3/září 2020
Ozvěny Ivy Bittové a Pavly Prokešové Podobu letošní festivalové benefice pro Nadační fond Ozvěna určila koronavirová pandemie. Původní dubnový termín vzal bohužel za své, ale pověstné štěstí v neštěstí připravilo výjimečnou příležitost pro Lípu Musicu v podobě zařazení výjimečného projektu Ivy Bittové. O něm jsme si povídali již ve festivalovém magazínu, nyní se věnujme Nadačnímu fondu Ozvěna, o němž spolu hovořily jeho ředitelka Pavla Prokešová a jeho patronka Iva Bittová. I tento dvojrozhovor si našel své místo ve festivalovém, avšak nikoli celý, proto vám jej v kompletní podobě přinášíme nyní…
Pavla Prokešová (PP): Ivo, co by Tě napadlo, pokud bychom se strojem času mohli vrátit zpět a Ty ses stala maminkou dítka, které je nedoslýchavé a musí nosit sluchadla? Iva Bittová (IB): To je naprosto nečekaná událost, kterou bych určitě okamžitě řešila dle své intuice, instinktu a možností. Musela bych se zajímat o všechny způsoby pomoci, které by existovaly, a rozhodla se pomoci svému dítěti při kompenzaci ztráty sluchu. V každém případě si myslím, že by mne to navedlo na zcela nové hudební vyjadřovaní, které bych s dítětem sdílela... PP: Před šesti lety jsi přijala moji nabídku stát se patronkou Nadačního fondu Ozvěna, co rozhodlo, že jsi s nabídkou souhlasila?
IB: Sluch je pro mne životním kormidlem, které mi určuje a řídí všechny impulsy a poznatky o sobě a o světě, proto vím, jak je životně důležité o náš sluch pečovat. Co bych nejvíce podtrhla v této záležitosti, tak je tristní nastavení všeobecného hluku okolo nás. Veškerá technologie ale i přístroje by měly mít ošetřenou hladinu hlučnosti při použití. Kdo by vynalezl patent na snížení hladiny hluku u všech přístrojů, včetně letadel a zahradních sekaček, tak tomu bych dala Nobelovu cenu! PP: Měla jsi možnost za svůj pestrý život hudební setkat se s někým, kdo nemá dokonale zdravý sluch, a přesto dokáže hrát na hudební nástroj nebo zpívá? Pokud ano, jaké bylo takové setkání? IB: Určitě v publiku vícekrát naslouchali nedoslýchaví a vím, že mají silnější emotivní vjemy z koncertu, stejně jako nevidomí, či ochrnutí. Mám ke všem postiženým lidem obrovský respekt a obdiv. Vím, že hudba, i když neslyší dokonale, je pro ně důležitá a léčí. IB: Pavlo, před šesti lety jsi založila společně se svým manželem Nadační fond Ozvěna, jak se vám daří práce pro nadační fond?
Josef Špaček v roli sólisty i dirigenta Sobotním koncertem se Mezinárodní hudební festival Lípa Musica uvedl poprvé v tomto roce v bazilice Všech svatých v České Lípě, tedy ve městě, kde je festival domovem. V programu, který uváděl orchestrální díla Felixe MendelssohnaBartholdyho a Wolfganga Amadea Mozarta, se představila Česká studentská filharmonie pod vedením houslisty a nově i dirigenta Josefa Špačka, který je zároveň uměleckým garantem festivalu.
Ale o dirigování až později. Úvod koncertu patřil Mendelssohnovu Houslovému koncertu e moll, který patří mezi základní díla orchestrální houslové literatury, a Josef Špaček, jak uvedl v interview před koncertem, poprvé nastudoval Vydal: ARBOR – ho spolek pro duchovní kulturu v jedenácti letech. Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 Fotografie: archiv festivalu
12/9–28/10/2020
PP: Před šesti lety jsem založila společně s manželem Nadační fond Ozvěna, ten pomáhá dětem se sluchovým postižením. Nám do života vstoupila nedokonalost slyšet prostřednictvím naší třetí nejmladší dcery, která se nám narodila před osmi lety. Tehdy začala ona pomyslná zkouška, kterou jsme se snažili zvládnout. Byla to velká spousta nových informací a hlavně prostředí, které pro nás nebylo vůbec známé. Snažili jsme se pomalu získávat potřebné informace k péči o dítě, které je nedoslýchavé, co vše nás čeká a kde vlastně začít. Zažili jsme pár návštěv u odborníků, kteří bohužel často neumějí předat informace citlivým způsobem a navíc, nejspíše z nedostatku času, jsou skoupí na slovo. Zmapovat si problematiku absence sluchu, orientovat se v péči foniatrů, rané péči, logopedů stálo velké úsilí. V těchto časech vznikla myšlenka založit Ozvěnu, pomáhat rodičům, kteří se ocitnou v podobné situaci, aby nemuseli zažívat stejné momenty jako my. Často jsem říkávala, že pomoc i jedné rodině za rok by dávala smysl. Musím říct, že máme velkou radost, že se nám daří plnit naše přání každý rok lépe. A to je hnací motor pro práci v Nadačním fondu Ozvěna. Pokračování na str. 2.
díla orchestrální houslové literatury, a Josef Špaček, jak uvedl v interview před koncertem, ho poprvé nastudoval v jedenácti letech. Dílo bylo provedeno takzvaně v kuse, čili bez pauz mezi jednotlivými větami, čímž zcelistvělo a bylo možno celý kus vnímat jaksi meditativně. Koncert je také velmi charakteristický rychlým nástupem houslí ke hře korpusu orchestru, posluchač hned ví na čem je, a když je tento nástup brilantní, potom je posluchač na straně interpreta a dýchá s ním v průběhu sugestivního díla od samotného počátku, k čemuž v České Lípě bez nadsázky došlo. Mladý orchestr se v nástupu uvedl velmi hutným a poctivým zvukem. Nebesky krásné dílo obsahující plnou paletu lyrických emocí dělalo mladému, přesto bravurně hrajícímu orchestru učiněnou radost, kterou bez problémů, pro přístupnost vlastního repertoáru i pro fyzickou blízkost publika k pódiu, přenášel na diváky. V orchestru odvedly výjimečnou práci zejména smyčce, které byly náležitě emotivní a přesvědčivé a vlastní sdělení skladby se jim povedlo vkusně obléci a doprovodit. Housle Josefa Špačka byly ve správné chvíli s orchestrem, ve správné chvíli v kontrastu s ním, v sólových pasážích působily naprosto magicky. Zejména ve stínohře flažoletů a akordů působilo krásné Mendelssohnovo dílo až impresionisticky, hypnoticky, psychedelicky. Tyto momenty naprosto svázaly smysly posluchače, aby mu vzápětí orchestr poskytl pevné vřelé obětí. Provedený houslový koncert patří mezi kusy, při nichž netrpí ani klasický ignorant, který na koncert najde cestu spíše náhodou. I pro mladý orchestr je to dílo, které nebolí, je snad náročné na koncentraci (zejména bez dirigenta jako zde), ale jinak se celkem nechá hrát. Jenom se při jeho interpretaci nesmí ošidit náležité prožití. Když se nepodcení, má kýžený účinek. A na emoce a na to, aby si všichni přítomní dílo užili, orchestr ani v nejmenším nerezignoval, naopak. Už vzhledem k okolnostem měli všichni především radost z toho, že se hraje, a k tomu daný repertoár sedl výborně. A i přes absolutní klasickost provedené skladby bylo dílo provedeno nenudně, nenuceně a živě, v jistých momentech dokonce osobitě. Na mysli tím mám hlavně závěrečnou větu skladby, kde byl opět patrný barvitý impresionistický zvuk, který ve finále ovšem opět vygradoval v ultra-romantismus. Ve stínu vzmáhající se druhé vlny pandemie mohl mít koncert klidně podtitul „Ještě se hraje“. Podtitul v programu však uváděl heslo „Špaček hraje a diriguje“. A tato hravá formulace skutečně upozorňovala na fakt, že v druhé části koncertu Josef Špaček odložil housle a došlo z jeho strany na dirigování. Podle slov z úvodu koncertu se tak stalo ve světové premiéře. Stane-li se tedy jednou Josef Špaček věhlasným sólistou-dirigentem, tak lze říci, že se to započalo právě zde a v tento večer. Jeden by až litoval, že Josef Špaček nehraje na housle. Vždyť to přeci dělá tak dobře, tak silně. Na druhou stranu, pokud jeho mentální síla a smysl pro vnímání hudby mohou být pomocí dirigentské hůlky přeneseny na celý ansámbl, potom to stojí za to. S Josefem Špačkem za pultíkem byla uvedena Mozartova Haffnerova symfonie D dur, což je dílo velmi veselé a zároveň až virtuózní. Provedení symfonie bylo povedené, rytmické a dalo se v něm dobře orientovat. Čeho se mu možná tolik nedostávalo, bylo jisté zanícení a temperamentnost… Z recenze Tomáše Cidliny pro Klasikaplus.cz.
Vojtěch Semerád: Hudba se nemůže stát virtuální záležitostí Mezinárodní hudební festival Lípa Musica už dávno přesáhl svůj region a i z celostátního hlediska patří k našim významným festivalům. Každý rok rozšiřuje svůj záběr. A i letos si vybral novou lokalitu – děkanský kostel sv. Jakuba staršího v České Kamenici. Cappella Mariana v něm věnuje svůj festivalový koncert anglickým mistrům duchovní polyfonie. Nejenom o tomto koncertě jsme si povídali s Vojtěchem Semerádem, houslistou a uměleckým vedoucím souboru. Pro koncert na festivalu Lípa Musica nás zavedete do renesanční Anglie. Můžete představit jednotlivé skladatele?
Ozvěny Ivy Bittové a Pavly Prokešové – pokračování IB: Jakou pomoc ve fondu poskytujete? PP: Naše pomoc je v první řadě finanční, dále pak poradenská a informativní. Začnu postupně: Finance jsou velmi důležité na pořízení kvalitních sluchadel pro každé dítě již od narození, sluchadla jsou finančně velmi náročná na pořízení, pokud se bavíme o páru sluchadel, jedná se o částku 55–65 tisíc korun. To je pro mnohé rodiny při startu velký problém, obzvlášť když mají dětí více. Finanční příspěvky poskytujeme dále na pojištění sluchadel proti ztrátě a odcizení, ale i na volnočasové aktivity pro děti, které špatně slyší. Znamená to, že pomůžeme uhradit náklady na školné v ZUŠ, na sportovní aktivity, které děti samozřejmě rádi navštěvují. Poradenská a informativní složka naší práce se týká předání informací a rad rodičům, kteří se potřebují zorientovat na koho se obrátit, dostat doporučení a naši vlastní zkušenost, kterou máme. Ta je navíc o mnohé bohatší za šest let práce ve fondu, kdy se rodina Ozvěny pěkně rozrostla. Zkušeností jednotlivých rodin a jejich dětí máme velké množství a jsou velmi pestré. Snažíme se i ve společnosti zvyšovat povědomí o této problematice, myslím si, že je to velmi důležité. Naším cílem je, aby děti, které neslyší trávu růst, jak se někdy říká, dokázaly stát na jedné startovní čáře, měly stejné možnosti uspět a radovat se z úspěchů a vzít si zkušenost a poučení z neúspěchů. Moc rádi se o ně podělíme, pokud je to třeba. IB: Co bys přála dětem i dospělým, kteří nemají dokonale zdravý sluch? PP: V téhle odpovědi budu odpovídat především za rodiče nedoslýchavého dítěte, které vychováme v naší velké rodině společně s mým úžasným manželem. Děti, které neslyší, dohání všechno vnímání okolního světa jinými cestami, jinými vjemy. Okem, doteky, naprosto dokonalým čtením v tváři vašich pocitů a nálad, ve většině případů umí naprosto jistě odezírat. Zvládají obvyklé věci neobvyklým způsobem a mnohdy svou vlastní cestou. Někdy mám pocit, že se musí cítit osamoceni a nepochopeni, protože nerozumí tak rychle a přesně, jak si žádá dnešní doba. Je třeba dovysvětlit a trpělivě vést k porozumění v řeči a v komunikaci. To stojí děti samotné velké úsilí a energii. A tak bych přála všem, kterým do cesty vstoupil sluchový hendikep, trpělivé, vnímavé, laskavé a pokorné lidi kolem sebe v každodenním bytí na cestě do světa zvuků.
www.ozvena.org
Dva nejvýraznější představitelé anglické renesance jsou Thomas Tallis a William Byrd, kteří působili na královském dvoře za vlády dynastie Tudorovců. Oba byli římští katolíci, což od nich vyžadovalo, aby pečlivě vybírali mezi svým náboženským svědomím a politickými požadavky rozbouřené Anglie 16. století. Jejich talent byl uznán i samotnou královnou a jejich patronkou Alžbětou I., která jim udělila výlučná práva na tisk hudby a hudebního papíru ve své říši. Thomas Tallis byl vždy hudebním pragmatikem a se zdánlivou lehkostí reagoval na nestabilní politickou situaci a měnící se konfesijní pořádky. William Byrd naopak kráčel po tenké hranici mezi uznáním a perzekucí jako spolehlivý stoupenec staré (katolické) víry. Vybrané skladby programu jsou příkladem stylu, který se vyznačuje bohatým využitím imitace, ale také ukazuje upouštění od tradičního motetového stylu a využití živé zvukomalby, která dokazuje rostoucí popularitu madrigalu v renesanční Evropě. Více v rozhovoru na portálu Klasikaplus.cz.
Koncert na přání k 20. Lípě Musice: V roce 2021 oslaví MHF Lípa Musica 20. narozeniny a při této příležitosti bychom chtěli dát vám, našim věrným návštěvníkům, dárek v podobě populárního koncertu na přání. Vyberte si svého favorita, kterého byste nejraději v příštím roce na festivalu viděli a soutěžte o dvě volné vstupenky. Anketní lístky jsou k dispozici na koncertech či https://bit.ly/2FXyKRi
Pozvánka na příští týden: Ó SVĚTLO ZROZENÉ svatováclavský koncert po/28/9/19h | Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba st. Cappella Mariana, Vojtěch Semerád – um. vedoucí Thomas Tallis | William Byrd | John Tavener John Sheppard | Robert White Vstupenky v prodeji i v IC Česká Kamenice. SEDM POSLEDNÍCH SLOV… ne/4/10/17h | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Markéta Cukrová – mezzosoprán, Zemlinsky Quartet Joseph Haydn Vstupenky v prodeji také v IC Panská skála.
Více informací: www.lipamusica.cz