SP2_2026

BUĎTE V OBRAZE S PRŮMYSLOVÝMI NOVINKAMI!

CMS s.r.o.

Petr Pavel, CEO

„ČESKO NENÍ MONTOVNA. MÁME SILNÝ TECHNICKÝ POTENCIÁL, ALE MUSÍME SE PŘESTAT BÁT DLOUHODOBÝCH INVESTIC A PŘEMÝŠLET DÁL NEŽ NA PÁR LET DOPŘEDU.“

strana 12 – 15

REDSTONE REAL ESTATE, a.s.

Dan Šobotník, Leasing Manager

„INDUSTRIÁLNÍ TRH SE BLÍŽÍ SATURACI A UNIVERZÁLNÍ HALY

PŘESTÁVAJÍ STAČIT. FLEXIBILITA A SCHOPNOST PŘIZPŮSOBIT PROJEKTY KONKRÉTNÍM POTŘEBÁM NÁJEMCŮ DNES ROZHODUJÍ O ÚSPĚCHU.“

strana 42 - 45

ATALIAN Czech republic

Daniel Digoň, CEO

„OCENĚNÍ ZA LIDSKÝ PŘÍSTUP BEREME JAKO POTVRZENÍ, ŽE DŮRAZ NA LIDI MÁ SMYSL. BEZ SPOKOJENÝCH ZAMĚSTNANCŮ NEMŮŽE DLOUHODOBĚ FUNGOVAT ŽÁDNÁ EFEKTIVNÍ FIRMA.“

strana 49 - 51

SETECO

Jan Hübler, zahraniční sekce

„NEJDE O TECHNOLOGII NA PAPÍŘE, ALE O REÁLNĚ NASADITELNÉ ŘEŠENÍ. TDU2000® UKAZUJE, ŽE PLASTOVÝ A PRYŽOVÝ ODPAD LZE

EFEKTIVNĚ PŘEMĚNIT NA SUROVINY A ENERGII A POSUNOUT TAK CIRKULÁRNÍ EKONOMIKU DO PRAXE.“

strana 68 – 69

TEDOM ESCO

Lukáš Dobeš, generální ředitel

„SKUTEČNÉ ÚSPORY V ENERGETICE SE NESKRÝVAJÍ V JEDNÉ ZÁZRAČNÉ TECHNOLOGII, ALE V CHYTRÉM ŘÍZENÍ SPOTŘEBY A PRÁCI S DATY. FIRMY, KTERÉ TOMU POROZUMÍ, DOKÁŽOU NEJEN ŠETŘIT, ALE I AKTIVNĚ VYDĚLÁVAT.“

strana 73 – 76

12 – 18

LOGISTIKA A PROJEKTY

HANNOVER MESSE 2026

SCHAEFFLER , IFM , BOSCH

DIGITALIZACE GREYCORTEX

19 – 23

VYDAVATELSTVÍ:

Smart Connections, s.r.o. 8. května 3253/28, 787 01 Šumperk

IČ: 27854647, DIČ: CZ27854647

Registrační číslo: MK ČR E 18823, ISSN: 1804-3925

Společnost je zapsána v obchodním rejstříku C 43508 vedená u Krajského soudu v Ostravě.

www.smart-connections.cz www.svetprumyslu.cz

VEDENÍ SPOLEČNOSTI: Jednatel: Mgr. Lukáš Ševčík, sevcik@svetprumyslu.cz

Provozní ředitelka: Ing. Markéta Vondálová, vondalova@svetprumyslu.cz

OBCHODNÍ ODDĚLENÍ: Podpora inzerce: Veronika Bartlová, bartlova@svetprumyslu.cz

GRAFICKÉ ODDĚLENÍ: Grafika: Šárka Říhová, grafika@svetprumyslu.cz

TÝM REDAKCE: redakce@svetprumyslu.cz

TECHNOLOGIE MATEICIUC, E.ON

– 85

DATUM VYDÁNÍ: 03. 05. 2026

ČÍSLO VYDÁNÍ: 2/2026

Cena jednotlivého výtisku: 289 Kč | 11,7 €

INZERCE:

Telefon: +420 725 431 318

E-mail: redakce@svetprumyslu.cz

Tisk: Printo, spol. s r.o. (nemec@printo.cz)

Předplatné:

Informace podává a objednávky přijímá vondalova@svetprumyslu.cz, vyřizuje společnost SEND Předplatné, spol. s r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice.

Autorská práva vykonává vydavatel. Copyright © 1996–2026. Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho částí jakýmkoli způsobem v českém či jiném jazyce bez předchozího písemného souhlasu vydavatele je zakázáno. Publikace obsahuje ilustrační obrázky a fotografie Adobe Stock. Tyto obrázky jsou použity v souladu s licencí.

► Melange bez emisí:

Vídeň spouští první vodíkovou pražírnu kávy

Vídeňská kávová tradice vstupuje do nové éry. Tradiční rodinná firma Julius Meinl jako první v Rakousku spustila provoz průmyslové pražičky poháněné výhradně zeleným vodíkem. Inovativní technologie, jejíž vývoj trval deset let, umožňuje zpracovat kávová zrna s nulovými přímými emisemi CO2, aniž by došlo k ovlivnění výsledné chuti. V historické pražírně v Ottakringu tak vzniká modelový projekt, který by mohl ročně ušetřit až 300 tun oxidu uhličitého. Pražení kávy je energeticky extrémně náročný proces vyžadující stabilní vysoké teploty kolem 200 °C.

Zatímco dosud se průmysl spoléhal především na zemní plyn, Vídeň sází na regionální zdroje. Zelený vodík pro pražírnu vyrábí městská společnost Wien Energie elektrolýzou v areálu Simmering. Projekt je součástí širší strategie „Raus aus Gas“, jejímž cílem je kompletní dekarbonizace metropole do roku 2040. Ukazuje se, že vodík není jen palivem budoucnosti pro těžkou dopravu, ale i efektivním řešením pro potravinářský průmysl.

Ekologická transformace vídeňských ikon není náhodná. Podobně jako výrobna oplatek Manner,

která využívá odpadní teplo z pečení k vytápění stovek domácností, i Julius Meinl potvrzuje, že udržitelnost a tradice se nevylučují. Vodíková pražička představuje technologický průlom v segmentu, kde byla úplná elektrifikace dosud problematická. Pro Vídeň je to další krok k energetické nezávislosti a důkaz, že i šálek ranní kávy může být součástí cirkulární ekonomiky.

► Hradec Králové:

Startuje modernizace uzlu za 10 miliard stanici pro e-trucky

Jeden z nejdůležitějších dopravních uzlů východních Čech, hlavní nádraží v Hradci Králové, prochází historickou proměnou. Investice přesahující 9,9 miliardy korun zajistí nejen vyšší komfort pro 20 tisíc cestujících denně, ale především zásadní zvýšení kapacity a bezpečnosti na stěžejních tratích. Projekt, jehož dokončení je naplánováno na rok 2031, představuje technologický i logistický milník. Stavbaři ze sdružení firem OHLA ŽS, Subterra a Elektrizace železnic Praha zmodernizují stávající nástupiště a vybudují jedno zcela nové. Celý uzel bude plně bezbariérový a napojený na moderní informační systémy. Součástí prací je i rekonstrukce mostu přes Gočárovu třídu, který získá jeden jízdní pruh navíc, čímž se uleví i silniční dopravě v centru města. Z pohledu bezpečnosti a plynulosti je zásadní instalace evropského zabezpečovače ETCS a zrušení rizikových úrovňových přejezdů, které nahradí podchody pro pěší a cyklisty. Železniční doprava tak zrychlí na 80 km/h a zároveň dojde ke snížení hlukové zátěže v zastavěné oblasti.

Modernizace hradeckého nádraží je úzce provázána s dalšími strategickými investicemi v regionu, jako je zdvoukolejnění trati na Pardubice nebo napojení průmyslové zóny v Kvasinách. Projekt s rekordní evropskou dotací ve výši 8,7 miliardy korun tak potvrzuje roli Hradce Králové jako klíčové tepny české železniční sítě.

► Balkánský koridor se otevírá: AŽD po letech průtahů spouští chorvatskou zakázku

Česká společnost AŽD zahajuje realizaci strategického projektu na chorvatské železnici. Práce na 44 km dlouhém úseku mezi Záhřebem a Rijekou stály od roku 2022 kvůli procesním průtahům v navazujících stavebních tendrech. Duben 2026 přináší zlom: po odstranění bariér a podpisu smlouvy se stavebním partnerem COMSA se otevírá cesta k modernizaci jednoho z nejdůležitějších panevropských koridorů. V rámci zakázky v hodnotě přes 35 milionů eur vybaví AŽD trať moderním elektronickým zabezpečením a evropským systémem ETCS úrovní L1 a L2. Projekt zahrnuje modernizaci tří klíčových stanic i osmi přejezdů. Pro AŽD jde o potvrzení dominance v regionu jihovýchodní Evropy, kde aktuálně realizuje rozsáhlé projekty také v Srbsku či Bosně a Hercegovině. Modernizace chorvatské sítě je nezbytným krokem k propojení střední Evropy s jadranskými přístavy, kde kvalita technologií přímo určuje propustnost mezinárodní dopravy.

► Čeští nanoroboti míří na ISS:

Projekt CONREX přepíše dějiny vesmírného výzkumu

Česká republika se chystá na unikátní prvenství v oblasti kosmických technologií prostřednictvím projektu CONREX (Czech Orbital Nanorobotic Experiment). Cílem tohoto ambiciózního výzkumu, za kterým stojí VŠB-TUO, společnost TRL Space a Evropská kosmická agentura (ESA), je vyslat jako první na světě nanoroboty na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS. Základem experimentu jsou mikroskopické stroje o velikosti srovnatelné s viry, které jsou precizně řízeny magnetickým polem. Jejich hlavním úkolem je narušovat biofilmy – odolné kolonie bakterií, které představují značnou hrozbu v potrubních systémech, zdravotnictví i průmyslových filtračních technologiích. Biofilmy jsou vysoce rezistentní vůči antibiotikům i běžné dezinfekci, nanoroboti je však dokážou rozrušovat jak chemicky, tak mechanicky.

Společnost TRL Space vyvíjí pro tuto misi speciální experimentální modul, který bude na ISS fungovat jako autonomní laboratoř. Systém bude bez zásahu člověka vytvářet elektromagnetické pole pro navigaci nanorobotů a analyzovat jejich interakce s bakteriemi přímo v podmínkách mikrogravitace. Právě prostředí beztíže je pro výzkum stěžejní, neboť umožňuje sledovat mechanismy chování biofilmů mnohem přesněji a bez zkreslení, které na Zemi způsobuje gravitace či proudění kapalin. Projekt je součástí iniciativy Česká cesta do vesmíru a očekává se, že experiment na ISS doprovodí český astronaut Aleš Svoboda. Přestože se výzkum odehrává na oběžné dráze, jeho dopady budou primárně pozemské, s potenciálním využitím v čištění vody či v boji proti antibiotické rezistenci.

▲ Konec bílých míst:

Operátoři v Česku sázejí na sdílení infrastruktury

Ačkoliv má v Česku přístup k mobilnímu signálu 99 % populace, více než třetina území zůstává v „šedé zóně“ s kolísavým pokrytím. Rok 2026 přináší zlom: do konce dekády má v bílých místech vzniknout 600 nových vysílačů. Klíčem k efektivitě v méně rentabilních oblastech je sdílení infrastruktury. Operátoři opouštějí model izolovaných stožárů a budou technologii na mnoha lokalitách provozovat společně, což urychlí rozvoj sítí i v náročném terénu. Výstavba se opírá nejen o nové věže, ale i o využití stávajících objektů, jako jsou vodojemy či komíny. Sdílená infrastruktura přináší stabilní konektivitu i do odlehlých regionů, což je zásadní pro průmysl, logistiku i zemědělství. Moderní spojení se tak postupně stává standardem, nikoliv výsadou velkých měst.

▼ Brno posiluje v čipech:

Jmem Technology zde buduje centrum bezpečnosti

Česká republika potvrzuje svou ambici stát se polovodičovým srdcem Evropy. Tchajwanská společnost Jmem Technology otevřela v dubnu 2026 v Praze svou první evropskou kancelář a v Brně zahajuje budování strategického centra pro výzkum, vývoj a inženýring. Tato investice, realizovaná ve spolupráci s agenturou CzechInvest, je zásadním milníkem pro evropskou technologickou suverenitu. Zaměří se na jednu z nejkritičtějších oblastí současnosti – hardwarové zabezpečení čipů pro umělou inteligenci, obranu a kritickou infrastrukturu.

V době, kdy kybernetické útoky cílí přímo na hardware, přináší Jmem Technology revoluční přístup kombinující postkvantovou kryptogra-

fii a technologii Physical Unclonable Function (PUF). Tato architektura umožňuje generovat šifrovací klíče přímo uvnitř čipu, aniž by se musely ukládat, což vytváří neprolomitelnou „digitální stopu“ polovodiče. Jak uvádí zakladatel John Chang, důvěra se s nástupem kvantových počítačů musí přesunout ze softwaru přímo na úroveň křemíku.

Projekt postavený na modelu „český design, tchajwanská výroba“ vytvoří v Brně desítky špičkových pracovních míst a propojí tuzemské inženýry s globálními lídry v oboru. Nové centrum bude sloužit jako evropská platforma pro integraci kryptografie do čipů a jako kontakt pro průmyslové giganty hledající odolné dodavatelské řetězce mimo geopoliticky citlivé zóny. Česko se tak posouvá od pouhé výroby k vývoji technologií, které budou definovat digitální stabilitu příští dekády.

Je to číslo, podle kterého se dnes staví továrny, navrhují technologie a plánuje budoucnost evropského průmyslu. 2050 2050 2 2 2

ROK 2050 UŽ NENÍ VZDÁLENÝ CÍL.

Rok 2050 přestal být pro evropský průmysl vzdáleným horizontem. Stal se konkrétním referenčním bodem, který zásadně ovlivňuje investice, technologie i energetické strategie. Cíl klimatické neutrality, k němuž se zavázala Evropská unie, dnes funguje jako pevný rámec pro budoucí podobu výroby.

Průmysl pracuje s investičními cykly v řádu desetiletí. Technologie instalované dnes budou v provozu i kolem roku 2050.

Pokud nebudou schopné fungovat v prostředí s minimálními emisemi, jejich ekonomická návratnost se výrazně zpochybňuje.

Rozhodování se proto posouvá od krátkodobé efektivity k dlouhodobé udržitelnosti.

Rok 2050 tak v praxi funguje jako technický filtr. Každý nový projekt musí obstát v podmínkách, kde budou emise výrazně omezené nebo ekonomicky penalizované. To se promítá především do energetiky. Průmysl postupně opouští fosilní paliva a přesouvá se k elektřině, obnovitelným zdrojům a novým formám akumulace energie. Elektřina se stává klíčovým nositelem energie i v oblastech, kde dříve dominoval plyn nebo uhlí.

Zásadní roli bude hrát také vodík, zejména v odvětvích, která nelze snadno elektrifikovat. Jeho širší nasazení však zatím brzdí vysoké náklady a nedostatečná infrastruktura. Přesto bez něj nelze dosáhnout hluboké dekarbonizace těžkého průmyslu.

Transformace směrem k roku 2050 znamená výrazný nárůst investic. Firmy zavádějí nové výrobní procesy, modernizují energetické systémy a přizpůsobují technologie budoucím regulacím. Návratnost těchto investic je často podmíněna vývojem cen energií a emisních povolenek, což zvyšuje nejistotu, ale zároveň nutí firmy plánovat v delším horizontu.Evropský průmysl se zároveň pohybuje v globálním prostředí, kde nejsou podmínky jednotné. Přísnější regulace a vyšší náklady na energii vytvářejí tlak na konkurenceschopnost. Firmy tak musí hledat rovnováhu mezi investicemi do dekarbonizace a udržením ekonomické výkonnosti.

V tomto kontextu se rok 2050 stává praktickým nástrojem řízení. Pomáhá oddělit technologie, které mají dlouhodobou perspektivu, od těch, které budou postupně ztrácet smysl. Rozhodnutí, která firmy přijímají dnes, tak přímo určují jejich pozici v budoucím průmyslovém prostředí.

ČESKO NENÍ MONTOVNA

JEN SE MUSÍME PŘESTAT BÁT DLOUHODOBÝCH INVESTIC

Automatizace dnes už není jen doménou automobilek. Podle Petra Pavla, CEO společnosti CMS s.r.o., se stále více prosazuje i v menších výrobních firmách. Musí ale dávat ekonomický smysl. V rozhovoru mluví o rozdílech mezi automotive a dalšími obory, o modernizaci starších strojů i o tom, proč by české firmy měly přemýšlet dál než na dva roky dopředu.

Petr Pavel CEO

CMS S.R.O. MÁ ZA SEBOU VELMI

ÚSPĚŠNÝ ROK V ROZŠIŘOVÁNÍ

PORTFOLIA MIMO AUTOMOTIVE. CO VÁS PŘI VSTUPU DO OBORŮ, JAKO JE DŘEVOZPRACOVÁNÍ NEBO PAPÍRENSTVÍ, NEJVÍCE PŘEKVAPILO?

Upřímně, slovo „překvapení“ bych úplně nepoužil. Spíše jde o jiný způsob uvažování. V automotive, například v rámci spolupráce se Škoda Auto, jsme zvyklí na extrémně přísné standardy, postupy a konkrétní materiály. Když ale vstoupíte do světa papírenského nebo dřevozpracujícího průmyslu, zjistíte, že tam tyhle korporátní mantinely neexistují.

Museli jsme se naučit hledat alternativy. Zatímco v automotive se striktně držíte velkých značek jako Siemens, menší firmy nedisponují takovým

kapitálem. Hledáme pro ně optimální cenotvorbu, aby pro ně investice do automatizace měla reálnou přidanou hodnotu a nebyla likvidační. Je to o neustálém vyjasňování: co je nezbytné z hlediska legislativy a bezpečnosti a kde můžeme udělat kompromis, aby stroj dával ekonomický smysl.

TO ZNÍ JAKO VELKÝ NÁROK NA LIDI, KTEŘÍ TYTO ZAKÁZKY DOJEDNÁVAJÍ. VYTVOŘILI JSTE KVŮLI TOMU NOVÝ OBCHODNÍ TÝM?

Ano, vytvořili jsme nový tým i strategii, ale letos už ji zase korigujeme. Zjistili jsme, že se nemůžeme zaměřit jen na čistý obchod, ale musíme posílit technologickou podporu už v první fázi. Zákazníkovi totiž musíte hned na začátku vysvětlit technickou erudici, legislativní rizika, analýzu rizik a prohlášení o shodě.

Náš obchodník nemůže být jen „prodejce“. Musí být políben technologií. Máme v týmu juniora s velkými ambicemi, kterého tímto procesem provádíme. Je to týmová hra. Obchodník musí umět mluvit lidsky s majitelem firmy a zároveň technicky s naším technologem, který pak tvoří nabídku na míru.

KDYŽ SE BAVÍME O REALIZACÍCH, VNÍMÁTE U ČESKÝCH FIREM ZÁJEM O UDRŽITELNOST?

JAK SE NA AUTOMATIZACI DÍVÁTE Z HLEDISKA ÚSPOR?

Nejsem energetik, ale udržitelnost vnímám hlavně skrze retrofitting. Máte ve výrobě stroj, který tam stojí 30 let. Je srostlý s halou, nový by se tam nevešel nebo by stál desítky milionů. My ho vezmeme, vyměníme elektroinstalaci, řídicí systémy, posuneme ho legislativně do roku 2026 a on může dalších 15 let vyrábět. To je za mě skutečná udržitelnost. Automatizace navíc pomáhá nepřímo – robot sice spotřebovává elektřinu, ale nepotřebuje v hale svítit, topit nebo klimatizovat 24/7. Celý ekosystém se díky tomu stává efektivnějším.

VEDLE SAMOTNÝCH PROJEKTŮ

STÁLE ČASTĚJI MLUVÍTE TAKÉ O SERVISNÍCH SLUŽBÁCH. PROČ JE TO PRO VÁS DŮLEŽITÉ TÉMA?

Technických lidí ubývá a řada firem si dnes nemůže dovolit držet vlastní rozsáhlý tým specialistů na automatizaci nebo programování. Proto vidíme velký prostor právě v servisních službách.

Servis má několik úrovní. Někdy je potřeba výjezd technika přímo do výroby, ale čím dál častěji dokážeme problém identifikovat vzdáleně. Pokud má zákazník umožněný přístup do systému, můžeme se přes PLC připojit k zařízení a analyzovat situaci na dálku. V praxi se často ukáže, že výroba stojí kvůli relativně jednoduché věci, například znečištěnému senzoru nebo drobné mechanické překážce. Operátor ji může rychle odstranit a výroba pokračuje dál.

S TÍM SOUVISÍ I VAŠE VLASTNÍ

HOTLINE APLIKACE A DIGITÁLNÍ

PRŮVODKA. CO SI POD TÍM

MOHOU FIRMY PŘEDSTAVIT?

Naše hotline aplikace a digitální průvodka vznikly přímo z praxe. Ve výrobě se situace a incidenty často opakují a my jsme chtěli tyto zkušenosti systematicky ukládat. Do systému se zapisují jednotlivé incidenty i postupy jejich řešení. Pokud se podobný problém objeví znovu, operátor už nemusí čekat na technika. Systém mu v aplikaci nabídne prověřený postup, jak situaci vyřešit. Postupně tak vzniká databáze zkušeností, která zrychluje tok informací ve výrobě a omezuje zbytečnou administrativu. Pro firmu to v důsledku znamená mnohem kratší prostoje a úsporu nákladů na externí servis.

DIGITALIZACE VÝROBY

ALE

PŘINÁŠÍ I NOVÉ OTÁZKY KOLEM KYBERBEZPEČNOSTI. JAK SE NA TO DÍVÁTE VY?

Kyberbezpečnost dnes už není něco navíc, ale základ. My jsme držiteli certifikace TISAX, což je v automotive v podstatě vstupenka ke spolupráci. Znamená to splňovat přísná pravidla v oblasti práce s daty, přístupů nebo zálohování. Pro menší výrobní firmy to někdy může působit jako zbytečný náklad, protože jim to zatím nikdo přímo nenařizuje.

Realita je ale taková, že otázka dnes nestojí „jestli“ k útoku dojde, ale spíš „kdy“. Kybernetické útoky jsou dnes organizovaný byznys a výrobní podnik může být poměrně snadným cílem. Proto je podle mě důležité řešit bezpečnost už při návrhu technologie, ne až ve chvíli, kdy nastane problém.

ZMÍNIL JSTE, ŽE V PRŮMYSLU

CHYBÍ LIDÉ. JAK SE DÍVÁTE

NA NASTUPUJÍCÍ GENERACI

TECHNIKŮ A VLIV UMĚLÉ

INTELIGENCE?

Chybí, to je fakt. Ale myslím, že je to do velké míry i o našem přístupu. Dnešní mladá generace je zvyklá získávat informace rychle, většinou formou videa nebo krátkých návodů. Dlouhé manuály v papírové podobě jsou pro ně prakticky nepředstavitelné.

I proto se snažíme navrhovat naše řešení tak, aby byla co nejvíce intuitivní a vizuální pro uživatele. Technologie by měly lidem práci usnadňovat, ne ji zbytečně komplikovat. A to se týká i nástupu umělé inteligence. Ta může lidem v technických profesích pomáhat, ale vždy za ní musí stát člověk, který rozumí technologii a dokáže ji správně využít.Často se říká, že jsme jen montovna, ale já si to nemyslím. Máme tady velmi šikovné lidi a velký technický potenciál. Problém je spíš v tom, že se jako manažeři někdy bojíme investovat s delším horizontem než dva roky.

CO BYSTE TEDY PORADIL ČESKÝM FIRMÁM PRO LETOŠNÍ ROK?

NA CO SE SOUSTŘEDIT?

Mám dvě věci. První je pohled za horizont. Inspirujte se třeba Baťou. Ten se nedíval na to, co bude za kvartál, ale kde chce být za deset let. Krátkodobé plánování nás brzdí.

A druhá věc: podpora mládeže. Musíme mladým lidem ukázat, že technické obory mají budoucnost. Bez elektřiny a programování se neobejde ani AI, ani virtuální světy. Někdo ty stroje a servery musí postavit a udržovat. To je naše odpovědnost – otevírat jim oči.

TISAX: BEZPEČNOST

INFORMACÍ JAKO NOVÁ

VSTUPENKA DO DODAVATELSKÉHO

ŘETĚZCE AUTOMOTIVE

„V automobilovém průmyslu už dávno nejde jen o toleranci v mikronech. Dnes se bojuje o integritu dat. Standard TISAX se stal pro české dodavatele digitálním pasem – bez něj se za hranice současných zakázek v automotive už nikdo nepodívá. Jaké jsou reálné náklady, na čem firmy nejčastěji chybují a proč je ochrana prototypů stejně důležitá jako firewall?“

Automobilový průmysl prochází zásadní proměnou. Digitalizace vývoje, sdílení technických dat napříč kontinenty i rostoucí závislost na IT systémech mění pravidla fungování celého odvětví. Zatímco dříve rozhodovala především kvalita výroby, dnes je stejně důležitá schopnost ochránit informace.

Standard TISAX se proto stal jedním z předpokladů pro zapojení do dodavatelského řetězce automotive. Pro mnoho firem už nejde o dobrovolnou aktivitu, ale o nutnou podmínku účasti ve výběrových řízeních

Proč TISAX vznikl:

sjednocení pravidel

V minulosti si každý výrobce nastavoval vlastní požadavky na bezpečnost informací, což vedlo k opakovaným auditům a vysoké administrativní zátěži. Sdružení VDA proto vytvořilo jednotnou metodiku hodnocení.

Výsledky auditů se sdílí prostřednictvím platformy ENX Association, což umožňuje jejich využití napříč zákazníky.

Princip je jednoduchý: jedno hodnocení, více obchodních vztahů.

Co TISAX hodnotí v praxi

TISAX stojí na třech základních oblastech, které reflektují reálné potřeby automobilového průmyslu:

Informační bezpečnost

Zahrnuje řízení přístupů, šifrování, správu identit nebo reakci na incidenty. Vychází z principů standardu ISO 27001, ale přizpůsobuje je specifikům automotive.

Ochrana prototypů

Tato oblast je pro automotive zásadní. Nejde pouze o fyzickou ochranu testovacích vozidel či komponent, ale stále více i o zabezpečení digitálních prototypů – například 3D modelů nebo konstrukčních dat, která musí být oddělena a kontrolovaně sdílena v rámci IT infrastruktury.

Ochrana osobních údajů

Soulad s legislativou, zejména GDPR, v rámci celého dodavatelského řetězce.

Aktuální vývoj: přesnější pohled na rizika (VDA ISA 6.0)

Novější verze metodiky, zejména VDA ISA 6.0, přináší detailnější členění požadavků podle konkrétních rizik. Hodnocení se více zaměřuje na dvě dimenze:

DŮVĚRNOST

(Confidentiality) – ochrana citlivých dat (např. vývojová dokumentace)

DOSTUPNOST

(Availability) – schopnost udržet provoz (např. výrobní linky)

Tato skutečnost má přímý dopad na praxi v různých typech podniků. Vývojové firmy se v první řadě soustředí na ochranu informací, zejména na zabezpečení know-how, dat a duševního vlastnictví, které představují jejich hlavní konkurenční výhodu. Naproti tomu výrobní podniky čelí odlišné výzvě – musí být schopny prokázat, že jejich provoz zůstane stabilní i v případě výpadků nebo kybernetických útoků, a že jsou schopny zajistit kontinuitu výroby i v krizových situacích.

ÚROVNĚ HODNOCENÍ (LEVELS)

ÚROVEŇ (LEVEL)

TYP DAT A RIZIKOVOST

LEVEL 1

Nízká

LEVEL 2

LEVEL 3

Vysoká Velmi vysoká

Náklady a časová náročnost

Zavedení standardu TISAX nepředstavuje jednorázový administrativní krok, ale komplexní projekt. Jeho náročnost se výrazně liší podle velikosti firmy, její organizační struktury a především podle toho, v jakém stavu má již dnes nastavené procesy informační bezpečnosti.

U menších podniků, které pracují s omezeným množstvím citlivých dat a mají relativně jednoduché IT prostředí, se celkové náklady obvykle pohybují ve stovkách tisíc korun. U středně velkých firem, typických pro český automotive sektor, je realističtější počítat s investicí v rozmezí přibližně jednoho až tří milionů korun. V případě větších organizací nebo podniků s komplexním IT prostředím a více lokalitami mohou celkové náklady dosahovat i vyšších jednotek milionů.Celková investice přitom není tvořena pouze samotným auditem. Ten představuje jednu z viditelných položek, přičemž poplatky akreditovaným auditorům, například TÜV nebo DEKRA, se obvykle pohybují přibližně mezi 150 a 400 tisíci korun v závislosti na rozsahu a úrovni hodnocení. Významnou část nákladů tvoří přípravná fáze.

Firmy často investují do externích konzultačních služeb, které pomáhají s interpretací požadavků metodiky a nastavením procesů. Další oblastí jsou technologické úpravy, jako je zave-

FORMA AUDITU

Vlastní posouzení

Vzdálený audit Audit na místě

TYPICKÉ VYUŽITÍ

Spíše interní použití

Nejčastější varianta u dodavatelů

Vývoj, prototypy, strategické projekty

dení pokročilejšího zabezpečení sítí, centralizované logování, řízení přístupů nebo segmentace infrastruktury. V některých případech je nutné upravit i fyzické zabezpečení prostor, zejména pokud firma pracuje s prototypy.

Neméně důležitou a často podceňovanou složkou jsou interní kapacity. Implementace TISAX znamená zapojení napříč firmou od IT oddělení přes HR až po výrobu. Čas zaměstnanců strávený tvorbou směrnic, školeními, interními audity a přípravou na hodnocení představuje reálný náklad, který se sice neprojeví přímo v rozpočtu projektu, ale má zásadní dopad na chod organizace.

Z časového hlediska se standardní doba implementace pohybuje mezi šesti a dvanácti měsíci. Tento interval odpovídá zkušenostem z praxe a zahrnuje analýzu stávajícího stavu, zavedení potřebných opatření i samotný audit. Kratší doba je dosažitelná spíše výjimečně, typicky u firem, které již mají zavedený systém řízení bezpečnosti informací podle ISO 27001 a potřebují pouze přizpůsobit existující procesy specifickým požadavkům automotive sektoru. V opačném případě je snaha o výrazné urychlení projektu spojena s vyšším rizikem chyb, opakování auditu nebo neefektivních investic. Realistické nastavení očekávání z hlediska financí i času proto patří mezi nejdůležitější předpoklady úspěšného zvládnutí celého procesu.

Kdo se s TISAX setkává dnes

Požadavky na standard TISAX se v posledních letech postupně rozšiřují napříč celým dodavatelským řetězcem automotive. Zatímco původně byly typické především pro velké automobilky, dnes se přirozeně přenášejí na jejich přímé dodavatele a následně i na další úrovně subdodavatelů. Tento trend již není omezen pouze na německý trh, kde standard vznikl, ale stále výrazněji se prosazuje v celé Evropě. V praxi to znamená, že se s požadavkem na TISAX setkávají i firmy, které dříve stály mimo přímý kontakt s výrobci vozidel. Týká se to zejména podniků pracujících s technickou dokumentací, vývojovými daty nebo jakoukoli formou citlivých informací. Pro řadu menších českých firem tak přestává být TISAX záležitostí velkých hráčů a stává se běžnou součástí obchodních jednání.

Nejčastější problémy při zavádění

Zkušenosti z praxe ukazují, že firmy při zavádění TISAX narážejí na opakující se obtíže, které nejsou způsobeny samotnou složitostí standardu, ale spíše způsobem jeho implementace. Jedním z častých problémů je nejasně definovaný rozsah hodnocení. Pokud je zvolen příliš široce, dochází k nárůstu nákladů i časové náročnosti. Naopak příliš úzké vymezení může vést k tomu, že audit nepokryje všechny relevantní oblasti a bude nutné jej opakovat. Další oblastí bývá podcenění organizačních změn. TISAX neznamená pouze zavedení technických opatření, ale vyžaduje také úpravu interních pravidel, procesů a pravidelné školení zaměstnanců. Právě lidský faktor přitom často rozhoduje o tom, jak efektivně jsou nastavená opatření v praxi dodržována.

Významnou překážkou bývá i nedostatek interních kapacit, zejména v oblasti informační bezpečnosti. Mnoho firem nemá k dispozici specializované odborníky, a musí proto spoléhat na externí podporu, což může celý proces prodloužit. Situaci dále komplikuje tlak ze strany zákazníků, kteří často požadují splnění TISAX v relativně krátkém čase. Bez předchozí přípravy a realistického plánování pak firmy čelí zvýšenému riziku chyb nebo zbytečných dodatečných nákladů.

Rychlá orientace

pro management

Pro management představuje implementace TISAX nejen technickou, ale především organizační výzvu. V praxi se ukazuje, že úspěšná příprava závisí na několika zásadních krocích:

● zaměřit se na přesné vymezení části firmy, která má být hodnocena

● počítat s tím, že největší výzvou bývá práce s lidmi, nikoliv technologie

● začít s přípravou s dostatečným předstihem, ideálně několik měsíců před požadavkem zákazníka

Vedle těchto základních doporučení je důležité si uvědomit, že proces TISAX není jednorázovou aktivitou, ale dlouhodobým nastavením interních procesů. Organizace musí zajistit nejen formální splnění požadavků, ale také jejich skutečné fungování v každodenní praxi.

Právě lidský faktor, tedy pochopení pravidel zaměstnanci a jejich důsledné dodržování, bývá rozhodujícím prvkem celého procesu.

Strategický význam

pro firmy

Z pohledu firemního řízení dnes TISAX plní více funkcí současně:

● potvrzuje důvěryhodnost firmy

● snižuje riziko bezpečnostních incidentů

● usnadňuje spolupráci se zahraničními partnery

V širším kontextu se TISAX postupně stává standardní součástí obchodních vztahů v automobilovém průmyslu. Pro řadu firem již nepředstavuje konkurenční výhodu, ale základní podmínku pro vstup do dodavatelských řetězců. Z tohoto důvodu se jeho význam posouvá z oblasti compliance směrem ke strategickému nástroji řízení rizik a budování důvěry na mezinárodní úrovni.

„TISAX není certifikace. Je to vstupní brána do byznysu.“

KYBERBEZPEČNOST UŽ NENÍ JEN IT:

PROČ ZAČÍNÁ U INFRASTRUTURY

Je všední pracovní den. Výroba běží, systémy fungují, data proudí. A pak se něco změní. Nejde o výpadek serveru ani o pád aplikace. Zastaví se technologie. Výroba se zpomalí nebo úplně zastaví. V tu chvíli se ukazuje, že kybernetický útok už dávno není jen problém IT oddělení. Je to problém celého provozu. Kyberbezpečnost se v posledních letech posunula od ochrany dat k ochraně kontinuity provozu. A čím dál častěji začíná tam, kde ji podniky dříve vůbec nehledaly. U infrastruktury.

Ještě donedávna byla kyberbezpečnost spojována především s IT prostředím. Ochrana serverů, koncových zařízení a podnikových sítí. Dnes se ale situace zásadně mění. Výrobní technologie, energetické systémy i logistická infrastruktura jsou stále častěji řízeny digitálně a propojeny do jednoho celku.

Do popředí se tak dostává oblast OT (provozních technologií) a průmyslových řídicích systémů ICS (Industrial Control Systems), které zajišťují chod výroby, distribuci energie nebo řízení technologických procesů. Každé zařízení připojené k síti se v takovém prostředí stává potenciálním vstupním bodem útoku. Rozdíl je však v dopadu. Zatímco incident v IT znamená omezení administrativní činnosti, incident v OT může vést k odstavení výroby, fyzickému poškození zařízení nebo ohrožení bezpečnosti.

PROČ JE INFRASTRUKTURA NOVÝM CÍLEM

Moderní průmyslové provozy stojí na třech vzájemně propojených pilířích. IT systémech, provozních technologiích a energetické infrastruktuře. Tato konvergence přináší efektivitu, automatizaci a lepší řízení procesů. Zároveň ale zásadně rozšiřuje útokovou plochu.

ÚTOČNÍCI DNES CÍLENĚ HLEDAJÍ SLABÁ

MÍSTA MIMO TRADIČNÍ IT PERIMETR ZAMĚŘUJÍ SE NA:

 rozhraní mezi IT a OT vzdálený přístup k technologiím nedostatečně zabezpečená průmyslová zařízení

 zastaralé systémy bez podpory aktualizací

V řadě případů není cílem krádež dat, ale narušení provozu. Ransomware útoky dnes běžně cílí na výrobní podniky právě proto, že odstávka výroby vytváří okamžitý tlak na zaplacení.

Tento posun potvrzují i reálné incidenty z posledních let. Jeden z nejznámějších případů ukázal, že útok vedený primárně na IT systémy může ve výsledku ochromit i fyzickou infrastrukturu. Po kompromitaci podnikové sítě došlo k preventivnímu odstavení provozu kritické energetické infrastruktury, což vedlo k narušení dodávek a rozsáhlým ekonomickým dopadům.

ENERGIE JAKO KRITICKÝ BOD

Jedním z nejcitlivějších prvků infrastruktury je energetický systém. Moderní energetika v slu zahrnuje inteligentní rozvaděče, UPS systémy (zdroje nepřerušovaného napájení), řízení zátěže, monitoring kvality napájení a vzdálený dohled. Tyto systémy jsou často propojeny s platformami a dostupné přes síť. To znamená, že kompromitace energetické infrastruktury může mít přímý dopad na fyzický provoz.

NEJDE POUZE O VÝPADEK NAPÁJENÍ. RIZIKA ZAHRNUJÍ:

 nekontrolované přetížení zařízení

 poškození citlivé technologie

 kaskádové výpadky v rámci provozu

 ztrátu stability celé výrobní linky

Bezpečnost tak přestává být pouze otázkou ochrany dat a stává se otázkou kontroly nad fyzickými procesy. Právě proto se dnes prosazuje přístup, kdy se bezpečnost integruje přímo do infrastruktury. Tento trend reflektují i řešení společností jako Eaton, která propojují řízení energie, monitoring a bezpečnostní funkce v rámci jednoho systému.

KDE

DNES VZNIKÁ RIZIKO

VŠECHNO JE PROPOJENÉ. A ZRANITELNÉ. VÝROBA

ENERGIE DOPRAVA BEZPEČNOST

PROPOJENÍ FYZICKÉ

A KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI

Hranice mezi fyzickou a kybernetickou bezpečností se postupně stírá. Ochrana už nespočívá pouze v perimetru sítě, ale v celkovém řízení přístupů, identit a chování zařízení. V průmyslovém prostředí to znamená:

 segmentaci sítí mezi IT a OT (Operational Technology)

 řízení přístupů k technologiím

 monitorování provozu v reálném čase

 detekci anomálií na úrovni zařízení

Moderní přístup vychází z principů zero trust, tedy důsledného ověřování každé komunikace a každého přístupu bez ohledu na to, odkud přichází. V praxi to znamená, že žádná část infrastruktury není automaticky považována za důvěryhodnou a každý přístup je řízen na základě identity, role a aktuálního kontextu. V průmyslovém prostředí se tento přístup promítá do segmentace sítí, oddělení IT a OT prostředí, řízení přístupových práv a důsledného monitorování komunikace mezi jednotlivými zařízeními.

Důležitou roli zde hrají i mezinárodní standardy, zejména IEC 62443, které definují požadavky na bezpečnost průmyslových automatizačních a řídicích systémů. Tento soubor norem pokrývá celý životní cyklus systému, od návrhu a implementace přes provoz až po údržbu.

Kybernetika

IEC 62443

zavádí mimo jiné koncept bezpečnostních zón a konduitů, tedy logických celků a řízených komunikačních cest mezi nimi. Díky tomu lze přesně definovat, jaká zařízení spolu mohou komunikovat a za jakých podmínek.

Standard zároveň stanovuje požadavky na autentizaci, řízení přístupů, správu zranitelností i reakci na incidenty, což umožňuje systematicky řídit bezpečnost v prostředí, které je často velmi heterogenní a technologicky různorodé. Tento přístup je dnes zároveň reflektován i v regulatorních požadavcích, například v rámci evropské směrnice NIS2.

NEJVĚTŠÍ SLABINOU JE PROPOJENÉ PROSTŘEDÍ

Největší riziko nepředstavují jednotlivé technologie, ale jejich kombinace.

Typický průmyslový provoz dnes obsahuje:

 nové digitální platformy

 starší výrobní zařízení

 různé komunikační protokoly

 více dodavatelů technologií

Vzniká tak heterogenní prostředí, ve kterém je obtížné zajistit jednotnou úroveň zabezpečení. Zejména starší zařízení často neumožňují aktualizace, nemají autentizaci nebo komunikují nešifrovaně. Přesto jsou připojena k síti a tvoří součást kritických procesů. Útočník pak nepotřebuje sofistikovaný průnik. Stačí využít nejslabší článek.

STABILITA JAKO NOVÝ STANDARD

Z pohledu managementu se mění samotná definice kyberbezpečnosti. Nejde jen o ochranu informací. Jde o schopnost zajistit stabilní a nepřerušený provoz. Kyberbezpečnost se stává součástí řízení provozních rizik, stejně jako bezpečnost práce nebo spolehlivost dodávek energie.

FIRMY, KTERÉ TENTO PŘÍSTUP

PŘIJMOU, ZÍSKÁVAJÍ ZÁSADNÍ VÝHODU:

 vyšší odolnost vůči incidentům

 lepší přehled o stavu infrastruktury

 rychlejší reakci na odchylky

 snížení neplánovaných odstávek

Bezpečnost se tak stává nástrojem zvyšování efektivity, nikoli pouze nákladovou položkou.

INFRASTRUKTURA JAKO AKTIVNÍ PRVEK ŘÍZENÍ

Moderní infrastruktura generuje velké množství provozních dat. Každý výkyv v napájení, každá změna zatížení, každá odchylka v chování zařízení. Tato data lze využít nejen k detekci incidentů, ale i k prediktivnímu řízení. Systémy dokážou identifikovat rizikové stavy dříve, než dojde k poruše nebo výpadku. Dochází tak k posunu od reaktivní bezpečnosti k proaktivnímu řízení. Infrastruktura přestává být pasivním prvkem a stává se aktivní součástí rozhodování o provozu.

„KYBERÚTOK UŽ NEZNAMENÁ ZTRÁTU DAT. ZNAMENÁ ZASTAVENÍ REALITY.“

Z POLE AŽ NA VIDLIČKU BEZPEČNĚ:

JAK SÍŤOVÝ MONITORING CHRÁNÍ

PLYN ULÝ CHOD POTRAVINÁŘSKÉ

VÝROBY

V moderním potravinářském podniku už neběží jen výrobní linky, ale především data. Digitalizace a propojování světa kancelářského IT s výrobními technologiemi (OT) sice přináší vyšší efektivitu, ale také otevírá cestu rizikům, která dříve končila za branami továrny. Management a majitelé firem dnes už často ví, že se jich kybernetická bezpečnost týká. Otázkou ale často zůstává, jak zajistit, aby nečekaný výpadek nezastavil expedici zboží nebo neznehodnotil celé šarže surovin.

Když se IT potká s výrobou

Potravinářství stojí na stabilitě dodávek a nepřetržitém provozu. Jakékoli narušení klíčových systémů, jako jsou podnikové aplikace ERP nebo systémy pro řízení výroby MES, má okamžitý dopad na distribuci i finanční výsledky společnosti.

Tradiční přístup k zabezpečení, který se soustředil pouze na ochranu vnějších hranic sítě, už v dnešní době nestačí. Moderní hrozby nebo i náhodné chyby uvnitř vlastní infrastruktury

se dokážou šířit skrytě a udeřit v ten nejméně vhodný moment. Právě proto nastupuje koncept NDR (Network Detection and Response), který lze přirovnat k digitálnímu imunitnímu systému podniku. Namísto pasivního čekání u bran se zaměřuje na neustálý dohled a vyhledávání neobvyklých jevů přímo uvnitř síťového provozu.

Jak vypadá kyberochrana velkého potravinářského producenta?

Uvažujme provoz, který funguje na principu „z pole až na talíř“. Taková společnost má pod

kontrolou kompletní řetězec: od výroby krmiv a chovů až po zpracování masa a logistiku. S desítkami závodů a exportem do celého světa může mít i malá trhlina v digitálním prostředí fatální následky pro stabilitu celého podniku.

S rostoucí digitalizací vyvstává zásadní potřeba: vidět do sítě dříve, než nastane problém. Právě v takto rozsáhlé infrastruktuře řeší nástroj GREYCORTEX Mendel ty nejpalčivější situace, které ohrožují plynulost výroby:

Odstranění slepých míst ve výrobě: Mendel rozumí specifickému jazyku strojů, čidel a řídicích jednotek. Management tak získává jistotu, že systémy v halách nebo chladicích skladech jsou pod stejným dohledem jako kancelářské počítače.

Pořádek v tisících zařízení: Ve velkém provozu, kde se mísí senzory na linkách s firemními tablety v logistice, je snadné ztratit přehled. Mendel automaticky mapuje veškeré vybavení připojené k síti. Pokud se v ní objeví cokoli neautorizovaného, dohled o tom ví dříve, než stihne zařízení napáchat škody.

Předcházení výpadkům linek: Cílem není jen odhalit útočníky, ale i technické anomálie. Pokud stroj začne komunikovat nestandardně, může to signalizovat blížící se poruchu nebo chybu v nastavení. Mendel umožní zasáhnout dříve, než se linka definitivně zastaví.

Rychlé vyřešení incidentů i v malém týmu: I při omezeném počtu IT specialistů umožňuje nástroj bleskové vyšetření příčin potíží. Namísto hodin tápání v rozsáhlé síti má tým jasné odpovědi v řádu minut a může se soustředit na obnovu provozu.

Investice do klidného podnikání

Síťový monitoring představuje pro ředitele výrobního podniku nástroj pro udržení plynulé výroby a ochranu dobrého jména firmy. Data z monitoringu navíc slouží jako objektivní podklad pro interní audity a pomáhají plnit legislativní požadavky, jako je například nový kybernetický zákon (vycházející ze směrnice NIS2).

Vzhledem k rostoucímu počtu cílených útoků na průmyslové podniky je detailní přehled o vlastním provozu tou nejlepší byznysovou pojistkou. Umožňuje totiž přejít od reaktivního řešení problémů k jejich předvídání a udržet tak celý výrobní kolos v pohybu.

Zjistěte,

jak zabezpečit vaši výrobu a zpracování

VRT JAKO DRUHÉ PATRO ŽELEZNICE

PROČ LOGISTIKA POTŘEBUJE RYCHLOVLAKY?

Když se v Česku mluví o vysokorychlostních tratích, většina lidí si představí rychlé spojení mezi velkými městy. Pro průmysl je ale jejich význam jinde. Skutečná změna se odehrává na stávajících tratích, které díky VRT získají kapacitu, která jim dnes chybí.

Konec logistické zácpy

Současná železniční síť v mnoha úsecích naráží na své limity. Na stejných kolejích se potkávají rychlé dálkové vlaky, regionální spoje i pomalé nákladní soupravy. Výsledkem je provoz, který je citlivý na každé zpoždění a jen obtížně zvládá rostoucí objemy dopravy.

Vysokorychlostní tratě tento problém řeší oddělením jednotlivých typů dopravy. Dálkové osobní vlaky se přesunou na nové tratě, zatímco stávající koridory zůstanou k dispozici především pro regionální a nákladní dopravu.

Tím se uvolní kapacita, která dnes chybí. Nákladní vlaky nebudou muset čekat na předjízdných kolejích a provoz se stane plynulejším a předvídatelnějším. Nejde o úplné odstranění zpoždění, ale o výrazné zlepšení provozních podmínek.

V evropské železniční síti dnes není hlavním problémem rychlost, ale kapacita. Prostor na tratích je omezený a jeho rozšíření je často složitější než samotná modernizace.

Právě zde mají vysokorychlostní tratě svůj největší přínos. Nejde jen o nové kilometry kolejí, ale o celkovou reorganizaci provozu. Oddělení rychlé a pomalé dopravy umožňuje lépe využít existující infrastrukturu bez nutnosti masivního rozšiřování všech tratí.

Pro nákladní dopravu to znamená více dostupných tras, menší konflikty s osobní dopravou a stabilnější jízdní řády. V praxi jde o rozdíl mezi nepravidelným provozem a systémem, na který se mohou dopravci dlouhodobě spolehnout.

Dopad na průmysl a logistiku

Z pohledu průmyslu není nejdůležitější maximální rychlost, ale spolehlivost. Dodavatelské řetězce jsou nastavené na přesné časování a jakékoli zpoždění se rychle promítá do výroby.

Uvolnění kapacity na stávajících tratích proto přináší zásadní výhodu. Nákladní vlaky mohou jezdit častěji, ve stabilnějších časech a s menším rizikem nečekaných zdržení. To zvyšuje konkurenceschopnost železnice vůči silniční dopravě. Významný je také dopad na kombinovanou dopravu. Lepší dostupnost tratí usnadňuje napojení terminálů a zvyšuje efektivitu přepravy kontejnerů mezi přístavy, výrobními závody a distribučními centry.

Kapacita jako nejcennější komodita

Krušnohorský tunel jako součást systému

Do tohoto kontextu zapadá i plánovaný Krušnohorský tunel. Ten má propojit českou a německou síť a zároveň nabídnout další kapacitu pro mezinárodní dopravu.

Tunel je navržen jako smíšený, což znamená, že umožní provoz jak osobních, tak nákladních vlaků. V kombinaci s vysokorychlostními tratěmi tak vzniká flexibilní systém, který dokáže lépe reagovat na aktuální potřeby dopravy.

Pro nákladní dopravu to představuje alternativu k přetíženým trasám a možnost efektivnějšího vedení vlaků přes hranice.

Více než rychlost

Vysokorychlostní tratě nejsou jen projektem zaměřeným na cestující. Jejich hlavní přínos spočívá v tom, že mění fungování celé železniční sítě.

Oddělení typů dopravy a uvolnění kapacity na stávajících tratích vytváří podmínky pro stabilnější a efektivnější nákladní dopravu. Právě v tom spočívá jejich význam pro průmysl.

VRT tak nepředstavují jen rychlejší spojení mezi městy, ale především nástroj, který umožňuje železnici lépe zvládat rostoucí nároky na pře

VRT V ČÍSLECH

FAKTA A PŘÍNOSY PRO LOGISTIKU A PRŮMYSL

Váš silný a spolehlivý partner v měnícím se světě energií

Dodávky elektřiny a plynu pro velké a střední průmyslové i institucionální odběratele.

Obchodování s emisními povolenkami, zárukami původu a PPA kontrakty z obnovitelných zdrojů energie.

Výkup i dodávka udržitelných komodit, jako je biometan a elektřina z OZE.

Příležitost komerčního využití výkonové flexibility vašich zařízení (SVR, obchodní flexibilita).

2.

PATRO ŽELEZNICE

Uvolňuje kapacitu

+30–50 %

KAPACITY

Plynulejší provoz

MEZINÁRODNÍ

PROPOJENÍ

Napojení na evropskou síť

VÍCE NEŽ 70 %

Podíl nákladní dopravy

Kontaktujte nás.

Zajistěte si elektřinu a zemní plyn pro vaši firmu. Naskenujte

MILIARDY V POHYBU: ČESKO JAKO LOGISTICKÝ UZEL EVROPY

Když se řekne, že Česko získalo miliardy z evropského fondu CEF (Connecting Europe Facility), většina lidí si představí složité administrativní procesy. Realita roku 2026 je ale mnohem konkrétnější. Tyto prostředky směřují do projektů označovaných jako dual use, tedy infrastruktury, která slouží civilní dopravě a současně je připravena zvládnout i případné vojenské přesuny.

V celé Evropské unii se takto modernizují desítky projektů a Česko patří mezi nejaktivnější země. Důvod je zřejmý. Poloha uprostřed kontinentu z něj dělá přirozený tranzitní uzel, kterým procházejí toky zboží od polských přístavů směrem na jih i západ Evropy.

Jedním z nejviditelnějších symbolů této proměny je rekonstrukce mostu Šmejkalka na dálnici D1. Pro běžného řidiče představuje především dopravní omezení na trase mezi Prahou a Brnem. Z pohledu logistiky jde ale o strategický objekt o délce 262 metrů, navržený v době, kdy se s dnešními objemy a hmotnostmi nákladů nepočítalo.

Modernizace proto směřuje ke zvýšení nosnosti a celkové odolnosti konstrukce. Most musí zvládnout i extrémní zatížení, včetně těžkých souprav s nadměrným nákladem nebo vojenské techniky. V praxi to znamená, že jeden z hlavních tahů české dopravní sítě zůstane funkční i v situacích, kdy je potřeba rychlý a spolehlivý přesun velkých objemů materiálu.

ŽELEZNIČNÍ UZLY: KDYŽ ROZHODUJE DÉLKA I ČAS

Na železnici se prostředky z programu CEF promítají především do úprav infrastruktury podle evropského standardu 740 metrů. Ten určuje délku nákladních vlaků, se kterou se dnes v evropské logistice běžně počítá. V minulosti však řada českých stanic takto dlouhé soupravy neumožňovala. Výsledkem byly provozní komplikace, kdy nákladní vlaky čekaly mimo stanice, protože se nevešly na předjízdné koleje.

Díky rozsáhlým investicím se tato situace postupně mění. Modernizují se uzly v okolí Přerova, České Třebové nebo Pardubic, pro -

dlužují se koleje a vznikají nové kapacity pro manipulaci s nákladem. Součástí těchto projektů jsou i specializované rampy, které umožňují rychlý a přímý nájezd těžké techniky na železniční vozy.

Výsledkem je výrazně efektivnější provoz. V komerční dopravě to znamená nižší náklady a vyšší spolehlivost, v krizových situacích pak rychlejší reakci a lepší využití infrastruktury. Je však potřeba dodat, že modernizace naráží i na praktická omezení. Zdlouhavé povolovací procesy a omezená kapacita stavebního trhu zpomalují tempo výstavby, takže plný přínos těchto investic se projeví postupně.

KRUŠNOHORSKÝ TUNEL:

CESTA POD HORAMI

A pak je tu vize, která už pomalu dostává reálné obrysy – Krušnohorský tunel. Pokud se o něm bavíme, nemluvíme jen o rychlejší cestě do Drážďan na nákupy. Pro nákladní dopravu je to doslova vysvobození.

Současná trať údolím Labe je sice hezká na pohled, ale je to úzké hrdlo. Když přijde velká voda nebo se sesune svah, jsme odříznutí od severních přístavů. Tenhle 26 kilometrů dlouhý tunel nás schová pod zem, kde bude sucho, klid a hlavně dost místa pro těžké vlaky, které by se v labském údolí trápily. Pro logistické areály na severu Čech je to obrovská vzpruha.

Najednou budou mít saské trhy v podstatě za rohem.

V některých zemích jsou navíc dostupné finanční pobídky pro investory, kteří se rozhodnou pro ekologickou výstavbu. Evropská unie podporuje projekty zaměřené na energetickou efektivitu, což umožňuje firmám získat dotace na ekologické stavební projekty.

DIGITÁLNÍ MOZEK ZA DESÍTKY MILIONŮ

Investice ale nesměřují pouze do fyzické infrastruktury. Důležitou součástí modernizace je také digitalizace řízení provozu.

Správa železnic například získala podporu na vývoj systému pro řízení kapacity tratí, který umožňuje dispečerům v reálném čase sledovat dostupnost jednotlivých úseků sítě. Na první pohled jde o menší projekt, jeho význam je ale zásadní.

Systém dokáže rychle vyhodnotit, kudy vést pomalejší nebo těžké soupravy tak, aby nenarušily plynulost osobní dopravy. Zároveň pracuje s daty ze sousedních států, takže má přehled o vlacích přijíždějících ze zahraničí ještě před jejich vstupem na české území. Výsledkem je přesnější plánování a efektivnější

využití existující infrastruktury bez nutnosti okamžitých stavebních zásahů.

LEKCE OD SOUSEDŮ

Podobné investice probíhají i v dalších evropských zemích. Polsko například na Balto jadranském koridoru buduje nadjezdy, které odstraňují úzká místa pro nadměrné náklady. Finsko investuje do viaduktů a podchodů, které oddělují běžnou dopravu od strategických přesunů směrem k Pobaltí.

Společným jmenovatelem těchto projektů je snaha zvýšit odolnost infrastruktury a zlepšit její využitelnost v různých typech provozu.

INFRASTRUKTURA JAKO KONKURENČNÍ VÝHODA

Moderní logistika už dávno není jen o vzdálenosti. Firmy při rozhodování o umístění skladů a výrobních kapacit sledují kvalitu infrastruktury, její kapacitu a schopnost reagovat na změny v reálném čase.

Investice do mostů, železničních uzlů i digitálních systémů proto zvyšují atraktivitu celého území. Česko tím dává najevo, že nechce být pouze tranzitní zemí, ale aktivním logistickým uzlem, který dokáže nabídnout spolehlivé zázemí pro byznys i krizové situace.

Inzerce

ŽELEZNICE 4.0: KDYŽ SE OCEL UČÍ MYSLET

Železnice byla odjakživa o hrubé síle. Tuny oceli, hluk naftových motorů a práce lidí, kteří se nebojí umazat od vazelíny. Jenže v roce 2026 už tohle nestačí. Svět se zrychlil a logistika, která byla dříve jen „přesunem věcí z bodu A do bodu B“, se stala strategickým pilířem bezpečnosti celé Evropy. Abychom v tomto tempu obstáli, musí se železniční infrastruktura naučit pracovat s daty v reálném čase, napříč státy i systémy.

MANUÁLNÍ SPOJENÍ

• fyzická práce

• časová náročnost

Když se projdete po seřaďovacím nádraží v České Třebové nebo v ostravském uzlu, uvidíte technologii, která se v základu nezměnila více než sto let. Nákladní vozy se stále spojují ručně. Posunovač vstupuje mezi nárazníky, manipuluje s těžkou šroubovkou a fyzicky spojuje soupravu. Je to nebezpečné, časově náročné a v digitální éře dlouhodobě neudržitelné. Právě tady začíná revoluce jménem Digitální automatické spřáhlo (dále DAC).

Konec „šroubovky“

DAC není jen modernizace mechanického spojení. Je to standardizované rozhraní, které propojuje vozy mechanicky, pneumaticky, elektricky i datově. Jakmile se k sobě přiblíží dva vozy

DAC –DIGITÁLNÍ SPOJENÍ

vybavené DAC, spojení proběhne automaticky, včetně brzdového potrubí, napájení i datové komunikace. To je rozdíl oproti dnešku, kdy se většina těchto úkonů provádí manuálně.

Evropa je přitom paradoxně posledním kontinentem, kde se stále masově používá šroubovka, zatímco například v USA se automatické spřáhlo používá už od 19. století.

Dnešní provoz stále zahrnuje ruční spojování, fyzickou kontrolu brzd a obcházení celé soupravy.

• automatické

• data + energie

• bezpečnost

DAC tento proces převádí do digitální podoby, která zahrnuje automatický test brzd, online přehled o hmotnosti a konfiguraci vlaku i okamžitou diagnostiku závad. Podle evropských studií je právě automatizace těchto procesů důležitá ke zvýšení produktivity železniční nákladní dopravy.

DAC v praxi: Evropa už testuje

DAC už není jen hudbou budoucnosti. V několika evropských zemích probíhá jeho ověřování

+30 % efektivita

–50 % manuální práce

REAL-TIME DATA

přímo v provozu a první zkušenosti naznačují, že jeho dopad bude výrazně širší než pouhá technická modernizace spojování vozů.

Ve Švédsku například realizuje společnost Green Cargo pilotní provoz nákladních vlaků vybavených DAC. Testování se nesoustředí pouze na samotnou funkčnost spřáhla, ale především na jeho vliv na celý provozní řetězec. Sleduje se zrychlení posunovacích operací, snížení rizik při práci a také možnost nepřetržitého sběru dat o stavu vlaku. Právě tato datová vrstva se ukazuje jako základní prvek, protože umožňuje přesnější plánování a rychlejší reakce na provozní situace.

Významnou roli hraje také projekt DAC4EU, společná iniciativa Německa, Rakouska a Švýcarska. Ten postupuje od laboratorního testování přes pilotní nasazení až po ověřování interoperability mezi jednotlivými státy a dopravci. Do projektu jsou zapojeni výrobci technologií, železniční podniky i správci infrastruktury, což odráží komplexnost celé změny. Zavedení DAC totiž neznamená výměnu jedné komponenty, ale zásah do celého systému evropské nákladní železnice.

Právě systémová náročnost je jedním z hlavních důvodů, proč se implementace plánuje v dlouhodobém horizontu. V Evropě dnes jezdí stovky tisíc nákladních vozů, které by bylo nutné vybavit novým typem spřáhla. To znamená nejen vysoké investice, ale i koordinaci mezi státy, dopravci a vlastníky vozového parku. Bez jednotného postupu by hrozilo roztříštění systému a omezení interoperability, která je pro mezinárodní dopravu důležitá.

DAC proto nelze vnímat jen jako technologickou inovaci. V praxi jde o jeden z hlavních kroků

k digitalizaci nákladní železnice jako celku. Umožňuje vznik takzvaného inteligentního nákladního vlaku, tedy soupravy, která sdílí informace napříč jednotlivými vozy a zároveň komunikuje s dispečerskými systémy.

Takový vlak se postupně stává aktivním prvkem infrastruktury. Nejde už jen o prostředek přepravy, ale o zdroj dat, který umožňuje přesnější řízení provozu, lepší využití kapacity tratí a v budoucnu i vyšší míru automatizace.

Neméně důležitým faktorem je ekonomická náročnost celého procesu. Digitalizace stovek tisíc nákladních vozů a zavedení nových technologií napříč Evropou představují investice v řádu miliard eur, které budou tempo této transformace určovat.

ETCS: víc než jen zabezpečení

Další vrstvou transformace je evropský zabezpečovací systém ETCS. Často se o něm mluví jako o „ochraně proti projetí na červenou“. To je ale jen část příběhu. Skutečný přínos ETCS je v kapacitě tratí. V tradičním provozu jsou rozestupy mezi vlaky určovány pevnými oddíly a konzervativními bezpečnostními rezervami. Systém pracuje s omezenou informací o skutečné poloze a dynamice vlaku, což vede k větším odstupům a nižší propustnosti infrastruktury. ETCS naproti tomu využívá kontinuální přenos dat a v reálném čase vyhodnocuje pohyb vlaku. Pracuje s jeho aktuální rychlostí, brzdnou křivkou i přesnou polohou v síti. Na základě těchto dat dokáže přesněji stanovit bezpečný rozestup mezi

jednotlivými soupravami. Výsledkem je plynulejší provoz a efektivnější využití tratí. Vlaky mohou jezdit v kratších intervalech, s menšími výkyvy rychlosti a s vyšší průměrnou rychlostí v rámci dané infrastruktury.

Z provozního hlediska to znamená zásadní posun. Kapacitu není nutné zvyšovat pouze výstavbou nových tratí, ale také lepším řízením těch stávajících. V podmínkách Evropy, kde je prostor pro novou infrastrukturu omezený, jde o jeden z nejefektivnějších nástrojů, jak reagovat na rostoucí poptávku po přepravě. Dopady se neomezují jen na komerční logistiku. Vyšší propustnost a předvídatelnost provozu hrají významnou roli i v krizových situacích. Při přesunech vojenské techniky nebo humanitární pomoci rozhoduje schopnost rychle a plynule využít dostupnou infrastrukturu.

Je však potřeba dodat, že plný přínos ETCS se projeví až při jeho plošném nasazení. V současnosti Evropa funguje v přechodném režimu, kde se kombinují různé úrovně zabezpečení i národní systémy. To znamená, že reálné zvýšení kapacity se v jednotlivých koridorech liší podle míry implementace.

Strategická role „české

křižovatky“

Česko leží uprostřed evropské logistické mapy. To, co se dříve vnímalo jako nevýhoda tranzitní země, se dnes proměňuje ve významnou strategickou výhodu.

Evropská unie tuto roli reflektuje i finančně. Do modernizace infrastruktury proudí miliardy eur z programu CEF (Connecting Europe Facility), často v režimu takzvaného duálního využití, tedy pro civilní i obranné účely.

Na železnici se to promítá do konkrétních změn. Dochází k prodlužování kolejí na standard 740 metrů, což je evropská norma pro dlouhé nákladní vlaky, k modernizaci důležitých uzlů, jako jsou Přerov nebo Česká Třebová, a k budování terminálů a ramp pro rychlou manipulaci s nákladem.

Evropský železniční trh přitom rozhodně není okrajový. Ročně se po kolejích přepraví více než 1,5 miliardy tun zboží a téměř 400 miliard tunokilometrů výkonu. V tomto systému má Česko mimořádně důležitou roli. Propojuje sever s polskými přístavy, jih s Rakouskem a Itálií, západ s Německem a východ se Slovenskem a Ukrajinou.

Země jako Japonsko nebo Německo ukazují, že budoucnost železnice nestojí jen na infrastruktuře, ale především na přesnosti, digitalizaci a schopnosti řídit provoz v reálném čase. Pro Česko to znamená příležitost posunout svou roli z tranzitní křižovatky na aktivní a inteligentní logistický uzel Evropy.

Železnice jako digitální dálnice

Konečným cílem není jen rychlejší vlak. Směřujeme k propojenému systému, ve kterém data předbíhají fyzický pohyb. Digitalizace umožňuje, aby vlak předával informace o svém stavu ještě před příjezdem na hranici. Schvalování přeshraničních přeprav se díky tomu zkracuje z hodin na minuty a logistika se postupně přesouvá od statického plánování k dynamickému řízení v reálném čase.

Tento posun je patrný i na evropské úrovni. Iniciativy, jako je Military Mobility v rámci PESCO, nebo digitalizace koridorů TEN T, ukazují, že železnice se postupně stává digitálně propojeným systémem, který dokáže reagovat na aktuální situaci v síti.

Výsledkem není jen vyšší rychlost, ale především větší předvídatelnost, efektivnější využití infrastruktury a schopnost pružně řídit provoz napříč státy.

ZPOŽDĚNÍ

SHINKANSEN

Evropa stojí na křižovatce

Železniční nákladní doprava dnes čelí silné konkurenci silniční dopravy. Zároveň má ale výrazný potenciál, a to nejen z hlediska ekologie, ale i strategického významu pro fungování celé evropské ekonomiky.

Budoucnost železnice bude do značné míry záviset na tom, jak rychle se podaří prosadit digitalizaci, automatizaci a standardizaci. Technologie jako DAC, ETCS nebo FRMCS, tedy budoucí železniční komunikační systém nové generace založený na principech 5G, představují základní stavební prvky této proměny a jejich rozšíření rozhodne o tom, zda železnice zůstane spíše reliktem minulosti, nebo se stane páteří moderní logistiky.

Digitalizace železnice přitom není otázkou komfortu, ale nutnosti. Umožňuje zvýšit bezpečnost práce, zrychlit logistické procesy a posílit odolnost evropské infrastruktury vůči krizovým situacím.

Současně jde o příležitost pro Česko. Namísto pasivní tranzitní role může sehrát aktivní úlohu v systému, který funguje v reálném čase, s důrazem na přesnost, spolehlivost a minimalizaci prodlev.

LOGISTICKÉ ŘEŠENÍ

WWW.GEIS.CZ

PALETOVÁ PŘEPRAVA

CELOVOZOVÁ PŘEPRAVA

LETECKÁ A NÁMOŘNÍ PŘEPRAVA

SKLADOVÁ LOGISTIKA

KEEPING THINGS MOVING.

GEOGRAFICKÉ A INFRASTRUKTURNÍ DETERMINANTY

U MÍSTĚNÍ LOGISTICKÝCH

CENTER

V ČESKÉ REPUBLICE

Rozmístění logistických center v České republice v posledních dvou dekádách prošlo zásadní transformací. Zatímco dříve hrála dominantní roli především dostupnost pracovní síly a vhodných rozvojových ploch, současné rozhodování investorů je výrazně komplexnější a zahrnuje širší spektrum infrastrukturních, ekonomických i environmentálních faktorů.

Do popředí se dostává kombinace dopravní dostupnosti a napojení na evropské koridory, doplněná rostoucí význam multimodality a blízkosti spotřebních trhů, stejně jako schopnost reagovat na dynamiku e-commerce a průmyslové výroby.

Česká republika díky své poloze ve středu Evropy přirozeně funguje jako tranzitní i distribuční území. Tato výhoda se však neprojevuje rovnoměrně. Vznikají jasně definované logistické koncentrace, které plní odlišné funkce v rámci národního i mezinárodního dodavatelského řetězce. Zásadní změnou posledních let je návrat brownfieldů do centra pozornosti.

Zatímco v minulosti šlo často o doplňkovou variantu výstavby, dnes se v řadě regionů stávají primární volbou. Důvodem je zejména komplikovaný a zdlouhavý proces povolování projektů na zelené louce. Logistické projekty tak stále častěji plní i roli nástroje revitalizace území, zejména v postindustriálních regionech, jako je Ústecký a Moravskoslezský kraj.

Na základě těchto kritérií lze v rámci České republiky identifikovat několik dominantních logistických oblastí. V posledních letech se mezi hodnotící kritéria zařazuje také energetická připravenost území. Logistické areály se postupně transformují na energeticky aktivní celky, které kombinují spotřebu s vlastní výrobou energie (např. prostřednictvím střešních fotovoltaických instalací) a vyžadují dostatečný příkon pro automatizované technologie i rozvoj elektromobility. Tento aspekt je úzce provázán s ESG standardy, které se stávají integrální součástí rozhodování investorů.

Pražská aglomerace a střední Čechy: distribuční jádro republiky

Region hlavního města představuje největší koncentraci moderních skladových a distribučních ploch v České republice. Jeho význam vychází především z kombinace tří faktorů: polohy vůči domácímu trhu, dopravní infrastruktury a ekonomické síly regionu.

Praha je napojena na hlavní dálniční tahy (D1, D5, D8, D11), což umožňuje efektivní distribuci zboží jak v rámci republiky, tak směrem do Německa, Polska a na Slovensko. Zásadní roli hraje i blízkost největšího spotřebitelského trhu v zemi a rostoucí význam e-commerce, která generuje vysokou poptávku po distribučních centrech s krátkými dodacími lhůtami.

Nevýhodou regionu je postupný nedostatek pracovní síly a omezená dostupnost vhodných pozemků, což vede k přesunu části aktivit do širšího zázemí (např. Ústecký nebo Plzeňský kraj).

Západní koridor D5: napojení na německý trh

Oblast podél dálnice D5, zejména v úseku Praha–Plzeň–Rozvadov, představuje jeden z nejvýznamnějších logistických směrů v zemi. Její význam je úzce spjat s exportní orientací české ekonomiky a vazbou na Německo jako hlavního obchodního partnera.

Region je atraktivní především pro společnosti působící v oblasti automotive, lehkého průmyslu a kontraktní logistiky. Výhodou je rychlá do-

METODOLOGICKÝ RÁMEC HODNOCENÍ

Při posuzování kvality logistické lokality je nutné zohlednit několik vzájemně propojených faktorů:

napojení na dálniční síť a transevropské koridory (TEN-T)

dostupnost železniční infrastruktury a intermodálních terminálů blízkost mezinárodních letišť

vzdálenost k hlavním spotřebním a výrobním centrům dostupnost pracovní síly

potenciál dalšího rozvoje (pozemky, brownfieldy)

stupnost Bavorska a napojení na německou dálniční síť, což umožňuje realizaci just-in-time dodávek.

V posledních letech zde dochází k intenzivní výstavbě velkokapacitních skladových areálů, často s důrazem na přeshraniční logistiku.

Severní koridor D8: rostoucí význam severního směru

Severní směr podél dálnice D8 (Praha–Ústí nad Labem–Drážďany) v posledních letech výrazně posiluje svůj význam v rámci logistické mapy České republiky. Tato oblast nabízí přímé napojení na německý trh, zejména na Sasko a dále na severní Německo.

Významným faktorem je také relativně lepší dostupnost pracovní síly ve srovnání se západním koridorem D5, kde je trh práce již výrazně saturovaný. Současně zde existuje značné množství vhodných brownfieldů, které umožňují realizaci rozsáhlejších projektů.

Lokalita je atraktivní zejména pro společnosti orientované na distribuci směrem do severní Evropy a Skandinávie, ale také pro firmy hledající alternativu k přetíženým oblastem v okolí Prahy.

Brněnská aglomerace: středoevropská distribuční křižovatka

Brno zaujímá specifickou pozici díky své geografické poloze na křížení směrů mezi západní, jižní a východní Evropou. Napojení na dálnice D1, D2 a D52 umožňuje efektivní distribuci do Rakouska, Slovenska i Maďarska.

Tato lokalita je proto často využívána jako regionální distribuční centrum pro širší oblast střední a jihovýchodní Evropy. Význam Brna dále posiluje silná průmyslová základna a relativně stabilní trh práce. Omezením je podobně jako v Praze tlak na dostupnost pracovních sil a rostoucí ceny pozemků.

Ostravsko a Mošnov: rozvoj multimodální logistiky

Moravskoslezský region představuje významné logistické území s rostoucím důrazem na kombinovanou dopravu. Oblast Mošnova nabízí unikátní spojení letecké, železniční a silniční infrastruktury.

Tato multimodální konfigurace je vhodná zejména pro logistiku s vyšší přidanou hodnotou, mezinárodní distribuci a projekty vyžadující flexibilní přepravní režimy. Výhodou regionu je rovněž dostupnost pracovních sil a existence rozsáhlých brownfieldů.

Ostravsko zároveň těží ze své polohy na hranici s Polskem a Slovenskem, což umožňuje přeshraniční logistické operace. Region zároveň využívá logistiku jako nástroj restrukturalizace území po útlumu těžkého průmyslu.

Česká Třebová: železniční logistický uzel

Česká Třebová patří mezi nejvýznamnější železniční uzly ve střední Evropě. Její role spočívá především v oblasti nákladní železniční dopravy a intermodálních přeprav.

Napojení na hlavní evropské železniční trasy umožňuje efektivní spojení s přístavy v severní i jižní Evropě. Lokalita je proto zásadní pro firmy využívající kombinaci železniční a silniční dopravy.

Význam železničních uzlů obecně roste v souvislosti s tlakem na ekologizaci dopravy a přesun části přeprav ze silnice na železnici.

Střední Morava (Olomouc): rozvíjející se distribuční oblast

Olomoucký region postupně posiluje svou pozici díky centrální poloze mezi Prahou, Brnem a Ostravou.

Tato geografická výhoda umožňuje relativně rovnoměrnou distribuci zboží napříč republikou.

Region je atraktivní především z hlediska nižších nákladů na pracovní sílu a dostupnosti rozvojových ploch. Postupně zde vznikají nové logistické projekty, které reagují na rostoucí poptávku po decentralizaci skladových kapacit.

Rozmístění logistických center v České republice odráží jak geografickou polohu státu, tak strukturální změny v logistice a průmyslu. Dominantní roli si udržuje pražská aglomerace, nicméně stále větší význam získávají specializované regiony, zejména západní exportní koridor, brněnská křižovatka a multimodální uzly na severovýchodě země.

Budoucí vývoj bude ovlivněn zejména tlakem na udržitelnost, digitalizaci a optimalizaci dodavatelských řetězců.

To pravděpodobně povede k dalšímu posilování železniční a kombinované dopravy a k větší decentralizaci logistických kapacit mimo tradiční centra.

PŘEHLED LOGISTICKÝCH FUNKCÍ ČESKÝCH REGIONŮ

OBLAST

Praha a okolí

D5 (Plzeňsko)

D8 (Ústecko)

Brno Ostravsko

Česká Třebová

Olomouc

PŘEVLÁDAJÍCÍ FUNKCE

Národní distribuce

Export

Export a severní distribuce

Regionální distribuce

Multimodální logistika

Železniční přeprava

Vyrovnávací distribuce

CHARAKTERISTIKA

e-commerce, retail, rychlá distribuce

vazba na Německo, průmysl

vazba na Sasko, brownfieldy, dostupná pracovní síla

střední a jihovýchodní Evropa

letecká a železniční doprava

intermodální logistika

rostoucí význam

AUTONOMNÍ RAMPY:

ROBOTIZACE DOBÝVÁ

POSLEDNÍ ČLÁNEK

LOGISTICKÉHO ŘETĚZCE

Je brzké ráno. Kamion couvá k rampě, řidič čeká na pokyn a uvnitř skladu se začíná hromadit další zpoždění. Každá minuta stojí peníze. Každá chyba se promítá do celého dodavatelského řetězce. Právě tady, na hranici mezi skladem a dopravou, se dlouhá léta lámala efektivita logistiky. A právě tady automatizace narážela na své limity.

Zatímco skladové haly se proměnily v přesně řízené prostředí plné autonomních vozíků, digitálních systémů a pokročilého řízení, nakládací rampa zůstávala až donedávna místem, kde dominovala manuální práce a improvizace.

Setkávají se zde dva odlišné světy. Na jedné straně kontrolované prostředí skladu, na druhé straně proměnlivá realita dopravy, kde každý návěs představuje trochu jinou situaci.

Nakládka a vykládka kamionů proto dlouho patřila mezi nejnáročnější logistické operace. Vysoký tlak na čas, nedostatek pracovní síly a proměnlivé podmínky vytvářely kombinaci, která byla pro automatizaci obtížně uchopitelná.

PROČ BYLA RAMPA

„NEDOBYTNOU PEVNOSTÍ“ AUTOMATIZACE?

Každý kamion, který přijede k rampě, je jiný. Liší se výškou, šířkou, stavem podlahy i mírou opotřebení. V některých případech je náklad přesně zarovnaný, jindy tvoří nepravidelnou strukturu, která komplikuje manipulaci.

Do toho vstupuje lidský faktor. Řidiči, skladníci i manipulační technika se pohybují ve stísněném prostoru, často pod časovým tlakem a v náročných klimatických podmínkách. V létě extrémní teplo, v zimě mráz. Každý pohyb musí být rychlý, ale zároveň bezpečný. Zásadní rozdíl oproti automatizaci uvnitř skladu spočívá v prostředí. Interní AGV (Automated Guided Vehicles) se pohybují v přesně definovaném a stabilním prostoru. Naproti tomu rampa představuje dynamické prostředí, kde se podmínky mění s každým příjezdem vozidla.

Vjet autonomně do návěsu znamená zvládnout situace, které nelze dopředu plně naprogramovat. Právě tato kombinace variability a rizika dlouho bránila širšímu nasazení automatizace bez masivních investic do infrastruktury.

TECHNOLOGICKÝ PRŮLOM: AUTONOMIE BEZ FIXNÍCH ZÁBRAN

Zlom přichází ve chvíli, kdy se technologie přestává snažit prostředí zjednodušit a místo toho se mu přizpůsobí.

Nová generace autonomních vozíků, reprezentovaná například modelem AXL 15 iGo od společnosti STILL, dokáže pracovat bez nutnosti úprav rampy nebo návěsu. Nevyžaduje instalaci vodicích prvků ani stavební zásahy a je navržena tak, aby zvládla variabilitu reálného provozu.

Zkušenosti z prvních praktických nasazení ukazují, že autonomní manipulace na rampě už není experimentem, ale funkční součástí moderní intralogistiky. Technologickým základem je kombinace několika principů, které se dynamicky přepínají podle situace:

3D vizuální SLAM: Ve skladové hale si vozík vytváří detailní trojrozměrnou mapu prostředí a orientuje se podle vizuálních referenčních bodů. Systém průběžně porovnává aktuální obraz z kamer s uloženou mapou a dokáže tak přesně určit svou polohu i při změnách v uspořádání skladu, například při přesunech zboží nebo dočasných překážkách.

LiDAR lokalizace: Po vjezdu do návěsu přebírá orientaci laserové skenování, které umožňuje velmi přesný pohyb i v prostoru bez vizuálních orientačních bodů. LiDAR vytváří detailní prostorový model okolí v reálném čase, což je zásadní zejména v uzavřeném a často špatně osvětleném prostředí návěsu.

Pokročilé rozpoznávání palet: Systém dokáže detekovat polohu nákladu i v případě nepřesného uložení a přizpůsobit manipulaci aktuální situaci. Nepracuje pouze s ideálním scénářem, ale vyhodnocuje reálný stav, včetně nakloněných nebo částečně posunutých palet, a upravuje trajektorii manipulace tak, aby byla bezpečná a efektivní.

TECHNICKÝCH SPECIFIKACÍ

Nosnost: 1 500 kg

Rychlost: až 2 m/s

Technologie: 3D vizuální SLAM + LiDAR

Standard: VDA 5050

Dva spolupracující vozíky dokážou v praxi odbavit desítky palet během přibližně 35 minut. Výkon je srovnatelný s lidskou obsluhou, ale zásadní rozdíl spočívá v jeho stabilitě. Ten neklesá v čase a není ovlivněn únavou ani provozními špičkami.

STANDARDIZACE A DIGITÁLNÍ EKOSYSTÉM

Jednou z překážek automatizace byla dlouho roztříštěnost technologií. Každý výrobce používal vlastní komunikační protokoly a integrace systémů byla složitá.

Tento problém postupně řeší standard VDA 5050, který umožňuje propojení autonomních vozíků různých výrobců s nadřazeným systémem řízení skladu. Díky otevřeným rozhraním API lze jednotlivé prvky automatizace propojit do jednoho funkčního celku.

V praxi to znamená, že podnik nemusí spoléhat na jednoho dodavatele. Může kombinovat různé technologie podle konkrétních potřeb a postupně rozšiřovat úroveň automatizace. Nakládací rampa se tím stává plnohodnotnou součástí digitálně řízeného logistického řetězce, nikoli izolovaným místem, kde digitalizace končí.

BEZPEČNOST

V EXTRÉMNÍCH PODMÍNKÁCH

Provoz na rampě patří mezi nejrizikovější části skladu. Kombinace pohybující se techniky, lidí a omezeného prostoru vytváří prostředí s vysokým potenciálem kolizí. Moderní autonomní systémy proto využívají pokročilé senzorické vybavení a trojrozměrné vnímání okolí. Neustále vyhodnocují situaci a reagují v reálném čase.

TYPICKÉ SCÉNÁŘE, KTERÉ DOKÁŽOU ŘEŠIT:

Nečekaný odjezd vozidla: Pokud se kamion během nakládky začne pohybovat, systém okamžitě zastaví provoz a zabrání pádu techniky.

Detekce osob: V prostoru návěsu dokáže systém identifikovat přítomnost člověka a přizpůsobit chování tak, aby nedošlo ke kolizi.

Proměnlivé podmínky: Senzorika je navržena pro spolehlivý provoz v širokém teplotním rozsahu i při zhoršené viditelnosti.

BEZPEČNOST TAK PŘESTÁVÁ BÝT LIMITEM AUTOMATIZACE A STÁVÁ SE JEDNÍM Z JEJÍCH HLAVNÍCH PŘÍNOSŮ.

AUTONOMNÍ NAKLÁDKA KAMIONŮ

BEZ BEZPEČNOSTNÍ TECHNIKY NA RAMPĚ

SVĚTOVÁ NOVINKA STILL

TŘI CESTY

K AUTOMATIZOVANÉ RAMPĚ

Přístupy k automatizaci se liší podle typu provozu. Mobilní robotika nabízí vysokou flexibilitu a schopnost obsloužit různé typy návěsů bez úprav infrastruktury. Tento přístup je rozšířený zejména v Evropě.

Stacionární dopravníkové systémy cílí na maximální výkon. V uzavřených logistických cyklech dokážou odbavit celý návěs během několika minut, ale vyžadují plnou technologickou kompatibilitu.

Robotická ramena se prosazují především v e-commerce, kde nahrazují manuální manipulaci s volně loženým zbožím. Jejich přínos spočívá především ve snížení fyzické zátěže pracovníků.

Každý z těchto přístupů řeší jiný typ logistického problému, ale všechny směřují ke stejnému cíli. Eliminovat nejméně efektivní část procesu.

STABILITA MÍSTO IMPROVIZACE

Automatizace ramp není jen otázkou úspory pracovních sil. Jde především o stabilitu a předvídatelnost provozu. Schopnost odbavovat kamiony konzistentně bez výkyvů znamená menší zpoždění a lepší využití kapacit. V nepřetržitých provozech se každý výpadek násobí, a právě zde se přínos automatizace projevuje nejvýrazněji. Významnou roli hraje také snížení chybovosti a poškození zboží. Přesná manipulace minimalizuje riziko škod, které vznikají při manuálním provozu pod časovým tlakem. V reálných instalacích, například u řešení společnosti STILL, se tento efekt ukazuje jako jeden z důležitých přínosů.

Důležitým aspektem je i škálovatelnost. Automatizaci lze zavádět postupně, podle potřeby a růstu objemu manipulace. To umožňuje rozložit investici v čase a přizpůsobit ji konkrétním podmínkám podniku.

Autonomní systémy dnes generují velké množství dat o provozu. Každý pohyb, každé zdržení i každá manipulace se zaznamenává. Tato data lze využít k prediktivnímu řízení logistiky. Na jejich základě je možné optimalizovat plánování příjezdů kamionů, rozložení práce i využití ramp.

Rampa se tak postupně mění z pasivního místa překládky na aktivní prvek, který pomáhá řídit tok zboží v celém dodavatelském řetězci.

Právě v tomto bodě se naplno ukazuje její role v budoucnosti logistiky.

Automatizace ramp neznamená konec lidské práce, ale její proměnu. Stroje přebírají rutinní, opakující se a rizikové činnosti, zatímco lidé se přesouvají k řízení procesů, dohledu a řešení nestandardních situací. Firmy, které tento krok zvládnou, získají konkurenční výhodu, která se neprojeví jen v nákladech, ale především v rychlosti, spolehlivosti a schopnosti reagovat na změny.

NAJÍT VHODNÝ POZEMEK PRO HALU?

DNES JE TO JAKO HLEDAT

JEHLU V KUPCE SENA

Český industriální trh se blíží saturaci a kvalitní lokality rychle ubývají. Přesto se i dnes dají najít příležitosti, často ale v projektech, které jsou složitější a zatížené řadou bariér. Dan Šobotník, Letting Manager pro industriální segment skupiny Redstone, v rozhovoru popisuje, jak k takovým lokalitám přistupuje značka Redstone Parks a proč už dnes v logistice nestačí stavět jen univerzální „krabice“ na zboží.

Dan Šobotník Letting Manager

a.s.

Jak se v Redstone hledají nové lokality? Je to cílený plán podle mapy, nebo spíš reakce na příležitosti, které se objeví?

Český industriální trh je již poměrně silně saturovaný. Chceme-li v tomto odvětví uspět, musíme být připraveni vyhodnocovat každou příležitost, která se naskytne, a zároveň být schopni pružně reagovat. S výjimkou rozvoje dálniční sítě a souvisejícího zpřístupnění nových lokalit je množství vhodných pozemků s odpovídajícím napojením na infrastrukturu omezené a ty dostupné mají zpravidla určité bariéry, které je třeba překonat. Víme však také, do jakých lokalit by pro nás bylo příliš riskantní vstupovat a tyto s poděkováním odmítáme.

Když se rozhodujete pro nový projekt, co vás dnes víc láká?

Je to čistý greenfield, nebo složitější brownfield v lepší lokalitě?

Redevelopment brownfieldů je jediný dlouhodobě udržitelný model komerčního developmentu. Touto cestou jsme realizovali například velmi úspěšný retailový projekt Galerie

Šantovka v Olomouci. V rámci industriálních projektů je však situace bohužel komplikovanější. Městské lokality jsou nahrazovány rezidenční výstavbou a mimoměstské jsou zpravidla tak ekologicky zatíženy, že najít brownfieldový pozemek, kde bude finanční model vycházet i se započtením veškerých nákladů souvisejících se sanací a podobně, je skutečně pověstné hledání jehly v kupce sena. Greenfield je tedy řešením například v lokalitách kolem nových dálnic, kde dává smysl využít těchto infrastrukturních investic a budovat v rozumné míře nové parky s přímým napojením na dálniční sjezdy, bez dopravního zatížení intravilánů.

Logistika je o rychlosti. V čem vám pomáhá to, že jste menší a flexibilnější než velcí developeři?

Výhodou na naší straně je především schopnost flexibilněji reagovat na nestandardní požadavky potenciálních nájemců. Koncept Redstone Parks je o pochopení potřeb konkrétních klientů a snaze nalézt vhodné, dlouhodobé řešení pro daného obchodního partnera, spíše než realizovat maximálně univerzální budovy, které jsou trvalým kompromisem.

DŘÍVE BYLA HALA JEN

„KRABICE NA ZBOŽÍ“.

Dnes se mluví o tom, že budova se stává součástí softwarového ekosystému firmy. Jak v Redstone Parks připravujete haly na to, aby byly kompatibilní s plnou automatizací a robotizací, které vyžadují specifické nároky na podlahy, konektivitu a energetiku?

Pečlivě sledujeme nové trendy v rámci odvětví, zároveň jsme otevřeni diskutovat s klienty nad jejich specifickými požadavky. Praxe však potvrzuje, že vysoká míra automatizace a robotizace není pro řadu klientů natolik klíčovým tématem, jak je často prezentováno.

Jak dnes stavíte haly, aby dávaly smysl i za 10–15 let, když se technologie mění tak rychle?

Pro budoucí realizace se již snažíme navrhovat haly s dostatečnou rezervou v základních parametrech, jako je zvýšení světlé výšky (v lokalitách, kde to dovoluje územní plán) či zvýšení zatížitelnosti nad úroveň 5 t/m² s ohledem na předpokládané vyšší nároky na tyto parametry vyvolané právě implementací robotizace, resp. automatizovaných skladových řešení.

Jak moc dnes nájemci řeší energie a kam až jste schopni jim v tom vyjít vstříc?

Od prvopočátku pracujeme s předpokladem budoucí instalace FVE na střechy jednotlivých budov, to dnes vnímáme téměř jako nutný standard. Ekonomická návratnost tepelných čerpadel je na samostatnou diskusi, tedy v rámci standardní dodávky s nimi nepracujeme. Co se dalších nároků nájemců stran energií týká, setkáváme se stále častěji s požadavkem dodávky elektrické energie z bezemisních, obnovitelných zdrojů, jako podmínkou plnění stanovené korporátní strategie.

E-commerce

tlačí logistiku blíž k městům. Dává podle vás v Česku smysl stavět vícepodlažní sklady, nebo jsme na to zatím moc malý trh?

Byť u nás již vznikají pilotní projekty tohoto charakteru, český trh v principu zatím není připraven na širší implementaci vícepodlažních skladů napříč regiony. Územní plán málokteré lokality umožňuje industriální zástavbě jít do potřebné výšky. Zároveň související zvýšené náklady na výstavbu neodpovídají reálně dosažitelným nájmům, aby byl takový projekt pro developera finančně atraktivní, není-li část nákladů od počátku vnímána jako čisté PR bez návratnosti.

East Park roste postupně po jednotlivých halách – mění se vám v čase požadavky nájemců nebo způsob, jak ty haly navrhujete?

S každou další halou se učíme, ta zkušenost je nepřenositelná. Požadavky nájemců jsou v určitých parametrech překvapivě méně rozsáhlé, než s jakým byl koncipován standard Redstone Parks. Naopak v některých oblastech si rádi necháme poradit od zkušených nájemců s desítkami či stovkami realizací napříč kontinenty. To je neocenitelné know-how,

které i nás posouvá dále a jsme vděční za každý takový námět, který vyhodnocujeme a případně doplníme do standardu budoucích realizací. Jak East Park Olomouc, tak další plánované projekty pružně reagují na poptávku a neustále se vyvíjejí s cílem poskytnout odladěný koncept, atraktivní pro potenciální nájemce.

Prošel jste velkými poradenskými firmami jako JLL či iO Partners. Co je ta nejdůležitější věc, kterou jste si z konzultantského světa přinesl do developmentu a která vám dnes umožňuje vidět příležitosti tam, kde je ostatní přehlížejí?

Adaptace a schopnost pružně reagovat. Z pozice poradce jste s klientem od prvního dne výběru vhodných lokalit a na denní bázi vnímáte, jak se projekt formuje. Od prvotního návrhu po finálně odsouhlasené řešení je to zpravidla dlouhá cesta plná zvratů a nečekaných úprav, ať již po funkční, tak rozsahové stránce. Řada projektů právě ve fázi postupného vývoje ztroskotá, když se tato realita na straně developera nesetká se vstřícným, proaktivním přístupem. Povolovací proces, inženýring. To jsou oblasti extrémně citlivé na změny, je to svým způsobem střet odlišných světů.

Mým cílem je tedy profilovat Redstone v rámci industriálních projektů právě jako toho proaktivního partnera, který hledá řešení tam, kde to rigidnější developeři vzdávají a přicházejí tak o atraktivní klienty.

EAST PARK Olomouc

SEVERSKÝ VÍTR

V ČESKÉM BYZNYSU:

CO SI MŮŽEME VZÍT ZE SEVERU

Na konferenci Equal Pay Day jsem měla možnost zúčastnit se panelu s názvem Severní vítr do českého byznysu. Diskuze nabídla pohled na fungování severských firem a jejich hodnot v českém prostředí a ukázala, že rovnost, otevřenost a důvěra nejsou jen ideály, ale reálně fungující principy, které lze přenést i do každodenní firemní praxe. Diskuzi vedla Lenka Simerská z Nordic Chamber of Commerce a mezi řečnicemi vystoupily Eva Malá Beluská ze společnosti IKEA, Monika Füksová z Orkla Foods a Petra Johansson, která přinesla pohled propojující české i švédské pracovní prostředí.

FIREMNÍ KULTURA NENÍ STRATEGIE, ALE KAŽDODENNÍ REALITA

Jedním z hlavních témat byla firemní kultura. Zaznělo, že v severských firmách nejde o hodnoty napsané na papíře nebo v prezentaci, ale o něco, co je přirozenou součástí fungování firmy.

Eva Malá Beluská z IKEA popsala, že kultura je pevně zakořeněná v DNA společnosti. Nejde jen o to, co firma říká, ale především o to, jak se lidé chovají každý den. Důraz je kladen na otevřenou komunikaci, důvěru a prostředí, ve kterém se zaměstnanci cítí bezpečně vyjadřovat své názory.

V IKEA JE TENTO PŘÍSTUP VIDĚT I V PRAXI:

Management společnosti je tvořen vyváženě v poměru 50 : 50 mezi ženami a muži.

Právě vytváření takového prostředí podle ní zásadně ovlivňuje nejen spokojenost zaměstnanců, ale i dlouhodobý úspěch firmy.

ROVNOST JAKO SAMOZŘEJMOST NE JAKO TÉMA

Velmi zajímavý byl pohled na rovnost mezi ženami a muži. Petra Johansson sdílela zkušenost ze Švédska, kde je rovnost vnímána jako přirozená součást společnosti. Zaznělo, že ve

švédském prostředí není nutné si o slovo říkat hlasitěji jen proto, že je člověk žena. Názor má stejnou váhu bez ohledu na pohlaví. Tento přístup se promítá i do pracovního prostředí, kde se méně řeší hierarchie a více důvěra a spolupráce.

V českém prostředí je podle ní tento rozdíl stále patrný. Ženy častěji zpochybňují vlastní kompetence a méně se hlásí o příležitosti, i když na ně mají.

TRANSPARENTNOST

JAKO ZÁKLAD DŮVĚRY

Silným tématem byla transparentnost, zejména v oblasti odměňování. Monika Füksová z Orkla Foods popsala, že firma pracuje s jasně definovanými pravidly, která jsou založená na roli, odpovědnosti a přínosu, nikoliv na osobních charakteristikách.

V Orkla Foods mají propracovaný systém hodnocení pozic, který zajišťuje spravedlivé odměňování napříč firmou. Důležité je, že zaměstnanci přesně vědí, na základě čeho jsou hodnoceni a jak mohou růst. Zaznělo také, že otevřenost v této oblasti nesnižuje spokojenost, ale naopak posiluje důvěru. Lidé rozumí rozhodnutím a mají pocit férového zacházení.

BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ

PRO ZPĚTNOU VAZBU

Dalším důležitým prvkem je možnost otevřeně mluvit o problémech. Monika Füksová zároveň přiblížila, jak ve firmě fungují mechanismy pro podávání podnětů a řešení situací, kdy se zaměstnanci necítí férově zacházeni. Důležité je, že lidé nemají strach tyto kanály využívat. Nejde jen o formální nástroje, ale o skutečně funkční systém, kde se podněty řeší a kde zaměstnanci věří, že jejich hlas má význam.

CO SI Z TOHO MŮŽE

ODNÉST ČESKÉ PROSTŘEDÍ

Celý panel ukázal, že přenos severských hodnot není o kopírování konkrétních postupů, ale o změně přístupu. Nejde o jednorázový projekt, ale o dlouhodobou práci s kulturou, komunikací a důvěrou. Velkým tématem zůstává i sebevědomí žen. Petra Johansson upozornila, že zatímco muži se častěji přihlásí i na pozice,

INSPIRACE, KTERÁ DÁVÁ SMYSL

Panel Severní vítr do českého byznysu přinesl velmi praktickou inspiraci. Díky zkušenostem řečnic, jako jsou Eva Malá Beluská, Monika Füksová a Petra Johansson, bylo možné vidět konkrétní příklady toho, jak lze principy rovnosti, férovosti a otevřenosti skutečně uvádět do praxe.

ZÁVĚREČNÉ POSELSTVÍ ŘEČNIC

Kdyby si každá z řečnic měla vybrat jednu jedinou věc, kterou by si české prostředí mělo odnést ze severského přístupu...

Petra Johansson: Význam work-life balance, tedy schopnosti vyvažovat pracovní a osobní život.

Monika Füksová: Důvěra jako základ fungující organizace.

Eva Malá Beluská: Respekt, který podle ní tvoří základ zdravé firemní kultury.

Pro mě osobně bylo zajímavé vidět, jak velkou roli hraje každodenní komunikace, důvěra a ochota přemýšlet o věcech jinak. Právě v tom může být největší inspirace i pro české prostředí.

Zdroj: Redakce Svět průmyslu, záznam z konference Equal Pay Day 2026.

ROZHOVOR

Daniel Digoň Generální ředitel

ATALIAN CZ

LIDÉ JSOU VÍC

NEŽ PROCESY:

DANIEL DIGOŇ O CENĚ ZA

LIDSKÝ PŘÍSTUP I O TOM, CO JE

TO H2H LEADERSHIP

Facility management je obor postavený na efektivitě a technologiích, přesto v něm Daniel

Digoň dokázal prosadit filozofii, kde hraje prim člověk. Generální ředitel ATALIAN CZ věří, že firma je jen tak silná, jak silná je její lidská stránka.

Za tento postoj získala společnost prestižní Cenu za lidský přístup v podnikání 2025.

Jak vybudovat důvěru v týmu čítajícím tisíce zaměstnanců, proč se ve firmě pořádá:

„Guláš s generálním ředitelem“

a z jakého důvodu je dnes lidskost v byznysu nutností, a nikoliv jen volbou?

Společnost Atalian získala v rámci Cen Francouzsko-české obchodní komory 2025 Cenu za lidský přístup v podnikání. Co pro vás toto ocenění představuje?

Toto ocenění vnímám především jako potvrzení, že dlouhodobý důraz na lidi má smysl. Ve facility managementu často rozhodují procesy, technologie a efektivita, ale bez kvalitních a spokojených zaměstnanců to nikdy nemůže fungovat. Cena je pro nás signálem, že jdeme správným směrem, a zároveň závazkem, abychom v tomto přístupu nepolevili.

Koncept H2H Leadership stojí na důvěře, respektu a partnerství. Jak byste ho přiblížil v praxi?

H2H Leadership, tedy „human to human“, znamená, že se na lidi nedíváme jako na role nebo pozice, ale jako na jednotlivce s vlastními potřebami, motivací a potenciálem. V praxi to znamená otevřenou komunikaci, naslouchání bez předsudků a schopnost přizpůsobit styl vedení konkrétnímu člověku i situaci. Manažer zde není kontrolor, ale spíše partner a průvodce. Další pohled je přes obor facility managementu. Staráme

se o stavby, o budovy, o prostředí. Ale když se nad tím zamyslíme hlouběji, tak se nestaráme o budovy, ale o lidi, kteří v nich pracují nebo žijí. Naši lidé se starají o jiné lidi. Proto Humanto-Human.

Co vás vedlo k tomu tento přístup systematicky rozvíjet právě ve společnosti Atalian?

Byla to kombinace zkušeností z praxe a proměny očekávání lidí. Dlouhodobě vidíme, že výkon a loajalita rostou tam, kde lidé cítí respekt

a smysl své práce. Zároveň přichází nová generace zaměstnanců, která klade důraz na vztahy, autenticitu a férovost. H2H Leadership proto nevznikl jako trend, ale jako přirozená reakce na realitu a byl to základní kámen naší transformace.

Jak se H2H Leadership promítá do každodenní komunikace směrem k zaměstnancům i navenek?

Uvnitř firmy je to o transparentnosti a pravidelném sdílení informací. Navenek se tento přístup odráží v autentické komunikaci, kdy nepoužíváme prázdná hesla, ale sdílíme konkrétní příběhy lidí, projektů i zkušeností. Důležitá je konzistence mezi tím, co říkáme, a tím, co skutečně děláme. I když zákazníci jsou pro nás důležití, zaměstnanci jsou ještě důležitější. Své zákazníky nepotkávám každý den, ale lidi z mého nejbližšího týmu ano.

Jak se tento přístup promítl do firemní kultury a vnímání značky Atalian interně i externě?

Interně vidíme větší míru důvěry, spolupráce a otevřenosti. Důvěra se buduje přes transparentnost, proto se snažíme být ve všem maximálně otevření a hodně komunikovat. Lidé pak mají větší chuť přicházet s nápady a aktivně se zapojovat. Externě se ATALIAN stále více profiluje jako partner, který staví na dlouhodobých vztazích, nikoliv jen na dodávce služeb.

Jakou roli hrála komunikace při zavádění tohoto přístupu ve firmě?

Naprosto klíčovou. Nestačí definovat hodnoty, je potřeba je vysvětlit, opakovat a ukazovat na konkrétních příkladech. V rámci firemní kultury jsme například zavedli pravidelné měsíční meetingy, kdy kolegy informujeme o dění ve společnosti, co se povedlo a co naopak ne. Stejně tak máme tzv. Guláš s generálním ředitelem, kdy vítáme nové kolegy v našich řadách. Pravidelně vychází firemní magazín, spouštíme nový komunitní projekt Orange Way, který má za cíl nás ještě více spojit a otevřít se i více veřejnosti. Spektrum aktivit je široké a hlavně funkční.

Co je podle vás základem pro budování důvěry mezi firmou a jejími zaměstnanci?

Transparentnost. Lidé velmi rychle poznají, zda firma jedná upřímně, nebo jen deklaruje hodnoty na papíře. Zároveň je důležité, aby každý zaměstnanec viděl smysl své práce a věděl, jak jeho přínos ovlivňuje celek. Právě tento pocit propojení je pro dlouhodobou důvěru zásadní.

Je dnes podle vás lidský přístup spíše hodnotou, nebo nutností pro silnou značku?

Dnes je to jednoznačně nutnost. V době digitalizace a umělé inteligence se může zdát, že technologie hrají hlavní roli. My ale věříme, že lidský faktor zůstává nenahraditelný. Budoucnost, nejen facility managementu, ale byznysu jako celku, vzniká „human to human“. Firmy, které to pochopí, budou ty, které obstojí dlouhodobě.

MEZI TRADICÍ A INOVACÍ:

S VĚTOVÍ VELVYSLANCI V PRAZE

DEBATOVALI O RECEPTU

NA ROVNOST A BUDOUCNOSTI S AI

Boj s mýtem o „stejném platu“ Otázka genderového odměňování není černobílá a každý z hostů přinesl unikátní vhled ze své domoviny.

Ghana a past neplacené práce: Velvyslankyně Theresa Adjei-Mensah překvapila srovnáním, že v ghanském formálním sektoru jsou si platy mužů a žen v základu rovny. Skutečnou bariéru však vidí v kultuře: „Když v rodině někdo onemocní, je to téměř vždy žena, kdo musí všeho nechat a pečovat o něj,“ vysvětlila. Tato neplacená péče pak funguje jako neviditelná brzda, která ženy v kariérním postupu vrací o krok zpět.

Mexický historický zlom: Velvyslankyně Berenice Díaz Ceballos připomněla, že Mexiko poprvé po 200 letech od získání nezávislosti zvolilo prezidentku – Claudii Sheinbaum. Ta do úřadu nastoupila s heslem, že tam nepřichází sama, ale s ní tam přicházejí všechny mexické ženy a dívky. I přes tento úspěch Mexiko bojuje s platovou propastí, která ve formální ekonomice dosahuje 40 % a v některých regionech je ještě hlubší.

Norský model částečných úvazků: Velvyslankyně Snøfrid Byrløkken Emterud poukázala na jiný aspekt: v Norsku není problémem hodinová

sazba, ale fakt, že ženy mnohem častěji volí částečné úvazky, aby skloubily rodinu a práci. To v kombinaci s tím, že muži stále dominují lépe placeným technickým oborům, vytváří výslednou finanční nerovnost.

Estonská cesta radikální transparentnosti: Jana Vanaveski otevřeně přiznala, že Estonsko v minulosti patřilo k nejhorším v Evropě, co se týče platových rozdílů (gap byl kolem 13 %).

Jejich lékem se stala transparentnost: platy v každé státní instituci jsou veřejně dohledatelné na internetu, což vytváří přirozený tlak na spravedlivé odměňování i v soukromé sféře.

Vzdělávání a AI:

Estonský digitální skok za 200 eur

Jedním z nejsilnějších momentů diskuse byl vhled do estonského školství. Estonsko se rozhodlo neignorovat fakt, že 90 % středoškoláků už umělou inteligenci stejně používá.

Místo zákazů spustili program AIG (AI v edukaci) . Od ledna letošního roku mají středoškoláci k dispozici placené licence pokročilých AI modelů. Stát investuje přibližně 200 eur na studenta , což pokrývá licence i masivní školení učitelů. Podle Jany Vanaveski nejde o to, aby AI psala za studenty úkoly: „Cílem je studenta procesem učení provázet, ne mu jen dávat odpovědi. Jde o podporu kritického myšlení a zajištění, aby i děti z chudších rodin měly stejný přístup k těmto nástrojům jako bohatí,“ zdůraznila.

Kvóty jako nástroj změny

Diskuse se nevyhnula ani tématu kvót. Zatímco v Česku vyvolávají kvóty často odpor, velvyslanci se shodli, že mohou fungovat jako efektivní „nakopnutí“ systému.

Ghana zavedla kvótu pro zastoupení žen v ministerských pozicích (30 %), aby je dostala do mocenských struktur a učinila je viditelnými pro společnost.

Norsko už v 80. letech pochopilo, že bez kvót se politická scéna nezmění – dnes je tam poměr sil v parlamentu prakticky 50:50. Klíčovým prvkem je ale i povinná desetitýdenní otcovská dovolená. „Nemůžete ji převést na manželku. Buď ji otec využije, nebo propadne,“ vysvětlila Snøfrid Byrløkken Emterud s tím, že jde o jedinou cestu, jak skutečně zapojit muže do péče a zbavit ženy stigmatu „rizikového zaměstnance“

Mexiko vnímá kvóty jako „dočasná pozitivní opatření“. V mexické diplomacii tvoří ženy stále jen 30 % velvyslaneckých postů, a právě kvóty mají pomoci tento nepoměr v následujících letech zlomit.

JAK TO ŘEŠÍ JINDE:

GHANA

neplacená péče brzdí kariéry žen

MEXIKO

velký platový rozdíl i přes politický posun

NORSKO

částečné úvazky = nižší příjmy žen

ESTONSKO

transparentní platy jako tlak na změnu

Rizika a lidský faktor

Finský velvyslanec Pasi Tuominen , který se označil za AI optimistu, přesto varoval před slepou důvěrou v algoritmy. Upozornil na riziko, že AI může snadno nasát dezinformace, ruskou propagandu či misogynní přístupy, pokud ji nebudeme aktivně korigovat lidským úsudkem. „Kritické myšlení a mediální gramotnost jsou dnes důležitější než kdy dřív,“ varoval.

Zároveň zaznělo, že technologie nesmí prohloubit propast mezi obory. Norsko proto aktivně láká dívky do STEM oblastí (věda, technologie, inženýrství, matematika), ale zároveň cíleně motivuje chlapce k práci ve zdravotnictví a péči, kde budou lidské ruce a empatie potřeba i v éře robotizace a stárnutí populace.

Debata také ukázala, že cesta k rovnosti a technologickému pokroku není jen o tabulkách, ale o odvaze měnit zavedené pořádky. Jak v závěru panelu podotkla Gabriela Bechynská, inspirace ze zahraničí jasně ukazuje, že když se spojí transparentnost, legislativní podpora a chytré využití technologií, výsledkem je prosperující společnost, kde pohlaví přestává být limitem úspěchu.

HANNOVER MESSE 2026:

KDYŽ SE VÝROBA MĚN Í

V AUTONOMNÍ SYSTÉM

Hannover Messe 2026 nepůsobil jako přehlídka jedné dominantní technologie. Místo toho ukázal něco podstatnějšího: systémy, které byly ještě nedávno prezentovány odděleně, se začínají skutečně propojovat do funkčního celku.

Nejde už jen o digitalizaci výroby. V Hannoveru bylo patrné, že průmysl vstupuje do fáze, kdy se stírá hranice mezi provozní technologií (OT), informačními systémy (IT) a energetickým managementem. Výrobní podnik se postupně mění z izolovaného provozu na dynamický systém schopný reagovat v reálném čase – nejen na změny ve výrobě, ale i v dodavatelském řetězci nebo energetické síti.

HLAVNÍ MOTTO VELETRHU:

„

Energizing a Sustainable Industry

“

tak letos dostalo konkrétní obsah. Do popředí se nedostaly jednotlivé technologie, ale jejich vzájemné propojení: umělá inteligence, robotika, energetika a konektivita.

AI VE VÝROBĚ:

od analytiky k rozhodování

Jedním z nejviditelnějších posunů letošního ročníku byl vývoj v oblasti průmyslové umělé inteligence. Zatímco v minulých letech dominovaly nástroje pro analýzu dat nebo generativní AI pro tvorbu dokumentace, letos se pozornost přesunula k tzv. agentní AI.

Na stáncích společností jako Microsoft, Siemens nebo SAP bylo možné vidět demonstrace systémů, které data nejen vyhodnocují, ale dokážou na jejich základě samostatně navrhovat a v omezené míře i realizovat konkrétní kroky.

Typický scénář, prezentovaný v několika variantách, vypadal následovně: systém sleduje v reálném čase data z výrobní linky, identifikuje odchylku od normálu a navrhne zásah. Ten může zahrnovat úpravu výrobního plánu, objednání náhradního dílu nebo zásah do údržby. V pokročilejších demonstracích již tyto kroky probíhaly automatizovaně, stále však pod dohledem operátora.

Tento „uzavřený cyklus“ (closed-loop) je považován za další krok ve vývoji průmyslové digitalizace. Zatím se ale nachází především ve fázi pilotních projektů. Plně autonomní řízení výroby bez lidského zásahu zůstává spíše výhledem než standardem.

Přesto firmy uvádějí, že i částečné nasazení těchto systémů může přinést znatelné zlepšení efektivity výroby, zejména v oblasti prediktivní údržby a plánování.

ROBOTIKA:

větší citlivost, menší bariéry

Významnou pozornost letos opět přitahovala robotika, zejména v souvislosti s oceněním Hermes Award, které patří mezi nejprestižnější ceny veletrhu.

Vítězný projekt společnosti Schaeffler se zaměřil na nové generace pohonů pro robotické systémy. Podstatnou roli zde hrají integrované senzory krouticího momentu přímo v kloubech robotů, které umožňují výrazně citlivější reakci na

kontakt s okolím. V praxi to znamená, že roboty mohou pracovat v těsnější blízkosti člověka, a to i při jemných montážních operacích. Tento trend směrem k tzv. humanocentrické robotice byl patrný napříč veletrhem.

Vedle velkých průmyslových robotů se stále více prosazují kolaborativní roboty a autonomní mobilní systémy (AMR), které se stávají běžnou součástí výrobních i logistických procesů.

ENERGIE A VODÍK:

mezi realitou a očekáváním

Energetika byla jedním z hlavních pilířů letošního ročníku. Tradičně silná byla zejména expozice vodíkových technologií, soustředěná v hale 13.

Na rozdíl od minulých let byl patrný posun od prototypů k průmyslově škálovatelným řešením. Výrobci prezentovali modulární elektrolyzéry a technologie pro integraci obnovitelných zdrojů do průmyslových provozů.

Zvláštní pozornost byla věnována konceptu Powerto-X, tedy přeměně elektrické energie na jiné formy využitelné v průmyslu, včetně vodíku. Partnerská země veletrhu, Brazílie, prezentovala své ambice stát se významným exportérem zeleného vodíku díky příznivým podmínkám pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Přestože technologický pokrok je zřejmý, otázka ekonomické návratnosti zůstává otevřená. Vodíková řešení zatím ve většině případů vyžadují podporu nebo specifické podmínky, aby byla konkurenceschopná vůči tradičním zdrojům energie.

KONEKTIVITA:

bezdrátová

budoucnost, ale ne bez kabelů

Jedním z předpokladů další automatizace výroby je spolehlivá a rychlá komunikace mezi zařízeními. V rámci Industrial Wireless Arena byly letos prezentovány nové možnosti standardu 5G, včetně jeho pokročilé verze.

Tyto technologie umožňují velmi nízkou latenci a vysokou spolehlivost přenosu dat, což je důležité například pro koordinaci flotil autonomních robotů nebo využití rozšířené reality při údržbě zařízení.

S tím úzce souvisí i rostoucí význam edge computingu, tedy zpracování dat přímo v místě jejich vzniku. Tento přístup snižuje závislost na cloudových službách, zrychluje reakce systému a zároveň přispívá ke zvýšení bezpečnosti.

Zároveň se ale ukazuje, že bezdrátové technologie neznamenají úplné opuštění kabelové infrastruktury. V kritických aplikacích zůstává pevné připojení nadále nezastupitelné.

VÝROBA

A DODAVATELSKÉ ŘETĚZCE:

větší důraz na odolnost

Vedle technologických inovací byl letos patrný i silný důraz na odolnost výroby a dodavatelských řetězců.

Firmy stále více hledají cesty, jak snížit závislost na globálních dodávkách a zároveň zvýšit flexibilitu výroby. Jedním z nástrojů je aditivní výroba, která umožňuje produkci náhradních dílů přímo v místě potřeby.

Dalším trendem je poskytování výrobních kapacit formou služby, což firmám umožňuje pružně reagovat na změny poptávky bez nutnosti vysokých investic do vlastních zařízení.

Pozornost byla věnována také digitálním pasům produktů, které mají zajistit transparentnost materiálových toků a podpořit cirkulární ekonomiku.

KYBERBEZPEČNOST

A STANDARDY:

nezbytný základ

S rostoucí mírou propojení systémů roste i význam kybernetické bezpečnosti. Na veletrhu se tomuto tématu věnovala samostatná sekce, a to i v souvislosti s evropskou legislativou, jako je Cyber Resilience Act.

Důležitým tématem byla také standardizace a interoperabilita. Bez společných standardů totiž není možné efektivně propojovat zařízení a systémy od různých výrobců.

Koncepty jako Asset Administration Shell (AAS) mají ambici vytvořit jednotný rámec pro digitální reprezentaci zařízení, což je důležité pro další rozvoj průmyslové automatizace.

SMĚR JE ZŘEJMÝ, TEMPO SE BUDE LIŠIT

Hannover Messe 2026 ukázal, že průmyslová transformace vstupuje do nové fáze. Nejde už o jednotlivé inovace, ale o schopnost propojit různé technologie do funkčního celku.

Umělá inteligence, robotika, energetika i konektivita se vyvíjejí rychle, ale skutečnou konkurenční výhodu přinese až jejich integrace. Vedle technologických možností přitom budou hrát důležitou roli i další aspekty, jako je dostupnost kvalifikovaných pracovníků, kybernetická bezpečnost nebo schopnost přizpůsobit se novým regulačním požadavkům.

Pro průmyslové podniky to znamená jediné: budoucnost nebude patřit těm, kteří nasadí jednu konkrétní technologii, ale těm, kteří dokážou své výrobní systémy řídit jako celek.

SCHAEFFLER NA HANNOVER MESSE 2026:

TECHNOLOGIE POHYBU

MEZI PRŮMYSLOVOU TRADICÍ A HUMANOIDNÍ

ROBOTIKOU

V prostředí veletrhu Hannover Messe, kde se každoročně koncentrují nejnovější směry světového průmyslového vývoje, není jednoduché skutečně zaujmout. Přesto se to expozici společnosti Schaeffler podařilo. Návštěvníkům nepředstavila jen izolované produkty, ale ucelený koncept, který je systematicky vede od základních mechanických principů až k humanoidní robotice. Tisková konference, která byla součástí prezentace, nastavila jasný rámec celé proměny značky. Nešlo v ní pouze o uvedení novinek, ale o vysvětlení širší transformace koncernu v moderní Motion Technology Company.

PROMĚNA

PRŮMYSLOVÉHO DODAVATELE V LÍDRA TECHNOLOGIÍ

Generální ředitel Klaus Rosenfeld ve svém vystoupení zdůraznil, že Schaeffler prochází zásadním obdobím. Firma s obratem přibližně 24 miliard eur a 110 000 zaměstnanci po celém světě se dnes profiluje jako technologický partner pro komplexní řešení pohybu. Tato změna však není postavena na opuštění dosavadních kompetencí, ale na jejich logickém rozšíření. Základem zůstává schopnost vyrábět vysoce přesné komponenty ve velkých objemech, což je vlastnost, která firmu provází od jejího založení v roce 1946 bratry Schaefflerovými v Herzogenaurachu. Právě letos tak společnost slaví své 80. výročí, které se stává odrazovým můstkem pro éru umělé inteligence.

Tato kontinuita tvoří základ pro další rozvoj. V současnosti je výrobní zkušenost doplňována o nové oblasti, kterými jsou zejména elektronika, senzorika a software. Klaus Rosenfeld připomněl, že právě kombinace těchto oborů umožňuje efektivně reagovat na trendy, jako jsou digitalizace, automatizace a rostoucí vliv robotiky. Výrobní excelence Schaeffleru dnes pracuje s více než 90 technologickými oblastmi, jako je tváření za tepla i studena, obrábění, tepelné zpracování, vstřikování plastů, povrchové úpravy či aditivní výroba. Tyto výrobní technologie jsou technologickým pojítkem, které spojuje všechny regiony a obchodní oblasti koncernu.

UMĚLÁ INTELIGENCE

JAKO MOST MEZI REALITOU A DIGITÁLNÍM SVĚTEM

Další část prezentace se věnovala praktickému využití umělé inteligence v průmyslovém kontextu. Schaeffler patří k prvním velkým koncernům svého odvětví, které začaly prosazovat využití AI v různých oblastech výroby, logistiky i administrativy. Firma v tomto směru staví na spolupráci s globálními lídry jako Microsoft, SAP, Siemens a NVIDIA. Zejména partnerství s firmou NVIDIA zaměřené na platformu Omniverse ukazuje směr, kterým se průmyslová výroba ubírá. Digitální modely, simulace a propojení reálných a virtuálních procesů umožňují optimalizovat výrobu ještě před tím, než dojde k její fyzické realizaci. Za tento inovativní přístup získala společnost German Innovation Award v Mnichově.

Transformace firmy je podpořena také rozšířením produktového portfolia o osm produktových rodin. Tento rozmach byl výrazně posílen akvizicí společnosti Vitesco Technologies, díky které se do tradičního zaměření na mechaniku a mechatroniku začlenily špičkové prvky elektroniky a senzoriky. Tato kombinace otevírá nové možnosti využití nejen v automobilovém průmyslu, ale také v robotice, obranných aplikacích nebo kosmických technologiích.

HUMANOIDNÍ ROBOT JAKO

VRCHOL TECHNOLOGICKÉ INTEGRACE

Jedním z nejvýraznějších prvků expozice byl humanoidní robot, který sloužil jako vizuální i technický důkaz schopností firmy. Podle Klause Rosenfelda takové transformace potřebují symboly a tento robot činí změnu firmy transparentní a srozumitelnou. Nešlo o izolovanou ukázku, ale o demonstraci toho, jak lze jednotlivé vrstvy technologií propojit do funkčního celku. Robot představuje souhrn všech oblastí od přesné mechaniky přes pohony a elektroniku až po inteligentní řízení.

Technický ředitel Uwe Wagner ve svém vystoupení zdůraznil, že humanoidní robot je v podstatě systém definovaný softwarem a umělou inteligencí. Přibližně polovina jeho konstrukce však přímo souvisí s realizací pohybu. Tato část zahrnuje především aktuátory, které zajišťují mechanickou funkci jednotlivých kloubů. Na tomto základě vyvinul Schaeffler modulární platformu aktuátorů, která umožňuje pokrýt různé části robota od malých kloubů u zápěstí až po silově namáhané oblasti, jako jsou kolena nebo kyčle. Právě za tento inovativní přístup a příspěvky v oblasti tzv. Spartan aktuátorů získala společnost prestižní ocenění Hermes Award 2026.

KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ

A DVA PRINCIPY POHYBU

V DETAILU

Aktuátory byly v rámci technické prezentace rozděleny do dvou hlavních skupin. První tvoří rotační aktuátory umístěné přímo v kloubech, které zajišťují ohyb a rotaci. Druhou skupinu představují lineární aktuátory fungující na principu lidského svalu, tedy zkracování a prodlužování, čímž uvádějí kloub do pohybu prostřednictvím odpovídající kinematiky. Obě varianty vycházejí ze stejného základu, kterým je kombinace elektromotoru, převodového mechanismu, senzoriky a řídicí elektroniky.

Při detailním pohledu na tato řešení je patrný důraz na integraci a kompaktnost. Elektronika včetně všech senzorů je soustředěna na jediné desce plošných spojů, což snižuje prostorové nároky v axiálním směru až o 10 milimetrů. Elektromotor s velmi hustým vinutím a vysokým měděným plnicím faktorem umožňuje dosahovat vysoké tepelné stability a výkonu při zachování minimálních rozměrů. Použití planetových převodovek inspirovaných automobilovým průmyslem pak přispívá k celkové efektivitě systému při zachování menšího počtu dílů. Kabeláž je kompletně integrována uvnitř aktuátoru, takže ven vede pouze jeden konektor pro snadnou montáž.

SCHAEFFLER V ČÍSLECH A STRATEGII (2025–2026)

» Tržby: 23,5 mld. €

» EBIT marže: 4 %

» Volný cash flow: 266 mil. €

Strategie:

● Transformace na Motion Technology Company

● Integrace Vitesco Technologies

● Silné zapojení AI a digitalizace

Růstové oblasti:

● humanoidní robotika

● obranný průmysl

● kosmické technologie

Globální rozvoj:

» nové robotické a inovační centrum v Číně

» propojení vývoje, výroby a práce s daty

Výhled:

● stabilní tržby

● zlepšení marže

● e-mobilita break-even kolem 2028

OTEVŘENÁ DISKUSE: POHLED DO ZÁKULISÍ VÝVOJE

Závěrečná část tiskové konference patřila dotazům, které vnesly světlo do praktických aspektů humanoidní robotiky. Uwe Wagner vysvětlil, že důvodem pro interní testování robotů v tréninkových centrech není jen sběr dat, ale snaha získat přímou zpětnou vazbu z praxe. Tato data se následně využívají k tvorbě digitálních dvojčat, ve kterých lze simulovat pohyby a přesně definovat požadavky na zatížení kloubů. To dává firmě obrovskou výhodu v partnerstvích s ostatními výrobci robotů.

Padly také otázky na výkon a výdrž těchto strojů. Uwe Wagner upřesnil, že humanoidní roboti jsou schopni vykonávat úkoly podobné těm lidským, ale jejich cílem zatím není lidskou sílu překonávat. Spotřeba energie závisí především na baterii, přičemž Schaeffler dokáže efektivitu ovlivnit zejména konstrukcí úsporných motorů. Aktuální výdrž se pohybuje v řádu několika hodin, přičemž do budoucna se počítá s využitím výměnných baterií pro nepřetržitý provoz.

Zajímavým tématem byl i samotný vzhled robotů. Podle odborníků ze Schaeffleru není nezbytně nutné, aby robot vypadal přesně jako člověk. Rozhodující je funkčnost, zejména schopnost práce oběma rukama, což je pro průmyslové využití klíčové. Pohyb robota může být vyřešen i pomocí kol, pokud je to v daném prostředí efektivnější než chůze. Nejdůležitějším prvkem zůstává inteligence a schopnost autonomního rozhodování.

Celá expozice Schaeffler působila jako promyšlený celek, který návštěvníka plynule vedl od ložiska až k plně integrovanému systému. Ukázalo se, že současný průmysl již nelze chápat jako soubor oddělených technologií, ale jako propojený celek, ve kterém se tradiční strojírenství přirozeně doplňuje s digitálními nástroji. V horizontu následujících dvou až tří let lze očekávat výrazný posun, zejména díky propojení fyzických robotů s digitálními systémy v rámci průmyslového metaverza.

FOTOPŘÍBĚH Z HANNOVERU:

CESTA DO NITRA POHYBU SE SPOLEČNOSTÍ SCHAEFFLER

Veletrh Hannover Messe 2026 není jen o velkých slovech generálních ředitelů. Je o lidech, kteří tyto technologie tvoří a vysvětlují. Pojďte s námi na exkurzi po stánku Schaeffler, kde nás průvodkyně Noelima a specialista Daniel provedli od úplných základů mechaniky až po budoucnost v podobě humanoidů.

1 2 3 4

SENZOR JAKO STRÁŽCE KLIDU

U dalšího panelu si všímáme zařízení pro monitoring a opravy ze sekce Sustain Motion Dříve lidé poznali poruchu až ve chvíli, kdy ložisko začalo vydávat podezřelé zvuky. Dnes senzory neustále posílají živá data a prediktivně varují dříve, než se cokoli rozbije. Noelima vysvětluje, že tyto systémy dokážou pohlídat i obrovské stroje s nosností přes tisíc kilogramů.

TAM, KDE TO VŠECHNO ZAČALO

Naše cesta začíná u ložisek a lineárních vedení, která tvoří naprostý základ každého stroje. Noelima ukazuje na automaticky řízené vozidlo a vysvětluje, že bez precizního vedení by neexistoval žádný kontrolovaný pohyb. Tato rodina produktů nese název Guide Motion. Noelima zdůrazňuje, že každý stroj má jinou nosnost a ložiska musí váhu nákladu dokonale rozložit, aby vše fungovalo hladce.

AUTOMATICKÁ PÉČE O ŽIVOTNOST

Třetí zastávka nás učí o důležitosti mazání, což je další pilíř služeb v rámci Sustain Motion. Každé ložisko potřebuje olej, aby fungovalo bez tření. Pamatovat si termíny mazání je v komplexních systémech nemožné. Schaeffler proto ukazuje systém, který funguje jako automatický dávkovač. Sám pozná nedostatek maziva a okamžitě ho doplní, což je zásadní pro udržení pohybu v chodu.

ENERGIE SBALENÁ DO VÁLCŮ

Noelima nás vede k bateriovým a vodíkovým řešením z rodiny Energize Motion . Jsou to škálovatelné moduly, které Schaeffler vyvíjí společně se svými zákazníky. Vedle nich vidíme elektromotory a pohony z rodiny Drive Motion, které vozidlu říkají, kdy má zahnout podle čáry na podlaze. V jednom systému se tak potkává čistá energie i samotná síla k pohybu.

SVALY, KTERÉ ZÍSKALY OCENĚNÍ

Dostáváme se k hlavní hvězdě expozice, k humanoidnímu robotovi. Daniel nám dává do ruky těžký kloubový aktuátor z rodiny Generate Motion. Tyto součástky fungují v robotovi jako svaly a za jejich unikátní konstrukci získal Schaeffler ocenění Hermes Award. „Dáváme robotům schopnost pohybu stejně přirozeně, jako ji dáváme automobilům,“ vysvětluje Noelima.

MOZEK A SMYSLY V KLOUBECH

Detailní pohled na robotickou ruku odhaluje rodiny Control Motion a Power Motion. Ruka musí být štíhlá a vypadat lidsky, ale uvnitř ukrývá výkonovou elektroniku a senzory, které jsou mozkem a smysly robota. Noelima vysvětluje, že díky vysoké integraci jsou tyto komponenty tak malé, že se vejdou i do prstů, přičemž stále umožňují extrémně jemnou motoriku.

6 7 8

PŘENOS SÍLY BEZ ZTRÁT

Předposlední částí skládačky je rodina Transmit Motion, která zahrnuje převodovky a komponenty motorů. Daniel ukazuje na precizní součásti zajišťující, aby se síla přenesla přesně tam, kde je potřeba. Bez dokonalého přenosu by byl pohyb robota neohrabaný. Právě zde Schaeffler využívá své největší zkušenosti z automobilového inženýrství převedené do světa robotiky.

SPOLEČNÁ CESTA K BUDOUCNOSTI

Na konci prohlídky stojíme u robota jménem Neura, na kterém Schaeffler spolupracuje s partnery. Je to ukázka vertikální integrace v praxi. Některé komponenty mohou pocházet i z českých závodů Schaeffler, protože firma má po celém světě stovky specializovaných továren. Noelima a Daniel se loučí s úsměvem a připomínají, že budoucnost humanoidní robotiky nestojí na jedné revoluční technologii, ale na propojení všech osmi rodin pohybu, které Schaeffler systematicky rozvíjí napříč průmyslovými aplikacemi.

s moneo je to stejně snadné jako s chytrými hodinkami.

Připojte senzory z výroby Proměňte data na informace Získejte konkrétní poznatky

www.moneo.ifm

DIGITÁLNÍ MOZEK TOVÁRNY: JAK Z DAT ZE

Představte si, že by vaše stroje uměly mluvit. Že by vám čerpadlo samo řeklo, že se mu přehřívá ložisko, nebo by vás dopravník upozornil, že jeho vibrace už nejsou v normě a hrozí porucha. Většina moderních továren má sice tisíce senzorů, ale jejich data často končí v „černé díře“. Nikdo je systematicky nevyhodnocuje, dokud se stroj nezastaví.

Právě tady vzniká prostor pro platformu moneo. Toto řešení od společnosti ifm funguje jako digitální mozek, který sbírá surová data z výroby a mění je v jasné informace pro údržbu i management. Už nejde o to, co se stalo, ale o to, co se teprve stane.

Dlouhou dobu byla údržba v průmyslu reaktivní. Něco se rozbilo, tak se to opravilo. Později přišla údržba preventivní, kdy se díly měnily v pevně daných intervalech bez ohledu na jejich skutečný stav. Obojí je nákladné. Buď kvůli neplánovaným odstávkám, nebo kvůli výměně stále funkčních součástek.

Systém moneo umožňuje přechod k prediktivní údržbě. Díky modulu pro sledování stavu v reálném čase systém kontinuálně vyhodnocuje parametry strojů.

SENZORŮ UDĚLAT ZISK

Pokud senzor vibrací zachytí anomálii, kterou lidské ucho neslyší, moneo okamžitě spustí varování. Technik tak může naplánovat zásah na dobu plánované odstávky, čímž se eliminují ztráty spojené s nečekaným zastavením linky.

JEDNODUCHOST V ÉŘE SLOŽITOSTI

Největší bariérou digitalizace byla dlouho její složitost. Propojení tisíců senzorů s podnikovými systémy vyžadovalo týmy specialistů a měsíce práce. Moneo na to jde jinak. Je postaveno na principu no-code, což znamená, že k jeho nastavení není potřeba programátor.

Provozní technici si mohou sami navrhnout přehledové dashboardy, nastavit limity pro alarmy a propojit senzory pomocí technologie IO-Link, tedy standardu pro digitální komunikaci se senzory, který výrazně zjednodušuje jejich integraci a parametrizaci. Digitalizace se tak stává nástrojem, který mají v rukou lidé přímo ve výrobě, nikoli pouze IT oddělení.

MODULÁRNÍ SYSTÉM PRO KAŽDOU VELIKOST

Moneo není jeden monolitický balík, který je nutné nasadit celý. Jde o modulární ekosystém, který roste s potřebami firmy:

Správa zařízení: centralizovaná konfigurace a správa senzorů v síti

Sledování stavu: kontinuální monitoring a vizualizace provozních dat

Inteligentní alarmy: filtrování a doručování relevantních upozornění správným lidem ve správný čas

DATA JAKO NÁSTROJ EFEKTIVITY

Kromě předcházení poruchám pomáhá moneo i s energetickou efektivitou, což je klíčové z pohledu moderního průmyslu. Sledováním průtoku stlačeného vzduchu nebo spotřeby vody lze v reálném čase identifikovat úniky a plýtvání.

Moneo tak uzavírá kruh moderního průmyslu. Na jedné straně stojí precizní hardware v podobě senzorů, na druhé straně inteligentní software, který dává těmto datům smysl. Výsledkem je transparentní výroba, kde lze problémy identifikovat a řešit ještě předtím, než ovlivní provoz.

BOSCH UKAZUJE SMĚR VÝVOJE VÝROBY:

AI A DIGITÁLNÍ DVOJČATA V PRAXI

Veletrh Hannover Messe 2026 ukázal, jak se průmyslová digitalizace posouvá z pilotních projektů do běžného provozu. Společnost Bosch zde představila koncept „Manufacturing Co-Intelligence®“, který staví na propojení lidí, softwaru a pokročilé umělé inteligence. Vedle toho firma prezentovala konkrétní řešení v oblasti aditivní výroby a recyklace baterií.

Manufacturing Co-Intelligence®: propojení dat a procesů

Jedním z dlouhodobých problémů průmyslové výroby zůstává roztříštěnost dat. Informace z plánování, výroby, kontroly kvality a údržby jsou často uloženy v oddělených systémech. Výsledkem je omezená transparentnost a nutnost manuálních zásahů.

Koncept Manufacturing Co-Intelligence® se snaží tyto bariéry odstranit vytvořením jednotného datového prostředí. Data z různých částí výroby jsou propojena a zasazena do širšího kontextu, což umožňuje jejich efektivnější využití.

Součástí tohoto přístupu je agentní AI, tedy systémy schopné nejen reagovat na vzniklé situace, ale také samostatně navrhovat další kroky. V praxi to znamená průběžné sledování výrobních procesů a identifikaci odchylek ještě před vznikem poruchy. Pokud k poruše dojde, pracovník může komunikovat se systémem prostřednictvím hlasového nebo textového rozhraní. AI vyhodnotí dostupnou dokumentaci, provozní záznamy i historická data z jiných provozů a navrhne postup řešení. Tento princip se uplatňuje například při poruchách výrobních zařízení mimo běžnou pracovní dobu, kdy údržbové týmy často pracují s nepropojenými zdroji informací.

Systém v takovém případě propojuje data z technické dokumentace, záznamů směn i dalších závodů se stejným typem zařízení a umožňuje rychlejší zásah. Současně dochází k automatickému zaznamenání události a jejímu sdílení napříč provozy.

Podle Bosch mohou systémy s integrovanými znalostmi dosahovat vyšší přesnosti odpovědí než izolovaná řešení a současně snížit objem manuální práce spojené s dokumentací a koordinací dat až o 50 %. Reálný přínos však závisí na kvalitě dat a míře jejich integrace.

Digitální dvojčata a prediktivní údržba

Digitální dvojčata se v průmyslu využívají již delší dobu, především pro sledování aktuálního stavu zařízení nebo výrobků. Bosch tento koncept rozšiřuje o práci s daty v čase a jejich hlubší analytické využití.

Každý fyzický komponent má své digitální zastoupení, které zahrnuje data z celého životního cyklu od návrhu až po provoz. Díky tomu je možné sledovat jeho historii v širších souvislostech a lépe porozumět jeho chování v konkrétních podmínkách. Rozšíření o analytické nástroje umožňuje včas identifikovat potenciální poruchy a plánovat údržbu na základě reálných dat namísto pevných intervalů. Současně se zlepšuje přehled o provozu zařízení napříč jednotlivými částmi výroby.

Tento přístup vede ke snížení neplánovaných odstávek a efektivnějšímu využití energie. Zároveň ale zvyšuje nároky na správu dat a jejich standardizaci, bez kterých nelze potenciál digitálních dvojčat plně využít.

Aditivní výroba: přiblížení sériové produkci

V oblasti aditivní výroby Bosch představil technologii 3D tisku využívající plastový granulát, tedy materiál běžně používaný při vstřikování. Tento přístup snižuje rozdíl mezi prototypem a finálním výrobkem, což bylo dosud jedním z omezení této technologie.

Výsledné díly dosahují mechanických vlastností srovnatelných se sériovou výrobou, což umožňuje jejich využití nejen pro vizuální modely, ale i pro funkční testování. To má význam zejména ve fázi vývoje, kdy je potřeba ověřovat chování komponent v reálných podmínkách.

Z pohledu provozu přináší tato technologie zrychlení vývoje a větší flexibilitu při úpravách konstrukce. Současně odpadá nutnost výroby forem u menších sérií, což snižuje náklady a zjednodušuje zavádění změn.

Recyklace baterií jako průmyslový úkol

S rostoucím počtem elektromobilů roste i objem baterií určených k recyklaci. Tento trend bude v následujících letech dále zesilovat a klade nové požadavky na průmyslové zpracování těchto zařízení.

Divize Bosch Rexroth představila řešení, které pokrývá celý proces od diagnostiky přes vybíjení až po demontáž baterií. Systém je navržen jako škálovatelný, takže jej lze přizpůsobit různým úrovním automatizace podle potřeb konkrétního provozu.

Důraz je kladen na bezpečnost práce, protože manipulace s bateriemi představuje specifická rizika. Zároveň jde o zvýšení efektivity jednotlivých kroků a zlepšení ekonomiky celého procesu.

Ekonomická stránka přitom zůstává jedním z hlavních faktorů dalšího rozvoje tohoto segmentu, protože bez dostatečné návratnosti nelze očekávat širší nasazení těchto technologií.

Mezinárodní spolupráce a další aplikace

Partnerskou zemí veletrhu byla Brazílie, kde má Bosch dlouhodobé zázemí. Firma zde rozvíjí aktivity mimo jiné v oblasti zemědělství.

Ve spolupráci se společností BASF vznikl systém pro cílenou aplikaci herbicidů, který využívá senzory a umělou inteligenci. Tento příklad ukazuje, že průmyslové technologie nacházejí uplatnění i mimo výrobní sektor.

Co z toho vyplývá pro průmyslové podniky

Prezentovaná řešení ukazují posun směrem k větší integraci dat, systémů a rozhodovacích procesů. Výrobní podniky budou muset věnovat větší pozornost jejich propojení a správě.

Zavádění těchto technologií je postupný proces, který zahrnuje změny v organizaci práce, kvalifikaci zaměstnanců i přístupu k datům. Firmy, které tento proces zvládnou, mohou lépe reagovat na výkyvy trhu a zvyšovat stabilitu výroby.

Veletrh Hannover Messe 2026 potvrdil, že digitální nástroje se stávají běžnou součástí průmyslové výroby. Další vývoj bude záviset především na schopnosti podniků tyto technologie smysluplně integrovat do svých procesů.

Z ODPADU SUROVINA: TECHNOLOGIE TDU2000® MÍŘÍ DO PRAXE

Společnost SETECO získala speciální cenu poroty v rámci Cen Francouzsko-české obchodní komory 2025 za projekt pilotní jednotky technologie TDU2000®. Ta umožňuje přeměnu plastového a pryžového odpadu na využitelné suroviny a energii a představuje konkrétní krok směrem k cirkulární ekonomice. Na projekt, jeho přínosy i další rozvoj odpovídá Bc. Jan Hübler, projektový manažer ze SETECO a ENRESS BS.

V čem vidíte hlavní důvod ocenění projektu?

Domníváme se, že porota ocenila především kombinaci technologické inovace a praktické aplikovatelnosti. Nejde o koncept „na papíře“, ale o reálně nasaditelné řešení, které reaguje na jeden z hlavních problémů současnosti – efektivní nakládání s plastovým a pryžovým odpadem.

Projekt byl pravděpodobně vnímán jako konkrétní krok směrem k funkční cirkulární ekonomice, nikoli pouze jako deklarace záměru.

Za jaký konkrétní projekt jste cenu obdrželi?

Ocenění jsme získali za projekt výstavby pilotní jednotky technologie TDU2000®, kterou realizujeme jako referenční a showroomový provoz.

Jde o první praktickou instalaci tohoto řešení, která ověřuje jeho funkčnost v reálném provozu a zároveň slouží jako základ pro další rozšiřování.

Plasty dnes prostupují napříč celou ekonomikou, od logistiky přes zdravotnictví až po potravinářství. Otázkou už není, zda je používat, ale jak s nimi nakládat po skončení jejich životnosti. Právě zde nachází technologie TDU2000® své uplatnění, protože umožňuje přeměnu odpadu na využitelné suroviny a energii.

Projekt vzniká ve spolupráci se společností ENRESS jako technologickým partnerem a ENRESS Business Services (ENRESS BS), která zajišťuje projektový development, implementaci a škálování celého řešení.

SETECO v tomto modelu vystupuje jako investiční a realizační entita projektu. Tato spolupráce umožňuje efektivní rozšiřování i do dalších lokalit.

Kde plánujete otevřít závody?

Naším prvním krokem je dokončení závodu ve Velkých Pavlovicích, který bude sloužit jako referenční projekt a showroom celé technologie. Aktuálně se nacházíme v závěrečné fázi povolovacích procesů, se zahájením provozu plánovaným v polovině letošního roku.

Projekt slouží nejen pro samotný provoz, ale také jako demonstrační jednotka pro další investory a partnery.

V návaznosti na něj plánujeme ve spolupráci s ENRESS Business Services, rozšiřování do dalších lokalit v České republice i zahraničí. Již nyní evidujeme zájem investorů o umístění technologie TDU2000® v jejich průmyslových areálech, zejména ve střední Evropě.

Můžete projekt přiblížit i lidem mimo obor?

Velmi zjednodušeně řečeno – bereme odpad, který by jinak skončil na skládce nebo ve spalovně, a přeměňujeme ho zpět na využitelné suroviny. Technologie TDU2000® využívá proces pyrolýzy, tedy rozklad materiálu při vysoké teplotě bez přístupu kyslíku. Výsledkem jsou tři hlavní produkty: kapalný recyklát (olej), energetický plyn a pevný uhlíkový zbytek.

Tyto produkty mají reálné průmyslové využití například v petrochemii nebo energetice a mohou být v budoucnu částečně brány jako tzv. „alternativní palivo“. Nicméně buďme při zemi, to by mohla být hudba budoucnosti. Díky tomu dochází nejen ke snížení objemu odpadu, ale i ke snížení uhlíkové stopy celého cyklu.

Jaké byly největší výzvy?

Největší výzvou je vždy propojení technologického řešení s reálným průmyslovým a legislativním prostředím.

Důležitou roli v tomto směru hraje spolupráce mezi SETECO, ENRESS a ENRESS Business Services , která umožňuje propojit vývoj technologie, projektovou přípravu i samotnou realizaci.

Významnou roli hraje také spolupráce s odbornými institucemi, jako je VŠCHT Praha nebo Univerzita J. E. Purkyně, a průmyslovými partnery typu ORLEN Unipetrol. Tyto vazby potvrzují kvalitu výstupních produktů i technologickou robustnost řešení.

Jak probíhala spolupráce s Francouzsko-českou obchodní komorou?

Co pro vás bylo na projektu nejdůležitější?

Zcela zásadní je kvalita realizačního týmu a schopnost dlouhodobé koordinace mezi partnery. Projekt tohoto typu není pouze technologickou instalací – jde o komplexní celek zahrnující legislativu, finance, provoz i obchodní model. Právě koordinace mezi jednotlivými partnery umožňuje jeho efektivní posun.

Velmi pozitivně vnímáme také konstruktivní přístup veřejné správy v rámci povolovacích procesů. Jejich rady a směrnice bereme vážně a snažíme se jimi řídit. Díky tomu vše probíhá bez průtahů a ke zdárnému konci.

Posunulo vás ocenění dál?

Ano, zejména v rovině důvěry a kredibility. Ocenění vnímáme jako potvrzení, že jdeme správným směrem, a to jak technologicky, tak obchodně. Zároveň nám pomáhá otevírat další jednání se zahraničními partnery a investory. V kombinaci s pilotním projektem vytváří silný základ pro další růst.

Spolupráci s obchodní komorou hodnotíme velmi pozitivně. Kromě podpory při přípravě prezentačních materiálů a komunikace sehrála důležitou roli i při otevírání kontaktů na mezinárodní partnery.

Díky této platformě jsme měli možnost jednat s významnými zahraničními společnostmi a definovat první konkrétní milníky další spolupráce.

Jaký dopad může mít tato technologie v evropském i globálním kontextu a je vhodná i pro menší regiony nebo rozvojové trhy?

Technologie TDU2000® má potenciál řešit dva zásadní problémy současně – rostoucí objem odpadu a závislost na primárních fosilních zdrojích.

V evropském kontextu přispívá k plnění recyklačních cílů a snižování uhlíkové stopy. Termochemická recyklace je zároveň jedním z mála řešení, které dokáže efektivně zpracovávat i problematické typy plastů, které nejsou vhodné pro mechanickou recyklaci.

Z globálního pohledu je ale možná ještě důležitější její modularita a relativní nezávislost na rozsáhlé infrastruktuře. To umožňuje nasazení i v menších regionech nebo v rozvojových zemích, kde často chybí komplexní odpadové hospodářství.

Technologie tak může fungovat jako decentralizované řešení, které lokálně zpracovává odpad a zároveň produkuje energii nebo suroviny využitelné v místní ekonomice.

Právě tato kombinace dává projektu nejen ekonomický, ale i výrazný společenský a environmentální přesah.

Jan Hübler

projektový manažer

SETECO a ENRESS BS

SETECO získala speciální cenu poroty v rámci. Cen Francouzsko-české obchodní komory 2025.

Pohled na demonstrační jednotku TDU2000®.

MATEICIUC A.S. DODÁVÁ PLASTOVÉ KOMPONENTY PRO ENERGETIKU

I MODERNÍ STAVEBNICTVÍ

Energetika i stavebnictví se v posledních letech potýkají s výraznými změnami a nejistotou na globálních trzích. Rostoucí ceny surovin, dopady geopolitických konfliktů i tlak na energetickou efektivitu přinášejí nové výzvy nejen pro investory a stavební firmy, ale také pro výrobce technických komponentů. Jedním z českých výrobců, který dlouhodobě dodává plastové výrobky pro tyto sektory, je společnost MATEICIUC a.s.

Firma se sídlem v Odrách se již více než tři desetiletí zaměřuje na výrobu plastových produktů využívaných ve stavebnictví, energetice i technickém vybavení budov. Sortiment zahrnuje například kabelové chráničky, stavební profily pro vnitřní a vnější omítky nebo flexibilní potrubní systémy pro větrání a rekuperaci.

MATEICIUC a.s.

Ke Koupališti 370/15 742 35 Odry +420 556 312 411 marketing@mateiciuc.cz

Kabelové chráničky

Významnou část produkce společnosti tvoří kabelové chráničky určené pro ochranu energetických a datových kabelů. Tyto výrobky se používají především při budování technické infrastruktury, kde je důležitá mechanická odolnost a dlouhá životnost materiálu. Kabelové chráničky společnosti Mateiciuc a.s. jsou navrženy tak, aby poskytovaly spolehlivou ochranu kabelových tras v různých provozních podmínkách a zároveň splňovaly technické požadavky současných energetických a telekomunikačních projektů.

Stavební profily pro vnitřní a vnější omítky

Další významnou část sortimentu tvoří plastové stavební profily určené pro vnitřní i vnější omítkové systémy. Tyto profily se používají například pro zakončení a vyztužení omítek, ochranu rohů nebo přesné vytvoření dilatačních a přechodových detailů při realizaci fasád a interiérů. Správně zvolené stavební profily přispívají k vyšší kvalitě provedení omítek, zvyšují jejich odolnost a zároveň usnadňují práci realizačních firem při montáži.

Flexibilní potrubí pro moderní větrání

S rostoucím důrazem na energetickou účinnost budov se stále více prosazují systémy řízeného větrání s rekuperací tepla. Společnost Mateiciuc a.s. proto vyrábí také flexibilní potrubí určené pro rozvody vzduchu v těchto systémech. Flexibilní potrubní systémy umožňují efektivní instalaci rozvodů vzduchu v obytných i komerčních budovách a zároveň přispívají k zajištění kvalitního vnitřního prostředí.

Výroba v době nejistoty

Podobně jako další výrobní podniky i Mateiciuc a.s. dnes čelí náročným podmínkám na trhu. Významným faktorem jsou především výkyvy cen surovin, které jsou u plastových výrobků úzce spojené s vývojem cen ropy.

„Naším cílem je dlouhodobě dodávat výrobky, na které se naši zákazníci mohou spolehnout. Současná situace však není jednoduchá – válečné konflikty, rostoucí ceny ropy a tím i vstupních surovin nebo celková nejistota na trzích vytvářejí velmi náročné prostředí pro průmysl. V mnoha ohledech se tak opakuje období nejistoty, které jsme zažívali během pandemie covidu. Přesto se snažíme udržet stabilitu výroby, kvalitu produktů i spolehlivost dodávek,“ říká Ing. Ludvík Šanda, ředitel společnosti Mateiciuc a.s.

Důraz na kvalitu výroby

Společnost Mateiciuc a.s. si vybudovala stabilní postavení mezi výrobci plastových komponentů pro stavebnictví a průmysl. Firma se zaměřuje především na technologii vytlačování, na výrobu profilů, trubek a dalších plastových výrobků.

Produkty společnosti nacházejí uplatnění nejen v České republice, ale také na zahraničních trzích. Dlouhodobý důraz na kvalitu výroby, technické parametry výrobků a flexibilní přístup k zákazníkům patří mezi hlavní faktory, které firmě umožňují působit na trhu již více než třicet let.

Profil společnosti

Český výrobní podnik se sídlem v Odrách působí na trhu od roku 1990. Společnost se specializuje na výrobu plastových výrobků technologií vytlačování plastů.

HLAVNÍ VÝROBNÍ SORTIMENT:

> kabelové chráničky PE-HD (DUOFLEX, DUOHARD, OPTOHARD)

> mikrotrubičky pro ochranu optických kabelů (MIKROHARD)

> stavební profily pro vnitřní a vnější omítky

> flexibilní potrubí KLIMAFLEX SB pro rekuperaci a řízené větrání

> zakázková výroba

ENERGETIKA JAKO SLUŽBA: CESTA K ÚSPORÁM VEDE PŘES DATA A FLEXIBILITU

Český průmysl čelí bezprecedentnímu tlaku na dekarbonizaci, přičemž si musí zachovat svou konkurenceschopnost. Podle Ing. Lukáše Dobeše, generálního ředitele skupiny TEDOM ESCO a předsedy sdružení COGEN Czech, však řešení nemusí nutně znamenat okamžité astronomické investice do nových strojů. Expert, který se decentralizaci a kogeneraci věnuje od roku 2002, v rozhovoru vysvětluje, proč by firmy měly začít analýzou dat místo nákupu technologií „do šuplíku“ a jak lze díky chytrému řízení flexibility na energetickém trhu nejen šetřit, ale i vydělávat. Od ledna 2026 navíc přicházejí přísnější pravidla pro energetické audity, která Lukáš Dobeš nevnímá jako administrativní zlo, ale jako unikátní příležitost k odhalení neefektivity. Jak dlouhý bude „plynový most“ k bezemisní budoucnosti a proč jsou v některých inovacích Britové o dekádu před námi?

NEJDŘÍV DATA, AŽ POTOM TECHNOLOGIE

Firmy často investují do energetiky bez znalosti vlastního chování. Skutečné úspory ale vznikají z analýzy spotřeby, jejího načasování a chytrého řízení.

ROZHOVOR

Lukáše Dobeše generálního ředitele skupiny

TEDOM ESCO a předsedy

sdružení COGEN Czech

Český průmysl je pod obrovským tlakem na dekarbonizaci, ale zároveň musí zůstat konkurenceschopný. Pokud za vámi přijde ředitel fabriky s omezeným rozpočtem, do jaké energetické technologie by měl investovat jako první, aby pocítil návratnost co nejdříve?

Investice do energetiky jsou nezbytné, protože přinášejí významnou dlouhodobou úsporu nákladů, takže se vyplatí i přes delší dobu návratnosti. Existují sice dílčí opatření (například výměna osvětlení), která umožňují návratnost v horizontu

měsíců, avšak komplexnější řešení s cílem snížení uhlíkové stopy představují investice s dlouhodobým dopadem.

Před instalací nových zdrojů energie je vhodné začít analýzou dat a optimalizací řízení spotřeby. Doporučuji proto nejprve zavést monitoring, který umožní sledovat, kde a kdy dochází ke spotřebě jednotlivých energií, ideálně prostřednictvím systému energetického managementu. Na základě získaných dat lze navrhnout vhodnou kombinaci zdrojů, zvolit dimenzování fotovoltaických panelů

dle spotřeby nebo použít kogenerační jednotky jak k pokrytí zimních špiček, tak jako flexibilní zdroj pro vyrovnání cenových výkyvů elektřiny. Pro ilustraci, cena elektřiny se může v současnosti měnit v intervalu čtvrthodin, zatímco cena plynu je na denním trhu stejná po celý den.

Dnes už energetika v průmyslu není jen o tom, jak co nejlevněji nakoupit, ale jak chytře využívat vlastní flexibilitu. Jak konkrétně vypadá v praxi model, kdy výrobní podnik vydělává na agregaci flexibility? Je to cesta pro každého, nebo jen pro velké hráče?

Může ji využít takřka každý. Flexibilita je o tom, jestli dokážu přesunout část spotřeby nebo výroby do jiných hodin. Pokud má firma například kalicí pec, která je energeticky velmi náročná, a umí si naplánovat, kdy ji zapne, může využít levnější elektřinu a snížit i náklady na distribuci (snížená rezervovaná kapacita).

Pro běžnou spotřebu se ale relativně složitě hledají vhodné případy. Většina případů má za sebou celkem složitý algoritmus, který se musí splnit, což může flexibilitu omezovat a snižovat její hodnotu. To je možné ve chvíli, kdy běží lokální zdroje energie a nedochází ke zvýšení spotřeby ze sítě. Dnes už jsou cenově dostupné malé baterie o velikosti stovek kW, které je možné k tomuto účelu využít. Samozřejmě kogenerační jednotka je zařízení přímo stvořené pro optimalizaci nákladů na energie.

TEDOM dlouhodobě sází na kogeneraci. Často slýcháme, že plyn je jen přechodné palivo. Jak dlouhý ten „most“ k bezemisní energetice podle vás bude a nehrozí firmám, že dnes investují do plynové technologie, která bude za 10 let politicky neprůchodná?

S tím se samozřejmě u firemních zákazníků setkáváme pravidelně. Především společnosti se zahraničními vlastníky již mají obavy investovat

do systému využívajícího zemní plyn. Osobně si myslím, že ten přechod nebude tak rychlý, jak by si někteří přáli. Především ve světle dynamické situace na Blízkém východě by si většina subjektů přála s plynem skončit co nejdříve. Ale musíme si uvědomit vlastnosti tohoto paliva. V zimě totiž dochází k odběrovým špičkám, které jsou násobně vyšší než výroba elektřiny. To dokáže pokrýt jen plynné nebo pevné palivo, kterým se ještě ideálně v průběhu léta můžeme předzásobit.

Nedokážu si představit typ akumulace, se kterou bychom přebytečnou energii z léta mohli uchovat na zimu. Pokud bychom chtěli pokrýt výrobu tepla kompletně elektřinou, museli bychom vystavět násobky dnešního výkonu elektráren. V létě by ale neběžely. Náklady na ně by se nicméně musely pokrýt a pocítili bychom to všichni na vyšší ceně tepla i elektřiny.

Plynná paliva jsou tak pro nás v tomto ohledu nejlepší alternativou. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o vodíku, na jeho masové využití si ale ještě budeme muset minimálně dekádu počkat. Kogenerace může být poháněná i bioplynem nebo biometanem. To už je dnes funkčním řešením pro firmy, které chtějí postupně přejít na obnovitelné palivo. Kogenerace na zemní plyn a biometan je

naprosto stejná, není potřeba žádná speciální úprava. To umožňuje majitelům velkou míru flexibility do budoucna.

Od ledna 2026 platí přísnější pravidla pro energetické audity a monitoring spotřeby (hranice 2 778 MWh/rok). Co byste poradil firmám, které to zatím berou jen jako nutné administrativní zlo? Kde v těch naměřených datech leží skutečný potenciál pro úspory?

Energetický audit je v současné době klíčový a pro firmy může přinést velmi zajímavé úspory. Největší chyba je brát audit jako nutné zlo, případně ho udělat jen takzvaně „do šuplíku“. Ve skutečnosti jde o unikátní mapu chování firmy, která ukáže, kde leží nevyužitý potenciál. Ideální je začít s monitoringem spotřeby energie a pak teprve navrhovat řešení. Skutečné úspory se neskrývají v jedné zázračné technologii, která bude zároveň nízkoemisní, flexibilní a cenově výhodná, ale v načasování a efektivitě spotřeby. Firmy, které s daty aktivně pracují, dokážou nejen snížit svoje náklady, ale i vydělávat.

Váš posun od výroby strojů k poskytování komplexních služeb je v českém prostředí výrazný. Znamená to, že se blížíme do doby, kdy firma nebude vlastnit kotelnu ani solární elektrárnu, ale bude si prostě jen „předplácet“ energetickou pohodu a stabilitu?

„ENERGETICKÝ AUDIT NENÍ FORMALITA, ALE MAPA CHOVÁNÍ FIRMY.“

Ano a už se to děje. Já většinou říkám, že každý se má věnovat tomu, co umí nejlépe. Třeba společnost vyrábějící papírové obaly ví přesně, jak optimalizovat svoji výrobu, tak aby na silně konkurenčním trhu dokázala uspět. Je to komplexní proces, který kombinuje materiálovou vědu, energetickou efektivitu a logistiku. Podobné to je i s energetikou. Provozovat dnes soustavu zdrojů a optimalizovat spotřebu ve firmě vyžaduje specifický software, často využívající strojové učení, za kterým sedí zkušení tradeři. Nemyslím si, že by si společnost pohybující se v papírenském průmyslu vybudovala vlastní tradingové oddělení, stala se subjektem zúčtování a sledovala všechny trendy. Proto je zde tato služba, která umožní nejen optimálně vybudovat portfolio zdrojů na míru příslušné společnosti, ale řídit je tak, aby vznikl dodatečný zisk, o který se obě společnosti podělí. To podpoří hlavní předmět podnikání společnosti, protože se jí management může plně věnovat a nezatěžovat se sledováním cen energií v jednotlivých čtvrthodinách.

důležité, jelikož britská vláda usiluje o úplnou dekarbonizaci výroby elektřiny do roku 2030. Ačkoli se jedná o dekarbonizaci na systémové úrovni, nikoli o provoz bez plynu, znamená to, že současná podpora kogenerace využívající zemní plyn bez omezení emisí bude s postupem času pravděpodobně zrušena. S příchodem roku 2030 však zůstává kogenerace využívající zemní plyn v souladu s cílem dosažení nulových emisí, jelikož je označována za přechodnou technologii. Kogenerace na alternativní paliva, jako jsou vodík nebo bioplyn, navíc získává podporu prostřednictvím nových pobídek.

Ve Velké Británii obecně mají v oblasti flexibility mnohem více služeb než u nás, poskytují se nejen pro správce přenosové soustavy, ale i pro správce distribučních soustav a dají se různě kombinovat. Opravdu mě mrzí, že u nás je vše velmi složité a pomalé a ve spoustě věcí jsme o dekádu za Velkou Británií.

Stávající infrastruktura zvládne přenášet směs, ve které je vodík zastoupen z 20 %, pro vyšší koncentraci je nutné potrubí upravit. To stejné platí pro motory, které tento plyn využívají. Provozovatelé sítí a ostatní hráči začnou realizovat potřebné investici teprve tehdy, až budou mít vidinu, že vodíku může být dostatek a dává to ekonomický smysl.

Vedle své pozice ve společnosti TEDOM jste také předsedou sdružení COGEN Czech. Jaké jsou aktuálně největší výzvy, které sdružení řeší – ať už na poli legislativy, podpory kogenerace, nebo osvěty mezi průmyslovými podniky?

Hlavní výzvou je stabilní a předvídatelné prostředí – zejména v oblasti provozní podpory a role kogenerace v dekarbonizačních plánech státu. Zároveň je potřeba osvěta: vysvětlovat, že kogenerace není konkurencí OZE, ale jejich nezbytným doplňkem. Se svojí vysokou účinností využije většinu energie, která je v palivu obsažená.

Do budoucna samozřejmě očekáváme, že bude postupně vytlačována z provozu v létě, pak v přechodném období, až zůstane jen zimní provoz. Nakonec se z kogenerace stane součást sezónní akumulace, protože plyn vyrobený z přebytků elektřiny v létě v zimě plyn spálí a využije ho na maximum. Žádné jiné zařízení není tak flexibilní, účinné a cenově dostupné. Nejmenší jednotky se vyrábějí už od 2 kW, dokážeme tedy pokrýt trh od nejmenších zákazníků až po velké společnosti.

Nedávno jste oznámili posílení aktivit na britském trhu. Jak se liší přístup k energetickým inovacím a podpoře decentralizovaných zdrojů ve Velké Británii ve srovnání s českým prostředím?

Velká Británie je v oblasti decentralizace a nízkoemisní energetiky mnohem dál než my. Dnes už jsou v ní zavřené všechny uhelné elektrárny a elektřina je vyráběna především z obnovitelných zdrojů a jádra, které doplňuje flexibilní plyn. Kogenerace je považována díky své vysoké účinnosti za nízkoemisní zdroj. Elektřina, kterou vyrobí, je osvobozená od poplatku za znečištění ovzduší (Climate Change Levy). Mnohé společnosti musí rovněž každoročně vykazovat své emise a mít vypracovanou strategii dekarbonizace. Tyto strategie jsou obzvláště

Vaše nové jednotky jsou prezentovány jako „Hydrogen Ready“ v rámci konceptu „Green CHP“. Jak blízko jsme v Česku okamžiku, kdy v průmyslových areálech začneme běžně spalovat směs s vodíkem nebo čistý vodík, a co je pro to z pohledu infrastruktury nejdůležitější?

Technologicky jsme blízko. Kogenerační jednotky od Tedomu jsou „Hydrogen Ready“ a už dnes dokážou spalovat příměsi vodíku až do 20 % Zároveň máme daleko vyšší ambice, ale o tom zatím nemohu mluvit podrobněji. Obecně se dá říct, že limitem v současné době není stroj, ale infrastruktura a dostupnost paliva. Zatímco u biometanu jsou podpůrné programy pro výrobce a dá se bez problémů přepravovat klasickou distribuční soustavou, u vodíku je situace složitější.

COGEN Czech každoročně pořádá konferenci Dny kogenerace, letos již 19. ročník. Co podle vás dělá z této konference důležité místo k setkání zástupců průmyslových podniků, kteří teprve zvažují, zda do kogenerace investovat?

Dny kogenerace propojují teorii s praxí. Pro firmy, které teprve zvažují investici, je zásadní slyšet konkrétní zkušenosti provozovatelů, nejen dodavatelské prezentace. Každý rok jsou těmto tématům věnovány minimálně dva bloky, které pak doplňují informace o legislativě. Majitelé společností zde mají příležitost získat inspiraci pro začlenění kogenerace do svých energetických systémů a její kombinaci s dalšími zdroji. Konference ukazuje, že kogenerace není okrajová technologie, ale strategická součást moderní energetiky.

Rozhovor

SPOJENÍ ÚSPOR STABILITY I ENERGETICKÉ BEZPEČNOSTI

E.ON ENERGY

SOLUTIONS

PŘIPRAVIL

PRO HARTMANN - RICO KOMPLEXNÍ ENERGETICKÉ ŘEŠENÍ

Stabilní a spolehlivé dodávky energie jsou pro průmyslové podniky klíčové. Společnost HARTMANN – RICO proto ve svém výrobním areálu ve Veverské Bítýšce realizovala ve spolupráci se společností E.ON Energy Solutions komplexní energetické řešení, které kombinuje výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, kogeneraci, dobíjecí infrastrukturu pro elektromobilitu i chytré řízení spotřeby. Výsledkem je vyšší energetická soběstačnost, úspory nákladů, a především výrazné zvýšení provozní jistoty výroby.

Energie jako strategické téma

Pro HARTMANN – RICO není energetika jen podpůrným tématem, ale strategickou oblastí, která má přímý dopad na výrobu i kvalitu produktů. Klíčovým impulsem k realizaci projektu byla vysoká závislost výrobních procesů na stabilních dodávkách elektrické energie. Například u sterilizačních procesů může i krátkodobý výpadek znamenat znehodnocení výrobků a významné finanční ztráty.

Neřešili jsme pouze úspory, ale hlavně celkovou energetickou bezpečnost a stabilitu provozu. Potřebovali jsme řešení, které nám zajistí kontinuitu výroby i v mimořádných situacích“

vysvětluje David Lupač, projektový manažer společnosti

HARTMANN – RICO.

Rozhodování zároveň urychlily výkyvy cen energií na trhu a dlouhodobá snaha společnosti snižovat uhlíkovou stopu a posilovat udržitelnost výroby.

Fotovoltaika jako součást širšího energetického konceptu

Základem nového řešení se stala fotovoltaická elektrárna o instalovaném výkonu 98,44 kWp, složená z 214 fotovoltaických panelů. Ročně vyrobí přibližně 100 MWh elektrické energie, přičemž veškerá produkce je spotřebována přímo v areálu společnosti.

Projekt ale nebyl od začátku vnímán jako samostatná instalace FVE. Naopak, cílem bylo vytvořit funkční energetický celek, ve kterém jednotlivé technologie spolupracují a vzájemně se doplňují.

„Klíčová byla komplexnost. Nešlo jen o samotnou fotovoltaiku, ale o její chytré propojení s dalšími energetickými zdroji a řízením spotřeby tak, aby celý systém fungoval jako jeden celek,“ dodává David Lupač.

Fotovoltaika zvyšuje energetickou soběstačnost výrobního závodu.

Kogenerace, řízení a elektromobilita v jednom systému

Součástí energetického konceptu je také kogenerační jednotka o výkonu 800 kW elektrických a 1 MW tepelných, která dlouhodobě přispívá ke stabilnímu chodu závodu a dodávkám tepla do výrobních prostor. V areálu zároveň funguje i další vlastní kogenerační jednotka, což celý systém dále posiluje z hlediska energetické odolnosti.

Neméně důležitou roli hraje dispečerské řízení, které propojuje fotovoltaiku, kogeneraci

Elektromobilita je součástí integrovaného energetického systému závodu.

i dobíjecí stanice na elektromobily. Díky tomu lze optimalizovat spotřebu energie v reálném čase, reagovat na aktuální výrobu a zvyšovat celkovou efektivitu. V rámci projektu byly instalovány také čtyři dobíjecí body pro elektromobily, každý o výkonu až 22 kW, které podporují rozvoj firemní elektromobility.

Bezpečnost výroby a úspory nákladů

Významným přínosem nového řešení je zvýšení provozní bezpečnosti. Kombinace fotovoltaiky,

kogenerace a záložních systémů umožňuje dokončit kritické výrobní procesy i při výpadku elektrické energie ze sítě. Fotovoltaika navíc prodlužuje dobu zálohy díky napojení na UPS systémy.

Z ekonomického hlediska projekt přináší snížení nákladů na energie, vyšší předvídatelnost výdajů a menší citlivost na výkyvy trhu. Každá kilowatthodina vyrobená v areálu zároveň snižuje poplatky za distribuci.

Partnerství

s

E.ON Energy Solutions

Společnost E.ON Energy Solutions v projektu pro HARTMANN – RICO pokryla celý proces – od úvodní analýzy spotřeby energie, přes

„Tento projekt je ukázkou toho, že dává smysl dívat se na energetiku komplexně. Když se propojí výroba energie, její inteligentní řízení, kogenerace a elektromobilita, vzniká řešení, které firmě nepřináší jen úspory, ale především jistotu a dlouhodobou stabilitu provozu,“ upozorňuje Oldřich Ognar, key account manažer E.ON Energy Solutions.

Podle Ognara dnes průmyslové podniky čím dál častěji vnímají energii jako strategickou oblast s přímým dopadem na konkurenceschopnost i udržitelnost.

„Průmyslové firmy dnes řeší energii nejen kvůli cenám, ale také kvůli bezpečnosti výroby, snižování emisí a tlaku na udržitelnost. U projektu pro HARTMANN – RICO jsme od začátku hledali takové řešení, které propojí ekonomiku provozu s ekologickými cíli a dlouhodobou energetickou stabilitou. Právě tento přístup dává firmám jistotu i do budoucna,“ doplňuje Lukáš Jörka, projektový manažer E.ON Energy Solutions.

HARTMANN – RICO

na spolupráci s E.ON Energy Solutions oceňuje zejména profesionální přístup projektového týmu, schopnost reagovat na specifické potřeby průmyslového provozu a realizaci projektu bez omezení výroby.

Projekt tak potvrzuje roli E.ON Energy Solutions jako stabilního partnera schopného dodat komplexní energetická řešení šitá na míru průmyslovým podnikům.

Kogenerace v areálu HARTMANN – RICO.

ŠTĚPKA V BRNĚ:

Energetická transformace v praxi

Společnost Teplárny Brno v posledních letech realizovala zásadní změnu ve své dlouhodobé strategii výroby tepla. Provoz, který historicky stál především na spalování zemního plynu, začal vykazovat rizika z hlediska ekonomické stability i celkové energetické bezpečnosti. Vedení společnosti proto zahájilo přechod na alternativní řešení, které zajišťuje městu větší nezávislost na importovaných surovinách a současně odpovídá moderním požadavkům na udržitelnost. Výsledkem tohoto úsilí je projekt Štěpka v Brně. Ten si vyžádal rozsáhlou modernizaci stávající infrastruktury i vybudování zcela nového technologického zázemí pro manipulaci s biomasou.

Modernizace zdroje

Brno sever

Projekt se soustředil na areál Brno sever, který svou historií zrcadlí vývoj české energetiky. Zdroj vznikl v sedmdesátých letech jako uhelný provoz a postupně prošel několika technologickými etapami. Po éře uhlí následoval přechod na plyn a v roce 2016 společnost definitivně ukončila spalování mazutu, což doprovázelo i kompletní odstranění mazutových nádrží.

Současná etapa transformace přinesla instalaci kotle na biomasu o tepelném výkonu 43 MW. Toto zařízení ročně dodává přibližně 500 000 GJ tepla přímo do městské soustavy. Investice zahrnovala také výstavbu velkého akumulátoru tepla, který umožňuje efektivnější řízení dodávek. Technicky nejnáročnější operaci představovalo vložkování stávajícího komína, jehož výška přesahuje 200 metrů, čímž se řadí mezi nejvyšší objekty svého druhu v zemi.

Energetika

Logistika jako zásadní podmínka realizace

Umístění zdroje Brno sever přímo v hustě obydlené části města představovalo pro projekt zásadní omezení. Blízkost rezidenční zástavby a přilehlých sídlišť zásadně ovlivnila výsledný způsob dopravy paliva. Společnost vyhodnotila intenzivní silniční přepravu jako zcela nevhodnou, protože by neúměrně zatížila místní komunikace a negativně ovlivnila životní prostředí obyvatel.

Jako jediné průchozí řešení zvolila společnost železniční dopravu s využitím kontejnerových souprav. Projekt proto zahrnul kompletní rekonstrukci vlečky a výstavbu unikátního velkokapacitního skladu dřevní štěpky. Tento sklad svou rozlohou překonává plochu fotbalového hřiště a udržuje zásobu paliva přibližně na 5 dní plného provozu. Celý systém dopravy a vykládky minimalizuje prašnost a hluk, což umožňuje bezproblémové soužití průmyslového zdroje s okolní zástavbou.

Investiční náročnost a náročná příprava

Celkové náklady projektu dosáhly výše 2,6 miliardy Kč. Významnou část financování pokryla dotační podpora, jejíž získání vyžadovalo mimořádně náročnou administrativní a projekční přípravu trvající několik let. V rámci přípravné fáze odborníci posuzovali celou řadu variant s výkonem od 20 do 80 MW, než společnost zvolila současné technické řešení jako ekonomicky nejstabilnější.

Důležitou roli sehrála také trpělivá komunikace s veřejností a místními obyvateli. Ta pomohla vyřešit počáteční obavy a připomínky, čímž se podařilo zajistit všechna potřebná povolení i přes hrozící soudní spory, které by realizaci oddálily. Tato zkušenost potvrdila, že kvalitní předinvestiční příprava zásadně ovlivňuje úspěch celého díla.

Průběh stavby a spolupráce se zhotovitelem

Výběr zhotovitele proběhl prostřednictvím otevřeného výběrového řízení. Samotná stavba se potýkala s řadou komplikací, které si vynutily vysokou míru improvizace. Během realizace projekt zaznamenal více než sto technologických změn a úprav oproti původnímu plánu. Tyto okolnosti

zvýšily investiční náklady přibližně o 10 % a zároveň prodloužily harmonogram o více než jeden rok proti původnímu předpokladu.

Tato etapa jasně potvrdila, že výsledek takto unikátního projektu závisí na kvalitní spolupráci mezi investorem a dodavatelskými firmami. Pravidelná komunikace na úrovni projektových manažerů i představenstva a schopnost operativně řešit technické detaily přímo na místě nakonec zajistily úspěšné dokončení celého díla.

Provozní zkušenosti a ekonomické výsledky

Zdroj se v současné době nachází ve fázi zkušebního provozu, během kterého personál postupně ladí technologické parametry spalování a optimalizuje spalinové cesty. Nejedná se o standardizované zařízení, ale o specifické technické řešení, které vyžaduje precizní nastavení. Po úplném uvedení do ostrého provozu bude zařízení obsluhovat tým 25 pracovníků v nepřetržitém čtyřsměnném režimu.

Z ekonomického pohledu projekt již nyní prokazuje svou opodstatněnost. Ve srovnání s výrobou tepla ze zemního plynu snižuje provoz na biomasu náklady v zimním období přibližně o 20 milionů Kč měsíčně. Tato úspora potvrzuje správnost strategického rozhodnutí diverzifikovat palivovou základnu města.

Zajištění paliva a dlouhodobý rozvoj

Roční spotřeba paliva se pohybuje kolem 80 000 tun dřevní štěpky. Hlavní partner, společnost Lesy města Brna, zajišťuje významnou část produkce z vlastních zdrojů a zbytek doplňuje nákupem na trhu. Tento model spolupráce mezi městskými společnostmi vytváří uzavřený a stabilní řetězec dodávek paliva.

Projekt Štěpka v Brně představuje zásadní milník na cestě k energetické soběstačnosti jihomoravské metropole. Zároveň ukazuje, že transformace velkých energetických zdrojů představuje komplexní inženýrský proces, který vyžaduje dlouhodobou vizi, odborné zázemí a efektivní součinnost všech zúčastněných stran.

Text vznikl na základě podkladů prezentace na Dnech teplárenství a energetiky 2026.

STÍN, KTERÝ VYDĚLÁVÁ:

SOLAR CARPORTY MĚNÍ FIREMNÍ

Efektivní správa průmyslového a komerčního majetku v současné době vyžaduje hledání nových cest k optimalizaci provozních nákladů a posilování energetické stability. Zatímco klasická venkovní parkoviště představují pro průmyslové areály pouze pasivní plochy vyžadující

PARKOVIŠTĚ V AKTIVNÍ ELEKTRÁRNY

Přeměna nákladové plochy na výnosové energetické aktivum

Standardní firemní parkoviště vyžaduje nemalé investice do zpevněných povrchů, osvětlení, odvodnění a následné zimní údržby. Přesto v účetních knihách figuruje jako nákladová položka. Instalace solar carportu tuto logiku obrací. Konstrukce efektivně využívá již existující zastavěný prostor, což je klíčové zejména v průmyslových zónách, kde je každý metr čtvereční volné půdy cenným aktivem. Firma tak nemusí hledat nové pozemky pro energetická zařízení nebo omezovat skladové a manipulační kapacity areálu.

Z technického hlediska představují carporty mimořádně husté využití plochy. Na jedno standardní parkovací místo lze v závislosti na zvolené konstrukci a orientaci instalovat fotovoltaický výkon v rozmezí 1,4 až 3 kWp. U rozsáhlých realizací se průměrný výkon pohybuje kolem 0,17 kWp na každý metr čtvereční plochy. Pro lepší představu lze uvést příklad parkoviště se 100 místy, které může dosahovat instalovaného výkonu v řádu stovek kWp. Takový zdroj již dokáže pokrýt významnou část bazální spotřeby celého průmyslového závodu.

Energetika

Analýza výroby energie v reálných podmínkách

Potenciál této technologie potvrzuje reálná produkce elektřiny v evropských klimatických podmínkách. Me nší instalace zahrnující 10 parkovacích míst dokáže vygenerovat přibližně 30 000 kWh ročně. U velkých průmyslových areálů s několika stovkami míst se produkce pohybuje nad hranicí 1 100 000 kWh za rok Specifická roční výroba v České republice dosahuje přibližně 900 až 1 000 kWh na každý instalovaný kWp výkonu.

Tato čísla znamenají, že energie vyrobená nad parkovištěm může napájet nejen administrativní budovy, ale i energeticky náročné provozy, jako jsou klimatizační jednotky serveroven, osvětlení hal nebo lehké výrobní linky. Decentralizovaná výroba navíc minimalizuje ztráty při přenosu energie, které jsou běžné u dálkových rozvodů.

Synergie s elektromobilitou a energetický management

Solar carporty představují ideální infrastrukturu pro rozvoj firemní elektromobility. Integrace dobíjecích stanic (wallboxů) přímo do nosných sloupů konstrukce umožňuje napájet firemní flotilu i vozidla zaměstnanců elektřinou vyrobenou přímo na místě. Tento model výrazně zvyšuje míru vlastní spotřeby (self-consumption), což je pro ekonomiku fotovoltaických systémů nejdůležitější parametr.

Jedno parkovací místo vyrobí ročně dostatek energie pro pokrytí nájezdu běžného elektromobilu v řádu desítek tisíc kilometrů. Pro průmyslové podniky je však ještě důležitější vliv na stabilitu sítě. Lokální výroba pomáhá vykrývat odběrné špičky a umožňuje optimalizovat rezer-

vovaný příkon u distributora. V kombinaci s bateriovým úložištěm může carport fungovat jako stabilizační prvek, který chrání firmu před sankcemi za překročení sjednaných limitů odběru.

Konstrukční požadavky a statická odolnost

Na rozdíl od standardních střešních instalací podléhají solar carporty přísnějším statickým požadavkům, neboť tvoří samostatně stojící objekty přístupné veřejnosti. Nosné systémy, nejčastěji zhotovené z žárově zinkované oceli nebo vysoce odolných hliníkových slitin, jsou dimenzovány na extrémní zatížení větrem i váhu mokrého sněhu. Životnost těchto konstrukcí běžně přesahuje 30 až 40 let, což odpovídá investičnímu horizontu velkých průmyslových staveb.

Významnou výhodou oproti instalaci na budovy je nezávislost na technickém stavu a únosnosti stávajících střech hal, které často neumožňují dodatečné zatížení panely. Samostatná konstrukce carportu navíc dovoluje nastavit optimální sklon a orientaci panelů směrem k jihu bez ohledu na dispozici okolních budov. Konstrukce a zakládání (často na betonových patkách nebo zemních vrutech) tvoří přibližně 30 až 60 procent celkových investičních nákladů projektu, což odráží jejich robustnost a bezpečnostní standardy.

Provozní přínosy pro vozový park a HR politiku

Vedle energetických a ekonomických přínosů nabízí zastřešení parkovišť hmatatelné provozní výhody. V letních měsících přístřešky brání přímému slunečnímu záření, čímž zásadně omezují přehřívání vozidel. Nižší teplota v interiéru znamená menší zátěž pro klimatizační

systémy a u elektromobilů šetří kapacitu baterie, která nemusí vynakládat energii na dochlazování článků.

V zimním období pak carport eliminuje nutnost časově náročného odstraňování sněhu a námrazy. Tyto faktory mají přímý dopad na efektivitu práce a technický stav vozového parku. Z pohledu personalistiky a péče o zaměstnance představuje zastřešené a energeticky aktivní parkoviště moderní benefit, který zvyšuje prestiž zaměstnavatele a vizuálně potvrzuje technologický progres společnosti.

Ekonomická rozvaha, financování a legislativa

Pořizovací náklady na solar carport jsou ve srovnání s běžnou fotovoltaikou vyšší, což je dáno cenou nosné konstrukce a náročností zemních prací. Ekonomika projektu však stojí na pevných základech: úspoře za nákup silové elektřiny, snížení distribučních poplatků a dlouhodobé ochraně proti volatilitě trhu.

Návratnost investice v průmyslovém sektoru výrazně zkracuje využití dotačních programů, jako je Modernizační fond nebo Národní plán obnovy. Tyto tituly často prioritně podporují právě multifunkční řešení, která kombinují obnovitelné zdroje s čistou mobilitou. Legislativní proces je dnes již standardizovaný, přičemž u menších instalací se uplatňují zjednodušené postupy, zatímco u velkých projektů je nutné počítat s klasickým stavebním povolením a posouzením vlivu na požární bezpečnost areálu.

Strategický závěr pro průmyslové lídry

Solar carporty představují jeden z nejracionálnějších způsobů, jak navýšit instalovaný výkon firemní energetiky bez zásahu do výrobních nebo skladových kapacit. V prostředí moderního průmyslu, kde je efektivní využití každého metru plochy nutností, se jedná o logickou volbu. Firma tím demonstruje schopnost pracovat se svými zdroji inteligentně, snižuje svou uhlíkovou stopu bez provozních omezení a systematicky zvyšuje hodnotu svého nemovitého majetku. Solar carporty se tak stávají plnohodnotným a nepostradatelným prvkem energetické a investiční strategie každého perspektivního podniku.

KONEC DOBY UHELNÉ:

JAK VYPADÁ MILIARDOVÁ PROMĚNA ČESKÉHO TEPLÁRENSTVÍ

České teplárenství prochází největší transformací ve své novodobé historii. Éra uhlí končí a Skupina ČEZ v rámci své strategie dekarbonizace intenzivně buduje novou energetickou páteř země. Do roku 2030 zmizí uhlí ze všech jejích teplárenských lokalit, přičemž celková investice do modernizace zdrojů přesáhne 80 miliard korun.

DĚTMAROVICE:

Od uhelné minulosti k biomasové budoucnosti

Prvním zásadním milníkem v této transformaci je severomoravská lokalita Dětmarovice. Zdejší projekt je důkazem, že přechod na čistší zdroje lze realizovat rychle a efektivně. Již od topné sezóny 2026–2027 bude dodávka tepla pro města Orlová a Bohumín (zahrnující cca 15 tisíc domácností) poprvé v historii zcela nezávislá na spalování uhlí.

Moderní energetický mix v Dětmarovicích bude vypadat následovně:

Základní výroba: Nová biomasová kotelna o výkonu 8 MWt doplněná o dvě vysoce účinné kogenerační jednotky (2 × 11 MWt), které současně vyrábějí teplo i elektřinu.

Zajištění špiček a záloha: Systém podpoří tři moderní plynové kotle (3 × 9 MWt) a jedna špičková plynová kotelna o výkonu 18 MWt, která vyrostla již v loňském roce.

Uhelná energetika je na ústupu, ale potřeba stabilního a cenově dostupného tepla pro domácnosti i firmy zůstává prioritou. ČEZ sází na prověřený systém centrálního zásobování teplem (CZT), který nyní přizpůsobuje požadavkům 21. století. Hlavními pilíři této změny jsou zemní plyn, biomasa a pokročilé technologie akumulace.

Investice: Náklady na tuto lokální proměnu dosahují 2 miliard korun.

ÚSTECKÝ KRAJ:

Logistické unikáty a nové horkovody

V Ústeckém kraji procházejí proměnou elektrárny Prunéřov a Tušimice, které zásobují teplem 28 tisíc domácností v Chomutově, Kadani a Klášterci nad Ohří. Tato oblast je specifická náročností na logistiku i rozsahem infrastruktury.

V Prunéřově byla v létě 2024 zahájena stavba plynové kotelny o výkonu 26 MWt. Technologickou zajímavostí je instalace hořáků v tzv. dvoublokovém uspořádání, které byly dovezeny z 270 kilometrů vzdáleného bavorského Gunzenhausenu. Pro odvod spalin zde vzniká nový, 24 metrů vysoký komín. Souběžně s tím ČEZ buduje 5,7 km dlouhý horkovod z Prunéřova do Kadaně, což umožní efektivněji propojit zdroje

a zajistit vyšší spolehlivost dodávek. Další menší plynový zdroj o výkonu 10 MWt byl spuštěn také v Tušimicích, kde bude v budoucnu plnit roli zálohy.

MĚLNÍK:

Energetické centrum pro Prahu za 50 miliard

Lokalita Mělník představuje nejdůležitější uzel celého plánu, neboť nese zodpovědnost za dodávky tepla pro hlavní město. Vzhledem k rozsahu tohoto úkolu si celková proměna mělnického areálu vyžádá investice přesahující 50 miliard korun.

Do roku 2030 zde vyroste komplex kombinující různé formy energie:

Vysokokapacitní plynové zdroje s nízkými emisemi nahradí stávající uhelné bloky.

Elektrokotle o výkonu 2 × 30 MW dokáží přeměnit přebytky elektřiny v síti na teplo.

Akumulace tepla o kapacitě 60 MWh umožní uchovat energii na dobu špičkového odběru.

Projekt počítá i s využitím fotovoltaických elektráren o výkonu 7,3 MW pro podporu provozu.

Rozšiřování tendrů:

Od Hodonína po Trutnov

Modernizace se nezastavuje pouze u velkých celků. Společnost ČEZ Teplárenská aktuálně realizuje nebo připravuje výběrová řízení pro další lokality:

Hodonín: Transformace na plynovou kotelnu (15 MWt), biomasovou kotelnu (20 MWt) a kogeneraci.

Ledvice: Výstavba biomasového zdroje o výkonu 20 MWt, který doplní stávající záložní plynovou kotelnu (131 MWt).

Trutnov–Poříčí: Zde se počítá s biomasovou kotelnou o tepelném výkonu 50 MWt (2 x 25 MWt) pracující v režimu KVET, kterou doplní nový turbogenerátor o elektrickém výkonu 10 MWe.

Tento systematický přístup k vypisování tendrů umožňuje Skupině ČEZ nasazovat nízkoemisní technologie přesně podle specifických potřeb a dostupných paliv v daném regionu, čímž se postupně uzavírá kapitola využívání uhlí v českých teplárnách.

CO ZNAMENÁ KVET

KVET je zkratka pro Kombinovanou Výrobu Elektřiny a Tepla (často nazývanou také kogenerace). Na rozdíl od klasických elektráren, které teplo vznikající při výrobě elektřiny vypouštějí bez užitku do okolí, systém KVET toto teplo zachycuje a využívá k vytápění domácností nebo v průmyslu. Díky tomu je tento proces mnohem efektivnější, šetří palivo a výrazně snižuje celkové emise skleníkových plynů.

BEZPEČNÁ

A EKOLOGICKÁ CESTA

Celý proces transformace, který řídí generální ředitel ČEZ Teplárenská Libor Štěpán, směřuje k jedinému cíli:

vytvořit moderní, digitálně řízenou a nízkoemisní soustavu.

Investice 80 miliard korun není jen cenou za ekologii, ale především investicí do jistoty, že české domácnosti a firmy budou mít stabilní přístup k teplu za férové ceny i po definitivním odchodu od spalování uhlí. Tato proměna zajistí, že české systémy centrálního zásobování zůstanou na evropské špičce.

NAČTĚTE & ČTĚTE...

Svět digitalizace

COCA-COLA – DIGITALIZACE

OD PLNĚNÍ LAHVÍ AŽ NA ÚROVEŇ SENZORŮ

Společnost Coca-Cola, největší světový výrobce nápojů, provozuje jen v západní Evropě více než 50 plníren. Aby bylo možné rychle a přesně provádět úkony v rámci údržby a rovněž řešit poruchy, digitalizuje skupina všechny plnicí systémy a vyvíjí k tomuto účelu své „digitální dvojče“. Díky tomu je možné monitorovat výrobní procesy v reálném čase a v případě potřeby je okamžitě optimalizovat, a to i na dálku a prakticky odkudkoli na světě. Společnost Coca-Cola úzce spolupracuje se ifm, specialistou na automatizaci, na vývoji spolehlivých senzorů, které jsou potřeba ve výrobě.

Svět strojírenství

11 MILIONŮ DÍLŮ PRO ŠKODA AUTO: KOPŘIVNICKÉ

TAWESCO JE STĚŽEJNÍM

PARTNEREM PRO AUTO

ROKU 2026

Kopřivnická společnost Tawesco ze skupiny Promet Group dodala v loňském roce automobilce Škoda Auto 11,1 milionu lisovaných a svařovaných karosářských dílů. Komponenty míří do všech modelů značky, včetně elektromobilu Škoda Elroq, který získal titul Auto roku 2026.

Svět automatizace

AIMTEC, LOGIO A LOGTECH

SPOJUJÍ SÍLY: NOVÉ

PARTNERSTVÍ NABÍDNE

NEZÁVISLOU AUTOMATIZACI

LOGISTIKY OD NÁVRHU PO SERVIS

Automatizace už není jen o nákupu technologií, ale především o datech a návratnosti. Společnosti Aimtec, Logio a LogTech oznámily strategické partnerství, které mění přístup k realizaci logistických projektů a nabízí řešení založené na naprosté nezávislosti.

Svět financí

KONEC SKRYTÝCH

POPLATKŮ: JAK ZJISTIT, JAKÁ

BUDE CENA MONTOVANÉ

HALY JEŠTĚ PŘED

PROJEKTEM?

Investoři se při poptávce montované haly často setkávají s výrazně odlišnými cenami. Důvodem není jen rozdílná kvalita dodavatelů, ale především odlišný rozsah toho, co je v ceně zahrnuto. Na první pohled srovnatelné nabídky mohou obsahovat zcela jiné konstrukční řešení, technické parametry nebo rozsah dodávky. Bez jasného zadání a definovaných vstupů tak vzniká prostor pro nepřesnosti, které se později promítají do navýšení ceny.

Svět stavebnictví

JAK POZNAT DODAVATELE PLECHOVÝCH DÍLŮ, KTERÝ

PROJEKT PODRŽÍ — NE

ZBRZDÍ

V zakázkové výrobě dnes často nerozhoduje rozdíl v ceně, ale rozdíl v přístupu. U plechových dílů to platí dvojnásob: jeden dodavatel vyrobí podle výkresu, druhý pomůže udržet v pohybu celý projekt. A právě ten bývá nakonec nejcennější.

Svět letectví CESTA DO VESMÍRU ZAČÍNÁ V ČESKÝCH REGIONECH

Mobilní „raketa“ SpaceBuzz inspiruje budoucí inženýry. Národní projekt vstupuje do další fáze. Po úspěšných parabolických letech Zero-G vyráží do regionů osmnáctimetrová mobilní loď, která má dětem přiblížit moderní technologie a vesmírný výzkum.

Svět logistiky

GEIS POTVRZUJE VYSOKÝ STANDARD

KYBERBEZPEČNOSTI

CERTIFIKACÍ ISO 27001

Společnost Geis úspěšně získala certifikaci systému managementu informační bezpečnosti podle normy ISO/IEC 27001. Nezávislý audit potvrdil systematický přístup k ochraně dat, IT systémů a kybernetické bezpečnosti, což je zásadní signál pro zákazníky i partnery.

NÁSOBÍME ÚSPĚCH ČESKÉHO BYZNYSU

JOBLASTI FINANCOVÁNÍ

■ Energetický průmysl (vč. jaderného)

■ Strojírenský průmysl

■ Moderní technologie

■ Obranný a bezpečnostní průmysl

■ ESG senzitivní segmenty

■ Letectví, doprava a infrastruktura

KOMU POSKYTUJEME

NAŠE SLUŽBY

■ Českým vývozně orientovaným podnikům (s podílem vývozu na ročních tržbách alespoň 25 %) a společnostem, které jsou s těmito podniky v ekonomicky spjaté skupině a dodávají jim zboží nebo služby pro vývoz

■ Zahraničním společnostem, které jsou vlastněné a ovládané z ČR

■ Českým společnostem, které realizují investice v zahraničí

sme ryze česká státní banka a kompetenční centrum exportního financování. Neomezují nás korporátní politiky zahraničních vlastníků. Podporujeme český vývoz, investice a konkurenceschopnost.

NAŠE PRODUKTY

■ Investice v zahraničí

■ Zvyšování konkurenceschopnosti

■ Vývozní úvěry

■ Bankovní záruky

■ Dokumentární platby

■ Financování pohledávek