Lm newsltter 0713

Pátý týden nabídl baroko a jazz strana 3

Sweet, hot & funny aneb Nejen o vrcholných amerických swingovkách s Ondřejem Havelkou strana 5

mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října 2013

Josef Špaček: Základ úspěchu je v hlubších věcech strana 9

festivalový zpravodaj

7 / 2013

Poznávame festivalová místa: zámek v Děčíně strana 13

|2

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října

2013

Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.com

čas uběhl jako voda a jsme ve finále.

Minulý týden jsme vás poprvé vzali na koncert do Stráže pod Ralskem, kde zazářilo Collegium Marianum, a v sobotu pak zaplněné novoborské divadlo roztančila přední hvězda světové nujazzové scény Ntjam Rosie. Za těmito koncerty se opět v krátkosti ohlédneme a hlavně vás pozveme na koncerty, které jsou ještě před námi. A už jich opravdu moc není… Poslední týden 12. ročníku festivalu nabídne nejen jazz a swing, ale i klasiku. Vyprodaný Kul-

turní dům Crystal v České Lípě navštívil v úterý populární Ondřej Havelka a jeho Melody Makers a o samotné finále se postará jedna z nejvýraznějších osobností mladé generace našich klasických hudebníků – houslista Josef Špaček, který za doprovodu Severočeské filharmonie Teplice řízené Ondřejem Kukalem vystoupí na děčínském zámku. Ale ještě než se festivalové brány pro letošek definitivně uzavřou, připravili jsme nově pro mladé pěvecké talenty hudební soutěž Lípa Cantantes.

O tom všem si můžete přečíst na stránkách nového čísla našeho zpravodaje, který bude nadále vycházet jako čtvrtletník a v příštím čísle vám již dá nahlédnout pod pokličku příštího třináctého ročníku…

Děkujeme Vám za Vaši přízeň a přejeme krásné hudební zážitky i na posledních koncertech letošního ročníku festivalu!

Lucie Johanovská

aktuality

Vybíráme z našeho videokanálu

Lípa Cantantes Pokud jste si zatím nestihli opatřit vstupenky na některý z posledních koncertů letošní Lípy Musicy, vězte, že i závěrečný koncert v Děčíně je již vyprodán. Srdečně vás však zveme na slavnostní koncert vítězů soutěže Lípa Cantantes, jehož součástí bude i vyhlášení prvních oceněných finalistů. Koncert se bude konat v Biberově síni českolipského Muzea 25. 10. 2013 od 17.00 hod. a vstup je zdarma!

Rozhovor s jazzovou hvězdou Ntjam Rosie, který připravil Marek Šulc

video zde

foto: Lukáš Pelech Ateliér, a archiv festivalu www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

pokračování

|3

Pátý týden nabídl baroko a jazz V předposledním týdnu nabídl festival premiérové připomenutí slavného skladatele Jindřicha Ignáce Františka Bibera v jeho rodišti ve Stráži pod Ralskem v podání Collegia Marianum. V sobotu pak vyprodané novoborské Městské divadlo roztančila vycházející hvězda světové nujazzové scény Ntjam Rosie…

Festivalová premiéra ve Stráži pod Ralskem Barokní hudba v dobově poučené interpretaci má ve festivalové dramaturgii své stálé místo. V letošním roce ji představil renomovaný soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí Janou Semerádovou na koncertu konaném dne 18. října v kostele sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem. V programu s názvem Budiž požehnáno rodiště mé soubor posluchačům představil slavného místního rodáka Jindřicha Ignáce Františka Bibera, který dosáhl coby houslový virtuóz, skladatel a kapelník salcburského arcibiskupa světového věhlasu. Mimoto je zavedl i na dvůr hraběte Morzina a seznámil je s tvorbou skladatelských osobností Fasche a Reichenauera, které byly spjaty s prostředím hudební kapely hraběte. Nechybělo ani setkání s malostranským skladatelem Brentnerem či s českými rodáky Vodičkou a Tůmou, kteří uplatnili své umění v Mnichově a Vídni. Collegium Marianum se opět představilo na velmi dobré úrovni, zaujalo precizností, vypracovanou technikou i poutavostí výrazu. Rozhovor jednotlivých nástrojů plynul přirozeně a s noblesou, souhra neměla pod jemným vedením Jany Semerádové daleko k dokonalosti. Zvláště v pomalých větách vynikla bravurní virtuozita a oduševnělý výraz flétnistky Jany Semerádové, rychlejší věty vyzněly vesele a radostně, v odpovídajícím dynamickém i tempovém odstínění a soubor naplnil zrekonzpět na obsah

struované prostory strážského kostela spontánní radostí z vytříbeného muzicírování. Collegium Marianum potvrdilo svoji výjimečnou muzikalitu, zaujalo rafinovanou propracovaností do nejjemnějších detailů a virtuózním provedením všech orchestrálních partů. V osobě Jany Semerádové se snoubí umělecká síla se zjevnou oduševnělostí a půvabem a přes nelehké postavení umělecké vedoucí – flétnistky dokázala opět mistrně vyprovokovat své spoluhráče k vynikajícímu výkonu vysoké interpretační úrovně. Publikum odměňovalo ansámbl v průběhu celého večera dlouhotrvajícími ovacemi. Festivalová premiéra v zaplněném kostele ve Stráži se zkrátka jedním slovem vydařila!

Skvělá Ntjam Rosie roztančila Nový Bor Po střechu zaplněné novoborské Městské divadlo se v sobotu 19. října setkalo s hvězdou světové nujazzové scény - mladou, původem kamerunskou zpěvačkou a skladatelkou Ntjam Rosie a její holandskou kapelou. Český debut této osobité umělkyně nabídl šťavnatou porci skvělé originální muziky, zábavy a sdílené radosti z hudby i života... Žánrová pestrost 12. ročníku festivalu se na v pořadí sedmnácté letošní akci rozehrála nevázaným gejzírem hudebních barev. Afro, soul, jazz či brazilské etno v originálním koktejlu laděném

tak trochu v hávu 70. let, to byla „Elle“ Ntjam Rosie. Chytlavé melodie, svěží, dravý rytmus a písničky s myšlenkou jednoduchý, ale fungující mix, kterým si Rosie získává popularitu po celém světě okouzlil i festivalové publikum v Novém Boru. Songy o silných ženách, lásce, víře v Boha, radostech i strastech života či kamerunských kořenech představily Rosie jako temperamentní zpěvačku silného, sytého a pružného hlasu i autorku, které nechybí invence.

I Rosiina kapela je složená z vynikajících hudebníků a jejich instrumentální sóla doslova brala dech. Strhující rytmus večera udával energický bicista Tuur Moens proslavený spoluprací s dalšími hvězdami jako Amy Winehouse, divadelní Petrof i elektronický keyboard brilantně rozehrál pianista Alexander van Popta. Slušné výkony podali i kytaristi a žádné křoví nepředstavoval ani mužský vokalista. Kromě skvělých vokálů nabídla Rosie doslova se srdcem na dlani i přívětivé a vtipné průvodní slovo a dokázala si během okamžiku vybudovat bezprostřední vztah s publikem a vtáhnout jej do víru hudby a na závěr i tance. Spontánní, emocemi nabitý večer plný dobré hudby lokalo festivalové publikum za bouřlivého jástou a pískotu plnými doušky a nabito svěží energií neváhalo povstat ani k tanečním ovacím vstoje. Lípa Musica tak nabrala čerstvý, mladistvý vítr do svých plachet a s dalším úspěchem na (nejen) letošním štítu vykročila směle vstříc finálovému týdnu... pokračování

|4

Podívejte se na záběry z koncertu Ntjam Rosie...

video zde

zpět na obsah

pokračování

|5

Nejen o vrcholných amerických swingovkách s Ondřejem Havelkou Ondřej Havelka a jeho Melody Makers se zabývají autentickou interpretací populární hudby období raného a vrcholného swingu od počátku let třicátých až k raným letům čtyřicátým. Pestrý repertoár zahrnuje atraktivní skladby širokého žánrového spektra, sweet and hot, od hollywoodských muzikálů až po vrcholná čísla swingových big-bandů. Stylizace koncertního show sleduje ve všech detailech typické dobové způsoby, počínaje kostýmy a účesy interpretů a celkovou režií představení konče. Vitální jazzový výraz interpretů je umocňován smyslem pro show, nadhledem a humorem. Strhující hra orkestru je korunována výkony sólistů, především pak uměleckého ředitele bandu - zpěváka, speakra a tanečníka Ondřeje Havelky. Použití autentických hudebních nástrojů, pietní přístup k rekonstrukci autentických arranžmá a systematické studium a osvojování si dobových interpretačních technik přinášejí nečekané, okouzlující výsledky v podobě autentického zvuku, který známe z dobových nahrávek či filmů. Na Lípě Musice vystoupil Ondřej Havelka a Melody Makers v úterý 22. října a perly swingu házel vyprodanému českolipskému Kulturnímu domu Crystal… Čím je program Perly swingu odlišný od Vašich předchozích kreací?

Zařadili jsme do něj kusy, na které jsme se donedávna vlastně neodvažovali ani pomyslet pro jejich náročnost. Mluvím samozřejmě o vrcholných amerických swingovkách. Jsou to věci, které nás fascinují, které pro nás představují esenci swingu. Ale na české písně jsme taky nezapomněli. Vybrali jsme takové, které díky své kvalitě a kráse mohou směle stát po boku amerických protějšků.

Připravujete koncertní programy sám, s kým se případně radíte?

Na základní koncepci a dramaturgii většinou pracuji sám, ale v případě Perel swingu jsem pozval k nejužší spolupráci skvělého slovenského trumpetistu a kapelníka Juraje Bartoše.

Spolu jsme se dohodli na výběru písní, on napsal většinu aranžmá a celý prozpět na obsah

gram s orchestrem nastudoval. Bylo to velmi náročné, avšak výsledek těší nejen publikum, ale hlavně nás.

Program Perly swingu jste souběžně s probíhajícími koncerty nahráli a vydali na CD. Snažíte se stejně jako při koncertním provedení také při nahrávání o co nejautentičtější zvuk anebo jste ve studiu otevřeni také novým technologiím, postupům?

V podstatě stále zůstáváme u principů nahrávání, které jsou velmi blízské způsobu, jakým se nahrávalo tehdy.

To znamená, že vše snímáme pouze na dva mikrofony, kapela hraje na jeden, druhý přidáváme pouze na zpěv a sóla. Ale hrajeme dohromady, žádné playbacky. Je to dost složité, protože poměry jednotlivých nástrojů nelze řešit mixem, pouze rozesazením ve studiu, tedy vzdáleností jednotlivých nástrojů od základního mikro-

fonu. Výsledkem je ovšem velmi živý, autentický zvukový obraz. V případě posledního alba jsme konečně našli odvahu k dalšímu zásadnímu kroku vstříc dobovosti zvukového záznamu – celé jsme je natočili mono!

Díky hudbě, kterou jste dělal nejprve v Originálním pražském synkopickém orchestru a dodnes pak s Melody Makers, si vás lidé spojují s jazzem a swingem 20. a 30. let. Objevil jste přes hudbu onu dobu a její životní styl, nebo naopak přes obdiv k určité době její hudbu?

Přes hudbu jsem objevil dobu. Jak se 60. léta v populární hudbě vyvíjela od Beatles přes rhythm and blues až k blues, k Janis Joplin a k Hendrixovi, hrál jsem na elektrickou kytaru a strašně jsem to prožíval. Tehdy jsem získal pár nahrávek starého, autentického blues, a to mě fascinovalo, mimo jiné pokračování

|6 i typickou zvukovou patinou. Nějaká jiskra už tenkrát musela přeskočit.

Na vysoké škole jsem se seznámil s kapelníkem OPSO Pavlem Klikarem, který měl obrovskou sbírku starého jazzu. Až potom jsem začal objevovat další atributy té doby. Ale vlastně už jako gymnazista jsem miloval výtvarnou modernu počátku 20. století. Uvědomil jsem si, že jazz se rodil ve stejné době, kdy se Evropou valila vlna dada a nastupujícího surrealismu. Obdivoval jsem básníky českého poetismu, měl jsem rád filmové komedie s Oldřichem Novým, s Vlastou Burianem a Hugem Haasem, a najednou jsem zjistil, že to je všechno provázané. Tehdy se ta láska projevila se vším všudy.

Když se řekne starožitnosti, burza, bazar, co to s vámi dělá?

Mám rád všechno, co má patinu. Ne ovšem „brusel“ a umělé hmoty ze 60. let jako sklepáci, mě opravdu přitahuje první republika. Hlavně moje partnerka Alice je v tomto důsledná, takže jsme se postupně obklopili mnoha starými věcmi. Ne že bych to potřeboval jako doplněk svého image. Ale zakotvili jsme ve starém domě, kde jsme rekonstruovali část půdy, a chtěli jsme přizpůsobit styl interiéru duchu celého objektu.

Ve vaší interpretaci hudby předválečné doby je vždycky troška laskavé ironie a nadhledu. Je těžké najít tu pravou míru?

Za ty roky jsem prodělal řadu vzestupů a krizí, kdy jsem se dostal třeba do příliš velké stylizace, takže to začalo být až nesympatické. Tak jsem to opustil a snažil se být naopak úplně civilní.

S postupem času jsem si uvědomil, že je především důležité projevit upřímnou lásku k té věci. Když je váš obdiv patrný, můžete si dovolit odstup, nadhled a ironii. zpět na obsah

Kam spěje populární hudba? Je možné, že se vrátí čas velkých bandů?

Obávám se, že ne. Už je pryč i doba, kdy každý kluk hrál na kytaru, protože by u holek neměl šanci. A big bandy byly postavené hlavně na dechových sekcích. Kluků, kteří se věnují plátkovým nástrojům nebo žesťům, je strašně málo. Tenkrát bylo bandů jako smetí, takže když člověk pročítá dokumentace ke starým nahrávkám, žasne, jak často muzikanti střídali kapely.

Cholerik Benny Goodman si klidně dovolil vyhodit špičkového sólistu, protože věděl, že stejně dobrého muzikanta najde na dalším rohu. Dnes si musíme talentovaného člověka hýčkat, aby s námi vydržel hrát. problém s tím, že vlastně propagujete hudbu buržoazní éry?

K tomu už se snad ani nemá cenu vracet. Hráli jsme především americký jazz, ale s americkým repertoárem jsme vůbec nesměli do médií. Teprve když o nás projevila zájem televize, začali jsme hrát české písničky a nakonec jsme si je zamilovali. Pak byly takové epizody, ze kterých dnes máme legraci. Například v roce 1980 jsme hráli na mezinárodním jazzovém festivalu v Praze. Měli jsme úspěšný hodinový blok v Lucerně. V zákulisí tam byli lidé z Pragokoncertu, kteří to pořádali, samí estébáci. Sešli jsme z jeviště a oni řekli: „Můžete přidat“, protože Lucerna bouřila. Měli jsme tehdy na repertoáru píseň Je na západ cesta dlouhá. Celkem bezelstně jsme ji měli za typickou hezkou westernovou písničku, ale publikum ji bralo jinak a stal se z ní hit. Zahráli jsme ji tedy jako přídavek, a pak si to odskákali. Měli jsme před zájezdem do Německa, ale oni jednomu z nás nedali pas a nejelo se nikam.

Pár let jsme pak měli se zahraničím

utrum. Ale za ten hukot v Lucerně to stálo.

Jakou jste měl výchovu?

Asi příliš volnou. Aspoň pokud jde o výuku hudby, mohli na mě být tvrdší.

Tátu jeho maminka bila smetáčkem, aby víc cvičil. A ve dvanácti už měl svůj orchestr. Kdybych byl tehdy chytrý, ušetřil bych si peníze a koupil mámě pěkně velký a těžký smetáček.

Chtěl jste být skladatel jako táta Svatopluk Havelka nebo herec jako maminka Libuše Havelková?

Napřed jsem chtěl hrát bigbít. Pak jsem objevil divadlo Ypsilon a propadl jemu. Ale nakonec jsem stejně blíž tomu bigbítu, protože starý jazz může být pěkný nářez.

Dobře, málo vás tloukli smetáčkem.

Jak vy podporujete talent svých dětí?

Moje nejstarší dcera Terezie vystudovala na konzervatoři violu a hraje v královéhradecké filharmonii. Syn Vojtěch studuje čtvrtým rokem na konzervatoři herectví. Varoval jsem ho, že život herce je dost drsný, ale on byl přesvědčený a zdá se, že ho to fakt baví. Nejmladší Rozárka se zas baví tancem, třeba teď ji uchvátilo flamenco. To je taková španělská kombinace stepu a blues.

I sporty, kterým se věnujete, jsou jaksi prvorepublikové. Umíte si představit, že by vás okouzlilo cosi jako curling nebo paragliding?

Moc mě zaujal snowboarding, tak jsem to zkusil. Prvních patnáct metrů jsem jel hezky, na šestnáctém jsem si zlomil zápěstí. Já prostě k moderním sportům nejsem zrozen. Zůstávám u tradice, u golfu, dostihů, bicyklování.

A taky umím plovat. I šipku skočit.

I s rozběhem. zdroj: Hospodářské noviny, mestohudby.cz

pokračování

|7

Ondřej Havelka Všestranně talentovaný entertainer žije od svých studentských let pouze pro jazz a swing z období mezi dvěma světovými válkami. Absolvoval obor „herectví“ na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a obor „režie“ na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.Po absolutoriu studia herectví působil šest let v pražském divadle Studio Ypsilon.

Brzy se prosadil i jako filmový a televizní herec. Úspěšná herecká tvorba mu přinesla i čtyři hlavní role ve filmech a dvě hlavní role v televizních seriálech. Po “Sametové revoluci” začal pracovat i jako scénárista a režisér v televizi. Jako režisér vytvořil tři divadelní muzikálová představení.

V roce 2004 režíroval v Národním divadle operu Nagano aneb hokej v opeře autorů Martina Smolky a Jaroslava Duška. Už od studentských let se věnuje interpretaci jazzové a populární hudby 20. a 30. let jako

Sweet, hot & funny...

V sobotu roztančila novoborské publikum černá kráska z Kamerunu, v úterý 22. 10. v České Lípě v rytmu swingu rozvlnil a více než šesti stovkám návštěvníků plaménky v očích zažehl Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. Sladké i žhavé melodie okořeněné ostrovtipem třináctky „melody boys“ přilákaly do Kulturního domu Crystal pro letošní ročník festivalu rekordní počet návštěvníků. zpět na obsah

zpěvák, tanečník a stepař. Natočil 6 alb s Original Prague Syncopated Orchestra. Pro tento orchestr napsal a spolurežíroval hudební film, který získal na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991 “Stříbrnou růži”. V roce 1995 vytvořil jako scénárista, interpret i režisér sérii tří klipů. Jeden z těchto klipů získal ocenění na Czech Grammy 1995 jako “Klip roku”. Jiný - „Jingle Bells“ - byl zakoupen a vysílán na MTV-Latin.

V témže roce založil vlastní swingový big-band Melody Makers, se kterým v současné době vystupuje. V roce 1996 mu Akademie Czech Grymmy udělila titul „Jazzman roku“. „Patřím k těm, kteří stále čekají, že se objeví něco nebo někdo, umělecká osobnost nebo umělecký či myšlenkový směr a nabídnou nám východiska z dnešní kulturní nouze, přinesou víru a naději, budou stavět a ne bořit. V naději, že něco takového příjde, si rád počkám. Ale

Ze světa jazzu a jeho současných crossoverových podob jsme se v dramaturgii festivalu posunuli v rovině populárních žánrů více do historie. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers nabídli autentickou interpretaci populární hudby období raného a vrcholného swingu od počátku let třicátých až k raným letům čtyřicátým v široké paletě hitů světové i domácí provenience. Melodie sweet and hot, z hollywoodských muzikálů i vrcholná čísla swingových big-

jak dlouho to bude trvat? A tak, abychom se během toho dlouhého čekání nezbláznili, vracíme se k uměleckým dílům nebo žánrům, které vznikaly v dobách, kdy jasné estetické normy existovaly a byly dokonce respektovány i v umění populárním. Pokud jde o jazz a swing meziválečného období, můžeme se k němu vracet tak, že si pustíme staré nahrávky. To je velká radost.

A pak je tu druhá možnost - staré nahrávky si poslechnout a postavit kapelu, shánět staré nástroje, notové materiály a jiné dokumenty z oné doby, snažit se pochopit aranžérský a interpretační styl, pak to všechno vstřebat a ovládnout a hrát tu muziku živě, tak jak se hrála tenkrát a pokud možno ji neničit zjednodušováním nebo, nedej bože, “vylepšováním”. Je to fuška, ale to musíte uznat, zážitek z živé hudby, ten ničím nenahradíte!“ Ondřej Havelka

bandů, to jsou ony reprezentativní perly swingu, které Ondřej Havelka se svým „orkestrem“ s úspěchem háže veleváženému publiku po celé republice. Koncertní show v prvorepublikovém duchu zaujme ryzostí interpretace, pietním přístupem k rekonstrukci autentických aranžmá a hráčským technikám i vlastní muzikalitou a virtuozitou instrumentalistů v čele se skvělým trumpetistou a kapelníkem Jurajem Bartošem. Entertainer Ondřej Havelka přidává tklivý i energický pěvecký

pokračování

|8

a jeho

ondrej ˇ havelka melody makers házejí

w s ly

r e p SPECIELNÍ SÓLISTA: HOT-TRUMPETISTA

výraz, bravurní taneční kreace, rozšafně humorné průvodní slovo a jemnou situační komiku. Zdánlivě uhlazená a napomádovaná show tak získává živý, vtipně sršatý švih a jiskru, která zažehuje nejen symbolické plaménky v očích, ale i vřelou odezvu publika. Bezprostřední, nonšalantní aranžmá veče-

ra pobaví od samého počátku, kdy muzikanti dostávají návštěvníky pod napětí a v podstatě do samotného víru stylizované show už jen odkládaným vpuštěním do sálu… a ve finále se žádná „mezinárodní ostuda“, jak provolávají nedočkavci za zavřenými dveřmi, nekoná. Úsměvnou sondou do duše diváka

bojujícího o své místo v první řadě začíná a zulíbanou scénkou s „květinonoškami“ končí lidsky laskavý večer plný rytmické hudby, líbivých melodií a svěžího humoru, který si na nic nehraje a jen (se) prostě baví…

u g in

JURAJ BARTOš!

w w w .melo dy makers.cz A2 Havelka 2012d.indd 1

06.10.12 19:34

Stáhněte si video

video zde

zpět na obsah

pokračování

|9

Josef Špaček: Základ úspěchu je v hlubších věcech V Děčíně se letošní ročník festivalu uzavře Dvořákovým houslovým koncertem a moll v podání jednoho z nejlepších českých houslistů současnosti – Josefa Špačka. Podruhé se zde setkáme se Severočeskou filharmonií Teplice, která pod taktovkou Ondřeje Kukala Špačka doprovodí a sama přednese dvě díla W. A. Mozarta. Josef Špaček absolvoval Pražskou konzervatoř, prestižní Curtis Institute of Music ve Filadelfii a svá studia zakončil ve třídě Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. V červnu 2009 vyhrál na Novém Zélandu Mezinárodní houslovou soutěž Michaela Hilla, rok předtím získal na Mezinárodní soutěži Carla Nielsena třetí cenu a také cenu poroty mladých. Od sezony 2011/2012 působí jako koncertní mistr České filharmonie a vedle této prestižní role úspěšně pokračuje v sólové kariéře doma i v cizině. Při příležitosti jeho festivalového debutu jsme se požádali o krátké interview, které se uskutečnilo po telefonu.

Přes svůj velmi mladý věk Jste jednou z největších hvězd současné generace českých interpretů klasické hudby.

Jak moc těžké vyrovnat se s takovou popularitou? Jak Vy to sám osobně vnímáte?

Já to spíše vnímám tak, že mám stále prostor pro další rozvoj. Necítím se být usazen někde na špici nějakého pomyslného žebříčku hudebníků v Čechách.

Spíše to vidím jako dobrou věc pro další vývoj mé kariéry v Čechách, ale i na evropské a mezinárodní scéně.

Jakého ze svých dosavadních úspěchů si nejvíce ceníte? Úspěchy jsou jedna věc, ale já si spíše vážím toho, že jsem měl možnost studovat v Americe na takových školách, jako byl Curtisův Institut nebo Julliard School. Soutěže jsou samozřejmě také důležité pro vlastní vývoj, ale já si myslím, že základ úspěchu je v hlubších věcech, jako je vzdělání a vedení od pezpět na obsah

dagogů, u kterých jsem měl možnost studovat.

Máte za sebou dvě sezóny v roli koncertního mistra ČF. S jakými očekáváními jste tento post přijímal a jaká je skutečnost? Jak své dosavadní působení u našeho prvního orchestru hodnotíte?

Když jsem do České filharmonie nastupoval, byl jsem si vědom toho, že tam v několika předchozích letech hodně věcí zůstávalo stále ve stejných starých kolejích. Já jsem tam nastupoval už ale společně s novým čerstvým duchem, který předznamenával, že se bude něco měnit a něco nového se začne dít a myslím, že to se povedlo. Česká filharmonie už měla nový management, pan Jiří Bělohlávek přislíbil, že se stane novým uměleckým šéfem, a to byla i pro mě ohromná výzva. Věděl jsem, že budu muset odvést hodně dobré práce, ale musím říci, že jsem byl velmi

překvapen ohromným potenciálem České filharmonie. Sám jsem si neuvědomoval, jak je tento orchestr vyspělý a na jak vysoké úrovni hraje. Takže to pro mě je ohromná zkušenost.

Je Vám bližší sólová hra nebo práce v symfonickém orchestru třeba právě v roli koncertního mistra?

Já si myslím, že tyto dvě role se velmi dobře doplňují. Jako sólový hráč mám zkušenost z orchestru a naopak jako koncertní mistr a orchestrální hráč zase ze světa sólového. Takže bych to nehodnotil, co je mi bližší, momentálně si kariéru prostě rozděluji právě mezi tyto dva světy a je to zkrátka „fifty fifty“…

K jaké hudební epoše máte nejbližší vztah?

Já si myslím, že u většiny houslistů je spíše takové klišé, že převažuje romantismus a hudba začátku 20. století. pokračování

| 10

sobota 26. října Zámek, Děčín Slavnostní závěrečný koncert Josef Špaček – housle Severočeská filharmonie Teplice Ondřej Kukal - dirigent Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): Kouzelná fl étna KV 620 – předehra k opeře Symfonie č. 38 D dur KV 504 „Pražská“ Adagio – Allegro - Andante.Finale - Presto Antonín Dvořák (1841–1904): Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53 Allegro, ma non troppo - Adagio, ma non troppo - Allegro giocoso, ma non troppo NO vstupenkyPkRzakoupení zde >>> ODÁ VY

Josef Špaček – houslový recitál na MHF Pražské Jaro 2013

video zde

zpět na obsah

Myslím si, že je to dané hlavně tím, že v té době bylo napsáno nejvíce hudby pro náš nástroj a došlo také k největšímu technickému rozvoji toho nástroje.

Já osobně se snažím ke každé epoše přistupovat úplně stejně, takže nemohu říci, že bych měl nějakou zvlášť oblíbenou epochu, kterou bych preferoval před ostatními. Hraji vyvážený repertoár od baroka až po současnost a snažím se, abych nikde neubral…

Na festival Lípa Musica přivážíte houslový koncert A. Dvořáka, jaký máte vztah konkrétně k tomuto dílu?

Tento koncert jsem se poprvé učil v patnácti letech a od té doby jej hraji celkem pravidelně. Jako posluchač jsem ho poprvé slyšel v Rudolfinu právě s Českou filharmonií. Sólistkou tehdy byla Pamela Frank, která vyučuje i na Curtisově institutu a já jsem měl možnost se tam s ní i na pár hodinách setkat, takže to pro mě mělo takový speciální význam. Dvořákův koncert mám hrozně rád, je to vlastně největší český houslový koncert, který byl kdy

Josef Špaček Josef Špaček ml. patří mezi absolutní špičku dnešní mladé generace houslistů. Studoval na Pražské konzervatoři u profesora Jaroslava Foltýna a na prestižním Curtis Institute of Music ve Filadelfii pod vedením Idy Kavafi an, Jaimeho Lareda a Shmuela Askhenasiho.

Svá studia zakončil ve třídě Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. V červnu 2009 vyhrál na Novém Zélandu Mezinárodní

napsán. A je to tedy i taková povinnost pro českého houslistu mít tento koncert na repertoáru.

Spolupracoval jste už někdy se Severočeskou filharmonií Teplice nebo dirigentem Ondřejem Kukalem?

S panem Kukalem jsem spolupracoval jako orchestrální hráč i jako sólista, i když je to už docela dávno, nicméně se Severočeskou filharmonií Teplice jsem ještě nespolupracoval, ale s některými jejími členy se znám. Bude to tedy spíše pro mě novinka.

Jaké jsou Vaše umělecké plány a cíle nejen pro právě začínající sezónu?

Konkrétnější cíle do budoucna stanovené nemám, spíše mi jde o to, abych nadále pokračoval v takovém tempu jako teď, tedy na plné obrátky jak v sólové kariéře, tak v kariéře orchestrálního hráče coby koncertního mistra.

Mým hlavním cílem je rozvíjet svoji kariéru i mimo Českou republiku, tedy hlavně v Evropě, ale i USA a Asii. Konkrétně mě čeká například Novoroční

houslovou soutěž Michaela Hilla, rok předtím získal na Mezinárodní soutěži Carla Nielsena třetí cenu a také cenu poroty mladých.

Od sezóny 2011/2012 působí jako koncertní mistr České filharmonie a vedle této prestižní role úspěšně pokračuje v sólové kariéře. Jako sólista vystupoval s Philadelphia Orchestra, Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Auckland Philharmonia Orchestra, Kansas City Symphony, Queensland Symphony Orchestra, Pražským

koncert s Českou filharmonií, kde budu hrát jako sólista, Brahmsův houslový koncert v Ostravě s Janáčkovou filharmonií, mimo Českou republiku budu mít recitál v Rakousku, Německu, ale podívám se třeba i do Malajsie, kde bych měl hrát Mendelssohnův koncert s Malajskou filharmonií a v USA mě naopak čeká komorní hra v New Yorku.

Takže mám celkem nabitý program, hlavně co se týká té jarní části sezóny, uvidíme.

Váš pracovní diář je velmi nabitý, jak relaxujete? Poslechnete si v soukromí třeba i hudbu nebo už jí máte „dost“?

Hudbu rád poslouchám kdykoli, ale spíše studijně. Rád si poslechnu něco nového, co třeba neznám, a dovedu u toho i dobře relaxovat. Ale ne že bych si pouštěl hudbu, když mám volno. Docela rád se věnuji sportu, když mohu, hraju fotbal nebo si s manželkou občas chodíme zaběhat nebo na squash. Sport mám prostě rád, uvolňuje mě.

komorním orchestrem, Brněnskou filharmonií, Filharmonií Bohuslava Martinů a s Ruskou komorní filharmonií.

pokračování

| 11

Pozvánka na nejbližší koncerty

Lípa

Cantantes 2013

pátek, 25. října 2013 – 17:00 Česká Lípa, Biberova kaple

Koncertem vítězů vyvrcholí první ročník dvoudenní pěvecké

Slavnostní koncert vítězů celokrajné pěvecké soutěže ZUŠ Lípa Cantantes

pěveckých výkonů bude i předání všech ocenění.

sobota, 26. října 2013 – 19:00 Děčín, Knihovní sál zámku

Závěr festivalu nabízí kombinaci slavných orchestrálních

Slavnostní závěrečný koncert festivalu

vystřídá jediný houslový koncert Antonína Dvořáka v podání

Josef Špaček – housle Severočeská filharmonie Teplice Ondřej Kukal – dirigent

zpět na obsah

soutěže Lípa Cantantes pro žáky ZUŠ vyhlášené festivalem Lípa Musica. Součástí slavnostní přehlídky nejlepších

vstup zdarma

skladeb. Jednu z vrcholných Mozartových symfonií napsanou pro Prahu a originální předehra k opeře Kouzelná flétna koncertního mistra České filharmonie.

Á N O zde >>> vstupenky k zakoupení ROD VYP

pokračování

| 12

Lípa

Cantantes 2013

Novinkou letošního ročníku festivalu je soutěž pro malé i velké zpěváky Lípa Cantantes. Tato pěvecká soutěž v klasickém a komorním zpěvu bude probíhat 25. října 2013 na Základní umělecké škole v České Lípě. Soutěž je určena pro žáky ZUŠ Libereckého kraje ve věku od 7 do 25 let. Smyslem soutěže je podpořit zájem o interpretaci písní českých i světových autorů, vytváření příležitostí pro talentované žáky a rozvíjení zájmu o zpěv. Do soutěže se přihlásilo přes 30 mladých zpěváků. Vyhlašovatelem soutěže je Mezinárodní festival Lípa Musica ve spolupráci se Základní uměleckou školou Česká Lípa.

Porota: Magdalena Hajóssyová, Katedra zpěvu, Hudební fakulta AMU Praha, Martin Prokeš, ředitel festivalu Lípa Musica, Alena Losová, radní pro školství a zaměstnanost Libereckého kraje, Hana Moudrá, starostka města Česká Lípa, Marek Kučera, ředitel ZUŠ Česká Lípa Ceny: 1. – 3. cena bude udělena ve všech kategoriích. Mezinárodní festival Lipa Musica věnuje do soutěže finanční částku 6000,Kč, která bude rozdělena vítězům dle uvážení poroty a 2000,- Kč pro absolutního vítěze soutěže. Porota uděluje Cenu ZUŠ Česká Lípa za mimořádnou interpretaci české lidové písně. Porota uděluje Cenu starostky města Česká Lípa pro absolutního vítěze. Porota uděluje Cenu Pavly Šimkové za muzikální projev v komorním zpěvu.

Vyhlášení cen a koncert vítězů: Vítězové jednokolových kategorií budou vyhlášeni po ukončení prvního dne soutěže formou slavnostního koncertu vítězů těchto kategorií v malém sále ZUŠ Česká Lípa. Při této příležitosti budou vyhlášeni i postupující do druhého kola kategorií 3., 4. a 5. Součástí slavnostního vyhlášení po ukončení druhého dne bude koncert vítězů a oceněných. Koncert se bude konat v Biberově síni českolipského Muzea 25. 10. 2013 od 17.00 hod., vstup je zdarma.

Více informací: http://lipamusica.cz/cs/lipa-cantantes-2013

Magdalena Hajóssyová Magdaléna Hajóssyová je mezinárodně uznávaná slovenská pěvkyně (sopranistka) a hudební pedagožka. Žije a pracuje střídavě v Praze, Berlíně a na Slovensku. Operní zpěv vystudovala na bratislavské konzervatoři u Márie Smutné-Vlkové a VŠMU v Bratislavě u Anny Hrušovské. Své první divadelní angažmá získala v Slovenském národním divadle v Bratislavě zpět na obsah

(1971–78), od roku 1978 je sólistkou Státní opery v Berlíně. Na Slovensku nadále působila jako pěvecká sólistka Slovenské filharmonie Bratislava (1979–89). Její operní činnost zahrnuje prvooborové role v operách Wolfganga Amadea Mozarta, německých romantiků (Carl Maria von Weber, Richard Strauss, Richard Wagner), českých a slovenských autorů (Ján Cikker, Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana) a v italských a francouzských titulech (více než třicet postav). Vedle dramatické tvorby se věnuje také koncertnímu

vystupování. Svoji pedagogickou činnost na pražské AMU zahájila v roce 1990, je vedoucí katedry zpěvu a operní režie. Vedle toho začala v roce 1991 externě vyučovat na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Belíně. Vedle toho působí pravidelně na pěveckých kurzech v Piešťanech, Karlových Varech a Českých Budějovicích.

Více si o této hvězdě slovenské opery můžete přečíst zde. http://operaplus.cz/zlate-hlasy-slovenske-opery-magdalena-hajossyova/ pokračování

| 13

Poznáváme festivalová místa: Děčínský zámek Zámek Děčín ležící na skalním ostrohu nad soutokem Labe a Ploučnice patří mezi nejvýznamnější historické památky severních Čech. Během staletí sloužil jako opěrný bod českého knížete, vojenská pevnost či sídlo několika významných rodů. Mezi návštěvníky děčínského zámku nalezneme řadu slavných osobností, od evropských panovníků až po umělce. Např. Fryderyk Chopin zde zkomponoval svůj známý valčík As-dur, zvaný Děčínský. Díky rozsáhlé rekonstrukci se dnes zámku navrací jeho bývalá krása. Návštěvníci se mohou projít bývalým apartmá majitele zámku, potěšit se krásným výhledem na město a nechat se okouzlit neopakovatelnou atmosférou Růžové zahrady. A právě v prostorách tohoto skvostu se uskuteční závěrečný koncert letošního ročníku festivalu.

Hrad Vartenberků Předchůdcem děčínského zámku bylo dřevěné hradiště, vystavěné zřejmě na konci 10. století jako opěrný bod českého knížete pro správu okolní oblasti, tzv. děčínské provincie. První písemná zmínka o této provincii pochází z roku 993, vlastní hradiště je poprvé zmíněno k roku 1128. Tento původní dřevěný objekt byl ve 13. století přestavěn na kamenný královský hrad, který kolem roku 1305 přechází za nejasných okolností do rukou mocného rodu Vartenberků.

Přesnou podobu původního středověkého hradu neznáme. Víme však, že byl rozdělen na dvě části – horní (zadní) a dolní (přední), které fungovaly víceméně samostatně. Tato dispozice zůstala zachována až do konce 18. století a nezměnilo ji ani dobytí a vypálení hradu roku 1444. Díky četným pozdějším přestavbám se ze středověké podoby hradu dochovalo jen několik drobných fragmentů. K významnější proměně sídla došlo ve 2. polovině 16. století, kdy byl zámek v držení saského zpět na obsah

rodu rytířů z Bünau, kteří dolní hrad postupně přestavěli na renesanční zámek. Součástí úprav se stala také velkolepá malířská výzdoba slavnostního sálu. Rudolf z Bünau zde nechal v životní velikosti vyobrazit celkem 22 členů své rodiny. Tyto fresky byly bohužel zničeny během stavebních úprav na konci 18. století, naštěstí byly nedávno ve sbírkách Národního muzea objeveny jejich kopie z roku 1775.

Thunové Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911– 1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898–1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. Předlitavské)

vlády a současně i ministrem vnitra.

Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu, který od té doby dědí prvorozený syn.

Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla v posledním třicetiletí 17. stol. na popud Maxmiliána Thuna, císařského vyslance a diplomata. Jeho záměrem bylo především posílit reprezentační funkci objektu, aby patřičně demonstroval bohatství a vlivné postavení rodu. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta, Dlouhá jízda, která ústila horní branou před kompletně přestavěné vstupní křídlo. Podél ní byly symetricky založena okrasná (dnes Růžová) zahrada a z druhé strany areál jízdárny. Dole ve městě nechal Maxmilián vystavět zámecký kostel Povýšení sv. Kříže, který vysvětil jeho bratr, salcburský arcibiskup, Jan Arnošt. Architekta těchto mimořádně cenných památek se bohužel do dnešních dnů nepodařilo určit. pokračování

| 14 Barokně-klasicistní přestavba Druhá a poslední přestavba zámku proběhla v letech 1786–1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký organismus sjednotit a dát celému objektu kompaktní vzhled. Proto nechal strhnout starší gotické a renesanční paláce, zarovnal všechny budovy do stejné výše a poté je opatřil jednotnou fasádou. Na straně k řece byla jako nová dominanta zámku postavena štíhlá hodinová věž.

Zámek tak získal barokně-klasicistní podobu, ve které se zachoval až dodnes.

Přestavěný zámek se v průběhu 19. století stal významným střediskem kulturního i politického života. Díky postavení Thunů přivítal zámek celou řadu prominentních hostů. Roku 1854 se zde například konal diplomatický kongres panovníků Rakouska (František Josef I.), Pruska (Bedřich Vilém IV.) a Saska (Bedřich August II.). Častým hostem na zámku byl i následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d‘Este, který byl dokonce s děčínskými Thuny spřízněn.

Proto byly po sarajevském atentátu jeho osiřelé děti, Max, Ernst a Sophie

zpět na obsah

vychovány mimo jiné i na děčínském zámku u své tety Marie Chotkové, provdané Thunové.

Významné osobnosti v Děčíně Rod Thunů udržoval kontakty také s mnoha předními vědci či umělci – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, malířskou rodinou Mánesů atd. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl ovšem hudební skladatel Fryderik Chopin, který zde pobýval v září roku 1835. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové. V roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů prodat zámek československému státu, který jej nechal adaptovat na kasárna.

Postupně se v jeho zdech vystřídala československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 sovětská armáda. V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná rekonstrukce zchátralého objektu.

Děčínský zámek dnes V současnosti je opravena téměř celá hlavní zámecká budova. Východní křídlo slouží jako pobočka Oblastního

muzea Děčín, severní křídlo využívá Státní okresní archiv. V opravených prostorech západního a jižního křídla se konají individuální a skupinové prohlídky, svatební obřady, koncerty, výstavy a další kulturní akce. Také zámecké nádvoří oživují v průběhu celého roku nejrůznější slavnosti. Nejvýznamnější z nich jsou Historický trh májový pořádaný každoročně v květnu a zářijové Slavnosti vína.

V procesu zpřístupňování a propagace zámku se od roku 2000 výrazně angažovalo občanské sdružení Iniciativa pro děčínský zámek (IDZ), kterému se podařilo zavést pravidelnou průvodcovskou službu v Růžové zahradě i na zámku. K lepšímu povědomí o zámku přispěla IDZ také řadou vydaných propagačních materiálů a úspěšnou realizací projektu „Rytíři z Bünau v Čechách a v Sasku“.

Obnova zámku v současné době pokračuje rekultivací zámeckých zahrad a parku. Již dnes patří zámek Děčín mezi nejnavštěvovanější památkové objekty Ústeckého kraje. zdroj: www.zamekdecin.cz

pokračování

| 15

Obnova děčínského zámku s otazníky Loni uplynulo dvacet let od okamžiku, kdy byl areál děčínského zámku po dlouhých letech znovu zpřístupněn veřejnosti. Poté, co zámek získalo do vlastnictví město Děčín, začalo dlouhé hledání nového využití nebývale rozsáhlého zámeckého objektu a po malých krůčcích rovněž časově i finančně náročná obnova. Nyní tedy nastal vhodný čas na ohlédnutí se za dosud provedenými pracemi a na zhodnocení postupů, které byly při obnově děčínského zámku použity.

Za dlouhou dobu obnovy děčínského zámku, která trvá takřka osmnáct let, se na jeho záchraně podílelo mnoho lidí, což znamená mnoho názorů na jeho podobu i funkci. Za ta léta se udělala řada často nevratných chyb z pohledu památkové péče, především na počátku obnovy při pracích na východním a severním křídle, kdy bylo např. zbouráno erbovní schodiště. Ale ani dnes se nedá říci, že by oprava děčínského zámku byla nějak památkově přísná a důsledná. Majitel památky musí při obnově kulturní památky dodržovat metodické pokyny dané památkovou péčí. Odborná vyjádření Národního památkového ústavu jsou podobného základu, liší se pochopitelně specifiky jednotlivých staveb, ale vždy se trvá na používání historických stavebních postupů. Definitivní postup, jak bude obnova probíhat je dán závaznými stanovisky vydávanými obcemi s rozšířenou působností (ORP). Tyto ORP

zpět na obsah

mohou a nemusí z pokynů Národního památkového ústavu vycházet a v případě děčínského zámku často nevycházejí.

Z pohledu památkového i funkčního řešení se fatálním ukázalo rozhodnutí o výměně střešní krytiny v 90. letech, kdy byla zvolena vláknocementová krytina na místo pálené tašky, kterou měl dle dochovaných pramenů zámek řadu let. Nejen, že tato krytina dostatečně nechránila zámek už po několika málo letech, poškodila také jeho celkovou působivost. Vláknocementové šablony červené barvy sice tvarově přibližně imitovaly původní bobrovkovou střešní krytinu, ale postrádaly její strukturovanost, materiálovou podstatu i postupnou přirozenou patinaci, a tak ochuzovaly památkovou hodnotu stavby. Instalované vikýře do jihovýchodní části střechy pro účely zamýšleného hotelu byly po několika letech odstraněny pro svou nadbytečnost a nevhodnost k obnovované podobě zámku. Přestropení II. NP východního křídla by dnes bylo také provedeno zcela jinak nebo by se k takovému kroku nejspíše nepřistoupilo vůbec. Pracovníci památkové péče by se snažili o co nejmenší zásah do konstrukcí objektu, jistě ne takto razantní.

Havárie jihovýchodního křídla Havárii jihovýchodního křídla se dalo jistě předejít, ovšem v té době byla ještě malá vůle k obnově zámku a teprve se hledala jeho budoucí funkce.

Nemluvě o nedostatečných financích

k tomuto počinu. V roce 1996, kdy k havárii došlo, nebylo ještě možné čerpat ze zdrojů EU a město samotné takto náročnou akci financovat nemohlo. Teprve částečným zřícením jihovýchodního křídla došlo ke změně a již nebylo možné pochybovat o nutnosti oprav celého zámeckého komplexu. Jednou z příčin havárie bylo špatné provedení oprav krovu a zastřešení objektu v těchto místech. K provedení oprav bylo přistoupeno až po důkladném zhodnocení situace a vypracování projektové dokumentace k nápravě. Okamžitě byla provedena pouze bezpečnostní opatření – oplocení pod prostorem havárie a také byly osazeny sádrové terče opatřené datem jejich provedení na hlavní tahové a smykové poruchy v blízkosti vlastní havárie.

Prvořadé bylo vytvoření provizorních svislých nosných prvků po celé výšce objektu, tzn. na všech šesti výškových úrovních (II. suterén, mezipatro, I. suterén, přízemí, I. patro, podkroví). Při sanaci byl kladen důraz na vyčištění a zprovoznění historických odvodňovacích systémů, jejichž funkce v minulosti zabezpečovala bezchybný provoz celého zámku. S odstupem času lze konstatovat, že klasifikace příčin havárie byla správná. Průzkumem a dílčím vyklizením původních podzemních objektů byly objasněny prostorové souvislosti a funkce jednotlivých historických inženýrských děl. Nosné zdivo bylo v plánované kvalitě materiálu i prací provedeno podle výkresů skutečného stavu před havárií. Tato havárie umožnila instalování výtahu pro tělesně postižené návštěvníky bez narušení a zásahů

pokračování

| 16

do historických konstrukcí zámku.

Vybudováním výtahu se zámek po dokončení prací na jižním křídle stane přístupnějším i přívětivějším pro budoucí návštěvníky. A právě o to celá obnova usiluje.

Severní a východní křídlo Opravy severního a východního křídla byly z dnešního pohledu provedeny neodborně a jen málo respektovaly požadavky památkové péče. Severního křídlo je využíváno Státním okresním archivem Děčín, což se jeví jako správný krok při volbě nového uplatnění rozsáhlých zámeckých prostor. To samé se dá říci o využití východního křídla jako pobočky Oblastního muzea Děčín.

Západní a severozápadní křídlo O obnově západního a severozápadního křídla lze říci, že při ní nebyly udělány takové chyby jako v dříve opravovaných částech zámku.

Dochované architektonické detaily, jako dveře, portály, zábradlí atd. byly při stavebních úpravách plně respektovány. Za velmi pozitivní lze považovat fakt, že nedocházelo k plošnému odkrývání skladeb stropů ani podlah a průzkum byl prováděn pouze sondážně. Veškeré zásahy do historických konstrukcí byly vždy jen v nezbytně nutném rozsahu. Důsledně se dbalo např. na složení malt, technologii štuků a výtvarnou celistvost u zdobných prvků (thunovský znak, vázy, nápisová deska). Při odstraňování a čištění omítek se postupovalo velmi šetrně

zpět na obsah

např. oškrabávání navlhčeného materiálu špachtlemi a mytím vodou za mírného tlaku měkkými kartáči.

Technologie i úprava povrchu omítek respektovaly historické postupy. Co možná největší množství původních omítek a kamene umožňuje zachování autenticity a hodnoty památky. Při opravách parket, bylo snahou využít maxima dochovaných polí, která byla citlivě přebroušena. Nově vyráběné dveře a okna byly zhotoveny dle dochovaných pramenů. Úpravy sklepů pod západním křídlem dodržely historickou věrohodnost a autenticitu, což je považováno za velmi důležité z pohledu vyznění těchto prostor a působení na návštěvníky.

Střecha Postupné navrácení maloformátové pálené režné tašky bobrovky je pozitivním počinem, který po dlouhé době dává hlavní zámecké budově původně zamýšlenou podobu střech a společně s obnovenými střechami staveb zámeckého areálu rehabilituje historickou střešní krajinu zámeckého okrsku. Kladně lze též hodnotit odstranění vikýřů z jihovýchodního křídla, návrat drobných čtvercových kominických výlezových otvorů, opětovné vyzdění komínů a vyvarování se podstřešních folií v místech, kde tomu není zapotřebí. Oprava krovu byla prováděna odborně tesařsky specializovanou firmou. Při opravě bylo nezbytné ctít konstrukční řešení, nerovnosti a autentické prvky.

Ty byly pouze částečně (lokálně) opraveny protézováním (tj. odstraněním poškozené části prvku a jejím

nahrazením dřevěnou protézou), odtesáním poškozené (napadené) masy nebo opraveny vložením dřevěné plomby, jen v případě havarijního stavu je bylo možné plně nahradit novými. Měněné prvky byly do konstrukce napojeny tesařskými spoji, identickými s původními. Veškeré nové prvky byly opracovány tesáním nebo ručním ohoblováním. Zásadou moderní péče o kulturní památky je používání těch materiálů a postupů, které byly při výstavbě či stavebně-historicky významné přestavbě daného objektu použity, jen tak lze totiž zachovat jeho historický charakter. Z tohoto důvodu se během oprav jednotlivých objektů v areálu děčínského zámku již postupně navrací k tradiční pálené tašce bobrovce. Se snahou o zachování autentického vzhledu bylo přistupováno k obnovám střech následujících staveb zámeckého areálu: Čajový pavilon, sala terrena, koruna zdiva Dlouhé jízdy a tzv. Tyršův dům s bývalým zámeckým hostincem.

Spojovací chodba Spojovací chodba mezi Růžovou zahradou a kostelem Povýšení sv. Kříže činí zámecký areál zase o něco přitažlivějším. Provedené úpravy se dotkly i prostoru mezi chodbou a kostelem a přispěli k větší atraktivitě tohoto veřejného prostranství. Po dokončení rekonstrukce spojovací chodby se však objevily poruchy. Trhliny v omítkách obvodového zdiva kryté chodby, zejména na vnitřním líci.

Nejedná se o poruchy nové, které by znamenaly nějaké změny v chování stávající konstrukce.

Jedná sez o staré fotografie knihy Českolipsko na dlani

pokračování

| 17

poruchy zdiva, které se po opravě obnovily, což je, bohužel, problém, o kterém je možno konstatovat, že je součástí konstrukce. Vzhledem k těmto skutečnostem a dále s ohledem na to, že se jedná o historický objekt, na kterém jsou preferovány historické postupy, není zde možno aplikovat metody, používané v dnešním stavitelství. Všechny tyto metody (spínání zdiva nerezovými kotvami, vkládání výztuže do omítek) znamenají nutnost zásahů do historické konstrukce, což je u objektu zámku nežádoucí až nepřípustné.

Jižní křídlo I v případě jižního křídla se pracovníci památkové péče snaží o co nejvěrnější obnovu dle dochovaných pramenů. Velmi pozitivní z pohledu památkové péče je zachování prostorového členění všech opravovaných místností a respektování cenných architektonických detailů. Při opravách jižního křídla byly odkryty cenné doklady dlouhého a složitého vývoje objektu. Archeologický průzkum odhalil zbytky gotického hradu, který byl dle archeologa Petra Lisska ve své době srovnatelný například s Bezdězem. Tyto nálezy byly po zdokumentování opět zakopány, do budoucna se plánuje zhotovení replik a vystavení ve sklepních prostorách zámku.

V roce 2009 byla dokončena oprava poslední části vnější fasády. Po takřka šestnácti letech oprav se zámek alespoň při pohledu zvenčí zbavil posledních připomínek na někdejší kasárenské využití. Současná podoba

zpět na obsah

děčínského zámku je výsledkem poslední velké přestavby z let 1786–1803. Postupovalo se podle plánů místního architekta Josefa Václava Kosche. Při koncipování nové podoby zámku zvolil Kosch záměrně velmi jednoduchou formu. Dlouhé plochy fasády jsou členěny prakticky jen dvěma pásy oken. Na několika místech tento monotónní rytmus narušují zvýrazněné a dominantní prvky. Jedním z nich je hodinová věž nad řekou a dalším ozdobná část fasády jižního křídla. Důvod, proč Kosch zvýraznil právě jižní část, vyplývá z využití vnitřních prostor.

Velká okna v nejvyšším patře například osvětlují rozměrnou místnost, původně zřejmě zamýšlenou jako slavnostní sál. V pozdějších dobách byl tento prostor přeměněn na zámeckou knihovnu. Vojákům sloužil jako tělocvična. V budoucnu bude tento sál využíván ke konání vzdělávacích a kulturně-společenských akcí, čímž se naplní jeden z cílů obnovy zámku.

Využití zámku K nalezení nové funkce děčínského zámku vedla dlouhá a nelehká cesta.

Existovaly plány na využití části zámku jako luxusního hotelu, které však nerespektovaly památkovou hodnotu objektu, a proto nakonec nebyly realizovány. Z dnešního pohledu je vítané, že město v tomto případě přistoupilo k zamítnutí návrhu. Rekonstrukcí dojde k zásadní změně využití objektu zámku Děčín. Z objektu určenému pro ubytování vojska by se

měl proměnit v kulturně-společenské centrum, s výstavními prostory a sálem pro společenské účely. Využitím kulturního potenciálu zámku se vytvoří nové reprezentativní prostory, které přispějí ke zvýšení atraktivity celého města. Další část je rekonstruovaná za účelem rozšíření zámecké expozice a prodloužení prohlídkových tras zámku. Obnovou zámek prochází již od roku 1993, skončit by měla v roce 2017.

Mezi pracovníky Národního památkového ústavu a orgány Magistrátu města Děčín je takřka neustály rozpor. Při stanovení prosperující a ekonomicky přijatelné funkce zámku nelze, nebo jen velmi těžko, dodržet veškeré metodické postupy památkové péče v ochraně kulturních památek. Některé postupy, jež by zajistily bezproblémový chod objektu, nelze uplatnit z důvodu stáří památky a jejích historických konstrukcí. Byla udělána řada nezbytných kompromisů, které budou snad i v budoucnu vyhovovat oběma úhlům pohled – využitelnosti památky i její památkové hodnotě.

Bc. Bohumíra Novotná, www.regionalnirozvoj.eu

fotografie z knihy Českolipsko na dlani

pokračování

| 18

Zahajovací koncert pátek 20. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Václav Hudeček – housle Barocco sempre giovane Houslové koncerty slavných mistrů baroka

mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října

2013

sobota 21. září, 19.00 Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír V dobrým sme se sešli neděle 22. září 18.00 Česká Lípa, kino Crystal Georges Bizet: Carmen Záznam přenosu z Metropolitní opery v New Yorku pondělí 23. září, 8.30 a 11.00 Česká Lípa, kino Crystal Louskáček 3D Záznam z Mariinského divadla v Petrohradu pondělí 23. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Iva Bittová Fragments úterý 24. září, 19.00 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Pražský komorní balet Nevyřčené ticho, Hádej kolik je hvězd, Mono No Aware středa 25. září, 8.30 a 10.30 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Divadlo Krapet Kocour Modroočko pátek 27. září, 19.30 Zittau, radnice – Bürgersaal Michal Mašek – klavír B. Martinů, B. Smetana, F. Chopin, C. Debussy, A. Dvořák

zpět na obsah

Svatováclavský koncert sobota 28. září, 19.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince neděle 29. září, 17.00 Filipov u Rumburka, bazilika Panny Marie Robert Crowe (USA) – mužský soprán Michael Eberth (Německo) – varhany C. Monteverdi, A. Grandi, G. Carissimi – sólová mariánská moteta pro virtuózní soprán s doprovodem continua čtvrtek 3. října, 19.00 Großschönau, Evangelische Kirche Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír Proč bychom se netěšili Tradiční koncert při svíčkách pátek 4. října, 20.00 Zahrádky, kostel sv. Barbory Tomáš Král – baryton Jan Krejča – theorba Dolcissimi sospiri sobota 5. října, 19.00 Železný Brod, kostel sv. Jakuba Tiburtina ensemble Jazzové trio Davida Dorůžky Apokalypsa – Zjevení sv. Jana neděle 6. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie Stimmwerck (Německo) Im Himmel frei – písně německé renesance a moderny pátek 11. října, 19.30 Bautzen, Maria und Martha Kirche Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí Tomáš Thon – varhany Antica e moderna – Gregoriánský chorál a Suita liturgica Petra Ebena

sobota 12. října, 19.00 Liberec, divadlo F. X. Šaldy Severočeská filharmonie Teplice Dagmar Pecková – soprán Martin Doubravský – dirigent „Operní gala“ – W. A. Mozart, P. I. Čajkovskij, C. Saint-Saëns, R. Wagner pátek 18. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Capella Collegium Marianum „Budiž požehnáno rodiště mé“ – koncert věnovaný strážskému rodákovi F. I. Biberovi sobota 19. října, 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Ntjam Rosie (Holandsko) Úspěšná, původem kamerunská, soulová zpěvačka s kapelou úterý 22. října, 19.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Swingový a jazzový orchestr Melody Makers s Ondřejem Havelkou ...Hází perly swingu... pátek 25. října, 17.00 Česká Lípa, Biberova kaple Slavnostní koncert vítězů celokrajské pěvecké soutěže ZUŠ vyhlášené festivalem Lípa Cantantes Závěrečný koncert festivalu sobota 26. října, 19.00 Děčín, Zámek – Knihovní sál Severočeská filharmonie Teplice Josef Špaček ml. – housle Ondřej Kukal – dirigent W. A. Mozart – Kouzelná flétna (předehra) W. A. Mozart – Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ A. Dvořák – Houslový koncert a moll

pokračování

Generální partner

Za poskytnuté dary děkujeme

Festival se koná díky laskavé podpoře

zástupci Radim a Rostislav Hoffmanovi

JUDr. Jarmila Holovčáková

Hlavní partner

Liberec Nový Bor

Děčín

Zittau

Bautzen

Großschönau

Zahrádky

Stružnice

Kravaře

Nový Oldřichov

Stráž pod Ralskem

Mediální partneři

Základní partneři

Oficiální partneři

www.kdykde.cz

Festival podpořili

100 95 75

25 5 0

®

Hlavní mediální partner

Spolupořadatel

Město Česká Lípa za podpory

zpět na obsah

Sanamus musica MUDr. Věra Pokorná, MUDr. Anna Nováková, MUDr. Alena Sellnerová, MUDr. Tomáš Kočí, MUDr. Pavla Vránová, MUDr. Gruntorádová s.r.o., GP Špičák s.r.o., MUDr. Jana Kostolná, MUDr. Dagmar Schneebergerová, MUDr. Břetislav Ulrich, MUDr. Zina Ropková, MUDr. Lenka Šepsová, MUDr. Zina Synáková - Gynekologie - s.r.o., MUDr. Martina Křivánková, MUDr. Hana Čerbáková