SP1/2026 Svět Průmyslu

Eva Primus Kovandová, prezidentka BPWCR, ředitelka kanceláře představenstva Hospodářské komory Praha 1

BYZNYS JE MARATON, NE SPRINT, BEZ VYTRVALOSTI DLOUHODOBĚ NEOBSTOJÍTE

LOGISTIKA FM LOGISTIC

VYDAVATELSTVÍ:

Smart Connections, s.r.o.

8. května 3253/28, 787 01 Šumperk

IČ: 27854647, DIČ: CZ27854647

Registrační číslo: MK ČR E 18823, ISSN: 1804-3925

Společnost je zapsána v obchodním rejstříku C 43508

vedená u Krajského soudu v Ostravě.

www.smart-connections.cz www.svetprumyslu.cz

VEDENÍ SPOLEČNOSTI:

Jednatel: Mgr. Lukáš Ševčík, sevcik@svetprumyslu.cz

Provozní ředitelka: Ing. Markéta Vondálová, vondalova@svetprumyslu.cz

OBCHODNÍ ODDĚLENÍ: Podpora inzerce: Veronika Bartlová, bartlova@svetprumyslu.cz

GRAFICKÉ ODDĚLENÍ:

Grafika: Šárka Říhová, grafika@svetprumyslu.cz

TÝM REDAKCE: redakce@svetprumyslu.cz

PERSONÁLNÍ A EKONOMICKÉ ODDĚLENÍ: Ing. Jitka Dokoupilová, dokoupilova@svetprumyslu.cz

DATUM VYDÁNÍ: 05. 03. 2026

ČÍSLO VYDÁNÍ: 1/2026

Cena jednotlivého výtisku: 289 Kč | 11,7 €

INZERCE: Telefon: +420 725 431 318

E-mail: redakce@svetprumyslu.cz

Tisk: Printo, spol. s r.o.

Předplatné:

Informace podává a objednávky přijímá vondalova@svetprumyslu.cz, vyřizuje společnost SEND Předplatné, spol. s r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice.

Autorská práva vykonává vydavatel. Copyright © 1996–2026. Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho částí jakýmkoli způsobem v českém či jiném jazyce bez předchozího písemného souhlasu vydavatele je zakázáno.

Publikace obsahuje ilustrační obrázky a fotografie Adobe Stock. Tyto obrázky jsou použity v souladu s licencí.

BUĎTE V OBRAZE S PRŮMYSLOVÝMI NOVINKAMI!

FranklinCovey

Tomáš Kopecký, CEO

„KVALITA LEADERSHIPU PATŘÍ DLOUHODOBĚ MEZI

PĚT NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH FAKTORŮ, KTERÉ ROZHODUJÍ

O VÝSLEDCÍCH FIRMY“

strana 12 – 15

Business & Professional Women CR, z.s. Hospodářská komora Praha 1

Eva Primus Kovandová, prezidentka BPWCR, ředitelka kanceláře představenstva Hospodářské komory Praha

„REALITA UKAZUJE, ŽE PŘED NÁMI ZŮSTÁVÁ JEŠTĚ HODNĚ PRÁCE. TO JE NA JEDNU STRANU SMUTNÉ, NA STRANU DRUHOU TO POTVRZUJE SMYSL NAŠÍ ČINNOSTI.”

strana 18 - 20

Dopravní podnik Ostrava a.s.

Jan Bílý, ředitel úseku personálního

„AKTIVNĚ HLEDÁME POTENCIÁL TAM, KDE DŘÍVE NEBYL PLNĚ VYUŽIT, NAPŘÍKLAD U ŽEN NEBO LIDÍ 50+.”

strana 36 - 39

DELTA Group CZ s.r.o.

Erik Štefanovič, jednatel DELTA Group CZ

„TOVÁRNA BUDOUCNOSTI NENÍ JEDNO ZÁZRAČNÉ ŘEŠENÍ, ALE ZPŮSOB PŘEMÝŠLENÍ O TOM, JAK REAGOVAT NA ZMĚNY.“

strana 54-59

KALENDÁŘ AKCÍ 2026

ROBOTY

21. - 22. 1. 2026 | Brno

POWER SHIFT

22. 1. 2026 | Praha

INFOTHERMA

19. – 22. 1. 2026 | Ostrava

STŘECHY–SOLAR–ŘEMESLO

12.–14. 2. 2026 | Praha

CZECH ON-LINE EXPO

24. – 25. 2. 2026 | Praha

AMPÉR

17. – 19. 3. 2026 | Brno

STAVEBNÍ VELETRH

21. – 22. 04. 2026 | Brno

LOGISTIKA V PRAXI

23. – 24. 4. 2026 | Zlín

RAIL BUSINESS DAYS

9. – 11. 6. 2026 | Ostrava

TAL - TRENDS IN AUTOMOTIVE LOGISTICS

16. 6. 2026 | Plzeň

EASTLOG

28. – 29. 6. 2026| Praha FOR ARCH

16. – 19. 9. 2026 | Praha

DIGITÁLNÍ ČESKO

13. 3. 2026 | Praha

EQUAL PAY DAY

26. – 27. 3. 2026 | Praha

DNY TEPLÁRENSTVÍ A ENERGETIKY

21. – 22. 4. 2026| Olomouc

AUTOMATIZACE V POTRAVINÁŘSTVÍ

4. – 5. 6. 2026 | Olomouc

CZECH-SLOVAK TECHNOLOGY SUMMIT 2026 (C-STS) 10. – 11. 6. 2026| Mikulov

URBIS THE SMART CITIES MEETUP

2. – 4. 6. 2026 | Brno

PRŮMYSLOVÝ SUMMIT 10. 9. 2026 | Ostrava – Gong

MEZINÁRODNÍ STROJÍRENSKÝ VELETRH (MSV)

6. – 9. 10. 2026 | Brno

▼ Čestlice otevírají ultrarychlou stanici pro e-trucky

Česká logistika vstoupila do nové éry. V areálu MAN Truck & Bus v Čestlicích byla 28. ledna 2026 slavnostně otevřena veřejná dobíjecí stanice pro těžká nákladní vozidla a autobusy. Projekt vzniklý ve spolupráci se společností E.ON Drive Infrastructure přímo reaguje na rostoucí poptávku po bezemisní přepravě a doplňuje první specializovaný hub v Mořicích u Prostějova.

Nové dobíjecí místo nabízí dva stojany o výkonu 400 kW. Unikátní je především svým „drive-through“ uspořádáním, které umožňuje průjezd i dlouhým soupravám s návěsy bez nutnosti vypřahání. Lokalita je navíc připravena na budoucí upgrade na standard MCS (Megawatt Charging Standard), který bude pro vozidla MAN k dispozici v druhé polovině roku 2026.

Otevření stanice završuje rekordní rok 2025 pro značku MAN v ČR. S tržním podílem 16,4 % v segmentu nad 6,5 t se stala vicemistrem

trhu. Na české silnice vyjely první elektrické tahače eTGX a 14 elektrobusů Lion's City již čistě přepravuje cestující v Kutné Hoře či Uherském Hradišti.

„E-mobilita v těžké dopravě už není hudbou budoucnosti, ale realitou,“ říká Radek Liška, generální ředitel MAN Truck & Bus Czech Republic. Ambice jsou vysoké: do roku 2028 má v síti E.ON Drive vzniknout až 50 podobných lokalit napříč Evropou, čímž se vytvoří robustní páteř pro udržitelnou logistiku.

▼ V Brose spouští výrobu na „univerzální“ lince

Závod Brose v Kopřivnici se stává globálním centrem inovací. Spuštění nové linky „Universal Assembly Line“ (UAL) není jen běžným rozšířením kapacity, ale radikální změnou filozofie výroby. Tento unikátní koncept, vyvinutý v německém Coburgu, přináší extrémní flexibilitu: jedna linka dokáže díky inteligentnímu softwaru montovat různé produkty pro více automobilek najednou bez zdlouhavých přestaveb.

Srdcem systému je modulární robotická finální montáž, kde v dokonalé souhře pracuje 30 robotů doplněných 3D kamerami a senzory. Ty v reálném čase rozpoznají variantu sedadla a automaticky přizpůsobí proces, od vkládání komponent po specifické šroubování. Automatizace navíc ulevuje zaměstnancům od nejtěžších úkonů, což výrazně zvyšuje ergonomii i kvalitu výroby.

Ekonomické přínosy jsou ohromující. Přímé výrobní náklady klesají o třetinu a investice se vrací za méně než 2 roky . Díky kompaktní konstrukci navíc linka šetří místo i energii. Ostrava plánuje celkem tři tyto linky s kapacitou 1,1 milionu sedadlových struktur ročně. Sériové díly pro platformu elektromobilů Mercedes-Benz sjedou z linky v roku 2025.

Pro skupinu Brose je Ostrava pilotním projektem. Strategie „One Line for Many“ se v budoucnu rozšíří do celého světa a umožní pružně reagovat na kolísající potřeby trhu. Ostrava tak potvrzuje svou roli lídra v digitální a automatizované výrobě nové generace.

Foto: E.ON

Foto: Brose

► Aero předalo šestý Skyfox pro výcvik pilotů LOM PRAHA

České vojenské letectví pokračuje v modernizaci své výcvikové flotily. Z letiště v Aero Vodochody odstartoval již šestý letoun L-39 Skyfox směřující do pardubického Centra leteckého výcviku (CLV) státního podniku LOM PRAHA. L-39 Skyfox je navržen jako moderní a spolehlivá platforma, která slouží jako efektivní mezistupeň při přechodu na nejmodernější bojové letouny 4. a 5. generace. Díky pokročilé avionice a simulačním technologiím umožňuje budoucím pilotům osvojit si návyky nezbytné pro ovládání strojů, jako jsou F-16 nebo F-35, přičemž provozní náklady zůstávají ve srovnání s nadzvukovými letouny zlomkové.

Aktuální flotila CLV se tímto předáním rozrostla na šest strojů. Podle harmonogramu budou do konce roku následovat ještě dva letouny, čímž bude dokončena dodávka úvodní série osmi Skyfoxů.

▲ Elektroodpad 2026 přináší nástup USB-C a digitální kontroly

Evropská unie v roce 2026 nasadí dvě zásadní páky v boji proti nejrychleji rostoucímu druhu odpadu na světě. Od dubna se povinnost jednotného konektoru USB-C rozšíří na notebooky a v květnu odstartuje celoevropský digitální systém DIWASS pro sledování pohybu odpadů. Tato kombinace technické unifikace a digitální kontroly má za cíl omezit zbytečnou produkci plastů i elektroniky a zprůhlednit přeshraniční toky surovin.

Změna v napájení se od 28. dubna 2026 dotkne notebooků s výkonem do 100 W. Spolu s možností kupovat zařízení bez adaptéru to omezí hromadění nevyužitých nabíječek v domácnostech i firmách. V měřítku milionů prodaných kusů jde o tuny odpadu, který díky standardizaci vůbec nevznikne.

Souběžně s tím přichází 21. května 2026 revoluce v administrativě. Systém DIWASS nahradí papírové dokumenty digitálním uzlem, který v reálném čase propojí firmy a úřady při přepravě odpadů. U elektroodpadu, který často obsahuje cenné kovy i nebezpečné látky, je tato auditovatelnost klíčová pro potírání nelegálního exportu. Produkce elektroodpadu má do roku 2030 vzrůst na 82 milionů tun ročně, přičemž recyklovat se daří jen pětinu. Podle Davida Chytila z REMA Systém není rok 2026 jen o nových pravidlech, ale o systémovém propojení ekodesignu a digitální kontroly. Evropa tak dává jasně najevo, že nakládání s elektronikou je klíčovou výzvou moderní environmentální politiky.

► Tesla sází na robotiku

Společnost Tesla oznámila radikální transformaci svého podnikání. V roce 2026 plánuje vynaložit na kapitálové výdaje rekordních 20 miliard dolarů, což je více než dvojnásobek oproti roku 2025. Tato masivní investice má automobilku definitivně přeorientovat z tradičního výrobce elektromobilů na lídra v oblasti autonomních vozidel a humanoidních robotů.

Generální ředitel Elon Musk potvrdil, že Tesla ukončí výrobu svých prémiových modelů Model S a Model X. Uvolněné kapacity

v kalifornském Fremontu budou přeměněny na linky pro výrobu humanoidních robotů Optimus s ambiciózním cílem produkovat milion kusů ročně. „Přesouváme se do budoucnosti založené na autonomii,“ prohlásil Musk s tím, že dosavadní vlajkové modely tvořily jen zlomek celkových dodávek. Investice pokryjí šest oblastí: robotaxi Cybercab, tahač Tesla Semi, roboty Optimus, rafinérii lithia a energetická úložiště. Kvůli obavám z nedostatku polovodičů Musk zvažuje i stavbu vlastní obří továrny na čipy, nazvané „TeraFab“. Tento krok má zajistit dostatečnou výpočetní kapacitu pro ambice firmy v oblasti umělé inteligence.

I přes počáteční nervozitu investorů z vysokých nákladů disponuje Tesla hotovostí přes 44 miliard dolarů. Klíčovým projektem zůstává služba robotaxi, jejíž flotila by se měla v USA rozšiřovat raketovým tempem, přičemž ostrý start výroby Cybercabu je naplánován na duben 2026.

Foto: vlastní archiv

Foto: Aero Vodochody

Foto: Adobe Stock

1 445 776

FIREMNÍ KULTURA NENÍ CÍL

JE TO PROSTŘEDEK K DLOUHODOBÉ VÝKONNOSTI

Firemní kultura bývá často vnímána jako abstraktní pojem, který se vyjímá na plakátech v recepcích, ale v každodenní realitě pokulhává. O tom, jak budovat prostředí, které skutečně podporuje výkonnost, jakou roli v něm hraje důvěra a proč je kvalita lídrů zásadním faktorem úspěchu, jsme si povídali s panem Kopeckým ze společnosti FranklinCovey.

Ve firmách se často mluví o firemní kultuře, ale každý si pod tím představí něco jiného. Jak byste ji vysvětlil manažerovi, který chce mít výkonný tým, ale zároveň nechce „korporátní fráze“?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že firemní kultura není cíl sám o sobě. Je to prostředek k dosažení cílů organizace a k udržení její konkurenceschopnosti. Často se setkávám s tím, že v korporacích je kultura popsaná v teoriích, které jsou sice hezké na papíře, ale v praxi nepochopené nebo neprožívané.

Manažerovi, který chce zlepšit výsledky, bych dal ke zvážení následující: každá firma i vaše, má kulturu, i když o ni neusilujete a vědomě ji neformujete. Efektivita této kultury přímo odráží vaši výkonnost. Pod pojmem firemní kultura vidíme konkrétní prvky, jako je míra důvěry v organizaci, ve vás, vaše sdílené hodnoty, o které se opřete, když se nedaří a klesají výsledky, jasnost směřování firmy, týmu a v neposlední řadě vaše péče o rozvoj lidí a to, jak se o ně staráte.

Tomáš

Kopecký CEO

FranklinCovey Česká a Slovenská republika

Rozhovor

Jako mentor se setkáváte s různými organizacemi. Co podle vás nejvíc odlišuje firmy se zdravou kulturou od těch, kde lidé fungují spíš ze zvyku nebo ze strachu?

Jednoduchá odpověď zní: kvalita managementu, leadershipu. Ve všech studiích za posledních 20 let se kvalita leadershipu vždy objevuje v žebříčku pěti nejdůležitějších faktorů, které rozhodují o výsledcích firmy. U zdravé firmy poznáte lídra podle jeho schopnosti definovat směr, zapojit a inspirovat lidi, a především podle jeho energie.

Zdravá kultura se projevuje vysokou mírou důvěry, která je přímo propojená s ekonomickou úspěšností. Vidíme to i na příkladu států – země s nejvyšší důvěrou občanů ve stát, jako jsou skandinávské země, vykazují vysokou výkonnost ekonomik. Ve firmách, kde se lidé bojí a chybí důvěra, není prostředí pro spolupráci ani inovace a klesá schopnost reagovat na změny trhu.

Kdybyste měl říct jednu věc: kde má lídr na kulturu největší vliv? Je to v komunikaci, rozhodování, nebo v tom, co toleruje?

Pokud mám zmínit jen jednu věc, pak tu nejdůležitější: lídr musí jít příkladem. V tom se totiž odráží všechno ostatní. Lídr vytváří kulturu tím, jak žije to, co hlásá. Často narážíme na problém v top managementu, kde lidé dají najevo, že se už nepotřebují nic učit. To je pro mě nepochopitelné. Pokud lídr svým chováním, i tím neverbálním, dává najevo, že rozvoj pro něj skončil, jeho lidé ho budou následovat. Krátkodobě se možná nic nestane, ale dlouhodobě to firmu/tým/oddělení paralyzuje. Kultura stojí na souladu slov a činů, tedy na integritě.

Vidíte ve firmách častý rozpor mezi hodnotami „na papíře“ a realitou?

Jak do toho vstupuje současná nejistá doba?

Rozpor mezi papírem a realitou je stále vidět, ale situace se u některých firem zlepšuje právě kvůli tomu, jak náročné je současné období. Nemyslím tím jen dozvuky pandemie, ale i vše, co přišlo po ní. Ceny energií, válka na Ukrajině, geopolitická nepředvídatelnost, demografický vývoj a tlak na konkurenceschopnost Evropy. Tato obrovská míra nejistoty vytváří u lidí pocit ohrožení a někteří lídři si uvědomili, že s tím musí něco

udělat. Chápou, že potřebují silný a sjednocený management, aby dokázali tyto vnější tlaky tlumit a budovat v lidech odolnost.

V transformačních projektech, které realizujeme, vidíme, jak klíčové je sjednocení managementu – slaďuje celou organizaci, usnadňuje převádění strategie do každodenní praxe a skrze systematický rozvoj a komunikaci připravuje firmu na dlouhodobou změnu. Lídři tím podprahově říkají:

„Je to těžké období, ale já vím, co máme dělat, abychom se na trhu udrželi.“

A firmy, se kterými spolupracujeme, nám s radostí sdělují své úspěchy. Například slovenská firma s obratem €107 mil. dokázala uspořit €1,3 mil. díky změně chování a zapojení lidí tím, že dokázali definovat a zaměřit se na klíčové cíle, které přinesly výše zmíněné finanční úspory.

Ve FranklinCovey se hodně pracuje s osobní odpovědností a důvěrou.

Jak se tyto principy podle vás promítají do každodenní kultury firmy?

Důvěra je fundament, který se skládá ze čtyř složek: integrity, transparentnosti, kompetencí a výsledků. V každodenní kultuře se to projevuje tím, že lidé vědí, co se od nich čeká, a věří, že to, co se řekne, platí. Budování důvěry je systematický proces.

Důvěru lze zklamat jedním činem, ale k její obnově je potřeba přibližně pět pozitivních činů. V praxi to znamená, že firmy se zdravou kulturou pravidelně měří zpětnou vazbu, pracují na růstovém myšlení a dokážou otevřeně pojmenovat problémy, aniž by se lidé báli postihů.

Hodně se dnes mluví o psychologickém bezpečí. Jak ho poznáte v praxi a podle čeho se dá říct, že se lidé ve firmě opravdu nebojí mluvit otevřeně?

Psychologické bezpečí v sobě zahrnuje důvěru, respekt, férovost a transparentnost. V praxi ho poznáte například na strategických poradách podle toho, jak lídři vybízejí ostatní k projevu. My to navíc měříme pomocí průběžných průzkumů, tzv. Pulse Survey, což je velmi jednoduchý průzkum měřící „tep organizace“, který si můžete představit jako pravidelnou lékařskou prohlídku, i když vás nic nebolí.

Máme například klienta z automotive prostředí, kde lidé pracují v obrovském zápřahu 24/7 a audity jsou na denním pořádku. Při prvním měření byli v poměrně vysokém mínusu v NPS skóre (ochota doporučit firmu). Zlom nastal před rokem a půl, kdy jsme rozběhli komplexní transformační projekt. Nebyla to jen série školení, ale hluboký proces zasahující do celé struktury: vedení jasně definovalo vizi a směr, proběhl rozpad strategických cílů na konkrétní úkoly a nastavila se otevřená komunikace napříč patry. Rozběhlo se systematické vzdělávání a rozvoj, který prostoupil celou organizaci. Od top managementu až po talenty v týmech. Během roku a půl se skóre dostalo blízko nuly. To je velký úspěch. Tyto soft faktory ukazují, že lidé začali firmu vnímat jinak.

Tento posun v atmosféře se následně promítl i do hard faktorů. Firma, která se v rámci korporace o cca 100 závodech pohybovala kolem 30. - 40. místa, se dostala do TOP 5. Jejich ziskovost v manažerské EBITDĚ vzrostla o stovky procent. Celý tento řetězec přitom začíná u změny kultury, která se propisuje do produktivity a nižší zmetkovitosti. Lidé v regionu to vědí a chtějí tam pracovat, i když konkurence nabízí vyšší mzdy.

Firemní kultura se často ukáže ve chvíli, kdy se něco nepovede. Jak reagují lídři, kteří budují zdravé prostředí, když dojde k chybě?

Moudrý lídr ví, že chybovat je lidské a chyby jsou součástí růstu. Bez nich bychom se nerozvíjeli a firmy by se neposouvaly. Výzkum a vývoj je v podstatě hledáním slepých uliček. Lídr by měl vytvářet kulturu, kde za chybu není nikdo pranýřován. Chyba se nesmí zametat pod koberec, ale musí být systémově odstraněna, aby se v budoucnu neopakovala. To je základ učící se organizace. Pokud lidi za chyby trestáte, uzavřete tím cestu k inovacím, které firma k růstu nutně potřebuje.

Můžete uvést konkrétní příklad změny u jednoho lídra?

Vybavuji si manažera závodu, technicky orientovaného člověka, který byl známý svým mikromanagementem. On ale změnil mindset a začal se svými podřízenými pravidelně vést setkání jeden na jednoho. Pro nás to není porada nad úkoly, ale schůzka zaměřená výhradně na budování vztahu důvěry. Zjišťoval, jak se člověk cítí, co ho baví a co by potřeboval od lídra, kam by chtěl směřovat svůj profesní vývoj. Změnilo to celou atmosféru. Manažer si uvědomil, že může lidem více věřit, začal delegovat a lidé ho začali vnímat jako podporujícího lídra. Na tomto místě bych citoval Aristotela: „Jsme to, co opakovaně děláme“.

Setkáváte se s tím, že manažeři chtějí změnit kulturu, ale nejsou připraveni změnit sami sebe?

Ano, a v takovém případě do spolupráce většinou ani nejdeme. Pokud vidím, že chce někdo změnu jen jako nástroj k manipulaci okolí, bez ochoty měnit sám sebe, nemá to smysl. Lídr musí přijmout fakt, že je součástí hry a musí jít první. Protože v týmech se objevují lidé, kteří s touto cestou nechtějí jít a lídr jim musí být schopen otevřeně říct, že firma se vydala určitým směrem. Není to o tom, že by na nich bylo něco špatně, ale jejich cesta se s cestou firmy rozchází. Úspěšné firmy potřebují mít v „autobuse“ ty správné lidi. Zvídavé, otevřené a s energií.

Mnoho lídrů je pod tlakem výsledků a času. Jak jim vysvětlujete, že kultura není něco navíc, ale součást výkonu?

Vysvětluji jim, že to není otázka jednoho setkání nebo workshopu. Pokud chce lídr kulturu skutečně ovlivňovat, je to dlouhodobý proces, do kterého musí dát energii. Ve firmách je pořád silně zakořeněná představa, že manažer je za výsledek zodpovědný tím, že lidi k výsledku dotlačí. Z našeho pohledu to ale nefunguje. Lídr výsledků nedosahuje sám, ale prostřednictvím jiných lidí. Pokud toto přijmu, musí mi lidé věřit. Mým úkolem je lidi rozvíjet, ne proto, že jsem lidumil, ale proto, že nám to pomáhá být lepšími jak jako jednotlivci, tak jako celý tým nebo firma.

Mým úkolem je jasně jim říkat, kam jdeme a ne je mikromanagovat, jak se tam dostanou. To si uvědomil i manažer, o kterém jsem mluvil. Pochopil, že všechno sám neobsáhne, vybudoval

silné manažerské zázemí a tým za ním šel, protože mu věřil. Kultura je základní předpoklad dlouhodobého výkonu.

Co byste poradil novým manažerům, kteří právě přebírají svůj první tým?

V prvé řadě se nesnažím radit, ukazuji cestu a různé možnosti a důsledky rozhodnutí. Dávám jim na zvážení proměnu jejich role – z odborníka na lídra. A to je obrovský fázový přechod. Je důležité si vyjasnit cíle s nadřízeným a mít vlastní vizi (týmu/divize), za kterou lidé půjdou. Hovořím s nimi o důležitosti budování týmu a systematickém rozvoji lidí. Diskutujeme o nutnosti rozhodovat, protože rozhodnutí přinášejí odpovědnost i emoce, ale lídr rozhodovat musí. Probíráme i nutnost soustředění se na budování kultury výkonu, odpovědnosti a otevřenosti. Všechno ostatní už přijde.

Podle čeho vy poznáte, že firma má dobrou kulturu?

Poznáte to podle atmosféry. Podle toho, jak lidé o své práci, o vedení i o budoucnosti firmy mluví. Když do té firmy přijdete, tak už tak nějak nasáváte, jak na vás lidé reagují, jak vás pozdraví a jak za firmu „kopou“. Je to ten nejsilnější signál. Cítíte, že tam lidé nejsou jen kvůli výplatě, ale proto, že chtějí být součástí něčeho smysluplného.

Pomáhat organizacím růst a budovat kulturu, která dlouhodobě podporuje výkonnost a ambiciózní cíle, nám ve FranklinCovey dává velký smysl.

ROLE LÍDRA

Firemní kultura patří k nejčastěji skloňovaným pojmům v managementu. Mluví se o ní v náboru, v prezentacích i na strategických poradách. Přesto bývá často redukována na soubor hodnot na webových stránkách nebo na několik motivačních sloganů. Skutečná firemní kultura však nevzniká v marketingových materiálech, ale v každodenním fungování organizace. Rodí se v chování lidí, ve způsobu rozhodování a především v přístupu lídrů.

Organizační teorie dlouhodobě upozorňuje, že kultura není deklarací, ale souhrnem sdílených významů, norem a nepsaných pravidel. Je to to, co zaměstnanci považují za „normální“ způsob práce, komunikace a řešení problémů. A právě vedení má zásadní vliv na to, jak se tyto vzorce chování utvářejí a upevňují.

Kultura je to, co se děje, když se nikdo nedívá

Firemní kultura není o tom, co společnost říká, že je důležité, ale o tom, co zaměstnanci skutečně zažívají každý den. Jak se řeší chyby. Jak se komunikuje pod tlakem. Kdo je oceňován a kdo přehlížen. Jaká rozhodnutí jsou tolerována a která nikoli. Tyto každodenní situace vytvářejí implicitní pravidla chování, která mají často větší váhu než oficiální směrnice.

Jak se kultura skutečně projevuje

Co se toleruje – Chování, které projde, se stává normou.

Jak se mluví pod tlakem – Tón vedení určuje otevřenost nebo strach.

Koho oceňujeme – Odměny odhalují skutečné priority.

Psychologické bezpečí – Bez možnosti mluvit nevzniká inovace.

Každodenní detaily – Kultura se tvoří v drobnostech řízení.

Lídr v tomto procesu nehraje roli pouhého „nositele hodnot“, ale hlavního interpreta. Svým chováním ukazuje, co se ve firmě skutečně počítá. Lidé velmi rychle vycítí, co je opravdu důležité, nikoli podle hodnot vytištěných na plakátu, ale podle toho, jak jejich nadřízený jedná v krizových a konfliktních situacích. Pokud lídr pod tlakem opouští deklarované principy, kultura se přizpůsobuje jeho skutečnému jednání, nikoli jeho slovům.

Lídr jako zrcadlo organizace

Chování vedení se přirozeně stává referenčním rámcem pro zbytek organizace. Pokud lídr hovoří o otevřenosti, ale sám nepřijímá zpětnou vazbu, vzniká rozpor mezi proklamovanými hodnotami a realitou. Pokud podporuje spolupráci, ale systém odměn zvýhodňuje pouze individuální výkon, vysílá tím jasný signál, co má ve skutečnosti vyšší hodnotu.

Z pohledu organizační psychologie je kultura do značné míry procesem sociálního učení. Zaměstnanci sledují chování autorit, vyhodnocují, co je oceňováno a co sankcionováno, a podle toho upravují své vlastní jednání. Silná firemní kultura proto nezačíná u formálních dokumentů, ale u osobní integrity lídra. To, zda dodržuje vlastní slova, jak jedná s lidmi v konfliktních situacích a jaké priority nastavuje svým rozhodováním, má přímý dopad na to, jak se budou chovat ostatní.

Psychologické bezpečí jako předpoklad výkonnosti

Jedním z klíčových prvků moderní firemní kultury je psychologické bezpečí. Lidé potřebují mít jistotu, že mohou vyjádřit svůj názor, upozornit na problém nebo přiznat chybu, aniž by se obávali sankcí či zesměšnění. Výzkumy v oblasti týmové spolupráce dlouhodobě potvrzují, že prostředí, ve kterém se zaměstnanci

nebojí mluvit otevřeně, dosahuje vyšší inovativnosti, kvality rozhodování i dlouhodobé výkonnosti. Právě lídr určuje, zda je prostředí otevřené, nebo spíše defenzivní. Pokud reaguje na chyby hledáním viníka, vytváří kulturu strachu a minimalizace rizika. Pokud naopak podporuje učení se z chyb a klade důraz na hledání řešení, buduje prostředí, ve kterém se zaměstnanci nebojí převzít odpovědnost a přicházet s novými nápady. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy se neprojevuje pouze v atmosféře na pracovišti, ale i v dlouhodobé schopnosti organizace adaptovat se na změny.

Kultura se utváří v detailech každodenního řízení

Firemní kultura nevzniká pouze při velkých strategických rozhodnutích, ale především v každodenních drobnostech. Jak probíhají porady. Zda se naslouchá i tichým hlasům. Zda se dodržují dohody. Zda mají lidé reálný prostor ovlivňovat způsob práce. Tyto „mikropraktiky řízení“ postupně formují prostředí, ve kterém lidé buď přebírají iniciativu, nebo se stahují do pasivity. Lídr, který si těchto detailů všímá a systematicky s nimi pracuje, vytváří kulturu založenou na spolupráci, odpovědnosti a dlouhodobém výkonu. Naopak lídr, který se soustředí výhradně na krátkodobé výsledky a opomíjí způsob, jakým jich firma dosahuje, riskuje vyhoření zaměstnanců, nárůst fluktuace a erozi důvěry. V konečném důsledku tím oslabuje i samotnou výkonnost organizace.

Věděli jste, že?

• Týmy s vysokým psychologickým bezpečím mají až 3× vyšší pravděpodobnost inovací.

• Organizace se silnou kulturou vykazují až o 25 % nižší fluktuaci zaměstnanců.

• 70 % zaměstnanců uvádí, že chování jejich přímého nadřízeného zásadně ovlivňuje atmosféru v týmu.

Kultura jako strategická konkurenční výhoda

Silná firemní kultura dnes patří k nejvýznamnějším faktorům konkurenceschopnosti. Pomáhá přitahovat talentované lidi, zvyšuje angažovanost zaměstnanců a podporuje inovace. Firmy s jasnou a autentickou kulturou jsou zároveň odolnější vůči krizím, protože mají pevné hodnotové ukotvení a soudržné týmy schopné reagovat na nejistotu.

Role lídra je v tomto kontextu nenahraditelná. Nejen že kulturu spoluutváří, ale zároveň ji musí dlouhodobě chránit a rozvíjet. To znamená umět někdy zpomalit, dát přednost dlouhodobým vztahům před krátkodobými výsledky a být připraven jít příkladem i tehdy, když je to nepohodlné nebo ekonomicky náročné. Právě v těchto situacích se nejzřetelněji ukazuje, zda jsou hodnoty firmy skutečně žité, nebo pouze deklarované.

Kultura není projekt, ale způsob vedení

Firemní kultura není jednorázová iniciativa ani měkké téma vyhrazené pro HR oddělení. Je to živý sociální systém, který se vyvíjí s každým rozhodnutím, každým konfliktem a každým úspěchem. Lídr v tomto systému nehraje roli architekta, který vše navrhne na papíře, ale spíše zahradníka, který kulturu dlouhodobě pečuje, usměrňuje a kultivuje.

Pokud má firma kulturu, ve které lidé chtějí pracovat, spolupracovat a růst, je to téměř vždy odrazem kvality jejího vedení. Kultura se neřídí příkazy. Kultura se žije. A právě lídr svým každodenním jednáním ukazuje, jakým způsobem má být tato kultura naplňována.

BYZNYS JE MARATON, NE SPRINT

BEZ VYTRVALOSTI

DLOUHODOBĚ NEOBSTOJÍTE

Eva Primus Kovandová stojí v čele organizace Business & Professional Women CR a současně působí jako ředitelka kanceláře představenstva Hospodářské komory Praha 1. Dlouhodobě se věnuje propojování byznysu, veřejné správy a témat rovnosti, diverzity a leadershipu. Je prezidentkou konference Equal Pay Day Česko a aktivně podporuje networking, mentoring a rozvoj žen v manažerských a expertních rolích. V rozhovoru mluví o potenciálu žen, systémových bariérách i o tom, jak může technologie měnit svět práce a proč bez změny myšlení lidí žádná transformace neuspěje.

V lednu 2025 jste převzala prezidentskou štafetu od zakladatelky Lenky Šťastné. Jaký byl ten první rok v čele BPWCR? Co vás v realitě českého byznysu za tu dobu nejvíc překvapilo, ať už pozitivně, nebo negativně?

Rok utekl neuvěřitelně rychle. Nastoupila jsem do rozjeté organizace s dlouhou historií, což je někdy náročnější než budovat něco od nuly. Bylo potřeba udělat řadu změn, často „neviditelných“, ale zásadních pro další rozvoj. Ne vždy se setkaly s pochopením, protože změny obecně vyvolávají nejistotu. Dnes mám ale radost, že se podařilo vytvořit silný tým, který sdílí společné hodnoty, a že se věci postupně stabilizují. Největším překvapením pro mě bylo, že témata rovnosti a rovnoprávnosti jsou pro část lidí stále nová, zatímco jiní mají pocit, že už je vše vyřešeno. Realita však ukazuje, že

před námi zůstává ještě hodně práce. To je na jednu stranu smutné, na stranu druhou to potvrzuje smysl naší činnosti.

Do funkce jste „vtrhla“ s tématem „Potenciál“. Podařilo se vám za ten rok ten „spící potenciál“ žen probudit i v konkrétních firmách nebo projektech, nebo stále narážíme na stejné systémové bariéry?

Ženy potenciál nepochybně mají. Dokonce jej ani není třeba nějak probouzet, jen často potřebuje impuls, podporu a bezpečné prostředí, aby se mohl naplno projevit. Důležitým nástrojem je projekt Empowering Women Mentoring, který ženám pomáhá rozvíjet jejich schopnosti prostřednictvím mentoringu, vzdělávání a podpůrné komunity. Zároveň ale přetrvávají systémové bariéry. Mindset se mění rychleji než

firemní struktury — například v oblasti talent managementu, kariérních cest nebo flexibility práce. Posun tedy přichází, ale je postupný a vyžaduje dlouhodobou práci. Ta se naštěstí postupně daří. Během roku jsme navázali spolupráci s novými firmami, které chtějí téma žen, diverzity a leadershipu vnímat jako investici do svého rozvoje, ne jako povinnost.

Působíte jako ředitelka kanceláře představenstva Hospodářské komory Praha 1. Jak se vám daří propojovat svět „tradičních podnikatelů“ s tématy jako Equal Pay Day? Chápou už firmy v centru Prahy, že diverzita je čistý byznys a konkurenční výhoda?

Propojovat tradiční podnikatelské prostředí s tématy jako rovné odměňování nebo diverzita není vždy jednoduché. Menší a tradiční firmy

Na úspěch potřebujete talent a příležitost, ale bez vytrvalosti dlouhodobě neobstojíte.“

Eva Primus Kovandová

dnes řeší především provozní a ekonomické tlaky. Větší a mezinárodní společnosti jsou v tomto směru dál. Dobře vědí, že diverzita je nástroj konkurenceschopnosti, inovací i silnějšího employer brandu. I mezi tradičními podnikateli ale zájem postupně roste. Důležité je mluvit jazykem byznysu. Tedy o efektivitě, stabilitě týmu, nižší fluktuaci nebo dlouhodobé udržitelnosti podnikání. Proto se snažíme tato témata otevírat prakticky a srozumitelně, jako řešení, která firmám pomáhají, nikoli je zatěžují.

Nadcházející 17. ročník konference nese podtitul: „AI mění budoucnost. My měníme systém.“ Proč jste zvolili právě toto spojení?

V čem vidíte riziko, že AI do společnosti vnese nové nerovnosti, pokud nebudeme ostražití?

Technologie a umělá inteligence mění svět rychleji než kdy dřív. Proto jsme zvolili motto, které připomíná, že technologický pokrok sám o sobě nestačí. Stejně důležité je měnit i společenské a pracovní nastavení. AI nepředstavu-

je riziko sama o sobě. Rizikem je, pokud do těchto změn nezapojíme všechny a nebudeme nastavovat pravidla, vzdělávat a vést otevřenou debatu. Chceme ukázat, že ženy mají v technologické budoucnosti plnohodnotné místo. Nejen jako uživatelky, ale i jako odbornice, inovátorky a lídryně. Změna systému totiž vždy začíná u lidí.

Může být umělá inteligence naopak nástrojem, který nám pomůže nerovnosti v odměňování narovnat?

Sama o sobě nic nezmění, ale může být velmi užitečným a efektivním nástrojem. Pomáhá analyzovat data, odhalovat nerovnosti a hlídat férovější nastavení odměňování. Nenahrazuje systémové změny, ale může celý proces výrazně urychlit. Ovšem podmínkou je, abychom ji používali zodpovědně a s jasnými pravidly. A také s motivací něco opravdu změnit k lepšímu.

Často zaznívá, že ženy prosazují své nápady méně asertivně. Jakou největší bariéru podle vás musejí překonat, aby se nebály vzít si slovo v době, kdy budou stále větší roli hrát inteligentní systémy a automatizace?

Technologie samy o sobě nejsou hrozbou. Největší bariérou zůstává nastavení společnosti i vnitřní nejistota, kterou si ženy často nesou. Jejich hlas bývá posuzován přísněji, a proto mají pocit, že musí být dokonale připravené, než promluví. Zásadní je zbavit se strachu z chyb

a budovat prostředí, kde je ženský hlas nejen tolerován, ale respektován. Stejně důležité je učit se důvěřovat vlastním kompetencím a nebát se vstoupit do prostoru bez čekání na svolení.

Vy sama aktivně mentorujete a propojujete lidi. Kdo byl vaším největším mentorem v kariéře a jakou jednu konkrétní radu byste na základě své zkušenosti dala ženám, které chtějí prorazit v dravém prostředí českého průmyslu a byznysu?

Mým největším mentorem byl život sám. Do byznysu jsem vstoupila velmi brzy a musela jsem se učit za pochodu. Neustálé vystupování z komfortní zóny mě naučilo, že i ti nejúspěšnější lidé řeší nejistoty a dělají chyby. Jednou z nejdůležitějších vlastností je disciplína. Byznys je maraton, ne sprint. Jako na všechno, i na úspěch v byznysu potřebujete talent a příležitosti, ale bez vytrvalosti dlouhodobě neobstojíte. Moje rada ženám? Nebojte se být vidět a říct si o své místo. Nečekejte na ideální chvíli. A obklopte se lidmi, kteří vás podporují a posouvají dál. Kvalitní síť vztahů je zdroj energie i síly.

AI PRO FÉROVOST

Nástroj pro narovnání odměn.

DATA BEZ BARIÉR Objektivní pohled na systém.

SÍŤ VZTAHŮ Podpora, která dává sílu.

VLASTNÍ MÍSTO

Nečekejte na svolení.

VÝROBA

Ocelové konstrukce hal. Ocelové technologické konstrukce.

Ocelové stavební konstrukce.

Zámečnická výroba oken, dveří, vrat, světlíků.

WWW.FEROZA.CZ

ferozasro@centrum.cz

+420 577 663 505

+420 604 989 417

JAK PROPOJIT

TÉMĚŘ 2 000 ZAMĚSTNANCŮ SKRZE JEDNU APLIKACI

V libereckém závodě společnosti DENSO Manufacturing Czech s.r.o. pracuje téměř dva tisíce lidí. Většina z nich nemá v práci e-mailovou schránku ani počítač. Přesto se vedení firmy podařilo něco, co v průmyslovém prostředí nebývá zvykem: dostat oficiální firemní komunikaci přímo do mobilů zaměstnanců u výrobních linek. O digitální transformaci, psychologii mistrů a boji proti „šuškandě“ vyprávějí paní Simona Procházková, HR manažerka, a paní Soňa Kurjanová, HR specialistka.

Na úvod se zeptám na úplný začátek. Co byl ten první impulz, proč jste se v DENSO rozhodli jít cestou zaměstnanecké aplikace?

My jsme výrobní společnost v automotive a máme zhruba dva tisíce zaměstnanců. Velká většina z nich pracuje přímo ve výrobě. To znamená, že nemají pracovní počítače, nemají Windowsové účty a ke spoustě informací se běžně vůbec nedostanou.

Interní komunikace je u nás téma dlouhodobě. Neustále řešíme, jak informace dostat ke všem lidem, a hlavně jak je dostat ve správné podobě. Ve velké firmě se informace často různě přelévají, zkreslují a vzniká „šuškanda“. To jsme chtěli omezit.

Máme nástěnky, televize, různé komunikační kanály, ale realita je taková, že lidé jdou kolem, spěchají, nemají čas si to číst. A aplikace nám přišla jako způsob, jak dát zaměstnanci možnost přečíst si informace v klidu. Sednout si, otevřít si zprávu, mít ji přímo od firmy a mít jistotu, že je to oficiální informace.

Jsme japonská společnost, která pro zaměstnance připravuje řadu aktivit a programů. Někdy ale není snadné je uvnitř firmy dobře komunikovat. Aplikace je proto i cestou, jak lidem ukázat, co všechno se ve firmě děje a kolik věcí pro ně připravujeme.

Jak dlouho už aplikaci používáte a v jaké fázi se nyní nacházíte?

Výběrové řízení jsme zahájili v únoru loňského roku. V červenci jsme začali s implementací a na konci září proběhl oficiální start. Takže je to stále poměrně čerstvé.

Pořád se učíme, ladíme obsah a hledáme nejlepší způsob, jak aplikaci zapojit do každodenního fungování firmy.

Probíhala implementace spíš v režii HR, nebo šlo o spolupráci více oddělení?

Rozhodně to nebylo na jednoho člověka ani na jedno oddělení. Do výběru byli zapojeni kolegové z IT, zástupci výroby i manažeři, aby se podíleli na výběru podle svých potřeb. HR hrálo koordinační roli, ale bez úzké spolupráce by to nešlo. IT řešilo technickou stránku a výroba přinášela pohled z praxe.

Zaměstnanecká aplikace v praxi

2000 zaměstnanců ve výrobní společnosti většina bez pracovního počítače

aplikaci používá přibližně 600 zaměstnanců (35 %)

obsah zahrnuje HR informace, benefity, ankety i zpětnou vazbu

Soňa Kurjanová:

Pro mě osobně to ale byla i velká vnitřní výzva. Musím přiznat, že v jedné fázi jsem seděla v zasedací místnosti a cítila se hrozně nešťastně.

Říkala jsem si: ‚Vždyť já vůbec nejsem kreativec.‘ Původně jsem si myslela, že technicky propojím systémy a moje práce skončí, jenže ona tím naopak začala. Musela jsem v sobě tu kreativitu zkrátka objevit, protože jsme chtěly, aby aplikace byla živá a lidi skutečně bavila. Ukázalo se, že to není jen o datech, ale o tom vložit do toho obsahu kus sebe.“

Dnes se hodně mluví o umělé inteligenci. Jak s ní pracujete vy v rámci tvorby obsahu?

AI využíváme hodně a jsou u toho občas vtipné momenty. Naučili jsme se pracovat s Copilotem při tvorbě textů i obrázků. Někdy té umělé inteligenci musíte až „vynadat“, co to vlastně vytvořila za katastrofický nebo retro obrázek. Ona pak odpoví: „Ano, udělala jsem to blbě,“ a zkusí to znovu a lépe. Je to vlastně takové hraní, díky kterému nejsou naše zprávy jen suché korporátní vyhlášky. Pomáhá nám to vytvářet obsah, který je pro lidi zajímavý a neotřelý.

Jak náročné je pro vás se systémem pracovat na denní bázi?

Musím říct, že samotná práce v aplikaci je velmi intuitivní. I když jsme z toho měly na začátku respekt, systém je nastavený tak, že se v něm člověk rychle zorientuje. Navíc v tom nejsme samy. Pravidelně probíhají schůzky s reprezentanty z Munipolisu, kteří jsou nám vždycky k ruce.

Jakou roli v celém projektu hrají mistři ve výrobě?

Velmi důležitou. Dohodli jsme se s ředitelem výroby, že uděláme informační schůzky s mistry. Mistr je člověk, který je lidem ve výrobě nejblíž. Je to jejich přímý vedoucí a má na ně největší vliv.

Naším blízkým cílem je, aby mistři aplikaci využívali i ke komunikaci se svými týmy. Zatím to ještě není plně rozběhnuté, ale je to směr, kterým chceme jít. Nechceme, aby se informace řešily neoficiálně někde bokem. Chceme mít oficiální nástroj s jasnými pravidly.

Jak je řešené technické nastavení a práce se skupinami?

Máme nastavený automatický přenos dat z personálního systému do aplikace. Zaměstnanec se do aplikace přihlásí pomocí osobního čísla a kódu a automaticky je přiřazen do správné skupiny. Do budoucna chceme zavést editory, kteří budou mít na starosti konkrétní týmy nebo směny.

Pokud člověk přejde z jedné směny do druhé, systém ho automaticky přiřadí správnému vedoucímu. Pro HR je důležité definovat, co chceme, ale technickou realizaci zajišťují IT specialisté a Munipolis.

Na co jste se zaměřili jako na úplně první krok po spuštění aplikace?

Na obsah. To bylo úplně zásadní. Právě možnost tvořit obsah vlastními silami byla jedním z důvodů, proč jsme si vybrali Munipolis. Líbila se nám variabilita a možnost si věci nastavovat sami bez neustálé závislosti na dodavateli.

Začátky byly náročné, protože jsme se s administrací učili pracovat. Pomáhal nám konzultant z Munipolisu, ale hodně to bylo i o naší vlastní kreativitě a hledání stylu, který bude lidem blízký.

Co všechno dnes zaměstnanci v aplikaci najdou?

Aplikace je už obsahově poměrně bohatá. Máme HR sekci, adaptační informace pro nové zaměstnance, kontakty, benefity, odkazy na

kantýnu a kafeterii, ankety i prostor pro zpětnou vazbu. Naprostým hitem je ale náš „Bazárek“. Lidé ho mají rádi. Sdílejí tam věci, prodávají, nakupují a je tam opravdu živo. Je to jedna z těch věcí, která aplikaci dodala ten lidský rozměr a komunitní atmosféru.

Nechceme aplikaci ale zahlcovat dalšími sekcemi jen proto, aby jich bylo víc. Spíš se soustředíme na to, aby byla živá a užitečná. Velký potenciál vidíme právě v zapojení výroby a mistrů, ale to je proces, který chce čas.

Kolik zaměstnanců aplikaci aktuálně používá?

V tuto chvíli má aplikaci staženou přibližně 600 lidí, tedy přibližně 35 % zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že jsme výrobní firma, kde velká část lidí nemá běžně přístup k počítači, to považujeme za dobrý základ. Zároveň ale víme, že potenciál je vyšší. Snažíme se zaměstnance přitahovat obsahem, ke kterému se jinde nedostanou, anketami, zapojením do rozhodování, například při výběru podoby nové odpočinkové zóny v areálu.

Jak pracujete s množstvím informací, aby zaměstnance nezahlcovaly?

Je to hodně o dávkování. Nechceme, aby aplikace zaměstnance obtěžovala. Snažíme se plánovat obsah tak, aby informace přicházely v rozumném tempu a ve správnou dobu. Právě možnost plánování obsahu a načasování zpráv je velká výhoda.

Firemní „Bazárek“

Jednou z nejaktivnějších částí aplikace je zaměstnanecký bazar, kde lidé prodávají a nakupují věci mezi sebou. Tato funkce aplikaci dodala komunitní charakter a pomáhá zvyšovat zapojení zaměstnanců.

Mohou zaměstnanci přes aplikaci také reagovat a ozývat se firmě?

Ano. Máme zde například schránku důvěry, která dříve fungovala jen v papírové podobě. Dnes ji mohou zaměstnanci využívat přímo v aplikaci a skutečně ji využívají. Podněty se dostávají k odpovědným osobám podle jejich charakteru a řeší se dál.

Jak aplikace funguje pro zaměstnance různých národností?

Máme zaměstnance různých národností, nejčastěji Poláky a Ukrajince. Komunikujeme česky, polsky i ukrajinsky. Do budoucna chceme více využívat automatické překlady, aby se lidé nebáli psát ve svém jazyce, zejména u citlivějších témat.

Nahrazuje aplikace osobní komunikaci mezi vedoucími a zaměstnanci?

Nenahrazuje a ani nemá. To je pro nás velmi důležité. Aplikace má osobní komunikaci podporovat, ne ji suplovat. Ideální je, když vedoucí řekne: podívejte se do aplikace, tam jsou informace, a pak je doplní osobně. Tyto dvě roviny musí fungovat společně. Bereme ji jako nástroj, který má potenciál dlouhodobě růst. Ne jako jednorázový projekt.

Co byste doporučili firmám, které o zavedení zaměstnanecké aplikace teprve uvažují?

Pokud firma o zaměstnanecké aplikaci uvažuje, je to už samo o sobě dobré znamení. Znamená to, že vnímá potřebu komunikovat lépe.

Důležité je vědět, co od aplikace očekáváte a také si najít toho správného partnera, protože aplikace nevyřeší všechno sama a vyžaduje čas i energii lidí, kteří se jí budou věnovat.

Když se to podaří, má obrovský přínos.

Aplikace totiž není cíl, ale nástroj, jak být lidem blíž.

NASKENUJTE QR KÓD A ZJISTĚTE VÍCE O PLATFORMĚ PRO FIREMNÍ KOMUNIKACI

Munipolis je nejrozšířenější chytrá komunikační platforma pro samosprávy, fi rmy a instituce ve střední Evropě. Z původní SMS brány se během patnácti let vyvinul komplexní systém pro chytrou komunikaci, který dnes spojuje více než 1 000 000 uživatelů. Munipolis pomáhá městům, obcím i fi rmám efektivně komunikovat, zapojovat občany a zaměstnance, sdílet informace a získávat zpětnou vazbu.

Platforma dnes umožňuje nejen rychlou výměnu zpráv, ale také správu interních proce-

sů, ankety, objednávky, návrhy na zlepšení či benefity – vše přehledně na jednom místě. Munipolis tak přináší moderní, propojenou a participativní komunikaci, která zefektivňuje řízení, zvyšuje zapojení lidí a posiluje důvěru mezi vedením a komunitami.

„Věřím v sílu komunikace a participace. Spojením obou prvků vzniká prostředí, kde se lidé cítí součástí dění a kde fungují otevřené, efektivní a propojené týmy.“ Ondřej Švrček zakladatel Munipolis.

BUDOUCNOST OBRANNÝCH DUAL USE TECHNOLOGIÍ

Bezpečnostní prostředí v Evropě se v posledních letech zásadně proměnilo. Geopolitické napětí, ozbrojené konflikty v blízkosti hranic Evropské unie i rychlý technologický vývoj mění pohled na to, co dnes znamená obrana a bezpečnost. Do popředí se proto stále častěji dostávají dual use technologie, tedy technologie využitelné jak v civilním, tak v obranném sektoru.

Dual use technologie nejsou novým fenoménem. Historicky platilo, že řada inovací vznikla v obranném průmyslu a později našla uplatnění v běžném životě. Dnes je tento vztah často opačný. Zásadní technologický vývoj probíhá především v civilním prostředí. Umělá inteligence, práce s daty, autonomní systémy, drony, satelitní technologie nebo kyberbezpečnost vznikají ve výzkumných centrech, technologických firmách, na univerzitách i ve startupech. Obranný sektor se tak stále více opírá o civilní inovace, které dokáže adaptovat na své potřeby.

Konkrétní technologie a obory s dvojím využitím

Mezi nejdynamičtěji se rozvíjející oblasti patří umělá inteligence a datová analytika. V civilním sektoru se využívají například pro řízení výroby, prediktivní údržbu, optimalizaci logistiky nebo analýzu trhu. V oblasti obrany nacházejí uplatnění při vyhodnocování obrazových

dat, sledování situace v reálném čase, plánování operací nebo ochraně kritické infrastruktury. Významným oborem jsou bezpilotní systémy a dronové technologie. V průmyslu slouží ke kontrole výrobních areálů, mapování staveb, inspekci energetických sítí nebo zemědělství. V bezpečnostním kontextu se využívají pro průzkum, monitoring hranic, logistickou podporu nebo krizové řízení při přírodních katastrofách.

Další oblastí je satelitní technika a navigační systémy. Ty mají zásadní význam pro dopravu, logistiku, telekomunikace i energetiku. Zároveň poskytují data pro sledování pohybu, včasné varování, mapování terénu nebo koordinaci záchranných složek. Propojení civilního a obranného využití je zde velmi těsné.

Samostatnou kapitolou je kyberbezpečnost. Firmy ji dnes řeší především kvůli ochraně výrobních dat, know-how a provozu průmyslových systémů. V obranné oblasti je její význam

ještě širší a zahrnuje ochranu státních institucí, komunikačních sítí a kritické infrastruktury. Stejné technologie a postupy se přitom uplatňují v obou sektorech.

Významnou roli hrají také pokročilé materiály a výrobní technologie, například 3D tisk, nové slitiny nebo kompozitní materiály. V civilním průmyslu umožňují rychlejší vývoj prototypů, snižování hmotnosti výrobků nebo úspory materiálu. V obranném sektoru přinášejí větší odolnost, mobilitu a flexibilitu výroby.

Role průmyslu a příležitosti pro Českou republiku

Moderní obrana se dnes už neopírá pouze o velké zbrojní podniky. Stále větší roli hrají menší specializované firmy, technologické startupy a výzkum né týmy. Pro Českou republiku to představuje významnou příležitost. Má silné zázemí ve strojírenství, elektrotechnice, IT i dopravních technologiích. Právě tyto

obory mohou přinášet řešení, která mají civilní i bezpečnostní využití.

Zásadní je schopnost spolupráce. Propojení průmyslových podniků s výzkumnými institucemi, univerzitami a státní správou umožňuje rychleji převádět nápady do praxe. Dual use technologie v tomto smyslu podporují nejen bezpečnost státu, ale i inovace, exportní potenciál a konkurenceschopnost českého průmyslu.

Financování a investice jako akcelerátor vývoje Důležitým faktorem rozvoje dual use technologií je také financování. Ještě před několika lety byly investice do projektů s obranným přesahem pro řadu investorů citlivým nebo dokonce tabuizovaným tématem. Tento přístup se však rychle mění. Investoři dnes stále častěji vnímají obranné a bezpečnostní technologie jako legitimní a potřebnou součást technologického rozvoje.

Vznik specializovaných nástrojů, jako je například NATO Innovation Fund nebo evropské programy zaměřené na bezpečnost a obranu, otevírá firmám nové možnosti financování výzkumu a vývoje. Pro řadu technologických společností a startupů to znamená snazší přístup ke kapitálu, který jim umožňuje rychlejší růst, testování řešení a vstup na mezinárodní trhy. Dual use charakter technologií zde hraje důležitou roli, protože propojuje bezpečnostní potřeby s jasným civilním a komerčním uplatněním.

Rychlost vývoje a potřeba sladění dvou světů

Jednou z největších výzev budoucnosti zůstává rozdílná rychlost, jakou funguje civilní a obranný sektor. Zatímco technologické firmy jsou zvyklé vyvíjet nové produkty v krátkých inovačních cyklech a rychle reagovat na změny trhu, obranné zakázky se často potýkají s dlou-

hými schvalovacími procesy, složitou administrativou a víceletým plánováním.

Právě zde se bude rozhodovat o úspěchu či neúspěchu využití dual use technologií. Pokud se podaří lépe sladit agilitu civilního vývoje s požadavky státní správy a obranných institucí, mohou technologie reagovat na bezpečnostní hrozby výrazně efektivněji. Zároveň to umožní firmám plánovat vývoj realisticky a dlouhodobě, aniž by ztrácely konkurenceschopnost.

Regulace, odpovědnost a lidský faktor

S rozvojem technologií s dvojím využitím roste i potřeba jasných pravidel. Regulace by měla vytvářet stabilní a předvídatelné prostředí, které firmám umožní dlouhodobě plánovat investice a vývoj. Zároveň je nutné myslet na odpovědné používání technologií a jejich dopady na společnost.

Vedle technologií zůstávají nejdůležitějším faktorem lidé. Nedostatek kvalifikovaných odborníků, tlak na nové dovednosti a nutnost mezioborové spolupráce představují jednu z hlavních výzev. Bez systematické práce s talenty, technickým vzděláváním a rozvojem kompetencí nebude možné potenciál dual use technologií plně využít.

Budoucnost založená na spolupráci

Budoucnost obranných dual use technologií nestojí na izolovaných řešeních, ale na dlouhodobé spolupráci průmyslu, výzkumu a státu. Technologie mohou významně přispět k bezpečnosti i rozvoji ekonomiky. O jejich skutečném přínosu však rozhodne způsob, jakým budou vyvíjeny, využívány a začleněny do širšího průmyslového a společenského kontextu.

DUAL USE TECHNOLOGIE podporují nejen bezpečnost státu, ale i inovace a konkurenceschopnost průmyslu.

Bezpečnostní značení

Průmysl a Logistika

www.jaclean.cz

info@jaclean.cz

+420 702 180 468

ZNAČENÍ A REKONSTRUKCE PODLAH

JAKO TECHNICKÝ ZÁKLAD BEZPEČNOSTI

A PROVOZNÍ SPOLEHLIVOSTI

Bezpečnost a plynulost provozu v průmyslových halách, skladech a logistických centrech nejsou dány pouze organizačními opatřeními nebo osobními ochrannými prostředky. Zásadní roli hraje samotná stavebně technická infrastruktura, především stav podlah a systém jejich značení. Právě podlahy představují rozhraní, na němž se potkává pohyb osob, manipulační techniky i tok materiálu. Jejich kvalita má přímý dopad na rizikovost pracoviště, provozní efektivitu i dlouhodobé náklady na údržbu.

Podlahové značení jako součást řízení bezpečnosti a logistiky

Podlahové značení dnes nelze vnímat jen jako orientační pomůcku. V moderních provozech je součástí systému BOZP, lean managementu i interní logistiky. Vymezuje trasy manipulační techniky, pěší koridory, manipulační zóny, pracoviště, bezpečnostní odstupy od strojů a únikové cesty. Zároveň slouží jako nástroj vizuálního řízení, který podporuje standardizaci procesů a snižuje chybovost v prostředí s vysokým provozním zatížením.

Materiály, odolnost a protiskluzové vlastnosti

Z technického hlediska však nestačí pouze barevné vyznačení. Rozhodující je volba materiálu, jeho přilnavost k podkladu, mechanická odolnost a stálost barev při dlouhodobém namáhání. V praxi se používají nátěrové systémy na bázi epoxidových a polyuretanových pryskyřic nebo předtvarované pásky s vysokou odolností proti otěru. Značení musí odolávat zatížení kol manipulační techniky, bodovým tlakům i působení olejů, čisticích prostředků či chemikálií a zároveň splňovat požadavky na protiskluznost tak, aby samo nepředstavovalo bezpečnostní riziko.

Technický stav podlahy jako faktor rizika

Technický stav podlahy významně ovlivňuje nejen bezpečnost, ale i životnost značení. Opotřebené povrchy s prasklinami, nerovnostmi nebo odlupující se vrchní vrstvou zvyšují riziko zakopnutí, smyku nebo nestability manipulační techniky. Z pohledu BOZP jde o skrytá rizika, která se často projeví až při provozní špičce nebo v krizových situacích. Provozní dopady se pak projevují zvýšenou prašností, horší hygienou a rychlejším opotřebením značení.

Rekonstrukce podlah jako technické opatření

Rekonstrukce podlah není pouze estetickou záležitostí, ale zásadním technickým opatřením s přímým dopadem na bezpečnost a funkčnost pracoviště. Moderní průmyslové podlahové systémy umožňují obnovit nosnost, chemickou odolnost i protiskluzové vlastnosti povrchu. Epoxidové a polyuretanové stěrky nebo systémy s minerálním plnivem poskytují vysokou mechanickou pevnost, odolnost vůči olejům, kyselinám i zásadám a zároveň umožňují snadnou údržbu. V prostředí s požadavky na elektrostatickou ochranu lze aplikovat ESD podlahy, které minimalizují riziko poškození citlivých zařízení.

Z hlediska provozu je důležitá také technologie provedení. V mnoha objektech není možné dlouhodobě přerušit výrobu nebo logistiku, a proto se využívají rychletvrdnoucí systémy nebo etapová realizace, která umožňuje rekonstrukci za částečného provozu. Správná příprava podkladu, sanace trhlin a zajištění adheze nové vrstvy jsou nezbytným předpokladem dlouhodobé funkčnosti povrchu.

Integrace značení do konstrukce podlahy

Podlahové značení by mělo být řešeno jako integrální součást rekonstrukce. Pokud je aplikováno přímo do finální vrstvy nebo pod transparentní ochranný lak, výrazně se prodlužuje jeho životnost a snižují se náklady na následné opravy. Značení se tak nestává dodatečným prvkem, ale pevnou součástí bezpečnostní infrastruktury pracoviště, která podporuje řízení pohybu osob a techniky i přehlednost procesů.

Provozní přínosy a význam pro audity

Technologie provedení a minimalizace odstávek

Dlouhodobý přínos kvalitního povrchu a odborně provedeného značení se projevuje nejen ve snížení pracovních úrazů a kolizních situací, ale také v lepší organizaci provozu, vyšší plynulosti materiálových toků a jednodušší údržbě. Význam má i pro audity, certifikace a kontroly, kde je přehledné a jednoznačné vymezení pracovních a bezpečnostních zón často jedním z hodnocených parametrů.

Podlaha jako aktivní prvek řízení provozu

Podlaha přestává být pasivním stavebním prvkem a stává se aktivním nástrojem řízení bezpečnosti, kvality a efektivity provozu. Značení a rekonstrukce podlah nejsou izolované technické úkony, ale součást systematického přístupu k řízení pracovního prostředí. Právě v těchto detailech se často rozhoduje o tom, zda je provoz pouze funkční, nebo skutečně bezpečný, přehledný a dlouhodobě udržitelný.

Provozní přínosy kvalitní podlahy:

● nižší riziko pracovních úrazů

● menší prašnost a lepší hygiena

● delší životnost značení

● vyšší plynulost materiálových toků

● lepší výsledky při auditech a kontrolách

FM LOGISTIC: INTEGROVANÁ LOGISTIKA

JAKO FLEXIBILNÍ PODPORA

PRO MĚNÍCÍ SE POTŘEBY

PRŮMYSLU

Průmyslová logistika se výrazně liší od běžných služeb. Vyžaduje přesné plánování, flexibilní řízení operací a schopnost integrovat více činností do jednoho prostředí. Specializovaná řešení zajišťují kontinuitu a bezpečnost dodavatelských řetězců, přičemž jednotlivá odvětví se liší mírou automatizace, technologickými nároky i tempem regulatorních změn.

Nejde pouze o skladovou plochu, ale především o infrastrukturu přizpůsobenou konkrétním potřebám klienta a charakteru zboží, například o řízení teplotních režimů či zajištění bezpečnosti při skladování nebezpečných látek. „Zákazníci oceňují odbornost v oblasti bezpečné manipulace s rizikovým zbožím.

Splnění přísných požadavků vyžaduje nejen know-how, ale také pravidelné audity a investice do moderních bezpečnostních systémů,“ říká Michal Hajkovský, ředitel rozvoje obchodu FM Logistic pro Česko a Slovensko. Důležitou roli hraje automatizace, která urychluje vychystávání objednávek a zvyšuje efektivitu využití prostoru. Technologie AutoStore, nasazená v logistickém centru v Lovosicích, umožňuje až čtyřnásobně zvýšit hustotu skladování. Stejně podstatná je schopnost rychle upravovat interní procesy podle aktuálních provozních potřeb.

Logistické společnosti dnes přebírají také specializované činnosti podporující výrobu a servis. „Mezi často outsourcované služby patří

FM Logistic díky moderním technologiím a pružnému přístupu pomáhá fi rmám optimalizovat procesy a reagovat na dynamický vývoj trhu.

copacking. U nábytku jde například o kompletaci sad s příslušenstvím tak, aby zákazník obdržel výrobek připravený k montáži. Tento krok realizovaný v logistickém centru výrazně uleví výrobci a zkracuje dobu uvedení produktu na trh,“ doplňuje Hajkovský.

FM Logistic pracuje také s konceptem One Roof, který spojuje skladování, balení, distribuci i doplňkové služby na jednom místě. Díky tomu lze lépe řídit personál i infrastrukturu, omezit přesuny zboží a pružně reagovat na měnící se požadavky zákazníků. Tento přístup se osvědčuje zejména u projektů s náročnými termíny, kde je nutná přesná koordinace dílčích kroků a rychlá finalizace zakázek.

OBALY POD TLAKEM:

CO PŘINESE NOVÉ EVROPSKÉ

NAŘÍZENÍ A PROČ SE TÝKÁ KAŽDÉHO Z NÁS

Obaly z koupeného zboží většinou bereme jako něco, co po rozbalení okamžitě vyhodíme. Jenže právě obaly tvoří jednu z nejrychleji rostoucích složek odpadu v Evropě. Evropská unie proto přijala nové nařízení o obalech a obalových odpadech, známé jako PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation).

V průměru dnes v EU připadá více než 186 kilogramů obalového odpadu na osobu a rok, z toho 36 kilogramů tvoří plasty. PPWR si klade za cíl snížit množství odpadu, omezit zbytečné balení, zvýšit míru recyklace a postupně zakázat vybrané jednorázové obaly. Na „indexu“ budou například nadměrně velké krabice plné vzduchu, některé plastové obaly nebo kávové kapsle, které dnes často končí na skládkách.

Cílem není jen méně odpadu, ale také efektivnější využívání surovin, omezení jednorázových plastů a větší důraz na recyklaci. Nařízení se přitom netýká pouze výrobců obalů, ale zasáhne celý řetězec – od producentů a e-shopů až po koncové zákazníky.

Méně odpadu na osobu, více recyklace

Základním cílem nové regulace je snížení množství obalového odpadu na obyvatele. Evropská unie stanovila konkrétní milníky: do roku 2030 má množství odpadu klesnout o 5 %, do roku 2035 o 10 % a do roku 2040 o 15 % ve srovnání s rokem 2018. Ačkoli se tato čísla mohou zdát relativně malá, při pokračujícím růstu spotřeby půjde o výraznou změnu.

Ještě ambicióznější je požadavek, aby byly všechny obaly do roku 2030 recyklovatelné způsobem, který je zároveň ekonomicky smysluplný. Nejde tedy jen o technickou možnost recyklace, ale o takovou, která nebude znamenat neúměrné náklady.

Konec „vožení vzduchu“

Jedním z viditelných zásahů do praxe bude omezení nadměrného balení. Od roku 2030 nebude povoleno, aby více než polovina objemu obalu tvořil prázdný prostor. Cílem je zamezit situacím, kdy zákazník dostane malý produkt v několikanásobně větší krabici.

Zásilkové firmy budou zároveň povinny nabídnout možnost doručení bez sekundárního obalu, například do vlastní tašky. Pro e-commerce to znamená úpravy logistických procesů i změnu v přístupu k zákazníkům.

PPWR V ČÍSLECH

186 kg

průměrné množství obalového odpadu na osobu v EU

36 kg

z toho plasty

do roku 2030 má být obalového odpadu o 5 % méně

do 2035 o 10 % méně ►do 2040 o 15 % méně

Méně plastových tašek a mikrotenu

Změny pro výrobce, obchod i zákazníky

Nařízení dopadne na různé části trhu odlišně. Výrobci obalových materiálů budou muset zajistit technologickou recyklovatelnost a dodržet minimální podíl recyklovaného obsahu. Značkové firmy a dovozci ponesou odpovědnost za design a velikost obalu.

Maloobchodníci budou čelit omezením některých typů obalů a povinnosti zavádět systémy opětovného plnění. Od roku 2030 například budou velké obchody nad 400 m² povinny umožnit doplňování vybraných produktů, jako jsou čisticí prostředky, šampony nebo tekutá mýdla, do vlastních nádob zákazníků.

Co zmizí a co se změní

Nařízení míří také na konkrétní produkty. Očekává se postupné omezení velmi lehkých

PET lahví a plechovek

Doplňování do vlastních nádob

plastových tašek a mikrotenových sáčků. Kávové kapsle jsou nově považovány za obal a budou muset být alespoň částečně recyklovatelné, přičemž výrobci budou povinni zajistit jejich zpětný odběr. U čajových sáčků se bude řešit přítomnost plastů – cílem je, aby byly plně biologicky rozložitelné.

Od roku 2029 mají být v celé EU zavedeny zálohové systémy na plastové lahve a plechovky, podobně jako dnes funguje zálohování skla. Česká republika již tímto směrem připravuje legislativní kroky.

Dopady i mimo Evropu

Evropská regulace nebude mít dopad jen na firmy působící v EU. Vztahuje se na všechny výrobky uváděné na evropský trh, tedy i na zboží dovážené z Číny, USA nebo dalších zemí. Výrobci budou muset své obaly přizpůsobit evropským

Recyklovatelné kávové kapsle

pravidlům, pokud chtějí na tomto trhu zůstat. Z širší perspektivy jde také o otázku surovinové bezpečnosti. Odpady jsou významným zdrojem materiálů, včetně vzácných kovů, jejichž těžba je koncentrována mimo Evropu.

REGULACE JAKO IMPULS KE ZMĚNĚ

Nové nařízení neznamená pouze administrativní zátěž. Pro řadu firem může představovat příležitost k úsporám nákladů na materiál, efektivnější logistice a posílení značky směrem k udržitelnosti. Trend směrem k menším, chytře navrženým a opakovaně použitelným obalům se již dnes setkává s pozitivní odezvou zákazníků.

Evropská pravidla tak naznačují budoucnost, ve které se obaly přestanou vnímat jako jednorázový odpad a stanou se promyšlenou součástí výrobního a distribučního řetězce.

TECHNOLOGIE

ZRYCHLUJÍ

SYSTÉMY MUSÍ DOHNAT LIDÉ

Průmysl vždy patřil mezi obory, které dokázaly reagovat na změnu rychleji než zbytek ekonomiky. Automatizace, digitalizace výroby, robotizace nebo nástup chytrých systémů řízení nejsou novinkou posledních let, ale dlouhodobým vývojem, na který jsou průmyslové podniky zvyklé. Dnes se však tempo změn výrazně zrychluje. SaaS nástroje, umělá inteligence a pokročilá práce s daty vstupují nejen do výroby samotné, ale i do plánování, řízení kvality, logistiky či práce s lidskými zdroji.

Technologie dnes umí optimalizovat procesy v reálném čase, předvídat poruchy, analyzovat obrovské objemy dat a zvyšovat efektivitu s přesností, která byla ještě před několika lety nemyslitelná. Přesto se stále častěji ukazuje, že technologický pokrok naráží na limity, které nejsou technické, ale systémové a lidské.

Digitální nástroje totiž nefungují izolovaně.

Vždy odrážejí prostředí, do kterého jsou nasazeny. SaaS systémy, algoritmy nebo AI modely zesilují existující nastavení organizací – jejich procesy, rozhodovací struktury i firemní kul-

turu. Pokud je řízení firmy postavené na transparentních pravidlech, jasně definovaných kompetencích a důvěře v lidi, technologie tento model podpoří a zefektivní. Pokud jsou však procesy nejasné, založené na zvyklostech nebo skrytých bariérách, technologie tyto slabiny pouze urychlí a zviditelní.

Právě v tom spočívá jeden z největších paradoxů současné digitální transformace. Investice do technologií jsou často výrazně vyšší než investice do práce s lidmi, přestože lidský faktor rozhoduje o tom, zda se technologický potenciál

„Technologický pokrok dnes naráží na limity, které nejsou technické, ale lidské.“

skutečně promění ve vyšší výkon a konkurenceschopnost. Stroje a software mohou pracovat bez přestávky, ale jejich přínos závisí na tom, kdo je navrhuje, nastavuje, řídí a vyhodnocuje. Průmyslové firmy mají v tomto ohledu významnou výhodu. Jsou zvyklé pracovat s měřitelnými ukazateli, sledovat výkon, hledat úzká místa a systematicky je odstraňovat. Stejné principy, které se běžně uplatňují ve výrobě, lze aplikovat i na oblast řízení lidských zdrojů.

Průmyslové fi rmy mají v tomto ohledu významnou výhodu.

Data o fluktuaci, kariérním postupu, odměňování nebo využití talentů mohou odhalit neefektivity, které nejsou na první pohled viditelné, ale dlouhodobě ovlivňují stabilitu a výkonnost firmy.

V kontextu nedostatku kvalifikovaných pracovníků, stárnutí populace a rostoucí konkurence na globálních trzích se práce s lidským potenciálem stává strategickým tématem. Firmy, které dokážou vytvářet prostředí založené na důvěře, férových pravidlech a skutečném využití schopností zaměstnanců, jsou odolnější vůči výkyvům trhu a lépe zvládají technologické změny.

Umělá inteligence a SaaS nástroje mohou v tomto procesu sehrát pozitivní roli. Pomáhají analyzovat data, odhalovat nerovnováhy a podporovat objektivnější rozhodování. Samy o sobě však změnu nepřinesou. Technologie nenahrazují leadership, odpovědnost ani schopnost reflektovat vlastní systém. Mohou být katalyzátorem, nikoli řešením.

Budoucnost průmyslu proto neleží pouze v dalších investicích do technologií, ale ve schopnosti propojit technický pokrok s proměnou organizačních struktur a myšlení. Digitální transformace není jednorázový projekt, ale kontinuální proces, který vyžaduje stejnou pozornost k lidem jako ke strojům. Firmy, které tuto rovnováhu dokážou najít, získají nejen vyšší efektivitu, ale i dlouhodobou stabilitu a konkurenceschopnost.

“Data jako cesta k efektivitě.”

Investice do strojů jsou často vyšší než do rozvoje lidí, kteří je ovládají.

SaaS nástroje a AI neopraví špatné procesy, pouze je urychlí – ty dobré i ty špatné.

Technologie jsou katalyzátorem změn, ale nenahradí lidskou odpovědnost a rozhodování.

Váš silný a spolehlivý partner v měnícím

se světě energií

Děkujeme, že jsme mohli být součástí vašeho příběhu v roce 2025.

Přejeme vám klidný a úspěšný nový rok plný energie.

Společnost Powertica zajišťuje dodávky elektřiny a zemního plynu pro velké a střední průmyslové i institucionální odběratele.

Věnujeme se také obchodování s emisními povolenkami, zárukami původu a PPA kontrakty z obnovitelných zdrojů energie. Nabízíme výkup i dodávku udržitelných komodit , jako je biometan a elektřina z OZE, a také možnost komerčního využití výkonové flexibility vašich zařízení (SVR, obchodní flexibilita).

Kontaktujte nás. Zajistěte si elektřinu a zemní plyn pro vaši firmu.

Naskenujte QR kód pro více informací nebo navštivte naše webové stránky www.powertica.com

Malé tělo

VELKÝ výkon

PMD distanční senzor – univerzální řešení do malých prostorů

Maximální rozsah měření 3m pro typ O6

Spolehlivá detekce objektů díky PMD technologii nezávislé na úhlu a barvě

Vysoká citlivost pro spolehlivou detekci velmi tmavých a lesklých objektů

Jeden senzor, tři módy. Maximum možností.

DOPRAVA, TECHNOLOGIE A LIDÉ

JAK DOPRAVNÍ PODNIK OSTRAVA

PRACUJE S AI A MODERNÍM HR

Jan Bílý Ředitel personálního úseku, Dopravní podnik Ostrava a.s.

Dopravní podnik Ostrava (DPO) dnes není jen o kolejích a vozidlech, ale o práci s lidmi, daty a moderními technologiemi. Jak se mění role řidičů a techniků v digitálním prostředí, kde už své místo má i umělá inteligence?

Jak se daří udržet stabilní tým v době vysoké fluktuace a jakou roli hraje firemní kultura, diverzita a smysluplnost práce? O proměně městské dopravy i zaměstnavatelského přístupu mluví Jan Bílý z DPO.

Ostrava se v posledních letech výrazně proměnila a už dávno není jen průmyslovým regionem. Jak se vám v této nové Ostravě daří hledat a udržet kvalifikované lidi? Cítíte konkurenci velkých firem v okolí, nebo má práce v DPO své specifické výhody?

Snažíme se reagovat na demografický vývoj s předstihem a pracovat s daty o trhu práce. Aktivně hledáme potenciál tam, kde dříve nebyl plně využit. Například u žen nebo lidí ve věku 50+. Zároveň odstraňujeme vnitřní bariéry a stereotypy, které mohou bránit jejich uplatnění. Práce v DPO má své specifické výhody: stabilitu, smysluplnost a přímý dopad na každodenní fungování města, což je pro řadu lidí silná motivace i v konkurenci velkých firem.

Vozidla dopravního podniku jsou dnes plná moderních technologií, od alternativních pohonů až po chytré řídicí systémy. Jak se to promítá do práce řidičů a mechaniků? Nakolik dnes pracují s digitálními nástroji a kde má stále své místo zkušenost a praxe?

Digitalizace se netýká jen vozidel, ale celé firmy. Prošli jsme migrací do prostředí Microsoft 365 a výrazně jsme zjednodušili interní komunikaci i práci s informacemi. Současně hledáme taková digitální řešení, která jsou srozumitelná a použitelná pro zaměstnance všech věkových skupin. Zkušenost a praxe zůstávají nenahraditelné, technologie je ale doplňují a pomáhají zvyšovat bezpečnost, efektivitu i komfort práce.

Umělá inteligence a digitalizace pronikají do většiny oborů. Má už AI své místo i v DPO, například při plánování provozu nebo v oblasti HR?

Ano, a ptáte se velmi správně. Díky řešením od společnosti Microsoft dnes využíváme nástroje založené na velkých jazykových modelech, například Copilot, který nám pomáhá s plánováním, analýzou dat a automatizací rutinních úkolů. V komunikaci využíváme také dva chatboti. Jeden podporuje nové uchazeče v náboru, druhý funguje jako interní helpdesk pro stávající zaměstnance. AI pro nás není experiment, ale praktický nástroj.

Řada zaměstnanců u vás zůstává dlouhodobě. Co je podle vás hlavním důvodem této stability? Jsou to jistoty veřejného sektoru, smysluplnost práce, nebo firemní kultura?

Věřím, že klíčová je kombinace všech těchto faktorů. Dlouhodobě pracujeme na posilování značky zaměstnavatele, ale jistota zaměstnání

a předvídatelnost vývoje mají v dnešní nejisté době stále velkou hodnotu. Když se k tomu přidá smysluplná práce a férová firemní kultura, vzniká prostředí, ve kterém lidé chtějí zůstat.

Dopravní podniky byly tradičně vnímány jako mužské prostředí. Dnes ale roste počet žen v provozu i technických profesích. Čím si tento posun vysvětlujete?

Ženy si v dopravě své místo vždy našly, jen o tom dříve nebylo tolik slyšet. Dnes ženy tvoří přibližně 25 % zaměstnanců DPO. Díky spolupráci s organizací BPWCR jsme se tomuto tématu začali věnovat systematičtěji a vidíme v něm velkou příležitost. Stali jsme se signatářem iniciativy WEPS (Women's Empowerment Principles) a zavázali jsme se, že do roku 2033 navýšíme podíl žen v DPO na 33 %.

Ve firmě se potkávají různé generace zaměstnanců s odlišnými očekáváními. Jak se vám daří propojit zkušenosti starších kolegů s přístupem mladších tak, aby se navzájem doplňovali?

Zaměřujeme se na vytváření neformálních příležitostí, kde mohou vznikat osobní vazby napříč generacemi. Důležitým prvkem je také transparentní systém odměňování, který podporuje důvěru a otevřenost. Věříme, že právě propojení zkušeností a nových pohledů posiluje týmovou spolupráci i výkon celé organizace.

Moravskoslezský kraj prochází proměnou a řada lidí odchází z těžkého průmyslu. Jsou pro vás tito pracovníci zajímavými kandidáty a daří se je úspěšně začleňovat do dopravy?

Neřekl bych, že jde o zásadní zdroj zaměstnanců. Například při částečném rozpadu společnosti Liberty jsme viděli, že trh práce dokázal tyto pracovníky poměrně rychle absorbovat a u nás šlo spíše o nižší desítky lidí. Naopak častěji se setkáváme s uchazeči, kteří si nástupem do DPO plní osobní sen, například stát se řidičem tramvaje.

Lidé dnes mění práci velmi rychle. Máte nějaký osobní přístup nebo zásadu, která vám pomáhá udržet soudržný tým i v takto velké organizaci?

V roce 2025 jsme dosáhli fluktuace 7,25 %, což je nejnižší hodnota od roku 2017. Je to výsledek dlouhodobé práce a celé řady opatření vycházejících z našich firemních hodnot – laskavosti a spolehlivosti. Věřím, že pokud se zaměstnanci komunikujeme férově a v souladu s těmito hodnotami a naše činy potvrzují řečené, vzniká vyrovnaný a stabilní vztah, ve kterém je lidem dobře.

RIZ IK A POUŽÍVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH TLAKOVÝCH LAHVÍ

S TECHNICKÝMI PLYNY V PRŮMYSLOVÉ PRAXI

Bezpečnost při nakládání s technickými plyny v tlakových nádobách patří mezi důležité oblasti průmyslové bezpečnosti. Tlakové lahve jsou běžnou součástí provozů napříč celým průmyslem, od výroby a svařování až po chemické technologie či potravinářství. Jejich každodenní používání však může vést k podcenění rizik, která jsou s nimi spojena. Česká asociace technických plynů proto v poslední době upozorňuje na problém, který se stále častěji objevuje na území České republiky. Jedná se o dovoz a používání zahraničních tlakových lahví, které nesplňují požadavky českých a evropských právních předpisů nebo nejsou používány v souladu se svým určením.

Takové tlakové lahve představují riziko nejen pro samotné uživatele, ale i pro jejich okolí. V praxi se objevují závažné bezpečnostní incidenty, které ohrožují zdraví osob i majetek. Tlakové lahve jsou plněny technickými plyny pod vysokým tlakem a zároveň se často jedná o plyny, které jsou z hlediska svých vlastností nebezpečné. Některé z nich jsou hořlavé, například vodík, acetylen nebo propan. Jiné jsou žíravé, jako chlor nebo čpavek, a další jsou toxické, mezi něž patří oxid uhelnatý, sulfan, fosgen či fluor. Selhání tlakové nádoby tak může mít velmi vážné následky.

z médií tato zahraniční tlaková lahev neodpovídala požadavkům českých právních předpisů. Přestože se jednalo o plyn, který je často považován za relativně bezpečný, samotné selhání tlakové nádoby mělo závažné následky. Tento případ ukazuje, že problém se netýká pouze vysoce reaktivních nebo toxických plynů, ale každé tlakové lahve, která není vyrobena a používána v souladu s platnými normami.

Technické a provozní nedostatky zahraničních tlakových lahví

nedodržení předepsané tloušťky stěny ve dně lahve, výskyt mikroskopických trhlin nebo nehomogenitu materiálu ve dně lahve. Takové vady snižují mechanickou odolnost tlakové nádoby a zvyšují riziko jejího selhání, zejména při dlouhodobém používání nebo při běžné provozní zátěži.

Reálnost těchto rizik potvrzují i konkrétní události z praxe. Dne 1. července 2025 došlo v Praze ve Stodůlkách k roztržení tlakové lahve naplněné oxidem uhličitým. Podle informací dostupných

Závažnost situace potvrzují také výsledky testů provedených nezávislou akreditovanou laboratoří na tlakových lahvích dovážených ze zemí mimo Evropskou unii. Tyto testy odhalily porušení technických a bezpečnostních požadavků, například

Zjištění z praxe zároveň ukazují, že problém se netýká pouze samotné konstrukce tlakových lahví. Zahraniční lahve často nemají platné revize, tedy tlakové zkoušky, které jsou základním předpokladem jejich bezpečného používání. V některých případech byl v tlakových lahvích nalezen jiný plyn, než odpovídal jejich barevnému značení, například kyslík v lahvi určené pro argon. Taková situace představuje vážné riziko, protože

uživatel se při manipulaci řídí informacemi uvedenými na lahvi a může zvolit nevhodný postup.

Častým problémem bývá označení lahví a pokyny k manipulaci v jiném než českém jazyce, což je v rozporu s požadavky nařízení CLP.

Právní rámec a odpovědnost provozovatelů tlakových lahví

Na dodávky technických plynů v tlakových lahvích a jejich používání se vztahuje rozsáhlý právní rámec tvořený českými i evropskými předpisy. Jedná se o nařízení CLP o klasifikaci, označování a balení látek, dohodu ADR o přepravě nebezpečných věcí, zákon o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení, příslušná nařízení vlády o tlakových a plynových zařízeních nebo zákony o technických požadavcích na výrobky a posuzování shody. Z praxe vyplývá, že dodavatelé technických plynů, kteří tlakové lahve dovážejí ze zahraničí a přeprodávají je v České republice, si často neuvědomují, že tyto předpisy se na jejich činnost plně vztahují.

Aby mohla být tlaková lahev dovezená ze zahraničí legálně používána na českém a evropském trhu, musí u ní být proveden postup posouzení shody. Následně musí být opatřena značkou

shody π, která musí být viditelná, čitelná, nesmazatelná a trvale vyražená přímo do lahve ještě před jejím uvedením na trh. Bez splnění těchto podmínek nelze takovou tlakovou lahev považovat za způsobilou k bezpečnému používání.

Samostatnou oblastí je správné označení tlakových lahví. Technické plyny musí být klasifikovány a označovány podle nařízení CLP, přičemž popisy musí být uvedeny v úředním jazyce členského státu, ve kterém jsou uváděny na trh. Pro Českou republiku to znamená povinnost označení v českém jazyce, včetně uvedení názvu, adresy a telefonního čísla dodavatele. Každá tlaková lahev používaná na území České republiky musí mít rovněž barevné značení podle normy ČSN EN 1089-3.

Za bezpečný provoz tlakových lahví a jiných vyhrazených technických zařízení odpovídá jejich provozovatel. Pokud dojde k újmě na zdraví nebo majetku v důsledku použití tlakové lahve, která nesplňuje podmínky pro její použití v České republice, může být provozovatel trestně odpovědný za trestný čin obecného ohrožení. Současně může pojišťovna odmítnout poskytnout pojistné plnění.

Zahraniční tlakové lahve mohou na první pohled působit jako cenově výhodnější řešení. Nižší cena je však často výsledkem nedodržování českých a evropských právních a bezpečnostních požadavků. Pokud v souvislosti s jejich použitím vznikne škoda na zdraví nebo majetku, mohou být konečné náklady pro provozovatele výrazně vyšší než původní úspora.

Nižší pořizovací cena zahraniční tlakové lahve nikdy nevyváží rizika spojená s její nelegální nebo nebezpečnou provozní praxí.

LEGISLATIVNÍ OKÉNKO

Jaké právní předpisy se vztahují na technické plyny v tlakových lahvích

Na dovoz, uvádění na trh, přepravu a používání technických plynů v tlakových lahvích dopadá v České republice a Evropské unii rozsáhlý soubor právních předpisů. Patří mezi ně zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (CLP), Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), zákon č. 250/2021 Sb. o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a související nařízení vlády č. 191/2022 Sb. a č. 192/2022 Sb., která upravují požadavky na plynová a tlaková zařízení.

Současně se uplatňují obecné právní předpisy o bezpečnosti výrobků a technických požadavcích na výrobky, zejména zákon č. 102/2001 Sb., zákon č. 22/1997 Sb. a zákon č. 90/2016 Sb. o posuzování shody. Pro přepravitelná tlaková zařízení jsou dále rozhodující požadavky nařízení vlády č. 208/2011 Sb., které provádí směrnici 2010/35/EU, a nařízení vlády č. 119/2016 Sb. o posuzování shody jednoduchých tlakových nádob. Tyto předpisy se vztahují nejen na výrobce, ale také na dovozce, distributory a provozovatele tlakových lahví. Neznalost těchto povinností přitom nezbavuje odpovědnosti za bezpečný provoz a dodržení zákonných požadavků. KYSLÍK ACETYLEN ARGON

OXID UHLIČITÝ

KALIBRAČNÍ SMĚSI

KDY JE TLAKOVÁ LAHEV LEGÁLNĚ POUŽITELNÁ V ČR

• provedeno posouzení shody

• vyražená značka shody π

• platná tlaková zkouška (revize)

• značení podle CLP v českém jazyce

• barevné označení dle ČSN EN 1089-3

Bez splnění těchto podmínek nesmí být lahev používána.

CHLOROVODÍK OXID SIŘIČITÝ

RIZIKA ZAHRANIČNÍCH TLAKOVÝCH LAHVÍ

• nesoulad s normami ČR a EU

• chybějící nebo neplatné tlakové zkoušky

• nesprávné barevné značení plynu

• označení v jiném než českém jazyce

• neprovedené posouzení shody

Výsledek: zvýšené riziko úrazu, škod a právní odpovědnosti

KYSLÍK MEDICINÁLNÍ OXID DUSNÝ

MEDICINÁLNÍ OXID UHLIČITÝ FOOD, NITROX, CARBOMIX

BEZPEČNÁ LOGISTIKA A TECHNICKÁ POMOC

JAK EFEKTIVNÍ SPRÁVA

PLYNŮ

ELIMINUJE RIZIKA

V PRŮMYSLOVÉ PRAXI

Upozornění na rizika spojená s používáním nevyhovujících tlakových lahví ukazuje, že bezpečnost technických plynů nelze vnímat pouze jako otázku samotné kvality tlakové nádoby nebo splnění formálních legislativních požadavků. Neméně důležitý je způsob, jakým jsou technické plyny v průmyslových podnicích dlouhodobě spravovány. Právě logistika, organizace provozu a odborná technická podpora rozhodují o tom, zda jsou rizika v každodenní praxi skutečně pod kontrolou.

Bezpečnost začíná u dodavatelského řetězce

Efektivní správa technických plynů začíná již u dodavatelského řetězce. Transparentní původ tlakových lahví, jednoznačné určení jejich obsahu, platné revize a správné značení vytvářejí základní předpoklad bezpečného používání. Pok ud je tento systém narušen, například zapojením lahví s nejasným původem nebo bez ověřitelné historie, vzniká prostor pro chyby, které se mohou projevit až v provozu. Právě proto je důležité, aby logistika technických plynů nebyla vnímána pouze jako otázka dopravy, ale jako součást řízení bezpečnosti.

Logistika a pohyb lahví v provozu: detail, který rozhoduje

Významnou roli hraje také samotný pohyb tlakových lahví v rámci průmyslového provozu. Evidence lahví, přehled o jejich umístění, kontrole platnosti tlakových zkoušek a oddělení plných a prázdných nádob snižují riziko záměny a nesprávné manipulace. V provozech, kde se pracuje s větším množstvím plynů a různými typy lahví, je systematický přístup často jediným způsobem, jak udržet přehled a zabránit nechtěným chybám.

Na logistiku úzce navazuje otázka přepravy technických plynů. Dodržování pravidel

ADR, správné zajištění tlakových lahví během transportu a odpovídající dokumentace nejsou pouze administrativní povinností, ale praktickým nástrojem prevence. Chyby při přepravě mohou vést k poškození tlakových nádob, které se nemusí projevit okamžitě, ale až při jejich dal ším používání. Profesionálně řízená logistika proto významně přispívá ke snížení provozních rizik.

Technická podpora jako klíč k dlouhodobě bezpečnému provozu

Další důležitou oblastí je technická podpora v místě použití. Průmyslové podniky se často soustředí na samotnou výrobu, zatímco správa

technických plynů zůstává na okraji pozornosti.

Odborná technická pomoc přitom může výrazně přispět k bezpečnosti provozu. Patří sem poradenství při volbě vhodných tlakových lahví, doporučení ke správnému skladování, pomoc s nastavením interních postupů i podpora při školení zaměstnanců, kteří s plyny manipulují. Díky tomu se snižuje riziko chyb způsobených nejasnými informacemi nebo nevhodnými provozními návyky.

Právě propojení bezpečné logistiky a technické podpory umožňuje provozovatelům lépe naplnit jejich odpovědnost vyplývající z právních předpisů. Zatímco legislativa jasně stanovuje povinnosti, praxe ukazuje, že bez funkčního systému správy plynů je jejich dodržování obtížné. Společnosti, které mají s touto problematikou dlouhodobé zkušenosti, proto nabízejí komplexní přístup zahrnující nejen dodávky technických plynů, ale i podporu v oblasti logistiky a bezpečného provozu. Příkladem takového přístupu je SIAD, která se v průmyslové praxi dlouhodobě zaměřuje na bezpečnost dodávek a technickou podporu zákazníků.

Zkušenosti z průmyslových provozů uka zují, že rizika spojená s technickými plyny nelze zcela odstranit. Lze je však významně omezit kombinací kvalitních tlakových lahví, dodržování legislativních požadavků, řízené logistiky a odborné technické podpory. Takový přístup nepřináší pouze vyšší úroveň bezpečnosti, ale také větší přehlednost provozu, snížení provozních ztrát a vyšší jistotu při každodenní práci s technickými plyny.

Bezpečnost technických plynů je výsledkem řízené logistiky a odborné technické podpory.

Zkušenosti z průmyslových provozů ukazují, že rizika spojená s technickými plyny nelze zcela odstranit. Lze je však významně omezit kombinací kvalitních tlakových lahví, dodržování legislativních požadavků, řízené logistiky a odborné technické podpory. Takový přístup nepřináší pouze vyšší úroveň bezpečnosti, ale také větší přehlednost provozu, snížení provozních ztrát a vyšší jistotu při každodenní práci s technickými plyny.

Inzerce

UDRŽITELNOST V CEMENTÁŘSTVÍ

NEZAČÍNÁ U PALIVA ZAČÍNÁ U VYZDÍVKY

Cementářský průmysl patří dlouhodobě mezi technologicky nejnáročnější a zároveň emisně zatížené obory. Podle údajů World Economic Forum připadá na výrobu cementu přibližně osm procent celosvětových emisí oxidu uhličitého. Tyto emise vznikají nejen spalováním paliv, ale také samotnou podstatou výroby slínku, zejména při kalcinaci vápence. Právě proto je dekarbonizace cementářství považována za jednu z nejobtížnějších výzev současného průmyslu. Fotka: Detail vyzdívky cementářské pece.

Diskuse o snižování emisí se tradičně soustřeďují na paliva, energetickou účinnost, alternativní zdroje energie nebo technologie zachytávání uhlíku. Méně pozornosti se však věnuje částem technologického řetězce, které nejsou na první pohled viditelné, přesto mají přímý dopad na stabilitu procesu, spotřebu energie a dlouhodobou provozní spolehlivost. Jednou z těchto oblastí jsou žáruvzdorné vyzdívky rotačních pecí.

Vyzdívka jako součást energetické bilance

Žáruvzdorné materiály v cementářských pecích plní několik funkcí současně. Chrání ocelový plášť pece před extrémními teplotami, umožňují stabilní průběh slinovacího procesu a významně ovlivňují tepelné ztráty. Odborné analýzy dlouhodobě ukazují, že právě přes vyzdívku může unikat podstatná část tepla, zejména v případě nevhodného materiálového řešení nebo degradace během provozu.

Z pohledu provozovatele pece tak nejde pouze o otázku životnosti vyzdívky, ale také o její schopnost udržet stabilní tepelný režim. Každé zvýšení tepelné ztráty se promítá do vyšší spotřeby paliva a tím i do vyšších emisí. Vyzdívka se proto stává jedním z faktorů, které přímo propojují technické rozhodování s environmentálními dopady výroby.

Skrytá uhlíková stopa žáruvzdorných materiálů

Dalším, často opomíjeným aspektem je uhlíková stopa samotných žáruvzdorných výrobků. Výroba základních surovin pro žáruvzdorné materiály je energeticky náročná a zahrnuje procesy, jako je kalcinace a slinování při velmi vysokých teplotách. Tyto kroky představují významný zdroj emisí, které se promítají do tzv. zabudované uhlíkové stopy produktu. Společnost RHI Magnesita patří mezi výrobce, kteří tento fakt otevřeně reflektují a hledají cesty, jak emise spojené s výrobou žáruvzdorných materiálů snížit. Jednou z cest je důsledná práce

s cirkulárními materiálovými toky, tedy s recyklací vysloužilých vyzdívek a jejich návratem do výrobního procesu.

Od odpadu k sekundární surovině

Recyklace žáruvzdorných materiálů není triviální proces. Vysloužilé vyzdívky obsahují směs různých chemických složení a jsou často kontaminovány alkalickými solemi nebo zbytky slínku. Aby bylo možné takový materiál znovu využít, je nutné provést důkladné třídění, chemickou analýzu a odstranění nežádoucích příměsí.

Teprve poté může být materiál zpracován jako sekundární surovina s definovanými vlastnostmi. Tento přístup umožňuje snížit potřebu primárních surovin a tím i emise spojené s jejich výrobou. Zároveň však klade vysoké nároky na logistiku, kontrolu kvality a technologickou kázeň. Nejde o univerzální řešení pro všechny aplikace, ale o cílený nástroj, který má smysl tam, kde jsou provozní podmínky dobře definované.

Reálné použití bez kompromisu v provozu

Produkty s vysokým podílem recyklovaných surovin nacházejí uplatnění zejména v přechodových a vypalovacích zónách pecí, kde je možné při správném návrhu dosáhnout srovnatelné životnosti s konvenčními řešeními. Praktické zkušenosti z provozu ukazují, že při správné aplikaci nedochází ke zhoršení mechanické stability ani ke zvýšenému riziku odlupování vyzdívky.

Z pohledu provozovatele cementárny je zásadní, že snížení uhlíkové stopy materiálu neznamená zvýšení provozního rizika. Udržitelnější žáruvzdorná řešení zde nepůsobí jako náhrada ostatních opatření, ale jako jejich doplnění. Přispívají ke stabilnějšímu chodu pece a podporují dlouhodobou optimalizaci energetické bilance.

Proč řešit vyzdívku?

★ přímý vliv na tepelné ztráty pece

★ dopad na spotřebu paliva a emise

★ vlastní uhlíková stopa materiálu

★ potenciál snížení emisí díky recyklaci

★ technický základ stabilního provozu

Dekarbonizace jako technický proces

Podle scénářů International Energy Agency nelze očekávat, že by dekarbonizace cementářství byla výsledkem jediného technologického průlomu. Jde o kombinaci mnoha dílčích kroků, které se navzájem doplňují. Energetická účinnost, alternativní paliva, cirkulární materiály a nové technologie musí fungovat společně, nikoli izolovaně.

Žáruvzdorné materiály v tomto kontextu nehrají hlavní roli, ale představují technický základ, bez něhož není možné udržet stabilní a efektivní provoz pece. Právě proto má smysl věnovat jim pozornost i v debatě o udržitelnosti. Ne jako marketingovému symbolu, ale jako součásti technického systému, který rozhoduje o tom, zda budou ambiciózní klimatické cíle v praxi dosažitelné.

Technická racionalita místo zkratek

Zkušenosti z cementářského průmyslu ukazují, že skutečná udržitelnost nevzniká deklaracemi, ale postupnými, technicky podloženými rozhodnutími. Každá změna materiálu, konstrukce nebo provozního režimu musí být ověřena z hlediska bezpečnosti, životnosti a ekonomiky. Právě v tomto rámci dává cirkulární přístup k žáruvzdorným materiálům smysl.

Udržitelnější vyzdívky nepředstavují revoluci, ale evoluci. Jak lze i v tradičním a energeticky náročném odvětví hledat řešení, která jsou technicky realistická a dlouhodobě udržitelná.

A právě takové kroky budou v následujících letech rozhodovat o tom, zda se cementářský průmysl dokáže přizpůsobit novým požadavkům, aniž by ztratil svou výrobní stabilitu.

Fotka: Cementárenský provoz v běžném provozním režimu.

Inzerce

17.–19. 3. 2026

Výstaviště Brno AMPER ®

Velká jména zpět na veletrhu

Novinky předních značek z oblasti elektrotechniky, elektroniky a energetiky

oborem - v byznysu i praxi

Program, který má výkon

Dvě otevřené stage uprostřed pavilonů elektromobilita, kyberbezpečnost, digitalizace i energetika

Konference DRONYX a SMART INDUSTRY workshopy a semináře

Kupte si vstupenky on-line

Matchmakingová platforma Kontakt-Kontrakt

AMPER E-MOBILITY vozy, nabíjecí struktura, testovací jízdy

Nový pořadatel akce

PROČ BEZ KABELOVÉ

INFRASTRUKTURY

NEFUNGUJE FLEXIBILITA ANI KOMUNÁLNÍ

ENERGETIKA?

Energetika v České republice prochází zásadní proměnou. Rozvoj obnovitelných zdrojů, komunitní energetiky, bateriových úložišť a systémů flexibility přináší nové možnosti, jak vyrábět a ř ídit energii. Zároveň ale odhaluje zásadní limit, o kterém se často mluví méně –kapacitu distribuční soustavy

Bez fyzicky posílené infrastruktury zůstávají i ta nejchytřejší řešení pouze na papíře. Energetická transformace nezačíná u softwaru ani baterií, ale u kabelů.

ENERGETICKÁ TRANSFORMACE ZAČÍNÁ POD ZEMÍ:

Flexibilita a baterie nejsou všelékem

Flexibilita spotřeby, řízení špiček nebo bateriová úložiště hrají v moderní energetice důležitou roli. Pomáhají vyrovnávat výrobu a spotřebu, zvyšují stabilitu sítě a u možňují lepší využití lokálních zdrojů.

Stále častěji se však ukazuje, že samotná flexibilita kapacitní problém neřeší . Pokud distribuční síť nemá dostatečnou přenosovou kapacitu, není kam energii ukládat, odkud ji přenášet ani jak připojovat nové zdroje a odběry. Bez fyzického posílení distribuční soustavy zůstává potenciál moderní energetiky nevyužitý.

Kapacitní posílení distribuční sítě jako základ transformace Rozvoj obnovitelných zdrojů, komunální energetiky i elektromobility klade na distribuční sítě výrazně vyšší nároky než v m inulosti. V m noha regionech dnes právě kapacita distribuční soustavy určuje, zda je možné realizovat nové projekty.

Klíčovým prvkem tohoto posílení jsou VN kabely s XLPE izolací (6–36 kV), které umožňují bezpečný přenos vyšších výkonů, dlouhodobý provoz a stabilitu sítě. Právě na tuto oblast se dlouhodobě zaměřuje společnost NKT

NKT: kabelová infrastruktura pro moderní energetiku

NKT patří mezi přední evropské výrobce energetických kabelů a d louhodobě se podílí na rozvoji distribučních soustav. VN kabely s X LPE izolací od NKT tvoří páteř moderních sítí – od městských aglomerací až po průmyslové a energetické aplikace.

Kabelová řešení NKT jsou navržena s ohledem na:

To jsou parametry, bez kterých není možné dlouhodobě rozvíjet ani flexibilitu, ani komunální energetiku.

Lokální výroba v ČR a Evropě: jistota pro český trh. Jednou z klíčových výhod společnosti NKT je silná lokální výrobní základna.

VN kabely NKT se vyrábějí ve dvou výrobních závodech v České republice, zároveň i v dalších evropských zemích. Díky tomu NKT kombinuje:

Kvalita kabelové infrastruktury se nejlépe prověřuje v náročných provozech. Kabelová řešení NKT jsou dlouhodobě využívána v pražském metru, kde je kladen maximální důraz na bezpečnost a nepřetržitý provoz, stejně jako v extrémních klimatických podmínkách například na Lysé hoře.

Zároveň jsou kabely NKT standardní součástí energetických distribučních soustav, kde musí fungovat spolehlivě po desítky let. Tyto reference potvrzují, že infrastruktura NKT obstojí v prostředích, kde není prostor pro kompromisy.

Bez infrastruktury není komunální energetika

Pro české energetiky, města i průmyslové podniky to znamená spolehlivé dodávky, technickou podporu a řešení přizpůsobená místním podmínkám.

OVĚŘENO V PRAXI:

OD MĚST PO

EXTRÉMNÍ

PODMÍNKY

Komunální a komunitní energetika jsou jedním z hlavních témat současné transformace. Jejich úspěch však závisí na tom, zda je distribuční soustava schopna nové zdroje a lokální výrobu skutečně integrovat.

Bez kapacitně posílené sítě není možné komunální energetiku dlouhodobě rozvíjet. Kabelová infrastruktura se tak stává tichým, ale zásadním předpokladem celé změny.

NKT JAKO DLOUHODOBÝ PARTNER ENERGETICKÉ TRANSFORMACE

Kabelová infrastruktura se nenavrhuje na roky, ale na desítky let provozu. Volba dodavatele proto není jen technickým, ale strategickým rozhodnutím. NKT působí na trhu energetické infrastruktury již více než 160 let a díky kombinaci lokální výroby v ČR, evropského zázemí a ověřených referencí je spolehlivým partnerem pro energetiky, města i průmyslové zákazníky.

Protože bez kvalitních kabelů nefunguje ani flexibilita, ani baterie – a energetická transformace začíná tam, kde ji není vidět: pod zemí.

ZMĚNA NENÍ PROJEKT

JE TO NOVÝ PROVOZNÍ STAV

Průmyslové firmy jsou zvyklé řídit složité systémy. Stroje, výrobní linky, kvalitu i bezpečnost práce sledují pomocí přesných ukazatelů a jasných pravidel. Jakmile ale přijde řeč na změnu, často se i velmi technicky vyspělé organizace uchylují k jinému přístupu. Změna se stává projektem, prezentací nebo jednorázovou iniciativou, která má jasný začátek, harmonogram a oficiální konec.

Jenže realita dnešního průmyslu je jiná. Digitalizace, automatizace, tlak na udržitelnost nebo nedostatek kvalifikovaných pracovníků nejsou dočasné výkyvy. Jsou to dlouhodobé trendy, které z měnícího se prostředí dělají nový normál. Změna přestává být výjimkou a stává se trvalým provozním stavem. A právě tady se ukazuje, proč klasicky pojatý change management často selhává.

Změna jako technický problém, ne motivační kampaň

V průmyslu se změna málokdy zastaví na úrovni strategie. Vždy se promítá do každodenní práce lidí na dílně, v údržbě, v řízení výroby nebo v technických odděleních. Pokud nové postupy nejsou sladěny s tím, jak je práce skutečně organizována a hodnocena, vzniká napětí, které žádná komunikace ani školení dlouhodobě nevyřeší.

Zkušenost z praxe ukazuje, že odpor ke změně nebývá otázkou postoje nebo neochoty. Ve většině případů jde o racionální reakci na nejistotu. Pokud zaměstnanci nevědí, podle

jakých pravidel budou hodnoceni, kdo ponese odpovědnost za chyby a jak se změna projeví v jejich každodenní práci, zvolí konzervativní chování. Ne proto, že by změnu odmítali, ale proto, že chrání stabilitu provozu.

Konkrétní příklad z výroby

Typickým příkladem je zavádění digitálního systému pro sledování výroby a údržby v jedné středně velké výrobní firmě. Cílem bylo zpřesnit data o prostojích, poruchách a spotřebě energie a na jejich základě optimalizovat výrobu. Technologicky byl projekt zvládnutý.

Systém fungoval, data se sbírala, dashboardy byly k dispozici.

Problém nastal ve chvíli, kdy se data začala používat. Mistři i technici údržby byli najednou hodnoceni podle ukazatelů, které dříve neexistovaly nebo nebyly sledovány s takovou přesností. Každý neplánovaný zásah byl viditelný, každé zpoždění měřitelné. Přesto zůstala stejná odpovědnost, stejné personální obsazení i stejné rozhodovací pravomoci.

Výsledkem nebylo zlepšení, ale opatrnost. Technici začali odkládat zásahy, které by mohly negativně ovlivnit statistiky. Mistři se snažili chránit svá čísla místo toho, aby řešili

skutečné příčiny problémů. Systém, který měl zvýšit transparentnost, ve skutečnosti zablokoval otevřenou práci s daty.

Změna nastala až ve chvíli, kdy vedení přehodnotilo způsob řízení. Ukazatele přestaly sloužit jako hodnoticí nástroj a začaly být používány jako podklad pro společné rozhodování. Byly upraveny odpovědnosti, posílena pravomoc mistrů zasahovat do plánování a jasně definováno, že odhalení problému není selháním, ale vstupem do zlepšování. Teprve tehdy se technologie stala přínosem.

Co si z toho průmysl může odnést

Tento příklad není výjimkou. Ukazuje základní

pravidlo změny v průmyslu. Změna technologií bez změny řízení vytváří tlak. Změna procesů bez změny odpovědností vytváří nejistotu. A změna očekávání bez změny hodnocení vytváří odpor.

Úspěšný change management proto není o přesvědčování lidí, ale o sladění systému. Znamená to měnit metriky dříve než chování, upravovat rozhodovací pravidla současně s procesy a zapojovat provozní lídry, kteří nesou odpovědnost za každodenní chod výroby.

Testují změny v pilotním provozu, sbírají zpětnou vazbu z dílny a upravují pravidla dřív, než dojde k plošnému nasazení. Změna se tak stává součástí řízení, nikoli narušením stability.

V prostředí, kde se technologie, trh i regulace mění rychleji než dříve, není otázkou, zda změna přijde. Otázkou je, zda na ni bude organizace připravena systémově. Průmysl, který to pochopí, získává náskok. Ne díky rychlosti implementace, ale díky schopnosti adaptace.

které dnes zvládají změnu lépe než ostatní, k ní přistupují podobně jako k bezpečnosti nebo kvalitě. Neřeší ji jednorázově, ale systematicky.

Změna totiž není problém lidí. Je to zkouška toho, jak dobře je firma řízena.

Změna jako součást řízení, ne výjimka

Firmy,

Inzerce

FLEXIBILITA NENÍ LUXUS, ALE POJIŠTĚNÍ PROTI

NEJISTÉ BUDOUCNOSTI

Stavět na zelené louce už nestačí. Dnešní investoři čelí tlaku na rychlost, udržitelnost a extrémní efektivitu. Erik Štefanovič z DELTA Group vysvětluje, proč se moderní továrna musí navrhovat paralelně s technologií a logistikou a jakou roli v tom hraje digitální modelování staveb. „Investor by neměl chtít budovu na míru dnešku, ale infrastrukturu, která zůstane použitelná i za deset let,“ říká v rozhovoru o proměnách průmyslového developmentu, roli lidí v automatizaci i o tom, proč udržitelnost přestala být „nutným zlem“.

Když dnes někdo řekne „továrna budoucnosti“, zní to hodně vznešeně. Jak byste ten pojem vysvětlil investorovi, který právě plánuje nový výrobní závod a chce vědět, co je opravdu reálně dosažitelné?

Kdybych to měl říct úplně jednoduše, továrna budoucnosti není o jednom zázračném řešení ani o tom, že dnes postavíme něco, co bude beze změny fungovat třicet let. Je to spíš způsob přemýšlení o tom, jak stavět, tak, aby se dalo reagovat na změny. Už nejsme v době, kdy bylo možné navrhnout výrobní areál s horizontem dvaceti nebo třiceti let bez zásadních zásahů. Svět se mění příliš rychle. Vidíme to i na každo-

denní práci. Pořád používáme papír, diktafony, ale zároveň už běží umělá inteligence na pozadí a pomáhá nám být efektivnější. A přesně takhle fungují i továrny. Nejde o skok z analogového do digitálního světa, ale o postupnou integraci nových technologií do existujících struktur.

Z dlouhodobého pohledu se v oboru diskutují digitální dvojčata a v poslední době rovněž koncepty typu dark factories. To je ta vzdálenější budoucnost, kdy bude výroba stále více automatizovaná a propojená s inteligentními systémy. Pokud se ale bavíme o tom, co je reálně dosažitelné dnes a v horizontu několika let, pak je pro mě továrna budoucnosti především továrna, která dokáže rychle reagovat na změny. Už při

návrhu neuvažujeme jen o jednom konkrétním výrobním procesu, ale připravujeme prostor tak, aby byl rozšiřitelný, aby bylo možné navýšit kapacity, doplnit technologie nebo změnit logistiku bez zásadních stavebních zásahů. Jinými slovy investor by neměl chtít budovu na míru dnešku, ale infrastrukturu, která zůstane použitelná i za tři, pět nebo deset let, protože jediné, co dnes víme s jistotou, je to, že se podmínky změní.

Rozhovor

Erik Štefanovič

jednatel DELTA Group CZ spolumajitel mezinárodní skupiny DELTA

Rozhovor

Jakou roli v tom hraje digitalizace a digitální dvojče?

Digitální dvojče dnes umožňuje továrnu detailně promyslet ještě předtím, než se začne stavět. Můžeme si v modelu ověřit toky materiálu, rozmístění technologií, nároky na prostor, logistiku i energetiku. Klient tak dostává možnost vidět, jak bude provoz fungovat v každodenní realitě, a odstranit chyby dřív, než vzniknou na stavbě.

Digitální dvojče ale nevzniká automaticky u každého projektu. Záleží na nárocích klienta a typu výroby. Například ve farmacii nebo ve vysoce regulovaných provozech je téměř nezbytné, jinde může být digitalizace méně detailní. Pro naše architekty je důležité začínat koncept budovy zevnitř ven. Nejdřív definovat potřeby provozu a teprve potom navrhovat obálku stavby. Pokud máme kvalitní vstupní data, dokážeme vytvořit digitální model, který se později využije i při předání stavby do provozu, ve facility managementu, při údržbě nebo budoucích úpravách.

Co se podle vás za posledních deset let v přístupu investorů změnilo nejvíc?

Zásadní změna je v tom, že se už na továrnu nedíváme jako na zelenou louku, kde postavíme novou halu a tím to končí. Tenhle model postupně mizí. Stále častěji pracujeme

s existujícími průmyslovými areály a snažíme se do nich integrovat nové technologie. Jinými slovy přecházíme k brownfieldovým projektům, kde je zásadní sladění nové výroby s tím, co stávající konstrukce vůbec umožňuje.

Zároveň se výrazně posunula role plánování výroby. Firmy dnes často začínají u detailního factory planningu, tedy návrhu toků materiálu, lidí a technologií ještě dřív, než se začne řešit samotná stavba. Dříve se často nejprve navrhl obal budovy a teprve potom se do něj snažila vejít technologie. Dnes je ten proces mnohem víc integrovaný a analytický. Technologie, logistika a stavební řešení vznikají paralelně.

Tento přístup odpovídá modelu IPA (integrovaného plánování budov), který DELTA Group uplatňuje napříč zeměmi již několik let. Jde o způsob řízení projektu, kdy jsou všichni zásadní účastníci – architekt, projektant, investor i dodavatelé – zapojeni do jednoho týmu od samého začátku. Díky využití digitálních nástrojů, často založených na BIM, vzniká transparentní prostředí, ve kterém lze včas odhalovat konflikty, porovnávat varianty řešení a efektivně řídit náklady, harmonogram i budoucí provoz. Právě tento integrovaný postup se v praxi opakovaně ukazuje jako rozhodující faktor úspěchu složitých stavebních projektů.

Co se ale nemění, jsou obavy investorů ze samotné výstavby. Stavění si pořád spojují s prodlouženými termíny, překročenými náklady a problémy s kvalitou. Naší rolí je ukazovat, že se dá stavět bezpečně, v rozumném čase, bez nekontrolovaných vícenákladů a při zachování kvality, ale jen tehdy, když někdo převezme odpovědnost za celý proces od začátku do konce.

Hodně se mluví o flexibilních továrnách. Je to dnes nutnost, nebo pořád spíš výhoda navíc?

Z mého pohledu už flexibilita není něco navíc, ale základní předpoklad. Klienti by ideálně chtěli mít otevřený prostor bez sloupů, s dostatečnou výškou a možností přestavby technologií. Taková otevřenost prostoru je jedním z hlavních architektonických nástrojů, jak flexibilitu do továren dostat. Samozřejmě to naráží na konstrukční limity, ale právě proto se flexibilita musí řešit už na začátku návrhu.

Flexibilita se dnes neprojevuje jen v technologiích, ale i v organizaci práce. Vznikají dočasná pracoviště přímo v hale, aby byli lidé blízko výrobě a mohli rychle reagovat na změny. Stejně důležitá je logistika. Příjezdy, odjezdy, parkování, napojení na dopravu. Pokud není dobře nastavený tok materiálu a lidí, tak žádná technologická flexibilita nefunguje.

A kde to naráží na realitu? Nejčastěji na rozpočet a čas. Otevřené konstrukce, rezervy v sítích nebo možnost budoucího rozšíření znamenají vyšší počáteční investici. Pokud se investor dívá jen na krátkodobé náklady, je lákavé tyto rezervy omezit. Jenže každá pozdější změna je pak násobně dražší. Proto říkáme, že flexibilita není luxus, ale pojištění proti nejisté budoucnosti a proměnlivosti výrobních procesů.

Firmy často řeší výrobní nebo skladovací technologii odděleně od návrhu budovy. Jaké problémy vznikají, když technologie a stavba nejsou řešeny jako jeden celek?

To je jeden z nejčastějších problémů v praxi. Pokud jeden tým navrhuje provoz výroby a technologie bez průběžného propojení s týmem odpovědným za návrh budovy, zásadní kolize se často odhalí až v pozdní fázi projektu. Jde o zdánlivé detaily jako výška haly, únosnost podlah, rozmístění sloupů, kapacity sítí nebo logistické vazby. Právě tyto parametry ale zásadně ovlivňují efektivitu provozu. Technologie je dnes extrémně sofistikovaná, ale bez odpovídající infrastruktury nemůže fungovat optimálně. Typickým příkladem jsou automatizované sklady nebo robotické linky, které mají konkrétní nároky na prostor a energii. Pokud se budova navrhne bez těchto vstupních dat, vznikají dodatečné úpravy, které jsou technicky složité, časově náročné a finančně výrazně dražší než integrace na začátku projektu.

Proč tak často zdůrazňujete přípravu projektu?

Protože největší vliv na budoucí náklady má úplný začátek projektu. Existuje jasná křivka nákladů, která ukazuje, že čím dříve se rozhoduje, tím větší vliv máme na výsledné investiční i provozní náklady. V rané fázi je možné změnit koncepci, technologii, logistiku nebo rozsah budovy s minimálními náklady. Jakmile se ale projekt rozběhne, každá změna je čím dál dražší.

V minulosti se často říkalo „to se nějak vyřeší“, ale to vede k improvizacím, zdržení a vícenákladům. Dnes je nutné věnovat maximum energie přípravě, factory planningu a ověření strategie ještě před projekcí. Zvlášť u brownfieldových projektů, kde se musí sladit nové technologie s existující konstrukcí, je kvalitní příprava naprosto zásadní.

Jak do toho vstupuje udržitelnost a bezfosilní provoz?

Ještě před pár lety byla udržitelnost často vnímána jako nutné zlo. Dnes se na ni stále více nahlíží jako na strategickou příležitost. Mnoho klientů dnes požaduje bezfosilní provoz, případně alespoň využití tepelných čerpadel pro vytápění a fotovoltaiky s cílem maximální energetické soběstačnosti. Není to jen otázka ekologie, ale i bezpečnosti a nezávislosti. Viděli jsme projekty, kde investor během přípravy kompletně přepracoval koncepci továrny tak, aby byla bezfosilní, i za cenu prodloužení harmonogramu.

Firmy dnes chápou, že udržitelně navržená továrna bývá také provozně efektivnější, stabilnější a lépe připravená na budoucí změny cen energií i regulací.

Jak se mění role člověka v automatizované výrobě?

Automatizace není primárně o nahrazování lidí, ale o změně jejich role. Lidé se posouvají od rutinních činností k dohledu, rozhodování a optimalizaci procesů. Člověk se nestává slabým článkem systému, ale jeho důležitou součástí. Právě proto musí továrny podporovat spolupráci lidí a technologií ergonomicky, logisticky i z hlediska bezpečnosti.

Často mluvíte o partnerství. Proč je tak důležité?

Protože většina problémů v projektech nevzniká technicky, ale lidsky. Ne proto, že by někdo něco neuměl, ale proto, že na začátku nejsou sladěná očekávání. Každý má trochu jiný cíl, jinou představu o tom, jak má projekt probíhat a kdo za co odpovídá.

Právě proto jsme v DELTA Group začali s workshopy hned na začátku projektu. Cílem je nastavit tzv. kulturu spolupráce. Sedneme si s investorem, projektovým týmem, technologickými partnery a často i s budoucím realizačním týmem. Otevřeně si vyjasníme, kde je společný cíl, jak má probíhat komunikace, co od sebe navzájem očekáváme a jak budeme řešit změny. Neřešíme jen technické zadání, ale i způsob spolupráce. Snažíme se zapojit i realizační tým a v některých případech i zástupce lokální samosprávy nebo úřadů, aby už od začátku bylo jasné, jaké jsou jejich požadavky a omezení. Cílem je vytvořit sehraný tým dřív, než se začne projektovat nebo stavět.

Odchylky vzniknou vždy. Rozdíl je v tom, zda na ně tým reaguje konfliktem, nebo řešením. Když máte od začátku nastavené vztahy, rozhodovací proces a společný cíl, odchylky zůstávají v zvládnutelném rozsahu. A to je obrovská výhoda.

Jak dnes vypadá předání stavby do provozu?

Stále častěji pracujeme s digitálním převzetím stavby. To znamená, že klient nepřebírá jen fyzický objekt, ale i kompletní digitální model budovy propojený s dokumentací, technologiemi a facility managementem. Pracujeme s 3D modely, porovnáváme skutečné provedení se záměrem, využíváme snímání stavby, harmonogramy a digitální kontrolu kvality.

Provozní týmy pak mají k dispozici data propojená například přes QR kódy přímo v objektu. To výrazně usnadňuje údržbu, servis, revize i budoucí úpravy. Budova se tím nestává jen hotovým produktem, ale dlouhodobě řízeným systémem.

Co vás na projektech nejvíc frustruje a co vám naopak dává smysl?

Nejvíc frustruje, když partnerský přístup není brán vážně a projektant je vnímán jen jako dodavatel projektové dokumentace. Když se důležitá rozhodnutí odkládají nebo mění pozdě, dopadá to na rozpočet, harmonogram i kvalitu.

Naopak největší uspokojení přinášejí projekty, kde budova, technologie a provozní koncept skutečně do sebe zapadnou. Když po spuštění výroby vidíte, že výrobní závod funguje efektivně, bezpečně a s rezervou pro další rozvoj. V ten moment je jasné, že pečlivá příprava, partnerství a detailně promyšlené koncepty budov dávají smysl.

Trojúhelník nákladů za celý životní cyklus budovy.

Většina problémů v projektech nevzniká technicky, ale lidsky. Ne proto, že by někdo něco neuměl, ale proto, že na začátku nejsou sladěná očekávání.“

Erik Štefanovič

Příprava a projekce tvoří pouhá 2–3 % celkových nákladů, přitom jsou rozhodující pro výši stavebních i provozních nákladů.

CHCETE VÍC NEŽ PRÁCI?

PEOPLE FIRST

STAVEBNÍ

MANAGEMENT

PORADENSTVÍ

DELTA. Beyond Building.

PŘIDEJTE SE K

Stavební management

Poradenství Architektura

NÁM

Jsme DELTA Group CZ. Spojujeme desítky let mezinárodních zkušeností s nejmodernějšími procesy současného stavebnictví. Digitalizace pro nás není jen trend, ale standard. Rodinná atmosféra a respekt jsou základem naší firemní kultury.

CO DEFINUJE NAŠI PRÁCI?

HLEDÁME PROJEKTANTY – STAVBA I TZB, ENERGETICKÉ SPECIALISTY A COST MANAGERY

U nás platí PEOPLE FIRST. Lidé a jejich odbornost jsou naší největší hodnotou.

Rozmanité projekty, mezinárodní know-how. Od průmyslových objektů přes bytové komplexy po farmacii – ČR, SK, AT, UA.

Revit, BIM modelování I komplexní projekční tým pro oblast stavby i TZB. Spolupráce zkušených odborníků a mladých talentů.

Prostředí, kde na lidech opravdu záleží.

Udržitelnost. Navrhujeme projekty s ohledem na budoucnost a ekologii.

�� Ozvěte se nám. Hledáme talenty i zkušené experty, kteří chtějí růst s námi.

#weareDELTA

�� Aktuální pozice: delta-cz.cz/kariera

Projekty, na kterých se budete podílet.

KDYŽ SÉRIOVÁ VÝROBA NESTAČÍ: UMĚNÍ PRECIZNÍHO

INŽENÝRSTVÍ V PRAXI

Automobilový průmysl prochází jednou z nejvýznamnějších transformací své historie. Tlak na dekarbonizaci, bezpečnost, digitalizaci a provozní efektivitu zásadně mění nejen podobu vozidel, ale i způsob jejich návrhu, výroby a údržby. Pozornost odborné veřejnosti i náročných uživatelů se postupně přesouvá od samotného vlastnictví dopravního prostředku k otázkám technické integrity, dlouhodobé spolehlivosti a maximalizace životního cyklu vysoce výkonných celků.

Zejména v segmentu prémiových vozidel, flotilového provozu a průmyslových aplikací se stále častěji prosazuje přístup založený na precizním inženýrství. Ten staví na hlubokém porozumění vzájemných vazeb mezi mechanikou, elektronikou a softwarem a vnímá vozidlo jako komplexní technický systém, jehož vlastnosti lze optimalizovat s ohledem na konkrétní provozní podmínky. V době rostoucích investičních nákladů na mobilitu se právě technologická integrita stává jedním z důležitých faktorů návratnosti vložených prostředků. Meze sériové produkce a prostor pro optimalizaci

Výrobci musí své pohonné jednotky kalibrovat tak, aby vyhověly širokému spektru trhů, emisních norem, kvalitativních standardů paliv i servisních možností. Výsledkem je kon-

zervativní nastavení řídicích jednotek, které upřednostňuje provozní rezervu, dlouhodobou životnost a emisní shodu před maximální účinností v konkrétních podmínkách.

V praxi to znamená, že software sériově vyráběných motorů využívá konstrukční potenciál pohonné jednotky zhruba na 60 až 80 %. Zbylá část výkonové a účinnostní rezervy slouží jako ochrana proti nekvalitnímu palivu, extrémním teplotám, rozdílnému stylu jízdy či prodlouženým servisním intervalům. Tento přístup je z hlediska globální výroby nezbytný, avšak v prostředí stabilních podmínek představuje prostor pro technickou optimalizaci.

Specializovaná inženýrská pracoviště dokážou prostřednictvím pokročilé diagnostiky a individuální rekalibrace datových map v řídicích jednotkách tento potenciál využít.

Nejde o prosté zvyšování výkonu, ale o komplexní přizpůsobení chodu motoru skutečným provozním podmínkám konkrétního vozidla. Zohledňují se parametry spalování, tlakové poměry, teplotní zatížení i mechanické tolerance jednotlivých komponent. Výsledkem je motor s vyšší termodynamickou účinností, plynulejším průběhem točivého momentu a v řadě případů i s nižší specifickou spotřebou paliva.

U moderních vznětových i zážehových motorů lze při technicky korektní optimalizaci dosáhnout snížení spotřeby přibližně o 5 až 12 %, aniž by došlo ke zvýšení mechanického namáhání. Při ročním nájezdu 30 000 km se takové zlepšení promítá do citelných úspor provozních nákladů a současně snižuje environmentální stopu vozidla.

Inženýrský přístup

k podvozkovým systémům

Výkon motoru má však smysl pouze tehdy, pokud je efektivně přenesen na vozovku. Podvozkové systémy moderních vozidel, často založené na víceprvkových nápravách a sofistikované elastokinematice, vyžadují přesné nastavení geometrie a pravidelnou kontrolu mechanických vůlí. I minimální odchylka v řádu několika desítek úhlových minut může mít dlouhodobě významné důsledky.

Technické studie i provozní zkušenosti ukazují, že například pouhá odchylka 10 úhlových minut v nastavení sbíhavosti nebo odklonu kol může zvýšit valivý odpor a urychlit opotřebení pneumatik až o 25 %. V běžném provozu to znamená nejen vyšší náklady na spotřební materiál, ale i zhoršení jízdní stability, delší brzdné dráhy a zvýšené riziko nevyrovnaného chování vozidla v krizových situacích.

Přenos technologií z motorsportu do běžného servisu umožňuje dosahovat přesnosti nastavení, která přesahuje standardní výrobní a servisní postupy. Kalibrace podvozků na úrovni milimetrů a úhlových vteřin přináší předvídatelné chování vozidla při vysokém zatížení, rovnoměrné opotřebení komponentů a vyšší úroveň pasivní bezpečnosti. Pro flotilové provozy, logistické společnosti nebo průmyslové podniky s rozsáhlým vozovým parkem se tak precizní geometrie stává nástrojem optimalizace celkových nákladů vlastnictví.

Prediktivní diagnostika jako nástroj řízení rizik

Digitalizace vozidel v posledních letech zásadně proměnila přístup k údržbě. Moderní pohonné jednotky a podvozkové systémy generují rozsáhlé množství dat o tlacích, teplotách, časování, vibracích i dlouhodobých korekcích provozních parametrů. Tato data umožňují přechod od reaktivního modelu oprav k prediktivnímu řízení technického stavu.

Analýza odchylek od referenčních hodnot dokáže identifikovat potenciální poruchy ještě před jejich mechanickým projevením. Typickým příkladem je sledování korekcí vstřikovačů nebo teplotních nerovnoměrností ve spalovacím prostoru. Včasné odhalení těchto anomálií může

zabránit závažným závadám, jako je propálení pístu nebo poškození ventilového ústrojí. U prémiových šestiválcových a osmiválcových motorů se přitom náklady na takovou opravu běžně pohybují v řádech stovek tisíc korun.

Využití zkušebních stolic a válcových zkušeben s náporovým chlazením, schopných simulovat reálné provozní zatížení při rychlostech až kolem 200 km/h, umožňuje ověřovat kvalitu technických úprav v kontrolovaném prostředí. Tento analytický přístup zvyšuje spolehlivost vozidel, minimalizuje riziko neplánovaných odstávek a současně posiluje zůstatkovou hodnotu vozidla při následném prodeji. U vozidel s transparentní a odborně dokumentovanou servisní historií se běžně prokazuje vyšší tržní cena oproti kusům s nejasným technickým stavem.

Synergie mechaniky

a software jako základ nové mobility

Budoucnost automotive služeb stojí na dokonalém propojení mechaniky a digitálních systémů. Moderní vozidlo je kombinací vysoce

zatížených mechanických celků, komplexní elektroniky a pokročilého softwaru. Servisní technik dneška již není pouze mechanikem v tradičním smyslu slova, ale odborníkem, který musí rozumět termodynamice, materiálovému inženýrství, datové analýze i architektuře řídicích systémů.

Firmy, které systematicky investují do technického vzdělávání, diagnostických nástrojů a výpočetního zázemí, tak postupně definují nový standard v oblasti péče o vozidla. Nejde pouze o vyšší výkon nebo komfort, ale o schopnost řídit celý životní cyklus technického systému tak, aby si vozidlo zachovalo stabilní parametry, nízkou poruchovost a předvídatelné provozní náklady.

Tento přístup mění vnímání automobilu z pouhého dopravního prostředku na precizně vyvážený inženýrský celek. Spojením tradičního řemesla s moderní analytickou technikou vzniká ekosystém, který posouvá hranice provozní efektivity, bezpečnosti i ekonomické udržitelnosti. V nadcházejících dekádách tak nebude rozhodovat pouze maximální výkon či rychlost, ale především technologická integrita systému jako celku.

„ Budoucnost mobility není o maximálním výkonu, ale o technologické integritě celého systému. “

KONSTRUKČNÍ KANCELÁŘ

VÁŠ SPOLEHLIVÝ PARTNER V KONSTRUKCI A VÝVOJI

OBJEVUJEME NEVIDITELNÉ:

BRNO JAKO SVĚTOVÁ METROPOLE ELEKTRONOVÝCH MIKROSKOPŮ

Brno je město, kde věda doslova vidí to, co zůstává lidskému oku skryté. Letos si připomíná 75 let od vzniku prvního československého elektronového mikroskopu, který vznikl právě zde. Od té doby se z Brna stala globální metropole elektronové mikroskopie. Každoročně zde vzniká přibližně třetina všech elektronových mikroskopů vyrobených na světě a jihomoravská metropole si vybudovala jedinečné postavení, které nemá v Evropě obdoby.

Kořeny světového úspěchu: příběh, který začal v roce 1949

Historie brněnské elektronové mikroskopie se začala psát v roce 1949, kdy tým vedený Arminem Delongem sestrojil první československý elektronový mikroskop. V době, kdy svět teprve hledal cestu k moderní vědě, vznikl v Brně přístroj, který dokázal zobrazit struktury tisíckrát menší, než dovolovalo světlo.

Byl to okamžik, který změnil nejen československou vědu, ale i budoucnost samotného Brna. Z malého výzkumného týmu se postupně zrodila tradice, která přežila politické změny,

ekonomické otřesy i technologické revoluce. V 70. a 80. letech se brněnské mikroskopy vyvážely do desítek zemí a město se stalo jedním z mála míst na světě, kde se tato technologie vyvíjela i vyráběla. Po roce 1989 se ekosystém otevřel světu a navázal na něj moderní průmysl, univerzity i globální firmy.

Dnešní Brno tak nestojí na zelené louce. Stojí na sedmi desetiletích know-how, které se předává z generace na generaci. Od průkopníků elektronové optiky až po dnešní vývojáře pracující s umělou inteligencí.

Brněnská koncentrace, která nemá obdoby

Významnou roli v tomto ekosystému hraje společnost Thermo Fisher Scientific, která v Brně vyrábí více než 35 procent světové produkce elektronových mikroskopů. Zákazníky jsou špičkové univerzity, výzkumná centra, polovodičový průmysl, farmaceutické firmy i technologické laboratoře.

Přes 97 procent produkce míří na export, což je dáno nejen globálním charakterem trhu, ale i vysokou cenou a extrémní technologickou náročností těchto zařízení.

Mikroskop jako vrchol technického umění

Elektronový mikroskop není jeden přístroj, ale komplexní systém složený z tisíců dílů. Mechanika, elektronika, vakuová technika, optika, fyzika materiálů, software i dnes už umělá inteligence. To vše se musí potkat v jednom funkčním celku, kde tolerance často jdou na úroveň atomů.

Vývoj jednoho mikroskopu trvá roky a ani ten nejjednodušší model není možné plně zvládnout za několik týdnů. U základních systémů se mluví o měsících, u špičkových přístrojů o letech.

Právě v tom spočívá krása i obtížnost oboru. Elektronová mikroskopie propojuje prakticky všechny technické a přírodovědné disciplíny do jednoho výsledku, který umožňuje zkoumat materiály, biologické struktury i polovodičové čipy v detailech, kde lidské smysly dávno nestačí. Kvalita jako osobní odpovědnost i týmová práce Brněnská výroba je postavena na extrémním důrazu na kvalitu. Ta zde není jen souborem kontrolních procesů, ale především osobní odpovědností každého jednotlivce. Současně však platí, že mikroskop nikdy nevzniká jako dílo jednoho člověka. Úspěch stojí na sehraném týmu.

Ve firemní kultuře Thermo Fisher Scientific se proto klade důraz na otevřenost a rovnost. Symbolickým obrazem je kulatý stůl, kde mají stejný prostor technici, vývojáři, manažeři i studenti. Každý přináší svůj díl know-how a každý je odpovědný za výsledek.

Studenti nejsou stážisté, ale součást vývoje

„Studenti u nás nejsou stážisté,“ zdůrazňuje pan Petr Střelec, generální ředitel Thermo Fisher Scientific Brno. „Jsou plnohodnotnou součástí vývojových týmů.“

Právě tento přístup patří k důvodům, proč je brněnský mikroskopický ekosystém tak silný.

Dlouhodobé stáže zde nejsou výjimkou, ale standardem. Internshipy trvají minimálně jeden rok, v průměru však tři roky. Studenti pracují

maximálně 20 hodin týdně, aby mohli plnohodnotně zvládat studium a zároveň získávat reálnou zkušenost z vývoje.

Zásadní je, že nejde o pomocné nebo administrativní pozice. Studenti jsou od začátku zapojeni do skutečného výzkumu a vývoje a mají jasnou představu, proč to, co studují, dává smysl v praxi. Jejich práce má přímý dopad a není výjimkou, že díky studentským týmům vznikne během jednoho roku pět až deset patentů.

Největší část studentské práce směřuje do oblasti výzkumu, což dál posiluje znalostní charakter Brna i celého regionu. Spolupráce s Vysokým učením technickým, Masarykovou univerzitou a výzkumným centrem CEITEC funguje dlouhodobě a systematicky. Jak pan Střelec dodává, Jihomoravský kraj má v této oblasti jasnou vizi a dokáže ji převádět do praxe. Nápady zde nekončí na papíře, ale v technologiích, které se uplatňují po celém světě.

Brno jako unikát, který není samozřejmostí

Brno je dnes jedním z nejvýznamnějších světových center elektronové mikroskopie. Česká republika patří ke globální špičce zejména v oblasti

elektronové spektrometrie. Silné pozice mají také Německo, Nizozemsko, USA a Japonsko.

Zároveň ale roste tlak ze strany Číny. Ještě před sedmi lety tam neexistovala žádná významná firma v oblasti elektronových mikroskopů. Dnes jich je osm a stát systematicky podporuje rozvoj 35 strategických techno atoms microskops logií, mezi které mikroskopy patří. Investice jsou masivní a tempo rychlé.

Evropa naopak naráží na své limity. Vývoj je drahý, ochrana technologií složitá a byrokracie často zpomaluje rozhodování. K tomu se přidává problém, že technologické know-how se dnes šíří rychleji než kdy dřív a udržet náskok je stále obtížnější než před dvaceti nebo třiceti lety.

Umělá inteligence jako nový smysl mikroskopu Moderní elektronové mikroskopy generují obrovské množství dat. Tam, kde dříve musel expert rozumět každému detailu fyziky a ručně interpretovat výsledky, dnes nastupuje umělá inteligence. Algoritmy dokážou data analyzovat rychleji, přesněji a ve větším rozsahu, než je lidsky možné.

AI se tak stává dalším smyslem mikroskopu. Pomáhá tam, kde lidské schopnosti narážejí na

své limity. Zároveň ale klade nové nároky na vývojáře i uživatele. Technologie se zrychluje natolik, že si ji lidstvo jen obtížně dokáže dlouhodobě udržet pod plnou kontrolou.

Výzvy růstu a nové centrum v Brně

Rozvoj oboru naráží především na rostoucí náklady. Pokročilejší technologie jsou dražší, vývojové cykly delší a investice do výzkumu enormní. Přesto je poptávka po špičkových mikroskopech stále vyšší, protože bez nich se neobejde moderní materiálový výzkum, polovodičový průmysl ani farmacie.

Thermo Fisher Scientific proto v Brně připravuje výstavbu nového centra, které nabídne zázemí až pro 700 lidí. Ti dnes pracují rozptýleně v pronajatých prostorách. Nová budova má podpořit další růst a udržet Brno na světové mapě oboru. Město, které vidí dál než ostatní

Příběh elektronových mikroskopů v Brně není jen o technologiích. Je o lidech, vzdělávání, spo-

lupráci a dlouhodobé vizi. O schopnosti spojit akademický svět s průmyslem a proměnit nápady v produkty, které se používají po celém světě.

Po 75 letech Brno stále dokazuje, že dokáže objevovat neviditelné. Otázkou pro další dekády není, zda má na to být světovou špičkou. Otázkou je, zda dokáže své know-how ochránit, rozvíjet a udržet v době, kdy se technologický závod zrychluje víc než kdy dřív.

KŘEMÍK materiál, na kterém stojí čipy i elektronová mikroskopie.

ENERGETICKÝ MIX ČESKA A PROČ

JE DŮLEŽITÝ

Debata o energetice se v České republice často zužuje na otázku, jaký podíl elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů. Pro průmysl je však zásadní celý energetický mix, tedy struktura zdrojů, ze kterých země vyrábí elektřinu a teplo, a zároveň paliva, na nichž je ekonomika závislá. Složení energetického koše ovlivňuje nejen uhlíkovou stopu, ale především stabilitu dodávek, citlivost na cenové výkyvy paliv a dlouhodobé výrobní náklady podniků v mezinárodní konkurenci. Energetický mix proto není jen environmentální otázkou, ale jedním ze základních parametrů hospodářské strategie státu.

Podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu vycházejících z metodiky Eurostat SHARES dosáhl v roce 2024 podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v České republice hodnoty 19,21 %. Na výrobě elektřiny se OZE podílely 17,93 %, ve vytápění a chlazení 29,06 % a v dopravě 5,74 %. Nejrychlejší růst byl zaznamenán u solární energie a u využití biomasy v teplárenství.

Struktura výroby elektřiny však zůstává výrazně orientována na tradiční zdroje. V roce 2024 připadalo přibližně 40 % výroby elektřiny na jaderné elektrárny, zhruba 36 % na uhlí, přibližně 5 % na zemní plyn a zbytek na vodní, solární, větrné a bioenergetické zdroje. Tento mix znamená, že významná část výroby je stále navázána na paliva s cenovou volatilitou a v případě plynu i na dovoz ze zahraničí. Jádro sice rovněž využívá dovážené palivo, avšak náklady na palivo tvoří jen malý podíl celkových nákladů a jeho ceny nepodléhají krátkodobým výkyvům komoditních trhů.

Podíl uhlí v posledních letech klesá v souladu s plánovaným útlumem do roku 2033. O budoucí cenové úrovni elektřiny však rozhodne přede-

vším to, jak rychle budou uhelné zdroje nahrazeny nízkouhlíkovými alternativami. Pomalé tempo náhrady může prodloužit období zvýšené závislosti na plynu a dovozu elektřiny.

CENY ENERGIE, VOLATILITA A DOPADY NA PRŮMYSL

Pro průmyslové podniky má struktura energetického mixu přímé ekonomické důsledky. Různé zdroje vykazují rozdílné výrobní náklady i míru cenové nestability. Elektřina z uhlí a plynu je silně svázána s vývojem mezinárodních trhů s palivy a emisními povolenkami. Tento vztah se plně projevil po roce 2021, kdy prudké zdražení plynu a povolenek vedlo k mimořádným cenovým výkyvům na evropských trzích s elektřinou.

Analýzy dopadů energetické krize potvrzují, že podniky v zemích s vyšší závislostí na dovozu fosilních paliv čelily většímu nárůstu nákladů než v zemích s vyšším podílem domácích nízkonákladových zdrojů. Oproti tomu obnovitelné zdroje po vybudování infrastruktury nevykazují palivové náklady a jejich mezní výrobní náklady se blíží nule.

Mezinárodní srovnání nákladů na výrobu elektřiny ukazují, že nové solární a větrné projekty patří v Evropě mezi nejlevnější zdroje nové výroby. Fosilní zdroje naopak čelí nejistotě vývoje cen paliv a povolenek. Pomalý rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku tak není pouze environmentální otázkou, ale představuje i strukturální znevýhodnění vůči ekonomikám, kde levné bezpalivové zdroje snižují průměrné i hraniční náklady na elektřinu pro průmysl.

ENERGETICKÁ BEZPEČNOST A ZÁVISLOST NA DOVOZECH

Z pohledu energetické bezpečnosti zůstává český energetický koš zranitelný především v oblasti plynu a ropných produktů, jejichž podstatná část je dovážena. Krize po omezení dodávek plynu do Evropy ukázala, jak rychle se vysoká dovozní závislost promítá do cen pro průmyslové odběratele. Tato závislost zároveň omezuje schopnost státu ovlivňovat vlastní energetické náklady a nutí vládu k zásahům v podobě cenových stropů a kompenzací, které zatěžují veřejné finance.

Energetika

Naopak vyšší podíl domácích bezpalivových zdrojů, tedy obnovitelných zdrojů a jádra, posiluje dlouhodobou energetickou suverenitu. I když je jaderné palivo dovážené, jeho náklady představují relativně malou část celkových výrobních nákladů a palivo lze nakupovat a skladovat s dlouhým předstihem. Každý odklad modernizace výrobní základny prodlužuje období, kdy jsou podniky vystaveny cenovým šokům, které lze zmírňovat pouze omezeně a za cenu fiskální zátěže.

SMĚR ZMĚNY: OBNOVITELNÉ ZDROJE, JÁDRO A FLEXIBILITA

Proměna energetického mixu není pouze otázkou plnění evropských klimatických cílů, ale strategickým rozhodnutím o budoucí nákladové struktuře české ekonomiky. Aktualizovaný národní klimaticko energetický plán počítá s růstem podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie na přibližně 22 % do roku 2030, s postupným útlumem uhlí do roku 2033 a s posílením role jádra jako stabilního základního zdroje.

Rozvoj solárních a větrných parků, doplněný o akumulační kapacity, modernizaci sítí a rozvoj energetických komunit, může postupně snižovat potřebu dovozu fosilních paliv a posilovat domácí výrobu elektřiny. Paralelně probíhá příprava výstavby nových jaderných bloků v lokalitě Dukovany, přičemž podle oficiálních harmonogramů má být první nový blok uveden do provozu na přelomu let 2036 a 2037 a další následovat v pozdějších letech. Projekty v Temelíně jsou zatím ve fázi územní a technické přípravy a jejich realizace je očekávána až po roce 2035.

Kombinace stabilního jádra a rostoucího podílu obnovitelných zdrojů může postupně snížit cenovou volatilitu a zvýšit předvídatelnost pro investory v energeticky náročných odvětvích.

KONKURENCESCHOPNOST PRŮMYSLU A DALŠÍ VÝVOJ

Český energetický mix se nachází v přechodné fázi. Některé sousední země mají výrazně vyšší podíl větru a slunce a zároveň rozvíjejí akumulaci a přeshraniční obchod s elektřinou, což se postupně promítá do jiné cenové dynamiky na

trzích. Pokud tempo změn v České republice zůstane pomalé, hrozí další prohlubování rozdílů v cenách elektřiny a vyšší míra cenové nestability, což může pro část průmyslu představovat dlouhodobou konkurenční nevýhodu.

Modernizace energetického koše prostřednictvím rychlejšího rozvoje obnovitelných zdrojů, přechodného využití plynu, investic do jaderné energetiky a podpory flexibility soustavy není pouze energetickou politikou. Jde o jeden z hlavních předpokladů dlouhodobé konkurenceschopnosti českého hospodářství. Strategie, která snižuje závislost na volatilních trzích s fosilními palivy, posiluje domácí nízkonákladové zdroje a podporuje inovace v řízení spotřeby a akumulaci energie, je z ekonomického hlediska stejně významná jako daňová politika nebo podpora výzkumu a vývoje.

V ČESKÉ ENERGETICE

ELEKTROENERGETICKÉ DATOVÉ CENTRUM

Elektroenergetické datové centrum představuje technickou a organizační platformu pro výměnu dat mezi účastníky trhu. Do systému vstupují údaje z chytrých elektroměrů, distribučních soustav, výrobních zdrojů i obchodních systémů. EDC tato data sjednocuje, kontroluje jejich správnost a zpřístupňuje je oprávněným subjektům v definovaném formátu.

CÍLEM JE VYTVOŘIT JEDNOTNÉ PROSTŘEDÍ PRO PRÁCI S MĚŘENÝMI DATY, KTERÉ UMOŽNÍ JEJICH AUTOMATIZOVANÉ ZPRACOVÁNÍ A SOUČASNĚ SPLNÍ POŽADAVKY NA BEZPEČNOST A OCHRANU INFORMACÍ.

Elektroenergetické datové centrum představuje technickou a organizační platformu pro výměnu dat mezi účastníky trhu. Do systému vstupují údaje z chytrých elektroměrů, distribučních soustav, výrobních zdrojů i obchodních systémů. EDC tato data sjednocuje, kontroluje jejich správnost a zpřístupňuje je oprávněným subjektům v definovaném formátu.

trhu. Zákon zároveň vymezuje práva a povinnosti jednotlivých stran, zejména provozovatelů distribučních soustav, obchodníků s elektřinou, výrobců, agregátorů a konečných zákazníků.

nocovat flexibilitu ani podporovat nové formy obchodování, například sdílení elektřiny nebo zapojení do agregačních služeb. EDC proto vytváří základ pro další rozvoj digitalizované energetiky v souladu s právními požadavky.

Cílem je vytvořit jednotné prostředí pro práci s měřenými daty, které umožní jejich automatizované zpracování a současně splní požadavky na bezpečnost a ochranu informací.

Legislativní rámec v České republice

Zavedení elektroenergetického datového centra vychází z evropské i národní legislativy. Základ tvoří balíček předpisů Evropské unie označovaný jako Clean Energy for All Europeans, který ukládá členským státům povinnost umožnit zákazníkům přístup k jejich energetickým datům a podporovat rozvoj digitalizace a flexibility.

EDC je zároveň úzce provázáno s právní úpravou komunitní energetiky a sdílení elektřiny. Legislativní rámec umožňuje vznik energetických společenství a aktivních zákazníků, kteří mohou elektřinu vyrábět, spotřebovávat a sdílet v rámci definovaných skupin. Datové centrum zajišťuje technické a administrativní zázemí pro evidenci výroby, spotřeby a alokaci sdílené elektřiny mezi jednotlivé účastníky.

Dohled nad fungováním systému a nad dodržováním pravidel trhu vykonává Energetický regulační úřad, který stanovuje technické a procesní požadavky na předávání dat, formáty komunikace a pravidla přístupu k informacím.

Důvody zavedení EDC

V českém právním prostředí se tento přístup promítá do energetického zákona a souvisejících prováděcích předpisů. Novelizace energetické legislativy vytváří podmínky pro vznik datového centra jako samostatného subjektu, který zajišťuje centrální správu měřených dat a jejich poskytování oprávněným účastníkům

Současná elektroenergetika se postupně mění z centralizovaného modelu na decentralizovaný systém s vysokým podílem lokální výroby. Do sítě přibývají fotovoltaické elektrárny, bateriová úložiště, tepelná čerpadla i elektromobily. Spotřebitelé se stále častěji stávají také výrobci. Tento vývoj přináší nové provozní i obchodní nároky. Bez centralizovaného datového zázemí není možné efektivně řídit toky energie, vyhod-

Princip fungování

Základem systému je pravidelný sběr dat z měřicích zařízení v odběrných a výrobních místech. Tato data jsou následně validována, ukládána a strukturována v centrální databázi. Přístup k nim probíhá prostřednictvím standardizovaných rozhraní, která umožňují jejich využití distribučními společnostmi, obchodníky s elektřinou, agregátory i samotnými zákazníky.

Na základě dostupných údajů vznikají podklady pro vyúčtování, provozní analýzy sítí, predikce zatížení nebo řízení flexibility. Zákazníkům se otevírá možnost sledovat spotřebu v kratších časových intervalech a aktivně reagovat na cenové signály trhu v rámci platných tarifních a smluvních podmínek.

Přínosy pro jednotlivé skupiny Zákazníci získávají podrobnější informace o své spotřebě a výrobě a mohou efektivněji řídit provoz vlastních technologií. Energetické společnosti využívají data k optimalizaci provozu sítí, plánování investic a rozvoji nových služeb. Pro státní správu a regulační orgány představuje

Energetické společenství

a role EDC

Energetické společenství je právně definovaná forma spolupráce více subjektů, které společně vyrábějí, spotřebovávají a organizují sdílení elektřiny. Typicky se jedná o domácnosti, obce, bytová družstva, školy, malé a střední podniky nebo další právnické osoby, které propojuje společný zájem na využití lokálních zdrojů, nejčastěji obnovitelných. Základním principem není obchodní zisk, ale zajištění energie pro vlastní potřebu členů, zvýšení energetické soběstačnosti a efektivnější využití vyrobené elektřiny v místě spotřeby.

Legislativní vymezení v ČR

Energetická společenství vycházejí z evropských směrnic o vnitřním trhu s elektřinou a o podpoře obnovitelných zdrojů. Tyto předpisy byly promítnuty do českého energetického zákona a souvisejících vyhlášek. Zákon umožňuje vznik energetických společenství jako samostatných právnických osob a stanovuje jejich účel, podmínky členství i rozsah činností. Energetické společenství může elektřinu vyrábět, spotřebovávat pro potřeby svých členů a organizovat její sdílení mezi jednotlivými odběrnými místy v rámci vymezeného území. Zároveň musí dodržovat pravidla trhu s elektřinou, podmínky připojení k distribuční soustavě a požadavky na měření a zúčtování.

Jak probíhá sdílení elektřiny V praxi společenství obvykle provozuje jeden nebo více výrobních zdrojů, například fotovoltaickou elektrárnu na obecních budovách nebo na střechách bytových domů. Vyrobená elektřina není fyzicky směrována ke konkrétním odběratelům, ale je sdílena administrativně. Každý člen má své odběrné místo s měřením a podle předem stanovených pravidel se mu přičítá podíl na společné výrobě. Rozhodující je přesná evidence výroby a spotřeby v krátkých časových intervalech. Sdílení elektřiny je vyhodnocováno na základě patnáctiminutových měřených hodnot výroby a spotřeby, které určují, kolik elektřiny bylo v daném intervalu skutečně spotřebováno v rámci společenství a jaký objem byl odebrán ze sítě nebo naopak dodán do soustavy.

Vazba na elektroenergetické datové centrum EDC zajišťuje sběr, validaci a zpracování měřených dat ze všech odběrných a výrobních míst zapojených do společenství. Na základě patnáctiminutových profilů probíhá administrativní rozdělení vyrobené elektřiny mezi jednotlivé členy a následné zúčtování s obchodníky a provozovateli distribučních soustav. Bez centralizovaného datového systému by nebylo možné transparentně a v souladu s legislativou vyhodnocovat sdílení elektřiny, kontrolovat dodržování pravidel trhu a zajistit správné vyúčtování jednotlivým účastníkům.

Praktické uplatnění

Energetická společenství vznikají v bytových domech, obcích, průmyslových areálech nebo mezi skupinami veřejných budov. Umožňují lokální využití vyrobené elektřiny, snižují zátěž distribuční soustavy a podporují zapojení zákazníků do aktivního řízení spotřeby. Z pohledu energetického systému představují jeden z nástrojů pro rozvoj decentralizované výroby a flexibility, jejichž provozní a administrativní zázemí zajišťuje právě elektroenergetické datové centrum.

EDC nástroj pro zvýšení transparentnosti trhu, kontrolu dodržování pravidel a podporu dekarbonizačních opatření vyplývajících z evropských závazků.

Bezpečnost a ochrana informací Centralizovaná práce s energetickými daty klade vysoké nároky na kybernetickou bezpečnost. Provoz EDC musí být v souladu s požadavky na ochranu osobních údajů, kybernetickou bezpečnost a kritickou infrastrukturu. Systém je navržen s důrazem na šifrování přenosů, řízení přístupových práv a auditovatelnost přístupů k datům.

Další směřování

S rozvojem elektromobility, akumulace energie a lokálních zdrojů bude význam datových platforem dále narůstat. Elektroenergetické datové centrum vytváří technický základ pro chytré sítě, flexibilní řízení spotřeby a širší zapojení zákazníků do trhu s elektřinou v rámci legislativních pravidel. Postupné rozšiřování jeho funkcí bude jedním z předpokladů pro stabilní a transparentní fungování české elektroenergetiky v následujících letech.

OD PARNÍCH SÍTÍ K NÍZKOTEPLOTNÍM SYSTÉMŮM: VÝVOJ CZT V ČÍSLECH

Jedním z hlavních argumentů pro modernizaci soustav centrálního zásobování teplem jsou jednoznačně energetické a provozní ztráty. U historických parních soustav se distribuční ztráty běžně pohybují na úrovni 15–25 % dodaného tepla, v některých případech i více. Tyto ztráty vznikají kombinací vysoké teplotní hladiny, kondenzace páry v potrubí, netěsností a omezených možností regulace při proměnlivé zátěži. V praxi to znamená, že významná část vyrobeného tepla se nikdy nedostane ke konečnému odběrateli.

Moderní horkovodní soustavy vykazují výrazně lepší parametry. Díky nižším provozním teplotám a využití předizolovaných potrubních systémů se distribuční ztráty u nových nebo rekonstruovaných sítí běžně pohybují pod hranicí 10 %. Souhrnná data za Českou republiku ukazují průměrnou hodnotu ztrát přibližně 8 % hrubé výroby tepla. Tento rozdíl má zásadní dopad nejen na spotřebu paliva, ale i na ekonomiku provozu a emisní bilanci celé soustavy.

Snížení ztrát o jednotky procentních bodů má v absolutních číslech významný efekt, zejména u rozsáhlých městských sítí. Například snížení distribučních ztrát z 15 % na 8 % představuje úsporu téměř poloviny původně ztracené energie, která již nemusí být vyrobena, přepravena ani zaplacena.

Účinnost výroby tepla a elektřiny v kogeneraci

Další oblastí, kde se procenta přímo promítají do provozní reality, je výroba tepla a elektřiny. V klasických kondenzačních elektrárnách se celková využitelnost energie obsažené v palivu pohybuje zpravidla kolem 35–45 %, přičemž zbytek energie je odváděn ve formě odpadního tepla. Kogenerační jednotky tento princip zásadně mění.

Moderní kogenerační systémy dosahují celkové účinnosti běžně 65–80 %, přičemž v případech, kdy je teplo plně využito po většinu roku, se může celková účinnost blížit až 90 %. Rozdíl mezi oddělenou a společnou výrobou se tak pohybuje v řádu desítek procentních bodů, což má zásadní význam jak pro spotřebu paliva, tak pro emise oxidu uhličitého.

Z pohledu provozovatele CZT znamená vyšší účinnost menší závislost na cenách paliv a lepší předvídatelnost provozních nákladů. Z pohledu elektrizační soustavy pak kogenerace představuje stabilní a řiditelný zdroj, který může rychle reagovat na výkyvy výroby z obnovitelných zdrojů.

Teplotní úroveň sítě a její vliv na ztráty

Teplota teplonosného média je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících ztráty v síti. U tradičních systémů s výstupními teplotami nad 100 °C jsou tepelné ztráty přirozeně vyšší, a to nejen absolutně, ale i relativně k dodanému množství tepla. Přechod na nízkoteplotní provoz s výstupními teplotami přibližně 55–70 °C vede k dalšímu snížení ztrát, často o několik procentních bodů oproti konvenčnímu horkovodu.

Nižší teplotní spád zároveň snižuje namáhání materiálů, prodlužuje životnost potrubí a zvyšuje spolehlivost celé soustavy. V kombinaci s kvalitním hydraulickým vyvážením lze dosáhnout stabilnějšího provozu i při výrazně proměnlivém odběru v průběhu dne a topné sezony.

Odpadní teplo a teplotní potenciál zdrojů

Využitelnost odpadního tepla je úzce spjata s jeho teplotní úrovní. U městské infrastruktury, zejména u čistíren odpadních vod, se teplota zdroje v zimním období obvykle pohybuje kolem 10 °C, v některých případech v rozmezí 10–15 °C. Přestože se jedná o relativně nízkou teplotu, v kombinaci s velkými tepelnými čerpadly lze tento zdroj efektivně využít pro dodávku tepla do nízkoteplotních sítí.

Podobná situace platí pro datová centra, kde odpadní teplo ze serverů dosahuje typicky teplot

25–40 °C. Samotné teplo této úrovně není vhodné pro přímé vytápění klasických soustav, ale v kombinaci s nízkoteplotním CZT a tepelnými čerpadly představuje stabilní a předvídatelný zdroj energie, který může pokrývat významnou část roční potřeby tepla.

Budovy jako limitující faktor účinnosti

Snižování teploty v síti naráží na fyzikální limity na straně odběratelů. Budovy s vysokou tepelnou ztrátou a otopnými soustavami navrženými na vysoké teploty nejsou schopny efektivně pracovat s dodávkou 55–60 °C bez dalších úprav. Pokud by byla síť nucena držet vyšší teplotu kvůli malé části neadaptovaných objektů, snižuje se tím potenciál celé soustavy. Z tohoto důvodu je modernizace CZT technicky i ekonomicky úzce provázána s renovací budov. Snížení tepelné ztráty objektu o 30–50 % prostřednictvím zateplení a modernizace otopné

soustavy výrazně zvyšuje schopnost objektu fungovat v nízkoteplotním režimu a zároveň snižuje celkovou spotřebu tepla.

PROVOZNÍ REALITA

MODERNIZOVANÝCH SÍTÍ: vratné teploty, hydraulika a každodenní provoz

Jedním z největších rozdílů mezi projekční představou a skutečným provozem soustav CZT je chování vratné teploty. Zatímco v návrhu se často pracuje s optimalizovanými hodnotami, provozní realita bývá složitější. Vratná teplota patří mezi zásadní provozní parametry celé soustavy, protože přímo ovlivňuje účinnost zdrojů, velikost přeneseného výkonu i tepelné ztráty v síti.

V modernizovaných horkovodních soustavách se provozovatelé často setkávají s tím, že

Energetika

vratná teplota zůstává vyšší, než odpovídá návrhovému stavu. Příčinou bývají zejména starší výměníkové stanice s nedostatečnou regulací, nevhodně nastavené ekvitermní křivky nebo chování koncových uživatelů. Výsledkem je snížení využitelného teplotního spádu a nutnost provozovat zdroje při vyšší teplotě, než by bylo technicky nutné.

Hydraulické vyvážení sítě představuje další praktickou výzvu. Zejména u soustav, které jsou modernizovány postupně po jednotlivých úsecích, vzniká kombinace nových a starších částí s odlišnými tlakovými poměry. Bez aktivního řízení průtoků může docházet k přetěžování některých větví a naopak k nedostatečnému zásobování jiných oblastí. Moderní provoz se proto stále více opírá o průběžné měření průtoků, tlaků a teplot v uzlových bodech sítě.

Specifickou kapitolou je sezónní provoz Přechodová období na jaře a na podzim před-

stavují z hlediska regulace největší zátěž. Nízký odběr, rychlé změny venkovní teploty a kolísání průtoků kladou vysoké nároky na řízení zdrojů i distribuční sítě. Právě v těchto obdobích se nejlépe ukazuje kvalita regulace a schopnost soustavy pracovat stabilně při částečném zatížení.

Průmysl jako aktivní

součást CZT: od odběratele k dodavateli tepla

Tradiční vztah mezi průmyslovým podnikem a teplárenskou sítí byl po desetiletí jednostranný. Průmysl byl odběratelem tepla, případně páry, zatímco výroba probíhala centrálně v teplárně nebo elektrárně. Modernizace CZT tento model postupně mění.

Stále častěji se objevují projekty, kde průmyslový podnik vstupuje do soustavy jako zdroj odpadního tepla. Může jít o teplo z technologického chlazení, kompresorových stanic, výrobních procesů nebo kogeneračních jednotek provozovaných primárně pro potřeby výroby. Z technického hlediska je rozhodující teplotní úroveň, stabilita provozu a dostupnost zdroje v průběhu roku.Aby mohl být průmyslový zdroj efektivně zapojen do CZT, musí splňovat několik základních podmínek. Teplo musí být dostupné v dostatečném množství a s předvídatelným profilem. Důležitá je také možnost regulace výkonu a ochrana provozu průmyslového zařízení před negativními vlivy ze strany sítě. V praxi se proto často uplatňuje oddělení pomocí výměníků a zapojení tepelného čerpadla, které přizpůsobí parametry tepla potřebám sítě.

Z pohledu provozovatele CZT přináší zapojení průmyslového zdroje nejen energetický přínos, ale i nové nároky na řízení soustavy. Odpadní teplo má často jiný časový profil než klasické zdroje a jeho dostupnost může kolísat v závislosti na výrobním programu podniku. To klade důraz na flexibilitu sítě, akumulaci tepla a schopnost kombinovat více zdrojů současně.

Pro průmyslové podniky může mít tento model strategický význam. Možnost dodávat teplo do CZT znamená snížení vlastní energetické zátěže, lepší využití energie a v některých případech i nový zdroj příjmů. Zároveň však vyžaduje dlouhodobou spolupráci s provozovatelem sítě a jasně definované technické i smluvní podmínky.

DIGITALIZACE A ŘÍZENÍ: bez dat nízkoteplotní sítě nefungují

Snižování teplot, zapojování decentralizovaných zdrojů a obousměrný tok energie výrazně zvyšují nároky na řízení soustav CZT. Zatímco tradiční systémy bylo možné provozovat s omezeným množstvím měření a manuálním dispečinkem, moderní teplárenské sítě se bez digitalizace neobejdou.

Základem je dostupnost provozních dat v reálném čase. Teploty na přívodu a zpátečce, průtoky, tlaky a výkon jednotlivých zdrojů tvoří datovou základnu pro řízení soustavy. Bez těchto informací není možné dlouhodobě snižovat teploty ani optimalizovat provoz při proměnlivé zátěži.

Významným nástrojem se stává prediktivní řízení. Na základě předpovědi počasí, historických dat o spotřebě a aktuálního stavu sítě lze optimalizovat provoz zdrojů s předstihem. To umožňuje snížit špičkové výkony, lépe využít akumulaci tepla a minimalizovat provozní ztráty. V praxi se tím zvyšuje stabilita provozu a snižuje počet zásahů dispečerů v krizových situacích.

Digitalizace hraje zásadní roli i při zapojení průmyslových zdrojů a odpadního tepla. Provozovatel sítě musí mít přehled o aktuální dostupnosti zdroje, jeho výkonových limitech a provozním režimu. Bez kvalitního měření a komunikace by integrace těchto zdrojů vedla k nestabilitě soustavy.

V delším horizontu se digitalizace CZT stává předpokladem pro rozvoj nízkoteplotních a obousměrných sítí. Čím nižší je teplotní spád a čím více zdrojů je zapojeno, tím vyšší jsou nároky na řízení. Moderní teplárenská soustava se tak postupně mění z pasivního distribučního systému na aktivně řízenou energetickou platformu.

DNY TEPLÁRENSTVÍ

A ENERGETIKY 2026

S E ZAMĚŘÍ NA BUDOUCÍ

NASTAVENÍ REGULACE A INVESTIC

Konference Dny teplárenství a energetiky 2026 se po roce opět uskuteční v Olomouci. Tradiční odborné setkání zástupců teplárenství, energetiky, komunální sféry a státní správy se letos zaměří především na to, jak se bude v následujících letech vyvíjet regulační a ekonomické prostředí českého teplárenství a jaký dopad to bude mít na investice a provoz soustav zásobování teplem.

Energetická transformace v centru diskuse

Program konference nabídne několik paralelních odborných bloků věnovaných vývoji energetických komodit, transformaci zdrojů tepla, energetickému využití odpadů, ekonomice provozu i aktuálnímu legislativnímu rámci. Pozornost bude věnována jak evropským souvislostem, tak specifickým podmínkám českého trhu.

„Účastníci se mohou těšit na analýzy vývoje cen energií, diskusi o další roli plynu, biomasy a biometanu, stejně jako na prezentace projektů energetického využití odpadů, transformace uhelných lokalit a nových přístupů k dálkovému vytápění,“ říká ředitel Teplárenského sdružení ČR Jiří Vecka.

Významná část programu bude zaměřena na legislativní a regulační témata, která budou v nadcházejících letech zásadně ovlivňovat rozhodování o investicích i každodenní provoz teplárenských soustav. Diskuse se dotknou také připravovaných změn evropských systémů obchodování s emisemi ETS1 a ETS2 a jejich dopadů na ceny tepla i na ekonomiku jednotlivých typů zdrojů.

Legislativní změny a ekonomika provozu

Samostatný prostor bude věnován otázce provozní podpory výroby tepla a elektřiny, včetně podpory vysoce účinné kombinované výroby. Řada provozovatelů dnes stojí před rozhodnutím o modernizaci stávajících zařízení nebo o přechodu na jiný typ paliva, a stabilita podpůrných mechanismů proto patří mezi zásadní faktory dalšího vývoje. Diskutovat se bude také o možnostech financování projektů z národních a evropských programů.

„Kombinovaná výroba tepla a elektřiny je v současné transformaci teplárenství vnímána nejen z hlediska účinnosti, ale také jako důležitý prvek provozní flexibility. Svou roli hraje i při zajištění stability a spolehlivosti elektrizační soustavy,“ doplňuje Jiří Vecka.

Dny teplárenství a energetiky 2026 nabídnou prostor pro sdílení zkušeností z konkrétních projektů, výměnu názorů mezi odborníky z praxe a otevřenou diskusi o dalším směřování českého teplárenství. Podrobný program bude zveřejněn po dokončení přípravy jednotlivých odborných bloků.

Konference se uskuteční 21.–22. dubna 2026 v Clarion Congress Hotelu Olomouc, který dlouhodobě poskytuje odpovídající zázemí pro odborný program, výstavní část i neformální setkání účastníků. Součástí akce bude dvoudenní odborný program doplněný o prostor pro networking a navazující diskuse.

HLAVNÍ TÉMATA KONFERENCE

vývoj cen energií a energetických komodit role plynu, biomasy a biometanu energetické využití odpadů transformace uhelných lokalit nové přístupy k dálkovému vytápění dopady systémů ETS1 a ETS2 financování modernizace energetických projektů

Energetika

NAČTĚTE & ČTĚTE...

Svět personalistiky

GENERACE Z: ROVNOST NENÍ BENEFITEM, ALE ZÁKLADNÍM

OČEKÁVÁNÍM

Rovné odměňování, transparentnost mezd, férové příležitosti nebo diverzita. Témata, která byla ještě před deseti lety doménou neziskového sektoru a osvícenějších HR týmů, se dnes stávají standardní součástí debat o konkurenceschopnosti firem. Nejen kvůli legislativě, ESG reportům nebo tlaku investorů, ale také a dost možná především právě kvůli generaci Z, která právě aktivně vstupuje na pracovní trh.

Svět digitalizace

PROČ AI PROJEKTY VE

FIRMÁCH SELHÁVAJÍ A JAK

TOMU PŘEDCHÁZET

Po období intenzivních investic do umělé inteligence začínají firmy stále častěji vyhodnocovat, jaké skutečné přínosy jim tyto projekty přinesly. Podle dat společnosti McKinsey & Company dosáhne plánované návratnosti investic méně než třetina AI projektů v podnikovém prostředí. Řada iniciativ tak končí bez výraznějších výsledků, často bez veřejného přiznání neúspěchu.

Svět stavebnictví

HOSPODÁŘSKÁ STRATEGIE

JAKO ŠANCE: STAVEBNICTVÍ

VOLÁ PO RYCHLEJŠÍ

REALIZACI, STABILNÍCH PRAVIDLECH A DOSTUPNÉ

ENERGII

Česká vláda představila novou hospodářskou strategii s ambicí posunout zemi k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou. Opírá se o investice do infrastruktury, digitalizace, inovací, vzdělávání a dostupné energie. Svaz podnikatelů ve stavebnictví dokument vítá, zároveň ale upozorňuje, že rozhodující nebude kvalita textu, ale schopnost jeho skutečné realizace.

Svět energetiky

MÝTY STRANOU: CO

SKUTEČNĚ PLATÍ O SOLÁRNÍ A VĚTRNÉ

ENERGII V ČESKU

Debata o obnovitelných zdrojích energie se v Česku často vede v emocích. Vítr a slunce bývají vykreslovány jako nespolehlivé, drahé nebo dokonce škodlivé pro krajinu i zdraví. Svaz moderní energetiky proto shrnul nejčastější mýty, které se s větrnou a solární energetikou pojí, a postavil proti nim konkrétní data, studie a provozní zkušenosti z Česka i zahraničí.

Svět strojírenství

PRO STROJÍRENSTVÍ BUDE

V ROCE 2026 DŮLEŽITÝ

VÝVOJ AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU

V uplynulém roce měly strojírenské firmy zájem především o střední velikost strojů, a to jak u soustruhů, tak u frézovacích center, uvádí na základě svých dat společnost Profika. V oboru nadále panuje nejistota daná výrazně vyšší turbulencí v sektoru automotive.

Svět strojírenství

PBS VELKÁ BÍTEŠ POTVRZUJE

RŮST. VÍCE MOTORŮ, VYŠŠÍ OBRAT, NOVÉ KAPACITY

PBS Velká Bíteš má za sebou období, které výrazně změnilo tempo celé společnosti. Největší podíl na tom má výroba leteckých motorů. Od roku 2023 se produkce téměř zšestinásobila a v roce 2025 dosáhla přibližně 1 700 kusů. To je více než dvojnásobek oproti předchozímu roku.

Svět digitalizace AI JAKO ROZHODUJÍCÍ

FAKTOR PŘI VÝBĚRU ERP VE

VÝROBĚ A PRŮMYSLU

ERP trh se mění rychleji než dřív. Umělá inteligence už není marketingová nálepka, ale reálné kritérium výběru. Podle dostupných dat dnes 85 % dodavatelů ERP integruje AI funkce a 40 % firem říká, že AI je při výběru ERP důležitá. Pro 16 % je dokonce nezbytná.

Originální, vysoce kvalitní instalační kabely

NKT instal PLUS pro váš domov

Proč instalační kabely od NKT?

V oblasti nízkonapěťových kabelů se NKT zaměřuje na inovace, bezpečnostní standardy a vysoce kvalitní konstrukci. Získáte prvotřídní instalační kabely, které splňují vaše specifické požadavky, splňují všechny mezinárodní normy a jsou testovány na odolnost.

NKT instal PLUS CYKY

Společnost NKT uvedla na náš trh jako první kabely s barevným odlišením na vnějším plášti. Snadno tak rozlišíte 5 základních provedení:

▪ 3x1,5-J modrý

▪ 3x1,5-O červený

▪ 3x2,5-J zelený

▪ 5x1,5-J fialový

▪ 5x2,5-J žlutý