4/srpen 2022
Hana Blažíková: Když zpívám, dávám všanc něco ze sebe… MHF Lípa Musica v letošním roce již počtvrté nominoval výraznou uměleckou osobnost do role svého uměleckého garanta. Po Radku Baborákovi, Josefu Špačkovi a Pavel Haas Quartetu pozvání přijala světově uznávaná sopranistka Hana Blažíková, která je na festivalu již řadu let stálicí. Její letošní angažmá ovšem bude unikátní, Hana Blažíková se představí nejen jako vynikající interpretka staré hudby, ale také netypicky například v romantickém písňovém repertoáru. Jejím prvním vystoupením v této roli bude spolupráce s vynikajícím virtuózem na cink Brucem Dickeyem a souborem Breathtaking Collective, který se uskuteční v neděli 4. září od 17 hodin na Zámku Děčín. V letošním roce máte možnost být uměleckou garantkou festivalu Lípa Musica. Máte zkušenost z jiných festivalů či souborů z působení v roli dramaturgického kurátora, nebo je to pro Vás role spíše nová? Role je to pro mě naprosto nová. Mám už zkušenost s tím být „tváří festivalu“, nebo tak zvaným „rezidenčním umělcem“, ale nikdy jsem ještě nebyla přizvána k takto tvůrčí spolupráci. Byla jsem potěšena a zároveň mám samozřejmě trochu obavy, abych své roli dostála, zejména co se týče mé vlastní koncertní řady a také kurzu pro děti v českolipské Základní umělecké škole. Velmi bych si přála u mladých muzikantů probudit stejnou vášeň pro hudbu, kterou v sobě nosím už od dětství já. Představte nám Váš první letošní projekt v roli garantky? Na prvním svém vystoupením představím ansámbl, který si říká Breathtaking Collective. Je to ansámbl kolem mě a Bruce Dickeyho, což je velký virtuóz na cink, velmi netypický nástroj, na který se hrálo hlavně v barokní éře, a poté skoro vymizel.
Nicméně my jsem se před lety s Brucem rozhodli, že vytvoříme takový projekt, kde se cink a lidský hlas – soprán – budou společně proplétat, podporovat se a ukáží, co společně dokáží vyprodukovat díky své podobné zvukovosti. Nejprve jsme udělali první projekt Breathtaking a následně jsme připravili druhý projekt, který zazní i na Lípě Musice – Na dechu andělů. V ikonografii či v kostelích bývají andělé vyobrazováni s nástrojem cink anebo jak zpívají. My jsem se s Brucem rozhodli celý program rozvinout právě okolo andělské tématiky. Oslovili jsme i několik soudobých skladatelů, kteří nám pro tento program napsali několik nových skladeb. Zazní tedy třeba skladba Vision of Archangels od amerického skladatele Juliana Walknera, anebo skladba založená na pravoslavné liturgii od britského skladatele Ivana Moodyho. Podtitulem festivalového programu je tvrzení, že zpěv je zrcadlem lidské duše. Cítíte to tak? Myslím, že zpěv je velmi osobní záležitost. Když zpíváte, není mezi vámi a vaším nástrojem žádný další článek, nemůžete
se spolehnout na výrobce nástroje, že vám ho dobře vyrobil a naladil. Co máte v krku, jen velmi těžko změníte. Ano, lze trénovat techniku, některé věci vypíchnout, potlačit, ale třeba barva hlasu a jeho „gró“ se nikdy úplně změnit nedá. Je to jako byste se snažili změnit něco ze své osobnosti, to, jak mluvíte nebo chodíte… Vždy, když zpívám, dávám všanc něco ze sebe a musím doufat, že ty, kterým přednáším, to osloví. V tom je právě ale také síla zpěvu. Je v něm slyšet každá emoce, kterou se snažíte vyjádřit, dokážete jím hluboce oslovit lidi, kteří vás jinak vůbec neznají, můžete umocnit básníkova slova a vyplnit jinak prázdná místa na stránce. A naopak, slyšet zpěv, který mnou pohne je zajímavý zážitek Kolikrát ani netuším, proč zrovna tento konkrétní hlas ve mne tolik rezonuje, čím mě dojímá. Je to jako najít odpověď na dlouho nezodpovězenou otázku, jako najednou pochopit řešení příkladu, jakési veliké porozumění naší obecné lidské zkušenosti. Pokračování rozhovoru najdete v zářijovém vydání časopisu Harmonie.
Hille Perl: Každou emoci můžeme přiřadit k jednomu z živlů Na tradičním koncertě při svíčkách v kostele sv. Barbory v Zahrádkách se letos představí legendární německá hráčka na violu da gamba Hille Perl. Mnohonásobná držitelka prestižní ceny ECHO / Opus Klassik do Čech tentokrát přiveze svůj projekt Elemente / Živly, na němž spolupracuje se svojí dcerou Marthe, také úspěšnou gambistkou. Zeptali jsem se, jaké poselství nese projekt Elemente/Živly? Živly jsou „elementární“ – vše, každou emoci a každý aspekt života lze přiřadit k jednomu nebo k více živlům. Spojuje je láska nebo hudba a my jako matky jsme se zaměřily na otázku, které aspekty přiřadíme ke kterému živlu a jaké pro ně najdeme hudební vyjádření. Tak například oheň znamená vášeň a lásku, ale také hledání tepla a bezpečí; voda znamená slzy a utrpení, ale také proudění života. Vzduch znamená vítr nebo bouři a pohyblivost, ale také nestabilitu; a konečně země je náš kořen, ale také náš hrob, stabilita a jednotnost, tvrdost a nakonec půda, z níž se může vše vyvíjet. Každý živel musí být chráněn, voda a vzduch musí být čisté a průzračné, oheň musí být střežen a země nesmí být znečištěna. Každý živel nás může také ohrozit, povodně a požáry jsou na mnoha místech realitou, zemětřesení a hurikány způsobují utrpení a škody. Náš program posluchače vyzývá, aby tyto prvky brali vážně a přemýšleli o nich…. Více ve festivalovém magazínu.
Vydal: Bohemorum, s. r. o. Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 725 843 104 Fotografie: archiv festivalu a umělců
20/8–15/10/2022
Hana Blažíková umělecká garantka
Kateřina Kněžíková zpívala pro festival Lípa Musica a pro Liberecký kraj
Mozartovy opery intimně a bez zpěvu v „kostelním divadle“
Zahájení týdenního festivalu skla Křišťálové údolí a Koncert pro Liberecký kraj jako vstup do programu hudebního festivalu Lípa Musica, to byl úterek v severočeské metropoli, usilující pro rok 2028 o získání titulu Evropské hlavní město kultury. Hvězdou operního koncertu byla v libereckém divadle sopranistka Kateřina Kněžíková. Spolu s ní vystoupil tenorista Daniel Matoušek.
Historické lázeňské městečko Oybin (česky Ojvín) v hornolužickém Žitavsku je už několik let součástí mezinárodního festivalu Lípa Musica. Tento podzimní hudební svátek s centrem v České Lípě oživuje každoročně známá i zapomenutá místa Libereckého kraje, s cíleným přeshraničním přesahem do blízkého Německa. V sobotu 27. září se v oybinském Horském kostele (Bergkirche) rozezněly dechové úpravy operních čísel Wolfganga Amadea Mozarta v podání souboru SESTO.
Mozart, Donizetti, Bizet a Gounod. Čtyři autoři s áriemi a scénami z jejich známých i méně hraných oper vytvořili základ pro postupně gradovaný dvouhodinový program, který dal nahlédnout do zdravě sebevědomého, již zralého umění sopranistky Kateřiny Kněžíkové a do dosud neusazeného, ale dostatečně slibného projevu mladého tenoristy Daniela Matouška. S jistotou a mimořádně vnímavě je doprovázel za pultem orchestru PKFPrague Philharmonia Robert Jindra. Kateřina Kněžíková má nakročeno k největším sopránovým rolím. Způsob, jakým emotivně a dramaticky zazpívala na vrcholu večera Gounodovu lyrickou, nicméně tušeně tragickou Julii, byl impozantní. Krásně jí vyšla i árie Micaëly z Bizetovy Carmen, neodolatelně se připojila jako Adina v Donizettiho komedii Nápoji lásky. Podmanivě uplatňuje v dolních polohách tmavší témbr, který se nenásilně projevuje i ve zbytku rozsahu, přirozeně a s velkou dávkou šarmu dává operním postavám i na takto malé ploše lidský obsah. Za pár dní ji čeká v pražském Národním divadle Rusalka, ale ani návraty k Mozartovi nejsou marné. Zvláště ve scéně z jeho opery La finta giardiniera, do koncertů běžně nezařazované, byly výraz, osobní nasazení i technika v krásné rovnováze. Tenorista Daniel Matoušek právě v této scéně, uvedené před přestávkou, poprvé svým projevem dostatečně uspokojil. V árii Ferranda z Così fan tutte i v árii Tamina z Kouzelné flétny přece jen vystupovala na povrch menší zkušenost a neusazenost hlasu. Mozartova hudba odhalí sebemenší zaváhání, přibližnost, nedotaženost. Tóny nebyly ideálně vyrovnané, občas se ozval zbytečný tlak. Stoprocentní, kultivované, kontrolované a přesné zvládnutí a ovládnutí techniky, dikce a intonace musí mít za výsledek setrvalou a bezvýhradnou lahodnost. Tu Daniel Matoušek našel v druhé polovině koncertu především v romanci Nadira z Bizetových lovců perel, mimořádně vysoko posazené, využívající polohlas a falzet. Zpěv měl výraz a tah, vokální linka byla vymodelovaná citlivě a s jistotou, byla zvládnuta excelentně. Zcela jistě se v tomto případě velmi pozitivně projevila i předchozí pódiová zkušenost s rolí. Suverénní, především v pódiovém uchopení, byl i komediální výstup z Nápoje lásky… ukázka z recenze PhDr. Petra Vebera Klasikaplus.cz.
Oybin je vděčným a vždy hojně navštíveným místem. Koncerty jsou plánovány pod širým nebem, v ruinách fascinující zříceniny hradu a kláštera, tyčících se na neméně impozantním skalním masivu. Klášter celestinů zde založil Karel IV. a hrad byl jeho oblíbeným útočištěm. Slavná éra kláštera skončila už husitskými válkami, pustnoucí komplex se stal podruhé významným až pro německé romantiky – malíře, literáty, kteří sem jezdili pro inspiraci, a nyní je k dispozici turistům. Za pozornost ale stojí i luterský farní kostel z počátku 18. století. U skály hned pod zříceninou dotváří malebnou scenérii, zvenčí je poměrně prostý, a to hlavní se nachází uvnitř. Originálně dochovaný dřevěný interiér se dvěma řadami empor s malovaným zábradlím, biblickými motivy na malovaném kazetovém stropě, původními varhanami a také pro koncerty naprosto ideální původní „elevací“ lavic kopírující stavební terén. Zmínka o kostele je cílená – v sobotu 27. srpna se totiž festivalový koncert kvůli nepřízni počasí přesunul právě sem. Nebylo to poprvé, festival s touto „mokrou variantou“ počítá a kromě chybějícího čerstvého vzduchu nemá přesunutí do kostela další negativní dopad. Lze předpokládat, že program akusticky spíše získal, a navíc oybinský kostel dokreslil i jeho dramaturgii. Právě protestantské uspořádání – dvě patra dřevěných empor připomínající lóže historických divadel – mohlo vytvořit dojem, že posluchači sedí na operním představení. Čekáte zmínku o zpěvácích, orchestru, kulisách? Nedočkáte se. Pro 18. století tak důležitá dimenze iluze se zde rozjela na plné obrátky. Operu zde totiž zastoupilo sedm nástrojů, její příběhy mluvené slovo – a právě tento zdánlivý minimalismus a prostředí kostela vytvořily kouzlo celého večera… Ukázka z recenze PhDr. Lucie Maňourové Klasikaplus.cz. Obě recenze si celé můžete přečíst u našeho hlavního mediálního partnera.
Pozvánka na příští koncerty: Boni Pueri: Requiem pá 9/9/19 h Hrádek nad Nisou, kostel sv. Bartoloměje Český chlapecký sbor Boni Pueri Marek Štilec – dirigent Hofmann / Caccini / Rejcha / Händel / Bach
Severáček: Sanctissima so 17/9/19 h Kryštofovo Údolí, kostel sv. Kryštofa Josef Kovačič – bas Severáček – dětský sbor ZUŠ Liberec Silvie Langrová – um. vedoucí Koronthály / Gallus / Campanus Vodňanský / Bach Saint-Saëns / Duruflé / Gounod / Dvořák / Franck / Eben spirituály
Stabat Mater so 24/9/19 h Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Kchun: Martin Prokeš – tenor, Marek Šulc – baryton Eduard Šístek – violoncello Hidegard von Bingen: Hymnus Ave generosa a další středověké zpěvy / Johann Sebastian Bach: Suita pro violoncello č. 2 d moll, BWV 1008 / Marco Rosano: Stabat Mater – premiéra
Jistebnický kancionál koncertní řada umělecké garantky st 28/9/19 h Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba staršího Tiburtina ensemble, Barbora Kabátková – umělecká vedoucí Vstupenky v prodeji na www.lipamusica.cz a ve festivalové pokladně v Žižkově 528/6 v České Lípě. Otevřeno po–čt od 14 do 16 hodin.