MHF Lípa Musica: Festivalový magazín I/2016

15 let

ve společnosti hudby

Martin Prokeš: Lípa Musica je pro mne vším strana 3

Blízké hlasy z dáli strana 7

Zveme vás do Litoměřic

mezinárodní hudební festival

strana 9

14. září – 10. listopadu 2016 Příběh České filharmonie strana 15

festivalový magazín

1 / 2016

Soutěžte s námi o vstupenky na jarní gala

2016

strana 21

|2

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 14. září – 10. listopadu

2016

15

let

ve společnosti hudby

Festivalový magazín vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.com foto: archiv festivalu, Lukáš Pelech Atelier www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

letech vrátí do Liberce.

Do tajů narozeninového menu vás uvede sám ředitel festivalu Martin Prokeš, ale i Tomáš Cidlina, který je vaším průvodcem koncertními programy již několik let. Na stránkách prvního vydání letošního magazínu Vás pozveme také na jarní galakoncert, který přinese návrat jednoho ze silných momentů historie festivalu, do svého srdce – České Lípy se vrátí unikátní spojení křesťanské a budhistické tradice v projektu Blízké hlasy z dáli. Opomenout nemůžeme ani vrchol našich oslav, jenž nás bude provázet po celý rok, postupně si představíme všechny aktéry slav-

nostního závěrečného koncertu s Českou filharmonií. A na první výlet vás vezmeme do prvního letošního nového festivalového místa, kterým budou královské Litoměřice. To a mnohem více, včetně možnosti vyhrát dvě vstupenky na prolog letošní Lípy Musicy, najdete na následujících stranách…

Zahájení předprodeje vstupenek

Doprava na koncerty

Benefiční koncert

Předprodej vstupenek na letošní 15. ročník festivalu bude zahájen ve středu 20. dubna 2016. Vstupenky budou opět k dostání ve festivalové kanceláři (Klášterní 464/11, Česká Lípa), on-line na www.lipamusica.cz a také ve vybraných koncertních místech. Festivalová pokladna bude do června otevřena od pondělí do čtvrtka od 15 do 18 hodin. I v letošním roce budete moci platit na naší pobočce platební kartou.

Další možností nákupu vstupenek je pak návštěva některého z prodejních míst sítě Colosseum Ticket. I v letošním roce nabízíme slevové kategorie pro děti, studenty, seniory, držitele průkazu ZTP a ZTP/P a rovněž v platnosti zůstává Klub přátel festivalu se svým programem výhod a slev.

I v letošním roce nabízíme našim festivalovým návštěvníkům možnost vypravit se na vybraná místa festivalovým autobusem. Jízda autobusem zůstává i v letošním roce zpoplatněná paušální částkou 50 Kč/osoba/koncert.

Tato částka bude vybírána při nástupu do autobusu. Nově nebude nutné prokazovat se vstupenkami, ty bude možné v případě dostupnosti zakoupit i na koncertním místě. Místa v autobuse však musí být dopředu rezervována, a to buď ve festivalové pokladně, nebo přes webové stránky festivalu, kde bude aktuálně zveřejněn i seznam míst, kam budeme autobus vypravovat.

Rádi bychom vás pozvali na další z řady benefičních koncertů, který je pořádán na podporu činnosti Nadačního fondu Ozvěna, jenž podporuje děti a mladistvé se sluchovým postižením. Koncert se uskuteční v úterý 31. 5. od 19 hodin v bazilice Všech svatých v České Lípě a vystoupí na něm patronka fondu Iva Bittová. Výtěžek z koncertu bude použit pro další děti a rodiny, které se potýkají se sluchovým znevýhodněním.

Vstupenky si můžete rezervovat nebo objednat na emailu: pavla.prokesova@ozvena.org nebo na telefonním čísle 777 34 38 69 či zakoupit ve festivalové pokladně.

jistě již s napětím očekáváte, co vám přinese jubilejní 15. ročník naší hudební přehlídky. Dočkali jste se, jako první máte možnost dozvědět se více právě teď! Ačkoli na přípravách intenzivně pracujeme již více než půl roku, pečlivě jsme tajili chystané koncerty, abychom vám mohli s příchodem jara nabídnout snad nečekané a milé překvapení – koncerty i mimo podzimní sezónu, v nových i tradičních místech, se známými uměleckými osobnostmi i novými tvářeni a nadto bonbonek v podobě velkolepého projektu s naším prvním orchestrem, Českou filharmonií, která se pod hlavičkou Lípy Musicy po 45

Děkujeme Vám a těšíme se na setkání s vámi při dalším ročníku Lípy Musicy!

Za festivalový tým s pozdravem a přáním krásných jarních dní Lucie Johanovská

aktuality

pokračování

|3

Martin Prokeš: Lípa Musica je pro mne vším V letošním roce slaví Mezinárodní hudební festival Lípa Musica své 15. výročí. Je spousta věcí, které mi Lípa Musica dala, ale i vzala. Dovolte mi tedy krátce zavzpomínat.

Zdá se mi to až neuvěřitelné, že je to už 18 let, kdy jsem se poprvé rozhodl, že uspořádám v České Lípě festival. Bylo mi 26 let, měl jsem pocit, že vím všechno a že má síla je nekonečná. Jediné, o co jsem se mohl skutečně opřít, byla má zkušenost z koncertování se souborem Schola Gregoriana Pragensis, se kterým jsem koncertoval po světě již šestým rokem. V té době jsem netušil, co všechno začíná, co mi festival přinese a čím se pro mě do budoucna stane.

Hvězdy byly na mé straně, pustil jsem se do pořádání s vervou mně vlastní. Bez jakýchkoliv zkušeností jsem začal intuitivně naplňovat to, co jsem považoval za důležité. Tušil jsem, že to bude fungovat pouze tehdy, když budu ctít pravidla poctivého bussinesu, tedy držet slovo, plnit závazky a věřit tomu, co dělám. Už první ročník, který zahájil festivalový život v roce 2000, napověděl, že by to mohlo fungovat. Ohlas diváků byl nebývale vřelý, a to byla ta správná injekce pro další motor.

To jsem ještě netušil, že hned následující ročník v roce 2002 přinese do mého života to nejcennější - mou životní partnerku.

Když jsem na jaře 2002 otevřel dveře v květinářství v Klášterní ulici (to místo se poté v budoucnu stalo festivalovou kanceláří), bylo rozhodnuto. Do té doby jsem bral s úsměvem fenomén „lásky na první pohled“… Květiny na festival byly svěřeny krásné květinářce, se kterou jsme se rok poté vzali.

V letech 2003 – 2008 jsem se stal i díky své angažovanosti v České Lípě ředitelem

zpět na obsah

příspěvkové organizace Crystal, která sdružovala nejdříve Kulturní dům, později i Vodní hrad Lipý a Jiráskovo divadlo v České Lípě. To byla další velmi cenná zkušenost. Toto pětileté období mě nebývale obohatilo o zkušenosti s pořádáním akcí nejen na poli hudebních žánrů, ale i divadelního světa. Rok 2004 přinesl do mého života nepopsatelný smutek, protože mi tragicky zemřela sestra Lenička, která mi byla člověkem ze všech nejbližších. Těžko jsem hledal sílu vidět život v pozitivních okolnostech.

Ty se však dostavily velmi brzy, protože se nám v lednu 2005 narodila dcera Magdalenka. Náš život dostal nový smysl a směr. Ještě jsme se ani nenadechli z narození první dcery, když jsme zjistili radostnou novinu z očekávání dcery Dorotky. Ta přišla na svět v březnu 2006.

Vše nabralo kosmickou rychlost. V té době jsem byl zpěvák a manažer souboru Schola Gregoriana Pragensis, ředitelem příspěvkové organizace v Lípě, a zároveň jsem vedl festival. Tehdy jsem začal tušit, že se toto tempo nedá vydržet dlouhodobě.

Festival měl v roce 2006 za sebou 5 ročníků, a tehdy došlo k osudovému setkání s přáteli v Praze. Při hledání bližší identity pro náš festival mezi nás přichází myšlenka nového názvu Lípa Musica.

Od prvního vyslovení všichni víme, že je to to pravé. Lípa Musica nás bude následně reprezentovat, nejen jako město jejího domova České Lípy, ale i prostřednictvím stromu české státnosti lípy srdčité. Počínaje rokem 2007 přichází festival s novou tváří, gotické oblouky propojené s ba-

revností tmavě modré barvy propůjčují festivalu novou tvář, identickou do dnešních dnů. Lípa Musica si dále buduje svou hodnotu. Značka Lípy Musicy začíná být synonymem pro kvalitu, na které striktně bazírujeme. Myšlenka přivážet skutečně špičkové interprety české a světové scény se ukazuje jako správná. Festival se těší stále většímu věhlasu. Rok 2012 se stává pro festival dalším významným mezníkem. Od tohoto roku totiž překračuje hranice a vstupuje do sousedního Saska.

Stává se tak jedním z mála projektů v zemi, které naplňují svou mezinárodnost i tím, že působí zároveň také za hranicemi našeho státu.

V pohádkách se říká že, žil jeden král a ten mě tři dcery. Ta třetí Sára se narodila v květnu 2012 a udělala naší rodinu skutečně šťastnou.

Lípa Musica je pro mne vším. Rodinou, láskou, vysokou hodnotou, závazkem, dřinou, tolerancí, přátelstvím. Lípě Musice vděčím za to nejcennější co v životě mám - naplnění a naději, že to celé má smysl. Když o tom tak přemýšlím, tak nemám dcery tři, ale čtyři. Jmenují se Magdalenka, Dorotka, Sára a Lípa Musica...

pokračování

|4

15. Lípa Musica očima Tomáše Cidliny Mezinárodní hudební festival Lípa Musica se za svými diváky vrátí v roce 2016 již po patnácté.

Za tu dobu se jeho nabídka rozrostla o koncerty, které nejen svým významem, ale i geograficky přesahují Českolipsko, jež je festivalu domovem. Již po několik let pořadatelé festivalu Lípa Musica směle vyvážejí umělce nejen za hranice Libereckého kraje, ale i za hranice České republiky.

Lípa Musica tak pokračuje v kurzu, který si vytyčila při desátém ročníku. Tím bylo překročit regionální stín a přispět k dialogu se sousedy v blízkém německém příhraničí. Kromě koncertních míst festival naplňuje obsah přívlastku mezinárodní také umělci. V roce 2016 před festivalové diváky předstoupí interpreti z České republiky, Spolkové republiky Německo, Polska, Ruska a Francie.

Za dobu svého trvání se festivalové podzimní dění pevně vrylo do povědomí veřejnosti na Českolipsku i v dalších místech severočeského regionu. Festivalovými pódii jsou prestižní sály i kostely rozeseté po zapadlých venkovských koutech. Díky dobré reputaci a vynikající nabídce si festival vybudoval jméno také v Sasku, kde Lípa Musica v posledních letech pravidelně uvádí koncerty vynikajících českých těles a ansámblů a tím nejlepším způsobem, kulturní výměnou, přispívá k dobrému dojmu, jenž si o sobě obyvatelé obou zemí vytváří. To vše činí Lípa Musica z hlubokého přesvědčení, že společně prožité kulturní události jsou vynikající kúrou na vzájemné vztahy, v historii nejednou katastrofálně pošramocené.

Při rozmachu za hranice se ale Lípa Musica nijak nevzdaluje od svého prvotního zadání, neboť od svého založení se snažila pozdvihnout kulturní nabídku a úroveň na Českolipsku. Nutno říci, že v tomto učinila za patnáct sezón nemálo práce. Programy festivalu se pro diváky

zpět na obsah

staly sázkou na jistotu kvalitního a vřelého zážitku a Lípa Musica se stala prestižní událostí prvořadého významu v rámci celého Libereckého kraje. Díky festivalu sem zavítala ta nejzvučnější jména tuzemské klasické i mimoklasické scény, a stejně tak v mnoha případech poprvé na české scéně uvedl festival špičkové interprety zahraniční.

Díky podobným událostem se v posledních letech daří stále více nabourávat negativní stereotyp, jenž v české společnosti mnohdy dosud panuje o kultuře a kulturnosti pohraničí. Lípa Musica přináší pádný argument proti nazírání na pohraničí jako na vykořeněnou krajinu s provinční kulturou. Snaží se znovunacházet kulturní odkaz regionu a ten prezentovat jeho obyvatelům.

Pro rok 2016 je plánováno na dvacet tři festivalových zastavení. Novinkou je zařazení Jarního gala, které předznamená oslavy 15. festivalových narozenin reprízou unikátního společného projektu souboru Schola Gregoriana Pragensis a japonského souboru Gjosan-rjú Tendai šómjó. Stejně jako v roce 2015 je srpnový prolog festivalu naplánován v saském Oybině, v ruinách gotického kostela.

Rezidenční soubor Schola Gregoriana Pragensis zde program věnuje lucemburské tradici a Karlu IV., jehož postava symbolizuje někdejší společnou historii a pojí se i k místu samotnému.

O měsíc později provede zahajovací

koncert v České Lípě orchestr Česká sinfonietta pod vedením světoznámého hornisty a dirigenta Radka Baboráka, bude to na den přesně 15 let od prvního koncertu tehdy ještě Festivalu duchovní hudby Česká Lípa. Město původu festivalu uvítá v příštím roce také další hvězdu české klasické scény, jíž je kytarista Pavel Steidl. V programu festivalu pro rok 2016 nejsou upozaděna ani další místa na Českolipsku, jimž je festival věren již po mnoho sezón, zatímco jiné pro posluchače objevuje a otevírá poprvé.

V osamělém kostele uprostřed polí, nedaleko Zahrádek, bude uvedeno v tradičním koncertu při svíčkách trio Arundo fagotisty Václava Vonáška. Ve Stráži pod Ralskem program již tradičně připomene místního rodáka Heinze Ignaze Bibera, jehož skladby provede soubor Societas Incognitorum. S unikátním programem České loutny přijede Ensemble Inegal do Mimoně. Na polského varhaníka Wladyslawa Szymanskeho se může těšit Prysk, v premiérových Litoměřicích festival představí německý soubor VocaMe a na německé interprety se mohou těšit i návštěvníci koncertů v Kamenickém Šenově, kde vystoupí duo hráčů na skleněnou harmoniku, a v Děčíně, kam přijede špičkový německý vokální soubor Amarcord.

Svátek sv. Václava, který má již řadu let své neochvějné místo v dramaturgii festivalu i v kostele sv. Vavřince v Jezvé, oslavíme spolu s jazzovým a cappela sextetem

pokračování

|5 Skety. Do Filipova u Rumburku zavítají Pražští barokní trumpetisté za doprovodu varhanice Daniely Valtové-Kosinové.

Koncert špičkových sólistů lze očekávat na zámku v Doksech, pod jehož střechou vystoupí hornista Radek Baborák s harfistkou Janou Bouškovou. Do prostředí synagogy v Úštěku bude zasazen program s názvem Pro Arte Bohemica, věnovaný pozapomenutým skladatelům z Čech a Moravy. Česká Lípa se může těšit na vystoupení našeho předního smyčcového kvarteta Pavel Haas Quartet.

V zahraničních koncertech se festival publiku snaží zprostředkovat to nejlepší, co česká hudební scéna nabízí. V kostele v Großschönau vystoupí Barbara Maria Willi společně s Markétou Cukrovou, kostel v Schirigiswalde uvítá hobojistu Viléma Veverku společně s Ensemblem 18+. Žitava, další město hostící festival již

zpět na obsah

poněkolikáté, se může těšit na premiérový pěvecký projekt Kchun inspirovaný Božskou komedií Dante Alighieriho. Pro Českou Lípu festival zařadí opět projekt určený dětem, a to opět ve spolupráci se ZUŠ Česká Lípa.

kdy se po 45 letech do severočeské metropole – Liberce vrátí náš první orchestr – Česká filharmonie, a to ve spolupráci se světově proslulým dirigentem Semjonem Byčkovem a klavírním duem sester Labèqueových.

Festival Lípa Musica ve snaze držet sepětí s mimoklasickou posluchačskou obcí nabízí také lákadla pro jiná divácká spektra, pro letošní rok připravil taneční projekt pro Českou Lípu - představení Dyptich skupiny Nanohách a nebo retrospektivní koncert mapující kariéru významné osobnosti české populární hudby – Marty Kubišové. Její „poslední recitál“ bude současně koncertem na přání, o který si v anketě uskutečněné v loňském roce řeklo samo publikum.

Program festivalu pro rok 2016 dílem nabízí hudební tradici regionu, dílem je věnován skladatelům a interpretům světového formátu. Své posluchače tak vede k ohlížení se po vlastních kořenech i vzhlížení ke vzdálenějším kulturním horizontům.

Absolutním vrcholem oslav 15. výročí festivalu bude zcela mimořádný projekt,

pokračování

ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST

|6

sobota 24. září, 19.00 | Litoměřice, kostel Všech svatých VocaMe (Německo) Inspirace Hildegardou von Bingen – písně a vize

mezinárodní hudební festival

14. září – 10. listopadu 2016 BLÍZKÉ HLASY Z DÁLI | jarní gala

pátek 20. května, 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Gjosan-rjú Tendai šómjó (Japonsko) Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí Unikátní propojení křesťanské a budhistické tradice se vrací do svého srdce, do České Lípy.

KAREL, KRÁL A CÍSAŘ | prolog pátek 8. července, 21.00 | Oybin, zřícenina gotického kostela Hana Blažíková – gotická harfa, zpěv Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí Carolus, rex et imperator: program věnovaný 700. výročí narození krále a císaře Karla IV. LÍPA JÁSÁ | zahajovací koncert

středa 14. září, 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bence Bogányi – fagot, Clara Dent – hoboj, Pirmin Grehl – flétna (Německo), Radek Baborák – lesní roh Česká Sinfonietta Radek Baborák – dirigent Mozart

MEDITACE A MONUMENTALITA

neděle 18. září, 17.00 | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Władyslaw Szymański (Polsko) – varhany Buxtehude | Sweelinck | Stanley | Morandi Mendelssohn | Żeleński | Bach

Změna programu vyhrazena.

JEN SE ROZPLYNOUT | tradiční koncert při svíčkách pondělí 19. září, 19.00 | Zahrádky, kostel sv. Barbory Trio Arundo a Karel Dohnal – basetový roh, jako host Bach | Mozart | Martinů

ZA HRANICE MOŽNÉHO

pátek 23. září, 19.00 | Česká Lípa, Biberova kaple Pavel Steidl – kytara Sor | Paganini | Tarrega | Domenico | Albeniz | Torroba

zpět na obsah

CEREMONY OF TRUMPETS

neděle 25. září, 17.00 | Filipov u Rumburka, bazilika Panny Marie Pražští barokní trumpetisté Daniela Valtová-Kosinová – varhany Telemann | Vejvanovský | Biber | Vivaldi

KCHUN | premiéra

úterý 27. září, 19.00 | Zittau, kostel sv. Kříže Martin Prokeš – tenor, Marek Šulc – baryton Purgatio: středověká a renesanční inspirace Božskou komedií Danteho Alighieriho

[JAZZ]VÉ | svatováclavský koncert

středa 28. září, 19.00 | Jezvé, kostel sv. Vavřince SKETY – a cappela jazz sextet spirituály a jazové inspirace

AMARCORD

čtvrtek 29. září, 19.00 | Děčín, Zámek – Knihovní sál Wolfram Lattke, Robert Pohlers – tenor, Frank Ozimek – baryton, Daniel Knauft, Holger Krause – bas Evropský romantismus a lidové písně z celého světa

DIALOG KRÁLOVSKÉHO PÁRU

sobota 1. října, 19.00 | Doksy, zámek Jana Boušková – harfa, Radek Baborák – lesní roh Dauprat | Koechlin | Andrés | Debussy | Chopin | Koetsier

LOUTNA ČESKÁ

neděle 2. října, 17.00 | Mimoň, kostel sv. Petra a Pavla Gabriela Eibenová – canto I., Daniela Čermáková – canto II. Ensemble Inégal, Adam Viktora – varhany, umělecký vedoucí Michna: Loutna česká, novodobá premiéra po nalezení partu prvních houslí (2014)

MILOSTNÁ HRA

pondělí 3. října, 19.00 | Großschönau, Evangelicko-luteránský kostel Markéta Cukrová – mezzosoprán, Barbara Maria Willi – kladívkový klavír Berlioz | Haydn | Tomášek | Beethoven

TANEC DUŠE

sobota 8. října, 19.00 | Česká Lípa, Sportovní hala NANOHACH – taneční soubor taneční diptych zobrazující neustálý pohyb duše oscilující mezi peklem a nebem v nekonečném koloběhu zrání

KDYŽ SKLO ZPÍVÁ sobota 15. října, 19.00 | Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Ruth Baathen – zpěv a skleněná harmonika, Sascha Reckert – skleněná harmonika (Německo) Mozart | Beethoven | Naumann | Röllig | Schulz Smittbaur | Zelter | Zumsteeg | Schumann

BIBER OŽÍVÁ | novodobá premiéra neděle 16. října, 17.00 | Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Societas Incognitorum, Eduard Tomaštík – umělecký vedoucí Biber: Missa in contapuncto novodobá premiéra

ZAPOMENUTÉ… sobota 22. října, 19.00 | Úštěk, synagoga Pro Arte Bohemica: Petra Žďárská – cembalo, Michaela Ambrosi – historické flétny Čart | Benda | Štěpán | Stamic

VZRUŠENÍ NA ČTVRTOU neděle 23. října, 17.00 | Česká Lípa, Centrum textilního tisku Pavel Haas Quartet Martinů | Dvořák | Beethoven

POMOZTE NÁM SLYŠET neděle 30. října, 17.00 | Schirgiswalde, Mariä Himmelfahrt Kirche Vilém Veverka – hoboj & Ensemble 18+ Vivaldi | Marcelo | Bach | Telemann benefiční koncert pro Nadační fond Ozvěna

MARTA – POSLEDNÍ RECITÁL | doprovodný projekt čtvrtek 3. listopadu, 19:00 | Nový Bor, městské divadlo Marta Kubišová a skupina Petra Maláska retrospektivní koncert mapující životní kariéru mimořádné osobnosti české kultury

MÁ TO SMYSL! úterý 8. listopadu, 19.00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Společně na pódiu aneb přehlídka žáků Základní umělecké školy Česká Lípa

ČESKÁ FILHARMONIE PO 45 LETECH V LIBERCI závěrečný koncert čtvrtek 10. listopadu, 19.00 | Liberec, Dům kultury – Společenský sál Katia & Marielle Labèque – klavírní duo (Francie) Česká filharmonie, Semjon Byčkov – dirigent (Rusko) Poulenc | Čajkovskij

pokračování

|7

Blízké hlasy z dáli Jeden z nejnaléhavějších úkolů dnešní doby spočívá v mezináboženském dialogu. Vývoj posledních let a hlavně dní ukazuje, jak významnou roli tento aspekt lidské komunikace představuje. Přes obrovskou dynamiku technického vývoje a s ním spojený trend rozumového skepticismu zůstává člověk stále tvorem náboženským. Ignorování této sféry lidské osobnosti vede nejen k ochuzení duchovní kultury jednotlivých národů, ale i k jejich vzájemnému odcizení. Proto setkání dvou odlišných kultur, které se neděje v duchu konfrontace, ale v ovzduší dialogu, je nesmírně obohacující pro obě strany.

Jak praví biblický citát, Spiritus flat ubi vult – Duch vane, kam chce. Tato slova můžeme chápat jako obraz nespoutanosti „Božského vanutí“, které se šíří napříč různými náboženskými proudy.

Právě prostřednictvím hledání „ducha“ je možné se odpoutat od formálních rozdílů a sdílet „základní nasměrování“ jednotlivých náboženství. Významným prostředníkem v tomto dialogu bývá též hudba, o níž se právem říká, že překračuje hranice a je jakýmsi univerzálním jazykem. Záměrem mnichů školy Tendai a souboru Schola Gregoriana Pragensis je vytvořit dialog dvou duchovních kultur na základě hudebního repertoáru buddhistické a křesťanské tradice. V tomto smyslu navazují na společné účinkování při koncertě a liturgii v Praze v roce 2000 a na turné v Japonsku v roce 2005. Tato meditativní setkání se zaměřují jednak na zajímavé kontrasty v pojetí hudebního výraziva, současně chtějí představit i určité obdobné prvky, které jsou přítomny v obou tradicích. Paralely lze nalézt kupříkladu v přednesu posvátného textu nebo v interpretačním principu střídání sólisty a sboru, jenž překračuje hranice konfesních repertoárů. Nápadná je i tonalita vázaná na pentatonickou stupnici, která se objevuje ve zpěvu šómjó i v gregoriánském chorálu.

Gregoriánský chorál je nejstarším liturgickým zpěvem křesťanského západu.

Jeho kořeny sahají až do prvních staletí

zpět na obsah

křesťanské éry. Základní jádro tohoto bohoslužebného repertoáru se ustálilo zhruba ve druhé polovině 8. století za vlády Karla Velikého. Typickými rysy tohoto zpěvu jsou jednohlas a texty v latině. Klíčové postavení v gregoriánském repertoáru má zpěv žalmů, který je v určitých souvislostech pojat jako prostá recitace (žalm Miserere mei Deus, Antiphona Alieni insurrexerunt),jindy je ztvárněn v bohatší melodické podobě (Graduale Iustus ut palma). Přestože jádro repertoáru bylo od raného středověku více méně závazné, zůstal liturgický zpěv živým organismem, obohacoval se o nové hudební formy a přijal také vícehlasou tvorbu. Gregoriánské zpěvy v programu čerpají zejména z nejstarší vrstvy repertoáru (cca 2. pol. 8. století), jež patrně nejlépe souzní s meditativním laděním zpěvů šómjó. Jako kontrast zazní ukázky pozdně středověké tvorby včetně vícehlasu (Moteto Veni Sancte Spiritus, O virgo splendens). Z repertoáru českých duchovních písní (cantiones) pozdního středověku pochází Ave virgo gloriosa, jež se zajímavě doplňuje s „bordunem“ recitované Lotosové sútry.

Zpěvy šómjó tvoří dodnes důležitou součást liturgie klasického proudu japonského buddhismu – ve škole Tendai je v určité základní podobě musí zvládnout každý adept mnišského svěcení, tedy každý „církevní profesionál“. Nejde tedy o žánr, který by běžně provozovali laici –

i když výjimky se v poslední době objevují. „Vysoké“ šómjó, jež je těžištěm koncertu, je součástí výjimečných esoterických transformačních obřadů jako je svěcení, pohřební obřady nebo velké pokání a rituální očista národa. Naproti tomu šómjó v základní, zejména sólové podobě patří ke každodenní liturgické praxi – a to i v docela malém chrámu obývaném jediným mnichem. Rituální poslání zpěvů spočívá nejčastěji v očištění liturgického prostoru i obřadníka samého, pokání a usebrání, zpřítomnění posvátné moci, její chvále a rituálním oslovení, otevření očí k vidění běžně neviditelného a uší k slyšení běžně neslyšitelného.

Styl šómjó krystalizoval během pouti po „stezce nauk“ mezi Indií, Čínou a Japonskem. Své kořeny má v obřadném přednesu védských hymnů. Japonský název je odvozen ze sanskrtského spojení śabda-vidyá, neboli „poznání skrze slovo“, což byl ve starověké Indii jeden z patera typů poznání. V čínském kontextu je běžnější označení „indické/sanskrtské zpěvy“ (čínská výslovnost fan-paj, japonská bom-bai). Zatímco o vývoji zpěvů na indické půdě se nedochovaly prakticky žádné konkrétní informace, osudy prvního kodifikátora žánru v čínském prostředí jsou pečlivě podchyceny.

Byl jím neúspěšný wejský státník a vynikající básník, princ Cchao Č’ (192–232).

První detailní zmínka o uplatnění zpěvů šómjó na japonské půdě pochází

pokračování

|8

Blízké hlasy z dáli | jarní gala pátek 20. května, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Gjosan-rjú Tendai šomjó (Japonsko)

ze záznamů epochální liturgie Otevírání očí Velkého Buddhy, která se uskutečnila roku 752 v tehdejším hlavním městě Naře a předcházelo jí více než desetileté studium liturgiky pod vedením čínských, indických a vietnamských mistrů. Kromě zpěvu šómjó byla součástí ojedinělé kosmické slavnosti i – tehdy velmi progresivní – hudba gagaku a tance bugaku,

které se při výjimečných příležitostech se šómjó kombinují dodnes. Pro přesvědčivý přednes šómjó je podstatná zejména artikulace z hloubky – pohyb vychází z energetického centra hara situovaného do podbřišku a prochází celým tělem.

K oceňovaným momentům přednesu patří také artikulační ozdoby (embai) na začátku a na konci fráze, podobné nasazení

a přítlaku štětce v kaligrafii, plynulost modulace a práce s intensitou hlasu při kličkách (makuri) a propadech (oči-goe).

Některé zpěvy jsou spojeny s rituálními úkony, například s obětováním kadidla nebo rozséváním symbolických okvětních lístků.

Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí

Schola Gregoriana Pragensis byla založena Davidem Ebenem v roce 1987 (D. Eben absolvoval na pařížské konzervatoři obor „dirigování gregoriánského sboru“ a v následující sezóně působil jako dirigent Choeur Grégorien de Paris). Schola Gregoriana Pragensis se intenzivně věnuje nahrávání a často koncertuje

Gjosan-rjú Tendai šómjó Gjosan-rjú tvoří tendaiští mniši, kteří se kromě liturgických povinností ve svých titulárních chrámech v různých krajích Japonska věnují rovněž výuce šómjó a jeho veřejnému provozování nad rámec liturgie.

Priority sdružení by se nicméně daly

zpět na obsah

doma i v zahraničí (Belgie, Francie, Itálie, Izrael, Japonsko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Španělsko, Švédsko). Nahrávky souboru na CD získaly již řadu ocenění (Choc du Monde de la Musique, 10 de Répertoire, „Zlatá Harmonie“ za nejlepší českou nahrávku roku).

Práce souboru se soustřeďuje jednak na semiologickou interpretaci grego-

riánského chorálu podle nejstarších neumatických pramenů z 10.–11. století, jednak na uvádění gregoriánských zpěvů vlastní české chorální tradice včetně rané polyfonie. Díky intenzivnímu studiu středověkých pramenů zaznívá v programech i řada unikátních nově objevených skladeb ze 13.–15. století. Další informace – www.gregoriana.cz

hierarchicky uspořádat následujícím způsobem:

pro účely mezináboženského dialogu a mezikulturní spolupráce

1) studium a uchování autentické interpretace klasického šómjó na základě původních óharských pramenů a ústní tradice 2) péče o kvalitu tendaiské liturgie jako celku 3) navrácení šómjó do obecného povědomí japonské společnosti 4) využití duchovního náboje šómjó

Ke klíčovým osobnostem Gjosan-rjú posledních desetiletí patří nepochybně dlouholetý představený, mistr Amano Denčú (1926–2002), který byl také iniciátorem spolupráce mezi óharským liturgickým sdružením a Scholou Gregorianou Pragensis.

pokračování

|9

Objevujeme nová festivalová místa: královské město Litoměřice V letošním roce se festivalu dostalo významného uznání ze strany Ústeckého kraje, který festival po letech podpory zařadil mezi akce, které chápe jako své rodinné stříbro. Lípa Musica pro letošní rok připravila hned čtyři projekty pro tento region, z nichž dva se uskuteční na nových lokalitách právě v Ústeckém kraji – v Úštěku a Litoměřicích. Poznejte s námi krásy tohoto královského města a nezapomeňte, že se zde v sobotu 24. září uskuteční koncert, na kterém vystoupí vážený host z Německa – vokální ansámbl Vocame.

Z historie města Na soutoku řek Labe a Ohře, v malebné oblasti Českého Středohoří, leží jedno z nejstarších a nejkrásnějších českých měst, kde byl Přemyslovci vybudován mocný, raně středověký hrad, strážce kraje. Toto opevněné sídlo bylo jedno z nejvýznamnějších v Čechách. Lid, který zde žil, nazval kronikář Kosmas „Liutomerici“.

Kolem roku 1057 zde založil kníže Spytihněv kapitulu s kostelem sv. Štěpána, přičemž tzv. „zakládací listina kapituly“ je nejstarší písemností tohoto druhu u nás a v originále se dochovala dodnes.

Tento dokument mimo jiné zachycuje tehdejší významné obchodní vztahy s kraji na sever od Krušných Hor. Postupně zde vznikala velká sídelní aglomerace s rozsáhlou řemeslnou výrobou a čilým obchodem. Významným obchodním artiklem byla především sůl, která se sem dovážela a již tehdy i víno, které se zde pěstovalo. Na návrší východně od hradiště s kapitulou, odděleném údolím potoka Pokratce, bylo v letech 1219-1228 na místě několika starších osad založeno právní město, které se výrazně rozvíjelo. Měšťané se řídili zvláštním právem, zvaným „magdeburské“. To znamenalo,

zpět na obsah

že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Počátkem 14. století se stal městský soud v Litoměřicích odvolacím soudem pro česká města magdeburského právního typu.

Původně nevelké město, zaujímající jen bloky kolem náměstí, bylo za vlády krále Karla IV. značně rozšířeno. Zejména východním směrem bylo vybudováno dodnes ve velké míře zachovalé mohutné městské opevnění a za hradbami se rozkládala řada již dříve vzniklých předměstí.

V době husitství zde byli pronásledováni stoupenci Husova učení. Litoměřice musel opustit husitský probošt kapituly Zdislav ze Zvířetic, přítel Mistra Jana Husa. Na Vánoce roku 1419 byla katolickými měšťany uvězněna řada měšťanských synků pro jejich příklon k Husovu učení. Dne 30. května 1420 bylo 24 z nich potupně utopeno v Labi. V květnu 1421 oblehl Litoměřice Jan Žižka z Trocnova, měšťané se tehdy přidali k méně radikální husitské straně Pražanů, a tím město zachránili před dobytím.

Potom se vrátili Pražané od Jaroměře do Prahy, ale Žižka, táborský hejtman,

zamířil se svým lidem k Litoměřicům, a zmocniv se na vysoké hoře jednoho dřevěného srubu, kterému dal jméno Kalich, obklíčil Litoměřice. Proto přijeli Litoměřičtí pod bezpečným glejtem do Prahy, poddali se Pražanům a prosili, aby nařídili, aby Žižka se svými lidmi od jejich města odtáhl. Pražané hned k němu poslali spoluměšťany, aby upustil od obtěžování města, protože se poddalo Pražanům. On však na to nikterak nedbal, učinil útok ne bez ztráty svých a konečně poražen odtáhl.

V 16. století došlo k rozvoji renesančního stavitelství, které předurčilo stavební ráz města. Dodnes se zachovalo velké množství stavebních památek z této doby.

Bohatnoucí měšťané si tehdy nechávali stavět výstavné kamenné domy patřící k nejkrásnějším ve městě. V době před porážkou českých stavů na Bílé Hoře dosáhly Litoměřice vrcholu populačního rozvoje za feudalismu. Žilo zde více než 5000 obyvatel ve více jak 700 domech.

Následná třicetiletá válka znamenala velký zlom v rozvoji města. Z dosud spíše protestantských Litoměřic muselo pro svou víru emigrovat více než 200 rodin.

Jedním z exulantů byl také zdejší radní a učenec M. Pavel Stránský. Nastala doba

pokračování

| 10 velkolepé barokizace. Došlo k obnově domů, pobořených v době třicetileté války, ke slohové proměně stávajících objektů a výstavbě nových.

V době žní se tu vyrábí mošt, o mnoho lahodnější než jinde, a rovněž vinná polévka z utřené hořčice a odvaru mladého vína. Měšťané v tomto městě, chtějí-li návštěvníky a přátele vlídně pohostit, nalévají jim obyčejně vína tak štědře a přitom do té míry zapomínají nabízet jídlo, že si vysloužili pokárání dvojím obecně rozšířeným šlehem. Říká se totiž, že Litoměřičtí dovedou člověka pitím málem udusit, ale hladem k smrti umořit, a rovněž že musí být rád, koho v Žatci nevypískali, v Lounech nezbili a v Litoměřicích neopili.

Pro rozvoj českého kulturního života mělo velký význam zdejší patnáctileté působení jazykovědce Josefa Jungmanna.

Ve zdejším semináři a na gymnáziu, jako na prvním místě v Čechách, učil češtinu a českou literaturu. Básník Karel Hynek Mácha zde krátkou dobu pobýval a 6. listopadu 1836 zemřel. K jeho pobytu se od té doby váže místní tradice českého kulturního života.

Teprve v polovině 19. století dosáhlo město opět velikosti, kterou mělo před třicetiletou válkou. K jeho rozvoji významně přispělo jak připojení na paroplavební trasu roku 1841, tak i vybudování železnice v roce 1873.

Na zdejších školách působily různé významné osobnosti, mezi něž patřil například ředitel reálky F. Blementritt (+1913), významný badatel o Filipínách a nejlepší přítel filipínského národního hrdiny José Rizala. Významnou osobností v řadě starostů se stal v letech 1934-36 přední

zpět na obsah

německý aktivistický politik, agrárník Franz Křepek.

tento kraj tolik miloval český romantický básník Karel Hynek Mácha.

Za druhé světové války se Litoměřice staly smutně proslulé nejen blízkostí Terezína, ale hlavně pobočkou koncentračního tábora ve Flossenbürgu, tzv. táborem Richard s budovanou podzemní továrnou pro válečnou výrobu ve svazích západně od města. Zde jako oběti nacismu našly smrt tisíce vězňů z nejrůznějších zemí Evropy.

Pozoruhodné je centrální Mírové náměstí, kde stojí architektonicky cenné domy.

Některé z gotických domů ve městě jsou jedněmi z nejstarších trvale obývaných domů v rámci celé České republiky.

Počátkem 20. století byly ve městě vybudovány hlavně nové okrajové vilové čtvrti a po II. světové válce sídliště s panelovou výstavbou. Byla vystavěna nová nemocnice, dům kultury a závod mrazíren.

Litoměřice se nikdy nestaly městem velkého průmyslu, zachovaly si však svou starobylou hrdost v úloze duchovního centra, města škol, veřejných institucí a politiky.

Litoměřické zajímavosti Historickou slávu královských Litoměřic vám jako němí svědkové připomenou gotické, renesanční i barokní stavby, chráněné v městské památkové rezervaci, vyhlášené roku 1978. Z 256 objektů je jich 104 zapsáno na státním seznamu nemovitých kulturních památek a téměř všechny je naleznete v historickém městském jádru, které je ohraničené z velké části dochovaným gotickým opevněním.

Domy okolo náměstí, historická sklepení, mnohé kostely, muzeum, několik galerií a mnoho dalších zajímavostí, to vše čeká na váš zájem a vaši návštěvu. Pokud již budete znaveni, projděte na hradební parkány, kde klid a výhled na staré Litoměřice s Dómským pahorkem či na panorama Českého středohoří s Hazmburkem a památnou horou Říp vám zjeví, proč

Litoměřická radnice byla postavena ve stylu saské renesance, proto na ní najdeme řadu prvků, blízkých gotice.

Nyní v ní sídlí místní vlastivědné muzeum. Dům „Kalich“, zvaný též „Pod Bání“, patřil Mrázům z Milešovky, kteří byli v 16. století nejbohatšími lidmi ve městě.

Jako většinu litoměřických renesančních staveb jej postavil Ital Ambroggio Balli. Na střeše domu se nachází zvláštní vyhlídková terasa známá jako litoměřický kalich, která kdysi sloužila svým pánům k odpočinku i schůzkám při víně. Dům má nyní empírovou průčelní fasádu, zjednodušenou v 50. letech 20. století.

V současnosti zde sídlí Městský úřad v Litoměřicích. Další renesanční dům „Černý orel“ sehrál významnou roli v době povstání panstva proti Ferdinandovi I. v 16. století. Postavil ho taktéž A. Balli.

Na rozdíl od domu „Pod Bání“ si uchoval původní vzhled se skvostnými sgrafity.

Dům „U Pěti panen“ postavil okolo 1725 Octavio Broggio, čelní tvůrce litoměřického baroka pro jednoho ze svých polírů.

Patří mezi naše nejkrásnější barokní měšťanské domy.

Kostel Všech svatých v rohu náměstí je původně gotický, nyní barokní a právě do tohoto svatostánku se vypravíme na koncert. Postavil ho opět Octavio Broggio, (tentokrát s jeho otcem Guiliem) s renesančními stanovými střechami. U kostela stojí zachovaná gotická městská věž. Poprvé je připomínán v roce

pokračování

| 11 1235. Jsou zde nejstarší známé části zdiva v Litoměřicích - několik zazděných oken ze 13. století. Před polovinou 14. století byl součástí městského opevnění. Z této doby pochází i gotická věž vysoká cca 54 m, poprvé připomínaná v r. 1341, která byla upravena v letech 1501-17 mistrem Jiříkem z Plzně. Její zděný ochoz se čtyřmi nárožními věžičkami je až z r.1584.

Věžní hodiny pocházejí z roku 1554.

Pozoruhodná stanová střecha kostela vznikla až roku 1570 za vedení mistra Valentina Schneidera. V roce 1612 byla stavba prodloužena po dnešní průčelí. Giulio Broggio obnovil koncem 17. století kapli sv.Barbory a postavil kapli sv.Rocha. Jeho syn Octavio provedl barokizaci této gotické stavby v l.1718-19. Sochařské a štukatérské práce prováděli Franz (František) Tollinger a Petr Antonius Bianchi. Hlavní oltář postavil syn O.Broggia - Antonio (*1718), zřejmě podle návrhů svého otce.

Pozoruhodným obrazem zde je „Kristus na hoře Olivetské“ od tzv. Litoměřického mistra z poč. 16. století. U jižní stěny kostela je socha P. Marie s Ježíškem z r.

1680 na paměť morové epidemie. Kolem kostela býval až do r. 1790 hřbitov. Přímo v kostele jsou mimo jiné pohřbeni stavitelé Giulio a Octavio Broggiovi. Přibližně roku 1350 zde začal kázat Konrád Waldhauser, než byl r. 1360 povolán Karlem IV. do Prahy. Pro svoji typickou bílou barvu bývá nazýván Bílý kostel.

Kostel Zvěstování Panny Marie představuje vrchol tvorby Octavia Broggia. Je barokní a původně ho vlastnili Jezuité.

V jeho blízkosti stojí barokní budova jezuitského semináře a koleje od stejného stavitele. Minoritský, původně dominikánský kostel sv. Jakuba je barokní stavbou opět Octavia Broggia. Kapucínský kostel svaté Ludmily je dílem Jana Kocha z Ústí nad Labem z roku 1656. Kostel

zpět na obsah

svatého Vojtěcha je zmiňován poprvé již roku 1363. V letech 1703 až 1708 jej barokně přestavěl Octavio Broggio, patrně podle návrhu svého otce Giulia z roku 1689.

Katedrála sv. Štěpána je barokní z let 1664 až 1668 - Postavil ji z Prahy povolaný stavitel Domenico Orsi a na stavbě se zřejmě podílel i Giulio Broggio. Biskupství je v Litoměřicích od roku 1655. Součástí biskupství je rovněž barokní biskupská rezidence od Giulia Broggia, barokní kanovnické domky se secesní kulisovou fasádou a věž katedrály, postavená již v novobarokním slohu v letech 1883 až 1889 litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela.

Městské divadlo Karla Hynka Máchy patří mezi naše první kamenná divadla, vzniklo již roku 1822. Budova divadla je empírová. Z novostaveb jsou ve městě architektonicky cenné například budova Základní školy v ulici Boženy Němcové, Hospic Svatého Štěpána a dům Johannahof v Palachově ulici. Technicky a architektonicky cenný je i Tyršův most přes Labe.

Rozhledna Mostka byla postavena r. 1910 podle návrhu architekta Krause.

Po 2. světové válce ji vlastnilo město.

Od r. 1955 pak RaJ Ústí nad Labem. V roce 1990 byl objekt navrácen městu, které ho posléze zprivatizovalo. Nový majitel provedl roku 1992 kompletní rekonstrukci a restauraci s rozhlednou zpřístupnil.

Celá stavba, nesoucí prvky německého romantického slohu, je dílem architekta Viktora Krause. Její provedení pak zajistila firma Maier a Hollmann s celkovými náklady 30 tisíc korun. Slavnostní otevření proběhlo 6. listopadu 1910. Mostka

se brzy stala oblíbeným místem (konaly se zde i nejrůznější schůze a zasedání) a kvůli velkému zájmu byla restaurace v roce 1934 rozšířena o verandu, taneční sál a altán. Dodatečné přístavby provedla opět firma Maier a Hollmann. Po 2. sv. válce objekt patřil městu a to až do roku 1955, kdy přešel pod Restaurace a jídelny, n. p. Ústí n.L. V roce 1990 byl vrácen městu, které jej v nepříliš dobrém stavu zprivatizovalo. Nový majitel naštěstí v roce 1992 uskutečnil podle původních plánů celkovou rekonstrukci. Rozhledna byla přístupná na požádání u obsluhy restaurace, bohužel v roce 2008 provozovatel zakázal přístup na věž z důvodu bezpečnosti turistů (prý z důvodu špatného stavu schodiště). Opětovného otevření se rozhledna dočkala po rekonstrukci novým nájemcem Karlem Svobodou na počátku února 2010. Zároveň byla litoměřickou společností Catering d´excellence zprovozněna zdejší restaurace „Legenda“.

O měsíc dříve se zde konala výroční valná hromada Klubu přátel rozhleden.

Zájem Litoměřického spolku pro České Středohoří (založen v roce 1887) se upínal na Varhošť již koncem 19. století, kdy zde jeho členové vybudovali jednoduchou vyhlídku. V podstatě však ani o typickou rozhlednu nešlo. Pouze v korunách zde rostoucích pěti dubů byla zbudována dřevěná vyhlídková plošina doplněná jednoduchým schodištěm. Turistické veřejnosti sloužila tato konstrukce od svatodušních svátků v roce 1891 do roku 1902, kdy musela být pro celkovou zchátralost stržena.

Litoměřičtí však nezaháleli a brzy začali shromažďovat peníze na další vyhlídkovou stavbu. Tentokrát se na Varhošti měla stavět klasická kamenná rozhledna.

Existovalo již několik architektonických návrhů, jenže chyběly prostředky. Jednou z možností tak mohlo být vystavění pod-

pokračování

| 12 statně levnější železné rozhledny, která sem mohla být téměř bezplatně přenesena z ústecké chemičky, která rušila v roce 1925 jednu ze svých chladících věží.

Radnice města však s takovýmto návrhem z estetických důvodů nesouhlasila.

Varhošť si tak musel na rozhlednu počkat do roku 1927. U příležitosti 40. výročí založení spolku zde byla na čtyřmetrové kamenné podezdívce vztyčena desetimetrová trámová konstrukce s třemi vyhlídkovými patry. I přes finanční potíže byla nová rozhledna nakonec zpřístupněna v září 1927. Po druhé světové válce však pomalu upadala v zapomnění a na počátku 70. let musela být vzhledem ke svému

Ženská záležitost sobota 24. září, 19.00 Litoměřice, kostel Všech svatých VocaMe (Německo) Inspirace Hildegardou von Bingen – písně a vize

VocaMe je německým vokálním ansámblem složeným z renomovaných pěvkyň z oboru interpretace staré hudby, které působí pod vedením Michaela Poppa. Svůj první projekt s představením tvorby byzantského skladatele z 9. století realizovali ještě pod ansámblem Furore. Koncerty zavedly VocaMe na renomované festivaly v Německu i zahraničí, z nich připomeňme: Copenhagen Renaissance Music Festival, Festival Voix &

zpět na obsah

žalostnému stavu stržena. Ovšem záhy začaly práce na vybudování, v pořadí již třetí, rozhledny na tomto místě. Litoměřičtí projektanti navrhli netradiční, 13 tun těžkou ocelovou konstrukci s hlavním pilířem a třemi vyhlídkovými patry.

Na původní podezdívku byla z chomutovských železáren dopravena vrtulníkem.

Nová 15 metrů vysoká rozhledna (se 68 schody) byla slavnostně otevřena dne 22. září 1973 spolu se zahájením výstavy Zahrada Čech. Náklady na její výstavbu činily 580 tis. Kčs. V roce 1993 byly okolní lesy navráceny městu Litoměřice a spolu s nimi i rozhledna. Koncem 90. let se začal projevovat zhoršený stav dřevěných

Route Romane, Concentus Moraviae, Cork International Choir Festival, Oslo Middelaldermusikkdager, Recontres Musicales De La Vallée De L‘Alzette (Lucembursko), Stockholm Early Music Festival, Rheingau Musik Festival, Europäische Kirchenmusiktage Schwäbisch Gmünd, Musica Sacra International, Vancouver Early Music Festival, Festival Tres Culturas Murcia, Fränkischer Sommer, Kreuzgangkonzerte Kloster Walkenried oder Kunst- und Ausstellungshalle nebo BRD Bonn. Na MHF Lípa Musica tento úspěšný a renomovaný soubor přiveze program, v němž představí mystickou osobnost německé skladatelky Hildegardy von Bingen.

podlah jednotlivých plošin i kamenného podstavce rozhledny. Nejnutnější opravy byly provedeny v roce 2001, nicméně rozsáhlejší oprava věže proběhla v červnu 2003, kdy litoměřický odbor životního prostředí zafinancoval výměnu vyhlídkových podlah, které byly nahrazeny železnými pozinkovanými rošty. Spolu s dalšími drobnými opravami vyšplhaly náklady na 230 tis. Kč. Práce na věži prováděla společnost JURIS z Litoměřic.

V roce 2005 rozhledna povyrostla o vysílací zařízení mobilního operátora.

Zdroj: www.litomerice-info.cz, www.mistopisy.cz

která usilovala o reformu církve a byla v písemném kontaktu s nejvýraznějšími osobnostmi 12. století, dodnes vzbuzuje zájem. Nejen její písně usilující o soulad nebeské harmonie, ale i léčitelské postupy či teologické zkoumání ženského principu, jsou stále aktuální. Mimochodem, tato matka představená, je také první autorkou popisu přesné receptury na výrobu piva. Na koncertu si však představíme především její kompoziční umění.

Benediktinská řeholnice Hildegarda je nesporně jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších ženských postav středověku. Pro své věštecké schopnosti byla nazývána „rýnskou Sibylou“. Dílo této německé mystičky, léčitelky, přírodovědkyně, spisovatelky, hudební skladatelky, teoložky,

pokračování

| 13

15 let ve společnosti hudby II Při příležitosti půlkulatého výročí festivalu se zastavme u další kapitoly jeho historie, která mezi lety 2005 až 2007 přinesla několik zásadních změn. Festival se jednak začal konat každoročně a jednak se z Festivalu duchovní hudby zrodila dnešní Lípa Musica.

V roce 2005 stále ještě Festival duchovní hudby nabídl svůj čtvrtý ročník, který se vymykal dosavadním pravidlům. „V rámci prvního ročníku zazněla díla duchovní hudby od gregoriánského chorálu po soudobou tvorbu. Při druhém ročníku se rozšířil nejen počet koncertů, ale i žánrový a repertoárový záběr, který úspěšně spojil hudební tradici katolickou a pravoslavnou. Dramaturgie třetího ročníku pak korespondovala s probíhajícím rokem české hudby a druhou linii zvolila téma Europa Sanctorum,“ shrnula dosavadní vývoj tehdejší dramaturgyně festivalu Miroslava Ladová. Čtvrtý ročník však vsadil více na hudbu světskou. Ale nejen tu, festival nabídl putování hudbou posledních čtyř staletí. O hravě jazzový úvod se postaral Jiří Stivín s Collegium Quodlibet, ale nesmíme opomenout ani vystoupení první dámy českého šansonu Hany Hegerové se skupinou Petra Maláska, které v prologu potěšilo Nový Bor. Dramaturgickým počinem v klasické linii bylo uvedení Kvartetu pro konec časů z pera Oliviera Messiaena, díla obrovského duchovního náboje zvěčňujícího téma Apokalypsy sv. Jana v reflexi útrap 2. světové války. Čtvrtý ročník dále nabídl vystoupení Collegia českých filharmoniků s Gabrielou Demeterovou, varhaníka Jaroslava Tůmy či sboru Severáček. Počinem, jímž se Festival duchovní hudby v roce 2005 uzavřel, bylo uvedení monumentální Bachovy Mše h moll v nastudování Collegia 1704.

zpět na obsah

V roce 2006 nesl festival naposledy svůj původní název Festivalu duchovní hudby Česká Lípa. Dávno již přesáhl rámec pouze České Lípy, odkud vycházejí jeho kořeny a kde je jeho festivalové srdce.

Svým návštěvníkům představil v tomto roce převážně klasický program, který ozdobila jména předních umělců i uvedení významných děl. Dramaturgie se ve výročním mozartovském roce nemohla nepovšimnout odkazu tohoto velikána a akcentovala jej uvedením nejen jeho ikonického Requiem. Mozartovská linka se vinula naprostou většinou programů a jeho díla interpretovala nejen Capella Regia, ale také dechové kvarteto Afflatus, Markéta Cukrová, Jana Semerádová či Monika Knoblochová. Festival nabídl také promítání nezkrácené verze Formanova filmu Amadeus. Úvodní koncert festivalu představil populárního houslistu Pavla Šporcla, jenž za doprovodu Collegia českých filharmoniků nabídl virtuózní díla houslového repertoáru. A neklasickým zpestřením byl projekt Autopilote, který České Lípě přinesl setkání s exotickým didgeridoo a Ondřejem Smeykalem.

Za kapitolou Festivalu duchovní hudby však více než symbolickou tečku udělalo právě uvedení Mozartova sugestivního Requiem.

V roce 2007 udělal festival zásadní krok.

Prošel velikou změnou nejen názvu, který v sobě dál nese místo srdce festivalu, ale

i kompletního designu, který umožnil festivalu vytvořit si vlastní identitu pro vnímání okolím. Heslem festivalu se stalo motto: „Lípa je krásné místo k žití“. „Přistoupili jsme ke změně názvu festivalu, protože „Lípa je krásné místo k žití“ a naším cílem je probudit v lidech hrdost k místu, ve kterém žijí. Rok 2007 přinese již tradičnímu podzimnímu hudebnímu festivalu v České Lípě mnoho novinek, které lze bez nadsázky nazvat ambiciózními a odvážnými. Po pěti úspěšných ročnících přehlídky nazvané „Festival duchovní hudby“, která vždy plnou měrou uspokojovala příznivce z České Lípy i blízkého okolí, se šestý ročník promění zvenku i zevnitř. Vnitřní proměna spočívá v opuštění adjektiva „duchovní“ v názvu festivalu a s ním souvisejícím rozšířením dramaturgických možností.“ dodává Martin Prokeš, zakladatel a ředitel festivalu. Začala tak cesta za hledáním kořenů nejen našeho regionu. Festival přivezl například věhlasný Moskevský patriarchální sbor Drevněruskij raspev, operního pěvce Štefana Margitu, Dagmar Peckovou a mnohé další. Uměleckou hodnotu zlomového ročníku přehlídky však s odstupem času zastírá duchovní hodnota přerodu festivalu, o níž hovořil v roce 2007 Martin Prokeš v Českolipském deníku, a která je platná dodnes. Připomeňme si závěrem tohoto dílu našeho retrospektivního seriálu okolnosti a ambice, s nimiž vznikla Lípa Musica…

pokračování

| 14 Rozhodl jste se dát festivalu nové jméno. Co vás k tomu vedlo?

Již delší dobu jsem přemýšlel nad tím, že přišla doba vtisknout festivalu název, který bude jasněji vyjadřovat, že se jedná o hudební přehlídku, která úzce souvisí s Českou Lípou a Libereckým krajem. Název vznikl v úzkém kruhu přátel při velice příjemném rozjímaní co s festivalem do budoucna. Vznikla myšlenka festival pojmenovat „Lípa Musica“ s podtitulem Lípa, je krásné místo k žití.

Neobáváte se, že by změna jména mohla způsobit úbytek návštěvníků?

Festival duchovní hudby už byl přece jen značka.

Ne této skutečnosti se opravdu neobávám. Poslední ročníky festivalu, tak jako tak nelpěly na duchovní hudbě spjaté s liturgií či chrámovým provozem a vycházely spíše z duchovního rozměru hudby samotné. Šestý ročník navazuje na tuto tendenci a zároveň otevírá nové dramaturgické možnosti. Vnější proměna pak souvisí s našimi ambicemi pozvat do České Lípy a Libereckého kraje vedle tradičně českých i zahraniční umělce, kteří obohatí program festivalu novým repertoárem i hudebním pojetím, a zároveň zprostředkovat možnost koncertování v blízkém zahraničí špičkovým českým souborům. Považuji tedy za nedůležité hledat rozdíl v názvech festivalu. Zkrátka beru to jako zdravý vývoj tohoto velkého projektu s tím, že značku festivalu udělali lidé, kteří festival připravují a ti zůstávají stejní a připravují novou hodnotu s názvem Lípa Musica.

Mění se nějak festival, nebudou posluchači ochuzeni o právě duchovní hudbu?

Tak jak jsem již naznačil festival a jeho

zpět na obsah

pořadatelé mají ty nejvyšší ambice vytvořit hudební svátek, který svou nejvyšší kvalitou přiláká pozornost celé hudební Evropy, mým snem je, aby byla Česká Lípa vnímána jako místo, kde stojí za to žít a tento sen chceme zprostředkovat přes naprosto špičkové kulturní zážitky.

Vnímavý potencionální posluchač při prvním kontaktu s připraveným programem brzy zjistí, že festival je duchovní linkou nedílně prolnut.

Co všechno obnáší příprava festivalu, jak dlouho trvala a kolik lidí se na ní podílelo?

Samotná příprava festivalu probíhá od listopadu loňského roku. Festival se rozrostl do takové podoby, že je nevyhnutelné pracovat v týmu. Pokud pracujete na takovém projektu, který má být nositelem hodnot vyžaduje to, jako každá činnost, celého člověka a čistý a pevný úmysl. Proto na tomto ročníku pracuje kromě hudební agentury Trifolium, která je jediným a hlavním pořadatelem, dalších patnáct lidí. V něm jsou pro zajímavost zapojení ředitel, manažer, dva produkční, dramaturg, reklama, tlumočník, redaktor materiálů, a celé grafické studio, dále potom minimálně 10 lidí v technickém úseku. Příprava festivalu obnáší absolvování minimálně 150 schůzek, stovky telefonátů, a tvůrčí týmovou práci. Za vše mluví rozpočet letošního ročníku festivalu, přesahující částku 2 mil. korun.

symfonii „Novosvětskou“, či mít možnost být při tom, když se bude hrát klavírní koncert S. Rachmaninova, čeká nás po fenomenálním úspěchu z roku 2002, kdy již na festivalu v České Lípě účinkovali vystoupení Drevněruského raspěvu, souboru, z Ruska, který patří ve své kategorii mezi nejlepší na světě, či soubor Hradišťan s Jiřím Pavlicou, dále bych rád jmenoval Dana Bártu či hvězdy operní Evropy paní Dagmar Peckovou, či slovenského zpěváka Štefana Margitu, myslím, že je opravdu na co se těšit. Lípa je krásné místo k žití… … A bylo a věřme, že i stále bude… Mezinárodní hudební festival Lípa Musica i v roce 2016 nabídne svému srdci zajímavé projekty tak, aby k naplnění podstaty tohoto krásného motta po kulturní stránce opět přispěl…

Máte nějaký soubor, sólistu nebo hudební dílo, které byste chtěl posluchačům nabídnout?

V každém ročníku festivalu se podaří splnit několik hudebních snů a ne jinak tomu bude i v letošním roce. Představte si, že bude mít Česká Lípa příležitost uslyšet geniální skladbu A. Dvořáku

pokračování

| 15

Česká filharmonie po 45 letech zpátky pod Ještědem A závěrem prvního letošního vydání se věnujme více klenotu, který ozdobí a kterým vyvrcholí 15. ročník festivalu. Po 45 letech se do Liberce vrátí náš nejlepší symfonický orchestr, který se řadí mezi deset nejlepších orchestrů světa – Česká filharmonie. Těleso do Liberce zavítá společně s ruským dirigentem světového formátu Semjonem Byčkovem a fenomenálním klavírním duem – sestrami Katia & Marielle Labèque. Na programu zazní Dvojkoncert pro klavír do Francise Poulenca a symfonie Manfred Petra Iljiče Čajkovského.

Představme si v našem seriálu postupně jednotlivé interprety a začněme tím nejpočetnějším – orchestrem České filharmonie. Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně.

Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann). Orchestr získal množství mezinárodních ocenění za své nahrávky, z nichž první byla pořízena již roku 1929 (Má vlast s Václavem Talichem). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. V září roku 2012 byl šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie jmenován Jiří Bělohlávek. Vezměme však barvitou historii tohoto tělesa pěkně popořádku.

V sezoně 2015/2016 vstoupila Česká filharmonie do své 120. sezony. Od prvního koncertu 4. ledna 1896 se v jejím čele

zpět na obsah

i na jednotlivých partech vystřídalo mnoho tvůrčích osobností, které budovaly její vynikající jméno u nás i ve světě. Do umělecké koncepce a činnosti orchestru se také výrazně – v dobrém i zlém – promítal dobový kulturní a politický kontext.

Dějiny České filharmonie jsou jako poutavá kniha. Příběh pokračuje dál, ale určitě stojí za to přečíst si některé z předcházejících kapitol.

Křest Dvořákem Sobota 4. ledna 1896 v 19:30. To jsou časové souřadnice historicky prvního koncertu České filharmonie. Na programu i na pódiu je Antonín Dvořák. Nejslavnější český skladatel všech dob diriguje své skladby: Třetí slovanskou rapsodii, ve světové premiéře Biblické písně č. 1–5, předehru Othello a Symfonii č. 9 „Z nového světa“. Jsme v pražském Rudolfinu, jehož velká koncertní síň bude jednou po Dvořákovi pojmenovaná. Na koncertě jsou svým způsobem přítomni také Bedřich Smetana (1824–1884), který chtěl pro české posluchače vytvořit tradici symfonických koncertů už v 60. letech 19. století, i iniciátoři „Společnosti ku

vydržování velkého orchestru města Prahy“, která vznikla v roce 1882. Jejich myšlenky se teď stávají skutečností díky spolku „Česká filharmonie“ i díky Dvořákovi. Ten dal toho sobotního večera České filharmonii do vínku „upřímný, povzbudivý a spolu mocně doporučující důkaz své přízně“.

Proč Česká filharmonie vznikla Pražské místodržitelství schválilo 7. června 1894 stanovy, díky nimž oficiálně vznikla „Česká filharmonie, spolek ku povznesení hudebního umění v Praze, jakož i spolek pensijní členů orchestru Národního divadla v Praze, jich vdov a sirotků“. Až do roku 1901 byla Česká filharmonie opravdu ušlechtilou „volnočasovou aktivitou“ orchestrálních hráčů Národního divadla, se závazkem uspořádat ročně alespoň čtyři velké symfonické koncerty s vynikajícími díly domácí i světové hudby. Z vydělaných peněz se vytvořil fond pro členy spolku, kteří už nemohli dál hrát, a pro nejbližší pozůstalé zemřelých hráčů. Řádní členové spolku měli účast na zkouškách a koncertech

pokračování

| 16 povinnou. Každý, kdo se na zkoušku opozdil o víc než 15 minut, mohl dostat pokutu ve výši 1 zlatého a „neomluvená nepřítomnost člena při koncertu trestá se 5 zlatými“. ČF neměla v prvních letech stálého šéfdirigenta, na koncertech ji vedli Adolf Čech, Mořic Anger (oba z Národního divadla), Karel Kovařovic, Oskar Nedbal (tehdy violista Českého kvarteta) či skladatel Zdeněk Fibich.

Životodárná stávka 9. února 1901 vstoupili členové orchestru Národního divadla (a zároveň řádní členové spolku Česká filharmonie) do stávky proti šéfovi opery ND Karlu Kovařovicovi. 15. února dostali všichni stávkující výpověď a Kovařovic začal budovat nový divadelní orchestr. Propuštění hráči se rozhodli ustavit Českou filharmonii jako samostatný symfonický orchestr. Prvním šéfdirigentem zvolila valná hromada jednatřicetiletého Ludvíka Vítězslava Čelanského (1870–1931).

Začal boj o přežití. Orchestr hrál téměř pořád a téměř všude. Například od října do prosince 1901 uspořádala ČF 49 koncertů: 22 v českých a moravských městech, 26 v Praze. Hrála v Rudolfinu, na Žofíně, v Národním domě na Smíchově, ale také štamgastům ve Smíchovském pivovaře (ironií osudu provedla právě tam 8. prosince 1901 poprvé kompletně Smetanovu Mou vlast).

Premiéru mimo české země zažil orchestr (tehdy dvaašedesátičlenný) s Oskarem Nedbalem ve Vídni.

Londýn (1902) a buldočí vytrvalost v permanentní nejistotě (1903–1918) V dubnu 1902 nečekaně rezignoval Ludvík Vítězslav Čelanský. Oskar Nedbal sice šéfdirigentskou nabídku odmítl, ale vedl ČF na existenčně významném zájezdu do Anglie v květnu a červnu 1902. Doprovázela světoznámého českého houslistu Jana Kubelíka pod názvem „The Kubelík Bohemian Orchestra“. Z města na Temži píše Nedbal přátelům: „Je to první případ, že se v Londýně usadil na delší dobu nějaký orchestr z kontinentu. Hlavně prý zuří

zpět na obsah

Londýnská filharmonie...“ V lednu 1903 se šéfdirigentem stal Vilém Zemánek (1875–1922). Pod jeho vedením pořádala ČF pravidelné populární i abonentní koncerty.

Kromě světové hudby na nich zněly také premiéry českých skladatelů – L. Janáčka, J. Suka či V. Nováka. 19. září 1908 dirigoval Českou filharmonii Gustav Mahler ve světové premiéře svojí VII. symfonie. Od finančního krachu zachraňovalo orchestr i nadále hraní po restauracích, někdy také dobrodružnější podniky typu pětiměsíčního koncertování nedaleko ruského Petrohradu (1904). Zemánkova éra, která dala ČF soustavnost a řád, skončila 16. dubna 1918 na nádraží v Pardubicích, kde orchestr šéfa sesadil. Ovšem „...bez vášněprosté, buldočí vytrvalosti dr. Zemánka nebylo by České filharmonie. On dokazoval za každých podmínek její potřebu a nutnost a skutečně ji prosadil,“ napsal později Václav Talich. „Máme svobodu!“ – „To je sice hezké, ale my musíme zkoušet...“ 28. října 1918 probíhala v Obecním domě generální zkouška na světovou premiéru symfonické skladby Josefa Suka Zrání. V ulicích Prahy to ovšem vřelo, protože se schylovalo k vyhlášení samostatného československého státu. Mimořádně náročné Sukovo dílo, jeden z vrcholů české symfonické tvorby 20. století, studoval s Českou filharmonií pětatřicetiletý, v Praze nepříliš známý dirigent Václav Talich. Později vzpomínal: „Když jsme byli v plném ohni, vtrhl do Smetanovy síně tehdejší jednatel České filharmonie Hubička s křikem: ‚Máme svobodu!

Všecko na ulici!’ V zápalu práce nedovedli jsme hned á tempo prostě pocítit a prožít dosah toho, o čem Hubička podával zprávu, tak jsem řekl: ‚To je sice hezké, ale my musíme zkoušet!’

Nevěděli jsme, co se děje na ulici, neslyšeli jsme, protože Smetanova síň byla plná Sukova Zrání, a tak jsme pokračovali ve zkoušce. Teprve když jsme vyšli na ulici, jsme pocítili, co se vlastně stalo! A ten pocit opojení byl tak silný, že jsem si nemohl představit, jak ke koncertu dojde a že se shledám při něm s celým orchestrem.“

K premiéře 30. října 1918 – na prvním koncertu ČF v Československé republice – ovšem došlo.

Uspělo Zrání i Václav Talich, který se představil jako mimořádně energická a přesvědčivá umělecká osobnost. „Nenávidíš rutinu, šablonu a pohodlí. – Rád objevuješ. – Naříkáš, zuříš, vztekáš a směješ se, zkrátka, jak jsme vždycky říkávali – řádíš.“ Psal Stanislav Novák, koncertní mistr ČF v letech 1917–36, Václavu Talichovi (1883–1961), možná nejdůležitější postavě v historii orchestru. Během 22 let, kdy stál Talich v jeho čele (1919–1941), se z provinčního, byť slušného tělesa stala absolutní světová špička. Talich byl prvním dirigentem, který s ČF pracoval soustavně a cílevědomě. Do orchestrální praxe toužil přenést interpretační ideály, jak je poznal u legendárního Českého kvarteta. Zdůrazňoval osobitost a živelnost výkonu, správné vyvažování jednotlivých hlasů v rámci celkového zvuku a úctu ke skladatelovu zápisu. Věděl, že na přirozenou muzikalitu a „srdíčko“ svých hráčů se spolehnout může, na preciznosti a disciplíně je ale nutné pracovat.

Talich byl i výborným dramaturgem. Provádění české hudby považoval Talich za samozřejmost a v prvních letech svého šéfovství udělal zevrubnou inventuru: sezonu 1921–22 věnoval českým symfoniím, další dvě pak symfonickým básním.

Do kmenového repertoáru orchestru vřadil také francouzské impresionisty, Mahlerovy symfonie, Bartóka, Stravinského, Prokofjeva či Šostakoviče.

Ve službách první republiky – doma i v zahraničí Talich chtěl mít z ČF instituci, která kultivuje československý veřejný prostor. Tím, že usiluje o špičkovou kvalitu svých výkonů, ale i tím, že pořádá koncerty pro dělníky, mladé lidi i pro nejrůznější spolky. Orchestr hrál pro Československý červený kříž, Sokol nebo pro Jednotu slovanských žen. V roce 1923 uspořádala ČF

sérii tří dobročinných koncertů ve prospěch ruských, rakouských a německých orchestrálních hráčů „hodlajíc tím způsobem akcentovati lidskou soudržnost s trpícími jinonárodními druhy, soudržnost, na niž nemůže míti vlivu politika dne“.

Zvláštní nádech měly v letech 1918–38 zahraniční zájezdy ČF. Orchestr při nich nebyl jen hudebním tělesem, ale zároveň kulturním „vyslancem“ mladé republiky. V roce 1922 se filharmonikové s Talichem vydali do Itálie a do Vídně, v roce 1926 do Slovinska a znovu do Itálie. Mimořádně sledované a úspěšné byly tři filharmonické zájezdy do západní Evropy: v roce 1935 s Václavem Talichem (Velká Británie, Belgie, Francie), v roce 1937 (VB, Skotsko, Belgie) a 1938 (VB) s Rafaelem Kubelíkem.

Má vlast ve znamení hákového kříže?

Nikdy se Smetanova Má vlast nehrála tak často jako za nacistické okupace (1939–45). Zněla v Praze i v desítkách měst po celém protektorátu Čechy a Morava. Národní manifestace, které vyvolávala, brzy vedly k tomu, že se nesměla hrát jako celek (Tábor a Blaník nesměly znít vůbec). 11. a 12. února 1941 ČF hostovala – na pokyn Josepha Goebbelse – v Berlíně a Drážďanech. Talich zařadil na program celou Mou vlast. Odvážný dramaturgický kousek prošel a po velkém úspěchu v lůně Říše bylo možné uvádět Smetanův cyklus i v protektorátu. ČF se nevyhnula koncertům přímo pro vládnoucí režim: v březnu 1942 hrála Mou vlast pro Český národně socialistický svaz Vlajka, v dubnu 1944 koncertovala v rámci slavnosti „k 55. narozeninám Vůdce Adolfa Hitlera“.

8. února 1945 byl gestapem zavražděn jedenatřicetiletý violista ČF Zdeněk Němec. V Českém slově napsal o koncertu ČF s Mou vlastí, která dospěla „…k vítěznému pochodu blanických rytířů, přicházejících v nejtěžší chvíli národa a přinášejících mu spásu a vyproštění z pout poroby a temna. Tak plnilo Smetanovo dílo svůj úděl za první světové války a tak jej vnímáme

pokračování

| 17 i dnes“.

Sedm let s Rafaelem Kubelíkem Rafael Kubelík (1914–1996) se stal šéfem ČF na podzim 1941, ale orchestr poprvé dirigoval už v lednu 1934 – jako devatenáctiletý! Za války co nejvíce dirigoval díla, která posilovala naději a víru lidí: Sukův Svatováclavský triptych, Janáčkova Tarase Bulbu, samozřejmě Mou vlast...

Právě ta se hrála už v osvobozeném Československu na „Koncertu díkůvzdání“ 21. června 1945. Kubelíkova dramaturgie „splácela dluhy“ ruské, francouzské a anglo-americké hudbě.

Na koncertě v listopadu 1945 – ve prospěch nacisty vyhlazených Lidic, Ležáků a Javoříčka – tak třeba zazněla Brittenova Sinfonia da requiem.

Obnovila se předválečná koncertní rozmanitost: ČF hrála pro Světový studentský sjezd, československé církve či pro „demokratické Španělsko“.

Rafael Kubelík se zasadil o postátnění České filharmonie. Padesát let existenčních nejistot se uzavřelo 22. října 1945. Česká filharmonie vedená Kubelíkem (v návaznosti na Talichovy„hudební máje“) založila mezinárodní hudební festival Pražské jaro a na jeho prvním ročníku v roce 1946 odehrála všechny koncerty. Kubelík dirigoval Českou filharmonii naposledy 5. července 1948. Pak z Československa ovládaného komunistickou diktaturou emigroval.

Dva dirigenti Dva roky, které následovaly po odchodu Rafaela Kubelíka do exilu, přinesly provizorium.

S ČF spolupracovali převážně Václav Neumann (1920–1995) a Karel Šejna (1896–1982) – oba členové orchestru s dirigentskými ambicemi.

Violista Neumann řídil orchestr poprvé v březnu 1948 a v září převzal stěžejní koncerty sezony. 18. května 1949 se uměleckým ředitelem ČF stal Karel Šejna, od roku 1921 kontrabasista, od roku 1922 dirigující (během půlstoletí spolupráce řídil ČF na 588 koncertech!).

Po únoru 1948 vzrostl orchestru počet „politických zakázek“ poplatných totalitní diktatuře.

V září 1949 třeba koncert k 700. výročí hornictva, v listopadu ČF zahajovala dny Českosloven-

zpět na obsah

sko-sovětského přátelství, 12. prosince hrála při příležitosti 6. výročí podepsání československosovětské smlouvy, 20. 12. v rámci „Slavnostního zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa na počest sedmdesátých narozenin soudruha J. V. Stalina“, 20. ledna se konal vzpomínkový večer k 26. výročí úmrtí V. I. Lenina... „Ančerl brzdí Českou filharmonii“ Málokterý dirigent měl tak obtížnou situaci při nástupu do České filharmonie jako Karel Ančerl (1908–1973). Po jeho jmenování ministrem Zdeňkem Nejedlým 20. října 1950 zavládl v orchestru spontánní odpor. Filharmonici se na nového šéfa dívali jako na politicky dosazeného vetřelce. V hlášeních agentů Státní bezpečnosti v České filharmonii například čteme: „Skoro všichni členové orchestru jsou proti Ančerlovi, kterému nahlas nadávají, dělají na něho posměšky a vyjadřují se o něm co nejhůře. Pramení to z toho, že úroveň orchestru ČF je vysoká a Ančerl na toto zásadně nestačí, tzn. brzdí Českou filharmonii.“ – Ančerl prokázal neuvěřitelnou míru houževnatosti a síly, když na tuto atmosféru reagoval vstřícností, klidem a neutuchající prací. Na zkouškách byl dokonale připraven, pracoval ekonomicky a důsledně; zájem o kvalitu byl na prvním místě, jakákoli ledabylost nepřicházela v úvahu. V dramaturgii orchestru pevně ukotvil Bartóka, Prokofjeva, Šostakoviče, ale také Martinů, Hanuše nebo Kabeláče. Na protest proti okupaci Československa v srpnu 1968 zůstal Karel Ančerl v Kanadě, poslední dva koncerty s ČF dirigoval na Pražském jaru 1969.

Potlesk Herberta von Karajana...

Ančerlova éra v České filharmonii přinesla díky mimořádným uměleckým kvalitám zatím největší mezinárodní „boom“ v historii orchestru.

Celkem 60 zájezdů do 28 států světa zahrnulo všechna prestižní pódia: od vídeňského Musikvereinu po newyorskou Carnegie Hall. Nejčastěji jezdila filharmonie do Rakouska. Ve vídeňských kritikách se například psalo: „Aby naše

orchestry zahrály Mozartovu Pražskou symfonii tak elegantně a krevnatě zároveň, tak přirozeně a pramuzikálně, to by musely mít zvlášť dobrou náladu. – Bylo vidět demonstrativně tleskajícího Herberta von Karajana.“ Co do počtu vystoupení následovaly SRN a Švýcarsko (6 zájezdů), Velká Británie, Maďarsko, NDR a Sovětský svaz (3 turné), Francie, Jugoslávie, Kanada, Rumunsko a USA (2 zájezdy), Austrálie, Belgie, Bulharsko, Čína, Dánsko, Finsko, Holandsko, Indie, Itálie, Japonsko, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Švédsko, Turecko a Západní Berlín (vždy jedna koncertní cesta).

Jan Palach Na protest proti pookupační beznaději a rezignaci lidí se 16. ledna 1969 upálil student pražské filozofické fakulty Jan Palach. Tryzna ze zemřelého se uskutečnila jako součást filharmonických koncertů 23. a 24. ledna 1969. V dubnu se odehrál mimořádný koncert s Dvořákovým Stabat mater. O rok později, s počínající „normalizací“ poměrů, už nebylo možné Palachovu oběť připomínat přímo. Přesto Ivan Medek, dramaturg ČF, symbolicky zařadil na leden 1970 Honeggerovu kantátu Jana z Arku na hranici.

Příprava koncertu se neobešla bez problémů, ale nakonec se konal (ovšem o 14 dnů později), dirigoval ho Václav Neumann a měl manifestační charakter.

22 let s Václavem Neumannem 19. prosince 1968 dirigoval Neumann svůj 1. koncert s ČF v roli šéfa – šéfa muzikálního, noblesního a velkorysého. V roce 1969 orchestr pod jeho taktovkou zahájil Pražské jaro a podnikl zájezd do Japonska. Sezona 1970–1971 patřila Beethovenovi, ČF zahrála všechny symfonie a klavírní koncerty (s Janem Panenkou).

Soudobou hudbu v Neumannově dramaturgii představují především jména Hanuš, Havelka, Kalabis, Kapr, Feld, Slavický... Poprvé s Neumannem se ČF představila na Salcburském festivalu v srpnu 1971. Neumannova éra přinesla intenzivní spolupráci orchestru s gramofonovou firmou Supraphon: v průběhu let vznikly

kompletní nahrávky Dvořákových symfonií (dva komplety – 1973 a 1987), symfonií Bohuslava Martinů (1978) a Gustava Mahlera (1982) či Dvořákovy opery Rusalka (1983). Velkou oblibu si v 70. letech získal televizní popularizační cyklus „Česká filharmonie hraje a hovoří“. Neumannova šéfdirigentská etapa skončila v září 1990. „Pozvedáme svůj hlas proti bezpráví a násilí…“ V říjnu 1989 přerušil Václav Neumann spolupráci s Československým rozhlasem a televizí.

Protestoval tak proti perzekuci lidí, kteří podepsali petici Několik vět, vypracovanou Chartou 77. Prostřednictvím Ivana Medka, vídeňského spolupracovníka Hlasu Ameriky, se informace dostala do zahraničí. 25. října na zájezdu ve Stuttgartu se k šéfdirigentovi připojila drtivá většina orchestru. Se svým rozhodnutím seznámila Česká filharmonie posluchače bezprostředně před vypuknutím „sametové revoluce“ – na koncertech 16. a 17. listopadu.

Filharmonikové se následně účastnili listopadových demonstrací, vydali „Stanovisko České filharmonie“ a připojili se ke generální stávce.

Mimořádné koncerty věnovali studentům, zněla při nich Má vlast, Dvořákovo Te Deum nebo Gaudeamus igitur. Proměnily se také abonentní večery, při kterých promluvili sociolog Miloslav Petrusek, za Občanské fórum Ivan Gabal nebo herec Rudolf Hrušínský, který přečetl poselství kardinála Tomáška… Nezapomenutelná doba vyvrcholila Beethovenovou IX. symfonií 14. prosince 1989 na koncertě pro Občanské fórum. Závěrečné ovace patřily také přítomnému Václavu Havlovi.

Rafael Kubelík: „Vášnivě jsem na tento okamžik čekal a věřil jsem, že jednou přijde. Jsem vděčný Bohu, celému národu, přátelům a vám všem.“ První slova Rafaela Kubelíka 8. dubna 1990 po návratu z exilu, který trval 42 let. Kubelík dostal během té doby několik nabídek, aby se ke svému orchestru vrátil. Opakovaně odpovídal, že se vrátí rád, ale za podmínky, že „musí mít svobodu přesvědčení, svobodu tvoření, svobodu projevu a svobodu pohybu každý slušný Čech a Slovák s talentem i bez talentu.“

pokračování

| 18 Na Pražském jaru 1990 dirigoval Českou filharmonii na zahajovacím koncertu 12. května.

Smetanovu Mou vlast pak ještě – podobně jako po skončení 2. světové války – věnoval všem Čechoslovákům na Staroměstském náměstí. „Koncert vzájemného porozumění“ se odehrál v den prvních svobodných voleb 9. června 1990. 1. července filharmonikům napsal: „Drazí přátelé, v myšlenkách jsem stále ještě v Praze – doma! – Za všechnu tu krásu hudby, věrnost a lásku – jak jste mi ji tak štědře dali – Vám děkuji – z celého srdce! Buďte zdrávi a silni – pro zdraví naší hudby! Objímám Vás co nejvřeleji – Váš Rafael Kubelík“. Kubelíkův poslední koncert s Českou filharmonií se odehrál v listopadu 1991 na zájezdu v Japonsku.

Bělohlávek / Albrecht / Válek Pro posledních dvaadvacet let historie ČF je charakteristické časté střídání managementu i šéfdirigentů. Mezi roky 1990–2012 měla ČF stejný počet šéfdirigentů jako v letech 1901– 1990: celkem 5. Po Neumannovi se šéfem stal Jiří Bělohlávek (1946). Krátce po svém nástupu řídil například koncert ČF v sídle OSN v New Yorku. V únoru 1992 oznámil svoji rezignaci.

Německý dirigent Gerd Albrecht (1935) vedl těleso od 1. října 1993 do 30. ledna 1996, na repertoáru se ve větší míře objevovala např. díla „terezínských autorů“ (Ullmann, Klein, Haas).

Bělohlávek i Albrecht se podíleli na oslavách 100. výročí vzniku České filharmonie, slavnostní koncert 4. ledna 1996 si rozdělili. Po Albrechtově odchodu byl vedením orchestru na dva roky pověřen Vladimír Válek (1935). 7. března 1996 dirigoval ČF Krzysztof Penderecki v premiéře svého Koncertu pro klarinet a komorní orchestr. 6. září 1997 se hrálo pro účastníky 1. ročníku Havlovy konference Forum 2000.

Ashkenazy / Mácal / Inbal V lednu 1997 řídil poprvé ČF klavírista a dirigent Vladimir Ashkenazy (1937). Rok nato se stal šéfem. K jeho dramaturgickým činům patřil cyklus „Nordic Sound in Prague 2001–2002“ a projekt „Souhlas a protest v sovětské hudbě“.

zpět na obsah

ČF pod jeho taktovkou odehrála 32 koncertů v USA a 20 na Dálném východě. Zdeněk Mácal (1936) se stal šéfdirigentem v srpnu 2003 a rezignoval v září 2007. ČF hrála pod jeho taktovkou např. na Šlesvicko-holštýnském festivalu, v Japonsku či na Tchajwanu (2004). Pro Octavia Records nahrával komplet Dvořákových, Čajkovského, Mahlerových a Brahmsových symfonií.

Především hudbě Gustava Mahlera se ve svých programech věnoval šéfdirigent České filharmonie od roku 2009 – Izraelec Elijahu Inbal (1936).

V roce 2009 se uzavřela dlouholetá spolupráce České filharmonie s britským dirigentem a Talichovým žákem sirem Charlesem Mackerrasem (1925–2010). S ČF nahrál např. Janáčkovy opery Šárka a Káťa Kabanová, Dvořákovu Rusalku, orchestr s ním koncertoval v Edinburgu (2000), na BBC Proms či ve vídeňském Musikvereinu (2004).

Některá „poprvé“ v historii České filharmonie 16. dubna 1903 ČF poprvé a naposledy dirigoval Edvard Grieg. 11. května 1925 uskutečnila společnost Radiojournal první rozhlasový přímý přenos koncertu České filharmonie ze Smetanovy síně. Hrála se Má vlast. Smetanův symfonický cyklus byl zároveň první gramofonovou nahrávkou ČF pod taktovkou Václava Talicha – pro firmu His Master´s Voice v roce 1929.

Světová premiéra Janáčkovy Sinfonietty zazněla v rámci VIII. všesokolského sletu pod taktovkou V. Talicha 26. června 1926. Jedinkrát se s ČF jako klavírista představil Igor Stravinskij – 26. února 1930 v rámci večera k 80. narozeninám Tomáše Garrigua Masaryka. 20. ledna 1949 dirigoval ČF poprvé a naposledy Arthur Honegger. 8. února 1956 řídil Karel Ančerl československou premiéru Šesté symfonie Bohuslava Martinů. 55 koncertů v Austrálii, na Novém Zélandu, v Japonsku, Číně, Indii a SSSR – první zaoceánské turné ČF (13. září – 18. prosince 1959). V roce 1963 se ČF poprvé představila na Salcburském hudebním festivalu, v roce 1965 v USA a Kanadě. 20. května 1966 dirigoval Darius Milhaud svoji Hudbu pro Prahu, na stejném koncertě debutoval Zdeněk Mácal. 9. června 1970 debutuje s ČF Jiří

Bělohlávek, 19. října 1972 Vladimír Válek a 16. ledna 1997 Vladimir Ashkenazy. 28. listopad 2004: První vystoupení ČF na Tchaj-wanu.

Síň slavných K dirigentským osobnostem, které s Českou filharmonií spolupracovaly, patřili mimo jiné Bruno Walter, Alexander Zemlinsky (oba hlavně Mahlerovy symfonie), Jevgenij Mravinskij (ruská hudba), Erich Kleiber (Mahler, Beethoven, ale i V. Novák), Georg Széll (slavná nahrávka Dvořákova Cellového koncertu s Pablem Casalsem), Leonard Bernstein (Pražská jara 1946, 1947 a 1990), Charles Munch (francouzská hudba v letech 1934–1957), Leopold Stokowski, Erich Leinsdorf, Lovro von Matačić, Herbert von Karajan (pouze jedenkrát v srpnu 1971), Antonio Pedrotti, Gennadij Rožděstvenskij, Wolfgang Sawallisch, Serge Baudo, Charles Dutoit, John Eliot Gardiner, Neeme Järvi, Christoph Eschenbach či Manfred Honeck.

Legendární výkony podali – za doprovodu ČF – Mstislav Rostropovič (nahrávka Dvořákova Cellového koncertu s V. Talichem), David Oistrach, Svjatoslav Richter, Yehudi Menuhin, Henryk Szeryng, Ida Haendel, Leonid Kogan, Christa Ludwig, Ivan Moravec, Josef Suk, Garrick Ohlsson, Martha Argerich, Jevgenij Kissin, Mischa Maisky či Lang Lang.

Jiří Bělohlávek Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Hlavní hostující dirigent Rotterdamské filharmonie Jiří Bělohlávek se narodil v Praze v roce 1946.

V září roku 2012 byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie.

V posledních sezónách sklízí Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií nebývalé úspěchy jak doma v Praze, kde mají koncerty ČF nyní historicky nejvyšší návštěvnost, tak na zahraničních turné. Z nich lze jmenovat rezidenci ve vídeňském Musikvereinu či vystoupení v nejprestižnějších světových koncertních sálech, například

v newyorské Carnegie Hall, v sále Berlínské filharmonie, v amsterdamské Concertgebouw, v Royal Albert Hall v rámci londýnského cyklu Proms a na mnoha dalších význačných místech.

Kromě toho pořídil orchestr u společnosti Decca také vynikající nahrávku všech Dvořákových symfonií a koncertů, kterou mnoho kritiků pochvalně označilo za novou kanonickou verzi této části Dvořákova díla.

Další Bělohlávkovy plány s Českou filharmonií zahrnují jak nové nahrávky u společnosti Decca, tak významná zahraniční turné. V londýnské Royal Festival Hall vystoupí Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta s koncertním provedením Janáčkovy Její pastorkyně a opětovně zavítají filharmonici také do newyorské Carnegie Hall, kde je čeká jeden koncert a jedno koncertní provedení opery. Jsou zváni rovněž na další rezidenci ve vídeňském Musikvereinu a mají v plánu velká turné po Evropě, USA, Kanadě a Asii.

Jako hostující dirigent vystupuje Jiří Bělohlávek s předními evropskými a severoamerickými orchestry. Patří mezi ně například BBC Symphony Orchestra v Londýně, kde v letech 2007 až 2012 působil jako šéfdirigent a nyní zastává post čestného dirigenta, a dále Rotterdamská filharmonie, kde je hlavním hostujícím dirigentem.

Kromě těchto orchestrů řídil Jiří Bělohlávek jako hostující dirigent rovněž Berlínskou filharmonii, Newyorskou filharmonii, Gewandhaus Orchester Leipzig, Boston Symphony Orchestra, National Symphony Washington, Wiener Symphoniker, Cleveland Orchestra, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin a mnohá další tělesa.

Je dobře známo, že Jiřího Bělohlávka poutá obzvláště hluboký vztah k mnoha dílům známých i méně známých českých skladatelů. Vedle toho má ale zvláštní vztah také k repertoáru britskému a v čele BBC Symphony Orchestra řídil světové premiéry mnoha britských děl. V letech 2010 a 2012 se mu dostalo vzácné výsady diri-

pokračování

| 19

závěrečný koncert festivalu čtvrtek 10. listopadu, 19.00 Liberec, Společenský sál kulturního domu Česká Filharmonie Semjon Byčkov - dirigent /Rusko/ Katia & Marielle Labèque – klavírní duo / Francie/ F. Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll P. I. Čajkovskij: Symfonie Manfred

zpět na obsah

govat závěrečný koncert londýnských Proms a v roce 2012 ho královna Alžběta II za jeho hudební zásluhy jmenovala komandérem Řádu Britského impéria.

Jiří Bělohlávek pravidelně diriguje také operní inscenace a v posledních sezónách řídil představení ve Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře a Královské opeře v Covent Garden, na festivalu v Glyndebourne a v Curyšské opeře. V repertoáru má operní díla W. A. Mozarta, P. I. Čajkovského, A. Dvořáka, R. Wagnera, L. Janáčka a B. Martinů. Často diriguje koncertní provedení méně známých oper a s BBC Symphony Orchestra jich také několik nahrál, mezi jiným Smetanova Dalibora či Janáčkovy Výlety pana Broučka. V roce 2016 bude v San Franciscu dirigovat představení Janáčkovy Její pastorkyně.

Diskografie Jiřího Bělohlávka je rozsáhlá a vedle nového kompletu Dvořákových symfonií a koncertů, který byl uveden na trh v minulé sezóně, se v rámci dlouhodobější spolupráce se společností Decca chystají rovněž nové nahrávky dalších děl ze zlatého fondu české hudby. Bělohlávek je též prvním dirigentem, jemuž se po Herbertu von Karajanovi podařilo získat prestižní cenu Gramophone Award za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech.

Honeck a Ondřej Vrabec na postu asistenta šéfdirigenta.

Od sezony 2015/2016 se dirigentský tým České filharmonie v čele s šéfdirigentemJiřím Bělohlávkem rozšiřuje o stálého hostujícího dirgenta Jakuba Hrůšu a druhého asistenta šéfdirigenta Vojtěcha Jouzu. S orchestrem i nadále spolupracuje hlavní hostující dirigent Manfred

pokračování

| 20

Šéfdirigenti ČF 1901-1902 Ludvík Vítězslav Čelanský (17. července 1870 ve Vídni - 27. října 1931 v Praze) první šéfdirigent České filharmonie se do funkce krátce vrátil koncem první světové války. Dirigentské zkušenosti získal u několika operních divadel, krátce působil i u Národního divadla (18991900). Od roku 1902 řídil mimo jiné filharmonii ve Lvově a v Kyjevě a operní domy v Krakově a Lodži.

1902-1918 Vilém Zemánek (9. května 1875 v Praze 8. června 1922 v Praze) - pražský Němec, syn rabína. V letech 1900 až 1902 řídil kapelu v divadlech v Elberfeldu a Rize.

V čele filharmonie byl i za první světové války, zasloužil se o zabezpečení orchestru v nejisté době, koncem války byl ale pro svůj německo-židovský původ odstraněn z funkce.

1918-1919 Ludvík Vítězslav Čelanský 1919-1941 Václav Talich (28. května 1983 v Kroměříži - 16. března 1961 v Berouně) - tvůrce světové prestiže a charakteristického zvuku České filharmonie. Původně skvělý houslista orchestru byl po druhé světové válce neprávem obviněn z kolaborace a téměř zmizel z veřejné scény. V roce 1954 ještě několikrát s Českou filharmonií vystoupil a nahrával.

1942-1948 Rafael Kubelík (29. června 1914 v Býchorech - 11. srpna 1996 v Lucernu) - legendární dirigent, talentovaný houslista a skladatel, který poprvé řídil filharmonii ani ne dvacetiletý. Plodnou spolupráci

zpět na obsah

s orchestrem ukončila Kubelíkova emigrace v červenci 1948. Po roce 1990 ještě s ČF několikrát koncertoval.

1950-1968 Karel Ančerl (11. dubna 1908 v Tučapech - 3. července 1973 v Torontu) - jeden z největších českých dirigentů. Absolvent pražské konzervatoře Českou filharmonii přivedl během svého působení k suverénní virtuozitě a mezinárodnímu uznání.

Po emigraci do Kanady se stal šéfdirigentem torontského orchestru a dirigoval i další tělesa.

1968-1990 Václav Neumann (29. září 1920 v Praze - 2. září 1995 ve Vídni) - obdivovatel díla Gustava Mahlera se stal šéfdirigentem České filharmonie po Ančerlově emigraci a vydržel až do roku 1990. Od poloviny 50. let řídil Komickou operu v Berlíně a v 60. letech vedl orchestr lipského Gewandhausu a tamější Státní operu. V 70. letech působil též ve stuttgartské opeře.

1990-1992 Jiří Bělohlávek (24. února 1946 v Praze) - Dosavadní šéfdirigent Symfonického orchestru BBC vedl ČF krátce v letech 1990 až 1992. V 70. letech byl dirigentem Státní filharmonie Brno, v období 19771989 řídil Pražské symfoniky a od roku 1981 byl stálým dirigentem filharmonie.

V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii. V letech 1995-2000 byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru BBC. 1993-1996 Gerd Albrecht (19. července 1935 v Essenu) - první cizinec v čele České filharmonie se od mládí orientoval na dirigování, které studoval v Hamburku. Již v roce 1961 se stal šéfdirigentem v Mohuči.

Albrecht dále šéfoval Německé opeře v Berlíně a řídil většinu předních světových orchestrů. S Českou filharmonii se nerozešel v dobrém, k orchestru se pohostinsky vrátil teprve v únoru 2004.

1997-2003 Vladimir Ashkenazy (6. července 1937 v Nižním Novgorodu) - uznávaný dirigent a klavírní virtuos ruského původu dostal oficiální nabídku na funkci šéfdirigenta České filharmonie na jaře 1997; své působení v čele orchestru absolvent moskevské konzervatoře ukončil po šesti letech a podle jeho vlastních slov pro něj pražské angažmá nebylo nejšťastnější.

2003-2008 Zdeněk Mácal (8. ledna 1936 v Brně) funkce šéfdirigenta se vzdal předčasně, s filharmonií však i nadále koncertoval. Absolvent brněnské konzervatoře a JAMU po emigraci po roce 1968 působil nejprve v Nizozemsku a Švýcarsku, v roce 1982 natrvalo přesídlil do Spojených států. Mácal řídil více než 150 orchestrů po celém světě.

2009-2012 Elijahu Inbal (16. února 1936 v Jeruzalémě) - vystudoval hru na housle na jeruzalémské akademii, dirigentství studoval mj. v Paříži. Působil v čele Frankfurtského rozhlasového symfonického orchestru nebo Berlínského symfonického orchestru, vedl i operu benátského divadla La Fenice. Proti jeho nástupu do filharmonie domluvenému předchozím vedením byl bývalý šéf ČF Vladimír Darjanin, Inbal ale na změnu kontraktu nepřistoupil a dokončil celé tříleté funkční období. od roku 2012 Jiří Bělohlávek

pokračování

| 21

SOUTĚŽ Soutěžte s námi o 2 vstupenky s možností setkání s umělci po koncertě na projekt Blízké hlasy z dáli.

První správná odpověď vyhrává!

Jak se jmenuje umělecký vedoucí souboru Gjosan-rjú Tendai šomjó?

Tipy na správné odpovědi zasílejte na e-mail soutez@lipamusica.cz do 10. 5. 2016.

Přejeme Vám hodně štěstí!

zpět na obsah

pokračování

| 22

Festival se koná za laskavé podpory:

Hlavní partneři festivalu:

Oficiální partneři:

CarTec Liberec

Hlavní mediální partneři:

Za mediální podpory:

zpět na obsah