Issuu

Úvodní tóny Lípy Musicy ve znamení proměn lidského hlasu strana 3

Markéta Cukrová: Spolupráce s Ensemble Musaicum je vždy inspirací strana 7

mezinárodní hudební festival 20. září – 25. října 2014

Lukáš Klánský: Řemeslo se synové vždy učili od svých otců strana 10

Houslistka Lenka Torgersen se těší na atmosféru festivalu

festivalový zpravodaj

5 / 2014

strana 13

soutěž: Vyhrajte 2 vstupenky na recitál Gerharda Oppitze! strana 23

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 20. září – 25. října

2014

13. ročník je zahájen. Sobota 20. září nabídla operní galakoncert Štefana Margity, pondělí 22. září očekávané mobilní barokní divadlo Florea Theatrum, v úterý jsme pro děti připravili setkání se Severáčkem a ve středu s niterným londýnským folkově laděným crossoverem. Kromě reflexe úvodních koncertů českolipského týdne vám na stránkách dalšího čísla našeho zpravodaje přinášíme i pozvánku na koncerty následující.

kdy vám hudební zážitky zprostředkujeme téměř každý den. A abychom vám výběr koncertů pro nadcházející dny trochu usnadnili, přinášíme Vám několik rozhovorů s vystupujícími uměleckými osobnostmi. Novým místem, kam se v rámci letošní přehlídky vypravíme, je zámek Šluknov, s jehož historií Vás seznámíme tentokrát. V rubrice věnované představení našich partnerů navštívíme Vlastivědné muzeum a galerii v České Lípě.

Před námi je svatováclavský víkend, kdy opustíme Českou Lípu a vycestujeme na nová i tradiční místa, a doslova koncertní smršť přelomu září a října,

Závěrem bych vás ráda upozornila na skutečnost, že letošní koncerty provází posluchačský průzkum. Vyplněním dotazníku, který jsme připravili

v zájmu zajištění co nejkvalitnějšího uspokojení Vašich kulturních potřeb a přání i v následujících ročnících festivalu, můžete získat jedinečnou možnost vyhrát exkluzivní abonmá pro 2 osoby na všechny koncerty 14. ročníku festivalu v roce 2015. Za festivalový tým vám za vaši přízeň a spolupráci děkuje a na setkání na dalších koncertech letošního ročníku festivalu se těší Lucie Johanovská

aktuality Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 a Mgr. Tomáš Cidlina grafické zpracování: DÍLNA.com foto: archiv festivalu, Lukáš Pelech Atelier, kniha Českolipsko na dlani www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

Aktuálně z pokladny Z koncertů, které jsou před námi, se můžete stále ještě vypravit do Kamenického Šenova, Jezvé, Cvikova (cca 50 vstupenek v prodeji na každý koncert) a Großschönau. Poslední lístky jsou v prodeji na koncerty v Zahrádkách a Kravařích (kolem 10 ks vstupenek na obě zmíněné akce), zcela vyprodáno máme v Novém Oldřichově. Naše festivalová pokladna má otevřeno každý všední den od 15 do 18 hodin, vstupenky můžete zakoupit i on-line.

Posluchačský průzkum Zmíněný posluchačský průzkum provází všechny letošní koncerty a zapojit se můžete také on-line. Získáte tak jedinečnou možnost vyhrát exkluzivní abonmá pro 2 osoby na všechny koncerty 14. ročníku festivalu v roce 2015. Odevzdáním vyplněného dotazníku navíc získáváte slevu 20 % na 2 vstupenky na klavírní recitál Gerharda Oppitze s možností dopravy zdarma, který se uskuteční 23. října v Teplicích (podmínkou je poskytnutí e-mailového kontaktu, na který Vám bude kupon zaslán). Děkujeme vám za pochopení a spolupráci.

Pomozte s námi varhanám v zahrádeckém kostele sv. Barbory I v letošním roce bychom rádi napomohli obnově barokních varhan v kostele sv. Barbory v Zahrádkách, které pocházejí ze sklonku 18. století. V loňském roce se v rámci koncertu vybralo 1.765,- Kč, za což vám patří velké poděkování. Z celkové částky 32.000,- Kč stále farnosti chybí cca 10.000,- Kč. Číslo účtu je 900 520 319/0800, variabilní symbol je 1765 (rok výroby varhan). Případně možná poznámka „varhany sv.Barbora“. Sbírka bude pokračovat i v rámci letošního koncertu, které zde proběhne v sobotu 4. října. Děkujeme vám!

pokračování

Ohlédnutí za prvními koncerty 13. ročníku

Zahájení se Štefanem Margitou aneb „Začali jsme peckami“ V sobotu 20. září byl slavnostně zahájen 13. ročník MHF Lípa Musica. Zaplněný českolipský Kulturní dům Crystal byl svědkem setkání s českým operním velikánem, tenoristou Štefanem Margitou, i řadou významných osobností z řad čestných hostů. Osudovou „třináctku“ v životě Lípy Musicy načal galavečer završený ovacemi vstoje… Po sedmi letech se do České Lípy vrátil tenorista, který jako by v Čechách stále nedocházel uznání, jež mu právem náleží. Hvězda Metropolitní opery, La Scaly a dalších předních světových scén je u nás stále vnímán spíše jako manžel své ženy – populární zpěvačky Hany Zagorové. V operním světě je však ve svém oboru pojmem. A o tom se mohlo přesvědčit i publikum slavnostního zahájení letošního ročníku festivalu. Začněme však pěkně popořádku. Slavnostní zahájení se neobjede bez oficialit. V letošním roce se o úvodní slovo postarala starostka České Lípy Mgr. Hana Moudrá a náměstkyně hejtmana Libereckého kraje PhDr. Hana Maierová. Zástupkyně festivalového rodiště zmínila vztah města a festivalu, které Lípu Musicu „piplalo od plenek“ do dnešního věku „mladé slečny“. PhDr. Hana Maierová vyzdvihla význam festivalu v regionu Libereckého kraje a ocenila jeho přínos k reprezentaci regionu doma i v zahraničí s příslibem podpory do dalších let. Slova poděkování od klíčových festivalových partnerů jsou závazkem i výzvou festivalu do budoucna, které závěrem s „pokorou, radostí i pýchou“ převzal ředitel a zakladatel festivalu Martin Prokeš. zpět na obsah

Samotná dramaturgie večera se nenesla tak docela v duchu obligátních operních gala, která bývají přehlídkou populárních až nadužívaných „majstrštyků“, ale přivedla posluchače leckdy objevně do různých zákoutí hájemství vokální hudby. Umělecký program zahájila za mocných zvuků horen předehra k Weberově opeře Čarostřelec. Majestátně znějící romantický kus nepostrádal v podání Filharmonie Hradec Králové řízené Markem Štilcem náboj a byl důstojným preludiem slavnostního koncertu. Ačkoli mistr Margita své úvodní vystoupení komentoval slovy „začali jsme peckami“, tak docela tomu nebylo. Poněkud symbolicky totiž na úvod zazněla díla, která jako by připomínala kořeny Lípy Musicy ve Festivalu duchovní hudby Česká Lípa. Festivalové publikum Štefan Margita poprvé oslovil jímavým, něžným kusem Panis Angelicus Césara Francka. Následovala Schubertova Ave Maria, kterou hradečtí filharmonikové pod vedením mladého nadějného dirigenta Marka Štilce pojali v niterném pizzicatovém duchu a nechali vyniknout hluboké výpovědi tenoristově, ve které Margita předvedl oslnivá pianissima.

Jiskru a rozšafnost další části večera vtiskla Donizettiho předehra k opeře Don Pasquale, živé a veselé tóny tohoto mistra hudební invence vlily po meditativním úvodu všem zúčastněným novou, radostnou energii do žil. Odkaz Donizettiův měl být prezentován navíc i ukázkou z jeho nejúspěšnější opery – Nápoje lásky, avšak Štefan Margita se rozhodl o změnu a ozvláštnil program zařazením dvou písní Sylvie Bodorové, které skladatelka ušila Margitovi přímo na míru. Z oblasti bel canta jsme tak odskočili k soudobé kompozici silně ovlivněné lidovou tvorbou a nutno říci: byla to dobrá volba. Teskný tón obou písní i jejich lidový charakter, to jsou charakteristiky, které Margitovi vyloženě sedí. Poslední ryze orchestrálním kusem první poloviny večera bylo kontrastní intermezzo z Bizetovy živelné Carmen. K tomu Margita přidal teatrální ukázku z Gershwinnovy opery Porgy a Bess v češtině, v níž naplno předvedl nejen rozsah, ale i sílu svého specifického hlasu, a také smysl pro humor. Po pauze jsme zavítali nejprve ve slavnostním duchu Čajkovského polonézy z opery Evžen Oněgin do Ruska. Bohatý operní odkaz této provenience pokračování

|4 poté připomněl Margita zařazením méně známé, avšak velmi sugestivní tenorové árie Kupce s opery Sadko Nikolaje-Rimského Korsakova. Následovalo odskočení do elegantního světa vídeňských valčíků a operet, Filharmonie Hradec Králové se s chutí ujala předehry ke Straussově Netopýrovi. Intepretace nepostrádala napětí, lehkost i glanc a publikum ji odměnilo dlouhým kadencovaným potleskem. Poté jsme se ještě jednou vrátili do vod hudby ruské, ze kterých druhá polovina koncertu vyšla, a to do jedné z nejkrásnějších a právem nejpopulárnějších oper, které Petr Iljič Čajkovskij zkomponoval – k Evženu Oněginovi. Toto intimní drama vrcholí soubojem Lenského a Oněgina, kterému předchází dojemná zpověď zlomeného Lenského očekávajícího svou smrt. Margita nezklamal.

Galakoncert vyvrcholil italskou veristickou tečkou, jíž vytvořila populární mezihra z Mascagniho opery Sedlák kavalír spolu s kouzelnou lamentací Federica z Cielovy opery Arlézanka, podle slov Štefana Margity „nejkrásnější tenorová árie“. Uhlazený elegán Štefan Margita nabídl na úvod Lípy Musicy různé polohy svého vokálního umění, operní i písňové, niterně hloubavé i komicky uvolněné. Ve všech ukázal, že jeho lyrický tenor má při svých závratných výškách nejen neuvěřitelnou sílu, ale i propracovanou kultivovanost a dynamiku neobyčejného rozsahu. Jeho umění je bezpochyby chloubou české (nebo lépe československé) operní školy a jednou z mála ukázek její kvality, které jsou dnes uplatnitelné na celosvětové úrovni. Zůstává tedy otázkou, zda jeho aktuál-

ní turné s Dagmar Peckovou s názvem „Začínáme končit“ není poněkud předčasné… Filharmonie Hradec Králové pod vedením mladého ambiciózního dirigenta Marka Štilce byla velice příjemným překvapením, neboť ve svých doprovodných i sólových partech předvedla kvalitní vyrovnaný výkon, který si nezadá se špičkou českých symfonických orchestrů a který si záhy získal srdce festivalového publika. Úvod 13. ročníku Lípy Musicy se jedním slovem zdařil. Umělci si vysloužili dlouhý potlesk včetně ovací vstoje, který odměnili přídavkem v podobě předznamenání letošního dramaturgického leitmotivu – uvedením tklivé Dvořákovy písně Když mě stará matka, jež předjala letošní oslavy Roku české hudby v podání Lípy Musicy.

Dotek barokní krásy v České Lípě Druhý festivalový večer letošní Lípy Musicy nabídlo zcela mimořádný zážitek. Poprvé se českolipské publikum setkalo s barokní operou v dobové interpretaci a vůbec poprvé se publikum české mohlo setkat s novým projektem mobilní scény barokního divadla Florea Theatrum umístěné ve zcela jiném interiéru. Večer plný očekávání se naplnil v pondělí 22. září v Kulturním domě Crystal. Kdo očekával spektákl plný nejrůznějších pro oko zajímavých fines, mohl být zklamán, avšak prvoplánová efektnost není účelem tohoto projektu. Jak poznamenal na úvod i sám autor a realizátor této ojedinělé myšlenky, cílem je zachytit esenci krásy tak, jak byla vnímána v baroku. V krystalicky čisté podobě, bez nepatřičných vjemů a s pomocí náležitých jevištních prvků. A to Florea Theatrum plní už ve své premiérové první fázi základní podobě převozné scény. zpět na obsah

Scéna navržená a zkonstruovaná podle dobových postupů a praktik byla od soboty stavěna nemalým týmem hudebníků i techniků a vyžádala si celou řadu úprav kulturního domu. Výsledkem bylo divadlo na divadle oděné do malovaných kulis s hloubkovou perspektivou vytvářenou důmyslnou kombinací bočních kulis, prospektů a sufit, kterému pro dokonalou iluzi jevištní architektury historických divadel chybělo snad pouze měkké nasvícení světlem svíček. Poetiku a autentičnost

provedení dotvořili dobové kostýmy pěvců a tanečníků a zvuk dobových nástrojů ansámblu. Vybraný titul z odkazu hudebního skladatele Giuseppe Scarlattiho nepatří k nejznámějším, byť téma z Tassovy literární předlohy Osvobozený Jeruzalém, které zpracovává je v hudební literatuře velmi populární. Příběh lásky, zrady, pomsty i přátelství je na ploše lidského trojúhelníku důmyslně hudebně vystavěn a je příkladem reformpokračování

|5 ních snah předmozartovské opery, kdy se zdobné baroko začíná pomalu transformovat v klidnější klasicismus. Ansámbl Musica Florea předvedl pod vedením Marka Štryncla vynikající výkon, kterému nechybělo napětí, jiskra, razance ani citlivost. Úctyhodný výkon předvedl zejména sám Marek Štryncl, který se nejen v předchozích dnech podílel na stavbě scény, ale zejména netradičně a ne zrovna jednoduše od violoncella celé představení řídil a jeho energické, vervní gesto udávalo celé inscenaci spád. Trio sólistů nezaostalo za hudební doprovodem,

zkušenosti renomovaného tenoristy Jaroslava Březiny v roli Utalda doplnily mladé hlasy představitelek Armidy a kalhotkové role Rinalda – Alice Martini a Lucie Rozsnyó. Zvláště výkon Alice Martini zaslouží ocenění při vědomí její zdravotní indispozice. Hudební předivo doplnil rej nymf v baletním podání ansámblu Hartig pod vedením profesorky Heleny Kazárové. Detailní rekonstrukce a obnovená premiéra takřka dvěstěpadesátileté opery, která ležela řadu let v archivu na zámku v Českém Krumlově, se snaží

přiblížit co nejvěrněji její podobu. Význam a přínos tkví právě v komplexnosti nastudování celého díla, které tak oproti polovičatým ztvárněním, jež vytrhují z kontextu jen některé prvky barokní divadelní praxe, nikdy nemohou postihnout skutečnou estetickou hodnotu díla v jeho plné šíři právě tak jako rozvíjející se „Gesamtkunstwerk“ Florea Theatrum. Přejme tomuto počinu mnoho štěstí a úspěchů do budoucna! Ke stažení: program představení a libreto

Severáček otevřel studánky i dětská srdce Třetí festivalový projekt přinesl hudební zážitek nejmenším posluchačům. V Jiráskově divadle pokračovala v úterý 23. září programová řada Lípa Musica dětem, která s ohledem na výroční rok české hudby připravila i pro nejmenší posluchače možnost seznámit se převážně českou tvorbou. Této úlohy se výtečně zhostil liberecký dětský sbor

zpět na obsah

ZUŠ Severáček společně se svou sbormistryní Silvií Pálkovou a za doprovodu čtveřice instrumentalistů. Program nabídl v podání převážně dívčí sekce sboru písňovou tvorbu zakladatele sboru Milana Uherka i jedné z nejvýznamnějších postav skladatelské generace 20. století Petra Ebena. V druhé polovině koncertu byl připraven skvost

české vokální tvorby – líbezná kantáta Otvírání studánek Bohuslava Martinů, ve které se představil barytonista Jiří Kubík a herec Milan Hodný. Laskavým slovem nezbedné děti programem provedla sama Silvie Pálková.

pokračování

Jono McCleery: Niterná záležitost Ve středu 24. září pokračoval českolipský úvod 13. ročníku festivalu Lípa Musica projektem mimo klasicko-hudební linii. Osobitý londýnský folk přivezl do České republiky premiérově původem britský zpěvák, kytarista a skladatel Jono McCleery. Zaplněné Centrum textilního tisku prožilo intimní večer plný lyrické i expresivní hudby nepostrádající poselství. Jona McCleeryho předcházely neurčité anonce hovořící o jeho nezařaditelnosti, nadčasovosti, inovativnosti a absenci podbízivosti, které zaujaly i nezávislý label Ninja Tunes. A nutno potvrdit, že tento kůň britské progresivní stáje je opravdu tím pověstným „černým“. Nenápadný, skromný mladík se sametově hebkým tenorem příjemného témbru zaujal svojí přirozenou osobitostí, muzikalitou i originalitou. Jeho hudební styl je slovy těžko uchopitelný a striktní kategorizace by mu jen ublížila. Hudební inspirace, která McCleerymu přichází do života z nejrůznějších zdrojů, je prizmatem jeho kompozičního umění, životní zkušenost a citu přetavena v ojedinělý

zpět na obsah

hudební proud, jež zaujme svým řemeslným zpracováním i duchaplností výpovědi. Melodičnost i rytmus jeho písní působí dojmem písničkářské prostoty, avšak pouze pro nepozorného posluchače. Jeho songy jsou mnohem komplikovanější a propracovanější, a to formou i obsahem. Předivo hudby tryská z hloubi McCleeryho spíše melancholického nitra a odhaluje jeho filosofii, city, pocity a nálady zabalené v kompozičně originálním hávu. Výraz hudebníka je expresivní, ne však prvoplánově, a podobně i jeho hlasový projev. Přitažlivý tenor pozbývá všech podob lacinosti, což vyniká zvláště v cover verzích populárnějších skladeb. Expresivita věrně sleduje sdělení a po-

sluchač se noří do zcela nových, zdánlivě známých, nitru blízkých hájemství hudby, jež vybízejí k zamyšlení a přináší uklidnění… Unikátní hudební zážitek umocnil i genius loci Centra textilního tisku. Syrovost interiéru odhalující štuky i trámoví dokonale rezonovala s fluidem hudební invence McCleeryho. Lípa Musica s úspěchem navázala na loňský debut původem kamerunské zpěvačky Ntjam Rosie a svému publiku představila další neobyčejnou osobnost hudebního světa ležícího mimo ohnisko festivalové dramaturgie.

pokračování

Markéta Cukrová: Spolupráce s Ensemble Musaicum je vždy inspirací Svátek sv. Václava oslaví festival tradičně v Jezvé, kde letos vystoupí renomovaný německý ansámbl Ensemble Musaicum se sopranistkou Karolinou Brachman a altistkou Markétou Cukrovou v programu “In feminea forma” - hudebním portrétu od Hildegardy z Bingen do Elisabeth Jacquet de la Guerre. Ansámbl Musaicum se zaměřuje na dobově poučenou interpretaci vokální hudby 16. až 18. století a tvoří jej vedle zakladatelky – sopranistky Karoliny Brachman – hráčka na violu da gamba Irene Klein a loutnista a theorbista Christoph Barth. Podobně jako je mozaika složená z drobných částí, které vytváří obraz, stejně tak i ansámbl Musaicum tvoří své koncertní programy z pečlivě tematicky a stylisticky vybraných uměleckých kusů – anglických loutnových písní, francouzský airs de cour, italských a německých madrigalů, motet a koncertů. Při této příležitosti jsme připravili rozhovor s altistkou Markétou Cukrovou, která není na festivalu nováčkem... Na MHF Lípa Musica nevystupujete poprvé, jak vzpomínáte na svá předchozí vystoupení a atmosféru festivalu? Lípa Musica patří mezi mladé porevoluční festivaly, jejichž zakladatelé jako první zareagovali na změnu režimu a pokusili se oživit kulturní život v regionech tak, jak tomu bylo před oběma válkami a období komunistické nesvobody. Pomohli nám přiblížit se evropskému spolkovému kulturnímu dění a jeho organizaci „zespoda.“ Patří jim dík za odvahu, protože je mi jasné, že se svými nápady mnohdy nebyli radními a úředníky zcela chápáni. Na Lípě jsem zpívala několikrát s uskupeními Collegium 1704, Filharmonie Hradec Králové a Musica Florea, a na všechny návštěvy ráda vzpomínám. Letos vystoupíte společně s německým hostem Ensemble Musaicum? Jak se zrodila Vaše spolupráce a co v rámci ní již vzniklo? Na českolipském festivalu se odehraje premiéra tohoto uskupení společně se mnou. Jeho členové spolu hrají pravidelně a já znám jednotlivé muzikanty z jiných evropských kapel zabývajících

zpět na obsah

se starou hudbou. Mou milou kolegyní je Karolina Brachman, německá sopranistka s polskými kořeny, a velmi obdivuji umění dvojčat Seitzových, Elisabeth a Johanny, hráček na psalterium a harfu. Všechny tři se bezpečně pohybují v širokém hudebním pásmu od středověku po vrcholné baroko. Každá spolupráce s nimi je mi inspirací a potěšením. Na festivalu vystoupíte se zajímavým programem In feminea forma, který představí průřez tvorbou ženských autorek. Co Vás přimělo k tomu věnovat se právě tomuto fenoménu a na co se mohou návštěvnici Vašeho vystoupení těšit? Téma žen tvůrkyň mne dlouho zajímá, mimo jiné i proto, že nikdy neměly pro svou tvorbu stejné podmínky jako muži a jejich dílo je často utajené, vyvzdorované, nelehce prosazované. Torzo ženské tvorby, které se nám dochovalo, svědčí o jejich touze po sebevyjádření, vzdělání a talentu, a o silných příbězích, skrytých za jednotlivými díly. Diváci uslyší zpěvy vzniklé za zdmi klášterů (Hildegarda von Bingen), ale i světských paláců (Barbara

Strozzi), to vše zahalené ladným, avšak virtuózním oparem drnkacích zvuků. Zazní hudba, která nechtěla oslnit ani bojovat, nýbrž odhalit zákoutí ženské duše v její křehkosti, něze a měkké síle. Jaké jsou Vaše umělecké plány pro novou sezónu? Bezprostředně po prázdninách Zelenkova Sepolcra na festivalu v holandském Utrechtu, Kytice Bohuslava Martinů s Tokiu s dirigentem Jakubem Hrůšou, vivaldiovský recitál na Svatováclavském hudebním festivalu s dirigentem Vojtěchem Spurným, vystoupení s italským souborem Mala Punica v koncertní řadě FOK, nahrávání Requiem F. X. Richtera s Czech Ensemble Baroque a dirigentem Romanem Válkem.V listopadu snad i kratší dovolená. Je na co se těšit, a tak se těším! Abych nezapomněla, v sezóně 2015 se budu pyšně potulovat Západočeským krajem a sledovat barokní koncertní řadu projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury, jejíž dramaturgii jsem pomáhala připravovat.

pokračování

|8 SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT IN FEMINEA FORMA neděle 28. září, 17.00 h. Kostel sv. Vavřince

Ensemble Musaicum Karolina Brachman – soprán, umělecká vedoucí Markéta Cukrová – alt, jako host Hildegard von Bingen (1098–1179): Karitas habundat in omnia (Antiphona) Gracia Baptista (fl. 1557): Conditor alme Caterina Assandra (po 1590–1620): O dulcis amor Jesu Motetti op.2 Lucrezia Orsina Vizzana (1590–1662): O magnum mysterium Componimenti musicali, Chiara Margarita Cozzolani (1602– ca.1677): O dulcis Jesu Concerti Sacri Barbara Strozzi (1619–po 1664), Giovanni Antonio Pandolfi Mealli (ca.1620–ca.1669) Che si puo fare Diminucje na violę da gamba, arr. Claudia Nauheim Hildegard von Bingen: O virtus sapientiae (Antiphona de Sancta Maria) Antonia Bembo (ca. 1643–ca. 1715): Amor Mio Produzioni Armoniche

Barbara Strozzi: L’Eraclito amoroso Amor Dormiglione (examples) op.2 Francesca Campana Romana (1605 nebo1610–1665): Fanciulla vezzosa, Arie a una, due, e tre voci,

Markéta Cukrová Mezzosopranistka Markéta Cukrová patří mezi nejvyhledávanější české zpěvačky v oboru „staré“ hudby. Je hostem mnoha uskupení interpretujících na špičkové úrovni hudbu středověkou (Mala Punica/Itálie, Club Mediéval/Belgie) a hudbu barokní (Collegium Marianum, Collegium 1704, Musica Florea, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Capella Regia, Arte dei Suonatori/Polsko, Wroclawská filharmonie/Polsko, Göttingen Festival Orchestra/Německo). V minulém roce, za doprovodu kladívkového klavíru Mahana Esfahaniho,

uvedla v koncertní řadě FOK recitál z tvorby klasicistních skladatelů Josepha Haydna a Jana Václava Křtitele Tomáška. Markéta sólově vystoupila na mnoha festivalech zvučných jmen (Musikverain Wien, Pražské Jaro, Dresden Festspiele, Resonanzen Wien, Bratislavské hudobné slávnosti, Miami Tropical Baroque, Laus Polyphoniae, Utrecht Early Music Festival, Biennale Alte Musik Berlin, Festival de la Chaise-Dieu a mnoha dalších. Markéta hostuje na scéně Národního divadla v Praze, kde nastudovala operu Claudia Monteverdiho Orfeo (Euridice) pod taktovkou Roberta Giniho, operu Rinaldo od Georga

Fridricha Handela (Eustazio) pod taktovkou Václava Lukse a Hry o Marii od Bohuslava Martinů pod vedením Jiřího Bělohlávka. V roce 2012 přijala pozvání Mezinárodního handelovského festivalu v německém Göttingenu ke spolupráci na Handelově rané opeře Amadigi di Gaula (Dardano) pod taktovkou Andrew Parrotta, v režii známé specialistky na barokní gestiku Sigrid T‘Hooft.

Elisabeth Jacquet de la Guerre (1665–1729): III Suita Prèlude, Allemande, Courante, Sarabande, Gavotte, Chaconne Livre de Pièces de Clavecin Lucrezia Orsina Vizzana (1590–1662): Ornaverunt faciem templi Componimenti musicali Claudia Sessa (fl. 1613): Occhio io vissi di voi Canoro pianto di Maria Vergine sopra la faccia di Christo estinto Gracia Baptista (fl. 1557): Conditor alme Hildegard von Bingen: O eterne Deus (Antiphona)

Vstupenky k zakoupení zde.

zpět na obsah

pokračování

|9 Úterý 30. září, 19.00 Cvikov, Hotel Sever

Hradišťan Rozjímání o lásce, životě a smrti Jiří Pavlica - umělecký vedoucí, housle a zpěv Alice Holubová – zpěv David Burda – klarinet, krumhorn, flétny, zpěv Milan Malina – cimbál, zpěv Roman Gill – viola, zpěv Milan Gablas – kontrabas, zpěv Josef Fojta – klávesy, perkuse

Vstupenky k dostání ve festivalové kanceláři nebo v Multifunkčním kulturním centru Sever ve Cvikově.

Za Hradišťanem do Cvikova Jedním z největších lákadel letošního ročníku Lípy Musicy je bezpochyby vystoupení Jiřího Pavlicy a kapely Hradišťan. Koncert v Novém Oldřichově je již sice vyprodaný, ale stále ještě máte možnost vypravit se za Hradišťanem do Cvikova. Vstupenky jsou k dostání ve festivalové kanceláři, anebo přímo v Multifunkčním kulturním centru Sever ve Cvikově, kde se koncert 30. září uskuteční. Hradišťan je v povědomí českých posluchačů zakotven jako soubor prezentující kvalitní a originální pojetí hudby čerpající zdroje z folkloru moravsko-slovenského pomezí. V různě zaměřených projektech se mu daří naservírovat divákovi lidový hudební odkaz, který umí dle příležitosti obléknout do odlišných hávů. Vzniká tak osobitý crossover, ve kterém dochází ke spojení tradičního s netradičním, jinými slovy toho, co divák od cimbálové muziky čeká, s tím, co jeho dimenze vnímání podobně složených kapel přesahuje a kompletně předělává. Na českých a moravských scénách toto ojedinělé hudební těleso působí pod vedením Jiřího Pavlici od roku 1978. Právě díky jeho chápání významu lidové hudby se začal repertoár Hradišťanu rozrůstat o nové formy, které hledaly širší souvislosti s lidovou hudbou vzdálenějších kultur a společenství. Díky tomu nebývale vzrostly interpretační nároky na jednotlivé členy souboru. Již nestačilo hrát lidové písně co nejautentičtěji, byl zde také požadavek je hrát jinak, a právě zde vyvstala potřeba širší míry představivosti a schopnosti oprostit se od forem zažitých a platných. S postupem doby se primáš Jiří Pavlica začal stále více prosazovat také jako hudební skladatel a jeho autorská tvorba začala být pro Hradišťan stěžejní. To vše učinilo z Hradišťanu na české

zpět na obsah

scéně unikátní seskupení, které bylo pro svou kvalitu a originalitu nezaměnitelné s jinými podobně zaměřenými soubory. Díky od 90. let stále stoupající posluchačské poptávce po worldmusic pojem Hradišťan brzy překonal hranice našeho státu a o jeho hudbu byl zájem po celém světě. Soubor dosud koncertoval hned na čtyřech kontinentech. Stal se hostem mnohých festivalů zaměřených na tradiční, alternativní i vážnou hudbu. Hudební cestu Hradišťanu dokumentuje více jak třicet natočených hudebních nosičů, často je Hradišťan zván také do vysílání rozhlasu a televize. Koncerty Hradišťanu často lákají různorodé publikum. Po několika úvodních kusech se publikum zpravidla spojí v celek, který Jiří Pavlica koncertem provádí a snaží se mu v repertoáru vyjít vstříc dle jeho aktuálních hudebních a pocitových potřeb. Hradišťan nepřijíždí koncerty pouze odehrát, je pro něj důležitá interakce, která z každého koncertu činí jiné představení, než bylo to předcházející. Jiří Pavlica se narodil roku 1953. V jeho vzdělávání se spojila škola praktická s teoretickou průpravou, které se mu dostalo během studií muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hru na housle studoval na konzervatoři v Brně a později po nabytí bohaté instrumentální praxe studoval na JAMU u Arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka kompozici.

Jméno Jiřího Pavlici je spojeno hlavně s více jak pětatřicetiletým působením u souboru Hradišťan. Především díky jeho invenci a touze objevovat nové hudební souvislosti se Hradišťanu podařilo překlenout dramaturgický oblouk od lidové tradice až po oblast soudobé hudby. Kromě citlivého přístupu k hudbě je pro něj stejně důležitá složka textová. Velmi ceněné je v této souvislosti zhudebnění textů moravského básníka Jana Skácela. Jiří Pavlica má ale za sebou výraznou hudební činnost i mimo sféry Hradišťanu. Jeho kariéru lemují vlastní autorské projekty, četná autorství filmové a divadelní hudby, pravidelné koncerty doma i v zahraničí. Nevyhýbá se spolupráci s velkými i komornějšími orchestry, ale naplnění mu přináší i projekty alternativní založené na mnohdy až nečekaných fúzích spojujících bez nadsázky hudbu několika kontinentů. Práce Jiřího Pavlici získala odborná ocenění, mezi kterými je cena Českého hudebního fondu, cena z mezinárodní rozhlasové soutěže Prix Bratislava, cena nezávislých novinářů Žlutá ponorka. O úspěchu jeho nahrávek mezi posluchači svědčí udělení zlatých desek za alba Ozvěny duše nebo Mys Dobré naděje a platinové desky za album O slunovratu.

pokračování

| 10

Lukáš Klánský: Řemeslo se synové vždy učili od svých otců Koncerty klavíristů Klánských jsou pro svou ukázkovou souhru, radostnou atmosférou a úhozovou kultivovanost zcela unikátním zážitkem. Ivan Klánský patří léta ke světové pianistické špičce – ať už jako sólista či jako komorní hráč. Dlouhodobě náleží také k vyhledávaným klavírním pedagogům. Je laureátem řady nejprestižnějších zahraničních soutěží. Jako sólista i komorní hráč absolvoval více než čtyři tisíce koncertů na pódiích čtyř světadílů. V letech 1980–1980 byl sólistou České filharmonie. Ivan Klánský je už více než čtvrt století rovněž členem prvotřídního komorního ansámblu Guarneri Trio Prague. Významně se angažuje i v oblasti organizování hudebního života v České republice – je předsedou Chopinovy společnosti, prezidentem Chopinova festivalu v Mariánských lázních, předsedou poroty tamní Mezinárodní klavírní soutěže aj. Jeho syn Lukáš Klánský je laureátem mnoha národních i mezinárodních soutěží. V patnácti letech debutoval v pražském Rudolfinu s Pražským komorním orchestrem. V současnosti studuje na HAMU ve třídě svého otce, vystupuje s předními českými orchestry a s dirigenty po celé Evropě. Pro svůj výjimečný talent, hudební inteligenci a ukázkovou zvukovou kultivovanost je nejen ceněným sólistou, ale také vyhledávaným komorním hráčem. Lípa Musica o tom přesvědčí své publikum ve čtvrtek 2. října v nové lokalitě – na zámku ve Šluknově. A při té příležitosti jsme pár otázek položili i mladšímu z dua – Lukáši Klánskému. Na MHF Lípa Musica vystoupíte poprvé, a to 2. října ve Šluknově, kde společně se svým otcem zasednete u jednoho klavíru a zahrajete Dvořákovy Slovanské tance. Váš otec je i Vaším pedagogem na HAMU a také tedy i uměleckým partnerem. Je tato mnohočetnost rolí synergická nebo přináší i nějaká úskalí? Myslím si, že tuto mnohočetnou roli oba zvládáme bez problémů. Na úrovni vysoké školy je tu už celkem snadné. Dovedu si představit, že to může být těžké na nižších stupních vzdělání, ale já jsem do třídy svého táty nastoupil právě až ve svých dvaceti letech. Koneckonců v dřívějších dobách se řemeslo synové od otců učili naprosto běžně a také společně pracovali. Váš koncert je příspěvkem k oslavám Roku české hudby. Jaký je Váš vztah k uváděným Dvořákovým Slovanským tancům?

zpět na obsah

Ke Slovanským tancům a k Dvořákově hudbě obecně mám vztah velice kladný. Dvořák dokonale vkládá typicky české prvky do naprosto světové hudby. Jeho romantický styl je mi velice blízký. Věnujete se nejen komorní hře, ale i repertoáru symfonickému. Co Vás více těší a naplňuje? Obojí má svá specifika, a nelze říci, co mám radši. Posuzoval bych spíše jednotlivé skladby. Užívám si právě šíři záběru, kterou mi mé činnosti umožňují. V listopadu například budu během asi desíti dnů vystupovat v klavírním triu, jako sólista v koncertu s orchestrem a jako člen klavírního dua. Když k tomu připočtu ještě mou pedagogickou činnost, troufám si říct, že mi nehrozí jednotvárný profesní život.

Kromě klavíru jste studoval i obor dirigování. Máte ambice se dirigování věnovat jednou i v praxi? Ano, chtěl bych se dirigování věnovat více, ale až za pár let. Zatím je třeba sbírat hráčské zkušenosti, které pak mohu orchestru předávat. Co zajímavého Vás čeká v nadcházející koncertní sezóně? Čeká mě několik koncertů po Evropě, Slovanské tance provedeme s tátou ve Švýcarsku, s Lobkowicz triem, se kterým jsme v září zvítězili na mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v Poertschachu, budeme hrát na festivalech v Rakousku a Itálii, pojedu koncertovat až do Jihoafrické republiky, ale zahraju si i na mnoha Kruzích přátel hudby v ČR a s Václavem Hudečkem budu natáčet do ČT.

pokračování

| 11 SLOVANSKÉ TANCE čtvrtek 2. října, 19.00 Šluknov, zámek – Koncertní sál

Ivan a Lukáš Klánských – klavír Antonín Dvořák (1841–1904): Slovanské tance pro klavír na čtyři ruce Řada I. op. 46 Presto C dur Allegretto scherzando c moll Poco allegro As dur Tempo di menueto F dur Allegro vivace A dur Allegretto scherzando D dur Allegro assai c moll Presto g moll

Řada II. op. 72 Molto vivace H dur Allegretto grazioso e moll Allegro F dur Allegretto grazioso Des dur Poco adagio b moll Moderato, quasi Minuetto H dur Grazioso e lento, ma non troppo, quasi tempo di Valse As dur Allegro vivace C dur

Vstupenky k zakoupení zde.

zpět na obsah

Lukáš Klánský Klavírista Lukáš Klánský se narodil 22. 3. 1989 v Praze. Od pěti let byl žákem prof. Růženy Učňové v Hudební škole Hlavního města Prahy. Lukáš je laureátem mnoha národních i mezinárodních soutěží (EPTA 2002, Agropolli 2003, Karl Drechsel fordepreise 2007, Beethovenův Hradec 2007, Inernational Rotary Piano Competition 2012, Darmstadt Chopin International Wettbewerb 2013). V patnácti letech debutoval ve Dvořákově síni pražského Rudolfina Mozartovým Klavírním koncertem F-dur s Pražským Komorním orchestrem. V letech 2004 - 2010 studoval na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Evy Boguniové, absolvoval Klavírním koncertem f - moll F. Chopina a recitálem z děl J. S. Bacha, L. van Beethovena, F. Chopina a Triem g-moll B.Smetany. V současnosti studuje na Pražské HAMU ve třídě svého otce, prof. Ivana Klánského. Vystupuje s předními českými orchestry (Komorní Filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Bohuslava Martinů, Český Národní Symfonický Orchestr, Barocco sempre giovane) a s dirigenty jako je Libor Pešek, Andrea Sebastian Weiser nebo Istvan Denes. Koncertuje v ČR, SR, Německu, Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Chorvatsku, Slovinsku, Polsku a Turecku. Pro svůj výjimečný talent, hudební inteligenci a ukázkovou zvukovou kultivovanost je nejen ceněným sólistou, ale také vyhledávaným komorním hráčem. Pravidelně koncertuje s laureátem Pražského jara, houslistou Janem Mráčkem, s violoncellistou Ivanem Vokáčem,

ale i s renomovanými umělci jako je Václav Hudeček. Komorní repertoár Lukáše Klánského zahrnuje kromě skladeb pro klavírní trio také většinu zásadních děl houslové, violoncellové, flétnové, klarinetové a fagotové tvorby. V roce 2012 natočil s Pražákovým kvartetem Glinkův sextet pro renomovanou společnost Praga Digitals. Jeho hudební cítění formoval, kromě jeho stálých pedagogů, Martin Kasík, ale také světoznámý Garick Ohlsson, jehož pražského masterclassu se Lukáš Klánský zúčastnil. Studoval i diri-

gování ve třídě prof. Miriam Němcové a prof. Hynka Farkače a sborovou tvorbu ve třídě prof. M. Košlera. Lukáš Klánský vystupuje na festivalech, jako je Pražské Jaro, Svátky hudby Václava Hudečka, Talichův Beroun, nebo v komorním cyklu České filharmonie. Přes své mládí si získává uznání profesionálů i širšího publika v České Republice i v zahraničí.

pokračování

| 12 Z MÉHO ŽIVOTA pátek 3. října, 19.00 Großschönau, kostel Waltersdorf

Zemlinského kvarteto František Souček – housle Petr Střížek – housle Petr Holman – viola Vladimír Fortin – violoncello L. Janáček (1854-1928): Smyčcový kvartet č. 1 Kreutzerova sonáta B. Smetana (1824-1884): Smyčcový kvartet e moll Z mého života A. Dvořák (1841-1914): Smyčcový kvartet č. 12 F dur Americký op. 96 Vstupenky k zakoupení zde.

Nový Bor zve na výlet do Německa Obyvatelé Novoborska mají jedinečnou příležitost zúčastnit se v pátek 3. října slavnostního otevření naučné stezky v německém Großschönau. Ta vznikla v rámci přeshraničního projektu Cesty tradičních řemesel, na němž se podílelo také město Nový Bor. Při této příležitosti pak novoborské Turistické informační centrum (TIC) připravilo pro zájemce z řad veřejnosti zájezd s účastí na této akci a s dalším doprovodným programem. „Kromě slavnostního otevření naučné stezky v Großschönau čeká účastníky zájezdu ještě návštěva i českými turisty oblíbeného Motýlího domu v Jonsdorfu či prohlídka Domu přírodního parku Žitavské hory,“ přiblížila plán cesty Petra Svobodová Nemleinová, vedoucí TIC. Ta zároveň dodala, že zájemci musejí počítat se vstupným ve výši 4,5 euro. Tento obnos by tak měli mít při sobě již při výjezdu z Nového Boru. Více na www.novy-bor.cz. zpět na obsah

V Großschönau zazní české kvartety V roce české hudby je pozornost festivalu obrácena ve velké míře k českým hudebním skladatelům. Koncert ve Waltersdorfu, který uvádí díla psaná hudebními velikány Janáčkem, Smetanou a Dvořákem pro smyčcová kvarteta, to potvrzuje. O úvodní koncert německé části festivalu se v pátek 3. října postará Zemlinsky kvartet.

Motivu Kreutzerovy sonáty jako dramatu milostného trojúhelníku se poprvé chopil Ludwig van Beethoven. O necelé půlstoletí byl jeho sonátou fascinován spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj natolik, že se jí nechal inspirovat při psaní moralistní novely o žárlivosti. Za dalších padesát let se příběhem Tolstého nadchl Leoš Janáček, který dílu vtiskl další podobu, tentokrát napsanou pro smyčcový kvartet. Náročné téma v sobě obsahuje napětí, svár a drama, to vše zhutněné do silného výrazového příběhu. Jiným způsobem závažné téma přináší část programu věnovaná Bedřichu Smetanovi. Smyčcový kvartet e moll Z mého života je skladatelovou autobiografií, hudba lemuje etapy Smetanova života a je jeho osobním vyznáním. Skladba začíná motivy rozverného mládí pokoušeného uměleckým světem a postupně spěje k závažnějším tématům spojeným s formováním světonázoru a přihlášením se k ideám svého národa. V závěrečné větě přichází po optimistickém úvodu dramatický zlom následovaný děsivým nepokojem, který je alegorií skladatelovy tragédie a výsměchu osudu, který jej připravil o sluch. Tento nepokoj rozbíjí stavbu věty a její původní motivy v ní lze tušit pouze zastřeně, z dálky.

Není bez zajímavosti, že při soukromé premiéře Smetanova kvartetu v roce 1878 se hry na violu chopil jiný budoucí český hudební génius Antonín Dvořák, jehož smyčcový kvartet F dur Americký program uzavírá. Po předchozích dramatických a bilancujících kusech Dvořák uklidňuje uši posluchače, neb je naplněné radostí z odpočinku a ze setkání s blízkými. Dvořák jej napsal během prázdninového pobytu ve vesnici Spillville ve státě Iowa obklopen českými emigranty. Za Dvořákem sem po dlouhém odloučení přijeli i jeho děti. Dílo tak vznikalo ve veselém ovzduší a na jeho svěžím výrazu je to znát. Náčrt díla vznikl během pouhých tří dní, na poslední list si Dvořák zapsal: „Zaplať pán Bůh, jsem spokojen. Šlo to rychle.“ Premiéra se konala na Nový rok 1894 v Bostonu. Kus se setkal s takovým úspěchem, že jej Kneiselovo kvarteto, které jej provádělo, hrálo na různých místech v témže roce celkem padesátkrát. Od svého založení v roce 1994 je Zemlinského kvarteto jedním z nejaplaudovanějších domácích smyčcových kvartet. Může se také honosit uznáním v zahraničí, v roce 2010 se stal vítězem prestižní soutěže Bordeaux International String Quartet Competition a obdobně úspěšný byl kvartet i na dří-

vějších mezinárodních soutěžích v kanadském Banffu, Praze nebo Londýně, kde Zemplinsky Quartet obdržel také cenu diváků. Významným oceněním kvartetu byla cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni v roce 2009. Dílo Alexandra Zemlinského, rakouského skladatele, který dlouhou dobu působil i v Praze a jehož odkaz kvarteto šíří, tvoří samozřejmý pilíř repertoáru. Záběr Zemlinsky Quartetu je však o mnoho širší. Po celém světě uvádí díla Haydna, Mozarta, Beethovena, Čajkovského, Schuberta, Mendelssohna-Bartholdyho a mnohých dalších. V tomto roce klade kvarteto velký důraz na české skladatele a přináší díla Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka, Martinů ad. Za úspěchy kvarteta stojí především vynikající sehranost, která muzikanty na pódiu spojuje v homogenní a vysoce přesvědčivý celek. Kvarteto má za sebou velmi bohatou nahrávací činnost. Vydalo již takřka 20 CD a od roku 2007 nahrává exkluzivně pro francouzskou společnost Praga Digitals. Členové kvarteta jsou vyhledáváni i jako sólisté, první houslista František Souček a violista Petr Holman působí též jako profesoři na Pražské konzervatoři.

pokračování

| 13

I houslistka Lenka Torgersen se těší na atmosféru festivalu Kostel sv. Barbory v Zahrádkách bude i letos hostit tradiční koncertní setkání při svíčkách. Program Il violino boemo, který zde zazní v sobotu 4. října v podání houslistky Lenky Torgersen a cembalisty Václava Lukse, s sebou přináší exkurz do houslové tvorby českých barokních skladatelů Františka Bendy a Františka Jiránka. Kvalita české houslové školy je překvapující, a o to záslužnější je i přínos interpretů, kteří její dílo znovu přináší k posluchačům. Osa koncertu částečně sleduje CD, které interpreti vydali k poctě Bendy, Jiránka nebo Josefa Antonína Gureckého. Zmíněné album se dle kritiků vyznačuje svěžestí, barevností a něhou a nepoučené posluchače dosud neznámý svět české barokní houslové hudby na nahrávce obsažené fascinuje. Více už Lenka Torgersen… Na MHF Lípa Musica jste se již dříve představila společně s ansámbly Collegium Marianum či Collegium 1704. Jak vzpomínáte na svá předchozí vystoupení a atmosféru festivalu? Právě atmosféra festivalu je důvodem, proč se na vystoupení vždy těším, ať už se jedná o koncerty komorní nebo orchestrální. Koncerty se konají na krásných místech, historicky i architektonicky cenných, vždy nás čeká vřelé přijetí od pořadatelů i publika. Letos vystoupíte poprvé sólově společně s cembalistou Václavem Luksem s programem Il violino boemo, který jste úspěšně nahrála i pro Supraphon. Můžete nám tento program trochu více představit? Program Il violino boemo představuje reprezentativní výběr z virtuózních sonát českých houslových virtuózů 18. století, kterým vévodí především osobnost Fr. Bendy. Zároveň se jedná o skladby, které nějakým způsobem souvisí s hudbou provozovanou v Praze v 18. století.

zpět na obsah

Jaké jsou Vaše sólové umělecké plány pro novou sezónu? Sólová vystoupení ve Španělsku s programem z děl J. S. Bacha, dále příprava celé řady koncertů se souborem Collegium Marianum, jehož jsem koncertním mistrem a kde se i částečně podílím na dramaturgické koncepci, spolupráce s orchestrem La Cetra Barockorchestr Basel a dirigentem Attiliem Cremonesi, spolupráce se souborem Inégal, příprava nového programu z pokladů kroměřížského archivu a řada dalších především komorních koncertů ve Švýcarsku, Norsku, Rakousku Program nazvaný Il violino boemo s sebou přináší exkurz do houslové tvorby českých barokních skladatelů Františka Bendy a Františka Jiránka. Kvalita české houslové školy je překvapující a o to záslužnější je i přínos interpretů, kteří její dílo znovu přináší k posluchačům. Osa koncertu částečně sleduje CD, které interpreti vydali k poctě Bendy, Jiránka nebo Josefa Antonína Gureckého. Zmíněné album se dle kritiků

vyznačuje svěžestí, barevností a něhou a nepoučené posluchače dosud neznámý svět české barokní houslové hudby na nahrávce obsažené fascinuje. Nejproslulejším z trojice jmenovaných skladatelů byl František Benda, který pocházel z muzikantské rodiny z Benátek nad Jizerou a sám byl vynikajícím houslistou. Jeho hudební kariéra jej zavedla až na dvůr pruského krále Fridricha, kde dosáhl proslulosti a respektu. Muzikologové spojují Bendovo hudební univerzum s vivaldiovskou školou, kterou však nekopíroval, ale pouze z ní vycházel. Sám pak jistě pod vlivem osvícenské filosofie, kterou na svém dvoře Fridrich II. pěstoval, nacházel východiska jiná již částečně podléhající pronikajícímu klasicismu. S Vivaldim je ale spojován i další protagonista večera František Jiránek, který byl členem pražské kapely hraběte Václava Morzina, mecenáše Antonia Vivaldiho, a je pravděpodobné, že díky tomuto spojení se Jiránek dostal k Vivaldimu do učení.

pokračování

| 14 Tradiční koncert při svíčkách

Lenka Torgersen

Sobota 4. října, 19.00 Zahrádky, kostel svaté Barbory

Il violino boemo Lenka Torgersen – housle Václav Luks – cembalo František Benda (1709–1786): Sonáta B dur

František Jiránek: Sonáta C dur

Largo Allegro ma non molto Amoroso

Adagio Allegro Gavotte

František Jiránek (1698–1778): Sonáta F dur Adagio Allegro Tempo di Menuet František Benda: Sonáta A dur Andante Allegro Cantabile Gottfried Heinrich Stölzel (1690–1749): Enharmonická sonáta c moll František Benda: Sonáta c moll Siciliano Allegro Presto Vstupenky k zakoupení zde.

zpět na obsah

je absolventkou plzeňské konzervatoře a pražské AMU, kde studovala u Václava Snítila. Interpretačně se vyprofilovala hlavně na hru barokní hudby. V letech 1999-2003 si v tomto oboru dále prohlubovala vzdělání na Schola Cantorum Basiliensis pod vedením Chiary Banchini.V současné době je koncertním mistrem souboru Collegium Marianum a La Cetra Barockorchester Basel. Spolupracuje s mnoha dalšími soubory české i světové interpretační špičky, mezi kterými nechybí Freitagsakademie Bern, Collegium 1704, conSequenza a další. Díky bohaté koncertní praxi přišla do styku s vynikajícími osobnostmi staré hudby jako je Gustav Leonhardt nebo Jordi Savall.Lenka Torgersen nahrává pro renomované společnosti jako je Accent, Supraphon, Pan Classics, Harmonia Mundi nebo Zig - Zag Territoires .Od roku 2008 vyučuje hru na barokní housle a ansámblovou hru na Týnske škole při Karlově univerzitě v Praze. Hudební spolupráce Lenky Torgersen a Václava Lukse je oceňována hlavně pro svou autentičnost a citlivý přístup k barokní hudbě. Výsledný dojem podtrhují i housle Lenky Torgersen, které jsou originálním nástrojem z roku 1760 a které interpretce dlouhodobě zapůjčila nadace Deutsche Musikinstrumentenstiftung Göttingen.

i jeho hudební vzdělání. Také jeho studia lemují Konzervatoř v Plzni, Akademie múzických umění v Praze a basilejská Schola Cantorum, kde završil své vzdělání v oboru historických klávesových nástrojů ve třídě J.–A. Böttichera a J. B. Christensena. Václav Luks je posluchačům známý především jako umělecký vedoucí souboru Collegium 1704, ale to není jeho jediné angažmá. Jako sólista nebo člen různých komorních souborů vystoupil na řadě významných pódií v Evropě i zámoří. Pravidelně je zván ke spolupráci s předními evropskými orchestry specializujícími se na interpretaci historické hudby a spolupracuje rozhlasovými stanicemi v ČR i v zahraničí.Kromě koncertní činnosti se Václav Luks

intenzivně věnuje studiu hudebních historických pramenů Čech, Rakouska a Německa, kulturních vazeb ve středoevropském regionu a studiu pramenů hry generálbasu (basso continuo) na klávesové nástroje doby baroka. V letech 1996– 1999 vyučoval generálbas na AMU v Praze a v letech 2001–2003 vyučoval na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku. V současné době spolupracuje s JAMU v Brně.

Stejně zkušeným hudebníkem jako jeho koncertní partnerka je i Václav Luks a podobnými směry, byť na klávesové nástroje se ubíralo pokračování

| 15 KOUZLO HARFY neděle 5. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie

Jana Boušková – harfa Jan Ladislav Dusík (1760–1820): Sonáta Es dur, op. 34

Josef Suk (1874–1935): Letní dojmy, op. 22b (orig. pro klavír)

Allegro brillante Andantino Rondo. Allegro moderato

V poledne Hra dětí Večerní nálada

František Antonín Rössler-Rosetti (1750–1792): Sonáta Es dur

Bedřich Smetana (1824–1884) Hanuš Trneček (1858–1914): Vltava

Allegro Assai Romance. Adagio non tanto Rondo. Allegretto Antonín Dvořák (1841– 1904): Suita A dur Americká, op. 98 Moderato Molto vivace Allegretto Andante Allegro přestávka

Vstupenky k zakoupení zde.

zpět na obsah

Kouzlo harfy v Kravařích Harfistku světového renomé Janou Bouškovou, kterou jsme si představili v jednom z minulých čísel, již obdivovali posluchači v USA, Japonsku, Francii a na mnoha dalších vzdálených destinacích. Jako protipól věhlasných scén v zámoří může působit kravařský kostel Narození Panny Marie, kde se Jana Boušková chystá uvést pro harfu napsaná nebo upravená díla české provenience. Jan Ladislav Dusík, v cizině nazývaný Dussek, je dnes poměrně málo známým autorem. Za svého života však byl uznávaný především jako virtuóz ve hře na piano. Koncertoval v Anglii, Itálii, Francii, Holandsku, Belgii, ale také v Petrohradu. Jeho instrumentální umění bylo významné pro vývoj moderní hry na klavír, jako skladatel je pokládán za předchůdce romantismu a jeho díla si vážil i o generaci mladší Joseph Haydn. Důležitou osobností, která formovala jeho počáteční hudební kroky, byla jeho matka, vynikající harfenistka. Možná právě proto Dusík složil nemálo skladeb pro harfu. Z českých zemí pocházel i František Antonín Rössler. Český Němec, skladatel, dirigent a kontrabasista používající italský pseudonym Rosetti se narodil v Litoměřicích, ale některé prameny jej spojují i s Mimoní na Českolipsku. Získal vzdělání v kněžském semináři a byl dokonce vysvěcen na kněze. Nejvíce se však chtěl věnovat hudbě a proto požádal o papežskou dispenz, která jej pro hudební dráhu z církevních služeb uvolnila. Působil ponejvíce ve šlechtických kapelách po celé Evropě a jeho díla patřila v 18. století mezi nejhranější skladby. Známé byly krom jiného také jeho hornové koncerty, které údajně inspirovaly ke složení koncertů pro lesní rohy a orchestr i samotného Mozarta.

Původně pro klavír byla napsána Dvořákova suita A dur s přídomkem Americká. Antonín Dvořák ji napsal krátce po premiéře Novosvětské symfonie a svým způsobem pro něj byla uklidněním a stažením se do vlastního světa. Intimní dílo je uměřené, neokázalé, až lyrické. Druhá část programu uvádí taktéž původně pro klavír napsané Letní dojmy od Josefa Suka. Snové a intimní dílo s sebou přináší něžnou meditaci, klidný prožitek silně působící na představivost. Zdaleka nejznámějším kusem na programu je Smetanova Vltava ze symfonického cyklu Má vlast. Právě v podání velkého orchestru ji zná i většina diváků. Jana Boušková však všem podá důkaz o tom, že dílo je nosné a neztratí na výrazu ani při sólovém pojetí pro harfu. Na Janu Bouškovou si vyžádal kontakt, poté co ji slyšel hrát v rozhlase, sám věhlasný violoncellista Mstislav Rostropovič a společně s ní provedl premiéru Sonáty pro violoncello a harfu Ravi Shankara. Světoznámá profesorka harfy Susan McDonald o Bouškové prohlásila, že je to talent století. Podobně nadšeně o Janě Bouškové hovoří i hudební kritici.

Jana Boušková je velmi žádanou hráčkou a na světových pódiích vystupuje se špičkovými orchestry, ale též v komorních seskupeních. Od roku 2005 je sólo harfenistkou České filharmonie. Kromě zmíněného Rostropoviče spolupracovala také s Jurijem Bašmetem, Patrickem Galloisem, Jiřím Bártou, Christianem Tetzlaffem, Radkem Baborákem a s dalšími vynikajícími umělci. Jana Boušková má velmi bohatý koncertní repertoár. Je však ceněna nejen jako interpretka, ale též jako pedagožka. Současně vyučuje na třech školách, na Královské konzervatoři v Bruselu, Akademii Múzických Umění a Konzervatoři v Praze. Často též pořádá mistrovské kurzy na hudebních školách po celém světě, účastní se mezinárodních sympózií a zasedá v porotách prestižních interpretačních soutěží, které dříve sama vyhrávala. Vzpomínkou na vítězství na soutěži International Harp Competition v roce 1992 je její koncertní nástroj, který jí byl udělen společně s laureátstvím v soutěži.

pokračování

| 16

Poznáváme festivalová místa:

Šluknov a jeho zámek

V seriálu, ve kterém vás blíže seznamujeme s novými i tradičními festivalovými místy, se tentokrát vypravíme do nejsevernějšího města ČR Šluknova, kde se nachází nově obnovený renesanční zámek. Šluknov, je malé město (cca 6000 obyvatel), ležící přibližně uprostřed stejnojmenného výběžku na severu Čech. Celý Šluknovský výběžek je do vnitrozemí uzavřen hradbou Lužických hor, a proto se zdá být spíše součástí Německa, obklopujícího toto území ze tří stran. Ovšem již od počátků Českého státu náleželo toto území k českým zemím, i když bylo osídleno obyvatelstvem německé národnosti. Toto území patřilo vždy mezi nejhustěji osídlené oblasti jak Českého státu, tak později i Rakouských zemí, ke kterým Čechy připadly. Krajina okolí Šluknova, je tedy staletí obdělávanou urbanizovanou zemí, kde je dotek lidské ruky vidět na každém kroku. Protože však oblast nebyla nikdy sídlem těžkých průmyslových podniků, ale vždy se jednalo o lehký průmysl zpracovatelský, ponejvíce textilní nejsou jizvy způsobené člověkem krajině tak výrazné jako v jiných oblastech severních Čech. Návštěvník zde tedy najde kopcovitou hustě osídlenou krajinu, porostlou smrkovými lesy plnou měst a vesnic, ale s pěknými výhledy a řadou přírodních zajímavostí. V okolí Šluknova i ve městě samém je také celá řada historických a architektonických památek, které jistě stojí za zhlédnutí. Tou nejvýznamnější a jednou z dominant města je bezpochyby Šluknovský zámek, který se od letošního roku stává novým festivalovým místem Lípy Musicy. zpět na obsah

Z historie Šluknovska Prvními feudálními držiteli tolštýnsko-šluknovského panství byli Berkové z Dubé. Jejich rodový majetek zasahoval hluboko do Saska, kde centrem jejich moci byl hrad Hohenstein. Šluknov s tvrzí se stává správním a hospodářským střediskem jejich državy na české půdě. Šluknov byl povýšen na město na žádost Hynka Berky v roce 1359. Svou výstavností byl však městem již dříve. Chybělo mu ale trhové právo, udělované králem. Král Jiří z Poděbrad po dobytí hradu Tolštejna panství Šluknov Berkům zkonfiskoval, a tak přešlo do rukou Vartenberků. Ti je prodali vévodům míšenským.Od nich dostává Šluknov do nájmu Oldřich z Rechenberku a později je kupuje Haugold ze Šlejnic. Ten se stává zakladatelem poměrně velkého panství, nazývaného v době jeho největší prosperity a rozkvětu „Šlejnicovskou zemičkou“. Za Šlejniců dostalo se městu četných výsad a práv. Rozmanité výsady udělené městu byly potvrzovány i rozšiřovány nejen držiteli panství, ale i některými panovníky. V roce 1648 bylo šluknovské panství prodáno Ottovi ze Starscheldu, kterému bylo později odňato (konfiskováno), a prodáno Wolfgangu, hraběti Mansfeldovi. Dle tehdejších záznamů

zahrnovalo panství dva zámky, tři poplužní dvory a osm vesnic. Škody, které události třicetileté války městu přivodily, byly nedozírné. Nový majitel však vymáhal znovu tvrdě všechny válečné dávky a kontribuce, pod pohrůžkou nejrůznějších trestů. Jeho syn Karel Adam, hrabě Mansfeld, se ujímá panství po smrti svého otce roku 1638. Hrabě Mansfeld zemřel ve vojenském ležení při obléhání Brém. Bez dědiců a bez závěti. Dědictví se ujímají dvě jeho sestry a šluknovské panství dědí Žofie Agnes, hraběnka z Dittrichštejnu. Po smrti Žofie Agnes ujímá se správy panství její syn Filip Zikmund. Když došlo na sousedním lipovském panství roku 1680 k velkému nevolnickému povstání, Filip Zikmund vydal velmi přísné nařízení a varoval své poddané, aby se podobných akcí nezúčastňovali. Zdá se, že jeho příkazu bylo ze strachu uposlechnuto, mezi rebely se neobjevuje žádné jméno poddaného ze šluknovského panství a pokud se některý obléhání lipovského zámku zúčastnil, zřejmě se ještě stihl vrátit včas domů. Dalším majitelem šluknovského panství se stává hrabě Harrach. Vnučka hraběnky Dittrichštejnové, Marie Ernestina, sňatkem s Aloisem Tomášem Rajmundem z Harrachu přivádí do Šluknova tento starobylý český pokračování

| 17 rod. V držení Harrachů zůstal Šluknov do roku 1876, kdy bylo celé panství prodáno saskému obchodníku s dřívím, komerčnímu radovi Arnoštu Grumdtovi z Drážďan. Od jeho potomků odkoupil panství Ervín Leopold hrabě Nostic-Rieneck a zůstává jeho majitelem až do roku 1945.

Požáry a morové rány Velké požáry byly ve Šluknově v letech: 1577, 1596, 1618. V roce 1634 shořelo celé město až na čtyři stavení. Po požáru v roce 1710 zbylo jen 24 domku na předměstí. Nejničivější požár však propukl l3. dubna 1838 v časných ranních hodinách v místní pekárně. Přes čtyřicet stříkaček z blízkého i širokého okolí usilovalo marně o zdolání běsnícího živlu, umocňovaného bouří a silným sněžením. Požár si vyžádal život osmdesátiletého starce, popelem lehlo 162 obytných domů a 19 stodol. Na 263 rodin se ocitlo bez přístřeší. Škoda byla vyčíslena závratnou sumou 440 740 rakouských zlatek. Kromě požárů a vichřic postihovaly město i morové rány. Roku 1555, roku 1585 (zemřelo při ní 1 113 lidí), roku 1596. Nejhorší morová epidemie dolehla na Šluknov v roce 1632, kdy ze 151 rodin zůstalo na živu jen osm manželských párů. Město v té době obklíčilo a uzavřelo vojsko, zabraňující vstupu i opuštění města. Jednou denně projížděl městem povoz s chlebem. Chléb, pečený v provizorní polní pekárně v polích za městem, byl vhazován do košíků položených u domovních dveří. Nebyl-li chléb u některých domů odebírán, znamenalo to, že v domech už nikdo nežije. zpět na obsah

Světové války Již první léta války přinesla rozčarování. Množily se seznamy padlých , původně publikovaných v „seznamech hrdinů“, ubývalo potravin. Kupní síla rakouské měny prudce klesala. Nedostatky v zásobování vyvolávaly v posledních dvou válečných letech hladové bouře. Padlých přibývalo. Velký památník se seznamem šluknovských padlých pod Křížovým vrchem i menší pomníčky v okolních obcích je dodnes připomínají. Vojenský lazaret (nynější Domov důchodců), plnil nedaleký hřbitov dalšími vojáky, kteří zemřeli na následek svého zranění. Léta války probíhala i ve znamení zostřeného útoku německých nacionalistů. Jejich „velikonoční program“ z roku 1916 prosazoval německé nároky v Čechách až do národnostního rozdělení Čech. Reakce německého obyvatelstva na vyhlášení samostatného československého státu byla zcela jednoznačná. Již 29. října reagovali němečtí poslanci z českých zemí ve Vídni prohlášením o odtržení pohraničních oblastí od českého státu a vytvoření „ Provincie Deutschböhmen“. V polovině listopadu se podařilo čs. vládě částečně vybudovat vojenskou moc a začal rozhodný nápor proti tzv. Deutschböhmen. Pronikání čs. vojenských oddílů nabývalo na intenzitě. Po obsazení železniční stanice Jedlová byla kontrolována doprava mezi Děčínem a Rumburkem. Počátkem prosince byly dny Deutschböhmen sečteny. Po obnovení české státnosti byla i do výběžku dosazena česká správa. Čechů zde bylo mizivé procento, byli to

státní úředníci, poštovní zaměstnanci, členové pohraniční a finanční stráže a četnictva. V roce1921 žilo ve šluknovském výběžku 47 tisíc Němců a jen 1 210 Čechů (2,6%). České úřednictvo ovládalo německý jazyk, protože v české řeči nebylo možno jednat. I když Čechů bylo přímo ve Šluknově velmi málo, (v roce 1920 pouze 93 osob), snažila se tato hrstka, vedena vlasteneckými jednotlivci. Okres byl nejprůmyslovější na severu Čech. V provozu bylo 197 továrních celků a 700 živností a obchodů. Ve městě bylo toho času 4 880 obyvatel, menšina čítala 540 obyvatel české národnosti. Byli to dělníci, úředníci, členové celní a finanční stráže a četnictva. Po roce 1933 vznikla nová nacionalistická německá strana Konráda Henleina Sudetendeutsche Heimatsfront, později přejmenována na Sudetendeutsche Partei. Podporována říškoněmeckými penězi získala značnou část německého obyvatelstva. Působila prostřednictvím rafinované propagandy, zastrašováním i terorem. V roce 1935 zaznamenala úspěch ve volbách do Národního shromáždění. V roce 1938 vyhrála i v obecních volbách. Troufalost Henleinovců stoupala. Po vzoru z Německa vytvářeli si i ozbrojené oddíly Freikorps, které měly za úkol připravovat teroristické akce, vyvolávat v pohraničí stav nejistoty a v příhodné chvíli provést ozbrojený puč. Po květnové mobilizaci a po obsazení pohraničních pevnůstek hraničářským praporem z Děčína došlo k uklidnění. V druhé polovině září kritický stav vyvrcholil. Šluknovský okresní hejtman Dr. Machek zklamal. Nařídil jednotkám stráže obrany státu (SOS), aby nekladli povstalcům odpor a četníkům v okrese pokračování

| 18 přísně zakázal střílet. Okresní úřad přestal 22. září existovat, okresní hejtman nařídil složit zbraně. Po čtvrté hodině odpolední se stáhla z výběžku poslední posádka - rumburský 3.prapor 42. pluku. Povstalci se zmocnili celého výběžku. Rozhořčené boje byly vedeny o tábořiště SOS jednotek na kopci nad Královstvím a o železniční stanici Valdek, která byla vypálena. Rumburská posádka se SOS jednotkami za podpory tanků a obrněných aut spolu s pancéřovým vlakem pronikla znovu do výběžku, ale po stažení na obrannou čáru Lužické hory - Schöber - Chřibské vrchy se povstalci výběžku znovu zmocnili. Odříznuté jednotky četníků a finanční stráže, pokud se nechtěly vzdát, musely se na linii obrany rozbouřeným výběžkem prostřílet. Po Mnichovské dohodě byl Šluknov 1. října obsazen německou armádou. Vyvrcholením „osvobození“ byla 4. října návštěva Adolfa Hitlera, spontánně vítaná na šluknovském náměstí. Po podpisu do městské pamětní knihy návštěva pokračovala v cestě k prohlídce opuštěného pohraničního opevnění. Tentýž den proběhlo referendum o připojení k Říši. Ze 3 589 oprávněných voličů nehlasovalo pro připojení k Říši jen 9 voličů. Ostatní se spontánně přihlásili k nacistickému programu. Okamžité odvody nových říšských občanů do Wehrmachtu, zavedení přídělového systému, neúměrné dodávky zemědělské produkce, snižování výdělků, otevíraly oči a snižovaly nadšení. Zvláště po vojenských neúspěších od roku 1942. V ranních hodinách 9. května 1945 po předchozích urputných bojích vstoupily do města předsunuté jednotky 33. pěšího pluku 7. polské divize, bojující ve svazku 4. ukrajinského frontu sovětské armády. Obsazení celého výběžku bylo dokočeno 10. května. Polské jednotky se přesunuly do středních Čech k Mělníku, kde skončily svou bojovou pouť. Správu města převzala sovětská armáda, vojenským velitelem města se stal kapitán Jegorov. zpět na obsah

Šluknovský zámek Historie šluknovského zámku začíná přibližně kolem roku 1565, kdy Jiří ze Schleinitz odkázal tvrz Šluknov, poplužní dvůr s poplužím a městečko s vesnicemi synům Haugoldovi, Janovi, Arnoštovi a Jindřichovi. V roce 1566 si bratři dědictví rozdělili. Panství Šluknov obdržel Arnošt ze Schleinitz. Bylo to město Šluknov s dřevěným panským sídlem, k němuž přináležel pivovar, sladovna a zahrada, kde se pěstoval chmel, dále vesnice Císařský, Rožany, Kunratice, Knížecí, Panský, Království, Jiříkov, rytířské léno Fukov, Horní Křečany. V Horní Lužici ležící Ober-Friederdorf, Ebersbach a Nieder-Oderwitz. Poprvé se zámek na tomto panství připomíná roku 1573. Po velkém požáru Šluknova r. 1577 upadl Arnošt do těžké finanční situace, na pokrytí dluhů nestačilo ani 35.000 kop míšeňských, které mu zapůjčila jeho žena. Po její smrti přešlo šluknovské panství do rukou Albrechta ze Schleinitz (syn Jana ze Schleinitz). V roce 1618 se majitelem stal Ota Starschedel rytíř ze Starschedelu. Bohužel stál na straně českých stavů a tak jeho majetek propadl pobělohorským konfiskacím. V roce 1623 královská komora prodala Šluknov Wolfgangu hraběti Mansfeldovi. To už byl na panství Šluknov starý a nový zámek, město s předměstím tři dvory poplužní, třináct mlýnů, pivovar a osm vesnic. R. 1635 získal Mansfeld darem sousední panství Lipová (také konfiskaci). Po smrti jeho syny Karla Adama přešel majetek na jeho sestry, ty si ho rozdělily a Šluknov získala Žofie Anežka provdaná Ditrichsteinová. V držení Ditrichsteinů byl zámek až do roku 1720. O rok později se ovdovělá Marie Ernestina provdala za Aloise Tomáše, hraběte z Harrachu. Tím se panství Šluknov ocitlo na 150 let v majetku rodu Harrachů. Posledním Harrachem na Šluknovském zámku byl František Arnošt, který v roce 1876 prodal panství saskému komerčnímu radovi

a poslanci Alfrédu Grumbtovi. Jeho potomci drželi Šluknov až do roku 1935, kdy se posledním majitelem zámku stal Ervín Leopold Nostitz-Rieneck. Po roce 1945 byly v zámku umístěny muzeum, knihovna stavební úřad a archiv MěNV. 2. dubna 1986 z důvodu poruchy na elektrickém topení vypukl v zámku požár, který zcela zničil krov včetně krytiny střechy, celé třetí patro a značnou část druhého patra. Vodou došlo k narušení i prvního patra a suterénu. Z krovu a půdních prostor se nezachovalo nic, pouze samostatně stojící ozdobné štítové zdi. Ve třetím patře zůstaly zachovány pouze obvodové zdi. Stropní konstrukce ve 3. patře byly zničeny až na dvě klenby zcela, ve druhém patře asi z poloviny, stejně tak i podlahy, které byly převážně parketové. Poškozena byla i některá unikátní kachlová kamna. Zničena byla všechna okna i dveře.

V přízemí zámku je pro návštěvníky k dispozici Regionální informační centrum s veřejným internetem, které poskytuje své služby všem turistům a návštěvníkům města. Za návštěvu jistě stojí rovněž vynikající zámecká cukrárna. Zámek ožívá svatebními a jinými slavnostními obřady, pravidelnými výstavami, jednáními zastupitelstva města i dalšími akcemi, své důstojné a krásné zámecké prostory nabízí rovněž k pronajmutí. Mimo turistickou sezónu (říjen až duben) se každý měsíc konají netradiční noční prohlídky s živými obrazy a kulturní akcí na nádherně zrekonstruované zámecké půdě se zámeckou čajovnou.

Po následném dvacetiletém chátrání se však městu podařilo to, v co již nikdo ani nedoufal – neprodat chátrající zámek některému z mnoha zájemců a krůček po krůčku ho postupně opravovat, získávat finanční dotace a nakonec celý zámek slavnostně otevřít. Stalo se tak poslední červnovou sobotu roku 2007 na dobových Zámeckých slavnostech, od té doby je zámek v celé své obnovené kráse otevřen veřejnosti. Zámecké slavnosti v dobovém stylu se tak již staly tradicí a jednou z největších kulturních akcí ve městě. Konají se každoročně, vždy poslední červnový víkend v zámeckém parku a Šluknovském zámku. Dnes má zámek i svůj prohlídkový okruh, v jehož rámci jsou pro návštěvníky otevřeny téměř všechny prostory zámku, včetně dobových místností s původními exponáty. Prohlídky s průvodcem se konají celoročně, a to každý den v týdnu, včetně sobot a nedělí, od 10:00 do 16:00 hodin, vždy v každou celou hodinu. pokračování

| 19

Představujeme partnery Klubu přátel festivalu

Vlastivědné muzeum a galerie Česká Lípa Novinkou letošního roku je zavedení Klubu přátel pro věrné příznivce festivalu. Klubové členství nabízí nejen možnost získat zvýhodněné vstupné na festivalové koncerty, ale také příležitost vypravit se na další zajímavé místo na Českolipsku. Tím dnešním tipem pro vás jsou expozice českolipského Vlastivědného muzea a galerie, které sídlí v prostorách bývalého augustiniánského kláštera založeného Albrechtem z Valdštejna. Zatímco vodní hrad Lipý, tohoto času restaurovaný, je výmluvnou památkou na dobu založení města Česká Lípa ve 13. století, klášter je připomínkou jeho vstupu mezi střediska vzdělanosti. Latinská škola sem umístěná nese již na první pohled znaky doby svého vzniku. Valdštejn počítal s velkým ústavem a množstvím chovanců. Klášter je rozměrná patrová budova o čtyřech křídlech s kostelem Všech svatých, dokončeným v roce 1707. Areál se počínaje rokem 1698 rozrostl o Loretu, přilehlé ambity, v roce 1725 byly dostavěny Svaté schody a v roce 1767 kaple Nejsvětější Trojice. Svou konečnou podobu včetně zahrady táhnoucí se k řece nabyl v šedesátých letech 18. století. Zakládací listina, opatřena Valdštejnovou pečetí je vlastně složka třiceti pergamenových listů. Vypočítává veškeré nadání, včetně počtu připsaných poddaných a dvorců, jakož i pravidelných příjmů naturálních, mezi nimiž nechyběl sud piva týdně z vrchnostenského pivovaru a ryby z rybníků Novozámeckého panství. Latinská listina byla v roce 1927 vydána v německém překladu. Valdštejn posílil v roce 1624 právní

zpět na obsah

postavení České Lípy tím, že potvrdil a rozmnožil dosavadní privilegia. Jako jediný vlastník města překonal neblahé následky jeho rozdrobení, protože před Bílou horou patřila čtyřem různým vlastníkům. Podle Valdštejnovy vůle měla být mezi hlavními městy jeho domény a tomu také měla odpovídat latinská škola v klášteře. V zakládací listině z roku 1627 o ní uvádí, že vzorem pro ni je jezuitská kolej v Jičíně. Do čela postavil belgického mnicha Paula Conopea ( 1595 - 1635). Před příchodem do České Lípy byl Valdštejnovým zpovědníkem a žil v pražském klášteře u sv. Tomáše. Pro školu sepsal a v její tiskárně dal vytisknout čtyřdílnou učebnici latiny na základě němčiny a češtiny. S češtinou mu pomáhal mnich Fulgenc Kafka. Učební kniha by měla být odborně hlouběji analyzována. Zdá se, že je na úrovni zásad Conopeova současníka Jana Ámose Komenského. Osud představeného kláštera byl truchlivý. Umírá ve čtyřiceti letech na mrtvici, která ho zlomila na kazatelně chrámu sv. Petra a Pavla. Jeho duch byl silný do posledního okamžiku života. Tělo však bylo ubohé. Stopy mnoha ran způsobených švédskými mučiteli, z části upálená a ochrnutá ruka a celkově podlomené pokračování

| 20 zdraví po dlouhých týdnech života v lesním úkrytu, aby ušel zlotřilým švédským žoldákům, jejichž surovou ruku na sobě pocítil.

protože klášter musel ještě načas sloužit jako pionýrský dům.

Na základech latinské školy vyrostlo gymnázium, trvající až do roku 1882. Vyšla z něj řada absolventů jazyka německého i českého. Čeština byla ve zdejším klášteře sice jazykem druhořadým, ale byla zde udržována až do konce jeho existence. Přicházelo sem množství českých studentů z vnitrozemí a učili tu čeští profesoři. Z profesorů to byli například komeniolog František Zoubka (1832 - 1890). Napsal také první české pojednání o hradu Lipí. Dále tři známí čeští studenti zdejšího gymnázia: Ferdinad Břetislav Mikovec (1826 - 1862), historik a dramatik, Václav Bolemír Nebeský (1818 1882), básník a překladatel a Josef Ladislav Píč (1847 - 1911), prehistorik a archeolog.

Základy muzejnictví byly na Českolipsku položeny vlastivědným spolkem Nordböhmische Excursionsclub při jeho vzniku v roce 1878. Členové spolku soustřeďovali do neveřejného klubového muzea zejména písemnosti a archeologické nálezy. Několik členů založilo 18. listopadu 1900 muzejní spolek v České Lípě. Využili část spolkových sbírek a výzvami k veřejnosti získali další předměty, hlavně z oblasti výtvarného umění a městské bytové kultury. Získané předměty vystavili veřejnost i ve II. patře radnice.

Po vzniku státního gymnázia dožívá klášter ještě sedmdesát let. Z původního počtu dvanácti mnichů určených listinou Valdštejnovou tu v době první republiky žijí jen tři. Majetek mizel, mimo jiné i díky pozemkové reformě. Přes všechny nesnáze byl klášter v meziválečném období opravován a udržován. Při třístém výročí jeho vzniku udělil papež Pius XI. klášternímu kostelu titul basilica minor. Oslavy byly mohutné a dojemné. Konal se velký sjezd abiturientů gymnázia a 3. července 1927 kráčel městem velký alegorický průvod znázorňující dějiny kláštera a České Lípy. Augustiniánský klášter byl násilně vyklizen v dubnu 1950. Budova byla přidělena učilišti automobilových opraven, ambit byl přidělen okresnímu muzeu jako tzv. Církevní oddělení. Celý klášter byl přidělen Okresnímu muzeu a Okresnímu archivu v roce 1960. Klášter byl náročně rekonstruován po čtyři roky. Od roku 1964 zde sídlil archiv a muzeum sem přešlo o čtyři roky později, zpět na obsah

Muzejnictví na Českolipsku

V roce 1904 zemřel českolipský továrník Heinrich Wedrich (1835 - 1904), který ze záliby soustřeďoval kolekce preparátů exotických zvířat, numismatiku, drobnou plastiku, kuriozity a výtvarné umění včetně sbírky rodinných portrétů. Před smrtí zakoupil dřívější hostinec Údolí Josafat u městského parku a zřídil tam soukromé muzeum, které věnoval městu. Po první světové válce nastala na radnici prostorová tíseň a muzeum bylo složeno a odneseno v bednách na půdu. Část sbírek byla dokonce vrácena původním majitelům. Také muzeum Wedrichovo zůstalo stranou zájmu a bylo navštěvováno jen malým množstvím návštěvníků. V roce 1926 se postavil do čela české inteligence v České Lípě školní inspektor Josef Maštálko (1876 1950). Jedním z jeho prvních úkolů bylo vytvoření pracovní skupiny učitelů za účelem soustředění dokladů o různých stránkách hospodářského a kulturního života české menšiny pro Hraničářskou výstavu českého severu v Mladé Boleslavi v roce 1927. Výstavu navštívil i prezident Masaryk. Předměty a doklady zde soustředěné se staly zákla-

dem Českého muzea pro kraj Českolipský, které bylo založeno na schůzce zájemců, převážně učitelů, v Maštálkově vile 21. března 1928. Muzeum bylo nejdříve umístěno v Novém Boru, v novostavbě české školy, a v roce 1933 bylo přemístěno do vedlejší budovy Tyršovy české školy v České Lípě. Své expozice instalovalo nakonec na zámku v Zákupech a otevřelo je 24. května 1936. Město Česká Lípa nechalo v roce 1933 restaurovat renesanční lovecký zámeček Červený dům a umístilo do něj své muzeum. Nechalo si odborně ocenit sbírky Wedrichovy, přičemž pochvalu sklidily exponáty přírodovědné, což vedlo k myšlence zřídit zde „Sudetoněmecké lovecké muzeum“. Několik loveckých spolků sem umístilo své trofeje, ale k realizaci díla nedošlo. V městském muzeu probíhaly od roku 1934 zajímavé výstavy, počínaje zdařilou jubilejní výstavou valdštejnskou. V meziválečném období vznikla řada městských muzeí na území pozdějšího českolipského okresu: Mimoň a Jablonné v Podještědí 1926, Dubá a Cvikov 1937. Vedle sklářských uměleckých muzeí v Kamenickém Šenově 1992 a v Novém Boru 1893 vzniklo v prvním z těchto měst v roce 1928 městské vlastivědné muzeum a ve druhém byly k němu položeny základy, nicméně nebylo nikdy dokončeno. Před okupací bylo české menšinové muzeum v Zákupech zachráněno urychleným převodem do Bělé pod Bezdězem 2. října 1938. Činnost ostatních muzeí byla během války postupně utlumena, žádné z nich nebylo zničeno. V roce 1945 převzal muzejní spolek správu všech muzeí v České Lípě včetně dřívějšího menšinového muzea, které bylo převezeno zpět v roce 1947 a začleněno do městského muzea. Jemu se zatím dostalo označení

Krajské muzeum se záměrem, aby se v něm soustřeďovaly sbírky z okolních malých měst, o něž nebylo řádně postaráno. Do sbírkového fondu přecházely postupně různé konfiskáty a opuštěné věci větší nebo menší hodnoty. Českolipské muzeum vedl jako neprofesionální správce učitel Bohumil Kinský. V roce 1952 bylo muzeum oficiálně přeměněno na Okresní vlastivědné a obsazeno profesionálním pracovníkem Břetislavem Vojtíškem. V roce 1960 získalo muzeum a okresní archiv budovu Valdštejnského kláštera Řádu augustiniánů. V těchto prostorách, po rekonstrukci, zahájilo muzeum činnost v roce 1968. Zde byly vybudovány základní expozice: přírodovědná 1969, historická 1972, exotická zvířata v první verzi 1976, druhá 1991, mineralogie 1994, kovářství 1996, Svět hmyzu 1998. Speciálním prostorem pro pořádání velkých příležitostných výstav se stal klášterní ambit, prvně zpřístupněný v roce 1961, podruhé v roce 1975 a potřetí v roce 1990. Základem sbírky muzea jsou přírodovědné, společenskovědné a knihovědné fondy, které vznikaly činností místních spolků a nadšených jednotlivých sběratelů - donátorů muzea. Dnes pečují odborní pracovníci o bezmála půl milionu předmětů a sbírku dále rozšiřují a doplňují. Na ploše 2100 m2 je ve stálých expozicích muzea vystaveno na 5400 exponátů. Stálé expozice muzea Hlavní budova – komplex bývalého augustiniánského kláštera V budovách se nacházejí hlavní expoziční a výstavní prostory muzea, odborná, provozní, zabezpečovací pracoviště a část depozitářů. Jsou zde exotické přírodovědné expozice, regionální přírodovědné pokračování

| 21 a historické expozice a galerie s krátkodobými a dlouhodobými výstavami historického a moderního umění. Dále je zde zřízena ekoporadna ORSEJ tel.: 774 825 089. Součástí areálu je veřejnosti přístupná Klášterní zahrada a Klášterní restaurace tel.: 487 521 395. Náměstí Osvobození č.p. 297, 470 34 Česká Lípa; Vísecká rychta v Kravařích u České Lípy Expozice lidového bydlení, umění a architektury, života na vesnici a zemědělství na Českolipsku. Pobočka má charakter skanzenu. Víska č.p. 3, 471 03 Kravaře; tel.: 487 989 296 Památník K.H.Máchy s expozicí rybářství a rybníkářství v Doksech Literární expozice a s prezentací doby K. H. Máchy a expozice o chovu a lovu ryb na Českolipsku. V objektu se také nachází turistická ubytovna. Máchova (Valdštejnská) č.p. 150, 472 01 Doksy; tel.: 487 872 137 Archeologické muzeum Českolipska Šatlava v České Lípě V objektu se nachází jediná expozice jeskynní archeologie v ČR, expozice nejstarší historie České Lípy a středověkého hrnčířství a vězeňský kout. Jsou zde soustředěna archeologická odborná pracoviště a depozitáře. Vězeňská č.p. 189, 470 01 Česká Lípa; tel.: 487 723 223 Odborná, preparátorská a konzervátorská pracoviště muzea. Jsou zde soustředěny dílny,odborná pracoviště a depozitáře. Objekt není veřejnosti přístupný. Příležitostně je zpřístupněna veřejnosti pouze arkáda tzv. Červeného zámečku č.p. 57 s malou expozicí o historii domu zpět na obsah

U Vodního hradu čp.57, čp.58, čp.59, 470 01 Česká Lípa; tel.: 487 521 489 Hudební zajímavost: Glassharmonika Hudební nástroj, vynalezený roku 1761 slavným Američanem Benjaminem Franklinem. Ten při svém pobytu v Evropě byl v Londýně naprosto okouzlen hrou vlhkými prsty na sklenice a okamžitě obrátil pozornost na to, jak zlepšit vzhled a funkčnost nástroje. Vznikla tak „glassharmonika“, na které se na naležato otáčejících miskách hrálo prsty podobně jako na piano. Získala si okamžitě obrovskou popularitu a mnoho slavných autorů, vč. Mozarta, Beethovena, psalo pro tento nástroj skladby. Velký zájem o tento nástroj trval cca do 30. let 19. století. Zmizení ze scény zapříčinila kromě měnící se módy i sama magičnost jeho zvuku. Lidé se začali údajně bát její síly. Nástroj byl považován za příčinu šílenství, křečí, dokonce i zmrtvýchvstání.

se věnovalo 5 generací Pohlů, a která přežila i období ztráty popularity tohoto nástroje a trvala do první čtvrtiny 20. století. Posledním výrobcem, který dodal r. 1919 skleněné harmoniky operním scénám v Drážďanech, Vídni a Mnichově pro straussovu operu „Žena bez stínu“, byl Carl Ferdinand Pohl (+1945), jehož záznam o provedené opravě se nachází uvnitř našeho nástroje vpravo. Tento nástroj, pocházející z roku 1812, je signován jménem Vincentius Maschek. Tento dnes znovuobjevený pražský virtuóz, skladatel a slavný hráč na skl. harmoniku byl i majitelem obchodu s hudebninami, kde dle dobových pramenů a dochovaných inzerátů nabízel pod svým jménem i některé hudební nástroje, jež si na zakázku nechával stavět. Toto je jediný dochovaný nástroj, nesoucí Maschkovo jméno. Zda si i on nechal vyrobit skleněné mísy ve sklárně v Chřibské, se pravděpodobně již nedozvíme.

V současné době existuje po světě několik výrobců i mnoho interpretů a glassharmonika se ve své zmodernizované elektricky poháněné podobě opět těší velké oblibě. Původních historických nástrojů z doby největší slávy je však na celém světě dochováno méně jak 100 kusů. Ve střední Evropě bylo jen několik málo skláren, kde byli schopni vyrobit přesně do sebe zapadající misky a zároveň je broušením naladit na potřebný tón. Jednou takovou sklárnou byla ta v severočeské Chřibské, kde si na sklonku 18. století nechal první mísy vyrobit zakladatel velké dynastie výrobců skleněných harmonik Ferdinand Pohl. Založil tak tradici, jíž pokračování

| 22

Informace o otvírací době jednotlivých expozic a vstupném najdete na:

www.muzeumcl.cz Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě Nám. Osvobození 297, 470 34 Česká Lípa tel: +420 487 824 145, e-mail: muzeumcl@muzeumcl.cz Pro všechny kategorie Klubu přátel MHF Lípa Musica Vlastivědné muzeum a galerie připravilo snížené vstupné do svých expozic: Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě (25,- Kč), Památníku K. H. Máchy v Doksech (15,- Kč), Vísecké rychty v Kravařích (20,- Kč)

a Archeologického muzea Šatlava v České Lípě (20,- Kč).

zpět na obsah

pokračování

| 23

SOUTĚŽ Soutěžte s námi a vyhrajte 2 vstupenky na klavírní recitál Gerharda Oppitze v Teplicích. Soutěžní otázka: Na programu Oppitzova recitálu zazní jedno z vrcholných děl rakouského romantika Franze Schuberta – klavírní fantazie Poutník, kterou skladatel napsal v období svého kompozičního vrcholu – 20. letech 19. století. V té době vznikla také tradice tzv. schubertiád? O co se jednalo?. Své tipy zasílejte na e-mailovou adresu: soutez@lipamusica.cz do 15. října.

zpět na obsah

pokračování

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT DOBRÁ MEDITACE sobota 27. září, 19.00 Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Clarinet Factory cena vstupenky: 150 Kč

| 24

mezinárodní hudební festival

20. září – 25. října 2014 ZAHAJOVACÍ KONCERT: OPERNÍ GALA sobota 20. září, 19.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Štefan Margita – tenor Filharmonie Hradec Králové, Marek Štilec – dirigent F. Schubert / G. Donizetti / G. Bizet / G. Gershwin P. I. Čajkovskij / P. Mascagni / F. Cilea / J. Offenbach J. Strauss ad. ceny vstupenek: 690 | 590 | 490 Kč ARMIDA: PREMIÉRA MOBILNÍHO BAROKNÍHO DIVADLA pondělí 22. září, 20.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Florea Theatrum Musica Florea a Hartig Ensemble Marek Štryncl – dirigent G. Scarlatti komorní opera ze zámeckého archivu Českého Krumlova pro sóla, balet a orchestr ceny vstupenek: 590 | 490 | 390 Kč LÍPA MUSICA DĚTEM: OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK úterý 23. září, 9.00 a 10.30 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Severáček – liberecký dětský sbor ZUŠ Jiří Kubík – baryton, Pavel Soukup – vypravěč B. Martinů / P. Eben / M. Uherek cena vstupenky: 100 Kč THERE IS: OSOBITÝ LONDÝNSKÝ FOLK středa 24. září, 19.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Jono McCleery – zpěv, kytara cena vstupenky: 250 Kč VARHANNÍ HUDBA V PROMĚNÁCH STALETÍ pátek 26. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bernhard Marx – varhany J. S. Bach / D. Buxtehude / C. P. E. Bach / V. Petrali E. Forrer / A. K. Winteler cena vstupenky: 150 Kč

zpět na obsah

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT IN FEMINEA FORMA: HUDEBNÍ PRAXE ŽENSKÝCH KLÁŠTERŮ neděle 28. září, 17.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince Ensemble Musaicum, Karolina Brachman – umělecká vedoucí Markéta Cukrová – alt, jako host H. von Bingen / G. Baptista / C. Assandra / L. O. Vizzana C. M. Cozzolani / B. Strozzi / A. Bembo / F. C. Romana E. J. de la Guerre / C. Sessa cena vstupenky: 190 Kč ROZJÍMÁNÍ O LÁSCE, ŽIVOTĚ A SMRTI úterý 30. září, 19.00 Cvikov, hotel Sever středa 1. října, 19.00 Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Hradišťan, Jiří Pavlica – umělecký vedoucí cena vstupenky: 250 Kč SLOVANSKÉ TANCE čtvrtek 2. října, 19.00 Šluknov, zámek – Koncertní sál Ivan a Lukáš Klánských – klavír A. Dvořák cena vstupenky: 190 Kč Z MÉHO ŽIVOTA pátek 3. října, 19.00 Großschönau, evangelicko-luteránský kostel Waltersdorf Zemlinského kvarteto L. Janáček / B. Smetana / A. Dvořák cena vstupenky: 200 Kč TRADIČNÍ KONCERT PŘI SVÍČKÁCH IL VIOLINO BOEMO sobota 4. října, 19.00 Zahrádky, kostel sv. Barbory Lenka Torgersen – housle, Václav Luks – cembalo F. Benda / F. Jiránek / G. H. Stölzel cena vstupenky: 220 Kč KOUZLO HARFY neděle 5. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie Jana Boušková – harfa B. Smetana / A. Dvořák / J. Suk / F. A. Rosseti ad. cena vstupenky: 190 Kč SLAVNÉ BAROKNÍ KANTÁTY A MOTETA čtvrtek 9. října, 19.00 Děčín, zámek – Knihovní sál Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, Václav Luks – dirigent J. S. Bach / H. Schütz / Ch. Bernhard ceny vstupenek: 390 | 290 Kč

LUŽANSKÁ MŠE sobota 11. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium A. Dvořák / J. I. F. Biber cena vstupenky: 190 Kč LUŽANSKÁ MŠE neděle 12. října, 17.00 Schirgiswalde, kostel Mariä Himmelfahrt Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium A. Dvořák vstupné dobrovolné PÍSNĚ NĚMECKÉHO ROMANTISMU A SECESE sobota 18. října, 19.30 Zittau, Radnice – Burgersaal Martinů Voices, Lukáš Vasilek – umělecký vedoucí J. Brahms / R. Wagner / G. Mahler cena vstupenky: 250 Kč FANDANGO: PODMANIVÝ SVĚT TRADIČNÍHO ŠPANĚLSKÉHO TANCE pondělí 20. října, 19.00 Doksy, zámek Ludovica Mosca – tanec a kastaněty Lucie Guerra Žáková, Petra Žďárská – cembalo J. H. d‘Anglebert / A. Soler / A. Scarlatti / L. Boccherini cena vstupenky: 190 Kč SVĚTOVÝ VELIKÁN KLAVÍRU čtvrtek 23. října, 19.00 Teplice, Dům kultury Gerhard Oppitz – klavír F. Schubert / J. Brahms ceny vstupenek: 250 Kč (150 Kč pro abonenty Severočeské filharmonie Teplice) LÍPA CANTANTES: PĚVECKÁ SOUTĚŽ pátek 24. října, 17.00 Česká Lípa, foyer ZUŠ v České Lípě Slavnostní koncert vítězů krajské pěvecké soutěže žáků ZUŠ vyhlášené festivalem vstup zdarma ZÁVĚREČNÝ KONCERT Z NOVÉHO SVĚTA sobota 25. října, 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Gerhard Oppitz – klavír PKF – Prague Philharmonia, Tomáš Brauner – dirigent L. van Beethoven: Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“ A. Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95, B178 „Z Nového světa“ cena vstupenky: 250 Kč

pokračování

| 25

Pivovar Cvikov – Pivo Lužických hor Jak chutná pivo ze Cvikova? Po desítkách let, kdy cvikovský pivovar pouze chátral, opět máme odpověď. V Pivovaru Cvikov se za použití tradičního výrobního postupu a pouze českých surovin mění pramenitá voda z Lužických kopců v dobré české pivo. Příslušnost k místnímu kraji odráží i ve svých názvech, které připomínají zdejší nejznámější vrchy – desítka nese jméno Luž a dvanáctka Klíč. Trojici doplňuje osmička Sklář, která svlaží nejen hrdla vyprahlá z horkých sklářských provozů…

Ochutnejte pivo ze Cvikova.

zpět na obsah

pokračování

Spolupořadatel festivalu:

Finanční partneři:

za podpory Mgr. Martin Kolář

Exkluzivní partner festivalu:

CarTec Liberec

Oficiální partneři:

Donátoři: www.reditelstvijr.cz

Mediální partneři:

CMY

www.kdykde.cz

Festival se koná díky laskavé podpoře: Partneři Klubu přátel festivalu:

100 95 75

25 5 0

ceskolipskonadlani.cz

Sanamus musica

MUDr. Věra Pokorná | MUDr. Alena Sellnerová | MUDr. Dagmar Schneebergerová

Léčíme hudbou:

obec Schirgiswalde

Hlavní mediální partneři:

Podporovatelé festivalu: MLADÁ FRONTA

LZE POUŽÍT SAMOSTAN BEZ TEXTU, DOPORU ENO VŠAK "P EDPRODEJ VSTUPENEK" LIBOVOLNÉ VELIKOSTI A FONTU

Prodej vstupenek:

zpět na obsah