachovec 288
Valašské Meziříčí 757 01
Ing Jaromír Korábečný +420602555735 j.korabecny @mtt.cz
Pavel Maceček +420 602 789 313 p.macecek@mtt.cz
Inzerce
FLEXIBILNÍ KBK SYSTÉMY KONECRANES
PRO VÁŠ EFEKTIVNÍ PROVOZ
Lehké podvěsné jeřábové systémy KBK Konecranes jsou spolehlivým nástrojem pro zvýšení efektivity a bezpečnosti práce na montážních linkách, v kovovýrobě i v čistých provozech. Důvodem jejich rostoucí popularity je kombinace několika faktorů: snadná obsluha, obrovská flexibilita modulárních systémů a dlouhá životnost s minimálními nároky na údržbu.
Konecranes nabízí KBK systémy v ocelovém a hliníkovém provedení, přičemž v obou případech mohou jeřáby pro pracovní stanice zvedat břemena o hmotnosti až 2 000 kg a lze je přizpůsobit prakticky jakémukoliv výrobnímu layoutu.
Modulární filozofie
„Hlavní výhodou je jejich flexibilita a možnost rychlé úpravy při změně výroby.“
Klíčovou charakteristikou, která odlišuje systémy KBK od klasických zdvihacích zařízení, je právě modularita. Systém se skládá ze standardizovaných komponent, jako jsou dráhy, profily, mosty, kladkostroje, závěsy a napájecí prvky, které lze kombinovat, přidávat nebo upravovat podle aktuálních potřeb provozu. Modulární konstrukce systému Konecranes KBK poskytuje flexibilitu pro snadnou úpravu jeřábu za minimální náklady. Při změně výrobního procesu stačí upravit konfiguraci, přidat segment dráhy nebo změnit polohu zavěšení. Tato flexibilita se přímo promítá
do nákladů a investice do KBK systému se mnohonásobně vrací s růstem firmy nebo potřebou častých změn ve výrobě.
Pro různé potřeby zdvihání
Podvěsné jeřáby Konecranes pro pracovní stanice mají širokou škálu konfigurací. Lze je použít jako volně stojící, nebo namontované na konstrukci budovy. Nejjednodušším typem jeřábu je jednokolejový systém, kdy se kladkostroj pohybuje po jedné dráze. Jeřáb s jedním nosníkem má jednoduchou a lehkou konstrukci, ale při provozu je stabilní a s dlouhou životností. Je vhodný
zejména pro ruční ovládání s malými rozpětími. Dvounosníkový jeřáb pak otevírá dveře pro vyšší nosnosti a delší rozpětí, přičemž kočka umístěná mezi nosníky zajišťuje maximální dráhu háku a efektivní využití pracovního prostoru pod jeřábem.
Ocel, nebo hliník?
Ocelové profily Konecranes KBK jsou vyrobeny z oceli válcované za studena s hladkou povrchovou úpravou pro snadný pojezd kočky jeřábu a ochranu proti prachu a nečistotám. Pevnost ocelového systému umožňuje dlouhé vzdálenosti
zavěšení a rozpětí, snese náročný průmyslový provoz a odolá vibracím a mechanickému namáhání. Hliníkové profily jsou přibližně o 50 % lehčí než ocelové, což snižuje valivý odpor systému a umožňuje ruční ovládání téměř bez námahy. To je velkým přínosem zejména v provozech s vysokou frekvencí zdvihání a krátkými zdvihovými drahami. Eloxovaný povrch je ideální pro čistá prostředí, jako jsou farmaceutické výroby, potravinářské linky a další provozy s přísnými hygienickými nároky. Obě varianty lze vzájemně kombinovat a hliníkové mosty napojit na ocelové dráhy, čímž může vzniknout hybridní řešení přesně ušité na míru konkrétnímu provozu.
Efektivní využití prostoru
Podvěsné systémy umožňují manuální nebo motorový posuv a jsou navrženy tak, aby byly co nejkompaktnější a maximalizovaly pracovní oblast s optimálními rozměry přístupu. Nadstandardním řešením je jeřáb s nízkou světlou výškou, kdy například konstrukce budovy omezuje
dostupný prostor. U výsuvného jeřábu se most vysouvá za dráhy, čímž dále rozšiřuje pracovní prostor. Díky univerzálnímu systému drah je možná také složitější kombinace rovných a zakřivených částí dráhy, točen a výhybek pro optimalizovaný výrobní proces.
Ergonomie práce jako priorita
Nižší únava obsluhy, méně pracovních úrazů a vyšší soustředěnost na samotnou operaci. Tyto přínosy mají díky své konstrukci a vysoce kvalitním součástem KBK systémy Konecranes. Jeřáby s vysokou mírou bezpečnosti poskytují obsluze plnou kontrolu nad břemenem a vytvářejí ergonomické pracoviště s plynulým pojezdem jeřábu a minimálním hlukem. Obsluha se může v komfortním prostředí soustředit na pracovní postup.
Pokud jsou břemena a rozpětí mostu malá, je někdy vhodné pohybovat jeřábem ručně ve vodorovné poloze. Obsluze tento úkon zásadně usnadňují jeřáby Konecranes tím, že používají lehké komponenty s nízkým valivým odporem a plynulým pohybem. Kloubový jeřábový most umožňuje přemísťování břemene s mnohem menší fyzickou silou bez ohledu na jeho výchozí polohu. V případě větších břemen a rozpětí mostu využívají jeřáby k pohybu elektrickou energii, což pomáhá předcházet únavě obsluhy a zvyšuje bezpečnost.
Ergonomii pracovního prostředí doplňuje intuitivní závěsný ovladač nebo přenosný rádiový ovladač. Obsluha má plnou kontrolu nad pohybem břemene a může se soustředit na přesnost polohování, nikoliv na ovládání samotného jeřábu.
Široké spektrum využití
Systémy KBK jsou ideálním řešením pro výrobní závody, kde se zdvihání odehrává na úrovni pracovní stanice nebo výrobní buňky. Typickými zákazníky jsou společnosti z oblasti automotiv, které potřebují přesně a opakovaně manipulovat s jednotlivými díly. Farmaceutické a potravinářské firmy oceňují čistotu hliníkového provedení a snadnou údržbu. Strojírenské provozy sahají po KBK systémech všude tam, kde klasický mostový jeřáb nemůže operovat s dostatečnou přesností na konkrétním pracovním místě.
Důležitým faktorem pro volbu KBK systému je i rozvoj samotné výroby. Podniky, které procházejí reorganizací, zavádějí nové výrobkové řady nebo rozšiřují haly, oceňují, že investice do KBK systému se neodepíše spolu se změnou ve výrobě. Modulární stavebnice zkrátka roste a mění se spolu s aktuálními potřebami. V případě podvěsných jeřábových systémů KBK jde o zdvihací zařízení správně dimenzované, správně umístěné i správně přizpůsobené podmínkám, což maximalizuje efektivitu výroby.
Společnost Konecranes je světovým lídrem v oblasti řešení pro manipulaci s materiálem. Výrobním podnikům, kde každá minuta prostoje něco stojí, nabízí nejen samotná zdvihací zařízení, ale i projektovou podporu, montáž a servis po celou dobu životnosti zařízení. www.konecanes.cz
KBK S s kladkostrojem řady C od společnosti Konecranes v provozu společnosti Tobroco.
Konecranes KBK Dreieich
Nejdůležitější setkání českého průmyslu v roce 2026.
Rostislav Khýr Group Vice President Operations Transportation MANN+HUMMEL
TÉMA: Řízení výrobních operací, provozní excelence a odolnost dodavatelských řetězců.
Petr Pavel CEO CMS s.r.o.
TÉMA:
Když se výroba zastaví: Jak data pomáhají předcházet poruchám a výpadkům.
Beáta Petrušová Finance Executive & Board Membe
Senior Advisor to CFO, Generali CEE Holding
TÉMA: Moderní CFO: Konec excelových tabulek, nástup strategického partnerství.
Director Automotive Operations, COO JTEKT European Operations
TÉMA: Konkurenceschopnost evropského automotive, automatizace výroby a provozní efektivita.
Martin Dittrich Business Consultancy and Sales Director Bilfinger Czech Republic
TÉMA: Modernizace průmyslových provozů, energetické projekty a investice do infrastruktury.
David Pulkert
Group Chief Information Officer (CIO) M2C
TÉMA: Integrovaný facility management a bezpečnost provozů
David Chleboun Head of Product management, Marketing, PR and Homologation Daimler Truck CZ
TÉMA: Budoucnost nákladní dopravy, alternativní pohony a transformace logistických flotil.
FENIX Group a.s.
TÉMA: Továrna jako elektrárna: Jak jsme přestali platit za energie a začali na nich vydělávat.
TÉMA: Mějte
Michaela Klesnarová Founder of UPloris | Executive Leader & Business Transformation Mentor UPloris
TÉMA: Vertikální mobilita, údržba a digitalizace správy budov.
František Klivan Head of Sales & Marketing Yusen Logistics
Aleš Fukal Ředitel divize Digital Information Management Solutions CZ, SK Konica Minolta IT Solutions Czech
TÉMA:
Bezpečnost, data a AI: Tři věci, které dnes rozhodují o konkurenceschopnosti firem.
Jiří Linhart Ředitel globálního vývojového centra Schaeffler
TÉMA: Odolnost dodavatelských řetězců, globální logistika a nové požadavky průmyslových zákazníků.
TÉMA: Od ložiska k e-mobilitě: Jak tradiční strojírenství pohání udržitelnou transformaci.
TÉMA: Technologie nestačí: Proč o úspěchu změn
Mějte odvahu pro železnici.
Eva Weberová Leadership Coach, Mentor, Trainer
Petr Novák
Cyril Svozil jr. CEO
Jana Vládková Předsedkyně představenstva / CEO EP Cargo a.s.
odvahu pro železnici.
Přednášky a case studies pokrývají témata letošního průmyslu – od digitalizace výroby přes energetiku a mobilitu až po leadership a řízení změn.
Digitalizace a výrobní technologie
Rostislav Khýr (Mann+Hummel) Petr Pavel (CMS)
Aleš Fukal (Konica Minolta ITSC)
Petr Novák (JTEKT European Operations)
Mobilita, doprava a logistika
David Chleboun (Daimler Truck CZ) Jana Vládková (EP Cargo)
František Klivan (Yusen Logistics)
Jiří Linhart (Schaeffler, prezident Autoklastru)
OPEN DOOR
08:00
Registrace, ranní káva, Expo & Tech zóna otevřena
ČTYŘI TEMATICKÉ BLOKY PARTNEŘI SUMMITU
Energetika a provozní efektivita
Cyril Svozil jr. (Fenix Group) Martin Dittrich (Bilfinger CZ)
Michaela Klesnarová (UPloris) David Pulkert (M2C)
Leadership, finance a řízení změn
Beáta Petrušová (Generali CEE)
Eva Weberová (Leadership Coach, Mentor, Trainer)
Od registrace po afterparty. OFICIÁLNÍ PROGRAM 9:00–17:30 / EXPO 8:00–20:00
ZAČÁTEK PROGRAMU 09:00
2× PANELOVÁ DISKUZE Keynote a přednášky
KONEC PROGRAMU 17:30
AFTERPARTY 19:00 –22:00
Networking pokračuje do 22:00
Další řečníci budou brzy oznámeni...
Marcel
Klaus:
MEZI PRŮMYSLEM
A SRDCEM REGIONU
Vybudoval úspěšnou společnost KLAUS Timber, která ročně vyrobí miliony palet. Tím ale aktivity podnikatele Marcela Klause v nepomuckém regionu zdaleka nekončí. Se stejným zápalem se s manželkou Lenkou pustil do špičkové gastronomie v Angusfarm Soběsuky, stavby moderních bytů i do ambiciózní záchrany historického zámku Zelená Hora.
V rozhovoru popisuje, jak se řídí skupina firem s takto rozmanitými aktivitami, jak čelit divokým výkyvům na trhu a proč je pro něj úspěšný byznys neoddělitelný od upřímného vztahu k regionu.
Pane Klausi, když se člověk podívá na šíři vašich aktivit – od výroby milionů palet přes špičkovou gastronomii až po záchranu zámku – působí to, jako byste žil několik životů najednou. Jak se stane, že se z průmyslníka stane i hoteliér a zachránce památek?
Myslím, že to úzce souvisí s mým patriotismem. S manželkou Lenkou už mnoho let žijeme a podnikáme v nepomuckém regionu, máme k němu opravdu silný vztah a chceme, aby se rozvíjel, a sami se snažíme k tomu co nejvíce přispět. Není to tak, že bychom dlouhodobě plánovali převzít provoz nějaké restaurace nebo koupit historickou památku. Ale když někde vznikne potřeba pomoci, naše přirozená nátura nám vlastně nedovolí ji jen tak přehlédnout.
Věřím tomu, že KLAUS Timber je stále vlajkovou lodí. Jak se vám v této době podniká v oboru, kde se ceny dřeva i energií chovají jako na horské dráze?
KLAUS Timber určitě stále představuje hlavní pilíř našeho podnikání a na tom se nic nezmění ani v budoucnu. V posledních letech jsme toho zažili opravdu mnoho – od covidové pandemie přes válečný konflikt na Ukrajině až po krize na trhu, vysoké ceny dřevní kulatiny nebo výkyvy v jejím množství. K tomu se přidávají i prudké skoky v cenách energií a pohonných hmot. To vše naši firmu přirozeně ovlivňuje.
V každé takové situaci se znovu ukazuje, jak důležité je držet se za všech okolností naší filozofie a plně se soustředit na budování obchodních vztahů, personální politiku a maximální efektivitu výroby.
Nejnovější technologie, moderní prostředí, zkušený tým a důraz na kvalitu jsou naší hlavní devízou. Nabízíme především jistotu, stabilitu a individuální přístup. Právě tyto hodnoty oceňují naši stávající partneři i noví zákazníci, které se nám daří získávat i v ne zcela příznivé době.
Pomáhají vám zkušenosti z „tvrdého“ průmyslu a důraz na efektivitu i v projektech, jako je restaurace nebo development?
Léta podnikání v dřevozpracujícím průmyslu mě naučila disciplíně, důrazu na efektivitu a schopnosti dívat se na věci systémově. V této oblasti rozhodují dobře nastavené procesy, správné nakládání se zdroji a časem, ale i ty nejmenší detaily. Takový přístup se hodí v každém oboru.
Co se týče gastronomie, tam hrají roli ještě další aspekty. Chceme mít nejen kvalitní pokrmy, profesionální servis a perfektně fungující zázemí, ale také vytvářet příjemnou atmosféru pro hosty. U developmentu pak stavíme na precizním plánování, koordinaci práce a dlouhodobé udržitelnosti celého projektu.
Co vás přivedlo k Angusfarm Soběsuky?
Byla to spíše snaha zachránit a rozvíjet regionální klenot, nebo v tom vidíte logické doplnění vašich dalších aktivit v oblasti služeb a obchodu?
Myslím, že to bylo od obojího trochu. Dlouhodobě jsme vnímali, že restaurace Angusfarm má obrovský potenciál. Když nás pak v roce 2017 dosavadní majitelé oslovili s nabídkou, jestli nechceme převzít provoz,
Nejsme klasičtí developeři. Chceme vytvořit důvod, proč se mladí lidé vrátí do Nepomuku. “
v podstatě nebylo nad čím váhat. Byla by opravdu škoda takové místo nechat být. Zároveň je to podnik, který opravdu zapadl do našeho portfolia a stal se jeho nedílnou součástí. Angusfarm je nejen naše velká radost, ale i reprezentativní místo vhodné pro nejrůznější setkání.
Vaše síť prodejen UNIBRICK se zaměřuje na profesionály i kutily. Je pro vás tato aktivita logickým propojením s developerským projektem, nebo ji vnímáte jako zcela samostatnou cestu podnikání?
I značka UNIBRICK logicky doplňuje naše působení v regionu. Představuje síť prodejen, v nichž najdete úplně všechno potřebné pro stavbu, dům i zahradu. Historie UNIBRICKu se začala psát už v roce 2008, tedy dávno před tím, než vznikl nápad na developerský projekt.
Teď nám ale samozřejmě přijde více než vhod mít k dispozici vlastní obchod s kvalitními stavebninami. Stejně tak jsme uvítali, že KLAUS Timber má vlastní stavební úsek, který se stal hlavním dodavatelem činností v rámci našeho projektu U Daliborky.
U projektu moderních bytů U Daliborky se nabízí otázka: je to pro vás čistě byznysová investice, nebo je v tom i kus patriotismu a snaha, aby mladí lidé z regionu neodcházeli?
Moje a manželčina motivace se do takového projektu vůbec pustit od začátku tkvěla v touze udělat náš milovaný Nepomuk o kousek lepším místem. Nejsme klasičtí developeři, kteří hledali nejlepší investici. Samozřejmě projekt musí ekonomicky dávat smysl, ale důvod, proč to celé děláme, je jinde. Vnímáme odliv místních obyvatel, kdy především mladí lidé odsud
Výrobní areál
KLAUS Timber ve
Dvorci u Nepomuka
výroba • logistika • export
často odejdou studovat a pak se usadí ve větším městě. Moc rádi bychom vytvořili důvod, proč se do Nepomuku vrátit.
Koupě zámku Zelená Hora byla velkou zprávou. Co bylo tím hlavním impulsem, že jste do toho šel? Byla to racionální úvaha, nebo spíš potřeba nenechat místní dominantu chátrat?
V tomhle případě hrály určitě roli emoce. Zelená Hora je obrovský symbol našeho regionu a člověku nebylo lhostejné sledovat, jak takové místo postupně chátrá a nikdo, kdo by měl prostředky na to mu vdechnout nový život, se ho nechce ujmout. Cítili jsme, že když trochu můžeme, tak prostě musíme. Uvědomujeme si, do čeho jsme se pustili a že záchrana historické památky je obrovský závazek na mnoho let. Ale nad všemi obavami převládla chuť pokusit se vrátit tomuto místu jeho důstojnost.
Dá se dnes takto významná památka vůbec ekonomicky „uživit“, nebo počítáte s tím, že to bude spíše srdeční záležitost?
Upřímně – do takového projektu se nemůžete pustit s vidinou finanční návratnosti. Samozřejmě ale hledáme cesty, jak zámek postupně co nejvíce otevřít lidem a dát mu smysluplné využití, aby byl dlouhodobě udržitelný. Pokud se nám podaří spojit ekonomickou soběstačnost s tím, že zámek bude znovu atraktivním místem pro region i turisty, bude to ideální.
Máte pod sebou velmi rozdílné světy. Hledáte mezi nimi synergie, nebo je řídíte jako naprosto oddělené jednotky?
Každý ze subjektů má určitá specifika, ale zároveň se naše světy přirozeně prolínají. Týmy často spolupracují, kolegové se navzájem znají
a troufnu si říct, že jsme všichni na jedné vlně, co se týče přístupu i firemní kultury. Všude je důležitá kvalita odvedené práce a hlavně dobré vztahy založené na vzájemné důvěře, ať už vyrábíte palety, stavíte byty nebo provozujete restauraci.
Musíte vy osobně hodně „přepínat hlavu“, když dopoledne řešíte provoz paletovací linky a odpoledne ladíte menu v restauraci nebo barvu fasády na zámku?
Nutnost přehazovat výhybku tu určitě je a mě právě ta pestrost neuvěřitelně baví. Každý obor člověka nutí přemýšlet trochu jinak, ale zároveň návyky, procesy a výsledky z jedné oblasti můžete využít i jinde. Možná právě to střídání pohledů člověka udržuje ve střehu a posouvá dál.
Co jste se jako šéf musel naučit nového, abyste dokázal uřídit takto rozmanitý holding, a přitom neztratil přehled o detailech?
Asi důvěřovat lidem, nebát se delegovat úkoly a předávat odpovědnost. Člověk má na začátku tendenci být u všeho, ale s rostoucím objemem výroby a počtem projektů zjistíte, že to zkrátka nejde. Proto je důležité mít štěstí na lidi kolem sebe. Já jsem opravdu rád, že se můžu spolehnout na tým srdcařů, kteří řídí holding se mnou a jejichž zpětná vazba je pro mě zásadní.
Máte chuť se v budoucnu pustit ještě do něčeho úplně nového, nebo už se soustředíte na to, co máte?
Aktuálně je pro mě důležité dále rozvíjet to, co jsme už vybudovali. Každý z našich podniků si zaslouží čas a energii. Třeba v případě Zelené Hory stojíme na samém začátku dlouhé cesty. Na druhou stranu… moje hlava je pořád plná nejrůznějších nápadů.
Když se dnes ohlédnete, na co jste ve své kariéře nejvíce hrdý? A co vás na tom všem pořád baví?
Že děláme věci, které mají smysl a fungují. Jsou za námi vidět hmatatelné výsledky, vytváříme pracovní místa a díky nám je nepomucký region o kousek lepší. To je něco, co mi dělá velkou radost. A pořád mě baví samotný proces tvoření, kdy z nápadu postupně vzniká něco skutečného.
Pořád mě baví samotný proces tvoření. Kdy z nápadu postupně vzniká něco skutečného.
ROBOTIKA BUDOUCNOSTI NEVZNIKÁ V LABORATOŘÍCH
Rodí se ve výrobě, datech a umělé inteligenci
Když se dnes mluví o humanoidních robotech, většina pozornosti směřuje k futuristickým videím, ve kterých stroje běhají, tančí nebo napodobují lidské pohyby.
Na konferenci Bosch Connected World 2026 v Berlíně však zazněl podstatně střízlivější pohled.
Bosch nevidí budoucnost robotiky v efektních demonstracích, ale v propojení technologií, které firma vyvíjí již desítky let pro automobilový průmysl, výrobní závody, logistiku i domácnosti.
Právě tato schopnost propojit zkušenosti z různých oborů byla hlavním tématem vystoupení Stefana Hartunga, předsedy představenstva společnosti Robert Bosch GmbH, a Tanje Rueckert, členky představenstva a Chief Digital Officer společnosti Bosch.
Podle vedení společnosti vstupuje robotika do nové etapy vývoje. Pokročilé senzory, umělá inteligence, výkonné pohony a moderní software dnes vytvářejí technologický základ, který umožňuje vznik mnohem flexibilnějších a samostatnějších systémů, než jaké průmysl znal doposud. „Pokročilé senzorické technologie, software a efektivní přeměna elektrické
energie na pohyb nejsou spojeny pouze s automatizovanou mobilitou. Jsou také základními stavebními kameny moderní robotiky,“ uvedl Stefan Hartung během konference.
BOSCH NECHCE VYRÁBĚT
HUMANOIDY. CHCE DODÁVAT TECHNOLOGIE, KTERÉ JE UMOŽNÍ
Přestože se během celé akce často mluvilo o humanoidních robotech, Bosch se neprofiluje jako jejich výrobce. Strategie společnosti je odlišná. Bosch chce být dodavatelem technologií, které budoucí generace robotů potřebují pro své fungování. Od senzorů přes pohony a řídicí
systémy až po software a umělou inteligenci. V oficiální prezentaci vedení společnosti několikrát zaznělo, že Bosch chce být především „mozkem a nervovou soustavou“ budoucí robotiky. Právě zde firma vidí svou největší konkurenční výhodu. Má totiž zkušenosti nejen s vývojem jednotlivých komponent, ale také s jejich nasazováním ve velkém měřítku. Technologie, které dnes nacházejí uplatnění v automobilech, výrobních linkách nebo
logistických systémech, mohou být využity i v nastupující generaci robotických systémů.
ROBOT MUSÍ VIDĚT, CÍTIT A CHÁPAT
Jedním z nejzajímavějších momentů celé diskuse byla debata o tom, jak vlastně roboti vnímají svět kolem sebe.
Tanja Rueckert na jednoduchém příkladu vysvětlila, že budoucnost robotiky není jen otázkou mechaniky nebo programování. Robot musí být schopen kombinovat informace z kamer, tlakových senzorů a dalších čidel a následně je vyhodnocovat pomocí umělé inteligence.Pokud má například rozlišit mezi syrovým vejcem a jablkem, nestačí mu pouze obraz z kamery. Musí rozpoznat tvar, povrch, materiálové vlastnosti i míru tlaku, kterou může při manipulaci použít. Teprve kombinace všech těchto informací umožní bezpečnou práci s objektem. Právě v této oblasti Bosch dlouhodobě patří mezi světové lídry díky technologii MEMS senzorů, které se dnes používají v automobilech, chytrých telefonech i průmyslových systémech.
ČLOVĚK JE STÁLE MNOHEM DOKONALEJŠÍ STROJ
Zajímavé bylo také srovnání mezi lidským tělem a současnými roboty. Stefan Hartung připomněl, že člověk disponuje přibližně čtyřmi miliony hmatových receptorů. Pokud by měli roboti dosáhnout podobné úrovně citlivosti, současná světová produkce MEMS senzorů by podle Bosche stačila pouze na několik tisíc robotů. Toto srovnání ukazuje, jak daleko je současná robotika od schopností lidského organismu. Zároveň ale naznačuje obrovský potenciál dalšího technologického rozvoje. Bosch proto nepovažuje humanoidní roboty za hotovou technologii, ale za oblast, která se teprve formuje. Společnost proto investuje především do výzkumu a vývoje a současně spolupracuje s řadou specializovaných startupů.
GENERATIVNÍ AI OTEVÍRÁ
ROBOTŮM NOVÉ MOŽNOSTI
Velká část diskuse se soustředila na propojení robotiky a umělé inteligence. Podle vedení společnosti představují současné generativní modely zásadní technologický zlom. Zatímco
tradiční průmyslové roboty bylo nutné přesně programovat, nové systémy získávají schopnost učit se, vyhodnocovat situace a reagovat na změny okolního prostředí.
Hartung přitom upozornil na zajímavou paralelu mezi autonomním řízením a robotikou. V obou případech již nejde o sled předem definovaných příkazů. Systém průběžně analyzuje své okolí, interpretuje situaci a následně rozhoduje o dalším postupu. Právě tato schopnost přibližuje robotické systémy způsobu, jakým fungují lidé.
DATA Z 230 TOVÁREN JAKO KONKURENČNÍ VÝHODA
Bosch zároveň disponuje něčím, co většina startupů nemá.Více než 230 výrobních závodů po celém světě vytváří obrovské množství provozních dat. Firma je využívá k optimalizaci výroby, prediktivní údržbě i trénování systémů umělé inteligence.
Podle Tanje Rueckert nepředstavují největší hodnotu samotné stroje, ale data vznikající v globální výrobní síti. Právě díky nim může Bosch vyvíjet robotické systémy, které se neučí pouze v laboratorních podmínkách, ale vycházejí z reálných průmyslových scénářů.
NEDOSTATEK PRACOVNÍKŮ
URYCHLÍ NÁSTUP ROBOTŮ
Během celé konference se opakovaně vracelo téma demografických změn. Podle vedení společnosti bude právě nedostatek pracovníků jedním z hlavních faktorů, které urychlí rozvoj robotiky v průmyslu i dalších odvětvích.
Nejde přitom pouze o výrobní podniky. Podobný problém čeká logistiku, zdravotnictví, sociální služby i údržbu infrastruktury. Bosch proto nevnímá roboty jako náhradu lidí, ale jako nástroj, který pomůže zvládnout situaci, kdy bude pracovní síly jednoduše nedostatek.
EVROPA MÁ ŠANCI. MUSÍ ALE JEDNAT RYCHLE
Významná část diskuse se dotkla také budoucí konkurenceschopnosti Evropy. Bosch upozornil, že Evropa disponuje silnou průmyslovou základnou, zkušenostmi s výrobou i kvalitním výzkumem. Aby si však tuto pozici udržela, musí zvládnout nejen vývoj umělé inteligence, ale také její praktické nasazení.
Vedle technologického rozvoje zazněly i obavy z příliš složité regulace, která by mohla evropské firmy zpomalovat ve srovnání s konkurencí ze Spojených států nebo Číny.
Právě propojení průmyslové výroby, robotiky, digitálních dvojčat a umělé inteligence označilo vedení Bosche za jednu z největších příležitostí pro evropský průmysl v příštích letech.
ROBOTIKA JAKO DALŠÍ KAPITOLA PRŮMYSLOVÉ AUTOMATIZACE
Z celé konference bylo patrné, že Bosch nevnímá robotiku jako izolovaný technologický trend. Naopak.
Považuje ji za přirozené pokračování vývoje, který již probíhá v automobilovém průmyslu, výrobě i digitálních technologiích.
Budoucnost podle Bosche nebude stát na jednom průlomovém produktu. Vznikne propojením senzorů, softwaru, dat, umělé inteligence a průmyslového know-how.
A právě v tomto propojení vidí společnost svou největší příležitost.
CHRISTOPH HARTUNG:
AUTOMOBIL BUDOUCNOSTI NEBUDE JEN SOFTWARE.
Rozhodující bude propojení hardwaru, AI a bezpečnosti
Automobil budoucnosti nebude jen dopravním prostředkem. Stává se inteligentním systémem, který vnímá své okolí, učí se, komunikuje a stále více se podobá robotovi. Christoph Hartung z Bosche v rozhovoru vysvětluje, proč budoucnost mobility nevznikne bez propojení hardwaru, softwaru a umělé inteligence, kde vidí prostor pro vodíkové technologie a proč se celý automobilový průmysl musí naučit fungovat v mnohem propojenějším ekosystému než kdykoli dříve.
PO NĚKOLIKA LETECH V DAIMLERU A VOLKSWAGENU DNES VEDETE DIVIZI CROSS-DOMAIN COMPUTING SOLUTIONS VE SPOLEČNOSTI BOSCH. JAK SE PODLE VÁS MĚNÍ AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL?
Automobilový průmysl prochází velmi výraznou transformací. Dlouhou dobu fungoval poměrně hierarchicky. Automobilky zadávaly požadavky dodavatelům první úrovně, ti dále spolupracovali s dalšími partnery v dodavatelském řetězci. Dnes už tento model přestává fungovat.
Moderní vozidla jsou stále komplexnější a jejich vývoj vyžaduje mnohem intenzivnější spolupráci napříč celým ekosystémem. Pokud
chceme zvládnout rostoucí složitost technologií a zároveň plnit očekávání zákazníků, musíme být schopni spolupracovat mnohem těsněji než dříve.
NA KONFERENCI SE HODNĚ MLUVILO O ROBOTICE. JAKÝ VZTAH VIDÍTE MEZI ROBOTIKOU A MOBILITOU?
Je mnohem větší, než si většina lidí uvědomuje. Technologie používané v robotice a systémech ADAS mají k sobě velmi blízko. Podobným způsobem vnímají okolní svět, zpracovávají informace a následně na ně reagují.
Z tohoto pohledu je vliv robotiky na mobilitu velmi významný. Robotika má své místo například ve výrobních provozech, kde se využívají robotická ramena a další automatizované systémy. Současně ale i autonomní nebo asistované vozidlo funguje v mnoha ohledech podobně jako robot. Využívá neuronové sítě, umělou inteligenci a pokročilé výpočetní systémy pro vnímání okolí a rozhodování. Právě proto dnes řada automobilek zkoumá, jak mohou robotické technologie využít ve své budoucí strategii.
MŮŽEME OČEKÁVAT, ŽE V BUDOUCNU
BUDOU VÝROBNÍ HALY PLNÉ ROBOTŮ NA ÚKOR LIDSKÉ PRÁCE?
To, co budou dělat jednotlivé automobilky, nemohu komentovat. Mohu ale říct, že i Bosch
dlouhodobě pracuje s robotikou a zkoumá její další využití ve výrobě. Otázkou však není samotná technologie. Důležité je, kde robotika přináší skutečný přínos. Proto postupujeme krok za krokem a jednotlivé možnosti ověřujeme společně s partnery v rámci celého ekosystému.
ČASTO SE HOVOŘÍ O TOM, ŽE BUDOUCNOST AUTOMOBILŮ BUDE ČISTĚ SOFTWAROVÁ. SOUHLASÍTE S TÍM?
Nemyslím si, že jde o volbu mezi hardwarem a softwarem. Síla Bosche spočívá právě v tom, že jsme přítomni ve všech důležitých oblastech automobilu. Od infotainmentu přes asistenční systémy řidiče a řízení pohybu vozidla až po brzdové systémy, řízení a pohonné jednotky. Díky tomu rozumíme vozidlu jako celku.
Před několika lety se vedly debaty o tom, že budoucnost bude pouze softwarová. Dnes ale vidíme, jak důležitý a současně komplexní hardware zůstává. Moderní elektronické architektury jsou stále složitější a zároveň musí splňovat velmi přísné požadavky na cenu i výkon. Bosch bude vždy hardwarovou i softwarovou společností.
Zákazníci očekávají nové digitální služby, pravidelné aktualizace a nové funkce podobně jako u chytrých telefonů. Současně ale vidíme, že cesta od vývoje k bezpečnému a masově nasaditelnému řešení je mnohem náročnější, než si řada lidí před několika lety představovala.
PŘICHÁZÍ DOBA, KDY SI BUDEME
MOCI AUTOMOBIL
PŘIZPŮSOBIT
PODOBNĚ JAKO DNES CHYTRÝ TELEFON
A PŘENÉST SI DO NĚJ SVŮJ DIGITÁLNÍ ŽIVOT?
V některých oblastech se skutečně posouváme směrem k tomu, co označujeme jako hyperpersonalizaci. Vidíme stále silnější propojení mezi vozidlem, řidičem a cestujícími. Před několika lety se vedly diskuse o tom, zda bude dominantní platformou infotainment automobilky, nebo například Apple CarPlay. Dnes se tato debata stále více přesouvá k otázce, jaká umělá inteligence bude ve vozidle integrována.
Pracujeme s konceptem AI-powered cockpit, tedy kokpitu poháněného umělou inteligencí. Uživatel si může stále více přizpůsobovat své prostředí a svůj zážitek před jízdou, během ní i po jejím skončení. Současně však musíme velmi jasně rozlišovat mezi personalizací a bezpečnostními funkcemi. Existují oblasti, kde kompromisy nejsou možné. Bezpečnost, kybernetická ochrana a integrita vozidla musí být zajištěny za všech okolností.
Bezpečnost a zabezpečení nejsou předmětem vyjednávání. Jsou základním předpokladem všeho, co děláme.
DNES SI MNOHO LIDÍ KOUPÍ AUTOMOBIL, VE KTERÉM JSOU TECHNOLOGIE BOSCHE, ANIŽ BY O TOM VŮBEC VĚDĚLI. VYHOVUJE VÁM ROLE TECHNOLOGICKÉHO PARTNERA V POZADÍ?
Nejsme automobilka a ani se jí nechceme stát. Bosch stojí za technickou odborností, škálovatelností, kompatibilitou a schopností uvádět technologie do praxe ve velkém měřítku. Vyvíjíme systémy pro koncového uživatele, ale děláme to společně s našimi partnery z řad automobilek. Naší rolí je přinášet technologie, které pomáhají vytvářet lepší vozidla.
JAK SE
DNES DÍVÁTE NA VODÍKOVÉ TECHNOLOGIE? DOČKÁME SE JEJICH VĚTŠÍHO ROZŠÍŘENÍ?
Vždy záleží na konkrétním způsobu využití a na celkové energetické bilanci. Vodík není jednoduché vyrábět, přepravovat ani skladovat. V segmentu osobních automobilů zatím nevidíme jednoznačný trend směrem k masovému rozšíření. Významnou roli zde hraje rychlý pokrok v oblasti bateriových technologií, rychlonabíjení a prodlužování dojezdu elektromobilů.
Na druhé straně existují oblasti, kde může vodík dávat smysl. Například u lehkých užitkových vozidel a v nákladní dopravě, kde do něj řada firem stále investuje. My v Boschi ve vývoji vodíkových technologií pokračujeme. Nadále do nich investujeme a dosahujeme v této oblasti pokroku.
JAK DNES VYPADÁ GLOBÁLNÍ
AUTOMOBILOVÝ TRH Z POHLEDU FIRMY BOSCH?
Pokud se podíváme na automobilový trh jako celek, vidíme spíše stabilní vývoj. Nevidíme výrazný růst ani v Evropě, ani ve Spojených státech, ani v Číně. To vytváří velmi silný tlak na ceny a současně zvyšuje konkurenci mezi jednotlivými hráči na trhu. Výrobci musí dodávat špičkové produkty při velmi náročných cenových podmínkách.
Současně se stále více potvrzuje trend regionalizace. Už nežijeme v jednotném globálním světě. Zákazníci očekávají, že vývoj, výroba i dodavatelské řetězce budou blízko regionům, ve kterých působí. Proto stále více prosazujeme přístup „local for local“ a „region for region“. Kompetence ve vývoji, výrobě i logistice musí být dostupné v bezprostřední blízkosti zákazníků.
CO DNES POVAŽUJETE ZA
NEJVĚTŠÍ VÝZVU PRO CELÝ PRŮMYSL?
Jednoznačně rostoucí komplexitu. Transformace, kterou průmysl prochází, přináší nové nároky na všechny účastníky celého ekosystému. Musíme se naučit mnohem intenzivněji spolupracovat. Dříve fungoval průmysl převážně hierarchicky. Dnes je úspěch stále více závislý na schopnosti spolupracovat napříč celým hodnotovým řetězcem. Často mluvím o kombinaci spolupráce a konkurence zároveň.
Druhou zásadní výzvou je stabilita. Geopolitické a ekonomické prostředí je velmi proměnlivé. Když se rozhodujete o investici do polovodičové továrny, výzkumného centra nebo nové výrobní kapacity, nedíváte se na horizont dvou nebo tří let. Taková rozhodnutí se dělají na desetiletí dopředu. Právě schopnost plánovat a investovat v prostředí vysoké nejistoty dnes představuje jednu z největších výzev pro průmysl v Evropě i ve světě.
Markéta Vondálová (Svět průmyslu) a Christoph Hartung, Member of the board Bosch Mobility - CTO Systems, Software and Services and President Cross-Domain Computing Solutions
Podle šéfa koncernu Volkswagen skončila éra, kdy bylo možné navrhnout automobil v Německu a následně jej prodávat po celém světě. Nová realita je mnohem složitější. Trhy se od sebe vzdalují, zákazníci mají rozdílná očekávání, regulační podmínky se liší region od regionu a stále větší roli hrají geopolitické vlivy.
„Většina našich aut by v novém čínském konkurenčním prostředí neměla šanci uspět,“ přiznal Blume.
Právě konec tohoto globálně sjednoceného modelu automobilového průmyslu se stal hlavním tématem jeho vystoupení.
VOLKSWAGEN UŽ NEVYVÍJÍ JEDNO AUTO PRO CELÝ SVĚT,
ŘÍKÁ OLIVER BLUME M E
Berlín, Bosch ConnectedWorld 2026
Když Oliver Blume vystoupil na pódium berlínské konference Bosch
ConnectedWorld 2026, nepředstavil nový elektromobil ani futuristickou technologickou vizi. Místo toho před zaplněným sálem otevřeně popsal problém, který dnes řeší prakticky všechny evropské automobilky.
AUTOMOBIL SE MĚNÍ V DIGITÁLNÍ PLATFORMU
Podle Blumeho prochází automobilový průmysl největší proměnou ve své historii. Zatímco v minulosti rozhodovala především kvalita motorů, podvozků nebo výrobních procesů, dnes se těžiště přesouvá do světa softwaru, dat a umělé inteligence.
Automobily se postupně mění na softwarově definovaná vozidla (SDV), jejichž schopnosti lze rozšiřovat podobně jako u chytrých telefonů. Software, cloudové služby, autonomní řízení a umělá inteligence dnes určují tempo vývoje celého odvětví. Současně však automobilky čelí rostoucímu tlaku geopolitických změn, obchodních bariér a nových konkurentů.
To, co ještě před několika lety fungovalo, dnes přestává být samozřejmostí.
Volkswagen sice zůstává evropskou jedničkou s tržním podílem přibližně 25 %, ale situace v ostatních regionech je výrazně složitější. V Severní Americe drží pouze kolem 4 % trhu a v řadě zámořských regionů přibližně 3 %. Právě proto koncern spustil rozsáhlou transformaci, která má změnit nejen produkty, ale i způsob jejich vývoje.
ČÍNA UŽ NENÍ JEN VÝROBNA
Největší část prezentace věnoval Blume Číně. A nebylo těžké pochopit proč. Ještě před několika lety byla Čína pro evropské automobilky především odbytištěm. Dnes se stala jedním
z nejrychleji se rozvíjejících technologických center automobilového průmyslu.
Na tamním trhu působí stovky výrobců a technologických firem. Nové modely vznikají v rekordně krátkých cyklech a konkurence tlačí ceny na úroveň, která je pro tradiční evropské výrobce obtížně dosažitelná.
Blume upozornil na jednoduché, ale výmluvné číslo. V Číně se každoročně vyrobí přibližně 28 milionů automobilů, zatímco domácí trh absorbuje pouze okolo 22 milionů vozidel. Přebytečných 6 milionů automobilů tak míří na exportní trhy po celém světě. Právě tato nadkapacita vytváří tlak, který stále více pociťují i evropští výrobci. Volkswagen proto během posledních tří let zásadně změnil svou strategii. Místo exportu evropských řešení do Číny začal budovat rozsáhlé vývojové kapacity přímo na místě.
Pod heslem „In China, for China“ vzniklo nové vývojové centrum s více než 3 000 inženýry a softwarovými specialisty. Současně koncern uzavřel partnerství s technologickými firmami, mezi které patří Xpeng, Horizon Robotics, Gotion a ThunderSoft.
Výsledek je podle Volkswagenu jednoznačný. Doba vývoje se podařila zkrátit o 30 % a náklady snížit až o 50 %.
Součástí této strategie je také největší produktová ofenzíva vozidel NEV (New Energy Vehicles) v historii značky. Od roku 2026 plánuje Volkswagen uvést na čínský trh více než 20 nových modelů.
Mezi nimi nechybí vozy ID. UNYX 07, ID. UNYX 08, ID. UNYX 09, ID. AURA T6, ID. ERA 9X ani Audi E7X.
JEDEN KONCERN, DVA
DIGITÁLNÍ SVĚTY
Velkou pozornost věnoval Blume také softwaru, tedy oblasti, která byla pro Volkswagen v posledních letech jednou z největších výzev. Otevřeně přiznal, že koncern musel projít náročnou restrukturalizací softwarové divize CARIAD. Výsledkem však není jedna globální architektura, ale dva samostatné digitální ekosystémy.
Pro Evropu a Severní Ameriku vzniká nová generace softwarově definovaných vozidel prostřednictvím společného podniku Rivian Volkswagen Technology. Právě zde vzniká zónová architektura, která bude základem budoucích modelů značek Volkswagen, Audi a Porsche.
Pro Čínu naopak vznikla samostatná China Electronic Architecture (CEA), vyvíjená ve spolupráci s automobilkou Xpeng. Jinými slovy, Volkswagen už nevyvíjí jeden digitální systém pro celý svět. Vyvíjí dva. Právě tento krok dobře ilustruje, jak výrazně se automobilový průmysl během několika let proměnil.
Zajímavé přitom je, že čínská architektura nemá sloužit pouze domácímu trhu. Volkswagen ji plánuje využít také při expanzi do jihovýchodní Asie, Indie, Jižní Ameriky, Afriky a dalších rychle rostoucích regionů.
UMĚLÁ INTELIGENCE VSTUPUJE DO KAŽDÉ ČÁSTI VÝVOJE
Stejně otevřeně hovořil Blume také o umělé inteligenci. Z jeho vystoupení bylo patrné, že
AI už dávno nepředstavuje marketingové heslo, ale každodenní pracovní nástroj. Volkswagen ji využívá při návrhu vozidel, simulacích, konstrukci komponentů, testování softwaru i při vývoji autonomních funkcí. Významnou roli hraje také v oblasti autonomního řízení.
V Číně spolupracuje Volkswagen se společností Horizon Robotics na systémech úrovně Level 2++ a připravuje nástup funkcí Level 3.
V Evropě naopak rozvíjí autonomní technologie společně s Boschem a dalšími partnery.
Podle Blumeho však budoucnost mobility nespočívá pouze v osobních automobilech. Stále větší prostor získávají také autonomní přepravní služby a bezřidičová mobilita ve velkých městech.
ELEKTROMOBILY PRO ŠIRŠÍ TRH
Vedle dlouhodobých vizí představil Volkswagen také konkrétní projekty určené evropským zákazníkům. Jedním z nejdůležitějších je program Electric Urban Car Family, jehož cílem je nabídnout cenově dostupné elektromobily pro širší skupinu zákazníků.
Rodina zahrnuje 4 modely 3 značek. Vedle modelů Volkswagen ID. Polo a Volkswagen ID. Cross se v ní objeví také Cupra Raval a pro český trh mimořádně důležitá Škoda
Epiq. Všechny vozy budou sdílet přibližně 80 % komponentů a jejich výroba bude soustředěna do 2 závodů ve Španělsku.
Volkswagen očekává, že díky sdílení technologií, komponentů a výrobních kapacit dosáhne synergií přesahujících 650 milionů eur během celého životního cyklu projektu. Cílem je nabídnout elektromobily s cenou pod 25 000 eur, tedy přibližně 620 000 Kč. Právě cenová dostupnost podle Blumeho rozhodne o tom, jak rychle bude evropská elektromobilita růst.
VÝZVA SMĚREM DO BRUSELU
Přestože prezentace působila optimisticky, v závěru zaznělo i jasné varování. Podle Blumeho nemohou automobilky zvládnout transformaci samy. Potřebují odpovídající infrastrukturu i realistické regulatorní prostředí.
Nabíjecí síť se sice na hlavních evropských tazích rychle rozvíjí, mimo dálnice a velká města však stále zaostává. Problém představují také vysoké ceny energií. Volkswagen proto vyzývá evropské regulátory k pragmatičtějšímu přístupu při nastavování emisních cílů po roce 2030. Nejde podle něj o zpochybnění směru transformace, ale o jeho tempo a schopnost průmyslu zvládnout změny ekonomicky i technologicky.
TRANSFORMACE JAKO NOVÝ STANDARD
Nejsilnější moment celé prezentace přišel paradoxně až v samotném závěru. Blume nepopsal transformaci jako projekt s jasným začátkem a koncem. Naopak. Podle něj se automobilový průmysl dostal do stavu permanentní změny, která bude pokračovat i v dalších desetiletích.
Z pohledu Volkswagenu už nejde pouze o přechod na elektromobilitu. Jde o dlouhodobý souboj o software, data, umělou inteligenci, regionální výrobu a schopnost přizpůsobovat se rychleji než konkurence. A právě v tom spočíval hlavní vzkaz berlínského vystoupení.
Berlínské vystoupení nebylo představením vzdálené budoucnosti. Bylo potvrzením, že proměna automobilového průmyslu už probíhá a že pravidla, která platila desítky let, přestávají fungovat.
CO ZAZNĚLO V BERLÍNĚ
�� Čína už není výrobna, ale vývojové centrum
�� Volkswagen vyvíjí dva digitální ekosystémy
�� Od roku 2026 přijde více než 20 nových NEV modelů
�� AI vstupuje do návrhu i výroby vozidel
�� Budoucnost rozhodne software, nikoli motor
KIPP – ODBORNÉ ZNALOSTI V OBORU
Normované a ovládací prvky společnosti
KIPP lze nalézt téměř ve všech průmyslových a obchodních odvětvích. Jako partner pro vývoj v mnoha průmyslových odvětvích umí KIPP realizovat řešení na míru dle specifikace zákazníka. Od ergonomických ovládacích prvků až po komplexní funkční konstrukční skupiny.
eActros 600 má tři bateriové bloky s celkovou instalovanou kapacitou baterií přes 600 kWh – odtud označení 600.
To umožňuje dojezd v soupravě až 500 kilometrů bez mezidobíjení, případně i výrazně více v závislosti na zatížení, stylu jízdy, trase a dalších faktorech.
50 %
podíl na evropském trhu
600 kWh kapacita baterie
Divize Mercedes-Benz Trucks, součást koncernu Daimler Truck, rozšířila své portfolio bateriověelektrických nákladních vozidel o další varianty, založené na velmi úspěšném modelu eActros 600. Mercedes-Benz Trucks dosáhl v roce 2025 silného tržního podílu přes 50 procent v Evropě v segmentu těžkých elektrických nákladních vozidel a je lídrem na tomto segmentu trhu.
Již druhá generace eActrosu technicky vychází z typu eActros 600 pro těžkou dálkovou přepravu, který využívá moderní technologii pohonu s vysokou energetickou účinností - elektrickou hnací nápravu z vlastního vývoje značky, lithiumželezitofosfátové akumulátory (LFP) s dlouhou životností a palubním napětím 800 voltů a komplexní, osvědčené asistenční systémy pro větší jízdní komfort a bezpečnost.
Vozidla eActros 600 jsou již denně v provozu na silnicích v mnoha evropských zemích včetně České republiky. Nový eActros 400 se dvěma bateriovými bloky má celkovou instalovanou kapacitu přes 400 kWh. V těžké distribuční dopravě může eActros 400 se skříňovou nástavbou dosáhnout v provozu sólo až cca.480 kilometrů bez
500 km dojezd bez dobíjení
dobíjení. Díky osazení dvěma bateriovými bloky přitom dosahuje užitečné hmotnosti, srovnatelné s dieselovými nákladními vozy. Dva bateriové bloky lze nabít příkonem 400kW z deseti na osmdesát procent za přibližně tři čtvrtě hodiny.
PŘIZPŮSOBENO PRO PROVOZ
Dojezd, užitečné zatížení i konfiguraci kabiny lze přizpůsobit konkrétním logistickým požadavkům.
S řadou nových možností kombinací, založených na obou modelech eActros 400 a eActros 600, jako je tahač návěsů a dvou nebo třínápravový podvozek pro nástavby různých parametrů rozšiřuje Mercedes-Benz Trucks svou nabídku cíleně tak, aby splňovala ještě více logistických požadavků v těžké dálkové a distribuční dopravě s elektrickými vozidly. V závislosti na individuálních požadavcích na použití, dojezd a užitečné zatížení a provedením kabiny si tak zákazníci mohou specifikovat vozidla podle svých potřeb.
3 000 rychlonabíjecích stanic do roku 2030
Pro co nejrychlejší náběh lokálně CO2-neutrální silniční nákladní dopravy s bateriově elektrickými nákladními vozidly je jedním z klíčových bodů nabíjecí infrastruktura. V současné době je v Evropě méně než 1000 nabíjecích stanic pro těžká užitková vozidla. Společnost Daimler Truck proto oznámila vloni koncept vlastní poloveřejné nabíjecí sítě pod značkou TruckCharge.
Do roku 2030 se plánuje rozšíření na více než 3 000 rychlonabíjecích stanic. Tzv.poloveřejné nabíjení pro elektrická nákladní vozidla má umožnit depům a soukromým firmám dát své nabíjecí stanice k dispozici pro placené užívání třetími stranami. Toto řešení má být doplňkem k veřejným nabíjecím službám, nabízeným mimo jiné společností Milence, která byla založena v červenci 2022 jako společný podnik společností Daimler Truck, TRATON GROUP a Volvo GROUP. Milence již provozuje v Evropě několik vysoce výkonných veřejných nabíjecích stanic a připravuje desítky dalších.
ČESKÝ AUTOMOTIVE ZNOVU PŘEKVAPIL
REKORDNÍ TRŽBY NAVZDORY
EVROPSKÉ NEJISTOTĚ
Evropský automobilový průmysl vstupoval do roku 2025 s obavami. Výrobci řešili vysoké ceny energií, slábnoucí poptávku na některých trzích, rostoucí regulatorní požadavky i pokračující transformaci směrem k elektromobilitě. Přesto český automobilový průmysl dokázal potvrdit svou mimořádnou odolnost. Druhá nejvyšší výroba osobních automobilů v historii, rekordní produkce autobusů, historicky nejvyšší tržby i rychlý růst výroby elektrifikovaných vozidel ukazují, že české firmy zatím zvládají proměnu odvětví lépe než řada evropských konkurentů.
Výsledky zveřejněné Sdružením automobilového průmyslu (AutoSAP) zároveň potvrzují, že automotive zůstává jedním z hlavních pilířů české ekonomiky. Vedle samotných automobilek totiž zahrnuje stovky dodavatelů, vývojových center i technologických firem, které významně ovlivňují zaměstnanost, export i investice do výzkumu a vývoje.
Druhý nejlepší rok v historii výroby
Čeští výrobci v roce 2025 vyrobili celkem 1 470 836 silničních vozidel, což představuje druhý nejlepší výsledek v historii tuzemského automobilového průmyslu.
Samotná výroba osobních automobilů dosáhla 1 445 776 vozů. Přestože jde o meziroční pokles o pouhého půl procenta, při pohledu na vývoj evropského trhu představuje tento výsledek potvrzení vysoké stability českých výrobců.
Ještě výraznějšího úspěchu dosáhl segment autobusů. Tuzemské společnosti jich vyrobily 5 651, což znamená meziroční růst téměř o 26 % a historicky nejlepší výsledek tohoto segmentu. Naopak výroba nákladních automobilů, motocy klů i přívěsové techniky meziročně poklesla. Tyto segmenty však představují podstatně menší část české produkce než výroba osobních automobilů a autobusů.
Výsledky zároveň potvrzují, že český automobilový průmysl si i přes složitou situaci na evropských trzích dokázal udržet vysokou výrobní kapacitu.
Elektromobilita přestává být okrajovou záležitostí
Jedním z nejvýraznějších trendů roku 2025 je pokračující růst elektrifikovaných vozidel.
Celkem bylo v České republice vyrobeno 285 176 elektrifikovaných automobilů, tedy téměř o 89 % více než o rok dříve.
Z toho připadlo:
224 383 bateriových elektromobilů (BEV)
60 793 plug-in hybridů (PHEV)
Ještě důležitější než samotný počet je jejich podíl na celkové produkci.
Zatímco ještě před několika lety představovala elektrifikovaná vozidla pouze okrajový segment výroby, dnes tvoří již 19,7 % všech osobních automobilů vyrobených v České republice. Jinými slovy – téměř každý pátý vůz, který sjede z výrobních linek českých automobilek, je již vybaven elektrickým pohonem nebo plug-in hybridním systémem.
Tento vývoj potvrzuje, že transformace evropského automobilového průmyslu probíhá i v českých závodech, přestože tempo přechodu k elektromobilitě zůstává předmětem intenzivních debat mezi výrobci i evropskými institucemi.
Rekordní tržby ukazují rostoucí hodnotu výroby
Vedle samotných výrobních čísel přinesl rok 2025 ještě jeden významný rekord. Firmy sdružené v AutoSAPu dosáhly historicky nejvyšších tržeb
Inzerce
ve výši 1 605,6 miliardy korun, což představuje meziroční růst o 1,6 %. Společně s tržbami rostl také export, který se zvýšil o 2,1 % na 1 332,1 miliardy korun.
Automobilový průmysl tak nadále zůstává nejvýznamnějším exportním odvětvím české ekonomiky. Největším obchodním partnerem zůstává Německo, kam směřuje téměř třetina exportu členských firem AutoSAPu. Následují Velká Británie, Francie, Polsko a Slovensko.
Přestože evropský trh čelí nižší poptávce než v předchozích letech, českým výrobcům se daří udržovat vysokou přidanou hodnotu výroby i silnou exportní výkonnost.
Produktivita roste, zaměstnanost zůstává stabilní
Zajímavý obrázek nabízí také vývoj zaměstnanosti. Počet pracovníků ve firmách sdružených v AutoSAPu meziročně mírně poklesl o 1,5 % na 136 956 zaměstnanců. Přesto se zaměstnanost již
několik let drží poblíž hranice 140 tisíc pracovníků. Ve srovnání s Německem jde o výrazně příznivější vývoj. Německý automobilový průmysl totiž podle AutoSAPu zaznamenal přibližně šestiprocentní pokles zaměstnanosti a dlouhodobě čelí výraznějším strukturálním změnám.
SOUČASNĚ POKRAČUJE RŮST MEZD.
Průměrná mzda ve firmách AutoSAPu dosáhla 62 947 korun, což představuje meziroční nárůst o 6,2 %. Zaměstnanci automobilového průmyslu tak pobírají mzdu přibližně o třetinu vyšší, než činí průměr ve zpracovatelském průmyslu.
Nejde přitom pouze o růst odměňování. Vyšší mzdy společně s mírně nižším počtem zaměstnanců naznačují pokračující růst produktivity práce i rostoucí technologickou náročnost výroby.
Dodavatelé zůstávají páteří českého automotive
Za výsledky českých automobilek nestojí pouze
finální výrobci vozidel. Neméně důležitou roli hrají stovky dodavatelských společností, které vyrábějí komponenty, elektroniku, pohonné systémy, plastové díly, lisované součásti nebo sofistikované výrobní technologie. Právě jejich výkonnost do značné míry určuje konkurenceschopnost celého českého automobilového průmyslu.
V roce 2025 dosáhly dodavatelské firmy sdružené v AutoSAPu tržeb ve výši 599,5 miliardy korun. Přestože jde o meziroční pokles o 0,6 %, export se podařilo udržet v růstových číslech a zvýšil se o 0,4 % na 419,5 miliardy korun. Pokles tržeb tak nelze vnímat jako oslabení sektoru. Dodavatelé se dnes nacházejí uprostřed rozsáhlé technologické transformace. Vedle pokračující digitalizace výroby investují do automatizace, robotizace, nových výrobních technologií i vývoje komponentů pro elektrifikované pohony. Zároveň se musí vyrovnávat s tlakem na ceny, rostoucími náklady i měnícími se požadavky automobilek.Právě dodavatelský sektor přitom představuje jednu z největších konkurenčních výhod českého automotive.
Moderní výrobní linka v automobilovém průmyslu s vysokým stupněm automatizace.
SPECIALIZUJEME SE NA VYSOKOTLAKOU HYDRAULIKU
Jsme autorizovaným prodejcem vysokotlaké hydrauliky ENERPAC a zároveň patříme mezi 13 autorizovaných servisů ENERPAC po celé Evropě. Z tohoto také plyne hlavní činnost firmy a to prodej a servis vysokotlaké hydrauliky. Po více než 30 letech v tomto oboru se řadíme mezi experty v rámci České Republiky a také v zahraničí. Kontaktujte nás www.ikema.cz
Hustá síť specializovaných firem umožňuje výrobcům rychle zavádět nové technologie a efektivně řídit celé dodavatelské řetězce.
Rekordní výroba autobusů ukazuje sílu české specializace
Přestože většina pozornosti tradičně směřuje k osobním automobilům, rok 2025 přinesl mimořádně úspěšné výsledky také výrobcům autobusů.
Celková produkce dosáhla 5 651 vozidel, což představuje meziroční růst o téměř 26 % a nejlepší výsledek v historii samostatné České republiky.
Tento segment dlouhodobě potvrzuje, že české firmy patří mezi evropskou špičku nejen v masové výrobě osobních automobilů, ale také ve výrobě specializovaných vozidel s vysokou přidanou hodnotou. Rostoucí poptávka po moderních autobusech souvisí mimo jiné s obnovou vozových parků veřejné dopravy i pokračující elektrifikací městské mobility.
Konkurenceschopnost už nebude stát jen na výrobě
Přestože ekonomické výsledky za rok 2025 vyznívají velmi pozitivně, samotní zástupci automobilového průmyslu upozorňují, že budoucí vývoj nebude záviset pouze na objemu výroby.
Do popředí se stále více dostávají témata, která přesahují hranice samotného automotive.
Jedním z nich je vzdělávání. Firmy dlouhodobě upozorňují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků i na potřebu modernizace technického školství. Významnější roli by podle nich mělo získat duální vzdělávání, užší propojení škol s průmyslovými podniky i větší podpora aplikovaného výzkumu na vysokých školách.
Neméně důležité jsou investiční podmínky.
Automobilový průmysl dnes investuje miliardy korun do nových výrobních linek, digitalizace, automatizace i elektromobility. Takové projekty však mají investiční horizont deseti i více let. Firmy proto požadují stabilní podnikatelské prostředí, předvídatelnou legislativu, dostupné ceny energií a rychlejší povolovací procesy.
Dalším tématem zůstává evropská regulace. Transformace směrem k bezemisní mobilitě pokračuje napříč celým evropským automobilovým průmyslem, výrobci však opakovaně upozorňují na potřebu technologické neutrality a realistického tempa změn, které umožní zachovat konkurenceschopnost evropské výroby vůči rostoucí globální konkurenci.
Český automotive stojí na rozcestí
Rok 2025 ukázal, že český automobilový průmysl si i v období ekonomické nejistoty dokáže udržet vysokou výkonnost. Historicky nejvyšší tržby, druhá nejvyšší výroba osobních automobilů, rekordní produkce autobusů i rychlý růst elektrifikovaných vozidel potvrzují, že domácí výrobci i dodavatelé zvládají technologickou transformaci lépe, než se ještě před několika lety očekávalo.
Současně se ale mění samotná podstata konkurenceschopnosti. O budoucím úspěchu už nebude rozhodovat pouze počet vyrobených automobilů nebo velikost výrobních kapacit. Stále větší význam získávají investice do automatizace, digitalizace, výzkumu a vývoje, schopnost přilákat kvalifikované zaměstnance i vytvářet prostředí, které podporuje dlouhodobé investice.
Právě v tom bude podle všeho největší výzva příštích let. Český automotive dnes stojí na pevných základech, jeho další rozvoj však bude záviset na tom, zda se podaří udržet podmínky, které z České republiky udělaly jednu z nejvýznamnějších automobilových zemí Evropy.
Zdroj dat: Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP), výroční výsledky za rok 2025. Redakční zpracování: Svět průmyslu.
Moderní servisní zázemí pro údržbu a opravy autobusů.
INOVATIVNÍ HIGH-TECH
Více než 130 let elánu k inovacím z nás učinilo jednoho z předních světových výrobců nátěrových hmot pro průmyslové použití. Rádi Vás podpoříme kompletním sortimentem nátěrových systémů s vysokou odolností a také nátěrů pro zvláštní požadavky.
Navštivte naše webové stránky a zjistěte více o našem portfoliu produktů
www.mankiewicz.com
ČESKÝ PRŮMYSLOVÝ START-UP?
V Nymburce vznikl jeden z nejrychleji rostoucích výrobců nákladních vagonů v Evropě
Ještě před několika lety by podobný příběh zněl téměř neuvěřitelně. V době, kdy se evropský průmysl potýkal s pandemií, narušenými dodavatelskými řetězci, prudkým růstem cen energií i geopolitickou nejistotou, vznikl v Nymburce nový výrobní podnik, který během několika let pronikl mezi největší evropské výrobce nákladních železničních vozů.
Společnost NymWAG zahájila výrobu v roce 2020. Dnes vyrábí přibližně 1 100 nákladních vozů ročně, překonala hranici 5 000 vyrobených vagonů a podle vyjádření společnosti se řadí mezi největší evropské výrobce ve svém segmentu. Nejde přitom jen o příběh jedné firmy. Je to ukázka toho, jak dnes vzniká moderní těžký průmysl – jakou roli hrají zkušenosti lidí, rychlost vývoje, exportní financování i schopnost využít příležitost ve správný okamžik.
BROWNFIELD JAKO NOVÝ ZAČÁTEK
Nymburk je s železnicí spojen více než sto let. Historicky zde fungovaly významné železniční provozy a opravny lokomotiv. Právě v jednom z těchto průmyslových areálů vznikla nová vagonka. Z původního provozu však nezůstala výrobní technologie prakticky vůbec nic.
Jak v rozhovoru popisuje generální ředitel Petr Vlček, zachovaly se především budovy a železniční infrastruktura. Samotná výroba byla navržena zcela nově podle současných technologických požadavků.
VYBUDOVAT TOVÁRNU DNES ZNAMENÁ MNOHEM VÍC NEŽ POSTAVIT HALU
Postavit výrobní závod dnes neznamená pouze nakoupit stroje a zahájit výrobu. Nový podnik musí splnit evropské technické normy, vybu-
To dobře ilustruje širší trend českého průmyslu. Úspěšná revitalizace brownfieldů dnes nespočívá pouze v opravě starých hal. Ve skutečnosti jde o budování úplně nových výrobních systémů, které využívají původní lokalitu, ale technologicky nemají se starým provozem téměř nic společného.
dovat vlastní konstrukční zázemí, získat certifikace, vytvořit síť dodavatelů a přesvědčit první zákazníky, že dokáže dodržet kvalitu i termíny. Právě tato kombinace technických, obchodních a organizačních schopností rozhoduje o tom, zda se nový výrobce na evropském trhu prosadí.
ÚSPĚCH NEZAČÍNÁ STROJI, ALE LIDMI
Při pohledu na rozsáhlý výrobní areál by se mohlo zdát, že rozhodující byly investice do technologií. Ve skutečnosti byl podle vedení
Výroba hliníkových skříní kolejových vozidel v moderním svařovacím provozu.
společnosti mnohem důležitější jiný faktor –zkušenosti lidí. Zakládající tým měl dlouholeté zkušenosti s konstrukcí, výrobou i obchodem v oblasti nákladních železničních vozů. Znal evropský trh, zákazníky i technické požadavky jednotlivých dopravců. Právě tato kombinace know-how umožnila proměnit bývalý průmyslový areál v nový výrobní podnik během relativně krátké doby.
V průmyslu se často mluví o automatizaci, robotizaci nebo digitalizaci. Příběh NymWAG ale připomíná, že žádná technologie nenahradí zkušenosti lidí, kteří znají obor a dokážou je přetavit do fungujícího byznysu.
NEJTĚŽŠÍ NENÍ VYROBIT VAGON
NEJTĚŽŠÍ JE ZÍSKAT DŮVĚRU
Výroba nákladních vozů sama o sobě nepředstavuje technologii, která by byla založena na jediné revoluční inovaci. Jednotlivé komponenty jsou dobře známé a evropský trh má několik zavedených výrobců.
Mnohem náročnější je přesvědčit zákazníky, aby dali zakázku nové společnosti bez dlouhé historie.
První zákazník podle Petra Vlčka uvěřil především zkušenostem týmu a schopnosti dodat vozy rychleji než konkurence. Právě získání první referenční zakázky se ukázalo jako rozhodující okamžik celého projektu.
Ve strojírenství totiž důvěra představuje jednu z nejcennějších komodit. Zákazníci nekupují pouze výrobek. Kupují také jistotu, že dodavatel zvládne dlouhodobý servis, splní termíny a bude schopen reagovat na technické požadavky i za několik let.
KDYŽ PŘIŠEL COVID, VÝROBA SE NEZASTAVILA
Jen krátce po zahájení výroby přišla pandemie covidu-19. Pro řadu průmyslových podniků znamenala odkládání investic, omezení výroby nebo problémy s dodavatelskými řetězci.
NymWAG se vydal opačnou cestou. Produkci se podařilo mezi lety 2020 a 2021 výrazně navýšit a firma postupně získávala další zákazníky napříč Evropou.
Nešlo přitom jen o štěstí. Významnou roli hrála kombinace rychlých dodacích termínů, flexibility a schopnosti reagovat na individuální požadavky zákazníků.
VÝVOJ STOJÍ MILIONY
A HLAVNĚ ČAS
JEDNÍM Z NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH MOMENTŮ
ROZHOVORU JE POPIS VÝVOJE NOVÝCH VOZŮ
Na první pohled může nákladní vagon působit jako jednoduchý výrobek. Ve skutečnosti jeho vývoj představuje dlouhý proces zahrnující konstrukční práce, výpočty, schvalování, prototypovou výrobu i náročné zkoušky. Podle vedení společnosti stojí vývoj nového typu vozu přibližně 10 až 15 milionů korun a od prvního návrhu do zahájení sériové výroby uplynou zhruba dva roky.
Inzerce
Přeprava ocelových nosníků po železnici představuje efektivní způsob zásobování průmyslových podniků i stavebních projektů.
To dobře ukazuje, proč se v evropském průmyslu stále více prosazuje dlouhodobé plánování. Výrobní podnik dnes nemůže reagovat pouze na aktuální poptávku. Musí připravovat produkty, které budou zákazníci potřebovat za několik let.
EXPORT JAKO ZÁKLAD RŮSTU
Naprostá většina produkce společnosti míří na zahraniční trhy. Mezi hlavní odběratele patří zákazníci ve Francii, Německu, Švýcarsku nebo na Slovensku. Právě vysoký podíl exportu umožnil společnosti využít financování určené exportně orientovaným podnikům.
Vedle samotné výroby se tak jako jeden z rozhodujících faktorů ukazuje také financování růstu. V oboru, kde pracovní kapitál dosahuje stovek milionů korun a vývoj nových výrobků stojí desítky milionů, představuje dostupné financování významnou konkurenční výhodu.
ZAKÁZKY POTVRZUJÍ POSTAVENÍ
NA EVROPSKÉM TRHU
Růst společnosti dnes dokládají nejen výrobní kapacity, ale také konkrétní zakázky pro významné evropské zákazníky. NymWAG letos
dokončil dodávku 38 cisternových vozů Zacns 88 pro společnost RTI, jejichž finálním uživatelem je polský petrochemický koncern ORLEN. Současně předal 24 výsypných vozů Faccns 49 společnosti ITL. Ty budou nasazeny při projektech výstavby železniční infrastruktury realizovaných skupinou EUROVIA.
Obě zakázky dobře ilustrují šíři výrobního programu společnosti. Vedle vozů určených pro přepravu chemických látek vyrábí také specializované vozy pro stavebnictví a infrastrukturní projekty. Právě schopnost vyvíjet a vyrábět různé typy nákladních vozů podle požadavků zákazníků patří mezi faktory, které firmě pomohly prosadit se na náročném evropském trhu.
EVROPA ZNOVU OBJEVUJE ŽELEZNICI
PŘÍBĚH NYMWAG NELZE ODDĚLIT OD
ŠIRŠÍ PROMĚNY EVROPSKÉ DOPRAVY.
Železniční nákladní doprava se dostává do centra pozornosti kvůli dekarbonizaci, rozvoji kombinované dopravy i modernizaci evropské infrastruktury. Současně rostou požadavky na nové typy specializovaných vozů pro přepravu chemických látek, kontejnerů nebo stavebních
materiálů. Společnost proto vedle cisternových vozů vyrábí také kontejnerové a výsypné vagony a průběžně rozšiřuje své portfolio.
ČESKÝ PRŮMYSL UMÍ VYRŮST I DNES
Český průmysl bývá často spojován především s dlouhou tradicí velkých podniků. NymWAG ale ukazuje, že i dnes může vzniknout nový výrobní závod, který během několika let pronikne mezi významné evropské hráče.
Nevznikl díky jediné převratné technologii ani jedné mimořádné zakázce. Jeho růst stojí na kombinaci zkušeného týmu, kvalitního produktu, exportního zaměření, schopnosti získat důvěru zákazníků a dlouhodobých investic do vývoje.
Právě v tom spočívá jeho největší přínos. Není to jen příběh úspěšné vagonky. Je to důkaz, že české strojírenství má stále schopnost budovat nové průmyslové podniky s evropským významem.
zdroj: přepracováno z časopisu EGAP + redakce: https://www.egap.cz/cs/pojisteno-egapem
ZELENÁ, RYCHLÁ A DIGITÁLNÍ:
ŽELEZNICE NOVÉ GENERACE
Digitalizace řízení provozu, zavádění evropského zabezpečovacího systému ETCS , vysokorychlostní tratě, moderní dopravní uzly i energetická transformace postupně vytvářejí infrastrukturu, která bude určovat podobu dopravy, logistiky i průmyslu v příštích desetiletích.
Ještě před několika lety byla modernizace železnice spojována především s výměnou kolejí, rekonstrukcí mostů nebo opravami nádražních budov. Dnes je situace výrazně odlišná. Česká železniční síť prochází proměnou, která dalece přesahuje stavební investice. Vedle stavebních profesí dnes stále významnější roli hrají informační technologie, automatizace, datová komunikace, energetika a pokročilé systémy řízení provozu. Právě propojení těchto oborů představuje jednu z největších změn v historii české železnice.
Bezpečnost řízená daty
Nejviditelnějším symbolem digitalizace je zavádění evropského vlakového zabezpečovacího systému ETCS (European Train Control System). Jeho úkolem není pouze zvýšit bezpečnost železničního provozu, ale také vytvořit jednotný standard umožňující interoperabilitu napříč evropskou železniční sítí.
Na rozdíl od tradičních zabezpečovacích systémů pracuje ETCS nepřetržitě s daty o poloze vlaku, jeho rychlosti i povolené jízdní cestě. Pokud strojvedoucí překročí stanovené limity nebo nereaguje na vzniklou situaci, systém automaticky zasáhne a vlak bezpečně zastaví.
Od roku 2025 probíhá na vybraných koridorových tratích, například na trase Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav nebo Břeclav –Bohumín, výhradní provoz pod ETCS. Česká železnice se tak zařadila mezi evropské sítě, které přecházejí na digitálně řízený provoz. ETCS přitom nepředstavuje pouze nový způsob zabezpečení. Vytváří datovou infrastrukturu, na kterou budou navazovat další technologie řízení železniční dopravy.
Kapacita začíná u infrastruktury
Stejně výraznou proměnou procházejí železniční uzly. Modernizace už není zaměřena pouze na
obnovu kolejí nebo nástupišť. Cílem je vytvářet dopravní centra, která propojí železnici s městskou hromadnou dopravou, regionální autobusovou sítí, individuální automobilovou dopravou i cyklistickou infrastrukturou.
Rekonstrukce historické Fantovy budovy na pražském hlavním nádraží, modernizace železničního uzlu Pardubice nebo přestavby stanic v Plzni a Českých Budějovicích ukazují, že současná nádraží jsou stále více součástí rozvoje měst i veřejného prostoru. Vedle architektonické kvality získávají na významu bezbariérovost, energetická efektivita, digitální informační systémy a kvalitní návaznost na další druhy dopravy.
Vysokorychlostní tratě mění dopravní mapu republiky
Ještě před několika lety byly vysokorychlostní tratě především dlouhodobou vizí. Dnes se jejich příprava přesunula do fáze projektování prvních úseků, terminálů i navazující infrastruktury.
Projektované tratě s rychlostí až 320 km/h nepředstavují pouze možnost rychlejšího cestování mezi velkými městy. Uvolní kapacitu stávajících koridorů pro regionální i nákladní dopravu, posílí propojení České republiky s evropskou železniční sítí a vytvoří nové rozvojové impulzy pro průmyslové regiony.
Pilotní projekty VRT Polabí (Praha –Poříčany) a VRT Jižní Morava (Brno –Šakvice) již vstupují do pokročilé fáze přípravy. Současně vznikají návrhy budoucích terminálů, například Praha-východ nebo Podřipsko, které propojí vysokorychlostní železnici s regionální dopravou.
Energetická transformace
pokračuje i na železnici
Význam železnice roste také z pohledu udržitelné dopravy. Pokračující elektrifikace tratí, modernizace trakčního napájení i příprava bateriových jednotek ukazují, že železniční doprava bude hrát stále významnější roli při snižování emisí. Jedním z nejvýznamnějších infrastrukturních projektů současnosti je modernizace železniční tratě mezi Prahou, Kladnem a Letištěm Václava Havla. Vedle zvýšení kapacity dopravy přinese také přímé železniční spojení největšího českého letiště s hlavním městem.
Na vybraných regionálních tratích se současně připravuje nasazení bateriových jednotek (BEMU), které umožní bezemisní provoz i tam, kde zatím není ekonomicky vhodné budovat klasické trakční vedení.
Železnice jako technologická platforma
Současná železnice už není pouze soustavou kolejí, mostů a stanic. Stává se rozsáhlou technologickou platformou, ve které se propojují stavební inženýrství, elektrotechnika, digitalizace, automatizace, datová komunikace i energetika. Modernizaci železnice proto nelze hodnotit pouze podle počtu nových kilometrů tratí nebo objemu investovaných prostředků. Skutečná proměna spočívá v propojení jednotlivých technologií do jednoho inteligentního systému. Právě schopnost spojit bezpečnost, digitalizaci, kapacitu infrastruktury a energetickou efektivitu bude rozhodovat o tom, jakou roli bude česká železnice hrát v dopravě, logistice i průmyslu v následujících desetiletích.
ETCS –
Evropský zabezpečovací systém postupně přebírá řízení provozu na hlavních koridorech a vytváří základ digitální bezpečnosti.
VYSOKORYCHLOSTNÍ
TRATĚ –Příprava prvních úseků pro rychlost až 320 km/h představuje jednu z největších infrastrukturních investic.
MULTIMODÁLNÍ
DOPRAVNÍ UZLY–
Velká nádraží se mění v moderní centra propojující železnici s městskou i regionální dopravou.
ELEKTRIFIKACE A NOVÉ
POHONY–Modernizace tratí a příprava bateriových jednotek (BEMU) podporují postupnou dekarbonizaci železniční dopravy.
DIGITALIZACE
ŘÍZENÍ –Automatizace, datová komunikace a inteligentní dispečerské systémy zvyšují bezpečnost, kapacitu i plynulost železničního provozu.
AGREGACE FLEXIBILITY MĚNÍ ENERGETIKU
FIRMY I DOMÁCNOSTI ZAČÍNAJÍ AKTIVNĚ ŘÍDIT
SPOTŘEBU ELEKTŘINY
Energetika se během několika let proměnila více než za předchozí dekády. Rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, bateriových úložišť, elektromobility i decentralizované výroby elektřiny vytváří zcela nové nároky na fungování elektrické sítě. Zatímco tradiční energetický model byl postaven na stabilním výkonu velkých elektráren, dnešní soustava musí zvládat stále větší výkyvy výroby i spotřeby.
Právě v této situaci začíná nabývat na významu služba agregace flexibility, kterou odborníci označují za jeden z nejdůležitějších nástrojů moderní energetiky.
Ještě před několika lety byla flexibilita okrajovým tématem určeným hlavně pro velké průmyslové podniky. Dnes se však stává běžnou součástí energetického trhu a postupně zasahuje domácnosti, firmy, logistická centra i provozovatele nabíjecí infrastruktury.
„ Energetická síť už nepotřebuje pouze
vyrábět dostatek elektřiny. Stále důležitější je schopnost výrobu, spotřebu a ukládání energie koordinovat v reálném čase.“
Důvod je jednoduchý. Energetická síť už nepotřebuje pouze vyrábět dostatek elektřiny. Stále důležitější je schopnost výrobu, spotřebu a ukládání energie koordinovat v reálném čase.
CO JE AGREGACE FLEXIBILITY
Agregace flexibility funguje na principu propojení většího množství zařízení, která dokážou krátkodobě upravovat svou spotřebu nebo výrobu elektřiny.
Tato zařízení mohou zahrnovat bateriová úložiště, fotovoltaické elektrárny, tepelná čerpadla, průmyslové technologie, klimatizační systémy nebo nabíječky elektromobilů. Každé z nich samostatně představuje relativně malý výkon. Pokud jsou však digitálně propojena do jednoho celku, vzniká takzvaná virtuální elektrárna.
Energetika
Tu následně řídí agregátor flexibility, tedy specializovaná společnost, která tuto souhrnnou kapacitu nabízí provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy.
Agregátor může například během několika sekund:
• krátkodobě snížit spotřebu vybraných zařízení,
• aktivovat bateriová úložiště,
• přesunout část spotřeby mimo špičku,
• nebo naopak dodat energii zpět do sítě.
Celý systém funguje automatizovaně prostřednictvím digitálních platforem, predikčních algoritmů a vzdáleného řízení.
ENERGETICKÁ
SÍŤ POD ROSTOUCÍM TLAKEM
Potřeba flexibility dramaticky roste především kvůli rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů energie.
Solární elektrárny vyrábějí nejvíce elektřiny během slunečných hodin, zatímco večer jejich výkon prudce klesá. Větrné elektrárny jsou zase závislé na aktuálních povětrnostních podmínkách. Výroba energie tak začíná být mnohem méně předvídatelná než v době dominace uhelných nebo jaderných elektráren.
Současně se mění i samotná spotřeba. Přibývají tepelná čerpadla, klimatizace, bateriové systémy a elektromobily, jejichž nabíjení může představovat výraznou zátěž pro distribuční síť, zejména během večerních špiček.
Právě agregace flexibility umožňuje tyto výkyvy vyrovnávat bez nutnosti budovat velké množství nových záložních elektráren nebo masivně posilovat infrastrukturu.
Váš silný a spolehlivý partner v měnícím se světě energií
Namísto čistě centralizovaného modelu vzniká decentralizovaná energetika založená na tisících menších zdrojů a flexibilních zařízení.
DOMÁCNOSTI SE MĚNÍ
Z ODBĚRATELŮ NA AKTIVNÍ HRÁČE
Jednou z největších změn současné energetiky je proměna běžných domácností v aktivní účastníky trhu. Domácnost vybavená fotovoltaikou, bateriovým úložištěm nebo chytrým řízením spotřeby už dnes nemusí být pouze pasivním odběratelem elektřiny. Díky agregaci flexibility může aktivně reagovat na potřeby sítě a získávat za to finanční odměnu. Například domácí baterie může během přebytku elektřiny energii ukládat a v době vysoké spotřeby ji krátkodobě poskytovat zpět do systému. Tepelné čerpadlo může automaticky posunout část provozu mimo nejzatíženější hodiny a chytrá nabíječka elektromobilu dokáže regulovat výkon nabíjení podle aktuální situace v síti.
Dodávky elektřiny a plynu pro velké a střední průmyslové i institucionální odběratele.
Obchodování s emisními povolenkami, zárukami původu a PPA kontrakty z obnovitelných zdrojů energie.
Výkup i dodávka udržitelných komodit, jako je biometan a elektřina z OZE.
Příležitost komerčního využití výkonové flexibility vašich zařízení (SVR, obchodní flexibilita).
Kontaktujte nás.
Zajistěte si elektřinu a zemní plyn pro vaši firmu.
Uživatel přitom často změnu prakticky nepocítí. Řízení probíhá automaticky a cílem systému je minimalizovat dopad na komfort domácnosti.
FIRMY ZAČÍNAJÍ FLEXIBILITOU SNIŽOVAT NÁKLADY
Význam agregace flexibility rychle roste také v průmyslu a komerční sféře. Výrobní podniky, logistická centra, administrativní budovy nebo datová centra disponují technologiemi s vysokou spotřebou energie, kterou lze v určitých intervalech krátkodobě upravovat. Agregátor může například během napjaté situace v síti na několik minut omezit výkon některých zařízení nebo využít firemní bateriové systémy. Podnik za tuto službu získává finanční kompenzaci. V českém průmyslu navíc začíná hrát stále větší roli optimalizace takzvaných čtvrthodinových maxim. Právě podle nejvyšší spotřeby během krátkých intervalů se totiž určuje rezervovaná kapacita a významná část distribučních poplatků.
Schopnost krátkodobě snížit odběr během kritických špiček proto může firmám výrazně pomoci snižovat fixní náklady na distribuci elektřiny. Flexibilita tak přestává být pouze nástrojem pro stabilizaci sítě. Stává se i důležitým ekonomickým nástrojem energetického managementu firem.
VIRTUÁLNÍ ELEKTRÁRNY JAKO
NOVÝ MODEL ENERGETIKY
Agregace flexibility úzce souvisí s konceptem virtuálních elektráren. Ty nevznikají jako jedna fyzická elektrárna, ale jako digitálně propojená síť tisíců menších zařízení.
Virtuální elektrárna může sdružovat:
▬ domácí baterie,
▬ fotovoltaické systémy,
▬ nabíjecí infrastrukturu,
▬ průmyslové technologie,
▬ kogenerační jednotky,
▬ firemní energetická úložiště
Díky pokročilému softwaru a automatizaci dokáže systém v reálném čase vyhodnocovat situaci v síti a reagovat během několika sekund. Právě digitalizace a umělá inteligence umožňují, aby decentralizovaná energetika fungovala
koordinovaně a stabilně i při vysokém podílu obnovitelných zdrojů. Elektromobilita význam flexibility ještě zvýší. Velkým tématem příštích let bude propojení flexibility s elektromobilitou.
S rostoucím počtem elektromobilů totiž poroste i tlak na distribuční síť. Pokud by miliony vozidel nabíjely ve stejnou dobu, mohlo by docházet k přetížení lokální infrastruktury.
Právě chytré řízení nabíjení bude jedním z hlavních nástrojů, jak těmto problémům zabránit. Nabíjení elektromobilů se bude stále více automaticky přizpůsobovat aktuálnímu zatížení sítě, cenám elektřiny nebo dostupnosti obnovitelných zdrojů.
Do budoucna se navíc počítá i s širším rozšířením technologie Vehicle-to-Grid (V2G), kdy elektromobily nebudou pouze energii odebírat, ale budou ji schopné také vracet zpět do sítě.
Elektromobily se tak mohou stát součástí decentralizovaného energetického systému a významným zdrojem flexibility.
EVROPSKÁ ENERGETIKA SMĚŘUJE K DECENTRALIZACI
Rozvoj agregace flexibility podporuje také evrop ská legislativa, která dlouhodobě prosazuje větší zapojení decentralizovaných zdrojů a aktivních zákazníků do energetického trhu.
Postupně vznikají pravidla umožňující agregáto rům flexibility poskytovat podpůrné služby pro vozovatelům přenosových soustav a zapojovat do trhu širší spektrum zařízení. Současně roste význam komunitní energetiky, sdílení elektřiny a lokálních energetických systémů. Energetika se tak postupně mění z centralizovaného modelu založeného na několika velkých elektrárnách na digitálně řízenou infrastrukturu tvořenou tisíci propojených zdrojů a flexibilních zařízení.
FLEXIBILITA
SE STÁVÁ JEDNOU Z NEJCENNĚJŠÍCH KOMODIT ENERGETIKY
Energetický sektor dnes nestojí pouze před otázkou, kolik elektřiny vyrobit. Stále důležitější je schopnost inteligentně řídit okamžitou rovnováhu mezi výrobou, spotřebou a ukládáním energie.
Právě agregace flexibility umožňuje tuto rovnováhu udržovat bez nutnosti extrémně nákladných investic do nové infrastruktury.
V příštích letech proto pravděpodobně nebude rozhodovat jen cena elektřiny, ale stále více také schopnost pružně reagovat na situaci v síti. Firmy, domácnosti i provozovatelé energetických technologií se tak postupně stávají aktivní součástí energetického systému.
A právě flexibilita může být jedním z faktorů, který rozhodne o tom, jak stabilní, efektivní a ekonomicky udržitelná bude moderní energetika v době rychlé elektrifikace celé společnosti.
FLEXIBILITA V
• elektromobily budou umět vracet energii zpět do sítě (V2G)
• domácnosti se mění z odběratelů na aktivní hráče energetiky
• firmy začínají optimalizovat tzv. čtvrthodinová maxima
POŽÁRNÍ
BEZPEČNOST PODZEMNÍCH PARKOVIŠŤ
S ELEKTROMOBILY:
Podzemní parkoviště se během posledních desetiletí téměř nezměnila. Auta ano.
Zatímco většina dnešních garáží byla navrhována podle předpisů z minulého století, moderní vozový park už představuje zcela jinou úroveň požárního rizika. Elektromobily, hybridní pohony, lithium-iontové baterie i dramaticky vyšší podíl plastů mění charakter požárů natolik zásadně, že tradiční bezpečnostní přístupy přestávají být dostačující.
Požár v podzemním parkovišti dnes totiž není jen otázkou několika minut hoření jednoho automobilu. Ve stále větší míře jde o scénáře s extrémními teplotami, toxickými emisemi, dlouhotrvajícím hořením a komplikovaným zásahem hasičů.
A právě to otevírá zásadní otázku:
Jsou evropská parkoviště připravena na masivní nástup elektromobility?
POŠKOZENÍ BATERIE
Mechanické poškození, výrobní vada nebo přehřátí článku.
PŘEHŘÁTÍ ČLÁNKU
Teplota uvnitř baterie překročí bezpečnou mez.
ŘETĚZOVÁ REAKCE
Teplo se začne šířit do dalších článků akumulátoru.
TOXICKÉ PLYNY
Uvolňují se nebezpečné a korozivní plyny.
OPĚTOVNÉ VZNÍCENÍ
Baterie se může znovu vznítit i několik hodin po uhašení.
MODERNÍ AUTA HOŘÍ JINAK NEŽ
PŘED TŘICETI LETY
Současné bezpečnostní normy vycházely z doby, kdy automobily obsahovaly výrazně méně plastů, elektroniky a energeticky náročných komponentů. Dnes je situace úplně jiná.
Moderní automobily obsahují přibližně 50 % plastových materiálů, přičemž jejich podíl vzrostl za posledních deset let asi o 75 %. To znamená výrazně vyšší množství hořlavých látek, které během požáru zvyšují intenzitu plamenů i tepelné zatížení konstrukce budovy.
Nejde přitom pouze o samotná vozidla. Vyšší požární zatížení dnes vytvářejí i izolační materiály, elektroinstalace nebo technologické systémy přímo v parkovacích objektech. Výsledkem jsou rychlejší a intenzivnější požáry, které mohou během krátké doby ohrozit stabilitu nosných konstrukcí.
Výzkum společnosti BRANZ Institute už v roce 2011 upozornil, že tradiční scénáře požárů automobilů přestávají odpovídat realitě. Dřívější předpoklady, že automobily hoří pomalu a požár se mezi vozy šíří relativně omezeně, jsou podle studie v dnešních podmínkách nepoužitelné.
ELEKTROMOBILY PŘINÁŠEJÍ ÚPLNĚ NOVÝ TYP POŽÁRU
Nástup elektromobility zároveň přinesl nové rizikové scénáře. Přestože statistiky ukazují, že elektromobily mají nižší pravděpodobnost vznícení než vozy se spalovacím motorem, problém spočívá především v samotném průběhu požáru.
Podle dostupných dat činí pravděpodobnost vznícení elektromobilu přibližně 0,03 %, zatímco u klasických vozidel je to asi 1,5 %. Nejvyšší riziko vykazují hybridní vozy s pravděpodobností kolem 3,4 %.
ROZDÍL VŠAK NASTÁVÁ VE CHVÍLI, KDY K POŽÁRU SKUTEČNĚ DOJDE.
Lithium-iontové baterie mohou při poškození nebo přehřátí spustit takzvaný tepelný lavinový jev. Ten způsobuje nekontrolované šíření tepla mezi články akumulátoru, což vede k dlouhotrvajícímu a velmi obtížně hasitelnému požáru.
V některých případech může hoření pokračovat i několik dní a baterie se mohou opakovaně znovu vznítit. Pro hasiče představují elektromobily mimořádně komplikovaný zásah. Uhašení hořící baterie vyžaduje pětkrát až desetkrát více vody než požár běžného automobilu. Navíc při hoření vzniká velké množství toxických látek, včetně kyseliny fluorovodíkové, kyseliny sírové, niklu nebo lithia.
Další komplikací je samotné nabíjení. Odborníci upozorňují, že riziko požáru roste s úrovní nabití baterie, což činí z nabíjecích zón potenciálně nejrizikovější části podzemních garáží.
NEJVĚTŠÍ HROZBOU NENÍ
OHEŇ, ALE KOUŘ
V uzavřeném prostoru podzemních parkovišť často nepředstavují největší riziko samotné plameny, ale kouř a toxické plyny. Kouř velmi rychle snižuje viditelnost, komplikuje orientaci a bývá hlavní příčinou dušení během evakuace.
Situace je ještě závažnější u požárů elektromobilů, při kterých vzniká výrazně více toxických emisí než u klasických vozidel. Právě proto odborníci stále více zdůrazňují význam systémů pro odvod kouře a tepla (ZOKT).
Ty umožňují udržet únikové cesty bez kouře, zajišťují lepší podmínky pro evakuaci osob a zároveň usnadňují zásah hasičských jednotek.
Moderní potrubní systémy mají oproti běžné ventilaci několik zásadních výhod. Dokážou efektivněji regulovat proudění kouře, vytvářejí menší turbulence a zachovávají bezpečnou viditelnost i ve vícepatrových garážích s komplikovanou geometrií.
S rostoucím počtem elektromobilů navíc vzniká nový problém. Oddělené nabíjecí boxy a přepážky mezi parkovacími místy mohou snižovat účinnost běžné ventilace. Potrubní systémy ZOKT však podle odborníků zůstávají funkční i v těchto podmínkách.
Hydrantové systémy a prostředky pro první zásah tvoří důležitou součást požární ochrany podzemních parkovišť.
STABILITA KONSTRUKCE ROZHODUJE O VŠEM
Jedním z nejkritičtějších aspektů požáru v podzemní garáži je stabilita samotné budovy. Pokud hasiči získají podezření, že by mohlo dojít ke zřícení konstrukce, do objektu jednoduše nevstoupí.
To je zásadní problém zejména u požárů elektromobilů, které mohou trvat výrazně déle než požáry běžných vozů. Dlouhodobé působení vysokých teplot totiž může poškodit železobetonové konstrukce až do úrovně výztuže. Nechráněný beton se při extrémních teplotách začne drolit a odprýskávat, čímž dochází ke ztrátě nosnosti. Proto se stále častěji využívají speciální požárně ochranné systémy, například desky PROMATECT®-T nebo PROMATECT®-H, které dokážou zvýšit požární odolnost konstrukce až na 240 minut.
Tyto systémy jsou navržené i pro takzvanou uhlovodíkovou teplotní křivku (HCM), která simuluje rychlejší nárůst teplot typický pro požáry pohonných hmot, plastů a moderních vozidel.
SLABÝM MÍSTEM BÝVAJÍ
PROSTUPY A TECHNOLOGIE
Moderní parkovací objekty jsou dnes plné technologických systémů, od elektroinstalací přes vzduchotechniku až po nabíjecí infrastrukturu pro elektromobily. Každý prostup kabelů nebo potrubí však může představovat slabé místo, kterým se požár nebo toxické plyny rozšíří do dalších částí budovy.
Proto odborníci zdůrazňují význam důsledného rozdělení objektu do požárních úseků a použití certifikovaných požárních přepážek a ucpávek. Ty zabraňují horizontálnímu i vertikálnímu šíření ohně mezi jednotlivými částmi objektu. Důležitou roli hraje i ochrana elektroinstalací, které musí zůstat funkční během požáru a zároveň nesmí přispívat k jeho šíření.
LEGISLATIVA ZAOSTÁVÁ
ZA REALITOU
Přestože se charakter mobility dramaticky změnil, většina evropských stavebních předpisů stále vychází z historických modelů požárního zatížení. Elektromobilita, bateriová úložiště nebo nové typy materiálů se do mnoha norem promítají jen velmi pomalu.
To znamená, že řada současných podzemních parkovišť může být z pohledu budoucích rizik poddimenzovaná.
Odborníci proto upozorňují, že majitelé budov, developeři i projektanti by neměli čekat na změny legislativy. Důležité je navrhovat parkovací objekty s ohledem na budoucí dominanci elektromobility a výrazně vyšší požární zatížení.
POŽÁRNÍ BEZPEČNOST
SE STÁVÁ STRATEGICKOU OTÁZKOU
Podzemní parkoviště už dávno nejsou jen technickým doplňkem budov. V době elektromobility se stávají jedním z nejrizikovějších prostorů moderní infrastruktury.
Budoucnost požární bezpečnosti proto nebude stát pouze na splnění minimálních norem, ale především na schopnosti předvídat vývoj mobility v příštích desetiletích.
Kombinace inteligentního požárního odvětrání, ochrany konstrukcí, správného členění požárních úseků a moderních materiálů se postupně stává standardem, bez kterého nebude možné bezpečný provoz podzemních garáží dlouhodobě zajistit. A právě schopnost přizpůsobit infrastrukturu nové realitě elektromobility může v budoucnu rozhodovat nejen o bezpečnosti budov, ale i o ochotě pojišťoven podobné projekty vůbec pojistit.
Vzduchotechnika a systémy odvodu kouře a tepla (ZOKT) pomáhají udržet bezpečné podmínky pro evakuaci i zásah hasičů.
Inzerce
EVROPSKÉ SKLADY MĚNÍ ROBOTI S UMĚLOU INTELIGENCÍ.
AUTOMATIZACE SE STÁVÁ
NUTNOSTÍ PRO PŘEŽITÍ
E-COMMERCE
Vývoj urychluje především dramatický růst online nakupování, nedostatek pracovní síly a stále větší tlak na rychlost doručování. Moderní zákazník očekává expedici objednávky během několika hodin, a právě to nutí logistické společnosti investovat do technologií, které dokážou pracovat rychleji a přesněji.
ŠIRŠÍ EVROPSKÝ KONTEXT: GEOGRAFICKÉ ROZDÍLY V ADOPCI
Adopce automatizace není v Evropě jednotná, ale vykazuje jasné regionální trendy. Země jako Německo a Nizozemsko, které slouží jako logistické brány kontinentu, investují masivně do plně autonomních center kvůli extrémně vysokým nákladům na pracovní sílu. Naopak Polsko se stalo evropským centrem pro vývoj fyzické AI. Díky silnému zázemí v softwarovém inženýrství zde vznikají systémy, které se následně exportují do celé unie.
Skandinávie v roce 2026 vede v integraci robotiky do udržitelného podnikání, kde AI optimalizuje nejen pohyb zboží, ale také energetickou
Evropská logistika pro internetové obchody vstupuje do nové technologické éry. Ve velkých distribučních centrech už dnes vedle lidí pracují inteligentní roboti schopní samostatně analyzovat produkty, rozhodovat o způsobu manipulace a nepřetržitě se učit z každé operace.
Zatímco ještě před několika lety firmy testovaly automatizaci pouze v pilotních projektech, rok 2026 podle analytiků představuje zlomový okamžik, kdy se umělá inteligence a robotika stávají součástí fungování evropské e-commerce.
spotřebu skladů. Střední a východní Evropa, včetně České republiky, nyní prochází nejrychlejší transformací. Původní konkurenční výhoda levnější pracovní síly vyprchala a místní sklady musí automatizovat, aby si udržely roli důležitých distribučních uzlů pro západní trhy.
E-COMMERCE NARÁŽÍ NA LIMITY LIDSKÉ PRÁCE
Logistické firmy dnes čelí jednomu z největších tlaků za poslední desetiletí. Objem online objednávek v Evropě dlouhodobě roste a zároveň je stále obtížnější získat dostatek pracovníků pro skladové provozy. Společnost CEVA Logistics uvedla, že počet zákazníků i obchodní objemy se během několika let ztrojnásobily. Tradiční sklady založené převážně na manuální práci se tak dostávají na hranici svých možností.
Objednávky během roku výrazně kolísají. Během špiček, jako je Black Friday, mohou objemy během několika dnů vzrůst o stovky procent. Udržovat dostatek zaměstnanců pro tyto výkyvy je ekonomicky neudržitelné.
Automatizace se proto stává strategickou nutností. Bez robotických systémů by podle odborníků mohl být současný růst internetového obchodování dlouhodobě neudržitelný.
CLOUDOVÁ AI
A INVESTIČNÍ BOOM
Zásadní roli hraje cloudová umělá inteligence. Technologie funguje na principu nepřetržitého sběru dat a jejich sdílení mezi systémy. Významným hráčem je varšavská společnost Nomagic, jejíž roboti sbírají senzorická data a fotografie produktů. Tato data jsou analyzována v cloudu a využívána ke zlepšování algoritmů. Díky tomu se roboti postupně zdokonalují a dokážou reagovat i na situace, se kterými se nikdy dříve nesetkali.
Rostoucí význam potvrzuje i zájem investorů. Společnost Nomagic v lednu 2026 získala dalších 10 milionů dolarů v rozšířeném investičním kole
série B. Celkové financování firmy tak překročilo 84 milionů dolarů. Investoři věří, že fyzická AI bude jedním z nejrychleji rostoucích segmentů příštích let.
ROK 2026 JAKO
HISTORICKÝ MILNÍK
Segment skladové robotiky v Evropě vzrostl o 15,7 procenta na hodnotu 3,4 miliardy eur, zatímco celý evropský trh s robotikou rostl o 4,2 procenta. To potvrzuje, že logistika je hlavním tahounem robotické revoluce. Firmy budují propojené systémy, které řídí celý řetězec od příjmu zboží až po expedici. Moderní distribuční centra se mění na digitální provozy, kde lidé zastávají dohledové a analytické role, zatímco rutinní manipulaci přebírají autonomní systémy.
Současný vývoj ukazuje, že robotika už není vizí, ale běžnou součástí logistiky. Evropské sklady se mění na inteligentní centra propojená cloudo-
Systém A•smart umožňuje nepřetržitý monitoring filtračních a odsávacích jednotek v reálném čase a poskytuje okamžitý přehled o provozním stavu zařízení.
Provozní data jsou bezpečně přenášena do cloudového prostředí a dostupná prostřednictvím přehledného responzivního dashboardu z počítače i mobilního zařízení.
Systém A•smart monitoruje:
kvalitu vzduchu ve výrobě, spotřebu energie, tlak, průtok vzduchu, zanesení filtrů, teplotu, relativní vlhkost, nutnost vyprázdnění olejové nádrže, PM, VOC, CO2.
Díky průběžnému vyhodnocování dat umožňuje A•smart efektivnější plánování servisu, podporu prediktivní údržby a rychlou identifikaci provozních odchylek ještě před vznikem poruchy.
Společnost Wemac dodává nejen samotné technologie, ale navrhuje kompletní řešení průmyslového odsávání a filtrace včetně technického posouzení provozu, návrhu systému, instalace a servisní podpory.
vou AI a pokročilými datovými systémy. Právě schopnost spojit umělou inteligenci s fyzickou manipulací rozhodne o tom, které firmy v náročném prostředí globální e-commerce uspějí. Podle vývojářů je tato technologická transformace v evropském měřítku nezastavitelná.
733 642 000
Wemac nabízí A•smart: vzdálenou správu průmyslových
Inzerce
Socha Paula Rausnitze
NA HRANICI FYZIKÁLNÍCH
Do Meopty jste nastoupil v roce 2007 ještě jako student. Tehdy jste střídal školu s prací v Rakousku a později prošel vývojovým oddělením až na pozici CTO. Když se dnes ohlédnete zpátky, připadá vám, že pracujete pořád ve stejné firmě, nebo se Meopta za těch téměř dvacet let proměnila k nepoznání?
Proměnila se obrovsky. Já jsem měl vlastně velmi specifický nástup, ke kterému mě dovedl můj kamarád. Chodili jsme spolu už do meopťácké školky, pak jsme se na prvním stupni základní školy minuli, na druhém stupni se potkali na jazykové třídě v Přerově a na gymnáziu se zase rozešli. Na vysoké škole jsme ale skončili opět spolu, studovali jsme totiž oba Fakultu strojní na ČVUT v Praze a na kolejích bydleli na stejném pokoji.
Kamarád nastoupil do Meopty hned po inženýrském titulu a po pár měsících mi volal, že tehdejší majitel Paul Rausnitz hledá dva mladé lidi pro společný projekt v Rakousku. Starším kolegům se do toho nechtělo. Já měl tehdy čerstvě po bakaláři. V pátek jsem udělal pohovor a v pondělí už vyrážel do Klagenfurtu. Střídat školu v Praze s prací v Rakousku bylo velmi intenzivní období, ale byla to jedna z nejlepších škol, jaké jsem mohl dostat. Naučilo mě to disciplíně i tomu, že když člověk opravdu chce, zvládne skloubit zdánlivě neslučitelné věci.
Po návratu do Přerova jsem nastoupil jako konstruktér mechaniky. Postupně jsem vedl nově vznikající skupinu specializovanou na polovodičový průmysl, později celé vývojové oddělení a dnes působím jako CTO. Když se podívám na to, co dnes vyvíjíme, je to úplně jiný svět než před dvaceti lety. Tehdy jsme řešili technologie, které nám připadaly téměř na hranici možností. Dnes jsou pro nás některé z nich samozřejmostí a posouváme se zase o další krok dál.
Meopta je pro většinu lidí stále spojena především s optickými přístroji nebo sportovní optikou. Jak velká část společnosti dnes pracuje pro polovodičový průmysl?
Tohle je asi největší změna, kterou Meopta za poslední roky prošla. Dnes už přibližně 80 % naší produkce směřuje do polovodičového průmyslu. Zbývajících 20 % tvoří defence. Právě polovodiče jsou oblastí, která určuje tempo technologického vývoje a posouvá i nás samotné. Naším zákazníkem přitom není výrobce čipů jako takový. Dodáváme optomechanické systémy společnostem, které vyrábějí zařízení pro výrobu nebo kontrolu polovodičů. Mezi naše zákazníky patří všichni přední světový výrobci. Právě jejich technologie pak používají výrobci čipů, jako jsou TSMC, Intel nebo Samsung.
Slovo semicon dnes zaznívá stále častěji. Co si pod ním mají lidé vlastně představit?
Semicon je zkratka pro polovodičový průmysl. Většina lidí si představí hotový čip, ale za ním stojí obrovské množství technologií. Jsou to stroje, které čipy vyrábějí, měří, kontrolují nebo zajišťují jejich kvalitu. Do
těchto zařízení dodáváme naše optomechanické systémy. Je to velmi úzký obor, ve kterém se pohybuje relativně malý počet firem na světě. Zároveň ale jde o technologie, bez kterých by dnešní polovodičový průmysl nemohl fungovat.
Abychom to dali do správného měřítka. Přístroje, do kterých mi dodáváme klíčové podsestavy, jsou tím nejsložitějším, co lidstvo kdy dokázalo vyrobit. A to myslím bez nadsázky.
Proč jsou dnes polovodiče tak obrovským tématem?
Je to jen kvůli umělé inteligenci, nebo se změnil celý svět elektroniky?
Změnil se celý svět. Když se podíváte na první procesory a porovnáte je s dnešními, je to obrovský rozdíl. Počet tranzistorů vzrostl z milionů na desítky miliard a s tím se změnilo úplně všechno. Každá nová generace čipů znamená vyšší výkon, menší struktury a mnohem větší nároky na přesnost výroby.
Rád používám přirovnání k počítači, který pomohl dostat Apollo 11 na Měsíc. Z dnešního pohledu měl minimální výpočetní výkon. Dnešní mobilní telefon ho mnohonásobně překonává, a přitom ho nosíme v kapse. Stejný skok je vidět i na samotných čipech. Zatímco procesory kolem roku 1996 obsahovaly přibližně 5 milionů tranzistorů, dnešní nejmodernější čipy v telefonech jich mají kolem 20 miliard. To dobře ukazuje, jak neuvěřitelně rychle se polovodičové technologie vyvíjejí a jak dramaticky rostou nároky na jejich výrobu.
A právě proto se neustále zpřísňují požadavky na všechno kolem. Na optiku, mechaniku, měření i čistotu prostředí. Každá další generace čipů posouvá nároky na celý dodavatelský řetězec.
To, co jsem před téměř dvaceti lety považoval za nemožné, je dnes úplně běžná věc.
Jaká přirovnání používáte nejraději, když máte někomu mimo obor vysvětlit, jak složitá a prostorově náročná je vnitřní struktura dnešních polovodičů?
Když si lidé představí čip, většinou mají pocit, že je to nějaká plochá destička. Ve skutečnosti už dávno není dvourozměrný. Dnes se bavíme o trojrozměrných strukturách. Proto používám přirovnání k Manhattanu. Nejde jen o šířku ulic, ale také o jednotlivá patra budov. Stejně tak dnes vznikají moderní čipy. Už neřešíte jen rozměry v jedné rovině, ale celý prostor. A právě v této trojrozměrné struktuře pak hledáme defekty. Když jsem si jednou zkusil spočítat, co to vlastně znamená, vyšlo mi
Precizní optomechanické díly
přirovnání, že je to podobné, jako kdybyste jela autem po dálnici rychlostí 300 km/h a snažila se přitom spočítat jednotlivá zrnka písku kolem silnice. Myslím, že to je docela dobrá představa o tom, v jakém měřítku dnes pracujeme.
Když mluvíme o mikronech a nanometrech, většina lidí si taková měřítka neumí představit. Jak se vám daří vysvětlovat extrémní nároky na přesnost lidem, kteří se v polovodičích nepohybují?
Čísla lidem většinou nic neřeknou, takže musím neustále hledat příklady z běžného života. Řešili jsme například technický problém, kdy jsme potřebovali zaměřit a dlouhodobě udržet laserový svazek v otvoru o průměru pouhých 0,8 mikrometru. Lidské oko dokáže za ideálních podmínek rozlišit prachovou částici od zhruba 40-50 mikrometrů. Tuhle dírku byste tedy vůbec neviděla.
Abych použil nějaké přirovnání, je to jako kdybyste si stoupla na Pražský hrad s laserovým ukazovátkem, musela odtamtud zamířit na budovu Meopty v Přerově, trefit se do otevřeného okna a ten paprsek v něm trvale a nehybně udržet. Přesně v takových relacích se dnes pohybujeme.
Zdravý lidský vlas má průměr kolem 80 mikronů – mechanicky jsme tedy osmdesátkrát přesnější než průměr lidského vlasu. V optické výrobě jdeme ještě o řády níž, tam už počítáme v Angstrémech, což je 0,1 nanometru. Průměr atomu vodíku je kolem 1 Angstrém, takže v optické výroby už pracujeme doslova na atomární úrovni.
Když poslouchám, o jakých přesnostech mluvíte, napadá mě, že samotné obrábění už dnes asi není tím nejtěžším.
Přesně tak. Samotná výroba je jen začátek. Stejně důležitá je následná montáž, a především čistota celého procesu. To je podle mě jedna z věcí, kterou si lidé nejméně uvědomují. Nestačí vyrobit přesný díl. Musíte zajistit, aby se při montáži mezi optiku a mechaniku, či na jakýkoliv povrch, nedostala jediná prachová částice. Když má prachová částice 20 mikrometrů a vy pracujete s pro nás běžnou přesností 5 mikrometrů, už samotná částice způsobí problém. A pokud by se dostala na optickou plochu, kde ji následně zasáhne laserový svazek, může dojít k poškození optické vrstvy, což může mít devastující účinek pro optický výkon výsledné sestavy. Proto jsou požadavky na čistotu tak extrémní.
Neřešíme jen prachové částice, ale i molekulární čistotu. Tam už nejde jen o pevné částice, ale také o molekuly plynů, které v prostředí nesmí být. I oblečení, které nasaje pachy z restaurace, může být problém. Proto se v takovém prostředí používá speciální oblečení a platí velmi přísná pravidla.
Co všechno tedy musí materiál absolvovat, než se vůbec dostane do čisté montáže?
Je toho mnohem víc, než si většina lidí představí. Než materiál vstoupí do čisté buňky, musí se nejen důkladně vyčistit, ale také odplynit. Každý materiál po obrábění obsahuje určité množství zbytkových plynů. Pokud bychom ho bez této úpravy přenesli do čistých prostor, mohl by kontaminovat prostředí nebo poškodit optické vrstvy.
Proto některé díly vypékáme v pecích, aby se těchto plynů zbavily. A když se během výroby udělá chyba, není možné díl jednoduše opravit a pokračovat. Musí ven z čisté montáže, opravit, znovu vyčistit, znovu odplynit. I když všechno proběhne bez komplikací, znamená to 3-4dny práce navíc.
Rozhodně
to není o tom, že vezmete pilník, něco upravíte a pokračujete dál.
To znamená, že ani běžné materiály nebo pracovní pomůcky v čisté montáži nemají místo?
Přesně tak. Nesmíme používat silikon, materiály obsahující síru ani běžné povrchově neupravené díly. Dokonce ani obyčejný papír nebo klasickou tužku. Papír uvolňuje vlákna, tužka zase drobné částice. Proto používáme speciální papír i speciální psací potřeby určené pro čisté prostory.
Lidé si často myslí, že čistá montáž znamená jen bílé obleky. Ve skutečnosti jde o celý systém pravidel. Každý materiál, každý nástroj i každý pracovní postup musí splňovat velmi přísné požadavky.
Stává se vám někdy, že přijde zákazník s požadavkem a vy si řeknete: „To už přece není možné.“
Myslím, že se to stává prakticky pokaždé. Vždy máme pocit, že jsme právě dosáhli hranice možného. Že přesnější už to být nemůže. A pak přijde zákazník s novým zadáním a tu hranici zase posune.
Když se dnes podívám zpátky na dobu, kdy jsem do Meopty nastupoval, uvědomuji si, že to, co jsme tehdy považovali za technologický vrchol, je dnes běžný standard. A některé věci už dnes ani neděláme, protože jsme se posunuli ještě dál.
Ten vývoj není skokový. Jsou to malé kroky, které na sebe navazují. Ale když se po dvaceti letech ohlédnete, zjistíte, že jste urazili obrovský kus cesty. A přesně tak se posouvá celý polovodičový průmysl.
Takový vývoj se ale asi neobejde bez slepých uliček a neúspěšných pokusů. Jak se v Meoptě díváte na chyby?
Ve vývoji jsou chyby naprosto přirozené. Dokonce bych řekl, že jsou nezbytné. Když něco vyvíjíte poprvé, nemůžete očekávat, že všechno bude fungovat hned napoprvé. Každá chyba nám přinese novou zkušenost a pomůže nám posunout výrobek dál. Naopak v sériové výrobě už prostor pro chyby není. Proto raději uděláme více chyb během vývoje, než abychom je řešili u hotového výrobku. Cílem je dostat do výroby řešení, které bude co nejspolehlivější.
Výrobní pracoviště
Může stát, že se problém objeví až u zákazníka?
Ano, stát se to může. Pohybujeme se na hranici současných technických možností a někdy narazíme na věci, které prostě dopředu nejde předvídat. Pak následují dlouhé hodiny hledání příčiny společně se zákazníkem. Jezdíme k němu, analyzujeme data, hledáme souvislosti.
Nikdo nemůže tvrdit, že se to nikdy nestane. Důležité ale je, že se z každé takové situace poučíme a zkušenosti přeneseme do dalších projektů.
Jak minimalizujete riziko, že něco podobného nastane?
Ve vývoji hrají velkou roli technická review. A já mám jednu zásadu. Do hodnocení projektu zvu i kolegy, kteří na něm vůbec nepracovali. Samozřejmě to musí být zkušení lidé, ale právě oni často položí otázku, která nikoho z vývojového týmu nenapadla.
Když jste několik měsíců ponoření do jednoho projektu, přestanete některé věci vnímat.
Člověk pak obrazně řečeno přes stromy nevidí les. Právě proto je pohled zvenčí tak důležitý. Ve většině projektů dnes hrají velkou roli také systémoví inženýři. Jsou to lidé, kteří rozumějí optice, mechanice i elektronice a dokážou jednotlivé části propojit do jednoho funkčního celku. U dnešních technologií už nestačí být špičkovým odborníkem jen v jedné disciplíně.
Moderní přístroje můžeme koupit, ale know-how drží konkrétní lidé. Jak těžké je dnes vybudovat a udržet tým, který dokáže vyvíjet technologie pro absolutní světovou špičku?
To je podle mě jedna z největších výzev, které dnes řeší nejen Meopta, ale celý evropský průmysl. Technologie a stroje si časem koupíte, ale zkušené lidi ne. Ty si musíte sami vychovat, což trvá roky.
U mladých inženýrů z univerzit mi často chybí vhled do praxe. Navrhnout geometricky dokonalou sestavu v počítači u stolu je jedna věc, ale pak ji někdo musí vyrobit a složit. To nejzajímavější se začíná dít až když se potkají se zpětnou vazbou kolegů z výroby. A právě pravidelná interakce s technology či justéry, je tím nejzásadnějším, co nás společně posouvá dál. Je klíčové, aby mladý inženýr neseděl jen u počítače, ale aby si sám zkusil něco vyrobit, sestavit či změřit. V těch chvílích pak přichází to skutečné poznání.
Zmínil jste školy. Připadá vám, že dnešní technické vzdělávání drží krok s tím, co průmysl skutečně potřebuje?
To je otázka, kterou řeším poměrně často. Když se potkávám s děkany nebo rektory, vždycky říkám, že bychom měli spolupracovat mnohem
víc. Průmysl se mění strašně rychle a školy na to někdy reagují pomaleji. Chápu, že změnit studijní program není jednoduché, ale právě proto je důležité, aby firmy byly se školami v mnohem užším kontaktu.
Když studentům na univerzitách vysvětlujeme, že ty nejmodernější technologie, které nosí v kapse v podobě telefonu, vznikají svým způsobem i díky práci lidí z Přerova, začnou celý obor vnímat jinak. Když pak přijedou k nám, vidí čisté prostory a reálné projekty už během studia, teprve tehdy pochopí, že Meopta už dávno není o obyčejné optice, ale o technologiích pro světovou elitu.
Nedávno jste posílili výrobu o zaměstnance z Filipín. Co vás k tomu vedlo?
Důvod je jednoduchý. Potřebujeme vyrábět víc a dlouhodobě se potýkáme s nedostatkem lidí. Nejen my, ale celý region. Potřebujeme více lidí na optiku i mechaniku a v našem regionu je velmi těžké najít dostatek kvalitních pracovníků.
S kolegy z Filipín máme velmi dobrou zkušenost. Jsou pracovití, vzdělaní a mají velkou chuť učit se nové věci. Velmi rychle se začlenili do týmu. Samozřejmě to není jen o tom někoho přivézt. Musíte lidi zaučit, naučit je vaše procesy i způsob práce. Ale to platí u každého nového zaměstnance.
Umělá inteligence dnes proniká prakticky do všech oborů. Dokáže podle vás jednou nahradit zkušeného konstruktéra nebo optika?
Nemyslím si, že by se to v dohledné době stalo. AI dnes umí spoustu věcí výrazně urychlit, ale pořád pracuje s tím, co jí člověk dá. Zkušenost konstruktéra nebo optika není jen o výpočtech. Je to schopnost dát si věci do souvislostí, rozhodnout se mezi několika možnými cestami a často i udělat správné rozhodnutí na základě zkušenosti, kterou nikde nenajdete zapsanou.
Na druhou stranu by byla chyba AI nevyužívat. Už dnes nám pomáhá v řadě oblastí. Máme obrovské množství interních dat, dokumentace a zkušeností z předchozích projektů. Dříve člověk hledal informace dlouhé hodiny. Dnes je dokážeme pomocí lokálních AI modelů roztřídit a najít během krátké chvíle. Jen je potřeba velmi dobře promyslet, jak s těmito daty pracovat, protože jde o naše know-how. Proto nechceme citlivé informace posílat do veřejných modelů, ale budujeme vlastní řešení.
Stejně výrazně se AI promítá i do samotného vývoje. Software, který používáme pro konstrukci nebo výpočty, dnes obsahuje funkce založené na umělé inteligenci. Ve spojení se nejnovějším hardware jsou pak vidět obrovské rozdíly oproti předchozím letům. To, co jsme dříve počítali 4 dny na serveru, dnes zvládneme klidně za hodinu. Můžeme paralelně vyhodnotit několik variant a mnohem rychleji se rozhodnout, kterou cestou se vydat.
Začátek každé čočky, bloky speciálního optického skla
Každá čočka je jedinečná. Hotové čočky jsou připravené pro nanášení tenkých optických vrstev
Čína dnes obrovsky investuje do polovodičů i špičkových technologií. Vnímáte ji jako konkurenci?
Záleží na tom, o jakém segmentu se bavíme. Když vezmu sportovní optiku, tam už je čínská konkurence opravdu velmi silná. Myslím si, že jsme si za to jako západní civilizace do určité míry mohli sami. Dlouhé roky jsme přesouvali výrobu do Asie, protože jsme hledali nižší náklady. Tím jsme ale zároveň předávali know-how. Dnes už čínské firmy dokážou vyrábět optiku na velmi vysoké úrovni a rozdíly jsou čím dál menší. Vidíme to nejen u optiky, ale třeba i v automobilovém průmyslu. Ještě před několika lety jsme se čínským automobilům spíše usmívali. Dnes už bych řekl, že ten úsměv trochu mizí.
Když přijedete do Šanghaje nebo Šen-čenu, vidíte, jak rychle se tam technologie posouvají.
V elektromobilitě udělala Čína obrovský krok dopředu a je potřeba to respektovat.
V polovodičích je ale situace jiná. Tam nestačí jen investovat obrovské peníze. Potřebujete de-
sítky let zkušeností, vývoje a know-how. A právě to je podle mě stále obrovská síla Evropy.
Takže si myslíte, že Evropa má stále něco, co se nedá jednoduše dohnat?
Určitě. Krásným příkladem je nizozemská společnost ASML, která dnes vyrábí nejpokročilejší litografické systémy na světě. Jenže ani ASML by to nedokázala sama. Za každým takovým strojem stojí stovky specializovaných evropských firem, které dohromady vytvářejí unikátní ekosystém. To není něco, co se dá vybudovat nebo koupit ze dne na den, takové hi-tech know-how vzniká desítky let.
Podobně je to se společností ZEISS SMT. Ta vyrábí optická zrcadla, která patří k nejpřesnějším objektům, jaké kdy lidstvo stvořilo. Jedno takové zrcadlo stojí jednotky milionu eur a vyrobí se jich jen kolem 10 ks ročně. Právě na nich přitom stojí high-end stroje pro celý světový polovodičový průmysl. Když si chceme představit extrémní rovinnost takového zrcadla, existuje pro to nádherný přepočet: kdybychom
ho zvětšili na celou plochu Německa a na jeho nejsevernějším bodě ho zvedli o pouhý 1 mm, už bychom tu dokonalou rovinnost porušili.
Dokud si Evropa dokáže udržet podobné unikátní technologie, bude na nás zbytek světa v mnoha ohledech stále závislý. To neznamená, že máme vyhráno a můžeme usnout na vavřínech, ale rozhodně není správné říkat, že Evropa už nic neumí. V některých oblastech máme před dravou konkurencí náskok patnáct až dvacet let.
„
Kdybychom takové zrcadlo
zvětšili na plochu Německa a na severu ho zvedlio1 mm, už bychom porušili jeho rovinnost.
„ Jiří Vlk
Kdybyste měl jedním slovem popsat Meoptu za deset let – jaké slovo by to bylo?
NENAHRADITELNÁ. Nemyslím tím, že bychom neměli konkurenci, tu budeme mít vždycky. Chci tím říct, že musíme být technologicky i procesně natolik dobří, aby zákazníci z celého světa chtěli spolupracovat právě s námi. A to držet stabilně. Naší největší předností totiž nejsou jen samotné technologie. Je to způsob, jakým pracujeme. Celý vývoj, výrobu optiky, mechaniky i finální montáž máme pod jednou střechou.
Konstruktér nemusí čekat týdny na zpětnou vazbu. Stačí přejít do vedlejší budovy a společně s výrobou hledat nejlepší řešení. Právě tato bezprostřední spolupráce je něco, co se buduje desítky let a co bychom si chtěli s určitými obměnami odpovídajícími moderní době zachovat i do budoucna.
TECHNICKÁ ČISTOTA JAKO STANDARD:
PROČ PRACH V MODERNÍ VÝROBĚ STOJÍ
MILIONY
Představte si moderní automobil. Má v sobě stovky senzorů, sofistikovanou elektroniku, citlivé vstřikovací systémy a bateriové články s minimálními tolerancemi. Teď si představte, že na nesprávné místo v hydraulickém ventilu nebo na tištěný spoj dopadne pouhé zrnko prachu či mikroskopická kovová špona. Výsledek? Selhání systému, nákladná reklamace a v krajním případě stažení celé produktové řady z trhu.
V moderním průmyslu už dávno neplatí, že „kde se hobluje, tam létají třísky“. Dnes je novým standardem technická čistota (Technical Cleanliness). Z původně poměrně specializovaného požadavku v leteckém průmyslu se postupně stala běžnou součástí výroby v automotive, elektronice, zdravotnické technice i dalších vysoce přesných oborech. S nástupem elektromobility, miniaturizace a stále vyšších nároků na spolehlivost se z laboratorního tématu stává nedílná součást moderní výroby.
CO JE TECHNICKÁ ČISTOTA?
Na rozdíl od klasického úklidu nebo sterilního prostředí v biologii a medicíně, kde je hlavním nepřítelem živá mikroflóra (bakterie, viry či plísně), se technická čistota zaměřuje výhradně na neživé částice. Jde o pevné nečistoty vznikající během obrábění, lisování, manipulace nebo přepravy – typicky prach, kovové otřepy, špony, mikroskopické zbytky plastů, zrnka písku z odlitků nebo textilní vlákna z pracovních oděvů.
V průmyslovém měřítku není cílem dosáhnout stoprocentní absence částic, protože absolutní čistota je v reálném výrobním prostředí technicky i ekonomicky nedosažitelná. Smyslem je přesně kontrolovat jejich množství, velikost i fyzikální charakter podle mezinárodně uznávaných standardů, zejména norem ISO 16232 a německého automobilového standardu VDA 19.1.
Tyto normy přesně definují celý proces kontroly, který probíhá v několika krocích.
EXTRAKCE NEČISTOT
Testovaná součástka se v laboratoři podrobí řízenému ostřiku, ultrazvukové koupeli nebo oplachu definovanou testovací kapalinou, která z jejího povrchu uvolní všechny volné částice.
FILTRACE
Testovací kapalina následně projde membránovým filtrem s přesně definovanou porozitou, na jehož povrchu se zachytí veškeré nečistoty.
ANALÝZA
Vysušený filtr se zkoumá pod optickým nebo elektronovým mikroskopem. Vyhodnocuje se nejen počet částic, ale také jejich velikost, tvar a materiálové složení.
Největší hrozbou jsou tzv. kritické částice. Zpravidla tvrdá kovová vlákna nebo špony nad určitou rozměrovou hranicí (například 200 až 500 mikrometrů), které mohou mechanicky za-
blokovat pohyblivé části ventilů nebo způsobit elektrický zkrat. S pokračující miniaturizací výrobků se zároveň výrazně zvyšuje citlivost na jakoukoli kontaminaci. Jediná mikroskopická částice na nesprávném místě může ochromit funkci celého výrobku. Pro průmyslové podniky to znamená riziko nákladných reklamací, stahování výrobků z trhu i narušení stability výrobního procesu.
KDE TECHNICKÁ
ČISTOTA ROZHODUJE:
OD ZDRAVOTNICTVÍ PO VESMÍR
Automobilový průmysl dnes představuje oblast s nejpřísnějšími požadavky, zdaleka ale není jediný. Stejná pravidla postupně přebírá výroba polovodičů, zdravotnické techniky, hydraulických systémů, leteckého průmyslu i bateriových článků.
Požadavky na technickou čistotu se dnes netýkají pouze automobilového průmyslu. Stejně vysoké nároky najdeme všude tam, kde rozhodují mikrometry, optika nebo absolutní spolehlivost výrobků. To potvrzují i konkrétní příklady z českého průmyslu.
OPTIKA A POLOVODIČE
V této oblasti patří mezi české technologické lídry přerovská Meopta. Vyvíjí a vyrábí vysoce přesné optomechanické podsestavy pro globální polovodičový průmysl, tedy pro zařízení určená k výrobě mikročipů. Technická čistota je zde nedílnou součástí výrobního procesu. V čistých prostorech společnosti by i nepat rná částice mohla způsobit nežádoucí rozptyl světla a znehodnotit optické systémy s velmi vysokou hodnotou. Podobně vysoké nároky na čistotu výroby má také turnovská společnost Crytur, která pěstuje syntetické monokrystaly pro špičkové vědecké, průmyslové a elektronické aplikace.
KOSMICKÝ VÝZKUM
V brněnských laboratořích společnosti SAB Aerospace vznikají komponenty pro družice
Evropské kosmické agentury. Ve stavu beztíže může i nepatrná částice ohrozit citlivé optické nebo elektronické systémy družice. Jakákoli kontaminace po vypuštění na oběžnou dráhu může znamenat nevratné poškození celého projektu.
ZDRAVOTNICKÁ VÝROBA
Při výrobě plastových komponentů pro zdravotnické prostředky, například inhalátory nebo infuzní systémy, hraje technická čistota zásadní roli. Jakákoli částicová kontaminace může ovlivnit bezpečnost i funkčnost výsledného výrobku.
JAK REAGUJÍ ČESKÉ FIRMY
Česko je průmyslovým srdcem Evropy s mimořádně silným zastoupením automobilového průmyslu. Požadavky na technickou čistotu už dávno neřeší pouze finální výrobci (OEM), ale přenášejí se na celý dodavatelský řetězec – tedy na společnosti úrovně Tier 1, Tier 2 a stále častěji i na další dodavatele. Na rostoucí požadavky reagují české firmy různými způsoby – od budování specializovaných laboratoří přes investice do špičkové analytické techniky až po změny v logistice, manipulaci s díly a organizaci výroby.
1. KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ
A LABORATOŘE BUDOUCNOSTI: ČESKÁ SKUPINA QPAG
Jednou z českých společností, která na rostoucí požadavky reagovala rozsáhlými investicemi, je skupina QPAG. Na sílící trend elektromobility, digitalizace a stále vyšších nároků na kvalitu výroby odpověděla vybudováním vlastní specializované laboratoře Q-LAB v přísném režimu ISO 7.
„Technická čistota tu byla vždy, ale dnes se zásadně mění její význam. Výrobky mají menší tolerance, obsahují citlivější komponenty a zároveň se zvyšují nároky na spolehlivost,“ vysvětluje Tomáš Pavlík, majitel skupiny QPAG.
Q-LAB se od běžných laboratoří odlišuje tím, že zákazníkům neposkytuje pouze laboratorní pro-
tokol, ale pomáhá hledat příčinu kontaminace a navrhnout konkrétní opatření.
PROPOJENÍ ANALÝZY A PRAXE
Laboratoř kombinuje světelnou a elektronovou mikroskopii od technologického partnera ZEISS. Díky tomu dokáže částice nejen spočítat, ale také určit jejich materiálové složení a identifikovat místo, kde kontaminace vznikla – zda při obrábění, manipulaci, logistice nebo vlivem okolního prostředí.
TŘÍDĚNÍ BEZ SEKUNDÁRNÍ
KONTAMINACE
Součástí laboratoře jsou také služby vizuální kontroly a přetřiďování dílů přímo v prostředí ISO 7. Tím se minimalizuje riziko, že se již vyčištěné součásti znovu kontaminují během další manipulace.
AUTOMATIZACE A UMĚLÁ INTELIGENCE
Do procesu stále více vstupují kamerové systémy využívající prvky umělé inteligence, které dokážou v reálném čase rozpoznávat odchylky a anomálie. Skupina prostřednictvím
společnosti MEA Systems současně navrhuje jednoúčelové stroje a integruje kolaborativní roboty přímo do čistých výrobních prostor.
2. SVĚTOVÁ ŠPIČKA
V ANALÝZE:
THERMO FISHER SCIENTIFIC V BRNĚ
Aby výrobci dokázali určit původ i charakter nečistot na povrchu součástek, potřebují špičkové analytické technologie. Významnou roli v této oblasti hraje také Česká republika. V Brně sídlí technologické centrum a výrobní závod společnosti Thermo Fisher Scientific, který patří mezi nejvýznamnější světové výrobce elektronových mikroskopů.
Zatímco běžná optická mikroskopie naráží při identifikaci submikronových částic na své fyzikální limity, elektronové mikroskopy umožňují analyzovat i ty nejmenší detaily.
PÁTEŘ KONTROLNÍCH PROCESŮ Brněnské přístroje a jejich specializovaný
software pro automatickou analýzu nečistot, plně odpovídající požadavkům norem VDA 19.1 a ISO 16232, dnes tvoří důležitou součást kontrolních procesů v automobilovém, polovodičovém i dalších vysoce přesných průmyslových odvětvích.
MATERIÁLOVÁ EXPERTÍZA
Moderní systémy společnosti Thermo Fisher Scientific neslouží pouze ke spočítání částic nebo změření jejich velikosti. Díky integrované energeticky disperzní rentgenové spektroskopii (EDS) dokážou během několika sekund určit také jejich chemické složení.
Technik kvality tak může rychle zjistit, zda zachycená částice představuje tvrdou korozivzdornou ocel, hliník vzniklý při obrábění nebo například textilní vlákno z pracovního oděvu. Díky tomu lze identifikovat zdroj kontaminace přímo ve výrobním procesu a přijmout nápravná opatření ještě předtím, než nečistoty ovlivní větší výrobní série.
McDonald´s JE DNES TECHNOLOGICKÁ
FIRMA
bez IT už
nepřipravíme ani burger
Vyrostl v prostředí rodinného byznysu, ale místo pohodlného křesla v kanceláři začínal u sbírání táců a v kuchyni.
Dnes Jan Ostrý řídí šest poboček McDonald’s na Ostravsku s pěti stovkami zaměstnanců. V rozhovoru pro Svět průmyslu popisuje, jak se z intuitivně řízené rodinné firmy stává technologický hráč využívající prediktivní data i umělou inteligenci a proč je nástupnictví v české rodinné firmě jedním z nejtěžších profesních rozhodnutí.
JAN OSTRÝ
franšízant
Prošel jste si v restauraci každou prací od sbírání táců až po smlouvu na vlastní pobočky. V českém byznysu je teď téma nástupnictví hodně živé. Jak se vám tato rodinná štafeta přebírala?
Vzhledem k tomu, že české podnikatelské prostředí začalo vznikat po revoluci, přirozeně dnes nastává období, kdy část společností řeší předání „moci“, případně firmy do rukou další generace.
Určitě se shodnu s podnikateli, kteří se s tím setkali nebo o tom uvažují, že se jedná o jedno z nejtěžších rozhodnutí v jejich profesním životě. Firmy většinou vybudovali od nuly, s vlastní vizí, vytvořili určitou strukturu, hodnotu i jméno firmy. Vzhledem k věku a dalším okolnostem pak stojí před rozhodnutím, jestli společnost předat dětem, nebo ji prodat cizí společnosti. Výrazným faktorem je také určitá zodpovědnost za zachování existence firmy i po prodeji a až poté přichází na řadu čistá analytika.
Osobně jsem měl velkou výhodu v tom, že nás otec do byznysu zapojoval už od velmi útlého věku. Díky tomu jsem si kromě zkušeností budoval i vztah ke společnosti. Podle mého názoru nelze firmu předat další generaci, pokud k tomu není vedena delší dobu, skoro bych řekl už od dětství. Trochu bych to přirovnal k výchově dětí, které se postupně osamostatňují, až nakonec dokážou fungovat samy. Samozřejmě má každý svůj specifický příběh, ale pokud má další generace uspět, nelze to provést přes noc. Velmi záleží také na odvětví, ale v našem specifickém podnikání, kde máme nejvyšší ambice z pohledu výsledků, to není jen o reportingu a číslech. Vzhledem k počtu zaměstnanců jde především o práci s lidmi, vztahy a celkové řízení firmy.
Vždy jsem to bral spíše jako rodinnou firmu, nikoliv jako globální značku. Pro mě je ale právě toto spojení naprosto perfektní. Člověk může čerpat know-how světové značky a zároveň působit v daném regionu jako lokální partner.
Vaše síť se v posledních letech rozrůstá a s každou další pobočkou logicky roste i náročnost řízení. Kde se pro vás láme ta hranice, kdy už nejde restaurace vést jen tak pocitově a intuitivně, ale musíte na to nasadit striktní procesní řízení podobné těm ve velkých fabrikách?
McDonald’s jsem dříve vnímal spíše jako rodinnou firmu, hlavně díky otci, než jako globální značku. Stejně tak byl jeho styl řízení více intuitivní, ale měl intuici natolik vyvinutou, že mu přinášela potřebné výsledky. Můj styl řízení se přirozeně liší. Díky dlouholetým zkušenostem mám podle mě také vysokou míru intuice, ale zároveň jsem systematicky založený člověk.
V době, kdy jsem provozoval svou první restauraci a byl v ní osobně téměř každý den, bylo možné takto fungovat. I díky zahraničním zkušenostem s jinými typy řízení jsem ale poměrně rychle pochopil, že s přibývajícími pobočkami budu muset svůj styl změnit, abych zajistil konzistenci napříč organizací a dosahoval kýžených výsledků.
Díky nastaveným systémovým procesům McDonald’s je řízení v určitých oblastech jednodušší než ve zbytku gastro průmyslu a zároveň vás připravuje na případnou další expanzi. S přibývajícím počtem restaurací jsem musel nastavit procesy, které fungují napříč všemi provozovnami, a zároveň rozšířit nejvyšší management firmy, který zabezpečuje konzistentní fungování všech provozů organizace.
Zároveň jsem zastáncem zavádění pouze takových procesů, které zbytečně nenavyšují administrativní zátěž, ale naopak díky svému rozsahu pomáhají firmu zefektivňovat.
Říkáte, že McDonald’s se posouvá směrem k technologické firmě. Kde dnes ve vašem provozu končí lidská práce a začíná automatizace? A existuje nějaký scénář, kdy by pobočka fungovala s minimem lidí? (automatizace skladu...)
Stále poskytujeme službu, takže lidský element bude v tomto segmentu velmi důležitý a často i rozhodující prvek odlišující nás od konkurence. Technologie lze totiž poměrně snadno zkopírovat, lidský faktor už tolik ne.
BEZ TOHOTO TECHNOLOGICKÉHO ELEMENTU DNES
NEJSME SCHOPNI
PŘIPRAVIT ANI PRODAT JEDINÝ PRODUKT.“
Na druhou stranu je nám jasné, že při tak vysokém počtu zákazníků, které denně obsluhujeme v jednotlivých restauracích, narážíme na lidské limity. Pokud chceme naše služby dál posouvat, je zavádění technologií a automatizace nutné. Za více než 30 let, co jsem spojený se značkou McDonald’s, se naše restaurace proměnily nejen po stránce designu, ale zejména z řekněme „hloupých“ provozoven na velmi sofistikované. Dnes už nikoho nepřekvapí, že nedílnou součástí je IT, ale nebavíme se pouze o PC. Jde o kompletní infrastrukturu schopnou pokrýt potřeby zákazníků i samotné společnosti McDonald’s. V určité nadsázce by se dalo říct, že bez tohoto elementu dnes nejsme schopni připravit ani prodat zákazníkovi jediný produkt.
V krátkosti zmíním jen pár zásadních prvků, jako je například objednávání na McDrive s automatickým pozdravem nebo aktuálně testovaná verze plně automatického objednávání pomocí AI na některých zahraničních trzích. Dále mobilní objednávání od stolu či po cestě autem pomocí aplikace, samoobslužné kiosky uvnitř restaurací, automatické nápojové věže nebo využívání AI pro co nejpřesnější produkci. Nově přicházejí také kontrolní váhy ověřující správnost objednávek. A takto bych mohl pokračovat dál.
Jsem přesvědčený, že McDonald’s jako leader svého segmentu bude nasazovat veškeré dostupné technologie proto, abychom v první řadě poskytovali perfektní služby zákazníkům. Pokud díky tomu zároveň dojde ke zefektivnění provozu, bude to pro nás provozovatele příjemný bonus.
Absolvoval jste stáže v Singapuru, Černé Hoře i Polsku. Co ze zahraničí nejvíce ovlivnilo fungování vašich provozů na Ostravsku?
Obrovskou výhodou v rámci McDonald’s je možnost získávat zkušenosti po celém světě. Samozřejmě existují určité odlišnosti, ale podstata fungování je všude stejná. Ať už jsem měl možnost poznávat fungování na jakémkoliv zahraničním trhu, vždy jsem našel podobnosti.
Myslím si, že kdybych si z jednotlivých stáží odnesl jen jeden konkrétní poznatek, byl by to poměrně chabý výsledek. Dá se říct, že největší hodnotou pro mě byl celkový pohled na styl řízení a fungování větších organizací.
Právě tento přístup se dnes snažím aplikovat i ve své společnosti, zejména od chvíle, kdy jsem začal provozovat více poboček a nebylo možné dál fungovat v původním modelu řízení ani se stejnou strukturou managementu.
S růstem firmy jsem proto považoval za nutné rozšířit top management společnosti. Z dnešního pohledu to považuji za jeden z nejdůležitějších kroků v historii firmy, který vytvořil základ pro další expanzi.
Efektivita je pro nás samozřejmě nesmírně důležitá, ale naším cílem není maximalizace krátkodobého zisku. Snažíme se budovat takové prostředí, které bude dlouhodobě úspěšné i za
cenu vyšších investic. Ať už do technologií, zařízení, nebo především do lidí.
S rostoucím počtem restaurací se z podnikání stává poměrně komplexní organizace. McDonald’s je přitom známý velmi striktně nastavenými procesy. Zbývá vám tam ještě prostor pro vlastní kreativitu a podnikatelský přístup?
Nyní provozuji šest poboček McDonald’s a zaměstnávám zhruba 500 lidí. Právě díky nastaveným procesům a pravidlům jsme schopni fungovat velmi efektivně i při takovém počtu zaměstnanců. Čerpáme výhody a zkušenosti globálního systému, což lokální firma jednoduše mít nemůže.
Zároveň ale to, jak budou restaurace provozované pod mým jménem fungovat a „vypadat“, je do velké míry mým úkolem. Primárně jsem to já jako podnikatel působící v daném regionu, kdo reprezentuje značku McDonald’s. Vedle samotného provozu se snažíme být také dobrým sousedem, podporovat lokální spolky, budovat vztahy a vytvářet lokální marketing ve spolupráci s partnery.
Navíc si velmi uvědomuji, že nesu odpovědnost i za dobré jméno, které tady dlouhé roky budoval můj táta. I proto považuji právě toto propojení silného globálního systému a lokálního podnikání za jednu z největších výhod McDonald’s.
CO DNES ŘÍDÍ TECHNOLOGIE?
→ samoobslužné kiosky
→ mobilní objednávky
→ predikce poptávky
→ plánování směn
→ logistika zásob
→ kitchen management
→ AI doporučení produktů
Rostoucí ceny energií a vstupů zasáhly celý trh. Kde jste v posledním roce našel největší úspory, aniž by to pocítil zákazník nebo zaměstnanci?
Nenazval bych to vyloženě úsporami, ale spíše hledáním určité stability ve velmi volatilní době. Největší vliv na růst nákladů měly jednoznačně potraviny a obalové materiály, ale samozřejmě také energie a v neposlední řadě personální náklady.
Jak jsem uváděl výše, naopak se dlouhodobě snažíme investovat do zaměstnanců i technologií, protože naším cílem je poskytovat perfektní služby a zároveň snižovat fluktuaci. Naší hlavní devízou jsou zkušení a loajální zaměstnanci.
Pokud jde o efektivitu, tu dokážeme zvyšovat hlavně díky rozsahu. S rostoucím počtem restaurací jsme schopni lépe rozdělovat fixní náklady, v některých oblastech spojovat objednávky napříč provozovnami nebo sdílet best
McDonald’s Poruba interiér po rekonstrukci
McDonald’s Příbor interiér
practices nejen mezi našimi restauracemi, ale i v rámci celé sítě McDonald’s.
Za posledních 5 let jsme rozšířili počet provozovaných poboček ze 3 na 6 a zároveň významně investovali do lidí, nových provozoven i technologií. I letos se proto snažíme hledat co nejefektivnější řešení v jednotlivých nákladových položkách, aniž by to negativně pocítil zákazník nebo naši zaměstnanci.
Zaměstnáváte stovky lidí. Jak složité je dnes v regionu jako Ostravsko udržet stabilní tým? A co se stane v provozu ve chvíli, kdy vám vypadne část směny — má systém rezervu, nebo se okamžitě dostává pod tlak?
Tím, že dlouhodobě investujeme do našich zaměstnanců, si troufám tvrdit, že se nám podařilo vytvořit stabilní tým. Díky vyššímu počtu provozoven a zaměstnanců je pro nás zároveň jednodušší pokrývat případné výkyvy a podle potřeby pracovníky mezi restauracemi částečně přesouvat.
Pracujeme s velkou dávkou dat, tzn. jsme schopni relativně přesně predikovat výši tržby, potřebný počet odpracovaných hodin nebo vytíženost jednotlivých provozů. Je ale potřeba si uvědomit, že měsíčně obsloužíme na našich restauracích vyšší desítky tisíc zákazníků, což s sebou přirozeně občas přináší i situace, které nelze úplně předvídat.
Je váš systém zaškolení natolik dokonalý, že nový zaměstnanec je plně produktivní už po první hodině?
To bychom byli naprostá anomálie. Vždy záleží na schopnostech daného uchazeče a tomu se následně přizpůsobuje i samotný trénink. Dnes je navíc, i vzhledem k technologiím, provoz restaurace poměrně komplexní soubor činností.
Díky dlouhodobě propracovanému systému tréninku jsme ale schopni naučit prakticky kohokoliv, i bez předchozí kvalifikace. Základním předpokladem je chuť pracovat, něco tvořit a posouvat se dál. Šikovné lidi pak dokážeme poměrně rychle posouvat i kariérně.
Obrovské množství lidí, kteří naším systémem prošli, u nás začínalo na své první brigádě. Dnes jsou někteří součástí managementu, jiní pracují mimo McDonald’s, ale často na tuto zkušenost vzpomínají velmi pozitivně.
V průmyslu se hodně řeší cirkulární ekonomika. McDonald’s je obrovským producentem odpadu, ale zároveň lídrem v jeho třídění a recyklaci (např. použitý olej na bionaftu). Jak velkou část vaší agendy dnes tvoří management odpadů?
McDonald’s se snaží být v této problematice velmi aktivní a progresivní, a i proto si dlouhodobě stanovuje vlastní cíle v oblasti udržitelnosti a nakládání s odpady. Z pohledu zákazníka je dnes nejvíce viditelná téměř kompletní redukce plastů. Zejména na nových nebo rekonstruovaných provozovnách jsou zároveň součástí restaurací třídicí stanice přímo pro zákazníky.
Velká část těchto procesů ale funguje už mnoho let spíše v zákulisí provozu. Odpad třídíme na jednotlivé frakce tak, aby podíl směsného komunálního odpadu byl co nejmenší. Většina surovin je například dodávána v papírových kartonech, které následně dále třídíme a recyklujeme. Samostatnou kapitolou je pak použitý olej, který se dále využívá například při výrobě biopaliv. S rostoucím důrazem na udržitelnost dnes tato agenda tvoří přirozenou součást každodenního fungování restaurací.
Vsadit na jednu značku je výrazně koncentrované riziko. Kde vidíte největší slabinu tohoto modelu, kterou si lidé zvenčí často neuvědomují?
Osobně vnímám v celém systému spíše velké množství příležitostí a zároveň vysokou odolnost vůči vnějším vlivům, což podle mě potvrzuje více než 80 let existence značky i její globální rozsah. Vidět to bylo napříč jednotlivými ekonomickými cykly, ale také v obdobích, jako byl například covid.
Největší zodpovědnost podle mě spočívá v udržení dobrého jména firmy. Člověk totiž nereprezentuje pouze sám sebe, ale zároveň i ostatní kolegy a celou společnost McDonald’s.
JAK SE VYRÁBÍ
36 MILIONŮ TYČINEK ROČNĚ
Automatizace dnes proniká prakticky do všech oblastí průmyslu a potravinářství není výjimkou. Jaké technologie pomáhají řídit výrobu desítek milionů produktů ročně, ukázal na konferenci Automatizace v potravinářství provozní ředitel společnosti Nutrend Jiří Špaček.
Jeho osobní příběh přitom začal poměrně netradičně. Když do firmy nastupoval, značku sice znal, ale netušil, jak rozsáhlý podnik se za ní skrývá. Po příchodu domů zjistil, že proteinové tyčinky, gely a další produkty značky Nutrend jeho rodina používá už řadu let.
Od založení společnosti uplynulo více než 33 let. Z původního provozu v garáži se 4 zaměstnanci se postupně stal výrobní podnik, který dnes zaměstnává více než 470 lidí, z toho přibližně 240 přímo ve výrobě a a další pracují ve 23 značkových prodejnách po celé ČR. Produkty firmy putují do více než 60 zemí světa.
Výrobní, skladovací a logistické prostory v Olomouci dnes zaujímají plochu 33 300 m². Ročně zde vzniká přibližně 36 milionů tyčinek, 14 milionů litrů nápojů a gelů a dalších 5 milionů kusů sypkých produktů.
„Náš pan majitel se nespokojí s ničím jiným než s tím nejlepším. Od návrhu produktů přes výběr surovin až po finální logistiku chceme mít plnou kontrolu nad celým výrobním procesem,“ uvedl během své prezentace Jiří Špaček.
760 PRODUKTŮ V PORTFOLIU, 100 NOVINEK KAŽDÝ ROK
Rozsah výroby dobře ilustruje samotné portfolio společnosti. Nutrend dnes vyrábí přibližně 760 aktivních produktů. Každý rok přitom dochází k významné obměně portfolia. Přibližně 100 produktů z nabídky zmizí a podobný počet nových naopak přibude.
Taková dynamika vytváří vysoké nároky na plánování výroby, logistiku i řízení kvality. Právě proto firma v posledních letech výrazně investuje do automatizace a digitalizace.
VÝROBA
TYČINEK POD TAKTOVKOU ROBOTŮ
Největší objemy výroby představují proteinové a energetické tyčinky. Ty vznikají na 3 výrobních linkách. Technologickou vlajkovou lodí je linka TANIS, která patří k nejvýkonnějším zařízením v celém závodě. Výroba je zde ve vysoké míře automatizovaná. Robotická pracoviště zajišťují nejen samotné výrobní operace, ale také finální balení do krabiček a kartonů. Součástí výrobního vybavení jsou automatické kapslovací stroje a linka pro balení produktů do blistrů.
Cílem není pouze zvýšení výkonu. Automatizace pomáhá zajistit stabilní kvalitu výroby, opakovatelnost procesů a omezení chyb způsobených lidským faktorem.
10 LINEK PRO NÁPOJE, GELY A SHOTY
Významnou část produkce tvoří také tekuté produkty. Sportovní nápoje, energetické gely, sirupy či koncentrované shoty vznikají na 10 specializovaných linkách. Jednotlivé technologie jsou přizpůsobeny různým typům obalů a objemům, od malých jednorázových dávek až po litrová balení. Současně musí splňovat přísné hygienické požadavky a umožňovat důslednou kontrolu výrobních parametrů.
KDYŽ RFID NEDOVOLÍ UDĚLAT CHYBU
Zajímavý příklad využití automatizace představuje výroba sypkých směsí. Nutrend vybudoval velkokapacitní technologii, která byla původně dimenzována pro rozsáhlý export do Číny. Před rokem 2020 tvořily dodávky na čínský trh přibližně polovinu obratu společnosti. Ukončení tohoto exportu proto znamenalo významnou změnu, na kterou musel podnik reagovat.
V této části výroby firma využívá systém kontejnerové logistiky řízený pomocí RFID technologie. Suroviny jsou naváženy do speciálních kontejnerů, které fungují jako mezisklad mezi přípravou materiálu a samotnou výrobou. Pokud by pracovník přistavil k výrobní lince nesprávný kontejner, systém chybu okamžitě rozpozná. RFID čipy se nespárují, systém zablokuje proces a kontejner není možné otevřít. Riziko záměny surovin je tak eliminováno ještě před zahájením výroby.
AUTOMATIZOVANÝ
ZÁVOD V NOVÉ PLÁNI
Součástí společnosti je také odloučený výrobní závod v Nové Pláni v Hrubém Jeseníku. Zde Nutrend využívá vodu z vlastního artéského vrtu hlubokého 170 metrů a vyrábí zde přibližně 60 produktů, mezi něž patří i pramenitá voda kojenecké kvality pod samostatnou značkou Nartes.
Tento provoz patří k nejvíce automatizovaným částem celé společnosti. Lidská obsluha zasahuje především při navažování a dávkování specifických ingrediencí. Většina ostatních operací probíhá automaticky. Výroba, plnění, kontrola i logistické procesy jsou zde řízeny systémově s minimální potřebou manuálních zásahů.
KDYŽ VÝROBU ŘÍDÍ DATA
Automatizace však zdaleka není pouze o robotech a výrobních linkách. Stejně důležitou roli hrají informační systémy, které propojují výrobu, sklady, kvalitu i plánování. Nutrend proto využívá výrobní informační systém COMPAS typu MES. Ten tvoří spojovací vrstvu mezi podnikovým ERP systémem, skladovým hospodářstvím a samotnými výrobními technologiemi.
Výrobní příkazy jsou automaticky přenášeny z ERP systému do výroby, operátoři dostávají přesné instrukce prostřednictvím terminálů a systém průběžně kontroluje správnost jednotlivých kroků.V potravinářské výrobě hraje zásadní roli také kvalita vstupních surovin. Pokud laboratoř neuvolní materiál podle požadavků standardu IFS, výrobu není možné spustit.
Systém současně komunikuje se skladovým hospodářstvím a zajišťuje, aby byly potřebné suroviny ve správný čas dopraveny na konkrétní pracoviště. U tekutých produktů navíc průběžně monitoruje teploty, průběh sanitačních cyklů i další výrobní parametry. Operátoři na terminálech vidí přesné instrukce pro jednotlivé kroky výroby. Každá operace je elektronicky zaznamenána a systém průběžně kontroluje dodržování receptur i správnost použitých surovin.
DOSLEDOVATELNOST BĚHEM NĚKOLIKA
MINUT
Jedním z největších přínosů digitalizace je schopnost sledovat historii každého produktu. V případě
reklamace nebo kontroly dokáže Nutrend dohledat původ použitých surovin, výrobní šarže i jednotlivé výrobní operace v rámci celého procesu. Z pohledu legislativních požadavků je firma schopna kompletní dohledání provést do 1 hodiny.
Papírovou dokumentaci postupně nahradila elektronická evidence. Veškerá data jsou ukládána automaticky včetně identifikace pracovníků a časových záznamů. Systém zároveň eviduje měřidla, upozorňuje na blížící se kalibrace a automaticky generuje seznamy kontrol a testů pro pracovníky kvality.
Významnou výhodou je také možnost průběžně sledovat kvalitu výroby, minimalizovat chybovost a rychle reagovat na případné odchylky.
VÝSLEDKY POTVRZUJÍ NASTAVENÝ SMĚR
Vysokou úroveň nastavených procesů potvrzují také výsledky auditů IFS Food. Olomoucký závod dosahuje hodnocení 96 %, zatímco automatizovaný provoz v Nové Pláni získal při svém prvním auditu vynikajících 98,09 %.
Tyto výsledky ukazují, jak významnou roli dnes v potravinářské výrobě hraje kombinace automatizace, digitalizace a důsledně nastavených procesů.
DALŠÍ KROK:
VÍCE ROBOTŮ NA KONCI LINEK
Automatizace podle vedení společnosti ani zdaleka nekončí. V Nové Pláni je již podepsána smlouva na novou výrobní linku a současně probíhají jednání o pořízení další velké linky pro centrálu v Olomouci.
Pozornost se nyní soustředí především na robotizaci koncových pracovišť, kde stále existuje prostor pro další zvyšování výkonu a efektivity. „Máme novou linku kompletně technicky vymyšlenou až na závěrečné pracoviště. Zde jsme limitováni stísněným prostorem, přičemž máme vysoké a nestandardní požadavky na výkon balicího robota. Jsme připraveni jednat s dodavateli, kteří dokážou takové zadání zrealizovat,“ uvedl Jiří Špaček.
KYBERÚTOKY DNES MÍŘÍ NEJEN NA DATA. OHROŽUJÍ I VÝROBU
Digitalizace výroby mění nejen způsob řízení podniků, ale také pravidla kybernetické bezpečnosti. Výrobní linky, senzory, PLC i podnikové informační systémy dnes tvoří jeden propojený celek, ve kterém může i zdánlivě nenápadná digitální anomálie během několika minut přerůst v provozní problém s milionovými dopady. Jak se mění ochrana moderních továren, proč je dnes rozhodující viditelnost do celé sítě a jakou roli v tom hrají technologie Network Detection and Response, vysvětluje Michal Drozd, Cyber Security Architect společnosti GREYCORTEX.
Ve vašich materiálech často zaznívá věta: „Nemůžete chránit to, co nevidíte“. Moderní výrobní podniky jsou dnes plné senzorů, PLC zařízení a IoT technologií. Jak náročné je v tomto prostředí odhalit tzv. „slepá místa“ a jak přesně váš produkt GREYCORTEX Mendel automaticky mapuje zařízení, která nejsou pod správou IT?
V moderních výrobních sítích už problém není v nedostatku dat, ale v jejich fragmentaci. Senzory, PLC a IoT zařízení často vznikaly v různých dobách, bez jednotné správy a s minimální viditelností pro IT. „Slepá místa“ se proto typicky nacházejí tam, kde zařízení komunikují pouze lokálně, přes legacy protokoly nebo mimo standardní asset management. Běžné IT o nich často vůbec nebo skoro nic neví.
GREYCORTEX Mendel k monitoringu přistupuje neintrusivně – analyzuje síťový provoz a automaticky vytváří mapu zařízení, jejich komunikací a rolí v síti. Díky tomu dokáže odhalit i zařízení, o kterých IT systémy vůbec neví, a bez aktivního zásahu jim přiřadit chování, kontext i úroveň rizika. Technologie rozumí přenášeným datům a za pomoci různých detekčních mechanismů dokáže identifikovat bezpečnostní události, anomálie nebo třeba výkonnostní problémy jednotlivých zařízení.
Cyber Security Architect společnosti GREYCORTEX.
Konvergence IT a OT přináší efektivitu, ale i nová rizika. Co to znamená v praxi pro bezpečnost, když se dříve izolované průmyslové řídicí systémy a senzory propojí s podnikovou sítí a ERP systémy?
Propojení IT a OT prostředí zásadně mění bezpečnostní model. Dříve izolované výrobní systémy jsou dnes přímo či nepřímo napojeny na ERP, cloud a výrobní stroje často vzdáleně komunikují do sítí výrobců a dodavatelů nebo jsou přímo výrobci a dodavateli vzdáleně spravovány. K tomuto trendu se dále přidává tlak na využití umělé inteligence v průmyslových a řídicích procesech. To sice přináší vyšší efektivitu, ale zároveň i vyšší míru rizik, zejména v podobě rozšíření útočné plochy. Incident v IT části sítě nebo u dodavatele se může velmi rychle přenést do provozní technologie.
V praxi to znamená, že kompromitace běžného IT účtu může vést až k ovlivnění výroby, manipulaci s daty senzorů nebo k narušení řízení technologických procesů. Bezpečnost se tak musí posunout od izolovaných perimetrů k průběžnému sledování komunikace napříč celým prostředím.
Michal Drozd
OT týmy dbají především na stabilitu výroby, IT na ochranu dat a rychlou reakci na hrozby. Jak Mendel pomáhá tyto dva světy sjednotit pomocí jednotné terminologie, například frameworku
MITRE ATT&CK®, a jak umožňuje oběma týmům sledovat bezpečnostní události z jejich vlastní perspektivy?
OT a IT týmy často používají odlišnou terminologii i priority. Zatímco OT řeší dostupnost a stabilitu výroby, IT se zaměřuje na incidenty, zranitelnosti a rychlou reakci.
Mendel tyto pohledy sjednocuje tím, že mapuje události do jednotného kontextu a využívá strukturované klasifikace, například rámec MITRE ATT&CK. Díky tomu mohou IT i OT týmy sledovat stejný incident, ale interpretovat ho podle svých potřeb – IT vidí techniku útoku, OT dopad na proces nebo zařízení.
V OT prostředí může aktivní skenování sítě způsobit výpadek linky nebo poškodit starší zařízení. Proč je váš pasivní přístup k monitoringu pro výrobní technologie bezpečnější a jak dokáže Mendel analyzovat provoz, aniž by do něj jakkoliv zasahoval?
Aktivní skenování může v průmyslových sítích představovat reálné riziko. Starší PLC nebo senzory nemusí správně reagovat na neznámé dotazy a může dojít ke zpomalení nebo výpadku. Pasivní přístup tento problém eliminuje, protože do provozu nijak nezasahuje. Mendel pouze sleduje existující komunikaci, analyzuje ji
a vytváří model chování sítě. Tím je možné získat detailní přehled o infrastruktuře bez jakéhokoliv rizika ovlivnění výroby.
Mendel detekuje známé hrozby, ale i neznámé anomálie v reálném čase. Jak se v praxi liší detekce cíleného kyberútoku od identifikace provozního problému, například nestandardní komunikace senzoru před jeho poruchou?
Rozlišení mezi kybernetickým útokem a provozní odchylkou je v praxi klíčové a často velmi jemné. Cílený útok se obvykle projevuje změnou chování v kontextu – například neobvyklými směry komunikace, časováním nebo kombinací aktivit napříč systémy.
Naopak provozní problém, například degradace senzoru, se typicky projevuje postupně a lokálně. Mendel pracuje s behaviorálními modely a korelací událostí, takže dokáže odlišit jednorázovou anomálii v síti od vzorce odpovídajícího řízené aktivitě útočníka. Podobné problémy jako útočník ale může způsobit i výkonnostní problém v síti nebo v aplikaci a bez nástroje jako GREYCORTEX Mendel je většinou prakticky nemožné efektivně nalézt příčinu.
Pokud dojde k incidentu, je zásadní pochopit, kudy se problém šířil a co všechno ovlivnil. Jak Mendel při zpětné analýze pomáhá odhalit souvislosti mezi událostmi v IT a OT prostředí?
Při incidentu je zásadní rekonstrukce celé časové osy událostí. Mendel propojuje síťovou komunikaci, změny stavů zařízení i události v IT systémech do jednoho kontextu.
Tím vzniká možnost sledovat šíření incidentu napříč vrstvami infrastruktury – například od kompromitovaného IT systému přes MES až po konkrétní OT zařízení. Výsledkem je rychlejší pochopení dopadu a přesnější určení kořene problému.
V potravinářství i ve výrobě obecně může i krátkodobá odchylka v MES nebo ERP systému vést k reálné ztrátě materiálu nebo celé šarže. Digitální problém se tak během několika minut může proměnit ve fyzický provozní incident.
V potravinářství i ve výrobě obecně může i krátkodobá odchylka v MES nebo ERP systému vést k reálné ztrátě materiálu nebo celé šarže. Digitální problém se tak během několika minut může proměnit ve fyzický provozní incident.
Moderní řešení pro analýzu síťového provozu (NDR řešení) zkracuje dobu detekce a analýzy tím, že automaticky identifikuje odchylky v komunikaci a okamžitě je zasadí do kontextu výroby. Místo hodin manuálního vyšetřování tak mohou týmy pracovat s relevantními korelacemi téměř v reálném čase.
S novým kybernetickým zákonem přichází povinnost identifikovat a klasifikovat aktiva. Jak Mendel usnadňuje managementu plnění legislativních požadavků, auditů a generování reportů pro auditory?
Nové legislativní požadavky na kybernetickou bezpečnost, kladou důraz na přesnou evidenci aktiv, jejich klasifikaci a kontrolu komunikace. V praxi to bývá jeden z nejnáročnějších úkolů, protože prostředí OT je často heterogenní a neúplně zdokumentované.
Mendel pomáhá tím, že automaticky vytváří inventář aktiv, doplňuje jejich vlastnosti na základě síťového chování a umožňuje generování auditních reportů. To výrazně snižuje manuální práci a zvyšuje konzistenci podkladů pro audit.
Kyberbezpečnost je stále často vnímána jako náklad. Pokud ale započítáme prevenci odstávek, ochranu know-how a kontinuitu výroby, v čem vidíte hlavní byznysový přínos investice do NDR řešení pro majitele firem?
Kyberbezpečnost v průmyslu už není pouze nákladová položka, ale součást řízení kontinuity výroby. Největší přínos NDR řešení spočívá v prevenci neplánovaných odstávek, ochraně know-how a minimalizaci dopadu incidentů.
Automatizace, IoT a digitalizace výroby se neustále zrychlují. Jaké největší bezpečnostní výzvy očekáváte v průmyslu během příštích pěti let a jakou roli v tom bude hrát schopnost systémů autonomně se učit a analyzovat nové typy útoků?
V horizontu příštích let můžeme očekávat další zrychlení digitalizace výroby a tím i růst komplexity prostředí. Zároveň roli budou hrát systémy schopné autonomní detekce a učení, které dokážou rozpoznávat i dosud neznámé typy útoků bez nutnosti ručních pravidel. To posune bezpečnost od reaktivního modelu k průběžné adaptaci v reálném čase.
Určitě uvidíme i zvýšené množství útoků prostřednictvím dodavatelského řetězce. Moderní továrna je závislá na desítkách externích dodavatelů, od správy IoT senzorů až po vzdálenou údržbu softwaru. A útočníci si uvědomují, že prolomit obranu velké průmyslové firmy je těžké, a proto zaútočí na menšího, hůře zabezpečeného subdodavatele,
přes kterého získají přístup do cílové sítě. Obával bych se ale i geopolitických rizik, pokud by se výrazně zhoršily vztahy, a říkám to v uvozovkách „se zeměmi na jiných kontinentech“, které nám dodávají řídicí systémy a výrobní linky.
Už dnes také začíná být zřejmé, že rozvoj AI se bude stále více projevovat i v rozvoji útočných nástrojů, které AI využívají, ať už pro zvýšení sofistikovanosti útoků nebo jejich dostupnosti, tedy pro rozšíření okruhu subjektů, které jsou útoky na OT schopni provádět.
A neříkám to rád, ale osobně bych řekl, že se to projeví i v rozšíření ransomwarových útoků do OT, například když útočník odstaví řídicí systémy nebo paralyzuje monitorovací systémy a bude požadovat výkupné za rychlé znovuzprovoznění. Pokud třeba chemický provoz útokem dočasně ztratí kontrolu nad řízením výroby, bude pod enormním časovým tlakem problém vyřešit a může zde být vyšší tendence útočníkům zaplatit. A tyto úspěchy zase motivují další útočníky. V podstatě podobně jako jsme to viděli v posledních 7 letech v podnikových sítích.
EUCC:
NOVÁ EVROPSKÁ PEČEŤ DŮVĚRY
PRO DIGITÁLNÍ PRŮMYSL
Kybernetická bezpečnost už dávno není pouze tématem IT oddělení. Stává se strategickou otázkou průmyslu, energetiky, dopravy i státní infrastruktury. Evropská unie proto přichází s novým rámcem certifikace EUCC, který má sjednotit pravidla pro hodnocení bezpečnosti digitálních produktů napříč členskými státy. Pro výrobce hardwaru, softwaru i průmyslových systémů to znamená zásadní změnu. Bezpečnost se postupně mění z konkurenční výhody na povinný standard.
Kybernetická bezpečnost se mění z konkurenční výhody na povinný standard. „ “
Evropský digitální prostor byl dlouhá léta roztříštěný. Jednotlivé státy používaly vlastní bezpečnostní metodiky, odlišné certifikační procesy i rozdílné požadavky na testování technologií. Výrobci tak často museli absolvovat několik různých schvalovacích procesů pro různé trhy, což znamenalo vyšší náklady, složitější administrativu i pomalejší vstup produktů na evropský trh.
Právě proto vzniká EUCC, tedy European Cybersecurity Certification Scheme založený na Common Criteria. Cílem je vytvořit jednotný evropský rámec, který umožní uznávat kybernetické certifikace napříč celou Evropskou unií.
Na první pohled jde o technické téma určené specialistům. Ve skutečnosti však EUCC představuje mnohem širší změnu. Evropská unie tím vytváří základ budoucí digitální důvěry.
Kybernetická bezpečnost jako průmyslové téma
Ještě před několika lety byla kybernetická bezpečnost vnímána především jako problém kancelářských systémů, databází nebo bankovnictví. Dnes se však digitální útok může dotknout prakticky každé části průmyslu. Napadení už neznamená pouze únik dat nebo nedostupný e-mailový server. Útočníci zasáhnout výrobní
Kybernetika
linky, energetické sítě, dopravní infrastrukturu, nemocnice, logistická centra i systémy chytrých budov.
Průmyslové podniky navíc procházejí masivní digitalizací. Výrobní technologie jsou stále více propojené prostřednictvím cloudových služeb, vzdálené správy a průmyslového internetu věcí. Automatizované systémy spolu komunikují v reálném čase a rostoucí množství zařízení je trvale připojeno k síti. Každé nové připojené zařízení však zároveň představuje další potenciální vstupní bod pro kybernetický útok.
Evropská unie proto začíná klást stále větší důraz na certifikovanou důvěryhodnost technologií a jednotné bezpečnostní standardy v celé EU.
Co je vlastně EUCC
EUCC vychází z mezinárodně uznávaného standardu Common Criteria, který se pro hodnocení bezpečnosti IT produktů používá už řadu let. Nový evropský rámec však přináší zásadní změnu. Certifikace získaná v jednom členském státě bude uznatelná v celé Evropské unii.
To je důležité zejména pro výrobce síťových prvků, serverových řešení, firewallů, průmyslových řídicích systémů, bezpečnostních čipů nebo operačních systémů. Významnou roli bude certifikace hrát také v oblasti kritické infrastruktury, kde se stále více řeší otázka důvěryhodnosti dodavatelů i samotných technologií. EUCC se tak postupně stává evropskou známkou důvěryhodnosti digitálních produktů a současně jedním ze základních pilířů budoucí evropské kybernetické strategie.
Dvě úrovně bezpečnosti
Evropské schéma rozlišuje dvě hlavní úrovně bezpečnostní záruky. Úroveň Substantial je určena pro produkty, u kterých se předpokládá běžné rizikové prostředí a standardní typy útoků. Vyšší úroveň High už počítá i s velmi sofistikovanými útoky a pokročilými metodami narušení bezpečnosti včetně aktivit organizovaných nebo státem podporovaných skupin.
EUCC V KOSTCE CO PŘINÁŠÍ
jednotnou certifikaci v EU
jednodušší export
vyšší důvěryhodnost produktů
společná pravidla hodnocení
Právě úroveň High bude zásadní zejména pro kritickou infrastrukturu, obranný průmysl, státní systémy nebo strategické energetické technologie.
Právě zde se ukazuje zásadní proměna evropského přístupu. Kybernetická bezpečnost přestává být pouze doporučením nebo doplňkovou funkcí produktu. Stává se součástí strategické odolnosti států, průmyslových podniků i celé evropské ekonomiky.
Dopad na výrobce technologií
Pro evropské výrobce představuje EUCC současně velkou příležitost i nový tlak na celý proces vývoje technologií. Jedním z hlavních přínosů je vznik jednotného evropského trhu bez nutnosti absolvovat rozdílné národní certifikace. Výrobci tak nebudou muset opakovaně procházet odlišnými schvalovacími procesy v jednotlivých státech, což může výrazně zjednodušit export technologií napříč Evropskou unií.
Současně však nová certifikace přináší výrazně vyšší nároky na samotný vývoj produktů. Firmy budou muset počítat s rozsáhlou dokumentací, bezpečnostním testováním, audity vývojových procesů i důslednou správou zranitelností během celého životního cyklu produktu. Kybernetická bezpečnost se tak postupně stává pevnou součástí průmyslového vývoje podobně jako dnes například elektrotechnické nebo bezpečnostní normy.
Zásadní změnou je také přístup označovaný jako secure by design. Bezpečnost už nebude možné řešit až po uvedení výrobku na trh formou dodatečných aktualizací nebo oprav. Výrobci budou muset začlenit bezpečnostní principy přímo do návrhu zařízení, softwaru i komunikační architektury.
Nejvýrazněji se tato změna dotkne oblastí, které pracují s rozsáhlou konektivitou a automatizací. Týká se to především průmyslové automatizace, IoT zařízení, smart city infrastruktury, energetických systémů nebo zdravotnických technologií, kde může mít bezpečnostní incident přímý dopad na provoz, bezpečnost lidí i fungování kritické infrastruktury.
NOVÁ
REALITA PRO PRŮMYSLOVÉ PODNIKY
Velká změna čeká také samotné průmyslové podniky.
Firmy budou stále častěji požadovat, aby dodavatelé technologií disponovali certifikovanou úrovní kybernetické bezpečnosti. Bez ní může být vstup do některých segmentů prakticky nemožný.
Podobný vývoj už Evropa zažila například v oblasti environmentálních certifikací nebo automobilových homologací. To, co bylo nejprve dobrovolné, se postupně stalo standardem trhu. EUCC může podobným způsobem proměnit celý evropský technologický ekosystém.
Kritická infrastruktura pod novým dohledem
Zásadní význam bude mít certifikace zejména v oblasti kritické infrastruktury.
Energetika, doprava, vodohospodářství nebo zdravotnictví dnes fungují na digitálních systémech, jejichž napadení může mít přímé dopady na fungování státu.
Evropská unie proto propojuje EUCC také s dalšími regulatorními rámci:
● NIS2
● Cyber Resilience Act
● CER Directive
● DORA pro finanční sektor
Vzniká tak nový bezpečnostní ekosystém, ve kterém už kybernetická odolnost nebude oddělenou disciplínou, ale základní součástí průmyslové strategie.
Nedostatek expertů jako nová brzda
Jedním z největších problémů celé evropské certifikační strategie pravděpodobně nebude samotná technologie, ale nedostatek kvalifikovaných odborníků. Certifikace EUCC vyžaduje specializované evaluátory, bezpečnostní laboratoře, kryptografické experty, auditní specialisty i odborníky na secure development, tedy bezpečný návrh a vývoj digitálních produktů.
Evropský trh přitom už dnes trpí výrazným nedostatkem kyberbezpečnostních specialistů. Firmy, státní instituce i technologické společnosti dlouhodobě upozorňují, že poptávka po odbornících výrazně převyšuje nabídku. Právě certifikační procesy tak mohou v příštích letech vytvořit nové úzké hrdlo evropské digitalizace.
Zároveň se ukazuje, že kybernetická bezpečnost už není jednorázovou kontrolou produktu před uvedením na trh. Certifikace bude vyžadovat dlouhodobý dohled nad správou zranitelností, pravidelné aktualizace i průběžné bezpečnostní audity. Výrobci tak budou muset budovat celé nové týmy zaměřené výhradně na bezpečnostní compliance a řízení digitálních rizik.
SUBSTANTIAL vs HIGH
Dvě úrovně certifikace EUCC
SUBSTANTIAL HIGH
BĚŽNÁ ÚROVEŇ ZÁRUKY VYSOKÁ ÚROVEŇ ZÁRUKY
Běžná úroveň záruky
Běžné rizikové prostředí
Komerční produkty a služby
Firemní IT systémy
Vysoká úroveň záruky
Sofistikované a cílené útoky
Kritická infrastruktura
Energetika, obrana a státní systémy
Evropa chce digitální suverenitu
Za celým projektem EUCC se však skrývá ještě mnohem širší geopolitický rozměr. Evropská unie si stále intenzivněji uvědomuje svou závislost na mimoevropských technologiích, a právě proto se snaží vytvářet vlastní důvěryhodný digitální prostor.
Certifikační rámce tak nejsou pouze otázkou technické bezpečnosti. Stávají se nástrojem budování evropské digitální suverenity, která má zajistit větší kontrolu nad kritickými technologiemi, datovou bezpečností i strategickou infrastrukturou.
Evropa se snaží budovat technologický ekosystém založený na transparentnosti, auditovatelnosti, společných pravidlech a vysoké úrovni ochrany dat. Současně roste důraz na strategickou odolnost vůči geopolitickým krizím, kybernetickým útokům i závislosti na externích dodavatelích.
Kybernetická certifikace se tak postupně mění z čistě technického tématu na otázku ekonomické stability, průmyslové bezpečnosti a geopolitického vlivu.
ROTEX
ROTEX
Automatizace
BoWex
BoWex
ROTEX GS
ROTEX GS
Pružné ozubcové spojky, do 35.000 Nm
Pružné ozubcové spojky, do 35.000 Nm
Zubové spojky do 2.500 Nm
Zubové spojky do 2.500 Nm
Maximální přesnost složitých systémů
Bezvůlové servospojky do 6.000 Nm
Bezvůlové servospojky do 6.000 Nm
Tak všestranná jako samotná průmyslová automatizace: Z pohledu technologie pohonů, specifikace a parametry umožňují využití v (téměř) všech aplikacích.
Variabilita. Vyšší otáčky. Vzdálenost hřídelí až do 4 m.
Spojku ROTEX - ZRS je možné kombinovat se všemi variantami nábojů, jak pružné spojky ROTEX, tak torzně tuhé spojky ROTEX-GS. Lehký ZRS mezikus vyrobený z vysokopenvnostního hliníku zaujme velmi vysokou torzní tuhostí oproti srovnatelným variantám z oceli.
TŘI DESETILETÍ OCHRANY PROTI KOROZI
JAK SE MĚNÍ POŽADAVKY AUTOMOTIVE NA PRŮMYSLOVÉ BALENÍ
Společnost Excor-Zerust s.r.o. oslaví v příštím roce třicet let působení na českém a slovenském trhu.
Po celou dobu se specializuje na antikorozní ochranu výrobků během přepravy a skladování. Právě exportně orientovaná česká ekonomika vytváří dlouhodobou poptávku po řešeních, která chrání kovové výrobky před korozí během cesty k zákazníkům v Evropě i zámoří.
Vedle klasického exportního balení se společnost v posledních letech stále více věnuje dlouhodobému skladování dílů, ESD ochraně elektronických komponentů a řešením reagujícím na nástup elektromobility, automatizace a nových environmentálních regulací. O proměnách tohoto oboru jsme hovořili s jednatelem společnosti Excor-Zerust Ing. Jakubem Nešporem
Ing. Jakub Nešpor
Chief Executive Officer at Excor-Zerust s.r.o.
Na začátek našeho rozhovoru se zeptám, co si má čtenář představit pod pojmem antikorozní balení?
Antikorozní balení je takové balení, které ochrání klientovy výrobky před korozí během transportu nebo skladování. Český průmysl, zejména automobilový sektor, exportuje obrov ské objemy kovových výrobků do celého světa a tyto musejí být zabaleny tak, aby do cílových destinací dorazily bez koroze.
Jak takové balení funguje?
Existují různé typy obalů, výrobky můžete třeba i olejovat. Naše společnost svým klientům
dodává obaly s inhibitory koroze, což zna mená, že z plastového nebo papírového obalu se aktivně uvolňuje chemická látka, která na povrchu kovu blokuje korozní procesy.
Dá se tedy říct, že o zájem ze strany průmyslových firem nemáte nouzi?
Přesně tak. Firem, které potřebují antikorozně balit, je velké množství. Naše společnost je na trhu od roku 1997 a práce máme opravdu dost.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad z praxe, na kterém je tato dlouhodobá kontinuita a partnerství nejlépe vidět?
Skvělým příkladem je trutnovský závod dnešní skupiny Schaeffler. Zajímavostí je, že zde působíme již více než deset let a začínali jsme tedy, když závod patřil ještě do skupiny Continental. Následně jsme tam plynule pokračovali během období Vitesco Technologies a své produkty tam dodáváme i po začlenění závodu do skupiny Schaeffler v říjnu 2024. Skupina Excor-Zerust, stejně jako Schaeffler, působí po celém světě. Zatímco česká pobočka byla založena v roce 1997, v západní Evropě jsme na trhu podstatně déle. Například v Německu je Excor partnerem Schaeffleru již více než 20 let.
A jak se tato globální vazba projevuje u nás v Česku a na Slovensku?
Má to zajímavý vývoj. Slovenský závod ve Skalici nakupoval původně antikorozní obaly od naší německé pobočky a v roce 2015 je začal nakupovat od nás. Došlo k tomu tak, že v jejich závodě byl požadován opakovaný technický servis týkající se koroze, a přitom jsme se všichni dohodli, že i logisticky bude efektivnější zavážet zboží do Skalice od nás ze skladu v Napajedlech. Od té doby jsme tedy stabilním dodavatelem jak obalů, tak technické podpory. V Česku pak máme systematickou spolupráci zejména se zmiňovaným závodem v Trutnově, o který se skupina Schaeffler nedávno rozšířila.
Takže trutnovský závod několikrát změnil majitele a vy jste stále dodavatelem? Nestává se, že nový majitel si do společnosti přivede i své dodavatele obalových materiálů a tím pádem pro vás konkurenci?
Samozřejmě občas se to stane a považujeme to za běžnou součást obchodního života. V naprosté většině případů je to ale tak, že nový majitel je rád, že oblast antikorozního balení mu díky nám výborně funguje a nemusí v ní nic měnit. Má totiž starosti s mnohem zásadnějšími otázkami týkajícími se chodu nově nabyté firmy, a tak je rád, že dílčí oblasti, jako právě balení, mu dobře fungují a nepřidělávají práci. V automotive teď probíhá řada změn, firmy fúzují a mění majitele. A my prostě zůstáváme spolehlivým dodavatelem, ať už výrobní závod patří komukoliv.
Trutnovský závod tedy dobře znáte. Řekněte nám, jak se za tu dobu, co tam dodáváte, změnil?
Tady je nutno říci, že už v době před deseti lety, kdy jsme tam začali dodávat, se jednalo o opravdu špičkový provoz. Už tehdy jsme tam viděli oblasti s extrémní čistotou, řízenou ventilaci a podobně. A samozřejmě, na této úrovni se závod udržel a dále ji zvyšuje.
A co proměna sortimentu, který se tam vyrábí?
Antikorozní balení se zdaleka netýká všeho, co se v Trutnově vyrábí. I tak je ale vývoj zjevný. Před deseti lety byla většina našich obalů používána na balení vstřikovacích lišt. Od doby, kdy jsme tam v roce 2015 testovali balení turbodmychadel pro třílitrové šestiválce, se zkrátka svět změnil. Pak se začaly objevovat požadavky na antikorozní fólie s ESD vlastnostmi tak, jak
v automotive rostlo využívání elektronických senzorů. A dnes se setkáváme s úplně novými situacemi.
Narážíte na dlouhodobé skladování dílů?
Přesně tak. Tento trend souvisí především s proměnou automobilového průmyslu, kde výrobci ukončují produkci některých komponentů pro spalovací motory, ale zároveň musí zajistit jejich dostupnost pro servis ještě mnoho let po skončení výroby. Dnes je poměrně běžné, a dělali jsme to i v Trutnově, že klient ukončuje výrobu dílů pro vozy se spalovacím motorem a potřebuje si vytvořit zásobu náhradních dílů třeba na 10 let dopředu. Takováto balení navrhujeme stále častěji.
V minulosti jsme realizovali projekt, v němž jsme pro klienta balili přibližně 70 tis. klikových hřídelí určených pro dlouhodobé skladování. Každá váží přibližně 10 kg, takže se bavíme o 700 tunách oceli. A právě zde je dobře vidět skutečný význam obalů. Těchto 700 tun materiálu ochráníme pomocí přibližně 1 700 kg antikorozní fólie. Výrobce může zrušit výrobní linku, začít vyrábět nový produkt a zároveň mít jistotu, že náhradní díly budou po mnoho let bezpečně uskladněny bez rizika koroze. Když si uvědomíte ekologickou stopu výroby samotných klikových hřídelí, je zřejmé, že zabránit jejich znehodnocení korozí dává obrovský smysl.
Zmínil jste ekologii, jaké další trendy dnes v oblasti antikorozního balení pozorujete?
Vidíme dva hlavní směry. Prvním je poptávka po sofistikovanějších řešeních. Nestačí už pouze běžná antikorozní fólie nebo papír. Stále častěji se setkáváme s požadavky na ESD materiály, které chrání elektronické součástky před elektrostatickými výboji.
Druhým směrem je automatizace a robotizace výroby. Zákazníci dnes často nechtějí díly balené v klasických sáčcích, protože robot je nedokáže rozbalovat stejně jako člověk. Proto roste zájem o speciální antikorozní proložky, blistry a další konstrukční řešení umožňující automatizovanou manipulaci.
Jak se na vašem podnikání projevuje nástup elektromobility?
Zcela upřímně řečeno, není to jednoznačné téma. Z obchodního hlediska to pro nás nijak výhodné není. Spalovací motory mají více součástek, a tedy i větší potřebu balení. Elektromobily navíc používají více hliníku, který není ke korozi tak náchylný jako klasická ocel. Bereme ale situaci takovou, jaká je, na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůžeme.
Na druhou stranu právě elektromobilita výrazně zvyšuje poptávku po ESD fóliích. S těmi máme dlouholeté zkušenosti, dobře známe požadavky automotive průmyslu a vidíme zde řadu nových příležitostí.
A co vaše firma, už v elektromobilech jezdíte?
Osobně jsem velký fanoušek alternativních paliv, takže už před deseti lety naše firma začala jezdit na CNG. Pak jsme koupili i plug-in hybridní auta a pár let provozujeme i elektromobil. Všechna tato vozidla předčila naše očekávání, takže v jejich nákupu zcela určitě budeme pokračovat.
Udržitelnost je dnes silným tématem napříč obory. Jak se k této problematice stavíte?
Ekologičnost našich produktů řešíme prakticky od založení firmy. Jen se o tom dnes mluví mnohem více než před třiceti lety. Často se zapomíná na
jednu důležitou věc. Obal není samoúčelný. Jeho úkolem je chránit výrobek. Pokud díky několika tunám obalového materiálu zabráníte znehodnocení stovek tun výrobků, pak je ekologický přínos naprosto zřejmý.
Jaká konkrétní opatření jste zavedli?
Dlouhodobě pracujeme na snižování tloušťky antikorozních fólií při zachování jejich mechanické odolnosti. Už před dvaceti lety jsme ve Škoda Auto začali zavádět tenčí fólie, které byly ale mimořádně pevné. Tehdy jsme tam dodávali fólie v tloušťce 0,1 mm, dnes běžně dodáváme tloušťky poloviční.
Dokážete takové úspory vyčíslit?
Ano. V posledních letech jsme u většiny produktů snížili tloušťku fólií minimálně o 20 %. Vloni jsme vyrobili přibližně 500 tun antikorozních fólií. Pokud vezmeme v úvahu dosažené úspory materiálu, bavíme se o zhruba 100 tunách plastu ročně, které díky těmto úpravám nemusely být vůbec vyrobeny.
Právě tento přístup považujeme za ekologická opatření, která dávají smysl, protože jejich přínos lze velmi přesně vyčíslit.
Používáme speciální granuláty a aditiva polyetylenu, která umožňují vyrábět tenčí, ale zároveň pevnější materiály. Antikorozní obal musí být správně uzavřen a nesmí se poškodit. Pokud dokážete zachovat stejné vlastnosti při nižší spotřebě materiálu, získáváte ekologický i ekonomický přínos zároveň.
„Pokud díky několika tunám obalového materiálu zabráníte znehodnocení stovek tun výrobků, je ekologický přínos naprosto zřejmý.“
Vstřikovací lišty - klasika závodu Trutnov.
Zaváděli jste tyto tenčí fólie i v Trutnově?
Ano. Jedním z takových projektů byl právě trutnovský závod dnešní skupiny Schaeffler. V roce 2022 jsme zde testovali optimalizaci obalů používaných pro vstřikovací lišty. Po ověření výsledků bylo řešení v roce 2023 zavedeno do běžného provozu a v letech 2024 a 2025 přineslo úsporu přibližně 1 600 kg plastu.
Dalším velkým tématem je evropská legislativa a využívání recyklovaných materiálů. Jak jste na to připraveni?
Připravujeme se velmi intenzivně, zejména na zavedení legislativy PPWR. Máme za sebou rozsáhlé testování fólií obsahujících recyklovanou složku a postupně je zařazujeme do našeho portfolia.
Největší výzvou není samotné použití recyklátu, ale zajištění stabilní kvality. Každá šarže recyklovaného materiálu může mít jiné vlastnosti a my si nemůžeme dovolit, aby se kvůli tomu zhoršila kvalita finálního produktu.
Pokud by se fólie trhala a přestala chránit výrobek, vznikly by škody, jejichž ekologická stopa by byla mnohem vyšší než samotný přínos použití recyklátu.
Máte už tuto technologii zvládnutou?
Ano. Trvalo to déle, než jsme původně očekávali, ale díky zkušenostem celé globální skupiny se nám podařilo vyvinout postup, který umožňuje zachovat vysokou kvalitu i při použití recyklované složky. Vedle toho umíme vyrábět také kompostovatelné antikorozní fólie a pracujeme na dalších řešeních reagujících na budoucí požadavky trhu.
Zdá se, že jste tedy na budoucnost připraveni?
Svět před nás klade stále nové a nové výzvy. Vzpomeňme třeba i na ceny plastů, které se zásadně zvýšily poté, co v březnu propukla krize v Íránu. Je ale naší povinností na ně reagovat a myslím si, že se nám to docela dobře daří.
Co
zákazníci získávají kromě obalů?
návrhy balení
testování v klimatických komorách
laboratorní rozbory povrchů
měření podmínek během přepravy
inspekce zásilek v zahraničí
technické poradenství
analýzy korozních rizik ve výrobních procesech
Balení dronu.
Ukázka aplikace zipový sáček.
VODA BUDOUCNOSTI: SUROVINA,
BEZ KTERÉ SE
ZASTAVÍ PRŮMYSL
Když se dnes mluví o zeminy, měď nebo polovodiče. Přesto existuje zdroj, bez kterého by nebylo možné vyrábět čipy, provozovat datová centra, chladit elektrárny, řídit moderní města ani udržet v
Po desetiletí byla v Evropě považována za samozřejmost. Tekla z kohoutku, proudila potrubím do továren, chladila technologické provozy a vracela se zpět do systému. Voda byla vnímána především jako veřejná služba, technická infrastruktura a provozní náklad. Dnes se však její význam posouvá mnohem dál. Stává se tématem ekonomiky, průmyslové konkurenceschopnosti, energetické bezpečnosti, digitalizace i geopolitiky.
Důvodů je hned několik. Evropa čelí častějším obdobím sucha, srážky přicházejí nerovnoměrně a krajina ani infrastruktura je nedokážou vždy zadržet tam, kde jsou nejvíce potřeba. Současně roste spotřeba vody v odvětvích, která mají určovat budoucnost ekonomiky. Polovodiče, baterie, vodík, datová centra, umělá inteligence, moderní energetika i městská infrastruktura mají společného jmenovatele. Všechna tato odvětví potřebují spolehlivý přístup k vodě.
Voda se tak z nenápadné komodity mění v jeden z nejcitlivějších zdrojů 21. století. Průmysl budoucnosti nebude stát pouze na elektřině, datech, robotech a automatizaci. Bude stát také na schopnosti zacházet s vodou přesněji, úsporněji a odpovědněji než kdykoli dříve.
Evropa pod tlakem sucha
Ještě na začátku tisíciletí byla problematika nedostatku vody spojována hlavně se Středomořím, severní Afrikou nebo Blízkým východem. Dnes se vodní stres postupně posouvá i do střední a západní Evropy. Sucho už není výjimečnou krizovou epizodou, ale stále častější součástí klimatické reality.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí zasáhl v roce 2023 nedostatek vody alespoň v jednom ročním období přibližně 28 procent území Evropské unie. Zároveň platí, že odběry vody v EU mezi lety 2000 a 2023 klesly, ale rozsah území zasaženého vodním stresem se celkově nesnížil. Jinými slovy, Evropa sice v řadě oblastí vodu využívá efektivněji, problém dostupnosti tím však nezmizel.
Podstatné není pouze to, kolik vody v nu spadne. Stále větší význam má to, kdy, kde a jakým způsobem srážky přicházejí. Krátké intenzivní deště často odtečou z krajiny rychleji, než se stačí vsáknout. Následují dlouhá suchá
období, pokles hladin podzemních vod a tlak na vodárenskou infrastrukturu. Pro zemědělství to znamená riziko výpadků úrody. Pro města tlak na zásobování a hospodaření s dešťovou vodou. Pro průmysl nejistotu, která se může promítnout do investičního rozhodování.
Evropská komise proto začala téma vody posouvat z roviny ochrany životního prostředí do roviny odolnosti ekonomiky. Její strategie pro vodní odolnost zdůrazňuje obnovu vodního cyklu, ochranu zdrojů, lepší zadržování vody v krajině, prevenci znečištění a zavádění vodně úsporných postupů. Voda se tím dostává na stejnou úroveň jako energie, suroviny nebo dopravní infrastruktura.
Pro průmyslové podniky je to zásadní změna. Zatímco dříve se při rozhodování o novém závodu hodnotila především cena pozemku, dostupnost pracovní síly, napojení na dálnici, elektřina a plyn, do budoucna bude stále větší roli hrát i vodní bilance lokality. Místo, které nebude schopné garantovat dostatek vody pro výrobu, chlazení nebo technologické procesy, může ztratit atraktivitu i pro investice s vysokou přidanou hodnotou.
Český průmysl začíná sledovat vodní stopu
Česká republika je jednou z nejprůmyslovějších ekonomik Evropy. Automobilový průmysl, strojírenství, energetika, chemická výroba, potravinářství, farmacie, výroba plastů, papírenství nebo elektronika jsou obory, které se bez vody neobejdou. Voda se používá při chlazení, mytí, povrchových úpravách, lakování, výrobě páry, přípravě technologických roztoků, čištění provozů i při samotném zpracování surovin.
Dlouhou dobu se ve firmách mluvilo hlavně o energiích. Podniky sledovaly spotřebu elektřiny a plynu, řešily uhlíkovou stopu, fotovoltaiku,
Stále více firem začíná pracovat s pojmem vodní stopa. Nejde jen o to, kolik vody podnik odebere z veřejného řadu nebo vlastního zdroje. Důležité je také to, jakou kvalitu vody potřebuje, kolik jí vrací zpět, zda ji dokáže recyklovat a jak by provoz obstál při delším období sucha nebo omezení odběrů.
Tlak přichází z více směrů. Zákazníci chtějí znát environmentální parametry dodavatelů. Banky a investoři sledují rizika spojená s klimatem a dostupností zdrojů. ESG reporting rozšiřuje pohled firem za hranici emisí CO₂. A samotné podniky si uvědomují, že voda je otázkou provozní stability. Závod, který dokáže část vody recyklovat, využívat dešťovou vodu nebo snížit ztráty v interních rozvodech, je odolnější vůči cenovým i klimatickým výkyvům.
Moderní továrny proto přecházejí na uzavřené vodní okruhy, instalují detailnější měření a oddělují různé kvality vody podle způsobu použití. Ne všude je nutná pitná voda. Pro některé technologické nebo pomocné procesy lze využít vodu dešťovou, upravenou procesní nebo vyčištěnou odpadní. Právě v tomto rozlišování se skrývá velký potenciál úspor.
Ve výrobních provozech se také stále více propojuje voda s digitalizací. Senzory sledují průtoky, tlak, teplotu nebo kvalitu vody. Data z provozu ukazují neobvyklé špičky, úniky nebo neefektivní procesy. Umělá inteligence a pokročilá analytika pak mohou pomoci odhalit problém dříve, než se projeví na účtech nebo ve výrobě. Voda se tím dostává do stejné logiky, v jaké průmysl dnes sleduje energie. Co se neměří, nelze řídit. A co nelze řídit, může se v době klimatické nejistoty stát rizikem.
Když se mluví o umělé inteligenci, veřejná debata se soustředí hlavně na výpočetní výkon, čipy, algoritmy, bezpečnost dat nebo dopady na pracovní trh. Méně viditelný je fyzický základ celé digitální ekonomiky. Každý model, každá cloudová služba, každé vyhledávání a každý výpočet běží v datových centrech, která potřebují elektřinu, prostor, hardware a také chlazení.
Právě chlazení je místo, kde se umělá inteligence potkává s vodou. Výkonné servery produkují velké množství tepla. Čím vyšší je hustota výpočetního výkonu, tím složitější je teplo bezpečně odvádět. Datová centra proto využívají různé systémy chlazení, od vzduchového přes evaporativní až po kapalinové chlazení přímo na úrovni čipů.
Mezinárodní energetická agentura uvádí, že podíl chladicích a environmentálních systémů na celkové spotřebě energie datových center se může pohybovat od přibližně 7 procent u velmi efektivních hyperscale datových center až po více než 30 procent u méně efektivních podnikových datových center. Spotřeba vody se přitom výrazně liší podle konkrétní technologie chlazení, klimatu v dané lokalitě i zdroje elektřiny.
Právě tady se ukazuje, že digitální svět není nehmotný. Umělá inteligence sice běží v cloudu, ale cloud fyzicky stojí na zemi, čerpá elektřinu ze sítě, potřebuje chlazení a má dopad na lokální infrastrukturu. Čím rychleji poroste poptávka po AI, tím větší tlak bude vznikat na datová centra i na regiony, kde se staví.
Evropská unie proto připravuje přísnější požadavky na transparentnost datových center. Diskutuje se o povinném zveřejňování údajů o spotřebě energie, vodě, účinnosti chlazení a využívání čistých zdrojů. Nejde pouze o environmentální kontrolu. Jde o to, aby veřejné instituce, města i provozovatelé sítí věděli, jaké nároky budou nová datová centra klást na území.
Velké technologické firmy na tento tlak reagují. Microsoft například oznámil novou generaci datových center navrženou pro AI zátěž, která má využívat čipové chlazení a obejít
se bez spotřeby vody na evaporativní chlazení. Firma uvádí, že takový návrh může ušetřit
více než 125 milionů
litrů vody ročně
na jedno datové centrum. Podobné směry sledují i další provozovatelé, kteří hledají způsoby, jak snížit spotřebu vody a zároveň zvládnout rostoucí tepelnou zátěž výpočetní techniky.
To však neznamená, že problém mizí. Nové technologie chlazení mohou výrazně snížit přímou spotřebu vody v konkrétním datovém centru, ale zároveň zůstává nepřímá vodní stopa spojená s výrobou elektřiny, výrobou polovodičů a celým dodavatelským řetězcem hardwaru. AI proto není pouze softwarové téma. Je to průmyslové téma se všemi fyzickými nároky, které k průmyslu patří.
Čipy pijí vodu. Bez ultračisté vody nevznikne jediný procesor
Pokud existuje odvětví, které dokonale ukazuje propojení vody a moderních technologií, je to výroba polovodičů. Čipy jsou symbolem digitální ekonomiky, umělé inteligence, elektromobility, automatizace i obranného průmyslu. Bez nich by nefungovaly telefony, auta, zdravotnická technika, roboty, energetické sítě ani datová centra.
Výroba polovodičů je však mimořádně citlivá na čistotu prostředí. Pracuje se v řádech nanometrů a jakákoli mikroskopická nečistota může poškodit výrobní proces. Proto se v polovodičových továrnách používá ultračistá voda, známá jako Ultra Pure Water. Ta je zbavena minerálů, organických látek, iontů i mikročástic v míře, která výrazně přesahuje běžnou kvalitu pitné vody. Během výroby čipu probíhá mnoho kroků, při nichž se křemíkové wafery čistí, oplachují a připravují na další vrstvy procesu. Voda se používá opakovaně v různých fázích výroby, a protože požadavky na čistotu jsou extrémní, patří vodní hospodářství mezi nejdůležitější části polovodičové továrny.
Největší světoví výrobci proto masivně investují do recyklace vody, úpraven a systémů opětovného využití. Tchajwanská společnost TSMC, největší smluvní výrobce čipů na světě, dlouhodobě uvádí vodu jako jednu z oblastí svého environmentálního řízení. Sucho na Tchaj-wanu v letech 2020 a být celý polovodičový řetězec na dostupnost vodních zdrojů. V nedostatek čipů, se ukázalo, že riziko nemusí spočívat pouze v robní kapacitě. Stačí, aby chyběla voda.
Evropa se snaží svou pozici v sílit. Evropský Chips Act má podpořit výrobu čipů a snížit závislost na mimoevropských do davatelských řetězcích. Při plánování nových továren se však neřeší jen pobídky, elektřina, kvalifikovaní lidé a je také dlouhodobá dostupnost vody a regionu zvládnout odběry bez ohrožení ostatních uživatelů.
To je podstatné i musí být nutně místem finální výroby nejpokro čilejších čipů, ale je součástí širšího technologic kého řetězce.
přesné optiky, strojírenské podniky, výrobci komponent nebo výzkumná pracoviště se po hybují v ekosystému, kde polovodiče hrají stále větší roli. Pokud Evropa posiluje výrobu čipů, posiluje tím i nich. A voda je její nedílnou součástí.
Energetika a
Voda je pro energetiku stejně důležitá jako palivo nebo přenosová síť. Tepelné elektrárny, jaderné bloky, teplárny i
kých provozů potřebují vodu k bě páry nebo technologickým procesům. Bez účinného odvádění tepla nelze vyrábět elektřinu bezpečně a
Tento vztah je často přehlížený, protože voda v energetice nefiguruje na účtech zákazníků tak viditelně jako cena elektřiny. Přesto může právě voda rozhodovat o plný výkon, nebo bude muset výrobu omezit. Výrazně se to ukázalo ve Francii. V vysoké teploty řek ohrožovaly výkon některých jaderných elektráren, protože elektrárny musí dodržovat limity pro vypouštění ohřáté vody zpět do vodních toků. Reuters tehdy informoval, že
vysoké teploty vody vytvářely další tlak na už tak napjatou francouzskou energetiku. Podobné situace se mohou opakovat s tím, jak budou extrémní teploty častější.
Nejde o argument proti jaderné energetice. Jde
Energetická transformace proto není pouze otázkou zdrojů a sítí. Je také otázkou vody. Pokud se mají stavět nové jaderné bloky, rozvíjet nízkoemisní průmysl a současně provozovat datová centra, musí se vodní hospodářství stát součástí energetického plánování.
zde závislá nejen na množství vody, ale také na její teplotě. Čím teplejší voda do elektrárny vstupuje, tím horší jsou podmínky pro chlazení. A čím vyšší je teplota vody vypouštěné zpět, tím větší může být dopad na ekosystém toku.
Klimatická změna tak vytváří nový druh energetického rizika. V minulosti se při plánování zdrojů vycházelo z historických hydrologických dat. Do budoucna bude nutné více počítat se scénáři, které zahrnují delší sucha, nižší průtoky a extrémní teploty.
Pro Českou republiku je to mimořádně důležité. Země leží na evropském rozvodí a většina vody z jejího území odtéká pryč. Nemá velké přítoky ze zahraničí, které by doplňovaly vodní bilanci podobně jako v některých jiných státech. O to důležitější je zadržování vody v krajině, promyšlené hospodaření s povrchovými i podzemními zdroji a modernizace vodohospodářské infrastruktury.
Továrny budoucnosti budou vodu recyklovat
V průmyslu začíná platit jednoduché pravidlo: voda, která jednou vstoupí do areálu, by měla být využita co nejdéle. Neznamená to, že každou vodu lze vrátit do procesu v původní kvalitě.
Znamená to, že firmy musí přesně vědět, kde používají pitnou vodu zbytečně, kde mohou využít kde lze nastavit recyklaci. praxi to může mít mnoho podob. Uzavřené chladicí okruhy snižují potřebu průběžného doplňování vody. Recyklační jednotky vracejí vyčištěnou procesní vodu zpět do výroby. se využívá pro technické účely nebo zavlažování areálů. Čistírny v rámci závodů umožňují předčištění nebo opětovné použití vody. Digitální monitoring pomáhá odhalit únineobvyklou spotřebu.
AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL JE DOBRÝM PŘÍKLADEM.
Voda se využívá při lakování, povrchových úpravách, testování těsnosti, mytí dílů, chlazení energetickém hospodářství. Každá úspora se proto násobí objemem výroby. Škoda Auto již dříve uvedla, že mezi lety 2010 a 2020 snížila spotřebu vody na vyrobený vůz téměř o 37 % a že díky moderním technologiím recyklovala více než 45 % své roční spotřeby vody. To ukazuje, že vodní efektivita není jen teoretický koncept, ale měřitelný průmyslový parametr.
Podobně postupují i globální výrobní skupiny. Bosch ve svých reportech dlouhodobě pracuje s tématy úspor zdrojů, cirkulární ekonomiky a snižování environmentálního dopadu výroby. Voda je součástí širšího pohledu na efektivitu provozů. Moderní továrna už není hodnocena pouze podle produktivity, kvality a nákladů. Stále více se sleduje také to, jak zachází se zdroji. Voda se tím dostává přímo do centra výrobní excelence. Firma, která snižuje spotřebu vody, zpravidla zároveň lépe zná své procesy. Musí mít data, měření, kontrolu nad úniky a schopnost rozlišovat jednotlivé typy spotřeby. Vodní management se tak přirozeně propojuje s digitalizací, údržbou, energetikou i ESG.
Chytré vodárny nové generace
Proměna se netýká pouze továren. Technologickou změnou prochází také samotné vodárenství. Vodárenské společnosti dnes neřeší jen potrubí, čerpací stanice, úpravny a čistírny. Stále více
pracují s daty, senzory, modely sítí a prediktivní údržbou.Vodovodní síť velkého města je rozsáh lý živý organismus. Tisíce kilometrů potrubí, proměnlivý tlak, rozdílná stáří materiálů, do pravní zatížení, stavební práce, teplotní změny a spotřební špičky vytvářejí prostředí, kde po ruchy nelze eliminovat úplně. Lze je ale rychleji najít, lépe předvídat a omezit jejich dopad.
Pražské vodovody a kanalizace například uvá dějí, že v roce 2024 zásobovaly vodou 1,4 milionu obyvatel Prahy a 270 tisíc obyva tel Středočeského kraje. Provozovaná vodovodní síť včetně přípojek dosahovala délky 4 595 kilo metrů a ztráty vody činily 14,94 %. PVK také ve svých materiálech popisuje pravidelné monito rování vodovodní sítě, diagnostiku a využívání satelitního snímkování při vyhledávání úniků.
To je dobrý příklad toho, kam se vodárenství posouvá. Dříve se porucha často řešila až ve chvíli, kdy se projevila na povrchu. Dnes lze kombinovat průtoková data, tlakové zóny, akustické metody, satelitní snímky a provozní zkušenost. Cílem není pouze opravit havárii, ale zabránit tomu, aby se z drobného úniku stal velký problém.
Digitální dvojčata vodárenských sítí umožňují simulovat chování infrastruktury, plánovat investice a vyhodnocovat dopady změn ve spotřebě. Chytré vodoměry zase pomáhají přesněji měřit odběry, odhalovat nestandardní spotřebu a covat reakční dobu při poruchách.
Vodárenství se tak přibližuje průmyslu 4.0. Místo pasivní infrastruktury vzniká datově řízený systém, který dokáže lépe hospodařit s i investicemi.
Vodohospodářství
„ Voda se stává stejnou strategickou surovinou jako energie.“
Čistírny jako energetická centra
Jedna z největších proměn se odehrává v čistírnách odpadních vod. Tradičně byly vnímány jako zařízení, která mají odstranit znečištění a vrátit vodu zpět do přírody v bezpečné kvalitě. Dnes se na ně stále častěji pohlíží jako na centra cirkulární ekonomiky.
Odpadní voda totiž není pouze problém. Obsahuje energii, živiny i suroviny. Moderní čistírny mohou vyrábět bioplyn, využívat teplo z odpadní vody, získávat fosfor nebo připravovat vyčištěnou vodu pro další využití. Tím se mění ekonomika celého provozu.
Veolia ve svých materiálech k českému trhu uvádí, že u čistíren odpadních vod lze část energetické potřeby pokrývat z bioplynu. Jako příklad zmiňuje čistírnu ve Zlíně, která od roku 2019
vyráběla z bioplynu více než 70 % své vlastní energetické potřeby. Podobné projekty ukazují, že vodní infrastruktura nemusí být pouze spotřebitelem energie, ale může se stát jejím výrobcem.
Velký potenciál má také teplo z odpadních vod. V kanalizačních systémech a čistírnách protéká voda, která má stabilnější teplotu než okolní prostředí. Pomocí tepelných čerpadel lze část této energie využít pro vytápění budov nebo městských čtvrtí. V době, kdy města hledají nízkoemisní zdroje tepla, je to směr s velkým významem.
Čistírny budoucnosti tak nebudou jen koncovým bodem kanalizace. Budou součástí energetiky, cirkulární ekonomiky a městské infrastruktury. Budou čistit vodu, vyrábět energii a vracet cenné zdroje zpět do systému.
České firmy už vodu
řeší jako strategický zdroj
České prostředí nabízí řadu příkladů, které ukazují, že voda se už dnes stává praktickým tématem průmyslu i infrastruktury.
Škoda Auto je příkladem výrobního podniku, kde se vodní hospodářství promítá přímo do výrobních ukazatelů. Automobilka dlouhodobě sleduje dopad výroby na životní prostředí, včetně spotřeby vody na vyrobený vůz. Dříve uvedené snížení spotřeby vody na vůz mezi lety 2010 a 2020 téměř o 37 % ukazuje, že i ve velkosériové výrobě existuje prostor pro měřitelné úspory. Význam má recyklace, modernizace procesů i přesnější měření.
Bosch představuje příklad globální průmyslové skupiny, která propojuje efektivitu výroby s úsporami zdrojů. Jeho udržitelnostní reporty zdůrazňují cirkulární ekonomiku, snižování spotřeby energií, zdrojovou efektivitu a environmentální řízení provozů. Pro český průmysl je tento přístup důležitý i proto, že řada tuzemských závodů je součástí mezinárodních dodavatelských řetězců, kde se požadavky na zdroje, emise a vodu postupně zpřísňují.
Veolia ukazuje proměnu vodohospodářské infrastruktury směrem k energetice a cirkulární ekonomice. V českém prostředí se věnuje vodě, odpadům i energetice, což přesně odpovídá budoucímu trendu propojování sektorů. Odpadní voda, bioplyn, teplo, recyklace a průmyslové služby už nejsou oddělené světy, ale části jednoho systému.
Pražské vodovody a kanalizace ukazují technologickou stránku moderního vodárenství. Rozsáhlá síť hlavního města vyžaduje systematickou diagnostiku, práci s daty a vyhledávání skrytých úniků. Využití satelitního snímkování při hledání ztrát je příkladem, jak se do tradiční infrastruktury dostávají pokročilé technologie.
V regionu s těžkou průmyslovou historií je voda nejen veřejnou službou, ale součástí obnovy, modernizace a dlouhodobé odolnosti území.
Tyto příklady ukazují, že voda už není samostatná technická kapitola na konci výroční zprávy. Stává se průřezovým tématem, které propojuje výrobu, energetiku, města, digitalizaci a investice.
Když voda rozhoduje o miliardových investicích
V globálním měřítku je role vody ještě výraznější. Může rozhodovat o tom, kde vznikne nová továrna, zda bude možné rozšířit datové centrum nebo jak odolný bude celý dodavatelský řetězec. TSMC je nejviditelnějším příkladem. Jako největší světový smluvní výrobce čipů stojí v centru digitální ekonomiky. Jeho výrobky používají technologické firmy, automobilky i výrobci elektroniky. Zároveň je výroba pokročilých čipů extrémně náročná na ultračistou vodu. Sucho na Tchaj-wanu ukázalo, že vodní riziko může mít globální dopady. Nedostatek vody v jednom regionu se může promítnout do dostupnosti čipů po celém světě.
Intel a další výrobci polovodičů v Evropě řeší podobnou otázku při plánování nových investic. Evropská snaha posílit výrobu čipů znamená nejen nové továrny, ale také nové nároky na vodu, energii, odpadní hospodářství a kvalifikované lidi. Lokalita budoucí polovodičové továrny proto není jen otázkou investiční pobídky. Je to komplexní infrastrukturní rozhodnutí.
Google, Microsoft a další provozovatelé datových center ukazují další dimenzi. Datová centra se stávají páteří digitální ekonomiky. Zajišťují cloud, AI, firemní systémy, výzkum, finance i veřejné služby. Jejich růst však vyvolává otázky spotřeby elektřiny, vody a dopadu na místní infrastrukturu. Proto se firmy snaží zavádět efektivnější chlazení, využívat obnovitelné zdroje a snižovat přímou spotřebu vody.
Společným jmenovatelem všech těchto příkladů je jednoduchá skutečnost. Voda už není samozřejmý vstup. Je to limit, který může rozhodovat o růstu.
Nové technologie mění pravidla vodního hospodářství
Budoucnost vody nebude stát pouze na úsporách. Bude stát také na technologiích, které umožní vodu lépe měřit, čistit, předvídat její dostupnost a využívat ji opakovaně.
Jedním z nejsilnějších trendů je digitalizace sítí. Senzory v potrubí, chytré vodoměry, tlakové zóny, akustické detektory a satelitní snímkování umožňují přesněji sledovat, co se v síti děje. Data se následně propojují do systémů, které pomáhají odhalovat anomálie. Pokud někde náhle vzroste průtok v době nízké spotřeby, může jít o únik. Pokud se mění tlakové poměry, může to signalizovat problém v konkrétní části sítě.
Dalším směrem jsou digitální dvojčata. Ta umožňují vytvořit virtuální model vodárenské nebo průmyslové infrastruktury a testovat různé scénáře. Co se stane při poruše hlavního přivaděče? Jak se změní tlak po napojení nové průmyslové zóny? Kde bude potřeba posílit síť? Jaký dopad bude mít extrémně suché léto? Odpovědi na tyto otázky pomáhají plánovat investice přesněji než dříve.
Velký význam mají také nové membránové technologie, pokročilá filtrace, reverzní osmóza, UV dezinfekce, ozonizace nebo technologie pro odstraňování mikropolutantů. S rostoucími požadavky na kvalitu vody bude úprava a čištění stále sofistikovanější. V průmyslu poroste význam recyklace procesních vod. Firmy budou hledat způsoby, jak využít jednu vodu vícekrát a jak rozdělit vodní okruhy podle potřebné kvality. Nejdražší a nejčistší voda by měla být používána pouze tam, kde je skutečně nezbytná.
zase reprezentuje regionální průmyslově zatíženém území. Společnost uvádí, že dodává pitnou vodu pro více než jeden milion obyvatel MoravskoOlomouckého čistí odpadní vodu pro téměř půl milionu lidí.
Francouzské jaderné elektrárny připomínají, že voda je také otázkou energetické bezpečnosti. Když vysoké teploty řek omezují možnosti chlazení, může to ovlivnit výrobu elektřiny v celé zemi. V době, kdy Evropa řeší stabilitu sítě, dekarbonizaci i návrat k jádru, je vodní faktor stále důležitější.
V městech bude důležitá práce s dešťovou vodou. Zelené střechy, retenční nádrže, propustné povrchy, modrozelená infrastruktura a obnova přirozeného vsakování mohou zmírnit dopady přívalových dešťů i sucha. Město budoucnosti nebude vodu pouze odvádět pryč.
Bude ji muset zadržovat, čistit a využívat.
KDE DNES VODA OVLIVŇUJE PRŮMYSL
Od výroby čipů přes datová centra až po vodárenskou infrastrukturu.
Když chybí voda, chybí čipy
Efektivita zdrojů jako součást výroby
Odpadní voda jako nový zdroj energie
Voda jako otázka bezpečnosti
Datová centra potřebují vodu AI a cloud potřebují vodu
Každá kapka ve výrobě se počítá
Vodárna řízená daty
Česká stopa v polovodičovém řetězci
Voda pro průmyslový region
Evropská výroba čipů potřebuje infrastrukturu
Čím významnější voda je, tím více se stává také bezpečnostním tématem. Vodárenská infrastruktura patří mezi kritické systémy státu. Její narušení by mohlo ovlivnit obyvatele, nemocnice, průmysl, energetiku i veřejné služby.
Bezpečnost přitom dnes neznamená pouze fyzickou ochranu úpraven, přivaděčů a čistíren. Znamená také kyberbezpečnost. Vodárenské systémy využívají průmyslové řídicí systémy, senzory, vzdálený monitoring a datové platformy. Stejně jako v energetice nebo výrobě zde vzniká propojení IT a OT prostředí. To přináší efektivitu, ale také nové typy rizik.
Útok na vodárenský systém nemusí nutně znamenat fyzické poškození zařízení. Může jít o manipulaci s daty, narušení řídicího systému, výpadek komunikace nebo blokaci provozních aplikací. Voda se tak dostává do stejné bezpečnostní kategorie jako elektřina, plyn nebo doprava.
Do budoucna proto bude nutné více propojit vodohospodářství, kyberbezpečnost, krizové řízení a průmyslové plánování. Odolnost nebude znamenat pouze dostatečnou kapacitu zdrojů, ale také schopnost pokračovat v provozu při poruše, útoku, suchu, povodni nebo blackoutu.
Modré zlato 21. století DATA ENERGIE VODA
Voda byla po většinu moderní historie považována za levný a prakticky neomezený zdroj. Současný vývoj však ukazuje, že tento předpoklad přestává platit. Neznamená to, že voda zítra zmizí. Znamená to, že její dostupnost, kvalita, cena a řízení budou stále důležitější.
Průmysl budoucnosti bude stát na automatizaci, datech, umělé inteligenci, nízkoemisní energetice a nových materiálech. Všechny tyto trendy ale mají fyzický základ. Potřebují elektřinu, infrastrukturu, suroviny a vodu.
Firmy, které začnou vodu řídit stejně pečlivě jako energii, získají náskok. Budou odolnější vůči suchu, lépe připravené na ESG požadavky, atraktivnější pro investory a méně zranitelné vůči provozním výpadkům. Města, která dokážou zadržovat dešťovou vodu a modernizovat sítě, budou lépe zvládat klimatické extrémy. Státy, které pochopí vodu jako strategickou surovinu, budou mít větší šanci udržet průmyslový růst.
Ve 20. století rozhodovala o síle ekonomik ropa. V současnosti se mluví o čipech, datech a elektřině. Jenže za všemi těmito zdroji stojí ještě jeden, méně viditelný předpoklad. Voda.
Bez vody nevznikne čip, neochladí se datové centrum a nerozjede se moderní továrna.
Bez ní se nerozsvítí elektrárna, nevznikne čip, neochladí se datové centrum, nerozjede se výroba a neobstojí město. Budoucnost průmyslu proto nebude pouze zelená, digitální nebo automatizovaná. Bude také modrá.
ODBĚRY VODY V ČESKU
JSOU NA HISTORICKÉM
MINIMU DÍKY ENERGETICE
České vodní hospodářství prochází zásadním zlomem. Rok 2025 s sebou přinesl nejen revoluci v tom, jak se data o vodě v Česku měří a vykazují, ale potvrdil i dlouhodobý trend: celkové odběry vody i množství odpadních vod vypouštěných zpět do přírody klesly na historické minimum. Hlavním tahounem tohoto poklesu je český průmysl a energetika.
Konec hlášení z 50. let: ČSÚ mění metodiku
Počínaje rokem 2025 přistoupil Český statistický úřad (ČSÚ) k radikálnímu kroku. Zrušil tradiční statistické zjišťování (výkaz VH8b-01), které v různých obměnách fungovalo již od 50. let minulého století. Cíl je jasný, tedy snížit administrativní zátěž firem a odstranit duplicitu ve vykazování.
Místo papírování a výkazů nově statistici čerpají přímo z digitálních administrativních zdrojů Ministerstva zemědělství, konkrétně z majetkové a provozní evidence VÚME a VÚPE. Protože jde o zcela jinou metodiku, stará časová řada byla rokem 2023 definitivně ukončena. Nová data však ukazují fascinující realitu českého průmyslu a infrastruktury.
Energetika táhne spotřebu dolů
Celkově se v roce 2024 v Česku odebralo 1 254 milionů m³ vody, což představuje meziroční pokles o 5,3 %. Zatímco odběry podzemních vod mírně stouply na 365 milionů m³ (+2,1 %),
u povrchových vod došlo k dramatickému poklesu na 889 milionů m³ (-8,1 %). Jde o historicky nejnižší čísla.Za tímto úspěchem nestojí ani tak šetření domácností, jako spíše masivní technologický posun v průmyslu:
ÚTLUM PRŮTOKOVÉHO CHLAZENÍ:
Energetický sektor meziročně snížil odběr povrchových vod o masivních 15,9 %, což odpovídá poklesu o 71,5 milionu m³.
MODERNIZACE PROVOZŮ:
Hlavním důvodem je přechod velkých elektráren a průmyslových podniků z průtočného chlazení na modernější a úspornější cirkulační chlazení.
Ruku v ruce s nižším odběrem klesá i množství vypouštěných odpadních a důlních vod do toků.
V roce 2024 to bylo 1 464,4 milionu m³ (meziroční pokles o 0,5 %), což je rovněž historické minimum.
Celkem 81 % všech vypouštěných vod generují veřejné kanalizace a právě energetika.
Česko v číslech:
Kolik proteče infrastrukturou?
Nová data z evidence
Ministerstva zemědělství ukazují, jak robustní je česká vodohospodářská síť:
● 95,1 % obyvatel je napojeno na vodovody pro veřejnou potřebu.
● 83 867 km činí celková délka vodovodní sítě v ČR.
● 488 milionů m³ pitné vody bylo fakturováno odběratelům (z toho 334 milionů m³ domácnostem).
88 litrů na osobu za den je průměrná spotřeba českého občana.
● 3 416 čistíren odpadních vod (ČOV) je v Česku v provozu. Ty v roce 2024 dokázaly vyčistit 97,7 % všech odpadních vod vypuštěných do kanalizace.
Pohled z praxe:
Kanalizace není odpadkový koš a stojí nás to miliony
Ačkoliv technologie na čistírnách odpadních vod (ČOV) dosahují špičkové úrovně, provozovatelé narážejí na limity lidské nezodpovědnosti. Filip Harciník, manažer provozního útvaru Severočeských vodovodů a kanalizací, upozorňuje na skryté náklady, které zbytečně zvyšují cenu vodného a stočného.
„Správným nakládáním s odpady chráníme nejen životní prostředí, ale v konečném důsledku i peněženky každého
Co nejvíce ohrožuje provoz čistíren a kanalizací?
zákazníka,“ uzavírá Filip Harciník.
TUKY A OLEJE
V potrubí tuhnou a vytvářejí masivní „tukové hroudy“. Ty ucpávají síť a dramaticky snižují průtok.
VLHČENÉ UBROUSKY A HYGIENICKÉ POTŘEBY
Na rozdíl od toaletního papíru se nerozloží. Namotávají se na oběžná kola čerpadel a fatálně je vyřazují z provozu. Tyto havárie extrémně prodražují údržbu.
ZBYTKY JÍDEL
Nelegální drtiče odpadů splachují do potrubí potraviny, které fungují jako permanentní krmivo pro hlodavce a způsobují jejich přemnožení.
CHEMICKÁ TOXICITA
Zbytky barev, ředidel a léků dokážou doslova vyhubit bakterie zajišťující biologické čištění vody. Pokud biologický stupeň ČOV selže, je ohroženo životní prostředí v celém regionu.
KALENDÁŘ AKCÍ 2026/2027
Přehled nejdůležitějších průmyslových akcí
ZÁŘÍ
ŘÍJEN LISTOPAD
FOR ARCH
16. - 19. 9. 2026 | Praha
PRŮMYSLOVÝ SUMMIT
10. 9. 2026 | Ostrava – Gong
BEYOND TODAY
1. 10. 2026 | Brno
MSV
6. – 9. 10. 2026 | BVV, Brno
DNY KOGENERACE 2026
13. – 14. 10. 2026 | Brno
DATA FESTIVAL VŠE DATOVÁ DŽUNGLE
3. 11. 2026 | Praze
KONFERENCE AI-NOW!
4. 11. 2026 | Praha
E-SALON
12. – 15. 11. 2026 | Praha
2027 INFOTHERMA
18. – 21. 1. 2027 | Ostrava
ROBOTY
27. – 28. 1. 2027 | Brno
STŘECHY–SOLAR–ŘEMESLO
11. – 13. 2. 2027 | Praha
CZECH ON-LINE EXPO
3. – 4. 2. 2027 | Praha
AMPER
16. – 18. 3. 2027 | Brno
STAVEBNÍ VELETRH
BRNO
31. 3. – 3. 4. 2027 | Brno
ISSS
17. – 18. 5. 2027 | Hradec Králové
IDET
26. – 28. 5. 2027 | Brno
EASTLOG
27. – 28. 5. 2027 | Praha
SUMMIT PASS 10 • 09 • 2026 OSTRAVA | GONG
PROČ BÝT U TOHO?
14+ řečníků z průmyslu
200+ účastníků
8 hodin business networkingu
Expo & Tech zóna
Aplikace Summit Connect
Afterparty do 22:00
NESTIHNETE
LETOŠNÍ ROČNÍK?
Těšíme se na vás v roce 2027.
Průmyslový Summit se v roce 2027 vrátí už potřetí. Připravujeme další ročník plný inspirace, řečníků, aktuálních témat a praktických zkušeností.
Veškeré informace najdete na webu. www.prumyslovysummit.cz
RŮST UŽ NEBRZDÍ JEN TRH
BRZDÍ HO LIDÉ, DATA A RYCHLOST PROVEDENÍ
O tom, proč roste význam externích odborných kapacit, hovoří Martin Drlík, generální ředitel Brunel CZ.
Kde dnes firmy při růstu nejčastěji narážejí?
Na implementaci. Strategie bývá jasná, technologie vybraná, ale interní týmy současně řeší výrobu, kvalitu, zákaznické požadavky i běžnou operativu. Výsledek? Projekt se zpomalí, rozhodování se tříští a změna zůstane déle v prezentacích než v provozu. Externí specialista v takové chvíli přináší nejen kapacitu, ale hlavně zkušenost z podobných projektů a schopnost soustředit se na výsledek.
Proč je AI pro průmysl příležitost i riziko?
AI má velký potenciál v prediktivní údržbě, kontrole kvality, plánování, logistice nebo reportingu. Sama o sobě ale firmu neposune. Pokud jsou data roztříštěná, procesy nejasné a chybí lidé, kteří rozumějí technologii i výrobě, zůstane z AI jen drahý experiment. Hodnota vzniká až ve chvíli, kdy se technologie propojí s konkrétním provozním problémem.
Co dnes firmy nejvíce brzdí
nedostatek specialistů
přetížené interní týmy roztříštěná data
složitá implementace technologií
tlak na rychlost a měřitelné výsledky
Jak vážný je nedostatek odborníků?
Je to jeden z hlavních limitů růstu. Firmy hledají lidi na automatizaci, SAP, data, embedded software, testování, kvalitu, kyberbezpečnost i projektové řízení. Často je ale potřebují okamžitě, ne za rok. Proto roste význam externích kapacit, které dokážou rychle stabilizovat kritickou fázi projektu.
Nahrazují externí lidé interní týmy?
Ne. Nejlepší výsledky vznikají propojením. Interní tým zná provoz a firemní realitu, externí odborník přináší nadhled, metodiku a rychlost. Cílem není závislost, ale zvládnutý projekt a předané know-how.
Co rozhodne o konkurenceschopnosti?
Schopnost rychle jednat. Budoucnost nebude patřit firmám, které mají nejvíce nápadů, ale těm, které je dokážou nejrychleji převést do reality. Právě zde vidíme roli Brunelu – dodat správné odborníky ve chvíli, kdy rozhodují týdny, ne roky.
Martin Drlík, generální ředitel
ZTRACENÁ HODNOTA:
LINEÁRNÍ EKONOMIKA
PŘIPRAVUJE GLOBÁLNÍ PRŮMYSL
25,4 BILIONU
EUR ROČNĚ.
Historicky byl průmyslový růst založen na jednoduchém principu. Vyšší objem produkce znamenal vyšší výnosy. Efektivita byla spojena s velikostí. Čím větší výroba, tím nižší náklady na jednotku.
Tento model byl funkční v době, kdy byly vstupy relativně stabilní a dostupné. Dnes se však podmínky mění. Ceny energií kolísají, suroviny jsou strategickým tématem, dodavatelské řetězce se fragmentují a geopolitická rizika narůstají. Firmy, které zůstávají závislé na modelu vysokého objemu a krátké životnosti, se dostávají pod tlak. Náklady rostou, rizika se zvyšují a schopnost reagovat na změny klesá. Zásadní problém je v tom, že tradiční ukazatele tento posun nedokážou plně zachytit. Ekonomický výkon je stále měřen objemem. Nezohledňuje se, kolik hodnoty se během procesu ztratí. To vede k situaci, kdy podniky optimalizují růst, ale neoptimalizují samotnou podstatu hodnoty.
Ve výrobních halách, logistických centrech i datových uzlech moderní ekonomiky vzniká hodnota. Materiály se mění na produkty, energie se přeměňuje na výkon, kapitál se transformuje do infrastruktury a technologií. Tento proces je dobře měřitelný a řízený.
Mnohem méně viditelný je však druhý proces, který probíhá paralelně. Hodnota se postupně ztrácí. Ne v jednom bodě, ale v celém systému. V každém nevyužitém materiálu, v každém stroji, který neběží naplno, v každém produktu, který končí předčasně svou životnost. Podle analýzy Circularity Gap Report 2026 dosahuje tato ztráta přibližně 25,4 bilionu eur ročně. V praxi to znamená, že přibližně třetina hodnoty vytvořené v globální ekonomice se nedokáže udržet.
To zásadně mění pohled na výkon. Firma může růst, expandovat, zvyšovat produkci, a přesto současně ztrácet velkou část hodnoty, kterou sama vytvořila. Pro největší průmyslové podniky to znamená zásadní posun.
Otázkou už nezní pouze, kolik firma vyrobí. Otázka zní, kolik z této hodnoty dokáže udržet.
Value Gap: nový pohled na výkonnost podniku
Koncept Value Gap přináší zásadní změnu. Místo zaměření na tvorbu hodnoty se zaměřuje na její udržení. Rozdíl mezi vytvořenou a udrženou hodnotou ukazuje, jak efektivně firma skutečně funguje. Ne z pohledu produkce, ale z pohledu využití zdrojů. V průmyslové praxi to znamená sledovat:
kolik materiálu končí jako odpad
kolik energie se nepřemění na užitečný výkon
jaká část kapacit zůstává nevyužitá
jak rychle se odepisují aktiva
jak dlouho produkty skutečně slouží
Každý z těchto faktorů má přímý dopad na hospodářský výsledek.
U velkých podniků může i malá změna znamenat zásadní rozdíl. Jednoprocentní zlepšení práce s materiálem nebo energií se promítá do milionů až stovek milionů eur ročně.
Pět oblastí, kde se ztrácí nejvíce hodnoty
Analýza rozděluje ztráty do pěti hlavních oblastí. Ty dohromady vytvářejí obraz systému, který není optimalizovaný na udržení hodnoty.
1.
Energetický systém (8,7 bilionu eur): Značná část energie se nikdy nepřemění na užitečný výkon. Teplo uniká z procesů, zařízení pracují s nízkou účinností a infrastruktura není optimalizovaná. Největší ztráty vznikají v koncové fázi užití, kdy má energie pro průmysl nejvyšší cenu.
2.
Odpad na konci životnosti (10 bilionů eur): Produkty a materiály jsou vyřazovány předčasně. Recyklace v takových případech zachraňuje pouze zbytkovou materiálovou cenu, ale nedokáže obnovit komplexní funkční hodnotu produktu jako celku.
3.
Spotřeba fixního kapitálu (5,2 bilionu eur):
Hodnota ztracená v důsledku toho, že budovy, stroje a infrastruktura chátrají rychleji, než je nutné. Důvodem je podvyužití, nedostatečná údržba nebo morální zastarávání.
4.
Zpracovatelské ztráty (904,2 miliardy eur):
Materiál zmařený přímo ve výrobě během přeměny surovin na produkty v důsledku vad, neefektivních technologií a nízké výtěžnosti.
5.
Potravinové ztráty a odpad (650,7 miliardy eur): Ztracená nutriční i ekonomická hodnota v řetězci, která má druhotné dopady na logistiku i související průmyslová odvětví.
Realita ve firmách: kde
Value Gap skutečně vzniká
Na úrovni konkrétních podniků má ztráta hodnoty velmi konkrétní podobu. Sklady plné komponent, které se nikdy nepoužijí. Výrobní linky, které běží na 60 % kapacity. Stroje, které se vyměňují dříve, než je nutné. Produkty vrácené zákazníky bez dalšího využití.
Tyto situace nejsou výjimečné. Jsou běžné. Rozdíl mezi firmami spočívá v tom, zda je dokážou identifikovat a systematicky řešit.
Dopad na TOP 100: rozdíl mezi lídrem a zbytkem trhu
Pro firmy, které patří mezi největší na trhu, má problematika ztrát hodnoty strategický význam. Tyto společnosti pracují s obrovskými objemy vstupů, a proto i malé procento neefektivity znamená obrovské absolutní ztráty. Rozdíl mezi lídrem, který dokáže ztráty systematicky snižovat, a firmou, která je přehlíží, se projevuje v maržích, stabilitě dodavatelských řetězců i v investiční atraktivitě.
Schopnost udržet hodnotu je stále častěji vnímána jako ukazatel kvality řízení. V prostředí, kde roste důraz na ESG reporting a transparentnost, získávají firmy s efektivním využitím zdrojů zásadní konkurenční výhodu. Nejde již o postupnou optimalizaci stávajících procesů, ale o zásadní změnu přístupu: redesign celého systému výroby a spotřeby.
Od optimalizace k novém u průmyslovému modelu
Po mnoho let se průmysl zaměřoval na postupné zlepšování. Lean management, automatizace a digitalizace přinesly významné úspory, ale jejich potenciál se postupně vyčerpává.
Současná situace vyžaduje hlubší změnu. Nestačí dělat věci o něco efektivněji. Je nutné přehodnotit samotný způsob, jakým vzniká a využívá se hodnota.
To znamená změnu v několika rovinách současně.
Produkty jsou navrhovány s důrazem na delší životnost a možnost opakovaného využití. Materiály nejsou vnímány jako jednorázový vstup, ale jako zdroj, který má hodnotu i po skončení primární funkce. Výrobní systémy jsou nastavovány tak, aby minimalizovaly ztráty nejen v průběhu výroby, ale i v celém životním cyklu. Zásadní roli v tomto posunu hrají nové obchodní modely. Firmy stále častěji přecházejí od jednorázového prodeje k modelům, které pracují s dlouhodobým využitím produktu. V praxi to znamená, že výrobce zůstává vlastníkem zařízení a poskytuje jeho funkci jako službu.
Tento přístup zásadně mění ekonomiku celého systému. Výrobce je motivován maximalizovat životnost, minimalizovat poruchovost a optimalizovat využití. Ztráta hodnoty se tak stává přímým nákladem, který se promítá do hospodářského výsledku.
Technologie: nástroj pro řízení hodnoty
Digitalizace zásadně mění způsob, jakým lze pracovat s hodnotou v průmyslových podnicích. Firmy dnes mají k dispozici detailní data o využití zařízení, spotřebě energie, toku materiálů i skutečné výkonnosti procesů. To, co bylo dříve obtížně měřitelné nebo zcela neviditelné, se stává transparentním.
Díky tomu lze poprvé systematicky identifikovat místa, kde hodnota vzniká a kde se naopak ztrácí. Nejde pouze o výrobní proces, ale o celý životní cyklus. Od vstupu materiálu přes výrobu až po provoz u zákazníka.
Prediktivní údržba umožňuje předcházet poruchám a prodlužovat životnost zařízení. Pokročilá analytika odhaluje neefektivitu, která by jinak zůstala skrytá. Umělá inteligence dokáže optimalizovat provoz v reálném čase a reagovat na změny podmínek.
Z ekonomického pohledu to znamená jediné. Technologie umožňují proměnit ztrátu hodnoty v říditelnou veličinu.
Je však zásadní si uvědomit, že samotná technologie není řešením. Bez jasného zaměření na práci s hodnotou zůstávají data nevyužitá
a investice se nepromítají do výsledků. Technologie mají smysl pouze tehdy, pokud jsou součástí širší strategie, která sleduje, jak hodnotu udržet v systému co nejdéle.
Spolupráce: nutná podmínka změny
Hodnota v průmyslu nevzniká izolovaně uvnitř jedné firmy. Vzniká v komplexní síti vztahů, která zahrnuje dodavatele, výrobce, logistické partnery i zákazníky. Každý článek tohoto řetězce ovlivňuje, kolik hodnoty se podaří zachovat a kolik se ztratí.
Efektivní práce s hodnotou proto nemůže být řešena pouze na úrovni jednotlivého podniku. Vyžaduje koordinaci napříč celým dodavatelským řetězcem.
To zahrnuje sdílení dat o materiálech, produktech i jejich využití. Znamená to sladění procesů, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám při předávání mezi jednotlivými články. A také společné investice do infrastruktury, která umožní efektivnější využití zdrojů.
V praxi to může znamenat například lepší koordinaci výroby a logistiky, sdílení kapacit nebo vytváření systémů pro opětovné využití materiálů a komponent.
Firmy, které dokážou spolupracovat, získávají výraznou výhodu. Dokážou snížit ztráty, stabilizovat dodávky a zvýšit efektivitu celého systému.
Budoucnost: průmysl orientovaný na využití hodnoty
Směr dalšího vývoje je zřetelný. Průmysl se postupně posouvá od modelu založeného na objemu k modelu, který klade důraz na efektivní využití hodnoty.
Tento posun je důsledkem ekonomické reality. V prostředí rostoucích nákladů, omezené dostupnosti zdrojů a vyšší nejistoty se schopnost pracovat s hodnotou stává jedním z hlavních faktorů konkurenceschopnosti.Firmy, které dokážou tuto změnu uchopit, nebudou jen efektivnější. Budou také odolnější vůči výkyvům trhu, méně závislé na externích zdrojích a lépe připravené na budoucí vývoj.
Naopak podniky, které zůstanou u modelu založeného výhradně na objemu, budou čelit rostoucímu tlaku na náklady, marže i stabilitu.Budoucnost průmyslu nebude definována tím, kolik se vyrobí, ale tím, kolik hodnoty se podaří udržet.
OD ZEDNICKÉ PARTY K DIGITÁLNĚ
ŘÍZENÉ STAVBĚ
Stavebnictví hledá cestu, jak stavět rychleji, efektivněji a s menší závislostí na nedostatkových profesích.
Na stavby proto přichází robotizace, digitalizace i nové modely přípravy projektů, které mají odstranit zbytečné prodlevy a omezit vícenáklady.
Jaké výsledky přináší zdicí robot WLTR v praxi, proč se do popředí dostává koncept
Design & Build a jak bude vypadat výstavba za deset let, vysvětluje Kamil Jeřábek, generální ředitel a jednatel společnosti wienerberger.
„Tato technologie mění charakter celého oboru. Z řemesla dělá technologicky atraktivní pozici operátora.“
Kamil Jeřábek generální ředitel a jednatel společnosti wienerberger
2024
Přechod z pilotního testování
2025
První rodinné domy
2026
9 robotů na stavbách v ČR a zahraničí
Cíl
Robotické zdění jako
běžný standard
Dostupnost bydlení je dnes jedním z největších společenských i ekonomických témat. Veřejná debata se často soustředí na drahé hypotéky nebo zdlouhavé povolovací procesy. Jak velkou roli ale podle vás hraje samotná efektivita výstavby a kde vidíte největší prostor pro snížení nákladů bez kompromisů v kvalitě?
Dostupnost bydlení je komplexní problém, kde úrokové sazby a legislativa hrají prim, ale efektivita výstavby je faktorem, který můžeme jako výrobci přímo ovlivnit. Z našich dat vyplývá, že největším tahounem nákladů je dnes cena práce, která tvoří již 60 % nákladů na realizaci projektu. Zatímco ceny materiálů se stabilizovaly, práce soustavně zdražuje.
Prostor pro úspory bez ztráty kvality vidím právě v přechodu k systémovým řešením, jako je koncept Design & Build. Ten nabízí municipalitám i developerům hotové, typové projekty cihlových bytových domů, které šetří miliony korun i měsíce času již v přípravné fázi. Pokud se v této kombinaci využije i ucelený systém prvků, které jsou vzájemně kompatibilní, eliminují se tím další vícenáklady a chyby vznikající při improvizaci na stavbě.
Společnost wienerberger se v posledních letech stále více profiluje jako dodavatel komplexních stavebních systémů. Je právě systémový přístup cestou k rychlejší a ekonomičtější výstavbě, která může pomoci zlepšit dostupnost bydlení?
Určitě je. Náš posun k roli partnera poskytujícího ucelená řešení pro stavbu i rekonstrukci je strategickým krokem. Pokud investor využije systémové řešení, kde na sebe jednotlivé prvky navazují nejen rozměrově, ale i funkčně, získá technickou jistotu a garanci parametrů. Tento přístup zrychluje proces projekčních prací i samotnou realizaci, což je pro zlepšení dostupnosti bydlení v Česku nezbytné. Cílem je nabídnout trhu takové nástroje, aby se projekty nezastavovaly ve fázi studií, ale skutečně se stavěly s vědomím, že jsou odborně podložené a ekonomicky udržitelné.
Stavebnictví dlouhodobě bojuje s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Zdicí robot WLTR patří mezi nejviditelnější inovace posledních let. Jaké zkušenosti máte z reálných projektů a kolik času či lidské práce dokáže robot při výstavbě skutečně ušetřit?
Zkušenosti z reálného provozu, včetně zahraničních projektů, například v britském Thornley, potvrzují, že WLTR, vyvinutý s KM Robotics a CIIRC ČVUT, je plnohodnotným řešením kritického nedostatku lidí ve stavebnictví. Od roku 2024 se WLTR posunul z pilotní fáze do běžné praxe. V České republice se podílel například na výstavbě nové opravárenské haly pro České dráhy v Chebu nebo na výstavbě depozitáře v Pelhřimově.
Službu robotického zdění jsme následně otevřeli i pro rodinné domy v celé České republice. První takovou realizací byl dům v Ústeckém kraji, dokončený v červenci 2025, kde jeden operátor s přidavačem vyzdili přibližně 350 m² za dva týdny.
Pod dohledem operátora pracuje WLTR autonomně a s milimetrovou přesností. Výkonem odpovídá pětičlenné zednické partě, dokáže totiž vyzdít až 10 m² zdiva za hodinu. Díky tomu může být podlaží rodinného domu hotové za dva dny. WLTR pracuje se speciálně vyvinutými cihlami Porotherm Robot Ready, které vyrábíme v závodě v Jezernici. Tato technologie navíc mění charakter celého oboru. Z řemesla dělá technologicky atraktivní pozici operátora, a to je podle mě cesta, jak k oboru opět přilákat mladé talenty.
Robotické zdění už není jen technologickou zajímavostí. Kolik zdicích robotů dnes v České republice a Evropě reálně pracuje a jak rychle roste zájem stavebních firem o tuto technologii?
V současné době provozujeme 9 robotů WLTR, kteří jsou nasazeni na reálných stavbách v Česku a zahraničí a do konce roku přibudou další tři. Naším cílem je tuto technologii dále rozvíjet, aby se robotické zdění stalo běžnou součástí moderního stavebnictví, a ne jen experimentem pro vybrané projekty.
Věříme, že budoucnost stavebnictví spočívá v propojení osvědčeného řemesla s chytrými technologiemi. A WLTR ukazuje, že tato cesta už dnes dává smysl.
Nasazení robota na stavbě mění nejen samotné zdění, ale také organizaci práce, logistiku i přípravu projektu. Jak na tuto změnu reagují stavební firmy a řemeslníci? Setkáváte se spíše s nadšením, nebo s určitou opatrností?
Reakce jsou převážně pozitivní, i když každá technologická změna s sebou nese jistou míru počáteční opatrnosti. U progresivních firem vnímáme velké nadšení, chápou, že robot jim dává konkurenční výhodu a řeší jejich největší bolest, tedy nedostatek lidí. U části řemeslníků se občas setkáváme s přirozenou otázkou, zda je technologie nenahradí, ale jakmile uvidí robota v akci, rychle pochopí, že je to pomocník, který za ně udělá tu nejtěžší a nejvíce monotónní práci. Opatrnost pramení spíše z nutnosti preciznější přípravy, robot vyžaduje perfektní logistiku a použití speciálních 'Robot Ready' cihel, což nutí celý obor k vyšší profesionalitě.
Vedle robotizace se stále více mluví také o konceptu Design & Build. Jakou roli v tomto modelu hraje wienerberger a nakolik se dnes zapojujete do projektů již ve fázi návrhu, BIM modelů a technické přípravy stavby?
V tomto ohledu působíme jako strategický partner v rámci Iniciativy pro dostupné bydlení (IDB). Metoda Design & Build, kterou aktivně prosazujeme na krajských konferencích, nabízí obcím a městům mj. kompletní studii proveditelnosti. Ta pokrývá celý proces od prvního záměru, přes hmotovou studii na konkrétním obecním pozemku a právní model až po samotnou realizaci jedním týmem. Naším cílem je poskytnout municipalitám nástroj, který jejich rozhodování o výstavbě odborně podloží, ekonomicky ukotví a poli-
ticky obhájí. Chceme municipalitám rozvázat ruce a vnést do procesu systémovost, která v českém prostředí dlouhodobě chybí.
Jedním z častých problémů staveb jsou změny projektu během realizace, které prodlužují termíny a navyšují náklady. Jaký přínos má zapojení systémových řešení wienerbergeru již od počátku projektu a jak pomáhá omezovat chyby a vícenáklady?
Zapojení systémového partnera od počátku vnáší do projektu řád. Využití našich typových projektů bytových domů ve spolupráci s platformou KD Bydlení může investorům snížit vstupní náklady na projektovou dokumentaci až o dvě třetiny a zkrátit přípravnou fázi o měsíce. Podklady IDB navíc obsahují i výpočetní modely financování a návratnosti investice. Obec se tak rozhoduje na základě kvalifikovaného posouzení, nikoliv odhadu, což výrazně omezuje riziko pozdějších nečekaných změn a prodražování stavby.
Pokud se podíváme deset let dopředu, jak bude podle vás vypadat výstavba bytových a rodinných domů? Jakou roli v ní budou hrát automatizace, robotizace, digitalizace a současně rostoucí požadavky na energetickou náročnost?
Za deset let bude výstavba připomínat spíše precizní průmyslovou montáž založenou na digitalizaci a robotizaci. Klíčovým tématem bude dekarbonizace a udržitelný životní cyklus staveb. Naším cílem je být v roce 2050 uhlíkově neutrální. K tomu směřujeme přes inovace, jako jsou dekarbonizace receptur surovin, zvyšování energetické účinnosti a nasazování nových technologií výpalu, včetně elektrických pecí, které již pilotně provozujeme v zahraničí. Zavádění nových technologií se ale neobejde bez investiční podpory. Bez té není jejich zavedení reálné. Jsme přesvědčeni, že cihla, jako stoprocentně recyklovatelný materiál s životností 150 let, zůstane pilířem moderního a udržitelného stavebnictví.
Za deset let bude výstavba připomínat spíše precizní průmyslovou montáž založenou na digitalizaci a robotizaci.“
„
BUDOVY JAKO BANKY MATERIÁLŮ:
Projekt Circular DigiBuild ukázal, jak digitalizace transformuje české stavebnictví
Stavebnictví patří dlouhodobě k odvětvím s nejvyšší spotřebou primárních surovin a masivní produkcí odpadu. Konzervativní sektor se však pod tlakem legislativy i cen materiálů začíná měnit. Mezinárodní projekt Circular DigiBuild, který v červnu 2026 úspěšně skončil, přinesl konkrétní důkazy, že digitální technologie a umělá inteligence jsou klíčem k udržitelnosti. Na projektu se za Českou republiku podílel Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) spolu s předními zástupci byznysu, akademické sféry a státní správy.
Digitalizace ve stavebnictví není cílem sama o sobě. Je to prostředek, jak dostat cirkulární principy z teorie do každodenní praxe. Pokud víme, z čeho jsou budovy postavené, jak materiály využít znovu a jak budovy efektivně řídit, můžeme výrazně snížit plýtvání zdroji i environmentální dopady celého sektoru.
Jana Vítková vedoucí projektu Circular DigiBuild z INCIEN.
BUDOV POSTAVENÝCH
PŘED ROKEM 2001
U KTERÝCH DOKUMENTACE ZCELA CHYBÍ.
V
STOJÍ PŘIBLIŽNĚ
České stavebnictví stojí na prahu technologického i legislativního zlomu. Digitální řízení výstavby už má v tuzemsku pevný právní rámec: zákon o BIM platný od roku 2025 zavádí povinnost informačního modelování u větších veřejných projektů s platností od roku 2027. Výstupy projektu Circular DigiBuild nyní jasně ukazují, že digitalizace není jen administrativní povinností pro úředníky, ale hlavním praktickým nástrojem pro zavedení funkční cirkulární ekonomiky do stavební praxe.
Tři pilotní projekty: Jak se staví v Podunají?
Projekt propojil 18 partnerů ze 13 zemí podunajského regionu. Jeho hlavním přínosem je úspěšné otestování tří pilotních aplikací, které ukazují, jak technologie reálně šetří zdroje a snižují provozní náklady:
Rakousko (Urban Mining Screener): Tento nástroj dokáže pouze z omezených údajů o budově (adresa, typ stavby, rok výstavby) s vysokou přesností odhadnout její materiálové složení. V Evropské unii přitom stojí přibližně 220 milionů budov postavených před rokem 2001, u kterých dokumentace zcela chybí. Software tak zásadně usnadňuje plánování rekonstrukcí i šetrných demolic s ohledem na opětovné využití materiálů.
Bulharsko
(Jednotný registr budov a materiálů):
Ve městě Varna projekt vyřešil chronický problém roztříštěnosti a nedostupnosti dat. Vytvořením jednotného registru získali investoři i municipality spolehlivý a ověřený přehled o tom, z čeho jsou stávající objekty postaveny a co z nich lze po dosloužení bezpečně recyklovat.
Chorvatsko
(AI v energetickém managementu):
Chorvatský pilot dokázal, že chytrou budovu lze efektivně řídit i s výrazně menším množstvím fyzických senzorů. Ty byly nahrazeny pokročilými algoritmy umělé inteligence, která část měření dopočítává. Výsledkem je nejen snížení provozních nákladů, ale i redukce budoucího elektroodpadu.
Recyklované kamenivo z demolic se stává cenným zdrojem pro nové stavby.
Česká
stopa:
Digitální ekosystém je připraven
Projekt Circular DigiBuild potvrdil, že český trh má na co navazovat a podobná řešení u nás již reálně vznikají. V rámci národní stakeholderové skupiny se podařilo propojit klíčové inovace:
UCEEB ČVUT vyvinulo digitální nástroje a metodiku TISMIC pro předdemoliční audity, které systematicky mapují, co lze z budovy zachránit. Z jejich dílny pochází i SBToolCZ – jediný národní certifikační nástroj pro hodnocení udržitelnosti budov, který vychází přímo z české legislativy a dokáže importovat data přímo z BIM modelů, a to i ve fázi rekonstrukcí.
Společnost ÚRS představila veřejně dostupnou online aplikaci Envix, která umožňuje rychlý a srozumitelný výpočet uhlíkové a environmentální stopy budovy (LCA).
Analytické studio Urbiq vyvíjí datové nástroje pro strategické plánování měst a v rámci projektu úspěšně digitalizovalo procesy architektonických soutěží.
„Digitální nástroje, jako je řešení TISMIC pro předdemoliční audity, zefektivňují řízení procesů, sdílení informací a koordinaci mezi jednotlivými aktéry, zejména v projektech, do nichž vstupuje více stakeholderů,“ doplňuje Jan Pešta, vedoucí výzkumného oddělení UCEEB ČVUT.
Komerční praxe v ČR: Skanska a KKCG lídry trhu
Že cirkularita a digitalizace dávají smysl i ekonomicky, potvrzují dva aktuální projekty v Praze. Společnost Skanskarealizuje administrativní budovu Mercury v Holešovicích. Na místě původního brutalistního objektu Merkuria zvolila metodu tzv. „remolice“ – šetrného rozebrání, které umožnilo znovu využít celých 97 % materiálu, včetně 11 000 tun betonu. Samotný návrh nové nízkoenergetické budovy přitom vznikal výhradně za pomoci informačního modelování staveb (BIM).
Podobnou cestou se vydal investor KKCG Real Estate při komplexní rekonstrukci bývalého sídla Sazky ve Vysočanech. Namísto demolice zachoval kompletní nosnou konstrukci budovy, což ušetřilo obrovské množství materiálu a emisí. Stovky tun vybouraného vybavení našly uplatnění u desítek jiných organizací a projekt počítá s využitím až pětiny druhotných surovin. Tento přístup ocenila i mezinárodní Rada pro zelené budovy.
Pět doporučení pro českou stavební praxi
Ačkoliv má Česká republika pro transformaci skvělé předpoklady – od strategických rámců po vysokou připravenost na zavádění BIM –, hlavní výzvou zůstává plošné zavedení těchto postupů do praxe. Projekt Circular DigiBuild na základě diskusí národní expertní skupiny (ve které zasedali zástupci MMR, MPO, České rady pro šetrné budovy, firem FINEP či KOMA) definoval pět priorit:
Lepší propojení existujících strategií napříč ministerstvy.
Systematická podpora digitalizace pro malé a střední stavební podniky.
Rozvoj dalších pilotních a demonstračních projektů pro získání důvěry trhu.
Vytvoření funkčního trhu se druhotnými stavebními materiály (jejich standardizace a certifikace).
Posílení digitálních a cirkulárních dovedností napříč celým sektorem.
„Většina rámců a nástrojů, které potřebujeme k urychlení přechodu na cirkulární stavebnictví, se postupně dostává na své místo. Nyní je zapotřebí efektivní koordinace mezi zúčastněnými stranami, doladění regulačního rámce a integrace digitálních standardů, aby bylo možné tyto postupy uplatňovat ve velkém měřítku,“ uzavírá Ben Hague, vedoucí výzkumného oddělení INCIEN.
Formálním koncem projektu v červnu 2026 spolupráce nekončí. Know-how se přesouvá do nově založeného klastru Danube CiDiCon (www.cidicon.org), který zůstává otevřený pro další české developery, stavební firmy a průmyslové partnery, kteří chtějí získat náskok před konkurencí.
97 % MATERIÁLU LZE ZNOVU VYUŽÍT
Mercury, Praha 7 Holešovice, Argentinská 38
NEJDŘÍV DATA, POTOM TECHNOLOGIE
NEJVĚTŠÍ ENERGETICKÉ
ÚSPORY ČASTO NEVZNIKAJÍ
TAM, KDE JE FIRMY HLEDAJÍ
Evropský průmysl dnes stojí před dvojí výzvou. Musí snižovat energetickou náročnost výroby a zároveň investovat do technologií, které budou fungovat i za deset nebo dvacet let. Podle Pavla Celundy, ředitele Process Integration pro střední a východní Evropu ve společnosti Bilfinger, však největší překážkou nebývají zastaralé stroje ani drahé energie. Mnohem častěji jde o způsob řízení výroby, práci s daty a ochotu managementu měnit zažité postupy. V rozhovoru vysvětluje, proč energetika začíná kvalitními daty, jaké chyby firmy opakují a proč by energetik neměl být pouze správcem technologií, ale partnerem výroby.
Když poprvé přijdete do výrobního závodu, který chce snížit energetické náklady, co vás zajímá jako první? Podle čeho během několika hodin poznáte, zda má podnik svou energetiku pod kontrolou?
První, co mě samozřejmě zajímá, je, jestli mají zapnutý kávovar v úsporném režimu (směje se).
Ale teď vážně. První, co s kolegy sledujeme, je, jak se energie v závodě skutečně pohybuje, jak v čase, tak v prostoru. Kde vzniká, kde se transformuje, kde se spotřebovává a kde se ztrácí. Nejde jen o elektřinu, ale také o plyn, páru, topnou a chladicí vodu nebo stlačený vzduch.
Naprosto zásadní je kvalita dat. Teprve až víte, co se v provozu skutečně děje, má smysl hodnotit stáří technologií nebo plánovat investice. V praxi
velmi rychle poznáte úroveň řízení podle toho, jestli má podnik detailní měření spotřeby napříč provozem, nebo pracuje pouze s agregovanými fakturami a náklady na energie bere pouze jako jedno číslo do OPEXu, prostě jako náklad. V mnoha firmách jsou energie stále vnímány jen jako součást provozních nákladů. Ve skutečnosti by měly být řízeny stejně systematicky jako samotná výroba.
Potkávám se i s mezinárodními klienty, a to jak z regionu CEE, tak z vysoce rozvinutých trhů, jako je například Finsko. Z mezinárodního pohledu je patrné, že pokročilé závody mají detailní měření, takzvaný submetering, které pokrývá 70 až 90 % spotřeby. Odchylka mezi plánovanou a skutečnou spotřebou se tam pohybuje pod 5 %. Méně vyspělé provozy běžně vykazují rozdíly 20 až 30 %, aniž by přesně věděly proč.
Pavel Celunda
Business area Director at Bilfinger Engineering CEE
Právě v tom se často skrývá prostor pro úspory. Není výjimkou, že podnik dokáže bez větších investic snížit spotřebu o 10 až 15 % pouze tím, že začne energii skutečně řídit. Energetika musí fungovat stejně jako výroba. Potřebuje jasně definované ukazatele KPI, odpovědnost konkrétních lidí a pravidelné vyhodnocování výsledků.
Jaké nejčastější chyby v hospodaření s energiemi dnes v českých výrobních firmách nacházíte? Jde častěji o zastaralé technologie, nebo spíše o špatně nastavené proces y a provozní návyky?
Český průmysl je na tom z hlediska výrobních technologií překvapivě dobře. Mnoho závodů pracuje s velmi moderním vybavením a často dosahuje nadprůměrné technické úrovně. Problém většinou neleží v samotných strojích. Častěji se setkávám s tím, že podnikům chybí systematické řízení energetiky. Firmy investují do nových zařízení, ale už nemají nastavený proces, který by jejich provoz dlouhodobě optimalizoval.
Máme tu zkrátka takový předsudek: firmy si myslí, že když tu fabriku provozují dlouhou dobu, tak přesně vědí, jak na to. To je sice pravda z hlediska jejich produktu a výroby samotné, ale jsou tím zaslepení a nechtějí se na ten proces podívat shora. České firmy se stále hodně spoléhají na zručnost českého pracovníka a jeho dlouhodobou praxi. To je samozřejmě velká výhoda, ale zkušenost sama o sobě systém nenahradí. Energetická efektivita musí být součástí řízení výroby, kde jako jeden z výrazných parametrů musí být zapracován a neustále optimalizován energetický tok. Velkým problémem bývá také roztříštěná odpovědnost. Energetiku často řeší údržba, část výroba a část facility management. Výsledkem je, že ji ve skutečnosti nikdo neřídí jako jeden propojený celek.
„Energetika musí být řízena stejně systematicky jako výroba.“
Pavel Celunda
Říkáte, že české výrobní podniky jsou často velmi dobře vybavené moderními technologiemi. Přesto podle vás nebývá největší problém ve strojích, ale v lidech a jejich přístupu. Setkáváte se v průmyslových podnicích s takzvanou provozní slepotou? Jak náročné je přesvědčit interní týmy, že systém, který funguje deset nebo dvacet let, lze nastavit efektivněji?
Ano, velmi často. Skoro bych řekl, že otázka dnes nestojí tak, jestli se s provozní slepotou setkáváme, ale spíše jak ji překonat. Provozní slepota znamená, že systém sice funguje, ale už nikdo nepřemýšlí nad tím, jestli funguje skutečně efektivně a zpochybňuje jakoukoliv možnost optimalizace. Lidé jsou na něj zvyklí a jakákoliv změna je vnímána spíše jako riziko než jako příležitost. Změna tedy není jen technická, ale spíše manažerská a především kulturní. V českém prostředí je stále patrný tradiční odpor ke změnám. Pokud ale existuje vůle vedení společnosti nebo některého z odpovědných manažerů, dá se tento přístup překonat.
Proto se nesnažíme přijít do firmy a říct, že všechno dělá špatně. Obvykle začínáme technickou energetickou studií. Nejprve provedeme simulaci a spočítáme, jaká by měla být teoretická energetická náročnost provozu, a následně ji porovnáváme se skutečným stavem. Každá fabrika má nějakou teoretickou spotřebu, kterou nasimulujete na papíře, jak se to učí na vysoké škole. Samozřejmě víme, že dosáhnout teoretického minima bývá často nemožné nebo ekonomicky velmi náročné. Smyslem ale není dosáhnout ideálního čísla. Smyslem je otevřít odbornou diskusi a ukázat, že existuje prostor ke zlepšení. Pak máme argumenty se s tím klientem bavit: Proč vlastně tu technologii musíš provozovat 24 hodin denně, když tu máš batchovou (šaržovou) výrobu a nemáš to kontinuální? Nebo naopak, proč ji nemůžeš provozovat kontinuálně, když každé ráno natápíš a spotřebuješ strašně moc energie? Právě díky tomu se často podaří odhalit řadu úspor, které nevyžadují zásadní investice, jen nebyly realizovány kvůli zažitým postupům nebo organizačním bariérám.
Zmínil jste, že nejlepší podniky realizují až 80 % navržených opatření, zatímco průměrné pouze 20 až 30 %. Co podle vás rozhoduje o tom, že jedna firma změny skutečně zavede a druhá zůstane jen u studie?
Rozhodující je především dlouhodobá vize managementu a samozřejmě schopnost dotáhnout přijatá a plánovaná opatření do konce. Rozdíl mezi špičkovým a průměrným závodem většinou neleží v technologiích. Spočívá v tom, jak vedení firmy přistupuje k řízení změn. Energetická studie sama o sobě nic nevyřeší. Důležité je, aby se doporučení skutečně promítla do každodenního provozu a aby se jejich výsledky průběžně vyhodnocovaly. Nejlepší podniky mají jasno v tom, kam chtějí směřovat, a dokážou systematicky realizovat většinu navržených opatření. Průměrné společnosti často skončí u analýzy a k samotné realizaci se už nedostanou.
Můžete uvést konkrétní příklad z praxe, kdy zdánlivě drobná změna přinesla firmě výrazné energetické úspory?
Takových případů je celá řada. Někdy stačí snížit tlak stlačeného vzduchu, jindy upravit teplotu topné vody tam, kde to provoz dovoluje. Žádná investice, pouze správné nastavení systému. Každý průmyslový závod je samozřejmě jiný a každé odvětví má své specifické problémy. Velmi často ale narážíme na oblast tepelných izolací a obecně distribuci tepla po závodě. To je typický příklad provozní slepoty a práce s agregovanými daty.
Tepelné ztráty bývají schované v celkové spotřebě tepla a nejsou samostatně sledované. Přitom právě ztráty způsobené nevhodnou nebo poškozenou izolací zařízení a potrubních rozvodů mohou představovat vyšší desítky procent z celkové energetické náročnosti provozu. Optimalizací izolací, pravidelnou údržbou a lepším nastavením provozních režimů lze dosáhnout úspor v řádu 20 v některých případech i více než 30 % ekonomicky realizovatelných opatření. A znovu platí, že řada těchto věcí nevyžaduje rozsáhlé investice, pouze lepší řízení.
Kdybychom vám dali za úkol snížit energetickou náročnost středně velkého výrobního závodu o 20 %, kde byste začal?
20% úspora je podle mě reálná všude tam, kde se energetika delší dobu systematicky neřešila. Postup je vždy systematický a kombinovaný. Nejprve je potřeba pochopit, kudy energie v podniku skutečně proudí. Zmapoval bych hlavní energetické toky, provozní režimy i tarifní strukturu.
Teprve potom hledáme rychlá opatření bez velkých investic. Může jít o optimalizaci nastavení technologií, vyřešení netěsností nebo lepší řízení stand-by režimů zařízení v době, kdy nejsou využívána. Dalším krokem je zajištění řízení a regulace: doplnění měření a jednoduché automatizace. Právě díky nim získává podnik kvalitnější data a možnost pracovat s nimi do budoucna. Teprve když víte, co se v provozu skutečně děje, má smysl uvažovat o větších investičních opatřeních na základě tvrdých dat, ať už jde o novou technologii či zdroj energie, modernizaci kompresorů, čerpadel, osvětlení nebo rekuperaci tepla. Nejdříve data. Až potom investice.
Velkým tématem posledních let je využívání odpadního tepla. Jak velký potenciál v něm podle vás český průmysl stále má?
Potenciál je stále značný a odpadní teplo je dnes velký trend. Rostoucí ceny energií způsobily, že řada projektů zaměřených na využití odpadního tepla dnes vychází ekonomicky velmi zajímavě a jejich návratnost je podstatně lepší než před několika lety. Překážkou ale většinou není technologie. Ta už dnes existuje. Hlavním problémem bývá opět nedostatek dat a organizační bariéry.
Firmy často přesně nevědí, kolik odpadního tepla mají k dispozici, kde vzniká a chybí jim jasný návrh efektivního využití, takže se logicky obávají investice. Pokud ale podnik disponuje kvalitními daty a dobře připraveným projektem, mohou podobná řešení přinést velmi zajímavé výsledky.
Stále častěji se mluví také o bateriových úložištích. Kdy podle vás dávají průmyslovému podniku skutečný ekonomický smysl?
Každý výrobní ředitel, se kterým jsem se potkal, dobře ví, jak důležité jsou pro výrobu zásobníky, buffery nebo sklady. Je to základní předpoklad kontinuálního a efektivního provozu. Baterie nebo jiný typ zásobníku energie by měl být z tohoto pohledu vždy chtěný. Jeho zasazení do energetických rozvodů umožňuje stabilizovat odběry, optimalizovat špičky nebo pracovat s odpadní energií. Je to skvělá technologie,
která uvolňuje technologovi ruce pro různá energeticky výhodná řešení.
Když mají firmy v praxi problém, že směnu nejsou schopné kvůli lidem posunout – lidé se bouří, když mají přijít o hodinu dřív, protože energie je zrovna levnější, tak pořídí baterie, akumulují levnou energii a pak ji využijí při nájezdu. Je ale důležité říct, že baterie samy o sobě špatné procesy nebo chybějící data nevyřeší. Pokud podnik nemá správně nastavené procesy a dobře řízenou energetiku, bateriové úložiště nebude zázračným řešením. Je to velmi důležitá součást moderní energetiky, ale vždy pouze jedna část celého systému.
Evropská legislativa přináší stále větší důraz na ESG reporting a požadavky vyplývající ze směrnice CSRD. Pomáhá tento tlak firmám lépe pracovat s energetickými daty, nebo zatím převažuje pocit administrativní zátěže?
Je pravda, že tlak evropské legislativy má dva různé dopady. Na jedné straně firmy vnímají ESG a související reporting jako administrativní zátěž a složitost metodik. A proto my v Bilfingeru ukazujeme a vysvětlujeme klientům tu pozitivní stránku zaměření se na ESG témata. Tedy optimalizaci provozu, úspory a modernizaci.
Myslím si, že se i samotný přístup k ESG postupně mění a posouvá lepším směrem. V posledních letech došlo ke zjednodušení některých požadavků, ubralo se na reportování a větší důraz se přesouvá směrem k reálné implementaci. ESG nutí firmy sbírat kvalitní data a řídit spotřebu systematicky. Jde o to mít strukturovaná, kvalitní data, která umožní firmám plánovat investice a sledovat reálné úspory. Firmy, které se naučí s daty pracovat, se velmi rychle posunou od povinného vykazování k řízení výkonu celého podniku.
Když se podíváme dopředu, jak bude podle vás vypadat práce podnikového energetika v roce 2035?
Určitě to bude velice dynamická role. Energetik bude více pracovat s daty, algoritmy a prediktivními modely. Už dnes významná část investic do energetiky směřuje do digitalizace a řízení. Zároveň ale nezmizí potřeba hluboké znalosti technologií, jen se posune na strategickou úroveň.
Jak jsem již zmínil, mé přesvědčení je, že energetik nemá být samostatná pozice. V průmyslových závodech ten energetik vždycky byl, ale měl spíše roli člověka, co se stará, aby to vůbec běželo. Aby mohl zasahovat do výroby a směnnosti, to se děje až poslední desítky let. Energetik je dnes ve firmách často braný jako overhead, jako náklad, proto nemá takovou moc. Když to výrobní ředitel, ten má pod sebou to, co něco vyrábí a reálně vydělává. Za mě musí být parametr energetické náročnosti jedním z klíčových parametrů
přímo pro manažera zodpovědného za výrobu. Vedle kvality a množství produktu bude stát energetická náročnost výroby jako rovnocenný, velmi výrazný faktor.
Většinu rozhovoru jsme se věnovali energetickým úsporám uvnitř výrobních podniků. Jak se díváte na současnou podobu celého českého energetického mixu, ze kterého průmysl čerpá?
Mám pocit, že se dnes často soustředíme na jednotlivé technologie, ale méně už na celý energetický systém. Diskutujeme, jestli někde postavíme zdroj o výkonu 50 MW, ale podle mého názoru musíme přemýšlet v úplně jiném měřítku. Česká republika potřebuje řešit náhradu gigawattů výkonu, nikoliv jednotlivých desítek megawattů. Všechno se strašně rychle mění a dlouhodobé plány se geopoliticky hroutí. Dřív se v energetice plánovalo v desetiletkách, dnes běžím tak v horizontu dvou až tří let. Právě proto jsou investice pro firmy těžké, protože jim chybí dlouhodobá predikce.
Za poslední roky politici vyvolali Green Deal a tlak na nové technologie, bylo kolem toho obrovské investorské nadšení. Jenže pak došlo na investorské vystřízlivění – ty projekty často nedělaly stabilní firmy. Zpětně vidíme, že ty startupy rozestavěly obří Gigafactory, a pak zastavily celý zbytek projektu, což s sebou stáhlo celý řetězec dodavatelských firem a úsilí lidí. Nyní tedy z mého pohledu musíme rychle přeskočit zbývající fáze – hledání viníka, potrestání nevinného a odměnění nezúčastněného. Cesta určitě vede přes vytvoření dlouhodobého plánu – stabilita nám dnes v energetice strašně chybí. Přitom lidé budou pořád potřebovat topit, svítit a nabíjet mobily nebo komunikovat s AI přes datová centra, takže energie bude potřeba více a více, to je daný fakt.
Jakou roli podle vás sehraje v tomto gigawattovém měřítku jaderná energetika?
Jsem přesvědčený, že Česká republika bez jaderné energetiky své dlouhodobé cíle nesplní. Jádro podle mě představuje stabilní bezemisní základ energetického mixu. Vedle něj samozřejmě mají své místo obnovitelné
zdroje, jako je fotovoltaika nebo větrné elektrárny. Ty ale samy o sobě nestačí, protože vyrábějí, jen když mají podmínky. Potřebují být doplněny stabilním zdrojem a velkokapacitní akumulací.
Technologie pro akumulaci přitom existují už dlouhou dobu. Už před patnácti lety jsme připravovali projekty, které počítaly s ukládáním energie formou stlačování vzduchu do podzemních zásobníků, který by se v době drahé elektřiny pouštěl přes turbínu nahoru. Tehdy se nerealizovaly, ale dnes se ukazuje, že podobná řešení mohou být znovu velmi aktuální. Velmi pozitivně vnímám, že se Česká republika vydala cestou výstavby nových jaderných bloků. Takové projekty vytvářejí obrovský prostor pro český průmysl, dodavatelské firmy i technické vzdělávání. Doufám, že se na nich podaří vychovat novou generaci odborníků a zkušenosti udržíme v České republice. Byl bych rád, kdybychom se v budoucnu dokázali stále více opírat o vlastní know-how a české firmy převzaly větší část dodávek i odpovědnosti za další projekty a abychom si ty pomocné provozy a inženýring (balance of plant) dokázali zařídit sami.
Biomasa bývá často označována za jednu z cest dekarbonizace. Vy ale k jejímu širšímu využití přistupujete poměrně skepticky. Proč?
Nemyslím si, že biomasa může dlouhodobě představovat hlavní řešení české energetiky, pro mě je to úplně nepochopitelné. Vznikají nové projekty spalující biomasu, ale zároveň existují studie, které upozorňují, že už současné instalované kapacity budou narážet na limity dostupnosti paliva na českém trhu. Pokud budeme pokračovat stejným tempem, bude nutné významnou část dovážet ze zahraničí, což nedává smysl. Každý zdroj má své místo, ale měl by být součástí promyšleného systému.
Bilfinger se vedle energetických úspor věnuje také projektům v oblasti Carbon Capture. Máte pocit, že právě zachytávání oxidu uhličitého bude hrát v průmyslu stále větší roli?
Určitě ano. My jsme velká společnost a energetická efektivita bývá často vstupní branou k mnohem větším projektům. Když
řešíme například tlakový vzduch nebo energetické hospodářství výrobního závodu, otevírá nám to dveře k dalším investicím. Ve výsledku se pak dostáváme k projektům úplně jiné velikosti. Typickým příkladem je právě Carbon Capture který zmiňujete. V některých odvětvích, například v cementárenství, už se nebavíme o studiích za stovky tisíc nebo projektech za miliony korun, ale o investicích v řádu miliard. I to je součást ESG a dekarbonizace, jen v úplně jiném, monumentálním měřítku. Takovéto projekty pak vytvářejí celý řetězec projektů – např. využití zachyceného CO2 – hnojiva, methanol, chladivo, …
Během své kariéry, nejen v Bilfingeru, jste pracoval na projektech v Evropě, Americe, Rusku, Africe i Indii. Co vám tato mezinárodní zkušenost dala?
Každá země mě naučila něco jiného. Myslím si, že pokud chceme lidem skutečně porozumět, nestačí si jen psát e-maily nebo spolu mluvit na dálku. Je potřeba poznat, jak žijí, jak přemýšlejí a s jakými problémy se potýkají. Teprve potom člověk pochopí, proč věci dělají právě tak, jak je dělají. Silný dojem na mě udělala Indie. Oslovila
3 důvody,
proč firmy ztrácí energii
− agregovaná data
− chybějící KPI
− provozní slepota
mě pracovitost tamních lidí i jejich přístup ke vzdělání. Není výjimkou, že se celá rodina složí na studium jednoho svého člena. Je v tom obrovská vůle posouvat se dál. Do Ruska jsem odjel hned po vysoké škole řídit výstavbu, takže to byla velmi intenzivní profesní zkušenost. Amerika mě zase zaujala svou svobodou a přístupem k podnikání. Každá země mi ukázala jiný způsob práce i přemýšlení.
Myslím si také, že bychom neměli podceňovat Asii. V řadě oblastí, například v elektromobilitě nebo bateriových technologiích, jsou dnes asijské firmy technologicky velmi daleko a Evropa se od nich může v mnohém učit.
Přesto jsem rád, že žiji a pracuji právě tady. Česká republika má silnou průmyslovou tradici, kvalitní technické vzdělání i výbornou polohu. Máme šikovné lidi a velký potenciál. Pokud budeme přemýšlet dlouhodobě a nebát se změn, máme podle mě na čem stavět.
Přesto často mluvíte o tom, že bychom měli více přemýšlet v dlouhodobém horizontu.
Ano. Jenže když se podívám na firmy z Koreje, Číny, Spojených států nebo dalších investičně
silných zemí, nevidím zásadní rozdíl v tom, co jejich lidé umějí. Jsou to odborníci stejně jako naši, nejsou to žádní nadlidé. Rozdíl bývá spíše v tom, že dlouhodobě plánují a nebojí se transparentně investovat do budoucnosti. Jsem přesvědčený, že stejné znalosti máme i u nás, jen jim potřebujeme dát příležitost, větší prostor a udržet si ty lidi doma.
Pokud byste měl na závěr dát jednu radu ředitelům výrobních podniků, kteří chtějí dlouhodobě snížit energetické náklady a zvýšit konkurenceschopnost svých firem, jaká by byla?
Začněte u dat. Ne u nákupu nových a drahých technologií. Pokud nevíte, kudy energie ve vašem podniku skutečně proudí a kde se ztrácí, žádná investice nepřinese očekávaný výsledek.
A druhá rada je nebát se přizvat ke spolupráci nezávislé odborníky. Ne dodavatele jedné konkrétní technologie, který vám bude logicky tlačit to svoje, ale partnera či projektanta, který dokáže podívat se na celý provoz v souvislostech, porovnat různé možnosti a navrhnout řešení podle skutečných potřeb podniku. Pokud navíc v podniku najdete styčnou osobu, která o to má zájem, je to polovina úspěchu. Ideální je, když to není člověk dedikovaný čistě na energetiku, ale člověk, který odpovídá za celou výrobu. Energetická efektivita totiž není jednorázový projekt. Je to dlouhodobý způsob řízení firmy.
NEVIDITELNÁ REVOLUCE:
JAK INTEGROVAT E-MOBILITU DO DNA MODERNÍHO MĚSTA
Elektromobilita už dávno není jen o automobilech. Ve skutečnosti dnes probíhá mnohem zásadnější transformace. Proměna samotné městské infrastruktury. Evropská města řeší nejen otázku výkonu dobíjecích stanic, ale především problém prostoru, estetiky a energetické stability.
Zatímco první generace veřejných nabíječek znamenala instalaci samostatných stojanů a technických skříní, současný trend směřuje k téměř neviditelné integraci dobíjecích bodů do městského prostředí. Nabíječky se stávají součástí lamp veřejného osvětlení, obrubníků, parkovacích domů i uličního mobiliáře.
Město jako energetická platforma
Klasická čerpací stanice byla vždy samostatným bodem ve městě. Elektromobilita však tento princip obrací. Energie už nebude soustředěna do několika lokalit. Bude rozprostřena prakticky všude.
Právě proto dnes urbanisté, energetici i průmyslové firmy mluví o konceptu města jako energetické platformy. Každý prvek infrastruktury může potenciálně sloužit jako zdroj energie, dat nebo konektivity.
Tento přístup však zároveň vytváří obrovský tlak na veřejný prostor. Evropská centra měst byla
budována v době, kdy nikdo nepočítal s tisíci nabíjecích bodů. Typický chodník v historické části města dnes nese lampy, dopravní značení, odpadkové koše, stojany na kola i restaurační zahrádky. Přidání dalších samostatných nabíječek by znamenalo vytvoření bariér pro chodce, vozíčkáře nebo složky IZS.
Výsledkem je nový trend. Integrovaná infrastruktura.
Lampy veřejného osvětlení jako dobíjecí body
Jedním z nejrychleji rozvíjených konceptů je integrace nabíjecích modulů přímo do sloupů veřejného osvětlení. Důvod je jednoduchý. Lam-
py již disponují přívodem elektrické energie, strategickým rozmístěním podél ulic i stabilní základovou infrastrukturou. Města navíc mají zajištěný jejich pravidelný servis a správu. Z pohledu urbanismu i ekonomiky tak představují ideální nosič nové funkce.
Současné projekty už nepracují pouze s jednoduchou zásuvkou připevněnou ke sloupu veřejného osvětlení. Vznikají inteligentní stožáry, které propojují více městských funkcí do jednoho technologického celku. Vedle dobíjení elektromobilů mohou obsahovat také datovou konektivitu, senzory kvality ovzduší, kamerové systémy, Wi Fi hotspot nebo prvky chytrého řízení dopravy. Právě propojení energetiky, dopravy a datových služeb je jedním z hlavních principů konceptu
smart city. Dobíjecí výkon těchto systémů se obvykle pohybuje v rozmezí vhodném pro městské AC nabíjení, tedy především pro dlouhodobé parkování v rezidenčních zónách nebo administrativních lokalitách.
Tímto směrem se vydávají i některá česká města. Praha pracuje s konceptem takzvaných EV ready lamp, tedy nových inteligentních stožárů připravených pro integraci dobíjecích technologií. Brno naopak experimentuje s jednodušší integrací nabíjecích modulů do stávajících lamp veřejného osvětlení. Oba přístupy však spojuje stejný cíl. Rozvoj elektromobility bez dalšího zahlcování veřejného prostoru.
Význam pro historická centra
Právě v památkově chráněných lokalitách je integrace do lamp považována za jeden z nejrealističtějších scénářů. Památkáři dlouhodobě odmítají masivní instalaci samostatných plastových stojanů v historických ulicích. Nabíjecí bod integrovaný do již existujícího prvku je
však výrazně přijatelnější. Praha, Berlín, Londýn nebo Amsterdam proto pracují s pilotními projekty, které kombinují rekonstrukce veřejného osvětlení s přípravou infrastruktury pro elektromobilitu.
Německý experiment: Nabíječka ukrytá v obrubníku
Pokud existuje technologie, která dnes symbolizuje budoucnost městského dobíjení, pak je to bezesporu obrubníková nabíječka. Německá společnost Rheinmetall představila systém Curb Charger, který integruje nabíjecí bod přímo do silničního obrubníku. Technologie byla testována například v Kolíně nad Rýnem a vyvolala mimořádný zájem evropských měst.
Princip obrubníkového nabíjení je překvapivě jednoduchý. Místo samostatného sloupku je nabíjecí zásuvka integrována přímo do obrubníkového segmentu podél parkovacího místa. Řidič pouze otevře kryt, připojí kabel Type 2 a vůz se
začne nabíjet. Celá technologie přitom zůstává téměř neviditelnou součástí uliční infrastruktury. Z urbanistického hlediska jde o mimořádně zajímavé řešení. Nevznikají nové překážky na chodnících, ulice si zachovávají průchodnost a nabíjecí infrastruktura nenarušuje vizuální charakter veřejného prostoru. Právě proto se o tento koncept zajímají především města s historickými centry nebo hustou zástavbou, kde je každý nový technický prvek citlivým tématem.
Technologie však musela vyřešit řadu technických problémů. Obrubníkové systémy musí odolávat zaplavení, zimní údržbě, posypové soli i nárazům kol při parkování. Velkou výzvou byla také ochrana elektroniky v uzavřeném prostoru a zabezpečení proti vandalismu. Právě zde se ukazuje síla německého průmyslového přístupu. Moderní obrubníkové nabíječky využívají robustní průmyslové materiály, vodotěsnou elektroniku a modulární servisní řešení. Samozřejmostí jsou i bezpečnostní mechanismy, které při poškození kabelu nebo zaplavení konektoru automaticky odpojí napětí.
SROVNÁVACÍ ANALÝZA: VÝKON, UMÍSTĚNÍ A EFEKTIVITA
Pro hlubší pochopení problematiky je nutné srovnat jednotlivá řešení z pohledu technických parametrů a vhodnosti pro různé městské scénáře.
vají páteří veřejné infrastruktury. Jejich hlavní výhodou je vysoký výkon. V městských lokalitách dominují AC stanice s výkonem 11 až 22 kW, ale pro dálkové trasy a tranzitní dopravu jsou nezbytné rychlonabíjecí DC systémy. Ty dnes dosahují výkonů 50 kW, 150 kW, 350 kW a u nejmodernějších HPC systémů dokonce více než 400 kW.
Takto výkonné technologie vyžadují samostatné transformátory, aktivní chlazení, robustní kabeláž a velké technické skříně. Právě proto není realistické integrovat ultra rychlé DC nabíjení do lamp nebo obrubníků. Budoucnost měst tak bude pravděpodobně kombinací decentních AC systémů v ulicích a výkonných DC hubů na okrajích měst a u hlavních tahů.
Parkovací domy jako energetické uzly
Další významnou oblastí jsou parkovací domy, administrativní komplexy a podzemní garáže. Právě zde vzniká nový typ infrastruktury založený na inteligentním řízení výkonu. Pokud má garáž stovku parkovacích míst, není ekonomicky ani technicky možné přivést ke každému plný výkon 22 kW.
Řešením je takzvaný Dynamic Load Management, tedy inteligentní rozdělování výkonu mezi jednotlivá vozidla. Software průběžně sleduje zatížení budovy, odběr jednotlivých vozidel, plánované časy odjezdu, cenu elektřiny i výkon fotovoltaiky na střeše. Na základě těchto dat systém dynamicky rozděluje dostupný příkon. Tato oblast se stává jedním z nejrychleji rostoucích segmentů průmyslového softwaru.
Energetická síť pod tlakem
Masivní rozvoj elektromobility zároveň zásadně mění požadavky na distribuční soustavu. Každá nová veřejná nabíječka představuje další zatížení
nové trafostanice, posilovat nízkonapěťové vedení a zavádět chytré řízení spotřeby s predikcí zatížení. Budoucnost přitom pravděpodobně přinese model, kdy elektromobily nebudou pouze energii odebírat, ale také ji vracet zpět do sítě prostřednictvím technologií Vehicle to Grid. Automobil se tak může stát součástí energetické stability města.
Legislativní brzdy evropských měst
Technologie dnes často postupuje rychleji než legislativa. V České republice zůstává jedním z největších problémů složité povolování staveb, nejasné vlastnické vztahy, koordinace s distributory a zásahy do veřejného prostoru. Instalace jediné veřejné nabíječky může v některých případech trvat déle než samotná výstavba. Evropská unie proto tlačí na zjednodušení pravidel prostřednictvím směrnic AFIR a nových požadavků na přípravu budov pro elektromobilitu.
Estetika jako technické téma
Ještě před několika lety byla estetika v energetice okrajovým tématem. Elektromobilita to změnila. Veřejný prostor se stal kritickou součástí technologické infrastruktury. Architekti dnes upozorňují, že nekontrolované rozšiřování nabíjecích stojanů může vést k vizuálnímu chaosu podobnému reklamnímu smogu devadesátých let. Právě proto roste význam integrovaných systémů, minimalistického designu a podzemních technologií. Německé obrubníkové projekty ukazují, že budoucnost nemusí znamenat více techniky na očích, ale naopak její postupné mizení.
Budoucnost: Město, které nabíjí samo
Budoucí město pravděpodobně nebude mít nabíjecí stanice v dnešním slova smyslu. Energie bude rozprostřena v celé infrastruktuře: v lampách,
Právě zde vzniká podstatná příležitost pro evropský i český průmysl. Výroba inteligentních stožárů, výkonové elektroniky, softwaru pro řízení zátěže i modulárních energetických systémů se může stát jedním z nejdůležitějších segmentů příští dekády.
NEJDE TOTIŽ JEN O ELEKTROMOBILY. JDE O NOVOU ARCHITEKTURU MĚSTA.
Počítačové vidění | Umělá inteligence
STAČÍ VYFOTIT DŮM
1. MÍSTO CVPR 2026 Denver
A AI DOPOČÍTÁ STŘECHU
DOKTORANDI FEL ČVUT ZVÍTĚZILI
V PRESTIŽNÍ SVĚTOVÉ SOUTĚŽI
Doktorandi Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Miroslav Purkrábek a Jan Škvrna zvítězili v mezinárodní soutěži Structured Semantic 3D Reconstruction (S23DR), která se konala v rámci workshopu Urban Scene Modeling na konferenci CVPR 2026 v americkém Denveru. CVPR patří mezi nejprestižnější světové konference v oblasti počítačového vidění a podle Google Scholar Metrics je nejcitovanější konferencí na světě. V konkurenci přibližně třiceti týmů z celého světa získali výzkumníci z katedry kybernetiky nejen první místo, ale také finanční odměnu 5 000 dolarů. Pro skupinu Visual Recognition Group (VRG) jde o významný úspěch – její členové zvítězili ve všech třech dosavadních ročnících soutěže.
Miroslav Purkrabek
Computer Vision Researcher and PhD Candidate
Umělá inteligence rekonstruuje střechy z fotografií
Cílem soutěže bylo vytvořit přesný strukturovaný 3D model střechy domu ze série fotografií pořízených ze země. Výsledkem není pouze vizuální model, ale přesný geometrický popis využitelný například při plánování instalace solárních panelů, rekonstrukcích nebo pro pojišťovací účely.
„Prakticky si to lze představit tak, že člověk obejde dům a vyfotí ho mobilním telefonem z několika úhlů. Systém z fotografií vytvoří přesný 3D model střechy,“ vysvětluje Ing. Jan Škvrna.
Řešení přitom muselo pracovat s neúplnými a nepřesnými daty. „Nejprve vznikne z fotografií řídký 3D model. Náš model umělé inteligence z něj následně dokáže odhadnout skutečný tvar střechy a vytvořit její strukturovaný model,“ popisuje Ing. Miroslav Purkrábek.
JAK ALGORITMUS PRACUJE
Využití v praxi
• Odhad ceny rekonstrukce
• Návrh fotovoltaiky
• Podklady pro pojišťovny
• Výpočet plochy a materiálu
Jan Škvrna
Student školy Faculty of Electrical Engineering, Czech Technical University in Prague
Soutěž sponzorovala společnost Hover, která podobné technologie využívá v praxi. Účastníci tak řešili reálný problém – jak z omezeného množství fotografií co nejpřesněji rekonstruovat skutečný tvar střechy.
Rozhodla skrytá testovací data
Největším konkurentem českého týmu byla Lund University ze Švédska. O vítězství nakonec rozhodla až skrytá testovací sada, která prověřila schopnost algoritmů správně fungovat i na dosud neviděných datech.
„Na veřejných datech byly výsledky téměř nerozlišitelné. Rozhodující byla až skrytá sada dat, která ověřovala, zda model dokáže správně rekonstruovat i nové domy a situace, se kterými se během trénování nesetkal,“ říká Miroslav Purkrábek.
Organizátoři hodnotili nejen přesnost, ale také rychlost výpočtu. Celý testovací dataset musel být zpracován do dvou hodin. „Důležitá byla kombinace přesnosti, rychlosti a robustnosti. Naše řešení dokáže zrekonstruovat jeden dům během několika vteřin a funguje i na běžném notebooku,“ doplňuje Jan Škvrna.
Třetí vítězství v řadě
Letošní úspěch navazuje na předchozí vítězství členů Visual Recognition Group. Jan Škvrna zvítězil již loni, první ročník ovládl Denis Rozumnyi. Skupina tak zůstává ve všech třech ročnících soutěže neporažena.
„Workshop sdružuje špičkové odborníky z institucí a firem, jako jsou TU Munich, ETH Zurich nebo Google. Opakované successes našich doktorandů potvrzují dlouhodobou kvalitu výzkumu, který ve skupině děláme,“ uzavírá prof. Jiří Matas, vedoucí skupiny Visual Recognition Group na katedře kybernetiky FEL ČVUT.
TEPLÁRNY BRNO BUDUJÍ
ENERGETICKÝ
EKOSYSTÉM PRO MĚSTO 21. STOLETÍ
Energetika bude jedním z pilířů rozvoje moderních měst.
Vedle spolehlivých dodávek tepla a elektřiny budou stále větší roli hrát nízkoemisní zdroje, chytré řízení energetických sítí, akumulace energie, elektromobilita i energetická soběstačnost nových městských čtvrtí. Teplárny Brno patří mezi společnosti, které tuto proměnu aktivně utvářejí.
O budoucnosti městské energetiky, projektu horkovodu z Dukovan do Brna, komplexní nabídce energií i rozvoji dobíjecí infrastruktury pro elektromobilitu hovoří generální ředitel Tepláren Brno Petr Fajmon.
Petr Fajmon
generální ředitel Tepláren Brno, a. s.
Neprodáváme jednotlivé komodity. Budujeme energetický ekosystém pro celé město.“
Ještě před několika lety byly Teplárny Brno vnímány především jako dodavatel tepla. Dnes nabízejí také elektřinu, zemní plyn, chlad, energetické služby pro budovy nebo elektromobilitu. Co stálo za touto proměnou a jak se mění vaše role vůči zákazníkům i městu?
Energetika se v posledních letech zásadně proměňuje a s ní se musí měnit i tradiční energetické společnosti. Naši zákazníci dnes neřeší pouze vytápění, ale také cenu a dostupnost elektřiny, dodávky zemního plynu, chlazení, energetickou efektivitu, udržitelnost nebo elektromobilitu. Pokud chceme být dlouhodobě relevantním partnerem pro město, domácnosti i firmy, musíme se na energetiku dívat jako na jeden propojený celek.
Proto dnes vedle tepla rozvíjíme také dodávky elektřiny a zemního plynu, chlad, komplexní dodávky energií pro moderní budovy, lokální distribuční sítě, nové nízkoemisní zdroje energie i infrastrukturu pro elektromobilitu. Naším cílem není prodávat jednotlivé komodity, ale nabízet spolehlivá a dlouhodobě udržitelná energetická řešení pod jednou střechou.
Role Tepláren Brno se tak postupně posouvá od tradičního dodavatele tepla k moderní městské energetické společnosti, která aktivně pomáhá utvářet budoucí podobu energetiky
v Brně. Elektromobilita je pak jedním z nejviditelnějších příkladů této proměny, protože propojuje výrobu a dodávky energie s novými potřebami obyvatel i firem.
Na Červeném mlýně provozujete elektrokotel, který pomáhá stabilizovat elektrizační soustavu, a současně rozvíjíte síť 145 dobíjecích stanic. Vidíte v budoucnu prostor také pro technologie typu Vehicle-to-Grid (V2G), kdy by baterie elektromobilů pomáhaly v reálném čase stabilizovat síť a poskytovat podpůrné služby?
Ano, technologii V2G považujeme za jeden z logických kroků dalšího vývoje energetiky i elektromobility. Dnes se soustředíme především na budování rozsáhlé dobíjecí infrastruktury a její postupné začleňování do energetického systému města. Do budoucna však vidíme velký potenciál v tom, aby elektromobily nebyly pouze spotřebiteli energie, ale staly se také aktivní součástí energetické soustavy.
Jakmile se rozšíří vozidla podporující obousměrné dobíjení a budou vytvořeny potřebné legislativní i technické podmínky, mohou baterie elektromobilů významně přispívat ke stabilizaci sítě a poskytovat cennou flexibilitu. V budoucnu tak mohou být elektromobily nejen dopravním prostředkem, ale i důležitou součástí moderní energetické infrastruktury.
Dokončili jste dobíjecí hub na Šumavské, připravujete další na Červeném mlýně a zároveň rozšiřujete síť dobíjecích stanic po celém Brně. Kam podle vás směřuje budoucnost městského dobíjení – k větším dobíjecím hubům, nebo k husté síti stanic rozmístěných napříč městem?
Budoucnost nepatří ani pouze velkým hubům, ani pouze jednotlivým stanicím. Patří jejich chytré kombinaci. Zatímco huby budou zajišťovat rychlé dobíjení ve strategických lokalitách, síť menších AC a DC stanic bude sloužit zákazníkům při každodenním dobíjení.
Například v OC Olympia Brno modernizujeme stávající dobíjecí infrastrukturu. U prodejny Kika nahradíme jednu DC a dvě AC stanice třemi novými DC stanicemi. Zároveň přebíráme dobíjecí infrastrukturu v parkovacím domě, kde
počet dobíjecích bodů rozšíříme až na šestnáct. Další rozšíření připravujeme také v Galerii Vaňkovka a v parkovacím domě Domini Park. Chceme, aby měl každý elektromobilista možnost dobíjet v docházkové vzdálenosti přibliž ně do pěti minut a aby bylo dobíjení v stejně dostupné a samozřejmé jako ostatní energetické služby.
Stále více developerů dnes počítá s dobíjecí infrastrukturou už při návrhu nových rezidenčních a kancelářských projektů. Je to především reakce na rostoucí poptávku zákazníků, nebo spíše na nové legislativní požadavky?
Legislativa byla důležitým impulzem, ale dnes už není hlavním důvodem. Dobíjecí infrastruktura se postupně stává standardní součástí moderních rezidenčních i kancelářských projektů,
Energetickou koncepci nových čtvrtí řešíte s developery už na samém začátku přípravy projektů. Jakou roli v ní bude v budoucnu hrát horkovod z Dukovan do Brna? Mění to i způsob, jakým s developery spolupracujete?
Jednoznačně ano. Stejně jako dnes nikdo neplánuje novou čtvrť bez kvalitního dopravního napojení nebo technické infrastruktury, bude stále důležitější počítat už od začátku také se spolehlivým a nízkoemisním zdrojem tepla. Horkovod z Dukovan do Brna je strategickou investicí na několik generací a nové rozvojové lokality by s ním měly počítat už ve fázi plánování.
Proto s developery spolupracujeme už od prvních návrhů projektů. Společně hledáme optimální energetickou koncepci nové čtvrti – od dodávek tepla, chladu, elektřiny a plynu přes lokální distribuční soustavy až po dobíjecí infrastrukturu pro elektromobilitu. S řadou developerů jsme už podepsali memoranda o budoucí spolupráci, která nám umožňují řešit energetiku nových projektů včas, komplexně a s výhledem na příští desetiletí.
Horkovod z Dukovan vnímáme jako strategickou investici, která Brnu zajistí stabilní, cenově dostupné a nízkoemisní teplo na desítky let a současně podpoří další rozvoj města.
Po spuštění horkovodu z Dukovan, nového zdroje na biomasu a dalším využití energie ze SAKO Brno se Teplárny Brno stanou jednou z nejméně na plynu závislých teplárenských společností v Česku. Co bude vaším dalším strategickým cílem směrem k roku 2040?
Naším cílem není jen nahradit zemní plyn jinými zdroji. Chceme vybudovat moderní městskou energetickou společnost, která bude schopná zákazníkům nabídnout komplexní řešení – od tepla, chladu, elektřiny a plynu přes elektromobilitu až po nové energetické služby.
Vedle dalšího rozvoje nízkoemisních zdrojů se chceme zaměřit také na akumulaci energie, chytré řízení energetických soustav a technologie, které zvýší flexibilitu a odolnost celé energetické soustavy. Naším cílem je, aby Teplárny Brno byly i v roce 2040 klíčovým partnerem pro energetický rozvoj města.
Teplárny Brno tak budou i nadále posilovat svou roli městské energetické společnosti, která zajišťuje bezpečné, cenově dostupné a udržitelné dodávky energie pro další generace. Naší ambicí je, aby se Brno zařadilo mezi evropské lídry v oblasti moderní městské energetiky.
Horkovod z Dukovan není projektem na několik let. Je to investice do energetické budoucnosti Brna na několik generací.“
HORKOVOD Z DUKOVAN
Cesta ke stabilnímu a cenově dostupnému nízkoemisnímu teplu.
5 – 10 %
Po dokončení transformace má zemní plyn tvořit pouze přibližně 5 % palivového mixu.
42 km
Délka trasy horkovodu z Dukovan do Brna.
V2G
Elektromobily by jednou mohly být využívány ke stabilizaci elektrické sítě.
VAŠE TECHNOLOGIE
V CENTRU POZORNOSTI:
NOVÁ ÉRA EV ENTŮ
V BRNĚ
Technologické a průmyslové firmy dnes od konferenčních prostor očekávají mnohem více než jen kvalitní sál. Klíčovou roli hraje reprezentativní prostředí, flexibilita, komfort pro obchodní partnery i bezproblémová logistika.
O aktuálních trendech v pořádání průmyslových konferencí, odborných setkání a produktových prezentací jsme hovořili s Barborou Čapkovou, obchodní ředitelkou hotelů Courtyard by Marriott Brno, Prague Airport a Pilsen.
BARBORA ČAPKOVÁ
Obchodní ředitelka
Courtyard by Marriott Brno, Prague Airport & Pilsen
Nabízíme prostor, kde se technologie stává zážitkem a setkání inspirací pro budoucnost.“
Průmyslové a technologické firmy mají specifické požadavky na eventové prostory. Čím je Courtyard by Marriott Brno výjimečný?
Dnes už nestačí nabídnout pouze konferenční sál. Firmy hledají místo, kde mohou efektivně propojit odborný program, prezentaci technologií, networking i pohodlí účastníků. Courtyard by Marriott Brno nabízí moderní konferenční zázemí tvořené deseti sály s denním světlem na jednom podlaží, kapacitou až 750 osob a rozlehlým foyer, které lze vyhradit exkluzivně pro konkrétní akci.
Organizátoři tak získávají možnost propojit konferenci, produktové prezentace i neformální setkání na jednom místě a vytvořit skutečně komplexní event na míru.
Samozřejmostí je špičkové AV vybavení, vysokorychlostní internet a zkušený eventový tým, který organizátory provází celým procesem –od prvotního plánování až po samotnou realizaci.
Vedle technického zázemí klademe důraz také na kvalitní gastronomii a kreativní catering přizpůsobený charakteru akce. Současně se dlouhodobě věnujeme udržitelnému přístupu, který potvrzuje mezinárodní certifikace BREEAM.
Jaké možnosti mají společnosti, které chtějí prezentovat své technologie nebo produkty?
Jednou z našich největších předností je možnost proměnit hotel Courtyard by Marriott Brno v živý showroom. Díky velkorysému foyer i otevřenému lobby mohou firmy prezentovat své technologie přímo v centru dění. Běžně zde vznikají instalace s roboty, menšími stroji, technologickými prototypy nebo interaktivními ukázkami.
Do lobby hotelu lze navíc umístit automobily či jiné menší dopravní prostředky. Pro větší exponáty jsou k dispozici rozsáhlé venkovní plochy před hotelem. Technologie se tak nestávají pouhým doplňkem programu, ale jeho přirozenou a viditelnou součástí. Účastníci mají možnost si vystavované produkty prohlédnout z bezprostřední blízkosti, diskutovat o nich s odborníky
a získat mnohem intenzivnější zkušenost než při klasické prezentaci. Právě propojení odborného obsahu, inovací a inspirativního prostředí vytváří atmosféru, která podporuje networking i vznik nových obchodních příležitostí.
Na co se mohou hosté v Courtyard by Marriott Brno těšit?
Kromě moderního konferenčního zázemí nabízí hotel řadu možností pro neformální setkávání a budování obchodních vztahů. Velmi oblíbená je také terasa s výhledem na dominanty Brna, která představuje ideální prostor pro networking či večerní koktejl na letní terase po skončení programu. Hosté mohou využít večeři připravenou na míru konkrétní akci nebo navštívit restauraci Jazzmin Bar & Dining , která spojuje moderní gastronomii s příjemnou atmosférou a pravidelnými hudebními vystoupeními.
Pro maximální pohodlí je k dispozici také 201 moderních pokojů a fitness centrum otevřené 24 hodin denně. Organizátoři navíc oceňují individuální přístup našeho týmu, který se stará o každý detail akce a pomáhá proměnit jejich vizi ve skutečnost.
Jak důležitá je lokalita hotelu pro organizaci větších průmyslových akcí?
Lokalita patří mezi rozhodující faktory úspěšné akce. Courtyard by Marriott Brno se nachází v blízkosti hlavních dopravních tahů, historického centra města i brněnského Výstaviště. Díky tomu je snadno dostupný pro domácí i zahraniční návštěvníky. Velkou výhodou je také garážové parkování přímo v areálu hotelu. Součástí areálu je navíc i parkovací prostor pro autobusy. To výrazně usnadňuje logistiku větších skupin i transport techniky. Hotel navíc leží u cyklostezky podél brněnské náplavky a nabízí příjemné spojení městského komfortu s blízkostí přírody.
Stejně kvalitní zázemí nabízíme také v dalších strategických lokalitách. Courtyard by Marriott Prague Airport je ideální volbou pro mezinárodní setkání, školení a obchodní jednání díky své poloze přímo u Terminálů 1 a 2 Letiště Václava Havla Praha. Courtyard
by Marriott Pilsen zase poskytuje výborné podmínky pro akce v západních Čechách díky poloze v centru Plzně a snadné dostupnosti z Německa. Naši klienti tak mohou využívat stejné vysoké standardy služeb značky Courtyard by Marriott ve třech významných českých destinacích.
Rezervujte si svou akci v Courtyard by Marriott Brno do 30. září 2026 a při objednávce uveďte kód: SVĚT PRŮMYSLU.
Získáte až 10% slevu z celkové útraty, nebo trojnásobný počet bodů Marriott Bonvoy® Events.
Kontakt
Courtyard by Marriott® Brno barbora.capkova@courtyard.com +420 236 077 160 www.courtyardbrno.cz
MARRIOTT BONVOY® EVENTS
Sbírejte body za každou konferenci
Pořádáním konferencí, školení a dalších akcí v hotelech Courtyard by Marriott můžete získávat body v globálním věrnostním programu Marriott Bonvoy® Events.
Nasbírané body lze využít v 10 000 hotelech Marriott Bonvoy po celém světě. Každá realizovaná událost tak přináší nejen profesionální zázemí, ale i dlouhodobou přidanou hodnotu v podobě benefitů pro organizátory.
Vstupte do programu Marriott Bonvoy® Events ještě dnes, členství je zdarma
NAČTĚTE & ČTĚTE...
Svět energetiky
E.ON POSTAVIL
V JINDŘICHOVĚ HRADCI NOVÉ ENERGETICKÉ
CENTRUM. ZÁKAZNÍK
NEINVESTOVAL ANI KORUNU
E.ON Energy Solutions pokračuje v dlouhodobé spolupráci se společností Teplospol. V Jindřichově Hradci zprovoznil novou kogenerační jednotku pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, která zvýší efektivitu místního tepelného hospodářství a přinese stabilnější a úspornější provoz.
Svět personalistiky
NÁBOR VE VÝROBĚ SE MĚNÍ. BEZ DAT A NOVÉ KOMUNIKACE UŽ FIRMY
TECHNIKY NENAJDOU
Český průmysl čelí dlouhodobému nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Největší deficit je ve výrobě, logistice a technických profesích, kde firmy hledají elektrikáře, mechaniky, seřizovače nebo řidiče. Podle odhadů chybí na trhu více než 200 tisíc pracovníků. Tradiční náborové nástroje přitom ztrácejí účinnost. Jak se hledání uchazečů ve výrobních firmách mění a jakou roli v něm začínají hrát data a marketingové přístupy, jsme si povídali s Michalem Mikuláškem, zakladatelem a CEO společnosti Prodator.
Svět stavebnictví
MONTOVANÁ HALA V LÉTĚ:
JAK UDRŽET TEPLOTU
POD 27 °C BEZ DRAHÉ
KLIMATIZACE
Letní provoz je pro každou montovanou halu zásadním testem kvality návrhu. Investoři často řeší cenu za m², ale skutečné náklady se ukážou až při extrémních teplotách. Dobře navržená hala dokáže udržet vnitřní teplotu pod 27 °C i bez masivní klimatizace – klíč je v návrhu opláštění haly, řízeném větrání a chytrém využití technologií.
Svět digitalizace
SPOJOVACÍ VOJSKO AČR
SPOLUPRACUJE S DELL
TECHNOLOGIES, TESTUJE
MODERNÍ TECHNOLOGIE V PRAKTICKÉM NASAZENÍ
Centrum nasaditelných systémů a rozvoje technologií systému velení a řízení (CNS a RTSVŘ) v Lipníku nad Bečvou, které je součástí Spojovacího vojska Armády ČR, spolupracuje s technologickým výrobcem Dell Technologies. Spojaři otestovali zodolněné počítačové servery pro zpracování velkého množství dat přímo v místo nasazení. Zařízení jsou odolná vůči teplotním výkyvům, prachu, otřesům i vibracím a zároveň poskytují vysoký výpočetní výkon potřebný pro současné bojové aplikace.
Svět automotive
FIRE CLOAK: PODLE
VÝROBCE BUDOU JEHO
PROTIPOŽÁRNÍ
DEKY VYUŽÍVÁNY V ZÁZEMÍ FORMULA E
Britská společnost Fire Cloak oznámila, že její protipožární deky určené pro mimořádné události spojené s lithiumiontovými bateriemi budou v sezoně 2026 využívány v zázemí šampionátu Formula E. Informaci zveřejnila společnost na svých oficiálních webových stránkách. V oznámení uvádí, že její řešení bude k dispozici týmům napříč startovním polem jako součást bezpečnostního vybavení při práci s elektrickými závodními vozy. nejcennější.
Svět udržitelnosti
PROJEKT „TŘÍDÍM GASTRO“
SE ZA PĚT LET ROZŠÍŘIL DO VÍCE NEŽ 50 MĚST A OBCÍ
V ŠESTI KRAJÍCH
Rychnov nad Kněžnou, Fulnek, Přáslavice a Charváty se od června zapojily do projektu Třídím gastro společnosti EFG. Pět let od spuštění pilotního provozu v Šumperku službu separace a svozu kuchyňského odpadu využívá už 51 měst a obcí. Sesbírané kuchyňské zbytky nekončí na skládkách, ale míří do bioplynových stanic EFG, kde se zpracovávají na biometan, elektřinu a teplo.
