MHF Lípa Musica: Festivalový magazín II/2016

15 let

ve společnosti hudby

Jarní gala Lípy Musicy strana 3

Karel, král a císař strana 5

Zveme vás do Úštěku

mezinárodní hudební festival

strana 7

14. září – 10. listopadu 2016 Romano Drom strana 11

festivalový magazín

2 / 2016

2016

Soutěžte s námi o vstupenky na zahajovací koncert strana 17

|2

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 14. září – 10. listopadu

2016

15

let

ve společnosti hudby

Festivalový magazín vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.com foto: archiv festivalu, Lukáš Pelech Atelier www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

oslavy patnáctých narozenin festivalu pomalu začínají. Předznamenalo je naše výjimečné jarní gala, které do České Lípy přivezlo po osmi letech znovu unikátní spojení budhistické tradice s tradicí křesťanskou a nabídlo výjimečné vystoupení naší rezidenční Scholy Gregoriany Pragensis společně s japonským souborem Gjosan-rjú Tendai šómjó. Již za pár dní v oslavách budeme pokračovat oybinským prologem, který za účasti našeho rezidenčního souboru, připomene letos hojně skloňované výročí narození krále a císaře Karla IV. Dále bychom Vám na stránkách aktuálního vydání našeho magazínu rádi

představili ojedinělý projekt České filharmonie spolu s Idou Kelarovou, který se snaží upozornit na život romských dětí a nabídnout jim možnost si společně s filharmoniky zazpívat ve sboru Čhavorenge. Koncerty navazující na letní školu zvanou Romano Drom, která se v srpnu uskuteční v Novém Boru, Rumburku a Děčíně.

Z nových míst, kam se s námi budete moci letos vydat, jsme pro vás tentokrát vybrali malebný Úštěk a neopomeneme ani další výlet, tentokrát historický, do další etapy dějin Lípy Musicy. Zastavíme se i u našeho vrcholného galakoncertu, který zdobí narozeninové menu letošního ročníku,

a představíme si blíže zajímavou osobnost dirigenta Semjona Byčkova, který se chopí taktovky České filharmonie.

A neochudíme Vás ani o tradiční soutěž! Tentokrát můžete vyhrát dvě vstupenky na zahajovací koncert festivalu, který se uskuteční 14. září v českolipské bazilice.

Děkujeme Vám a těšíme se na setkání s vámi na letošních koncertech Lípy Musicy!

Za festival ový tým s pozdravem a přáním příjemných letních dní Lucie Johanovská

aktuality Předprodej vstupenek v plném proudu…

Neotálejte s výběrem vstupenek na letošní koncerty 15. Lípy Musicy. Vyprodán je již doprovodný projekt s Martou Kubišovou i prolog v Oybině, poslední vstupenky zbývají na českolipské koncerty Vášeň na čtvrtou, Za hranice možného, koncert [Jazz]vé v Jezvé, filipovské Ceremony of trumpets či Zapomenuté perly… v Úštěku. Vstupenky jsou k dostání ve festivalové kanceláři (Klášterní 464/11, Česká Lípa), on-line na www.lipamusica.cz a také ve vybraných koncertních místech. Festivalová pokladna bude o prázdninách otevřena v pondělí a ve středu od 15 do 18 hodin.

Další možností nákupu vstupenek je pak návštěva některého z prodejních míst sítě Colosseum Ticket.

[Jazz]vé od 17 hodin!

Rádi bychom vás upozornili na změnu času zahájení letošního svatováclavského koncertu v Jezvé. Oproti původně avizované 19. hodině se koncert s názvem [Jazz]vé uskuteční 28. září od 17:00. Více informací o koncertu najdete zde.

Zveme vás na koncerty sboru Čhavorenge MHF Lípa Musica ve spolupráci s Českou filharmonií podporuje v letošním roce realizaci projektu Romano Drom.

Tato letní škola je již tradiční, deset let trvající projekt, který přivádí dohromady mnoho desítek romských dětí z Čech i ze Slovenska. Tyto děti na sobě pod vedením Idy Kelarové a jejího

týmu několik týdnů pracují. Zpívají, tančí, učí se o své kultuře a osvojují si disciplínu, aby pak svou práci zúročily v řadě koncertů. Po dvou letních pobytech na východním Slovensku s koncerty přímo v romských osadách stráví letos Romové první dva srpnové týdny v severních Čechách a školu Romano drom zakončí tři open-air koncerty pro místní posluchače, které se uskuteční 9. 8. – 20.00 – v Novém Boru, 10. 8. – 20.00 – v Rumburku a 11. 8. – 20.00 v Děčíně.

pokračování

|3

Jarní gala Lípy Musicy, evropský chorál a buddhistická tradice

zpět na obsah

V pátečním podvečeru se Jarním gala svým posluchačům připomněl Mezinárodní hudební festival Lípa Musica, který na podzim vstoupí do své patnácté sezony. V polojubilejním ročníku chtějí organizátoři festivalu výjimečnými hosty zavzpomínat na některé uplynulé festivalové milníky. Na včerejším koncertě tak Česká Lípa znovu po několika letech přivítala sdružení japonských buddhistických mnichů Gjosan-rjú Tendai šómjó, které v bazilice Všech svatých doplnila Schola Gregoriana Pragensis.

Heřman a vyústilo v roce 2006 ve společné koncerty a nahrání CD nazvaného stejně jako páteční program Blízké hlasy z dáli. Nahrávka demonstrující možnost mezináboženského dialogu byla tehdy učiněna taktéž v České Lípě. V roce 2008 se sem japonští mniši vrátili znovu.

Včerejší koncert tak nebyl pro českolipské diváky docela neznámým tématem.

Naopak se dá říci, že místní se na tento v rámci klasiky alternativní počin těšili, o čemž svědčila i velmi pěkně zaplněná bazilika Všech svatých.

Oba soubory pojí spolupráce započatá před více jak patnácti lety. Setkání zprostředkoval přední český japanolog Robin

Letošní návrat mnichů z kláštera školy Tendai nebyl věcí samozřejmou. CD nahrávka vydaná v Čechách i v Japonsku

v roce 2007 vzbudila v hudebních kruzích velmi pozitivní reakce a v Japonsku byla i komerčně velmi úspěšná. Na druhou stranu, představení japonských mnichů na tuto spolupráci pohlíželi jako na hříšné a pyšné konání odvádějící mnichy od jejich poslání, kterým je studium, práce a náboženské rozjímání, tomu má jejich zpěv sloužit především. Až obměna církevních představených umožnila japonské a evropské liturgické tradici reprezentované oběma soubory znovu hledat, experimentovat a nacházet společné. Večerem samotným se nesl jistý leitmotiv, kterým byla výzva k otevření srdce a naslouchání, jež má vyústit ve všeprostupující mír v každodenním

pokračování

|4 životě. Naslouchání okolí a vyšším autoritám v sobě má v obou tradicích, gregoriánské i Tendai, silnou pokoru a naléhavost zároveň.

Oba soubory si po nástupu před diváky postupně předávaly slovo. Chorály Scholy střídaly zpěvy mnichů. Jejich tématika byla v podstatě obdobná, obsahuje zpěvy o pokání, chválí nebeské mocnosti v oslavných hymnech. Spojení obou tradic a překlenutí vzdáleného geografického prostoru se tak ukázalo možným.

Japonské liturgie, přes tolik odlišný kulturní základ, nepůsobily v prostředí barokní baziliky rušivě nebo excentricky. Naopak, dlouhé táhlé vícehlasy byly prvkem, jež oba druhy liturgické hudby spojoval i technicky. Pro oba druhy hudby jsou zásadní a nosná duchovní rozjímání, která jsou samotným cílem provozované hudby a nikoli jejím vedlejším efektem, tím jsou až podobné koncertní programy.

To činí už z koncertů Scholy samotné v rámci klasiky v podstatě artovou záleži-

zpět na obsah

tost. Tato skutečnost byla ještě podtržena v neobvyklé spolupráci se vzdáleným Japonskem. Pro klasického evropsky poslouchajícího diváka byly sekvence věnované gregoriánskému chorálu záchytnými body. Opravdu však nebylo třeba na nich dlouho setrvávat. Hosté z dálného východu bez velkých prostojů přetahovali divákovu pozornost zpět bohulibými a skutečně intenzivními tóny svých hlasů.

Jak bylo řečeno výše, témata i cíle obou hudeb jsou totožné. Odlišné jsou pouze jazyky, které přesto mohou díky hudbě spolu komunikovat. Toto bylo podtrženo zejména v druhé části koncertu, kdy oba soubory zpívaly společně a obě oscilující energie se začaly prostupovat. To byly asi nejmagičtější chvíle celého večera.

Oba druhy harmonií v rámci stejné kontemplace nacházely řadu společných tónových platforem. Hledání společného výrazu se tak souborům dařilo a nepůsobilo nijak násilně. Večeru by určitě slušelo

více takových momentů, které by však musely vycházet z déle trvající souhry, vzájemné komunikace a experimentů v rámci obou hudebních tradic. Otázkou je, zdali by se soubory příliš nevzdálily svému původnímu liturgickému zadání.

Každopádně by hudbě samotné podobné fúze slušely.

Jarní gala se Scholou Gregorianou Pragensis však není jediným festivalovým promo koncertem před spuštěním patnáctého ročníku. Stejný soubor, tentokrát s Hanou Blažíkovou, vystoupí v červenci pro diváky na druhé straně hranice s programem věnovaným Karlu IV. v saském Oybině.

Tomáš Cidlina pro Operaplus.cz

pokračování

|5

Karel, král a císař V loňském roce MHF Lípa Musica poprvé vstoupila do impozantních prostor zříceniny saského hradu Oybina, do jehož historie se výraznou stopou zapsal král a císař Karel IV. V roce, kdy si připomínáme 700. výročí narození této výjimečné osobnosti světových dějin, jsme pro letní prolog festivalu vybrali zařazení nového projektu našeho rezidenčního souboru Scholy Gregoriany Pragensis, který nese název Carolus, Rex et Imperator. Koncert v prostorách ruin klášterního kostela, který právě Karel IV. založil, proběhne v pátek 8. července.

Období vlády Karla IV. je pro české země epochou mimořádného kulturního rozkvětu. Člověk žasne nad tím, kolik architektonických a výtvarných památek zde za jeho vlády vzniklo. Na první pohled méně „hmatatelný“, ale neméně významný rozmach nastal i v oblasti hudební. V Karlově době se zvyšuje prestiž svatovítské katedrály jakožto duchovního centra země. Obřady zde konané se rozvíjely do nebývalé nádhery, integrovaly řadu „moderních“ teatrálních prvků a působivě využívaly prostorových dispozic kostela. Vedle chorálního církevního zpěvu dostávají v této době prostor i další oblasti hudby, jako světská hudba a vícehlas. K rozvoji i novým impulsům v hudební sféře rozhodně přispěla i pražská univerzita. V dnešním koncertě se pokusíme postihnout „mnohovrstevnost“ tehdejšího hudebního života a vytvořit barevnou hudební mozaiku z repertoáru, který byl úzce spjatý s osobou či působením Karla IV. Karel a Francie První část programu nechává zaznít hudbě, kterou Karel mohl slýchat během svého pobytu v Paříži. Pozornost francouzské hudbě věnujeme na počátku i z dalšího důvodu: Francie byla ve 14. století vůdčí kulturní velmocí a určovala vývoj i v hudební oblasti. Dobová francouzská tvorba byla v různé podobě recipována v celé středověké Evropě a Čechy nebyly výjimkou. S dynastií Lucemburků

zpět na obsah

je také úzce spjat patrně nejslavnější skladatel 14. století, Guillaume de Machaut.

Roku 1323 vstoupil do služeb Karlova otce Jana Lucemburského jako jeho sekretář a Karel s ním pravděpodobně také musel přijít do styku. Tvorbu tohoto mimořádného autora zde připomíná tříhlasé moteto Dame je sui cilz qui vueil Fins cuer doulz a píseň Foy porter.

Karel a relikvie – sv. Kopí a Hřeby Karlův mimořádný zájem o sbírání ostatků je dobře známý. Nejdůležitějšími relikviemi byly ovšem předměty spojené s Kristovým ukřižováním, které byly součástí tzv. říšského pokladu. Karel je získal v roce 1350 od potomků svého soka Ludvíka Bavora, a pro jejich uložení nechal vystavět kapli sv. Kříže na Karlštejně, proslavenou deskovými obrazy mistra Teodorika. Současně byl z Karlovy iniciativy zřízen zvláštní svátek svatého Kopí a hřebů, který byl slaven v českých zemích a také řadě německých diecézí.

Pro tento svátek vznikl i speciální chorální repertoár. Autor tohoto officia není přesně znám, avšak prameny uvádějí, že je nechal sepsat Karel se svými dvorními teology. Notový materiál vychází z antifonáře Arnošta z Pardubic (1363, cod. P. VI Kapitulní knihovny v Praze).

Karel a univerzita V posledních letech se podařilo lokalizovat velice osobitý a dosud téměř neznámý soubor zpěvů, jejichž vznik s největší

pravděpodobností souvisí s pražským univerzitním prostředím. Jde o poměrně rozsáhlé písně s básnickými duchovními texty, které zajímavě kombinují volný chorální rytmus s pasážemi s pravidelným rytmem. V programu je zastoupena jedna z těchto kompozic: Rubus incombustibilis. Univerzita se také stala centrem, které přijímalo a dále šířilo soudobou francouzskou tvorbu stylu ars nova. Je velmi pravděpodobné, že zde byly známy a provozovány i francouzské skladby Je languis a Sois tart.

Do českého studentského prostředí můžeme také umístit píseň Prima declinatio. Její text je jakousi intelektuální hříčkou, která rozvíjí paralely mezi latinskou gramatikou a teologickými myšlenkami.

Karel a dvorská lyrika Česká dvorská lyrika 14. století navázala na tradici německého minnesangu, která do Čech pronikala již za posledních Přemyslovců. Z tohoto prostředí vzešel a patrně zde i tvořil meistersinger Mülich von Prag, o němž kromě jeho původu mnoho nevíme. Jeho působení spadá spíše před polovinu 14. století. V Karlově době se začínají objevovat lyrické útvary také v češtině. K nejlíbeznějším příkladům této tvorby patří nesporně lejch Otep myrhy. Jeho text parafrázuje obrazy z biblické Písně písní a lze ho tudíž interpretovat ve světské i duchovní rovině. Roli dívky, která se obrací ke své-

pokračování

|6 mu milému, bylo možné chápat i jako hlas lidské duše obracející se ke Kristu.

Píseň Dřěvo sě listem odievá navazuje zřetelně na kurtoazní předlohy – básník v závěru vyzývá přítomné panny a paní, aby ze svého kruhu vyhnaly milence, který vychloubáním porušuje závaznou diskrétnost dvorné lásky.

Karel a slovanská liturgie Karel IV. založil v roce 1347 na Novém městě pražském klášter, jehož úkolem bylo pěstování slovanského písemnictví a slavení liturgie ve slovanském jazyce.

Za tímto účelem byli do Čech pozváni mniši benediktinského řádu ze severních částí chorvatského pobřeží. O podobě hudebního repertoáru však kvůli nedostatku dochovaných pramenů nebylo

Carolus IV. Rex et Imperator Karel a Francie Cantio Plebs Domini (Lide Boží, raduj se zbožně v tento den…)

Alleluia Virga Iesse floruit (Výhonek Jišajův vykvetl…)

Sequentia Ave virgo singularis (Buď zdráva, panno jedinečná…)

G. de Machaut: Dame je sui cilz qui vueil - Fins cuer doulz (Paní, jsem ten, kdo chce vytrvat...)

G. de Machaut: Foy porter (Věrně chci setrvat…)

Karel a relikvie – sv. Kopí a Hřeby Hymnus Pange lingua (Vzývej každý jazyk lidský, slavnému Kopí chvály pěj…)

Lectio de homilia beati Augustini (Kázání sv. Augustina) Responsorium Vibrans miles

zpět na obsah

možné činit žádné závěry. Z tohoto hlediska je zcela unikátní nález několika fragmentů, které se podařilo objevit ve fondu Ljubljanské národní knihovny. Původ těchto fragmentů lze velmi přesvědčivě prokázat jako emauzský. Je na nich zaznamenán mj. zpěv Alleluia zapsaný chorální notací a podložený slovanským textem psaným hlaholicí.

Tento zpěv je zřejmě jediný z emauzského repertoáru, který je dochován v úplnosti a zaznívá po mnoha staletích znovu v dnešním koncertě.

Do části věnované Emauzskému klášteru bylo zařazeno též čtení v církevní slovanštině podle jiného významného Emauzského pramene: tzv. Remešského evangeliáře. Tento rukopis z 11. století psaný cyrilicí věnoval klášteru sám Karel IV.

(Voják napřáhl kopí a otevřel svatý chrám slávy Boží…)

Karel a univerzita Virelai Je languis (Chřadnu a hořce umírám…)

Cantio Rubus incombustibilis (Keř nesežehnutelný…)

Cantio Prima declinatio (První deklinace, pádů regulace…)

Virelai Sois tart (Pozdně nebo časně chřadne duše má…)

Karel a dvorská lyrika Mülich von Prag: Nun siht man aber beide (Nyní je opět vidět pole i lučinu…)

Otep myrhy Anjelíku rozkochaný Dřěvo sě listem odievá Motetus Ave coronata (Buď zdráva, nevěsto Boží, matko a královno nebes…)

Karel a slovanská liturgie

v domnění, že jde o rukopis psaný přímo sv. Prokopem, zakladatelem Sázavského kláštera.

Do programu byly zařazeny též vícehlasé skladby s mariánskou tématikou, které dokládají domácí tvorbu inspirovanou francouzským „novým hudebním uměním“, tedy již zmíněnou ars nova: jsou to skladby písňového charakteru (Stola Iacob, Que est ista) a také důmyslné tříhlasé moteto Ave coronata.

Závěr koncertu tvoří velikonoční repertoár s tématikou vzkříšení; při jeho poslechu si můžeme připomenout větu z Karlova vlastního životopisu, která vyjadřuje duchovní nasměrování jeho osobnosti: „Život věčný jest světlo člověka“.

Čtení ze svátku sv. Cyrila a Metoděje Alleluia Veselite se Stola Jacob / Que est ista (Kdo je ta, jenž vychází jako jitřenka…)

Závěr: Vzkříšení Cantio Buóh všemohúcí Motetus Christus surrexit vinctos – Chorus nove – Christus surrexit (Kristus vstal a vyvedl spoutané ze žaláře…)

Schola Gregoriana Pragensis Hasan El-Dunia, Ondřej Holub, Tomáš Lajtkep, Ondřej Maňour, Michal Medek, Stanislav Předota, Marek Šulc, Martin Prokeš.

Umělecký vedoucí - David Eben Hosté Barbora Kabátková – zpěv Hana Blažíková – gotická harfa

pokračování

|7

Objevujeme nová festivalová místa: Úštěk Další novou festivalovou lokalitou se v letošním roce stává malebné městečko v Ústeckém kraji – Úštěk. V prostorách zdejší nově zrekonstruované synagogy se v sobotu 22. října uskuteční vystoupení dua Pro Arte Bohemica – flétnistky Michaely Ambrosi a cembalistky Petry Žďárské, které představí program složený z děl starých českých mistrů. Pojďme se však nejprve zastavit u historie místa samotného…

Archeologické nálezy dokazují, že ostroh byl osídlen již v 10. – 13. století. Vedly tudy staré obchodní cesty z Litoměřic do Lužice.

Významnějšího postavení Úštěk získal až ve století čtrnáctém. V této době páni z Michalovic začali ves Úštěk přetvářet v město a současně mu dali městská práva.

Kdy přesně byl Úštěk prohlášen městem, není doloženo. V dokumentech se uvádí, že Úštěk získal statut města v roce 1361.

Jádrem města byla, a do současné doby je, nejširší část ostrohu kolem dnešního kostela sv. Petra a Pavla. Na tomto prostranství stával uprostřed hřbitova menší evangelický kostelík sv. Michala a v okolí dřevěné obytné domy.

Roku 1387 zastavili pro dluhy Michalovci Úštěk pánům Berkům z Dubé, kteří pokračovali v budování města a jeho opevňování. Byly postaveny městské brány, východní německá a západní česká.

Za zdmi bran vznikaly dle jejich názvů předměstí české a německé. Pravděpodobně ještě za držení města Michalovci, koncem 14. století, byl v jižní části středu ostrohu stavěn a Berky z Dubé dokončen hrad, jehož torzo se doposud nachází v prostoru Panského dvora za budovou radnice. Páni z Dubé vlastnili Úštěk až do roku 1426, kdy jej prodali husitskému hejtmanu Václavu Cardovi z Petrovic.

zpět na obsah

V té době k Úštěku patřily vesnice Lukov, Líčenice, Ostré, Zimoř, Trnobrany, Habřina, Srdov, Vysoké, Brusov, Muckov, Levín, Bukovina, Lhota a zaniklá ves Chotrčina.

Carda, který byl přívržencem husitů, a jeho úštěcké panství bylo součástí severní hranice husitského území, se často dostával do válečných konfliktů s Házmburky, Vartenberky a Smiřickými. Po dobytí a zpustošení Úštěka vojskem Zikmunda z Vartenberka si uvědomil vojenský význam Úštěka a po svém propuštění ze zajetí, do kterého se dostal v bitvě u Budyně v roce 1428, pokračoval v intenzivním opevňování města. Především zpevnil městské brány a vybudoval po obou stranách ostrohu hradby s mohutnými věžemi.

Výstavbou městských hradeb byl hrad dodatečně vložen do města. V té době se jednalo o způsob neobvyklý a u českých hradů zcela mimořádný. Carda nejenže Úštěk opevnil, ale poskytl mu další privilegia tím, že zbavil měšťany roboty a přiznal městu právo mílové.

V roce 1475 získali sňatkem úštěcké panství Sezimové z Ústí, kteří měli právo užívat čestný titul „dědičný kráječ království českého“. To je opravňovalo k tomu, aby při oficiálních hostinách dohlíželi na krájení pokrmů pro samotného krále. Své původní

jméno si tento šlechtický rod záhy rozšířil na Sezimové z Ústí a na Úštěku.

Sezimové již v tak intenzivním opevňování města nepokračovali, provedli však větší opravy poškozené české a německé brány. Při opravě byla do zdi každé brány zasazena pískovcová deska s českým nápisem. Na německé východní bráně byla zasazena deska s tímto nápisem: „Léta Panie tisiceho pietisteho ssestimescitneho trzeti den miesice máge zase zaloziti dal tuto wiezi Vrozeny pan pan Jan Sezyma z Avsti a na Avssti diediczni kragecz kralowstwie czeskeho“. Tato deska se zachovala až do současnosti a je důkazem, že čeština v Úštěku byla nejen hovorovou, ale i úřední řečí vrchnosti.

Za vlády Sezimů se město rozrůstalo na předměstích českém, německém a především v prostoru soutoku Úštěckého a Loubního potoka, zvaném Podolec.

Město mělo pivovar, tři rybníky a včetně předměstí zde bylo 179 domů, ve kterých žilo více jak tisíc obyvatel. Svou velikostí bylo tehdy srovnatelné s nedalekým Mělníkem či Ústím n.L. Sezimové své panství neustále rozšiřovali, patřilo jim v okolí 46 vesnic. Porážka českých stavů na Bílé hoře v roce 1620 však zapříčinila pád slávy rodu Sezimů, kteří se postavili

pokračování

|8 Habsburkům a postupně přišli o svůj majetek včetně úštěckého panství. Úštěcké panství bylo Sezimům zkonfiskováno v roce 1622. Část získali pražští jezuité, část získal plukovník Jan hrabě Merode. Ten však svůj podíl v roce 1630 prodal litoměřickým jezuitům. V roce

Židé V poválečných průvodcích byla opomíjena sice malá, ale až do druhé světové války pro Úštěk a okolí významná židovská komunita. První písemná zmínka o židech v Úštěku je z roku 1523. Židé, kteří pro svou víru a způsob života byli považováni za nehodné žít ve společnosti katolíků a evangelíků, neměli téměř žádná občanská práva. První větší pogrom je stihl v roce 1745, kdy si někteří ústečtí obyvatelé vyložili rozhodnutí císařovny Marie Terezie z roku 1744 o vystěhování židů ze země po svém a začali židovské domy plenit. Ti, kteří se na pogromu židů podíleli, mezi nimi i rychtář, byli koncem roku 1745 souzeni krajským soudem.

Další krok k zrovnoprávnění židů bylo vydání tolerančního patentu v roce 1781, na základě kterého mohli židé již provozovat řemesla, sloužit ve vojsku, získávat domy mimo vykázaný prostor a jako nekatolíci si stavět pro své náboženské obřady zvláštní chrámy „synagogy“. Tohoto práva využili i úštěčtí židé a v prostoru dnešní synagogy si postavili původní dřevěnou, která však v roce 1793 vyhořela. Na jejím místě posta-

zpět na obsah

1675 získala pražská jezuitská kolej celé úštěcké panství pod svůj vliv. Jezuitští představitelé sídlili na úštěckém hradu, který upravili pro svou potřebu. V polovině 17. století se přestěhovali do nového sídla v nedalekých Liběšicích, odkud řídili chod panství. Úštěcký městský hrad ztratil svůj význam a sloužil zřejmě jako

vili v roce 1794 synagogu z pískovcových kvádrů z místních lomů a postupně ji rozšířili do dnešní podoby.

Svou funkci plnila až do začátku druhé světové války. Válku přečkala bez většího poškození a ještě v roce 1945 byla obývána. Po roce 1948 se z objektu synagogy stalo smetiště a objekt začal chátrat. Nejprve byly spáleny lavice, později ostatní dřevěné části, rozpadla se střecha a narušena byla i statika objektu. V roce 1997 byla z iniciativy Pražské židovské obce zahájena generální oprava této, na území České republiky, ojedinělé stavitelské památky. Rekonstrukce, kterou finančně podporuje stát a Město Úštěk je před dokončením. Domy židovského městečka přilehlé k synagoze byly postupně strženy, poslední v roce 1946. Ve stráni pod Lhotou naproti Šibeničnímu vrchu vznikl židovský hřbitov, kde byli pochováváni židé z celého okolí. Židovský hřbitov po roce 1948 přešel do majetku města a začal pustnout. V současné době vedení města rozhodlo bezplatně navrátit pozemek hřbitova Federaci židovských obcí, která má zájem na zachování tohoto pietního místa pro budoucí pokolení.

administrativní budova. Jezuité zrušili hřbitov na náměstí kolem kostelíku sv.

Michala. V roce 1722 zde nechali postavit novou faru, s největší pravděpodobností dílo litoměřického stavitele italského původu Octávia Broggia. V r. 1764 byl zbourán kostelík s v. Michala a již za 13 dnů byla zahájena výstavba současného

se nachází synagoga. Byla postavena roku 1794 v klasicistním slohu jako náhrada za dřevěnou synagogu, 1851 přestavěna podle plánů místního stavitele Wenzla Jahna. Byla přistavěna předsíň, rozšířena ženská galerie, budova byla zvýšena a provedena výmalba modlitebního sálu s maurskými motivy. V suterénu bývala židovská škola a byt. ohoslužebným účelům sloužila do roku 1938, během 2. sv. války mobiliář odvezen a poté opuštěna. Od roku 1993 zde probíhala rekonstrukce a od roku 2003 je využita jako regionální židovské muzeum.

V západní části městečka Úštěk na okraji skalního masivu nad údolím

pokračování

|9 katolického kostela sv. Petra a Pavla.

Kostel byl vysvěcen 8. 11. 1767.

V období, kdy vlastnili jezuité úštěcké panství, docházelo k rozvoji řemesel a zakládání cechů. Pozadu nezůstávalo ani zemědělství. Zejména pěstování kvalitního chmele se významnou měrou podílelo na rychlém rozvoji města a šíření jeho věhlasu. V prostoru vrchu Budína a na svazích v tetčiněvském údolí se též pěstovala vinná réva.

Velký požár v roce 1765 zničil většinu domů na severní straně náměstí a část domů jihovýchodní strany náměstí. Jejich následná obnova začala měnit vzhled středu města do dnešní podoby.

Jezuité vládli nad Úštěkem až do roku 1773, kdy byl jejich řád papežem Klimentem XIV. zrušen a majetek zkonfiskoval stát. Správou majetku byl pověřen Náboženský fond a od roku 1776 spravovali úštěcké panství úředníci Královského studijního fondu. Na provoz získaného majetku však neměli pověření správci, v důsledku omezení robotních povinností, dostatek levných pracovních sil. Získaný jezuitský majetek byl proto postupně rozprodáván a na pozemcích vrchnostenských dvorů vznikaly nové osady.

Hrad a jeho celé okolí zakoupili v roce 1779 úštěčtí měšťané. Hrad byl upraven na sladovnu a v rukách právovárečných občanů byl až do roku 1876. Jezuitský dvůr u rybníka Barvíř zakoupil Mansvet Leitenberger a vybudoval zde barvírnu. Jeho majetek převzal J. J. Leitenberger, rodák z nedalekého Levína, nejvýznamnější průmyslník v Čechách kolem roku 1800. Hostinec Pod podloubím, do roku 1948 nazývaný Panský dům, zakoupil v roce 1788 František Linek z Rašovic za 550 zlatých.

zpět na obsah

Úštěk měl v 19. století také určitou míru vlastní samosprávy hospodářské, soudní a vnitřní. Tato skutečnost měla příznivý vliv na jeho rozkvět. Vznikaly zde první továničky – chemická J.J. Leitenbergera, továrna na punč a likéry I. Krause a továrna na kostice a jehlice D. Hirsche. Ve městě bylo již 173 živnostníků. Město vlastnilo radnici, školu, robotní tvrz, dvě obecní kůlny, dům na stříkačku, Pikartskou věž, německou bránu a špitál. Od roku 1788 v Úštěku byli dva lékaři chirurgové. Dnešní lékárna byla postavena a dána do provozu v roce 1803. ÚštěkV roce 1838 odkoupil liběšické panství a tedy i Úštěk do svého vlastnictví kníže Ferdinand z Lobkovic, vévoda Roudnický. Změna majitele panství však nepřinesla do života města podstatné změny. Charakter města velmi ovlivnil rok 1849, kdy se připravovalo nové správní uspořádání. Představitelé města se zavázali, že pokud bude Úštěk jmenován soudním okresem, postaví pro tento úřad na vlastní náklady novou budovu. Po nabytí platnosti nového územního uspořádání v září 1849 byl v Úštěku skutečně zřízen okresní soud a berní úřad. Úštěk se stal soudním okresem a byl jím až do roku 1953. Vedení města dodrželo daný slib, vykoupilo na náměstí od řeznického cechu masné krámy a na jejich místě byla v srpnu roku 1851 slavnostně dána k užívání okresnímu soudu, bernímu úřadu a obecnímu úřadu nová budova – dnešní radnice. V měsíci srpnu 1850 bylo zvoleno první obecní zastupitelstvo.

Nové správní zřízení a jmenování města soudním okresem bylo pro město značným přínosem. Zejména v oblasti obchodu s chmelem získal Úštěk významné postavení nejen na tuzemském, ale i na zahraničním trhu. Úštěcký červeňák obdržel řadu mezinárodních ocenění. Obchodníci s chmelem i sedláci, kteří chmel pěstovali,

měli zájem, aby jejich chmel nebyl zaměňován. Zřídili proto v Úštěku známkovnu chmele a chmel byl dodáván pod značkou Úštěcký chmel. Pěstování a obchod s chmelem a částečně i pěstování ovoce mělo značný vliv na rozvoj města. Byla postavena nová škola a na obou předměstích řada nových budov, které sloužily pro úpravu, balení a skladování chmele. Díky obchodování s chmelem si město zachovávalo svůj význam i v minulém století. Úštěk byl až do ukončení druhé světové války osídlen převážně německým obyvatelstvem. Většina Čechů se před zahájením války vystěhovala do vnitrozemí. Zámožnější židé přečkali válku v zahraničí, ostatní se stali cílem nacistických represí. Od června 1945 byl na základě mezinárodních úmluv zahá jen odsun německých rodin do Německa. Do Úštěku a okolí se z různých krajů ČSR naopak přistěhovaly české a slovenské rodiny, později i Volynští Češi.

Po roce 1948 došlo zejména při procesu kolektivizace vesnice k perzekuci řady soukromých zemědělců, kteří odmítali vstoupit do zemědělských družstev.

V dalších letech docházelo k odlivu obyvatelstva do měst.

V roce 1953 při změně krajského uspořádání byly zrušeny i soudní okresy. Část úštěckého soudního okresu se dostala do správy okresu Česká Lípa a část včetně Úštěku přešla pod správu okresu Litoměřice. Po zrušení úštěckého soudního okresu se Úštěk stal bezvýznamným venkovským městečkem. Koncem padesátých let se blýsklo na lepší časy. S Úštěkem se začalo počítat jako s rekreační oblastí pro severočeskou hnědouhelnou pánev. Bylo zahájena výstavba rybníka Chmelař. Na Úštěcku vyrostlo nebo bylo zadaptováno mnoho objektů pro individuální i organizovanou

pokračování

| 10

ZAPOMENUTÉ PERLY... sobota 22. října, 19.00 | Úštěk, synagoga Zapomenuté perly Čech a Moravy Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813): Sonáta D Dur pro flétnu basso continuo, op. 10/6 Josef Antonín Štěpán (1726–1797): Sonata seconda B dur pro sólové cembalo Jiří Čart (1708–1778?): Sonáta h moll pro flétnu a basso continuo, op.1/5 Charles Wagner (?): Andante C dur s variacemi na téma Josefa Haydna Jiří Antonín Benda (1722–1795): Sonáta G Dur pro flétnu a obligátní cembalo, L.642.b Pro Arte Bohemica: Michaela Ambrosi – historické flétny, Petra Žďárská – cembalo cena vstupenky: 250,- Kč Hudební emigrace byla jedním z rysů českého hudebního života 18. století, avšak nebyl to jev úplně nový. V naší hudební historii se objevují zprávy o českých muzikantech v kapelách rozličných zahraničních dvorů či hudebních centrech zpětně až do středověku. Vedle hudebníků, malířů, architektů, a jiných umělců, odcházely také nekatolické rodiny, mladíci ohrožení čtrnáctiletou vojnou, či řemeslníci, kteří vyhledávali příznivěji vyhlížející útočiště

zpět na obsah

za hranicemi rodné vlasti. Sousední země nabízely místa v nově vznikajících kapelách věhlasných panovnických sídel a útěk mohl zbavit nejen potupné lokajské služby, ale i nevolnictví, kterým byli tito uprchlíci sužováni v rodných krajinách. Někteří původem čeští emigranti, jako například Jan Dismas Zelenka, Josef Mysliveček či Jan Ladislav Dusík, došli k zasloužené slávě, ale jiní, je-li možno za ně mluvit, stále čekají na svůj návrat do obecného povědomí. Novodobá závislost na německém muzikologickém kánonu, rodícím se v devatenáctém století, vytlačila Čarta, Vodičku a Štěpána z hudební mapy, taktéž jako i další české a „východní“ muzikanty.

Avšak nyní si jsme vědomi, že skladby těchto autorů plny energie, rozmanitosti, zpěvných melodií i lidových slovanských prvků si rozhodně zaslouží být hrány.

Michaela Ambrosi (historické flétny) a Petra Žďárská (cembalo) se potkaly již před

mnoha lety, kdy začínaly se studiem staré hudby. Potom se jejich cesty na několik let rozdělily. Působily v různých souborech a získávaly zkušenosti, které nyní zúročují ve společných projektech. Spojuje je nejen nadšení pro objevování hudby, která byla historií zapomenuta, ale také možnosti, které jejich nástroje nabízí. Spojení cembala a flétny má velmi dlouhou a rozmanitou tradici, počínaje renesanční hudbou pro virginal, flétnu a hlas, přes barokní skladby pro flétnu a basso continuo, až ke galantnímu slohu, kdy vznikají skladby pro obligátní cembalo s flétnovým doprovodem. Interpretky se rozhodly proniknout hlouběji k podstatě hudby, kterou publiku přináší, a tak se obě v rámci doktorského studia věnují jednomu neprávem opomíjenému českému skladateli. Michaela se zaměřila na hudbu Jiřího Čarta a Petra spojila své studium s odkazem Josefa Antonína Štěpána.

rekreaci. Postupem doby byl postaven Kulturní dům v prostoru Panského dvora, byla zahájena výstavba silničního obchvatu a sídliště Pionýrů.

Počátkem devadesátých let zahájilo provoz nákupní středisko v ulici Polské armády postavené v akci Z. Vize převedení veškerých obchodních aktivit do tohoto jediného objektu se však díky polistopadovému vývoji naštěstí neuskutečnila. Po krachu spotřebního družstva Jednota a několikanásobné nepodařené privatizaci existuje nyní reálná možnost vybudovat zde sportovně relaxační centrum.

Listopadové události roku 1989 proběhly v Úštěku bez větších emocí. Teprve koncem 90. let se však lépe daří využívat veškerých dostupných možností a prostředků, které poskytuje stát, komunální i soukromá sféra. Výsledkem je výstavba kanalizace a čistírny odpadních vod, rozsáhlá plynofikace a soustředěná péče o památky v rámci Městské památkové rezervace v Úštěku. Řada místních občanů si uvědomuje význam cestovního ruchu a snaží se návštěvníkům poskytovat co možná nejlepší služby.

Poslední reforma územního uspořádání zařadila Úštěk do Úštěckého kraje pod pověřené město třetího stupně Litoměřice. Úštěk dnes plní funkci pověřeného města druhého stupně pro obce Úštěk, Liběšice, Chotiněves, Horní Řepčice, Lovečkovice, Levín a jejich místní části. Jedná se tedy o spádovou oblast zhruba pro pět tisíc obyvatel.

Film o Úštěku: http://www.mesto-ustek.cz/film-o-usteku/d-144839/p1=1950

zdroj: http://www.mesto–ustek.cz

pokračování

| 11

Romano Drom MHF Lípa Musica ve spolupráci s Českou filharmonií podporuje v letošním roce realizaci projektu Romano Drom – letní hudební školy pro mladé Rómy. Po dvou letních pobytech na východním Slovensku s koncerty přímo v romských osadách stráví letos Romové první dva srpnové týdny v severních Čechách a školu Romano drom zakončí tři open-air koncerty pro místní posluchače, které se uskuteční 9. 8. – 20.00 – v Novém Boru, 10. 8. – 20.00 – v Rumburku a 11. 8. – 20.00 v Děčíně.

Letní škola Romano drom: již tradiční, deset let trvající projekt, který přivádí dohromady mnoho desítek romských dětí z Čech i ze Slovenska. Tyto děti na sobě pod vedením Idy Kelarové a jejího týmu několik týdnů pracují. Zpívají, tančí, učí se o své kultuře a osvojují si disciplínu, aby pak svou práci zúročily v řadě koncertů. V minulých letech to bylo nejen v Rudolfinu (Koncert ke Dni studentstva v listopadu 2014) či na Hradčanském náměstí s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem (červen 2015), ale především v místech, z nichž většina z dětí nebo jejich rodičů pochází – v sociálně vyloučených osadách, v ghettech východního Slovenska.

zpět na obsah

Po dvou letních pobytech na východním Slovensku s koncerty přímo v romských osadách stráví první dva srpnové týdny letos Rómové v severních Čechách – v Ústeckém kraji, konkrétně na Šluknovsku.

Letní školu Romano drom zakončí tři open-air koncerty pro místní posluchače.

Důležitou myšlenkou celého projektu je setkávání, proto do projektu pozveme také neromské zpěváky (děti a mladé lidi ve věku 11-19 let), kteří se k Čhavorenge přidají na zkoušky v rámci Romano drom a pak samozřejmě na všechny plánované koncerty.

9. 8. 2016 – 20.00 – Nový Bor 10. 8. 2016 – 20.00 – Rumburk 11. 8. 2016 – 20.00 – Děčín

SPOLUPRÁCE ČESKÉ FILHARMONIE A IDY KELAROVÉ Edukativní činnost vnímá Česká filharmonie jako důležité poslání, jehož páteří jsou pořady pro mateřské, základní a střední školy a víkendové akce pro rodiny. V cyklu koncertů Čtyři kroky do nového světa vzdělávací tým České filharmonie připravuje výpravy do hudby 20. století, v cyklu nazvaném Orchestr na kusy představuje nástroje symfonického orchestru v rukou filharmoniků.

Mimořádnou událostí jsou tzv. masterclass pro žáky a studenty hudebních škol a společné projekty ČF a ZUŠ.

Třetím rokem pokračuje spolupráce mezi Českou filharmonií, Idou Kelarovou a dětským pěveckým sborem Čhavorenge,

pokračování

| 12 podporujícím talentované romské děti a mladé lidi nejen v jejich cestě za hudbou. „Je pro nás velkou ctí a pozoruhodnou výzvou spolupracovat s Idou Kelarovou na projektech podporujících talentované romské děti a mladé lidi. Je skvělé, že mohou zažít pocit naplnění, radost z nalezení sebe sama, tedy něco, co může být mezníkem pro jejich další život. Není to ovšem jenom „o nich“. Je to také o naší otevřenosti, o naší upřímnosti, o hledání nás samých. Věříme, že společně

pomáháme tomu, aby bylo mezi lidmi méně předsudků, bariér a neporozumění. A naopak více porozumění, vzájemné inspirace a krásné hudby. Česká filharmonie považuje podobné projekty za důležitou součást svého poslání, protože i jí jde – slovy Idy Kelarové – o to: měnit svět.“ David Mareček, generální ředitel České filharmonie „Snoubí se ve mně dvě kultury: romská a česká. Snoubí se a perou zároveň, protože

ať chci nebo ne, je ve mně temperament, spontánnost a tvůrčí síla romského národa a zároveň i hloubka a dar národa českého. Je úkolem nejen mým, ale nás všech, přijmout sebe ve svém celku, se všemi klady i zápory, které jsme dostali do vínku díky soužití české a romské kultury v jedné zemi.

Na té dlouhé cestě, na Romano drom (= romská cesta), jsme si už mnohé odžili.

Někteří z nás narazili, ale většina pochopila, že ani neúspěch není důvodem, proč cestu přerušit. Mnozí chtějí Romům pomáhat, ale

Myšlenka projektu Myšlenkou Romano drom je zviditelnit situaci romských dětí žijících na východním Slovensku. Tuto oblast navštěvujeme a také zde pracujeme již po dobu 20-ti let a vidíme, že další a další generace přežívají v podmínkách, které jsou naprosto nelidské. Přestože vynakládáme naše úsilí, finanční zdroje, energii a čas a dáváme toto všechno do pomoci právě těmto dětem, stále cítíme potřebu, aby se naše společnost začala zajímat o tyto zdravé a inteligentní děti, aby je přestala ponižovat z pohledu své kultury, která je jim naprosto cizí z důvodu sociálního vyloučení, a začala si uvědomovat, že tyto děti opravdu potřebují nás a naší pomoc,a že se bez ní nemohou realizovat. To považujeme za jedinou cestu pro jejich lepší budoucnost.

Je to otázka celé společnosti. Je to otázka uvědomění si, že pokud tyto děti nedostanou lepší šance a lepší podmínky pro svůj život, nemůžeme očekávat, že důsledky jejich chudoby se nemůžou vyřešit bez pomoci. Chceme na tyto skutečnosti poukazovat s cílem chránit romské děti a máme přání šířit tyto informace co nejširší společnosti v naději, že přestane ignorovat jeden základní fakt: že totiž problém Romů není otázkou romské kultury, ale obrovské chudoby, ze které již není východisko. Řešit tento problém není otázkou peněz, ale problém naší dobré vůle. Chceme změnit tento svět k lepšímu. Naším posláním je vytvářet vzory, které těmto dětem chybí.

zpět na obsah

Každý by si měl uvědomit, že něco jiného je vidět tyto děti ve zprávách v médiích, v novinách či v bulvárech. Já ze své zkušenosti vím, že když člověk jednou vstoupí do této oblasti, například do romských osad, a potká tyto děti, v jejichž očích vidíte kousíček naděje vyvolané tím, že se k nim přiblížil, nikdy v životě na tyto oči už nezapomene. Po každém návratu domů tyto děti ve mně zanechávají obrovskou sílu a uvědomění si, že jsme lidé a musíme počítat s každým člověkem na této planetě. Bez jediného tvora nemůže být tato země kompletní. Každý v dnešním světě má své místo.

Zrovna tak jako my, tak i tyto děti by měly mít v dnešní době svá místa, uznání, podporu, pochopení a lásku ve společnosti. Z mé zkušenosti chybí romským dětem právě pocit toho, že jsou tady vítané. Je to jedna z nejtěžších cest a i přestože to, co pro ně děláme, se nevrátí hned, věřím, že pokud společně začneme a nezištně budeme pomáhat těmto lidem, je zde naděje, že se tato situace změní.

Na letní škole Romano drom budeme s pěveckým sborem Čhavorenge připravovat koncertní program, se kterým tyto děti vystoupí v romských osadách za doprovodu České filharmonie. Naším cílem je přinést do těchto opravdu chudobných podmínek lásku, chceme upozornit všechny děti na to, že na ně myslíme, nezapomínáme na ně a s velkou nadějí jim předáváme jejich úžasnou romskou kulturu v tomto velkolepém podání. Doufáme, že pěvecký sbor Čhavorenge

vzdávají to při prvních obtížích. Jsem šťastná, že Česká filharmonie s námi po trnité cestě vzdělávání kráčí již třetím rokem, a přesto si uvědomuji, že tato cesta za porozuměním může trvat ještě několik generací, ba že nikdy neskončí.“

bude tím sborem, který bude děti motivovat k tomu, aby se nevzdávali svých snů a cílů a šli za naplněním svého životního příběhu.

Ida Kelarova ředitelka o. s. Miret,

MIRET podporuje mladé romské umělce, děti a mládež, jejich obecné a jazykové vzdělání, ale především jejich umělecký růst a kreativitu. Cílem MIRETu je pomáhat udržet aktivní tvorbu mládeže, vytvářet podmínky pro její pokračování a uchování její vlastní tradice. MIRET pomáhá romským dětem a mladým lidem dokázat, že něco umějí, dodává jim sílu bojovat s někdy nemilosrdnou realitou dneška, případně jim poskytuje i pracovní příležitosti v oboru, který je zajímá a baví. To vše s cílem udržet jejich kulturní hodnoty a tradice. Jednou z nejdůležitějších věcí je pak snaha pomáhat Romům hledat jejich vlastní identitu.

Dětský pěvecký sbor Čhavorenge, který v rámci MIRETu vznikl, představuje pozitivní vzor pro sociálně vyloučené Romy a zároveň motivuje své vlastní členy k tomu, aby se ani v obtížných podmínkách nevzdávali svých snů a s vírou kráčeli za naplněním svého životního příběhu.

pokračování

| 13

15 let ve společnosti hudby III Vydejte se s námi u příležitosti jubilejního 15. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica 2016 zpět do minulých let a připomeňte si jeho nejdůležitější mezníky. Ve třetí a poslední části našeho seriálu se budeme věnovat letům 2008 – 2015. Tedy období, ve kterém festival překročil hranice našeho státu a začal pořádat koncerty také v sousedním Sasku.

V roce 2008 funguje Lípa Musica již druhý rok s novým logem, názvem, designem.

Tak jako se snaží, aby se nový vizuál dostal mezi široké vrstvy lidí, připravuje Martin Prokeš se svým týmem festivalovou nabídku 14 koncertů, ze kterých si vybere každý. Přelomovým projektem je první vystoupení souboru Schola Gregoriana Pragensis společně s japonskými mnichy z uskupení Gjosan – rjú Tendai šómjó.

Koncert je zařazen do programu jako prolog festivalu, proběhne stejně jako v letošním roce v českolipské bazilice Všech svatých.

Kromě tohoto mimořádného projektu pak festival svým posluchačům nabídne například koncert Pavel Haas Quartetu, Pražské komorní filharmonie, dětem přiveze Spejbla s Hurvínkem a milovníkům neklasické muziky veselý koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers.

Festival Lípa Musica musel na své cestě překonat mnoho překážek. Jednou z nich byla i velká hospodářská krize, festival se však v roce 2009 uskutečnil i navzdory ní. Jediným ústupkem neveselé době bylo složení programu z výhradně českých umělců. Nejedná se však v žádném případě o ústupek z kvalitativní úrovně celého festivalu. Příkladem za všechny je zcela jistě koncert České filharmonie, která se po 50 letech vrátila koncertovat do České Lípy, a to navíc hned s jednou z nejslavněj-

zpět na obsah

ších skladeb českých autorů, a sice Mou vlastí Bedřicha Smetany (na koncertě zazněly Vltava, Vyšehrad a Šárka). Festival pak pracuje i na poli propagačním. Poprvé se posluchačům dostává do ruky tištěný katalog s uceleným přehledem všech koncertů, s podrobnými informacemi o programu i interpretech. Poprvé také vznikají krátká videa z koncertů a rozhovory s vystupujícími.

A Lípa Musica prožila kalendářních deset let od prvního ročníku (tehdy festival ještě fungoval jako Festival duchovní hudby Česká Lípa). V roce 2010 však ještě výročí neslavila, přesto však byl tento napůl jubilejní ročník dalším úspěchem. Na pódia Lípy Musicy se vrátili zahraniční umělci, konkrétně umělci z Visegrádské čtyřky, navíc festival představil publiku Čechy se zahraničním renomé.

Poprvé tak pro Lípu Musicu zahráli kytarista Pavel Steidl nebo hornista Radek Baborák.

Mimořádným zážitkem byl koncert legendy Hany Hegerové. Lípa Musica také rozšířila svoje programové možnosti a poprvé nabídla svým divákům tanec – vystoupení skupiny DOT 504.

Při jubilejním 10. ročníku festivalu Lípa Musica v roce 2011 nastal čas na první ohlédnutí za tím, co má festival za sebou. Úspěšné ročníky tak připomněl například Moskevský patriarchální sbor Drevne-

ruskij raspev. Důkazem, že se festival dívá směle dopředu, je pak zahajovací koncert. Pozvání na něj přijala světově proslulá operní pěvkyně Eva Urbanová.

Předznamenala tak, že se festival nebojí a s pýchou a hrdostí hledí do zářné budoucnosti. Jubilejní ročník nabídl svým posluchačům již 17 koncertů na území Libereckého, ale i Ústeckého kraje a Prahy. Kromě světových umělců dává šanci i mladým talentům – do programu festivalu je zařazen i koncert žáků českolipské Základní umělecké školy a dětí z Českolipského dětského sboru.

Do nové dekády vykročila Lípa Musica v roce 2012 směle – koncertem Pavel Haas Quartetu na Pražském hradě. Navíc plně dostála svému názvu a fyzicky se stala festivalem mezinárodním. Jedenáctý ročník festivalu byl prvním, který se částečně odehrál na území Spolkové republiky Německo.

Prvními koncerty v Německu bylo vystoupení ansámblu Radka Baboráka v evangelicko-luteránském kostele v GroßschönauWaltersdorfu a Scholy Gregoriany Pragensis v přenádherném Knihovním sále radnice v Žitavě. Lípa Musica tak začíná budovat vztahy s německými sousedy, které historie tak ošklivě a doufejme, že ne nenávratně, poškodila. Navíc Lípa Musica v tomto roce začíná vozit své posluchače na vzdálenější koncerty festivalovými autobusy.

pokračování

| 14 Dvanáctý ročník festivalu v roce 2013 nabídl svým posluchačům hned 20 koncertů a nesl ve znamení „Roku české hudby“. Festivalová nabídka byla okořeněna novými místy – kostelem sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem, kde se od té doby konají koncerty věnované výhradně slavnému strážskému rodákovi H. I. F. Biberovi, a kostelem v Bautzenu. Kromě klasických koncertů vynikajících interpretů, ke kterým bezesporu patří například houslista Václav Hudeček, Iva Bittová nebo holandská zpěvačka Ntjam Rosie, nabídl festival svým příznivcům také jiné žánry.

V Jiráskově divadle v České Lípě vystoupil Pražský komorní balet, v českolipském kině Crystal bylo možné shlédnout dva záznamy z předních světových divadelních scén – Metropolitní opery v New Yorku a Mariinského divadla v Petrohradu. Snahu celého festivalového týmu posluchači ocenili. Počet návštěvníků Lípy Musicy v roce 2012 přesáhl čtyři tisíce lidí. Festival dal také prostor mladým talentům v nově založené pěvecké soutěži Lípa Cantantes, kterou festival pořádá se Základní uměleckou školou v České Lípě.

Stejně jako v předchozím roce nabídl i třináctý ročník festivalu Lípa Musica v roce 2014 dvacet koncertů. Oproti loňsku však divákům přinesl seznámení hned se šesti novými festivalovými místy (Cvikov, Doksy, Kamenický Šenov, Šluknov, Teplice, Schirgiswalde). Festival odstartoval opulentním koncertem světově proslulého operního pěvce Štefana Margity.

Okořeněn pak byl premiérou mobilního barokního divadla. Díky ansámblu Musica Florea se před diváky v KD Crystal zhmotnila přesná kopie barokního divadla z 18 století, tedy něčeho, co už dávno není k vidění. Absolutním vrcholem festivalu byly dva závěrečné koncerty vynikajícího německého pianisty Gerharda Oppitze.

zpět na obsah

Prozatím poslední uplynulý ročník Lípy Musicy v roce 2015 poprvé nabídl více než dvacet koncertů, a to konkrétně 22. Natáhla se také doba jeho trvání a to na rovné dva měsíce. Novinkou byl prázdninový prolog na zřícenině hradu a kláštera v německém Oybině, který návštěvníkům nabídl nezapomenutelný zážitek umocněný krásou prostředí. Další pak byl houslový workshop anglických lektorů Petea Coopera a Richarda Boltona s jejich následným koncertem v Centru textilního tisku v České Lípě.

K vrcholům festivalu bezesporu patřilo sólové vystoupení koncertního mistra České filharmonie Josefa Špačka ml., německého violoncellisty Nicolase Altstaedta nebo odlehčený koncert všech tří bratrů Ebenů konaný u příležitosti Mezinárodního sklářského symposia. Šanci dostali opět i žáci českolipské zušky, kteří stanuli na společném jevišti s vynikajícím českým klavíristou Petrem Maláskem.

A rok 2016 a další…? Slovy ředitele Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica: „Bez vývoje nastane zákonitě stagnace a později zánik. To je dané. Jsem ale přesvědčený, že kultura se bát nemusí.

Ano, může být méně podporovaná, může mít těžší období, ale nás všechny přežije. Zcela jistě. Je to totiž jedno z našich největších bohatství, které nám naši geniální předkové zachovali. Máme tady jasné a hmatatelné důkazy. Protože přečkala staletí, nejrůznější zřízení, politické garnitury, války, bude tady tedy i po nás. Našim cílem a posláním je tedy o kulturu pečovat a přinášet regionu nové a nové zážitky, rozvíjet tak zároveň zájem o náš kraj z hlediska cestovního ruchu a rozvíjet vztahy s našimi německými sousedy. Tudy vidím cestu.“ Kristýna Brožová

pokračování

| 15

Česká filharmonie po 45 letech zpátky pod Ještědem: Semjon Byčkov A závěrem se věnujme opět více klenotu, který ozdobí a kterým vyvrcholí 15. ročník festivalu.

Po 45 letech se do Liberce vrátí náš nejlepší symfonický orchestr, který se řadí mezi deset nejlepších orchestrů světa – Česká filharmonie. Těleso do Liberce zavítá společně s ruským dirigentem světového formátu Semjonem Byčkovem a fenomenálním klavírním duem – sestrami Katia & Marielle Labèque.

Na programu zazní Dvojkoncert pro klavír do Francise Poulenca a symfonie Manfred Petra Iljiče Čajkovského. V našem seriálu o interpretech se dnes zastavíme u maestra Byčkova.

Semjon Byčkov se narodil v roce 1952 v Leningradu, dnešním Petrohradu, a již ve svých 20 letech zvítězil na Rachmaninově dirigentské soutěži. O dva roky později, kdy mu byla z politických důvodů odepřena jeho cena – dirigování Leningradské filharmonie, opustil tehdejší Sovětský svaz, kde se hudebně vzdělával od svých 5 let. Byčkov nejprve studoval klavír, později se věnoval zpěvu v Glinkově sborové škole a od 13 let studoval dirigování. Čtyři roky studoval na Leningradské konzervatoři u Ilji Musina. Do rodného Petrohradu se vrátil v roce 1989 jako šéfdirigent místní filharmonie. Současně však působil i v USA u the Grand Rapids Symphony Orchestra a Filharmonie Buffalo.

Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii, debutoval v opeře v Lyonu a na festivalu v Aix-en-Provence. Jeho úspěchy mu záhy otevřely dveře k Berlínské filharmonii, Newyorské filharmonii či Královskému orchestru Concertgebouw. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, od roku 1997 působil u orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a také v drážďanské Semperoper. Byčkov v sobě snoubí ruskou školu s mezinárodním přehledem a s přehledem se věnuje symfonickému i operním repertoáru.

zpět na obsah

Na poli opery je Byčkov uznávaným interpretem Strausse, Wagnera a Verdiho. V době svého působení u Maggio Musicale Fiorentino se velkého úspěchu dočkala jeho nastudování Janáčkovy Jenufy, Schubertova Fierrabras, Pucciniho La Bohème, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského Újezdu nebo Mussorgského Borise Godunova, za něž získal prestižní Premio Abbiati. V nedávné době nastudoval Byčkov Musorgského Chovanštinu ve Vídeňské státní opeře, Evžena Oněgina v Londýně či Wagnerova Parsifala v Madridu.

Byčkovova symfonická angažmá zahrnují turné s Mnichovskými filharmoniky, Royal Concertgebouw, Vídeňskou filharmonií, Berlínskou filharmonií, orchestrem lipského Gewandhausu, BBC Symphony Orchestra, London Symphony Orchestra, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI Torino, Orchestre National de France, Chicago Symphony, New York Philharmonic, San Francisco Symphony nebo Los Angeles Philharmonic.

V roce 1986 Byčkov zahájil spolupráci s vydavatelstvím Philips, pro které natáčí s Berlínskou filharmonií, Bavorským rozhlasovým orches-

trem, Royal Concertgebouw Orchestra, Philharmonia, London Philharmonic nebo Orchestre de Paris. Velmi intenzivně Byčkov nahrával s ochestrem Kolínského WDR, se kterým natočil komplet Brahmsových symfonií, Straussova díla, Mahlerovy a Šostakovičovy symfonie, Rachmaninova, Verdiho Requiem a další. Jeho Lohengrin byl zvolen BBC Magazine nahrávkou roku 2010.

Jako uprchlík jsem nikdy netoužil hledat ráj, říká hvězdný dirigent rozhovor při příležitosti Byčkovovy spolupráce s Českou filharmonií v MF DNES Když mu bylo něco přes dvacet, utekl z bývalého Sovětského svazu. Ve světě se pak vypracoval a stal se vyhledávaným dirigentem.

Tento týden hostuje Semjon Byčkov u České filharmonie, s níž dnes a zítra v Rudolfinu provede skladby Petra Iljiče Čajkovského a Maxe Brucha.

Třiašedesátiletý Byčkov zastával v hudebním světě různé prestižní posty, šéfoval například Orchestre de Paris, vedl také Semperovu operu v Drážďanech. Je zván k předním orchestrům, mnohokrát hostoval i v newyorské Metropolitní

opeře nebo v londýnské Královské opeře Covent Garden.

Rodák ze Sankt Petěrburgu, tehdy Leningradu, studoval na tamní konzervatoři, hrál volejbal za Dynamo Leningrad, ale třebaže jeho kariéra vyhlížela v rámci Sovětského svazu nadějně, rozhodl se odejít. První západní město, kam roku 1975 dorazil, byla Vídeň. „Strávil jsem tam deset dní, neuměl jsem jazyk, a tak jsem jen tak chodil po ulicích, až jsem se náhodou ocitl před Vídeňskou státní operou. U vchodu visel plakát oznamující, že se hraje Lohengrin, kterého diriguje Zubin Mehta. Neměl jsem peníze na vstupenku, a tak jsem se jen díval, jak lidé vcházejí dovnitř. Tehdy mne nenapadlo, že za třicet let bude na stejném místě znovu viset plakát Lohengrina, tentokrát s mým jménem,“ usmívá se.

V srpnu téhož roku, kdy opustil domov, odjel do New Yorku. „Bylo tam horko, vlhko, všude špína, ale já se cítil, jako bych se podruhé narodil,“ vzpomíná. Poté prošel i dalšími zeměmi, nyní žije v Paříži. Jako bývalý uprchlík chápe lidi, kteří opouštějí své domovy, současnou krizi však sleduje s obavami.

pokračování

| 16 „Odešel jsem, protože jsem chtěl být svoboden.

Jenže nikdy jsem si nepředstavoval, že na Západě je všechno jenom skvělé. Intelektuálně jsem nemohl věřit tomu, že na jedné straně je všechno špatné a na druhé najdu ráj. A měl jsem pravdu. Byl jsem také schopen absorbovat různé kultury, prostě proto, že jsem je chtěl přijmout za své. Kdežto dnes je to jiné. Ekonomické důvody k migraci lze ještě pochopit, ale s uprchlíky přicházejí i temné síly, toužící zničit náš svět. Není to ovšem nový problém, pouze o něm víc mluvíme,“ zdůrazňuje.

Ke své staré vlasti má Byčkov dvojaký vztah. „Když začala perestrojka, zrodila se obrovská naděje, nějakou dobu se dalo říkat, že máme demokracii. To je ale v Rusku nebezpečné, protože může nastat anarchie. Což se také stalo, takže dnes se Rusko zase vrátilo do doby, v níž žilo předtím, pouze takříkajíc v jiné omáčce.

Nejsem toho všeho součástí, ale Rusko miluji a chci, aby bylo šťastné. Ono samo si ale musí najít způsob, jak žít samo se sebou a se zbytkem světa. Na druhou stranu také svět musí akceptovat, že Rusko má historicky podloženou starost o svou bezpečnost,“ tvrdí.

Shodou okolností hned příští týden bude u České filharmonie hostovat další ruská dirigentská hvězda, Valerij Gergijev, který na rozdíl od Byčkova otevřeně podporuje prezidenta Putina. „Na to nemám žádný názor. Každý má právo vybrat si. On si vybral, jak bude žít a já také,“ konstatuje Byčkov.

Připomíná, že Rusko se vždy rozhodovalo, kam patří, zda na Východ nebo na Západ. „Toto vnitřní napětí se odráží i v umění, třeba zrovna v Čajkovského hudbě. Ta je pevně usazena v ruské kultuře a mentalitě, ale způsob, jakým je vyjádřena, přebírá to nejlepší ze západní hudby. Však byl také Čajkovskij kvůli tomu doma kritizován,“ poznamenává.

S Českou filharmonií se Byčkov nepotkává poprvé, nicméně právě díky Čajkovskému se

zpět na obsah

budou v dohledné době vídat častěji. Pro firmu Decca totiž společně nahrají všechny skladatelovy symfonie i některá jeho další díla. „Česká filharmonie měla velký úspěch s nahrávkou Dvořákových symfonií, kterou pořídila s Jiřím Bělohlávkem. Chtěli pokračovat v nahrávání a nejen české hudby. Čajkovskij se nabízel, je něco jako Dvořákův soused. Nabídli mi spolupráci a já nadšeně souhlasil,“ přiznává Byčkov.

Zvuk České filharmonie je podle něj pro Čajkovského ideální. „Temně sametové smyčce vyvolávají asociace na slovanské prostředí, ale také na Vídeň. Podobné je to dechovými nástroji.

Není to zkrátka vyloženě ruské, ale ani německé nebo francouzské, je to prostě něco odlišného, co má stejné kvality, a tím je to jedinečné,“ uzavírá Byčkov.

Zdroj:http://kultura.zpravy.idnes.cz/semjon-byckov-diriguje-ceskou-filharmonii-fjb-/hudba.aspx?c=A160121_144421_hudba_era

„Je to hudba, která vstupuje rovnou do srdce.“ Semjon Byčkov s Českou filharmonií uvádí Čajkovského z rozhovoru v Českém rozhlase Skladby Petra Iljiče Čajkovského se v repertoáru Semjona Byčkova objevují poměrně často. Jaký je jeho vztah k tvorbě tohoto skladatele? „Je to jeden z hlavních skladatelů mého života.

Bylo mi asi dvanáct let, když jsem na koncertu tehdejší leningradské filharmonie poprvé slyšel jeho předehru-fantazii Romeo a Julie. Byl jsem úplně uchvácený. Vrátil jsem se domů. A pozdě v noci, když už celá rodina spala, jsem šel do kuchyně, otevřel partituru tohoto díla a snil o tom, že ho jednou budu dirigovat. Tak jsem začal s Čajkovským. Celý svůj umělecký život jsem poté prožil hlavně s jeho čtvrtou, pátou a šestou symfonií. První dvě jsem zatím dirigoval jen velice málo. Jeho třetí symfonie a sym-

fonie Manfred se v mém repertoáru objevily až poměrně nedávno. S odstupem času mohu říci, že všechna tato díla jsou pro mne něčím doslova existenciálním, bez čeho nemohu žít. Čím se Čajkovského hudba Semjona Byčkova nejvíce dotýká?

Je to hudba, která vstupuje rovnou do srdce.

Velice často se setkávám s názorem, že Čajkovskij jsou jen krásné melodie. To ale není pravda.

Jedná se o kompozice, které jsou velice složité, založené na přísné rytmizaci. Jsou navíc velice polyfonní. Můj vztah k Čajkovského hudbě je opravdu niterný, myslím si, že v nás vyvolává opravdu hluboké pocity. Teď jsem dirigoval jeho operu Evžen Oněgin v Královské opeře Covent Garden v Londýně. Hlavní postavy tohoto operního příběhu jsou mladé a vy máte šanci se s nimi prostřednictvím Čajkovského na chvíli vrátit do doby vlastního mládí. Ta hudba má obrovskou schopnost otevřít vám tento svět v jeho komplexní kráse.

Které z Čajkovského děl považujete za nejkrásnější?

To je nemožné říci. Tuto hudbu bezpodmínečně miluji. Když například vzpomenu Richarda Wagnera a jeho Lohegrina, tam je to o hledání bezpodmínečné lásky, kterou není možné v lidském světě najít. U Čajkovského, stejně jako u dalších skladatelů, kteří jsou pro mne důležití, je to o tom, že když už jednou milujete, milujete bezpodmínečně a navždy.

zdroj: http://www.rozhlas.cz/mozaika/hudba/_ zprava/je-to-hudba-ktera-vstupuje-rovnou-dosrdce-semjon-byckov-s-ceskou-filharmonii-uvadi-cajkovskeho--1576861

Závěrečný koncert festivalu čtvrtek 10. listopadu, 19.00 Liberec, Společenský sál kulturního domu Česká Filharmonie Semjon Byčkov – dirigent /Rusko/ Katia & Marielle Labèque – klavírní duo /Francie/ F. Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll P. I. Čajkovskij: Symfonie Manfred

Poslechněte si celý rozhovor se Semjonem Byčkovem:

pokračování

| 17

SOUTĚŽ Soutěžte s námi o 2 vstupenky na zahajovací koncert letošního ročníku, který se uskuteční 14. září v České Lípě.

První správná odpověď vyhrává!

Na zahajovacím koncertu doprovodí německé sólisty orchestr Radka Baboráka Česká Sinfonietta.

Jeho název připomíná skladbu jednoho českého skladatele, víte jakou a kterého?

Tipy na správné odpovědi zasílejte na e-mail soutez@lipamusica.cz do 15. 8. 2016 Přejeme Vám hodně štěstí!

zpět na obsah

pokračování

| 18 BLÍZKÉ HLASY Z DÁLI 20. 5., 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Gjosan-rjú Tendai šómjó (Japonsko) Schola Gregoriana Pragensis, David Eben – umělecký vedoucí KAREL, KRÁL A CÍSAŘ 8. 7., 21.00 | Oybin, zřícenina gotického kostela Hana Blažíková – gotická harfa, zpěv Schola Gregoriana Pragensis, David Eben – umělecký vedoucí Carolus, rex et imperator LÍPA JÁSÁ 14. 9., 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bence Bogányi – fagot, Clara Dent – hoboj, Pirmin Grehl – flétna (Německo), Česká Sinfonietta, Radek Baborák – lesní roh, dirigent Mozart MEDITACE A MONUMENTALITA 18. 9., 17.00 | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Władysław Szymański (Polsko) – varhany Buxtehude | Sweelinck | Stanley Mendelssohn | Żeleński | Bach JEN SE ROZPLYNOUT | tradiční koncert při svíčkách 19. 9., 19.00 | Zahrádky, kostel sv. Barbory Trio Arundo a Karel Dohnal jako host Bach | Mozart | Martinů

KCHUN | premiéra 27. 9., 19.00 | Zittau, kostel sv. Kříže KCHUN: Martin Prokeš – tenor, Marek Šulc – baryton Purgatio: středověká a renesanční inspirace Dantovou Božskou komedií [JAZZ]VÉ | svatováclavský koncert 28. 9., 17.00 | Jezvé, kostel sv. Vavřince SKETY – a cappella jazz sextet spirituály a jazzové inspirace AMARCORD 29. 9., 19.00 | Děčín, Zámek – Knihovní sál Amarcord (Německo) Evropský romantismus a lidové písně z celého světa DIALOG KRÁLOVSKÉHO PÁRU 1. 10., 19.00 | Doksy, zámek Jana Boušková – harfa, Radek Baborák – lesní roh Dauprat | Koechlin | Andrés Debussy | Chopin | Koetsier LOUTNA ČESKÁ 2. října, 17.00 | Mimoň, kostel sv. Petra a Pavla Ensemble Inégal, Adam Viktora – varhany, umělecký vedoucí A. V. Michna: Loutna česká

ZA HRANICE MOŽNÉHO 23. 9., 19.00 | Česká Lípa, Biberova kaple Pavel Steidl – kytara Sor | Paganini | Táregga | Domenico Albéniz | Torroba

MILOSTNÁ HRA 3. 10., 19.00 | Großschönau, evangelicko-luteránský kostel Markéta Cukrová – mezzosoprán, Barbara M. Willi – klad. klavír Berlioz | Haydn | Tomášek | Beethoven

ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST 24. 9., 20.00 | Litoměřice,kostel Všech svatých VocaMe (Německo) Inspirace Hildegardou von Bingen – písně a vize

TANEC DUŠE 8. 10., 19.00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo NANOHACH / Michal Záhora – tanec Diptych

CEREMONY OF TRUMPETS 25. 9., 17.00 | Filipov u Rumburku, bazilika Panny Marie Pražští barokní trumpetisté, Daniela Valtová Kosinová – varhany Telemann | Vejvanovský | Biber | Vivaldi

KDYŽ SKLO ZPÍVÁ 15. 10., 19.00 | Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Sinfonia di vetro – zpěv a skleněná harmonika (Německo) Mozart | Beethoven | Naumann | Röllig | Schulz Smittbaur | Zelter | Zumsteeg | Schumann

zpět na obsah

BIBER OŽÍVÁ | NOVODOBÁ PREMIÉRA 16. 10., 17.00 | Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Societas Incognitorum H. I. F. Biber: Missa in contrapuncto, premiéra ZAPOMENUTÉ PERLY...

22. 10., 19.00 | Úštěk, synagoga Pro Arte Bohemica: Michaela Ambrosi – historické flétny, Petra Žďárská – cembalo Vaňhal | Štěpán | Čart | Wagner | Benda VÁŠEŇ NA ČTVRTOU 23. 10., 17.00 | Česká Lípa, Centrum textilního tisku Pavel Haas Quartet Martinů | Dvořák | Beethoven POMOZTE NÁM SLYŠET 30. 10., 17.00 | Schirgiswalde,Mariä Himmelfahrt Kirche Vilém Veverka – hoboj & Ensemble 18+ Vivaldi | Marcello | Bach | Telemann benefiční koncert pro Nadační fond Ozvěna MARTA: POSLEDNÍ RECITÁL doprovodný projekt 3. 11., 19:00 | Nový Bor, městské divadlo Marta Kubišová a skupina Petra Maláska MÁ TO SMYSL! 8. 11., 19.00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Společně na pódiu aneb přehlídka žáků ZUŠ Česká Lípa Dan Bárta jako host ČESKÁ FILHARMONIE PO 45 LETECH V LIBERCI 10. 11., 19.00 | Liberec, Dům kultury Katia & Marielle Labèque – klavírní duo (Francie) Česká filharmonie, Semjon Byčkov – dirigent (Rusko) Poulenc | Čajkovskij

pokračování

| 19

zpět na obsah

CVIKOV_inz_Lipa_Musica_148x297.indd 1

5/25/15 4:03 PM

pokračování

| 20 BMW řady 2 Active Tourer

www.bmwliberec.cz

Radost z jízdy

BMW ŘADY 2 ACTIVE TOURER. OD 7 199 KČ BEZ DPH MĚSÍČNĚ.*

CarTec Liberec, s.r.o.

Obchodní 622 460 01 Liberec Tel.: +420 734 418 584 www.bmwliberec.cz

* Nabídka operativního leasingu je kalkulovaná na vůz BMW 218i Active Tourer s paketem JOY v hodnotě 78 500 Kč bez DPH za podmínek 0% akontace, 48 měsíců, 15 000 km/rok, obsahuje povinné ručení, havarijní pojištění, GAP, pojištění skel a balíček servisních služeb BMW Service Inclusive obsahující servisní prohlídky po dobu 5 let nebo do najetí 100 000 km. Splátka s DPH činí 8 711 Kč. Nabídka je určená pro plátce DPH. Kalkulace pro neplátce bude připravena na požádání. Nabídka platí do odvolání. Služby BMW Financial Services v České republice jsou nabízeny prostřednictvím UniCredit Leasing CZ, a.s., a UniCredit Fleet Management, s.r.o.

Kombinovaná spotřeba paliva a emise CO2 nového BMW řady 2 Active Tourer: 2,0–6,4 l/100 km, 46–148 g/km.

zpět na obsah

pokračování

Mediální partneři:

Finanční partneři:

Festival se koná za laskavé podpory:

100 95 75

25 5

Děčín

Litoměřice

Zittau

Großschönau

0

C.Bau spol. s r.o.

Schirgiswalde

Podporovatelé festivalu:

Oybin

Hlavní partneři festivalu: Donátoři:

Mons. Mgr. Jan Baxant, biskup litoměřický Římskokatolická farnost Jestřebí

Arbor

spolek pro duchovní kulturu

ce tum dotaci.eu

ce tum dotac .eu

ce tum otac .eu

Oficiální partneři:

CarTec Liberec

Klášterní 464/11 470 01 Česká Lípa

ce tum

prof gran .cz

www.reditelstvijr.cz

Biberova ce trum společnost

Kanalizace Liberec dotaci.eu Tomáš Drobník

centrumdotaci.eu

Arbor

Jarmila a Lubomír Parohovi

JUDr. Jarmila Holovčáková

profigrant.cz

Radka Mothejzíková

spolek pro duchovní kulturu

um d

Mgr. Martin Kolář Klášterní 464/11

470 01 Česká Lípa IČ: 70820503

Hlavní mediální partneři:

zpět na obsah

Prysk

Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa IČ: 70820503

Předprodej vstupenek:

Majj - Kupec, s. r. o.

Kamenický Šenov

Arbor spolek pro duchovní kulturu

IČ: 70820503

dotaci.eu

A B C D

MHF Lípa Musica je členem České asociace festivalů.

Pořadatel:

Stráž pod Ralskem

Stružnice

Doksy

Nový Bor

Arbor spolek pro duchovní kulturu Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa IČ: 70820503