Pentagram 2014-3

P e nt a gr a m

Lectorium Rosicrucianum

Krize – nebo: Odvažte se žít!

Križovatky@ciest Za horizont Světlo na dosah ruky Ayn Rand – cnosť egoismu Zlo a pán moře Pre stromy nevidíme les

2014

ČÍSLO

3

Šéfredaktor Peter Huijs

Redakce

Kees Bode, Wendelijn van den Brul, Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe, Peter Huijs, Hans Peter Knevel, Frans Spakman, Anneke Stokman-Griever, Gerreke Uljée, Lex van den Brul

Design

Studio Ivar Hamelink

Sekretariát

Kees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakce

Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: info@rozekruispers.com

Administrace

Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža, Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Křesomyslova 599/8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: praha@rosicrucianum.cz Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Nové sady 676/4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno@rosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 4/201 3 anglické vydání Pentagram 6/201 3 maďarské vydání Pentagram 6/201 3

Vydavatel

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Křesomyslova 599/8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: lectorium@rosicrucianum.cz

Autor

© Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: info@rozekruispers.com www.rozekruispers.com Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, nového člověka.

Je však také symbolem universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby do této nové doby vstoupili uskutečněním vnitřní, duchovní revoluce.

P e nt a g r a m Číslo 3/2014

© L. Meeter

„Že nechávame pravý protest na hippies, ktorí sú odcudzení životu, je príznačné pre zlyhanie našej vlastnej sily predstavivosti. Generácia, ktorá nechce snívať, stráca právo na lepší svet,“ písal nedávno Rutger Bregman, historik a publicista, v článku, v ktorom príčinu svetovej krízy pripisuje nedostatku schopnosti utopickej predstavivosti. V tomto vydaní Pentagramu sa dostávajú na svetlo myslitelia, ktorí pozdvihujú pravý protest na inú úroveň: na stav toho najvnútornejšieho v každom individuálnom mysliacom človeku. Áno, existuje kríza – lebo my ako ľudia sme stratili pravú rovnováhu, rovnováhu medzi vnútri a vonku, hore a dolu, ja a ty, medzi pozdvihnutým vznešeným človekom, ktorý je jeden, a nespočetne mnohými miliónmi individualít, ktoré sú samy. „Vráťte sa späť k jednote,“ volajú školy múdrosti všetkých čias. „Patríte k pozdvihnutým myšlienkam, duchovnému ľudstvu. Naučte sa poznať seba samého, ako človeka, ako osobu, a ako minutus mundus, ako malý svet, ktorý nemôže byť bez vody, ktorú pije, bez vzduchu, ktorý dýcha, bez zeme, ktorá ho živí, bez ohňa, ktorý mu dáva vnútorné teplo, a bez toho Iného, ktorý je zmyslom jeho života.“

Krize lidstva a sedm sil Ducha Myšlení Jana

2 Krize – co se dá dělat? 6 Odvažte se žít! 8 Obrazy světa 13, 22, 32, 54 Paty zabořené v písku nebo psaní v písku? 15 Križovatky@ciest 24 Za horizont 29 Neobávej se stínů 34 Kruhy světla 37 Ayn Rand Cnosť egoismu 41 Pre stromy nevidíme les 46 Zlo a pán moře 49 van Rijckenborgha

MYŠLENÍ JANA VAN RIJCKENBORGHA

Krize lidstva a sedm sil Ducha Skutečný stav, pokud jde o lidstvo je takový, že já-člověk dospěl a jeho přírodní tužby získaly volnost; již více nepůsobí žádná kontrolní síla.

Na lidstvo se vylily četné nízké vlivy a to se ohýbá v této prudké bouři sil, aby se mohlo udržet zpříma. To je příčina krize, která nyní přišla na celé lidstvo.

J. van Rijckenborgh

I

Je to krize, před kterou se ve všech dobách mocně varovalo, a to ve všech tóninách; krize, která byla ohlašována jako nevyhnutelná, když člověk nechtěl vzít a nevzal svou vý­ vojovou cestu do svých vlastních ru­ kou jediným správným způsobem, to znamená v Kristu a skrze Svatého Ducha, kteří se uplatňují planetárně.

Bohužel lidstvu chybělo během po­ sledních staletí správné poučení, proto téměř úplně ztratilo stopu.

Náš život probíhá už po staletí ve stále více vzrůstající bouři, ve které musíme vlastní silou, to znamená kompletně vybaveni nám darovanými možnostmi, procházet „akademickým mořem zkušeností“, abychom dosáhli protějšího břehu, Caphar Salama, město míru.

2

Pentagram 3/201 4

Čtenář pravděpodobně zná velký plán, který je základem našeho bytí, plán, který zamýšlel nejprve vývoj plně organizované osobnosti, aby po­ tom tato osobnost mohla vzít do rukou ve vyšším a širším náhledu a v úplném sebeuskutečnění svůj další rozvoj.

Semeno jde v půdě až k nadiru, po­ zemskému nejnižšímu bodu. A z toho se má sebeuskutečněním přírodově­ decky objevit zázračná květina. Tímto způsobem se zdola nahoru projevuje a dokazuje cíl božského stvoření.

Avšak na celé této vývojové cestě se ukazují různé těžkosti a nebezpečí.

Opakujeme, co bylo řečeno už dříve: Logos vyzařuje plán. Jakmile je pak tento plán uskutečněn a člověk je skutečně schopen žít, musí se tento člověk sám dát do práce. Člověk je totiž stvořen a plně vybaven k tomu,

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri jsou zaklada­ telé duchovní školy Zlatého Kříže s Růží. Svým žákům v této škole stezku osvobození duše všemi možnými způ­ soby a často na základě původních textů z univerzálního učení vysvětlovali, prozkoumali a příkladně žili.

K a pak dojde v sebeuskutečnění k objevení zázračné květinyK Perská miniatura, 1 7. stol.

Krize lidstva a sedm sil Ducha

3

Neboť prožitek žákovství pro nikoho není uměním, kterému by se nemohl naučit. aby následoval tento plán. Vlastně pak člověk musí dokázat, jak vzne­ šený a krásný tento plán ve svém božském naplnění je.

Tak se člověk dává do práce. Mno­ zí lidé k tomu nasazují všechny své síly, které přijali od Logosu, a přiro­ zeně také rozum.

Nyní ale může člověk použít ro­ zum dvojím způsobem. Člověk ho může, po bezpočtu zkušeností, které člověk učinil v minulosti během bu­ dování osobnosti, upotřebit, aby sku­ tečnou schopnost myslet, která se pozvedla z přírody v božskou bytost, přivedl ke zjevení. Ale … člověk může také mínit, že rozum již touto božskou schopností myslet je, se všemi odpovídajícími následky.

Vy víte, že to je u mnoha lidí ten případ. Příčina pro to mezi jiným spočívá v tom, že nebyly pochopeny záměry přírodních náboženství minu­ losti, které se na lidstvo bez výjimky zaměřovaly v absolutně symbolickém smyslu. Jedním z následků zneužití rozumu, jak to v hrozné míře ukazuje obzvláště naše doba, je vždy zkáza, která připraví velký mozek o jeho lesk, čímž již nemůže být používán správným způsobem.

K těm, kteří to nahlédli a kteří jim darované rozumové schopnosti použili

4

Pentagram 3/201 4

správným způsobem, totiž podle zá­ měru Božího plánu, patří ti, kteří se po staletí nazývají „Rosikruciáni“.

Jejich jménem „Rosikruciáni“ je na­ značena cesta, kterou se dali, aby své rozumové schopnosti použili jediným správným způsobem.

II

Vidíme také, že v běhu časů jsou oka­ mžiky, ve kterých je normální vývoj přirozených životních procesů radikál­ ně pozměněn. Takovému okamžiku se nyní blížíme velkou rychlostí: sku­ tečné krizi světa a lidstva, intenzivní proměně. Tato situace se zřetelem na nás všechny nesnese žádný odklad!

Proto o tom hovoříme. A pochopte současně, že vás absolutně nechceme nutit.

Doufáme, že žádný z nás nebude nepřipraven před mocí a silami při­ cházejících vývojů. Neboť je jasné, že nepřipravené lidstvo bude posta­ veno před bezpočet těžkostí. Proto se Univerzální Bratrstvo namáhá do krajnosti, aby tohoto velkého násilí ušetřilo tak velkou část lidstva, jak je to jen možné. To také vysvětluje existenci a působení moderní duchov­ ní školy. Bratrstvo Kříže s Růží vy­ chází vždy tehdy, když se mění časy.

A přichází v hávech mnohotvárnosti

a projevuje se v různých aspektech, aby nikomu nebylo bráněno podílet se na jeho práci. Neboť prožitek žá­ kovství pro nikoho není uměním, kterému by se nemohl naučit. Jste­li připraven podle svého stavu vědomí jít cestou, kterou vám ukazuje Kříž s Růží, se všemi následky, pak jste ušetřen dialektického úpadku pří­ rodních procesů a jste přijat do nové skupiny lidstva, biblicky označované jako „Boží děti“.

Přibližuje­li se takový krizový okamžik, objevuje se vždy také du­ chovní škola. Tato utváří živé tělo se sedmi náhledy, v sedmi stupních, od připravujících se žáků nahoru až ke členům šestého náhledu. Nad tím je ještě sedmý náhled. Někteří z našeho společenství zastupují tento sedmý náhled. A tomuto společenství je také, od začínajícího žáka nahoru až k nej­ pokročilejším, nyní navrženo přijmout zákony Svatého sedmerého Ducha a niterně je použít.

Představte si, že se nyní se vší silou, která v nás je, rozhodneme otevřít se pro vylití Svatého Ducha.

Pak to není tak, že sedmerý Duch přímo s enormní silou vší své moci, se všemi svými čtyřiceti devíti aspek­ ty na nás dopadne; neboť kdo z nás by to mohl snést nebo mu také jen

vyhovovat! Ne, pak se nám Svatý Duch zjevuje jen s tou schopností, pro kterou jsme svým stavem bytí otevřeni. Přijímáme jen to, co snese­ me, čemu můžeme odpovídat.

Ale vy přijímáte tohoto Ducha vlastní bytostí, vlastním křížem s růží.

Okamžitě necháváte uprostřed tohoto temného světa zazářit světlo spole­ čenství Zlatého Kříže s Růží. A do­ provázeni přicházejícími světovými událostmi, budou nespočetní rych­ lým tempem spěchat vstříc duchovní škole, aby pokud je to možné, směli vstoupit do tohoto živého těla osvo­ bození. Neboť jdete­li s námi, jde toto společenství přímou cestu, která vede přímo nahoru. Síla všech je potom pro všechny. Silní pak ve skutečnosti stojí pro slabé, neboť o to se stará magie Boží lásky.

Absolutní základní podmínka je ale důležitá, totiž abychom se chopili rozhodnutí připojit se k tomuto spo­ lečenství Svatého Ducha a naše roz­ hodnutí pozitivním životním posto­ jem potvrdili. Teprve pak se v pravdě a skutečnosti utváří duchovní škola.

Teprve pak bude duchovní škola od­ povídat svému účelu. A teprve pak je také duchovní škola schopna všech­ ny, kteří k živému tělu náleží, přivést domů. 

Krize lidstva a sedm sil Ducha

5

Krize – co se dá dělat? „Pojem Hermes nebo Merkur ozna­ čuje člověka, který se zcela probudil v novém vědomí duše, člověka, které­ mu je úplně otevřená Boží moudrost a který tak pozvedne svou svatyni hlavy pro své vyšší povolání (úkol).

Avšak tento úkol je nemožné vyplnit, když se předtím žák nenaučí otevřít své srdce v tichu pro Ducha. Usku­ tečnění ticha srdce je úkolem, který je uložen všem, kteří v pravdě hledají Gnosi. Poukazuje na očistu srdce. (…)

Zůstane­li srdce ve svém obvyklém stavu přírodní nečistoty – a to je ten případ, když se celou svou bytostí nasměrujeme na přírodu smrti a zů­ staneme tak –, pak nemůžeme dobře slyšet a tak nemůžeme dobře rozumět.

Neboť bytost přírody smrti je přece pořád chaosem! (…) Tak vidíme, že klíč gnostických mystérií je uložen v našem srdci.“ J. v. Rijckenborgh, Egyptská Pragnose, díl 1, kapitola 29

C

o se zde dá dělat? Odstupte jed­ noduše … od tohoto nepřetrži­ tého proudu informací o nezdarech v sociálně ekonomické oblasti, o ome­ zeních v každé oblasti, která zasahuje každého normálního člověka.

6

Pentagram 3/201 4

Odstupme, abychom se stali tišší.

Umíte to, v této hektičnosti? Můžete říct: to je tedy to, co nepřetržitě trvá, nyní, v tomto světě, tedy také i v mém.

Tu stojím uprostřed – mám nějakou volbu? Je nesmyslné, že mi někdy srdce svírá strach? Je nesmyslné, že někdy vřu napětím a pak jsem na po­ chybách? Je to zcela logické! Když však vstoupím ještě hlouběji do ticha, úplně, pak v sobě uvidím jistotu: vi­ dím, jak se kolo točí a pomalu, přes veškerý ještě tak hlasitý křik vlád­ noucích, že právě nyní musíme projít krizí, klesá naše bárka znovu ke dnu.

Co se dá dělat?

Na barikády? Kdyby to pomohlo, bylo by to dobré. Ne, nechme klidně vnější krizi přejít do vnitřní. Všichni tito lidé, všechno to utrpení! Ještě se koupají ve sluneční záři, ale o mno­ hých víme, že jsou velmi vyvedeni z rovnováhy. Co to vše má znamenat?

Za co jsme zodpovědní? Kam se sou­ citem, pokud jej ještě máme? Neboť se současným vědomím jsme zjevně neudělali nic, to poznáváme všude kolem sebe. S dnešním vědomím to tedy nemůže být vyřešeno.

Je zapotřebí nové dimenze, nový výchozí bod, blízký, ale na zcela jiné úrovni. Vraťme se zpět k vnitřnímu

Jedno ze tří amerických oken od Marca Chagalla, Institut umění v Chicagu, 1 977. tichu, k čistému tichu, které tvoří oblast přechodu k vyšší dimenzi. V klidu námi může proniknout energie Svět­ la, může se v naší bytosti realizovat.

Skrz naše činy, naší připraveností

můžeme pro ostatní rozšiřovat sféru dobré vůle. To pomáhá. Je to výjimeč­ ně efektivní. Je to naše zodpovědnost z lásky k lidstvu. Radost dělat to, co je možné, působí nakažlivě. 

Krize – co se dá dělat?

7

Odvažte se žít!

Podívejte se na naši současnost. Je to váš čas, je to čas, který znáte a ve kterém dospíváte. Vyrůstáte a snažíte si formovat vlastní obraz světa, stejně tak jako generace před vámi vyrostly ve své době a svém světě a stejně tak děti v budoucnu vyrostou a budou se snažit porozumět jejich světu. O dnešní mládeži se toho mnoho napovídá. Dospělí pozorují mladistvé, děti a batolata, a ve snaze je nějak charakterizovat je označují: Generace Einstein, generace X, generace Y, generace Z, generace zábavy.

O

dnešní generaci mladých lidí se říká, že jsou: rychlí, chytří a společenští. Dospělí s nimi nemo­ hou držet krok. Nemohou je oklamat

8

Pentagram 3/201 4

ničím, co není pravdivé. Ti, kteří mají dvacet, jsou nazýváni generace Ein­ stein, protože jsou schopni myslet na mnoha různých úrovních. Je tu také

generace Y. Ti mají kuráž klást neob­ vyklé otázky. Předešlá Generace X, nyní ve svých 40 a 50 letech, je už dobře situována.

Vzniká další, nová generace, ge­ nerace Z. Označení posledním písme­ nem abecedy není náhodné. Jsou ještě dětmi, ale už jsou považováni za svě­ tové občany. Pro ně jsou nová média novou realitou. Ačkoliv jsou ještě mla­ dí, chtějí něco udělat pro svět, pokud se mohou sami rozhodnout, co a jak.

Jakkoliv jsou nazýváni, všechny tyto mladé ženy a mladí muži se narodili po roce 1985 a vyrostli do digitalizo­ vané společnosti, kde je internet a ky­ berprostor realitou. Život je definován používáním internetové sítě. Svět je jejich hřištěm. Vyrůstali s příslibem, že vše je možné. Znají svou hodnotu: je vysoká, hodně vysoká. Velmi dobře vypadají, jsou úžasní a velmi sebejis­ tí. Jsou šťastní. Nad vším, co dělají, přemýšlí, jak by je to mohlo obohatit, jakou důležitost to pro ně má – ne v budoucnu, ale teď, v tomto oka­ mžiku.

Nejstarším bylo kolem 20 let, když ekonomická krize vedla ke světové recesi. Po mládí s téměř neomezený­ mi možnostmi, naplněnými přáními a velkou svobodou, náhle jejich bez­ starostný svět skončil. Ekonomické problémy. Žádná záruka pracovních

míst. Nezaměstnanost mladistvých nepřetržitě stoupá, v některých zemích je dokonce i přes 50 %. V dalších zemích se mladí lidé snaží zakládat vlastní firmy bez zaměstnanců, bez kanceláří a často i bez zisku. Po po­ hodlném životním stylu v domovech svých rodičů a bezstarostném času na vysoké škole nastal v jejich životě ob­ tížný zvrat. Náhle je tu tolik prázdno­ ty, prázdnoty, kterou neočekávali. Život je plný, až příliš plný. Není tu místo na nějaké objevování, není tu vlastně místo na nic. Vše je v akci, vše vyžaduje reakci. Nepřetržitý proud možností naplňuje atmosféru, naplňu­ je myšlení, naplňuje životy. Člověk si není vědom pouze míst, kde se v daný moment nachází, ale je spojen také se všemi místy, odkud přichází signály.

Nicméně uvnitř celé této různorodosti informací, sociálních sítí, se vším tím denním stresem, jediné co vyvstává, je prázdnota – pocit naprosté prázdno­ ty. Je zde propastný rozdíl mezi bez­ starostným mládím bez jakýchkoliv obav a mezi odpovědností dospělosti.

Povinnost být šťastný má však svou cenu. Stále více lidí se cítí osaměle.

Rodiče by mohli říci: „My jsme své děti dostatečně nepřipravili na to, čím život doopravdy je.“ My bychom také mohli říci: „My samotní na to nejsme dostatečně připraveni.“ Kdo Odvažte se žít!

9

Kdo jsi? To je základní životní otázkou, která v každém okamžiku čeká na to, aby byla zodpovězena. Je to začátek vědomého přijetí života. je krizi schopen zvládnout? Snažili jsme se tomu vyhnout, dokud to bylo možné. Každý člověk se ve svém ži­ votě jednou dostane do bodu, odkud už nebude moci jít jako předtím. Mož­ ná jsme ale předtím nikdy nečelili tomu, že všechny naše vnitřní krize, které jsme se snažili přehlušit, teď vedou ke krizi světové.

Jsme odsouzeni k selhání, tedy až do té doby, než budeme mít odvahu změnit to. Lidé pospíchají, protože ničemu nedůvěřují. Žijeme své přepl­ něné životy s vysokými očekáváními.

Snažíme se mít tolik věcí a aktivit, kolik je jen možno. Naše očekávání v každé oblasti našeho života (práce, rodina, osobní rozvoj) jsou velmi vy­ soká. Neustále mluvíme o tom, kolik jsme toho dokázali a kolik stresu má­ me. Žijeme ve společnosti, kde se identifikujeme se svými hektickými životy a máme pocit, že jsme tím dů­ ležití. Kdo se v této situaci odváží položit otázky týkající se hlubokého významu života a toho, jak žít vědomě?

Dítě pro svůj vývoj potřebuje pro­ stor, volnost a samostatnost. Ale dnes se dítě někdy ztrácí v prostoru, který se zdá být bez hranic a omezení, v ne­ smírné svobodě a s nezávislostí, která se skládá z „čehokoli, co si o ní mys­ líte, cokoli zažíváte“. Ale dítě se ještě

10

Pentagram 3/201 4

nechová na základě zkušeností. Stále žije mimo vnitřní chápání. Toto vnitř­ ní útočiště by mělo být v dítěti ucho­ váno tak dlouho, jak je to jen možné a ne být odebráno příliš brzy mnohý­ mi očekáváními a požadavky rodičů a učitelů. Rodiče chtějí, aby jejich děti využily možnosti, které oni ve svých vlastních životech zmeškali.

Také chtějí, aby jejich děti žily svo­ bodně, samostatně a bez zábran. Do­ konce už i velmi malé děti mají pře­ plněné rozvrhy. Vyhoření, takzvaný problém spojený s krizí středního věku, je teď už běžné u lidí, kterým je dvacet a více let. Ti neustále pře­ mýšlí: „Je toto opravdu všechno, co tu je?“ Každá generace dostává ozna­ čení. Předešlá generace se vždy obá­ vala té nadcházející, která se nicméně ukáže být v pořádku, jako tomu je i u této generace. Jak bychom cha­ rakterizovali mladou osobu této ge­ nerace? Jako někoho, kdo touží po volnosti a chce život, který je více než jen sítí globálních kontaktů. Ži­ vot, který sahá dál než vysokorych­ lostní komunikace: život, který je pravý, bez aktualizací a časových trajektorií: život, který má vzory a příklady.

Vyrůstat v této době také zname­ ná, že zavedené řády nejsou nadále

absolutní. Je tu svět, kde nic nezůstane schováno, kde se vše vynoří a stane se zřejmým. Když dospíváte s post­ moderní ideou, že pravda neexistuje, co je tedy potom skutečná pravda?

Děti zažívají už v útlém mládí, že kaž­ dý usiluje jen o svou osobní pravdu.

Jaký způsob pohledu na svět se vy­ víjí, když jsou mladí obklopeni ne­ pravdou a klamy, když vidí, že vše v životě je orientováno jen na osobní prospěch a osobní výhody?

Nic neuděláme bez odměny či prospěchu. Vše má svou cenu a své podmínky. Soupeření vládne našim životům. Stali jsme se snad méně lidští? Připojí se tato mladá generace ke světu konkurence, nebo se bude schopna od něj odtrhnout? Je ještě moc brzy, abychom to věděli.

V 80. letech byla vysoká nezaměst­ nanost, hrozily ekologické katastrofy a hrozby atomových zbraní poprvé vedly k demonstracím a později k apa­ tii či dokonce cynismu. Lidé se uza­ vřeli do sebe. Dokonce i víra v demo­ kracii rychle klesá. Mladí lidé jsou dnes více zaujati autentickými příbě­ hy, náhledy, které vedou ke změně.

Zvykli si na to, že to, co je ráno nazý­ váno „pravdou“, bývá odpoledne od­ voláno. Teenager už chápe, že nic ne­ trvá věčně a předškolák už ví, že vše je klam. Právě kvůli tomu mohou po­ chopit, že příběh, ve kterém žijí, se mů­ že stát skutečností, může být pravdivý.

Žádná generace nepotřebuje být označována; označení nemůže obsáh­ nout veškerou komplexnost a možnos­ ti, které každá generace má. Kdo jsi?

To je základní životní otázkou, která v každém okamžiku čeká na to, aby byla zodpovězena. Je to začátek vě­ domého přijetí života. Hledání odpo­ vědi pomáhá udržet svou osobní krizi pod kontrolou.

Ve světě je mnoho konfliktů. At­ mosféra je napjatá. Není tu klid. Ale klid je přesně to, co všichni hledáme, co nás podněcuje a co může být nale­ zeno v nás – ticho, abychom získali vhled, ticho, abychom se začali spojo­ vat s jednotou, pravdou, a s tím Dru­ hým. Dítě to ví.

Ale jako dospělí často děláme věci, kterých později litujeme. Sou­ díme, jsme žárliví, nedůvěřiví. Sna­ žíme se přinutit ostatní dělat věci, které si myslíme, že jsou pro ně nej­ lepší. Říkáme své názory, i když na ně nejsme tázáni. Vždy si myslíme, že všechno víme lépe. Ale nenaslou­ cháme doopravdy – ani sami sobě, ani ostatním. Jak bychom měli žít?

Jak můžeme překonat sami sebe? Jak se můžeme sjednotit s tím Druhým, s tím původním, s tím, který opravdu byl a může být? Když byl nedávno německý filosof Peter Sloterdijk do­ tazován na krizi, řekl: „Žijme tak, aby­ chom se nemuseli omlouvat za to, co děláme.“ Nazývá naši reakci na krizi Odvažte se žít!

11

jako „nešťastné vědomí“. Ve stávající situaci se cítíme beznadějně, sklíčeně a bezmocně, přesto se nás krize snaží zmobilizovat, abychom se stali lepší­ mi osobnostmi – stali se lidmi. Brit­ ský filosof John Armstrong jednoduše říká: „Spotřebitelé nepřemýšlí o svých skutečných potřebách.“ Globální krize nutí lidi, aby přehod­ notili své opravdové potřeby a zeptali se sami sebe, co to znamená být člo­ věkem. Jakými touhami a jakými po­ třebami jsme řízeni? Jaká je naše pravá motivace? Kdo nebo co jiného způso­ buje krizi než samotné lidstvo? „Žij­ me tak, abychom se nemuseli omlou­ vat za to, co děláme.“ Nechť je ve

12

Pentagram 3/201 4

vašem životě motivací jediná pravá touha. Pak už nebudete řízeni přání­ mi, ale budete usilovat o to, co roz­ poznáte jako pravé. Každá lidská bytost může přemoci svou osobní krizi vlastním vnitřním rozvojem.

Před lety oslovila Catharose de Petri mladé posluchače: „Hodnota naší prá­ ce bude demonstrována vaší aktivitou, vytrvalostí a příkladem. Angažujte se ve svém životě. Přijměte výzvu živo­ ta. Kdokoli vědomě přijme život, aby se učil z jeho lekcí, dokonce i když jsou hořké, zjistí, že vše bude praco­ vat pro dobro. Nabídněte svou lásku, zcela a bez osobního zájmu, k usku­ tečnění této myšlenky.“ 

O

B

R

A

Z

Y

S

V

Ě

T

A

DAV ROZHOŘČENÝCH LIDÍ – MOHLA BY TO BÝT FRUSTRACE Z NENAPLNĚNÉ TVOŘIVÉ ENERGIE, KTERÁ MUSÍ NALÉZT ZPŮSOB VYJÁDŘENÍ?

Obrazy světa

13

O

B

R

A

Z

Y

S

V

Ě

LIDSTVÍ VE TVŮRČÍM KLIDU SEBEREALIZACE – ROZVÍJEJÍCÍ SE SVĚTY VĚDOMÍ?

14

Pentagram 3/201 4

T

A

Paty zabořené v písku nebo

psaní v písku?

Krize vyžaduje intenzivní přehodnocení až dosud převládajících hodnot. Krize také často vrhá nemilosrdné světlo na korupci a vlastní zájem, na provinilé, podvodníky a šmelináře a na volání po potrestání údajných obětních beránků.

S

TŘEPINOVÝ SOUD Lidový

soud nebo ostrakismus, tajemný příběh o Ježíši ukazuje, jak člověk, který dosáhl stavu Ježíše, zachází s tě­ mito modely souzení nebo kritiky.

Oslovuje člověka na zcela odlišné úrovni. „Vy soudíte podle zdání, já nesou­ dím nikoho. Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesou­ dím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal. (…) Vy soudíte podle zdání, já nesoudím nikoho. Vždyť Bůh ne­ poslal svého syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ (Jan 8:15–16, Jan 3:17, český eku­ menický překlad) „Nesuďte.“ Pro žáka na gnostické stezce je to často docela obtížné, zvláš­ tě v situacích osobní nebo společen­ ské krize. Možná to je důvod, proč Jan van Rijckenborgh věnuje tomu­ to aspektu našeho žákovství několik osvětlujících, konfrontačních odstavců:

„Každý člověk žije ve svém světě koncepcí, ze kterého posuzuje své prostředí. V tomto ohledu jsme sku­ tečně dosáhli stavu naprostého od­ dělení. Žijeme v naprostém já­stavu a v úplném já­světě. Jsme velmi od­ lišní, abychom to neříkali ostřeji. To je příčina proudu myšlenek, který se na nás vylévá. To je příčina, proč nikdy nesouhlasíme. To je příčina ohromného rozdělení, bezmezného egoismu, sebe­udržování a všech jeho hořkých následků. Cítíte, že se to týká podstaty naší bídné existence?

Souzení je rozhodnutím, konkrét­ ním myšlenkovým obrazem. Vždy zapříčiňuje reakci – ve světě kolem nás a také v nás samotných. My sami jsme vždy měřeni stejnou měrou, kte­ rou měříme. To je důvod, proč je zde takový zmatek. Co jeden člověk po­ staví, další zbourá. Co jeden člověk míní dobře, někdo jiný udělá špatně.

Radí­li vám duchovní škola, abyste se Paty zabořené v písku nebo psaní v písku?

15

vzdali svých dialektických ,právʻ na souzení a kritiku, je cílem uzdravit vás z vážné choroby. Ve skutečnosti jde o to, osvobodit vás z určité de­ mence, mnohem vážnějšího druhu duchovní poruchy, než jste kdy po­ važovali za možné.“

PŘEHÁNĚNÍ Toto „nesuďte“ nachá­

zíme také na jiném místě, v příběhu o „cizoložnici“, která byla předvede­ na před Ježíše, protože měla být ka­ menována. (Evangelium podle Jana) Tento úryvek nabízí pro duchovní stezku množství vodítek. Úryvek má také aktuální hodnotu, vidíme­li ci­ zoložnici jako metaforu tohoto světa v krizi. Tento svět to ve finančně­eko­ nomických a ekologických záležitos­ tech „přehnal“. Nenasytnost, konzum a vlastní zájem přivedli svět na po­ kraj zhroucení. Finančně i ekologicky

Krize: Já rozhoduji nebo já jsem

Často se říká, že krize je intenzivní formou osobního nebo kolektivního uvědomování.

Krize je obdobím „ztrácení já“, jinými slovy: je to forma „vyvlastnění“ já, což je další, nedávno zaslechnutý popis.

Tato druhá definice se přibližuje etymologickému významu původního řeckého slova krize:

16

Pentagram 3/201 4

zanechal tento svět za sebou pro bu­ doucí generace zarážející vyhlídku. „Časy se mění,“ řekl už Augusti­ nus, „ale my jsme ty časy,“ dodal.

V tomto čase krize není příliš pře­ hnané tvrdit, že my sami také tuto krizi ztělesňujeme.

Nyní zpět k cizoložnici. Je­li ob­ žalována domnělá příčina krize, děje se něco pozoruhodného: „Ježíš psal svým prstem v písku.“ V Orientu bylo obvyklé, že někdo, komu byl veřejně předložen nějaký případ a kdo se k němu necítil být kompetentní, se demonstrativně otočil a psal svým prstem v písku, aby takto ukázal, že tazatel by měl ten případ vyřešit sám a více jej v jeho činnos­ tech nevyrušovat. V tajemném příběhu tento zvyk nestavění se na něčí stranu získává další rozměr. Psaním v pís­ ku Ježíš objasňuje, že není lhostejný,

„já rozhoduji“. Z tohoto úhlu pohledu není překvapující, že na poměrně málo krizových situací v historii může být poukázáno, že, pokud jde o jejich velikost, mohou být srovnány se současnou krizí. Konec konců jestliže „já“ rozhoduje, můžeme výsledky jednoduše předpovědět. Já, ego, v zásadě vždy usiluje o sebe-udržování,

a proto je z povahy věci zkažené.

Bulharský učitel moudrosti, Petr Danov, nám na začátku minulého století připomíná původ slova já. Odvozuje ho ze studia Ostrogótů, kteří obývali území dnešního Bulharska.

Jejich slavný biskup Wulfila (311 –383), který byl dominantní církví těch dnů považován za kacíře, položil svým

když nechce být soudcem tohoto svě­ ta. Psaním v písku je tak vykonán spo­ jující čin a případ je svěřen zemi.

prvním překladem Bible do gótštiny základ pro germánské jazyky.

O něm se také říká, že byl prvním zasvěcencem v Evropě.

Když Wulfila překládal, vymyslel gótské slovo „já“ (ik) z prvních písmen Iesu Krist (Ježíše Krista). Jazykovědci říkají, že to je kořen pozdějšího německého ich, anglického I a holandského ik.

Vyslovení samotného soudu, jak je zde požadováno, by znamenalo, že oslovený nestojí v jednotě s Duchem,

Kdo dovolí Kristově síle, aby v něm hovořila a rozhodovala, podniká zcela jiné kroky než ty, které jsou mu předkládány sebeudržujícím egem. Taková osoba nezaboří své paty do písku (nebude trvat na svém, pozn. překl.), jestliže je zapojen vlastní zájem osobnosti, ale za všech okolností vyzařuje spojující sílu lásky. Iesu Krist nepřináší tomuto

světu krize cestu „já rozhoduji“, ale sílu „já jsem“, která absolutně není z tohoto světa.

Krize často klade na žáka na stezce vysoké požadavky. Jen zkuste pokračovat na své stezce v neutralitě a bez boje, jestliže vidíte své těžce vydělané úspory vypařit se špatným hospodařením banky, zatímco odpovědní ředitelé berou nohy na ramena

Paty zabořené v písku nebo psaní v písku?

17

ale je stále pevně spojen s karmickou sférou, cvičnou školou lidstva.

VŠEOBECNÁ NEVĚRA Nevěra ženy,

která může být viděna jako cizoložná duše obou, muže i ženy, může sym­ bolizovat také strukturální, duchovní nevěru, kterou tento svět trpí – krize nebo žádná krize. Tento svět temnoty, ve kterém vládne zkažené ego, nemá žádnou příbuznost se zákony duchov­ ního světa. Lidská duše žije v manžel­ ské nevěře, v „cizoložné“ situaci, a od­ trhla se od svého původního, božského světa. Duše – žena z našeho příběhu – se odtrhla, uvolněná z manželského svazku s Duchem, který oživuje tělo naprosto odlišným způsobem. Zde a nikde jinde může být nalezena strukturální příčina skutečnosti, že je zde ustavičná krize, nebo použi­ jeme­li slova J. van Rijckenborgha: takový zmatek.

s velkým pytlem peněz jako bonusem. Během minulých let jsme viděli, že se to přihodilo na mnoha místech ve světě.

Toto se přihodilo také v Nizozemsku v únoru 201 3. Ředitel banky, odpovědný za nezdar, byl odměněn za své špatné hospodaření bonusem téměř dva

18

Pentagram 3/201 4

Také v jiných zasvěcujících pří­ bězích je často popisována situace náboženského lidstva jako „nevěra“ (cizoložství). (Jeremiáš 17:13) Podle těchto příběhů je duše pozemského lidstva určena krví, lidskou vůlí a tě­ lem namísto božským slovem. Zcela se zaměřilo na modly pozemského světa, které mají stále významný vliv také v současném světě krize. Nazna­ čená paralela s naším příběhem je představena následujícím úryvkem: „Naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě.

Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v zemi stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina.“ (Jere­ miáš 17:13, český ekumenický překlad) Čteme­li dále náš úryvek o cizo­ ložnici, setkáváme se s dalším zvlášt­ ním výrokem: „Kdo z vás je bez hří­ chu, první hoď na ni kamenem.“ Toto pozvedá celou situaci na duchovní

miliony eur. Výsledkem byl lidový soud! Jeho součástí byly vážné vyhrůžky. Propuštěný předák banky musel uprchnout do ciziny.

Na okamžik se zdálo, jakoby byl zpět starověký řecký ostrakismus ze šestého století před Kristem.

Když občané Athén uvěřili, že političtí vůdci

nepracovali řádně nebo je považovali za příliš mocné, mohl kterýkoliv občan v určený den napsat jméno zpochybněného politického vůdce na kus rozbité hliněné nádoby. Bylo-li popsáno 6000 úlomků, pak osoba, která byla jmenována nejčastěji, byla na deset let vypovězena.

„Země poskytuje dostatek pro potřeby každého, ale ne pro chamtivost každého.“

Mahátma Gándhí

úroveň. A Ježíš opět píše na zem! Ji­ nými slovy, země je opět zavolána za svědka a záležitost je ponechána svě­ domí žalobců a jejich karmickému spojení se zemí, a tedy naprosto žád­ nému kamenování, lidovému soudu nebo ostrakismu! Žalobci zjevně naslouchají svému vnitřnímu hlasu, který jim připomíná, že ani jeden není čistý bez poskvrny.

Upouští od svých záměrů týkajících se ženy a rychle odcházejí. Zákoník, hlava a myšlení osobnosti, se svým soudem ohledně duše, která je upro­ střed mezi osobností a Duchem, ustu­ puje.

„Ani já tě neodsuzuji,“ bylo na­ konec řečeno ženě. Proto žádné sou­ zení, a určitě ne podle pozemských, společenských měřítek! Ne, žádné souzení, ani když nás krizová situace pudí, abychom tak učinili.

KARMA Text se dotýká našeho hlub­

šího aspektu, vztáhneme­li jej k jedné pasáži v příběhu o slepém chlapci, který je vyléčen. (Jan 9:3) To se děje, protože člověk Ježíš smíchal slinu se zemí a potřel chlapcovy oči „blátem“, vyrobeným tímto způsobem. Kristus se prostřednictvím Ježíše spojil se srd­ cem planety země. On je uzdravující, Paty zabořené v písku nebo psaní v písku?

19

pomazanou silou, která se zde stává aktivní smícháním země s Duchem.

Ten, kdo se svěřuje síle Krista tímto způsobem, nebude nikdy soudit, ale ponechá to karmickému působení: „Cokoli jste mohli učinit, já to ne­ soudím.“ To ani není nutné, protože karma během našeho vývoje na zemi probíhá automaticky. Můžeme to po­ nechat této nejvyšší spravedlnosti, karmě, kterou si člověk sám přivodí.

Můžeme se obrátit k zemi a říci ža­ lobcům: „Hleďte si vlastních záleži­ tostí! Zákon karmy již působí! To je něco, s čím by se měl každý člověk vypořádat sám. Proto pišme do pra­ chu země, ve kterém je to zazname­ náno jako karma.“ Nyní se význam výše zmíněného výroku objasňuje: „Syn člověka ne­ přišel na svět, aby soudil, ale aby byl svět spasen.“ (Jan 3:17) Dialektický vyrovnávač Karma­Ne­ mesis již existuje. To není ten důvod,

Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli

20

Pentagram 3/201 4

proč je Ježíš nutný. Ježíšova síla při­ chází k člověku, aby otevřela zcela novou perspektivu.

SPOJENÍ S DUCHEM A potom závě­

rečný výrok: „Jdi a už nehřeš.“ V ta­ kové situaci můžeme začít nejlépe reformováním svého života. Pak ne­ hřešit znamená: zůstat věrný novému a současně původnímu obrazu člově­ ka. Hřích v tomto světě krize je vý­ stižně popsán Mikhailem Naimym: „Ctnost je omezovat potřeby těla.

Hřích je omezovat potřeby duše!“ Nesouzením Ježíš ženu poma­ zal. Spojil svou osvobozující esen­ ci s podstatou ženy, duší. A nyní je důležité již více nepáchat „cizolož­ ství“, ale vejít ve spojení s Duchem.

Dokud nebylo vybudováno toto spo­ jení, není duši dovoleno překonat karmickou sféru krize, cvičnou ško­ lu lidstva. Vedle cesty zkušeností lid­ stva skrze svět je tedy možná další,

obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší

nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8:3–11 , český ekumenický překlad)

„Jsme určeni minulostí. Z dobrých důvodů můžeme usilovat o únik z ní nebo o únik z toho, co je v nás špatné, ale můžeme z ní uniknout pouze tím, že k ní přidáme něco lepšího.“ Wendell Berry, filosof životního prostředí trojnásobná krize, osvobozující cesta kříže. ­ Jestliže se odhalující síla Gnose člověka dotkla, osobnost chce tuto sílu pochopit a použít, ale tato jiná síla nemůže být použita podle ob­ vyklých měřítek. ­ Je­li toto rozpoznáno a jsme vrženi zpět do skutečnosti, že v osvobozu­

jícím smyslu nejsme schopni nic učinit, člověk Gnosi uzná. Pak může být duše silou Gnose a moudrostí Gnose očištěna. ­ Duše, pomazaná tímto způsobem, nyní zvnitřňuje spojení s Duchovní duší, stává se Duchovní duší a již se této jednoty nevzdá. 

Paty zabořené v písku nebo psaní v písku?

21

O

B

R

A

Z

Y

S

V

Ě

T

A

POUTNÍK MĚL SEN, ŽE VIDĚL ANDĚLA GABRIELA. ANDĚL MĚL V RUCE KNIHU A POUTNÍK SE ZEPTAL, CO V NÍ JE. ANDĚL ODPOVĚDĚL: „DO TÉTO KNIHY PÍŠI JMÉNA BOŽÍCH PŘÁTEL.“ POUTNÍK SE ZEPTAL: „JE V NÍ MÉ JMÉNO?“ GABRIEL ŘEKL: „POUTNÍKU, TY NEJSI PŘÍTELEM BOHA.“ „TO JE PRAVDA,“ ODPOVĚDĚL POUTNÍK, „ALE JSEM PŘÍTELEM NĚKOHO, KDO ZNÁ BOŽÍ PŘÁTELE.“ ANDĚL CHVÍLI NIC NEŘÍKAL. PAK SE OBRÁTIL K POUTNÍKOVI A ŘEKL…

22

Pentagram 3/201 4

O

B

R

A

Z

Y

S

V

Ě

T

A

„… JSEM POVĚŘEN, ABYCH NAPSAL TVÉ JMÉNO DO HORNÍ ČÁSTI TOHOTO SEZNAMU, PROTOŽE NADĚJE SE RODÍ Z BEZNADĚJE.“ MOUDROST Z ÍRÁNU

Obrazy světa

23

Križovatky@ciest

Príliš dlho na to, aby sme urobili zásadný obrat, naďalej vzhliadame k zodpovedným vodcom. Ako sa vlastne žije takej autorite? Medzitým sa koncept vedenia, v ktorom je celá zodpovednosť a riadenie ešte stále v rukách druhých, stal úplne zastaraný. Avšak, „skutočná“ kríza nami otriasa, aby nás oslobodila od našich zvykov a dáva nám príležitosť na niečo „naozaj“ iné.

N

ebezpečenstvo vzniku krízy a straty dôvery v rozhodnutia orgánov moci je, že sme tak trochu ľahostajní v našich vlastných záväz­ koch a morálnych povinnostiach a že považujeme za dôležitejšie to, či sa nám naše činy páčia alebo nie, zanechajúc širšie súvislosti vlastnému osudu.

Berieme ako samozrejmosť, že sme zabudli na hlboké spojenie medzi nami a veľkým kozmickým celkom, zároveň strácajúc zo zreteľa záujem o druhých, našich susedov – kiežby sme si boli toho vedomí.

Potom naše konanie už viac síce nebude určované tým, ako vždy bolo – predošlými prevzatými alebo vopred danými myšlienkami – ale ešte dlho nekonáme podľa našich vlastných hodnôt, tak ako by to zodpovedalo nášmu najhlbšiemu vnútornému Sebe.

Lebo nato by bolo potrebné vedieť, čo naozaj chceme. Ale tu hľadajú a pochybujú všetci.

Napriek tomu ľudia vždy niečo­ mu dôverujú a veria vo svoje úsilie.

24

Pentagram 3/201 4

Križovatky@ciest

25

Myšlienka, že všetko je na predaj, je veľmi lákavá. Takto sme vstúpili do ďalšej reality, ktorá je určená zákon­ mi konzumu. Chcú nás naučiť, že sa môžeme zbaviť našich túžob, len ak by sme ich okamžite a bez odkladu uspokojili. Namiesto zisťovania, kde tieto túžby pramenia, oddeľujeme túto časť nášho života od väčšieho celku a odkladáme ju bez akéhokoľvek hlb­ šieho významu.

Avšak, rovnako ako je to jasné z ostatných článkov v tomto čísle Pentagramu, nás teraz dostihujú ne­ vyhnutné zmeny a sme konfrontova­ ní s otázkou, ktorú realitu a ktorú bu­ dúcnosť si máme vybrať? Napríklad, máme sa nechať viesť myšlienkami konca sveta, Armagedonu alebo boja všetkých proti všetkým?

Premýšľame, vzhľadom na krízu života, o konečnej fáze práve takto, alebo existuje istota, že sa jedná o zá­ sadný zlom, druh oddelenia alebo pre­ chodné obdobie s prísľubom krízy?

A my, z dôvodu prísľubu krízy, vní­ mame túto možnosť ako šancu na dážď v predpovedi počasia, alebo zvažujeme príležitosti, ktoré kríza ponúka?

POPIERAME ZMENU? Pri akejkoľ­

vek prirodzenej zmene sme konfron­ tovaní so zákonom zotrvačnosti, s odporom, ktorý je potrebné preko­ nať, ale to nemusí znamenať prípadné

26

Pentagram 3/201 4

nepochopenie a odpor, ktorý by sme mohli ponúknuť zmene. Jednako len, skutočná kríza života patrí k vedome žijúcim ľuďom. Takáto kríza nami otriasa, aby nás oslobodila od našich zvykov a podnecuje nás zmeniť ju na bod zvratu, vlastne, aby sa stala bodom zvratu nás samých!

Avšak, tiež si osvojujeme zvyk stiahnuť sa od takéhoto okamihu krí­ zy spájajúc ho s minulosťou a budúc­ nosťou, so spomienkami a očakávania­ mi. Potom sa obmedzujeme vzhľadom na prípadné zmeny, na reakcie zniče­ nia alebo zachovania. V reálnej kríze máme pocit straty kontroly nad prie­ behom vecí. S naším vedomím sme drsne vtiahnutí do prítomnosti ako jediného okamihu, ktorý môžeme naozaj zažiť, ale preto, že akákoľvek kontrola je odňatá z našich rúk, je zá­ roveň vytvorená i príležitosť. A v tom, navzdory nám, je prirodzený poria­ dok obnovený. Neustále narušujeme prirodzenú rovnováhu, zatiaľ čo sa príroda snaží opäť túto rovnováhu obnoviť.

Avšak, je možná obnova niečoho, čomu vedome veríme? Zažívame jednotu bytia s touto prírodou alebo nás poháňa strach? A ak to vezmeme do úvahy vo väčšom meradle: máme reagovať na obnovenie poruchy v na­ šom poli života, v tele našej planéty tým, že zavedieme inú formu uspo­ riadania, iný sociálny systém, inú

civilizáciu, tak rýchlo, ako je to mož­ né? K čomu sa takéto usporiadanie, takáto civilizácia vracia? A čím je, koniec koncov, civilizovaná ľudská bytosť?

POHĽAD NA KRIŽOVATKY V SEBE

„Tí, ktorí vlastnia Tao, sa nezaobera­ jú civilizáciou.“ Toto je vyhlásenie, ktoré stavia akékoľvek kultúrne uspo­ riadanie do súvislostí a pozoruje ho z väčšieho celku, vyššej reality. Jedná sa o celok, ktorý neopúšťa ľudstvo počas všetkých období civilizácie a udržiava ľudstvo na ďalšej životnej vlne, ktorá sa nevyužíva na žitie. Pre­ konáva všetky jednotlivé názory a po­ kúša sa vysvetliť krízu a chaos. Je mimo akejkoľvek formy kritiky a opo­ zície, ktorá viaže ľudstvo ešte väčšmi na rovnakú krízu a chaos. Avšak pri­ pomíname: ak sa naladíme na vyššiu skutočnosť, hodí nás to späť na našu.

Tá nás konfrontuje iba s možnosťou, šancou, ktorá bude nakoniec každého podielom. Potom sa učíme nazerať na krízu v nás a v spoločnosti ako na magnetické rušenie v elektromagne­ tickom poli, ktoré teraz vidíme ako keby bolo spôsobené nami ľuďmi, nami osobne.

Iné magnetické pole vyššej reality má na to skrytý vplyv. Popri znovu­ nastavení prirodzenej rovnováhy tla­ čí – podporované vyskytujúcimi sa zmenami kozmických podmienok –

aj v našom individuálnom poli na prepólovanie (zmenu polarity), ktorá nás jednou nohou premiestňuje do inej dimenzie.

Vo svetle tejto vyššej reality je jasné, že by sme už viac nemali uka­ zovať prstom na centrá vonkajšieho zdroja. Tieto centrá odrážajú vo väč­ šej či menšej miere našu vlastnú, osobnú realitu. Ak to pochopíme, budeme môcť nechať našu kritiku a rozhorčenie definitívne za sebou.

Ako spolunažívajúci ľudia sa ocitá­ me v rovnakej atmosfére, v skutoč­ nosti, my sme tá atmosféra a dýcha­ me rovnaký vzduch. Sme jedno telo a každý atóm tohto tela k nemu pri­ spieva cez jeho vlastnú cestu.

MY SAMI SME SÚČASNOSŤ Je čas

zvyknúť si na myšlienku, že kríza nielen niečo berie, ale tiež nám veľa dáva. Prostredníctvom našich vlast­ ných činností zisťujeme, čo prežíva­ me. Neustále vytvárame realitu, ale sme si toho len čiastočne vedomí – pretože to, čo tvoríme, zostáva stále veľmi blízko k našej predchádzajúcej skutočnosti. Avšak bez ohľadu na to, či tvoríme naše vlastné okolnosti viac či menej vedome, to úplne závisí na našom vlastnom východiskovom bode, kde sa táto doba prechodu rozvíja pre nás. Máme si opäť zvoliť iný čas, alebo ideme k jadru, k podstate veci, a otvoríme sa nadčasovému bytiu Taa? Križovatky@ciest

27

Ak viac nepotrebujeme zažívať odovzdanie riadenia ako neprirodzené, ukazuje sa, že to nevedie ku kríze a chaosu, ale je to skôr veľmi prirodzené a samozrejmé.

Každý z nás zažíva aktuálne spolo­ čenské zmeny, ale vnútorná transfor­ mácia na super časopriestorovú exis­ tenciu nášho pravého ja bola rovnako aktuálna naprieč časom. A veľké kri­ térium, s ktorým sme konfrontova­ ní je: sme schopní vzdať sa tejto zá­ hadnej križovatke dimenzií a prejsť hranicu z falošnej reality do reality pravdy?

Môžeme žiť život bez našich vlast­ ných projekcií a bez našich vlastných očakávaní. Je možné vstúpiť do úžas­ ného ticha a vnútorného pokoja, kde pravda sama prebýva. Ak viac nepo­ trebujeme zažívať odovzdanie riade­ nia ako neprirodzené, preukázateľne

28

Pentagram 3/201 4

to nevedie ku kríze a chaosu a nie je to život ohrozujúce, ale skôr veľmi prirodzené a samozrejmé.

V tomto prijatom tichu budeme okamžite prechádzať do inej reality, ktorá nie je žiaduca, očakávaná alebo vytvorená nami, ale samou sebou, Tým, Taom, pretože To je všetko a znova vytvorí všetko. A neobmedze­ ná dôvera prúdi do nás, v ktorých naše obyčajné ja už viac nezaberá všetko­rozhodujúce, centrálne miesto, a skrze ktoré to nakoniec, takmer au­ tomaticky, zapadá na svoje miesto: jedného veľmi ochotného sluhu vo veľkom, nikdy nekončiacom sa pro­ cese zmeny. 

Za horizont

N

ajvnútornejšie učenie nám uka­ zuje, čo je v podstate nepocho­ piteľné, že my už sme všetkým vo večnej plnosti inej dimenzie. Čo je večné, to taktiež existuje tu teraz. Vo všetkých dimenziách, akýkoľvek vý­ voj, ktorý začneme, vedie k realizácii, uvedomujúc si jedinú pravdu, že my sme všetko, že sme celok. Tat tvam asi, „To si Ty“, hovorí už stará múd­ rosť.

Vo svetle tohto univerzálneho učenia sa tiež stáva viac či menej po­ chopiteľné, že tvoríme samých seba v dimenziách času a priestoru – ako obmedzené osobnosti, na našej ceste ku všetkému, k celistvosti.

Preto, aj keď sme už všetkým v našom najvnútornejšom bytí, sme ako ľudia snažiaci sa o hlbšie životné skúsenosti, avšak vedomí si toho, že naša obmedzená osobnosť udržuje naše vnútorné bytie od nás ďalej. To je pravý dôvod toho, čo z nás robí hľadajúcich, čo z nás robí žiakov. Je to predstava, že iná, vyššia podstata života nedostane šancu prejaviť sa skrze nás.

Navyše, naše osobné vysvetlenie vždy predpokladá budúcnosť a mys­ lenie, v ktorom tvoríme pre seba čas a trvanie času. Naše duševné úvahy

nám obdobne bránia, skôr ako by sme mohli pokračovať na ceste oslobode­ nia, prežívať večnosť v prítomnosti.

Ten, kto neustále prebýva v minulos­ ti alebo budúcnosti, nie je schopný vidieť božské a priame Svetlo v prí­ tomnosti.

Nemusíme nič vedieť; existuje len okamih slobody, a táto sloboda zotrvá, ak budeme aj naďalej plniť tieto pod­ mienky: planúca, nepodmienená túž­ ba, vnútorný postoj, ktorý môžeme zaujať, zahŕňať a prepojiť všetko a všetkých. Neexistuje nič, čo mám vedieť, len prežívať v prítomnosti a táto prítomnosť nie je dôsledkom minulosti. Skutočné myšlienky Du­ cha, abstraktného myslenia, s ich možnosťami v budúcnosti, sa nás nedotýkajú v oblasti intelektu. Čo je intelektuálne, sa vždy týka vnímania toho, čo sa deje a ktorá z možností sa realizuje. Myseľ nikdy nekontroluje to, čo sa bude diať, a to aj v prípade, že človek by to tak chcel, medzitým vytvoriac čas, na ktorý ako následne sám vie, bude viazaný.

MOŽNOSTI VODNÁRA Inšpirácia

a vytvorenie myšlienky pochádzajú z duchovnej bytosti, inej ríše, spoje­ nej s plnosťou bytia. Myseľ obmedze­ nej osobnosti môže byť príjemcom Za horizont

29

myšlienky do tej miery, pokiaľ je do­ tyčná osoba stále vnímavá.

Potom sa jedná o zvláštnu dušev­ nú silu, ktorá je schopná uzrieť a vy­ jadriť abstraktné myšlienky v obraze alebo sérii obrazov, ktoré sú použiteľ­ né a užitočné pre nás v osobitnom zmysle a že predstavuje myšlienku takým spôsobom, že táto predstava nás privádza do stavu, v ktorom zo­ stávame vnímavý na ďalšiu inšpi­ ráciu. V tejto súvislosti, náš stav seba­zabudnutia bez­ja je rozhodu­ júci a je rovnako ako kruh demon­ štrujúci predstavu, že každý obraz je naladený na moment a snaží sa prejaviť. A to aj napriek svojmu

30

Pentagram 3/201 4

vznešenému pôvodu, aj táto myšlien­ ka je v nás neúplná a môže byť len ob­ medzená. Skutočnosť, pravá podstata, vždy len skĺzne za horizont, pretože fyzickému človeku nie je dané pre­ chádzať sa v záhrade bohov. Zriek­ neme sa preto z celého srdca určitej predstavy, v prospech znovu nadobud­ nutého pohľadu na novú inšpiráciu.

Potom to už nie je „najskôr vidieť a potom veriť“ – pretože tvorivá viera je „samotné videnie“. Život je: vždy najskôr vydýchnutie, využitie, uvedo­ menie si a potom opäť vdychovanie.

Najmä tieto nové poznatky, táto nová sila môže spôsobiť, že prekonáme

obmedzené možnosti našej osobnosti.

Schopnosť vidieť – je skôr videnie, zažívanie celej bytosti – začína s po­ čiatočným duchovným nádychom v strede srdca, miesta, kde sa čisto duchovné centrum, srdce mikrokoz­ mu, môže taktiež vyjadriť. Z toho sa uvoľní svetelná energia, na ktorú sa Duchovná škola často odvoláva ako na „kundalíni srdca“.

Nová schopnosť myslenia, vyplý­ vajúca z duchovného dotyku, v nás po­ tom vytvára obrazy, metafory, ktoré nás opäť oživujú. Potom nemusíme robiť

nič zvláštne, okrem toho, že prijmeme túto podstatu a jej tvorivú syntézu.

Toto je skutočný význam slov „pre­ vziať zodpovednosť“. Toto sa deje až do Vše­jednoty Taa. Jeho dotyk vedie k dôvere viery, neovplyvnenej žiadny­ mi krízami alebo akýmkoľvek chaosom.

Potom akékoľvek obavy a strach sú nahradené vše­objímajúcou radosťou.

Potom akékoľvek križovatky sa stávajú bránou k úplnej transformácii reality. Potom si uvedomíme atmo­ sféru, v ktorej sa celé ľudstvo drží pri živote a je chránené. 

Za horizont

31

O

B

R

A

Z

Y

S

V

E

TEN, KTO SA SNAŽÍ: AKÉ MOCNÉ SÚ KOLESÁ JEHO MYSLENIA…

32

Pentagram 3/201 4

T

A

O

B

R

A

Z

Y

S

V

E

T

A

… AKÝ NEOCHVEJNÝ JE KROK JEHO SPÔSOBU ŽIVOTA NA CESTE KU SVETLU.

Obrazy sveta

33

Neobávej se stínů

Ty pouze znamenají, že světlo je někde nablízku Nelze to jen tak ignorovat, na tomto světě je mnoho úzkosti – absurdní, nepochopitelné, děsivé. Někdy je daleko od domova, občas je až nepříjemně blízko. Rozhořčení, lítost, smutek, vzpoura, zoufalství – to je jen zlomek emocí, které na nás neustále útočí. Nicméně bylo nám řečeno: Staňte se kolemjdoucími. 1

P

okud jde o to „stávání se“, očivid­ ně nejsme jen kolemjdoucími, ale spíše účastníky, zaujatými osoba­ mi. V konfliktech, které nám vstoupí do cesty, si musíme opakovaně zvolit stranu. A děláme to tak dlouho, dokud nezjistíme, že – ať už to zní jakkoli zvláštně – všechny tyto konflikty ne­ jsou ničím jiným než opakováním po­ dobného scénáře, pouze přestrojeného do kabátu dnešní doby – místo pravě­ kého kyje máme supermoderní zbraň, ale ruka, která míří, zůstává stále stej­ ná. Pokud si uvědomíme, že během těch desítek let, které trávíme na této zemi, máme na talíři neustále stejný zmatek – „toto se rozhodně nesmí stát“ a „toto je potřeba urgentně vyřešit“ – potom postupně zjišťujeme, že nám velmi zřídka dává útěchu jen si stěžo­ vat na špatné poměry. I přes to všech­ no nás temná strana tohoto světa může upozornit na fakt, že je tu také Světlo.

Nebo nám to může ukázat nedělitel­ nost toho, co bychom rádi separovali.

34

Pentagram 3/201 4

Ke křivdě je zapotřebí pachatele a oběti; pachatel musí být potrestán a oběť kompenzována, nebo alespoň tak by si to člověk představoval. Častokrát je ale oběť přehlížena nebo nechána napospas. To podně­ cuje myšlenky. Je svět vzhůru noha­ ma? Kdo je tedy nakonec oběť a kdo pachatel? V této době vidíme stále více pokusů začít mezi obětí a pa­ chatelem dialog, jako v případu Billa Perkeho. Bill Perke odpustil ženě, která zavraždila jeho babičku. V roce 1985 byla odsouzena k trestu smrti, a to jí bylo teprve patnáct; v roce 2013 jí ale Bill pomohl na svobodu a začít nový život. Toto je jeden z příkladů toho, jak se na tomto svě­ tě tu a tam objevují skutky pramenící z vědomí, které nevidí rozdíl mezi dobrem a zlem, žádný rozdíl mezi obětí a pachatelem.

Přepadání, sociální zlořád, týrání – zoufalí lidé.

Ruth Renkle

Jaké možnosti má člověk se srd­ cem v těle, když vidí takovou hrůzu?

Může to pozorovat zpovzdálí, ochro­ men emocemi; může křičet odporem a kritizovat; nebo se může ještě jed­ nou pokusit vysvětlit, jak řešit ten „zmatek, který jsme stvořili“. Publiku je zaručeno znovu zažít a zakusit roz­ hořčení; je to část lidské přirozenosti, když se to stane jiným. A navrch toho všeho, pro naši vlastní image je vždy dobré být proti něčemu.

Toto všechno je součástí lidské podstaty. Ale kde je něco dalšího?

V prvním případě jak pozorovatel, tak i kolemjdoucí zůstávají nehnutě stát, všechny funkce jsou přerušené.

Potom ti, co křičí a ti, co kritizují – a skoro všichni jsme se už přistihli v jejich situaci – pouze více zvětšují černočerný mrak vznášející se nad lidstvem. Je to neviditelná, většinou neznámá koncentrace chamtivosti, nenávisti, klamu, závisti a podobných emocí, která je lidstvem vysílána do

atmosféry; znečištění vzduchu, které je jako nenápadný jed schopné ve slabých chvílích podnítit i toho nej­ čestnějšího člověka k nečekaným či­ nům. Tím pádem jakýkoli člověk, který stojí před soudem, je pouze vý­ sledkem toho, co jsme my jako ko­ munita bez povšimnutí vytvářeli den za dnem. Kdo je pachatel? Kdo je oběť? Tato konfrontace s námi sa­ motnými může teoreticky vést od myšlenky „Jsem potom já o něco lepší?“ – k myšlence, která bude pravděpodobně vést k novým proti­ kladům, ale která také ukazuje novou cestu v našem myšlenkovém procesu.

Jak se náhled v nás samotných zvět­ šuje, můžeme stále zřetelněji rozpo­ znat stopy Světla kolem nás. Prame­ ny moudrosti všech věků ukazují na svět, který nezná rozdíl mezi lepším a horším, mezi klady a zápory. Ať už si je člověk toho vědom či nikoli, oba (světy) žijí a pracují uvnitř nás – bod Neobávej se stínů

35

spojení těchto dvou světů je lidská bytost. A lidská bytost, která v sobě zažívá a objevuje pole Světla (které Hermes nazývá „duší“), pokládá svou nohu na novou stezku. Roste v něm jemný soucit, oproštěný od jakéhoko­ li souzení či oslabujících emocí. S jas­ ným pohledem vnímá skrz dusné stíny

„Spojíš-li se s nitrem, ó duše, bude se tvé světlo zvětšovat, takže duchovníma očima rozpoznáš správný způsob jednání. Ale když se odvrátíš od nitra a spojíš se se smysly, ztratíš světlo inteligence.

Látkový svět dole, ó duše, je místem neuspokojené touhy, obav, ponížení a zármutku. Nahoře je svět Ducha, klidu, nepřístupný strachu.

Svědčí o velké důstojnosti a radosti.

Viděla jsi oba světy, v obou světech jsi žila. Rozhodni se na základě svých zkušeností. V obou světech můžeš přebývat. Žádný z nich tě neodmítne ani nezanedbá.“ Hermes, Napomenutí duše

36

Pentagram 3/201 4

vzrůstající porozumnění, že to on sám to pomáhal udržovat: znamení nové doby, kde má všechno své místo a funkci, svůj klad a zápor, svého pachatele a svou oběť.

Tak jako každá nevědomá lidská bytost může ten černý mrak posílit, stejně tak s pomocí probouzení toho nového v nás jsme schopni změnit malý kousek temnoty ve Světlo pro ty, kteří po tomto Světle touží. Pro­ to může každý moment krize, indivi­ duální či kolektivní, přinutit člověka přemýšlet novým způsobem a nabíd­ nout mu nový začátek. Tato možnost leží v našich rukou. Můžeme ještě jednou nechat toto nové víno vyschnout ve starých měších, nebo můžeme vy­ tvořit prostor na to, vyzvednout tuto zemi a její obyvatele do vyšších sfér, na cestu k jejich osudu. 

1 . Tomášovo evangelium, výrok 42

Kruhy světla

„K ale, v tvém případě [Boëthie], musíme být vděční Dárci všeho zdraví, že ještě nedovolil, abys byl od svého vlastního druhu zcela vzdálen. V přesvědčení, že svět je v každém případě řízen, máme třpytivý zbytek svého zdraví: ty přece věříš, že svět není řízen náhodou, nýbrž podléhá Božímu rozumu. Neměj proto žádný strach, protože z této malé jiskry brzy vzplane teplo života.“

P

řestože nás starodávná moudrost ujišťuje, že si můžeme uvědomit, že jsme obklopeni kruhem Božího světla, nachází se zřejmě mezi tímto kruhem světla a naším vědomím čer­ ný závoj, všechno světlo absorbující kruh temnoty. V různých spisech je tato temnota popsána mnohem po­ drobněji. V Evangeliu Pravdy, které je připisované gnostikovi Valentinovi z druhého století našeho letopočtu, čteme: „Tato neznalost Otce přinesla násilí a strach. A násilí zhoustlo jako mlha, skrze kterou nebyl nikdo schop­ ný vidět. Z tohoto důvodu se omyl [Demiurg] stal silným.“ A v Útěše z filosofie od Boëthia, který žil v letech 480 až 525 našeho letopočtu, je řečeno: „Mysl je zjevně vytvořena tak, že když zavrhne prav­ divý názor, ihned vytvoří nesprávný, z něhož se vytvoří oblak zmatení, který zastíní její správnou představu.

Já [Paní Filosofie] se nyní pokusím rozptýlit tyto mlhy mírným a uklid­ ňujícím způsobem tak, že temnota

zavádějící posedlosti může být roz­ ptýlena a vy můžete rozpoznat nád­ heru v pravdivém světle.“ Evangelium Pravdy mluví o nevě­ domosti a strachu, které nám brání vidět a Boëthius mluví o matoucí po­ sedlosti, skrze kterou nejsme schopni rozeznat pravé světlo. Protože lidská bytost dokonce zapomněla na to, že zapomněla – a tak neví, že jí chybí Světlo – jsou pravidelně prováděny vnější pokusy o porušení této zapo­ mnětlivosti. Lidská bytost je stvoře­ na, aby si uvědomovala Světlo. Jan 1, verš 6 až 8, říká: „Byl člověk seslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím Světlem, měl jen svědčit o tom Světle.“ Z kruhu světla, které vše obklo­ puje, přichází jeden nebo více svěd­ ků hlásat slávu Světla do naší tem­ noty. Avšak mají možnost úspěchu pouze s takovou osobou, která re­ zonuje, s člověkem, ve kterém je Kruhy světla

37

částice původního světla ještě stále aktivní.

V Útěše z filosofie je to vyjád­ řeno takto: „… ale, v tvém případě [Boëthie], musíme být vděční Dárci všeho zdraví, že ještě nedovolil, abys byl od svého vlastního druhu zcela vzdálen. V přesvědčení, že svět je v každém případě řízen, máme třpy­ tivý zbytek svého zdraví: ty přece vě­ říš, že svět není řízen náhodou, nýbrž podléhá Božímu rozumu. Neměj pro­ to žádný strach, protože z této malé jiskry brzy vzplane teplo života.“ Tak jako Jan, i Boëthius mluví jedním dechem o Světle a o životě.

Světelná jiskra v nás se anatomicky shoduje s naším srdcem. To je důvod, proč ze starodávné egyptské moudros­ ti, z úst Pymandra pro Herma znovu zní: „Nyní nasměruj své srdce na světlo a poznej ho.“ A v 21. století je tato rada opakována v knize Malý princ od Antoine de Saint­Exupéryho, kde můžeme číst: „Loučím se,“ řekla liška. „Toto je moje tajemství, je do­ cela jednoduché: správně vidět můžeš pouze svým srdcem. Oči podstatu ne­ vidí.“ To je důvod, proč svědkové Světla neoslovují jako první hlavu a srdce, ale vnitřní srdce, duchovní duši. Z to­ hoto důvodu zažíváme mnohé před­ stavy a úhly pohledu z posvátného jazyka jako zastřené: naše běžné myšlení a argumentace to nemohou

38

Pentagram 3/201 4

pochopit a stejně tak ani naše běžné cítění. Ale i jen málo vnímavá osoba tím může být dotčena a okouzlena, protože jazyk poslů Světla zapaluje jiskru, která dřímá v srdci lidské by­ tosti.

Geometrie nás učí, že kruh je určen třemi body. To znamená, že pokud vyznačíme na kousku papíru tři body, může být nalezen pouze jeden kruh,

který protne všechny tři body. Je do­ cela zřejmé, že tento zákon může být nalezen také v kruzích světla, vytvoře­ ných ku prospěchu lidstva, ztraceného v temnotě. Když Ježíš volá své první dva apoštoly, Šimona zvaného Petr a Ondřeje, říká: „Následujte mě, a udě­ lám z vás rybáře lidí.“ (Matouš 4:19) Tuto magickou trojnost, předsta­ vující životodárný trojúhelník z kruhu věčnosti, rozpoznáváme na začátku

sedmnáctého století u Tübingenského kruhu klasického Kříže s Růží v klí­ čových postavách Tobiase Hesse, Christopha Besolda a Johanna Valen­ tina Andreae. Moderní Kříž s Růží je zpočátku ustanoven bratry Wimem a Janem Leene a Cor Dammem, a po druhé světové válce představovali Antonin Gadal, Catharose de Petri a J. van Rijckenborgh Trojsvazek Světla: Grál, Katáry a Kříž s Růží.

39

Tak jako rukopisy klasického Kříže s Růží mluvili o „domě Svatého Du­ cha“, byl tento dům Svatého Ducha znovu postaven v moderní duchovní škole. Je to čisté astrální pole, které nabízí kandidátovi mystérií příležitost obeznámit se se svou vlastní vnitřní bytostí a začít ji očišťovat. Je to pole, ve kterém může hledající svobodně a v ochraně otevřít své srdce Světlu.

Tuto skutečnost zřetelně nachází­ me ve zprávách inkvizice z třináctého století (Practica inquisitionis, str. 238), které nám popisují dojem z idejí Ka­ tárů: „Pokud jde o narození našeho pána, Ježíše Krista, z lůna požehnané Marie, která navždy zůstala pannou, oni (Katáři) to popírají. Říkají, že Kristus neměl skutečné lidské tělo nebo skutečné lidské maso jako jiní lidé. Popírají, že Panna Maria byla skutečnou matkou našeho pána, Ježí­ še Krista, a také popírají, že byla sku­ tečnou ženou. Říkají, že jejich vlastní sekta je Panna Marie, jinými slovy: pravé pokání a cudnost, které umož­ ňují synům Božím zjevit se ve světě.“ Objevujeme, že Katáři měli gnos­ tickou vizi Vánočního příběhu, ve kterém duchovní vůdci zasvěcovací

40

Pentagram 3/201 4

školy, popsané jako sekta, představo­ vali plodící aspekt, „Josefa“. Zasvěco­ vací škola sama, „chrám“, představo­ val rodící princip, „Marii“. A každé z dětí z tohoto narozené může být nazýváno „synem Božím“, věřícím v tomto chrámu, který pronikl k osvo­ bození. Katáři sami nazývali tyto osvobozené jako „dokonalé“. V lo­ gionu 10 v Tomášově Evangeliu Ježíš říká: „Ustanovil jsem oheň nad svě­ tem, a hleďte, střežím jej, dokud se nerozhoří.“ Z univerzálního kruhu Světla, který obklopuje celé stvoření, vycházejí do temnoty naší existence jako pomocná ruka Gnose tři paprsky, tři svědkové Světla, aby probudili ztracené světelné jiskry. Jakmile byl vytvořen první světelný kruh, mohou být spojením všech Světelných jisker, které jsou pro osvobození uvnitř této „pevnosti Světla“ způsobilé, vytvo­ řeny nové světelné kruhy. Dotčena Světlem, uvolní se lidská mysl z tem­ né mlhy zmatení a vidění pravdy se stane znovu jasným. 

Citáty z Boëthiovy knihy byly převzaty z: http://www.gutenberg.org/files/1 4328/1 4328h/1 4328-h.htm

Ayn Rand – cnosť egoismu

Niektorí čitatelia The Times zvolili knihu Ayn Randovej „Atlas Shrugged“ (1 957) za najvýznamnejšie dielo dvadsiateho storočia, samozrejme po Biblii. Ayn Rand je zakladateľkou filozofického smeru „objektivizmu“, v ktorom je velebený individualizmus a egoizmus.

F

ilozofka Alissa Rosenbaum (1905­1982) sa narodila v Rus­ ku. Búrlivé roky svojej mladosti pre­ žila v Petrohrade a na Kryme. Potom, čo jej rodičom počas ruskej občianskej vojny skonfiškovali lekáreň, rodina utiekla na Krym, ktorý bol v tom čase pod vedením Bielej armády, aby sa tak vyhla Leninovmu boľševickému režimu. Potom, čo v Petrohrade vy­ študovala filozofiu a históriu, sa jej v roku 1926 podarilo získať víza do USA, aby mohla navštíviť príbuz­ ných. Nikdy sa už do Ruska nevráti­ la a svoje meno zmenila na Ayn Rand.

Systém filozofie, ktorý vyvinula, zná­ my tiež ako objektivizmus, sa môže, považovať za základ pre neolibera­ lizmus, ktorého filozofiou je maxi­ malizácia zisku a moc akcionárov.

Napísala aj sedem kníh, z ktorých najznámejšie sú „The Fountainhead“ (Prameň) a „Atlas Shrugged“ (Atlas pokrčil plecami). Interpretácia tejto filozofie jej nasledovníkmi má veľký podiel na súčasnej kríze. Tu je vhod­ né varovanie: v celom jej spôsobe myslenia nie je nič duchovného, ale

čitateľ Pentagramu, ktorý chce pocho­ piť ľudskú povahu a široký základ rozsiahlej globálnej (svetovej) krízy, určite objaví jej hlboké preniknutie do prírodných zákonitostí. V jej filo­ zofii sa predpokladá, že pravá láska je možná len v človeku, ktorý má seba hodnotenie úplne neporušené a nedotknuté. Ten, kto má seba hod­ notenie porušené, čiže ten, kto v ho­ cijakom ohľade spochybní svoju ur­ čitú vlastnosť, kto pochybuje o sebe, nemôže cítiť skutočnú lásku, pretože opravdivá láska znamená, že miluje v sebe a rovnako aj v druhom člove­ ku určitú špecifickú cnosť. Ona ju nazýva cnosťou sebectva.

To je stretávacím bodom medzi egoizmom a altruizmom. Ayn Rand tvrdí, že láska je určitou „spirituál­ nou platbou, ako náhrada za osobné, sebecké potešenie, ktoré pochádza z povahy cností iného muža alebo ženy.“ Inými slovami, tí ľudia, ktorí hovoria, že láska, priateľstvo alebo náklonnosť sú prejavom nesebeckos­ ti, teda nedejú sa pre seba, ale pre iné­ ho človeka, môžu práve tak zdieľať Ayn Rand – cnosť egoismu

41

túto lásku s inou osobou. Napríklad s tulákom, lupičom, klaunom alebo hrdinom. Je jedno na koho sa láska zameriava, pretože výsledok alebo prospech nie je určený pre dávajú­ ceho.

Toto veľmi zaujímavé poňatie lás­ ky nám ukazuje niekoľko bolestivých (nepríjemných) právd. Opýtajte sa ľudí vo vašom okolí, čo oni najviac oceňujú na svojich partneroch. Ako odpovede si vypočujete: vie ma rozo­ smiať, stará sa o mňa, dáva mi pocit, že som jeho princezná, robí ma šťast­ nou. Pre väčšiu časť týchto oceňova­ ných vlastností je typické, že prospech má z nich prijímateľ. To je pozemská strana lásky, ťažkosti, s ktorými ste vy konfrontovaný, keď stretnete inú ľudskú bytosť. Je zaiste ťažké nebyť egoistom. Na palube lietadla letušky hovoria cestujúcim, že v prípade ne­ bezpečenstva nech najprv pomôžu sebe, a potom až druhému. Ak toto pravidlo nedodržia, obaja môžu zo­ mrieť.

Preto sú múdre slová, ktoré hovo­ rí Tao: prejavený vesmír nie je nese­ becký, ale objektívny a neutrálny.

V tomto zmysle nepozná lásku a ne­ chráni ľudí so sentimentálnymi zá­ sadami. Pre 99 % ľudí je svet tvrdý (bezcitný) a ťažký, s nikdy nekončia­ cim utrpením. Potom možno jej filo­ zofia predstavuje správnejší prístup k životu? Alebo ešte lepšie povedané,

42

Pentagram 3/201 4

mala by byť jediným správnym sta­ noviskom (prístupom)?

Zápas s dobrými sebeckými skut­ kami je však menej podstatný. Zna­ mená snáď niečo, ak vaša láska k nie­ komu druhému aj vás robí šťastným?

Obdarovanie bezdomovca vás rovna­ ko, ako toho tuláka môže urobiť šťast­ ným. Veď potom sú obaja šťastní.

Rovnako ako aj nesebeckí altruisti sú barbari, ako prehlasuje Ayn Rand.

Predsa v ich spisoch je paradox, že ak by neboli ľudia, ktorí by konali dobré skutky bez toho, žeby to bolo pre nich nejakým spôsobom výhodné, potom nejestvujú ani „tvrdí“ altruisti, ako ich ona nazýva. Pretože nesebeckosť slúži osobným záujmom altruistovi, keď ho robí šťastným. V tomto zmys­ le altruista koná pre vlastnú existen­ ciu a preberá zodpovednosť za svoj život. A ako hovorí Lao­tse, „Aj keď na druhej strane cesty vidia svojich susedov, počujú kikiríkanie kohútov a brechot psov, nech stále žijú, zostar­ nú a zomrú v pokoji.“ Samozrejme altruista si myslí, že dobrý skutok nekonal pre svoje vlast­ né dobro, alebo len v malej miere má z neho prospech, a možno je to (aj pravda) tak. Altruisti si myslia, že jednotlivci majú voči sebe navzájom morálne záväzky a tieto záväzky môžu vylúčiť vlastný prospech, či výhodu, alebo že sa tieto stanú aspoň druho­ radé. Lao­tse hovorí:

Prikrášlený portrét Ayn Randovej, Leonebel Jacobs, 1 948. „Je múdre dodržať svoje záväzky (sľuby) a byť mierny v dožadovaní sa svojich práv.“ „Človek, ktorý žije z vnútornej sily, rozpozná svoju zodpovednosť. Človek, ktorý len z časti (menej) žije z vnútorných síl, požaduje od dru­ hých, aby rozpoznali svoju zodpoved­ nosť. Nebeské Tao nenadŕža (nestraní)

nikomu, Tao nadržiava dobru (pod­ poruje dobro).“ V tomto bode nášho uvažovania môžeme poukázať na francúzskeho filozofa Jean­Jacques Rousseau, kto­ rý rozlišuje arogantnú sebeckú lásku (amour propre) a prirodzenú, zdravú sebalásku (amour de soi). Prirodzená láska má nástroj, alebo radšej (lepšie Ayn Rand – cnosť egoismu

43

„Nie je nič zlého na tom, ak pomáhate druhým, za predpokladu, že sú toho hodní a môžete si tú pomoc dovoliť.“ Ayn Rand, 1 964

povedané) motor, a to naše svedomie.

Tento motor je základom dobra v pô­ vodnom prírodnom človeku. Naše vrodené svedomie je silnejšie ako náš rozum, hovorí Rousseau. Tým úplne oponuje Rand, ktorá to všetko popie­ ra a ponúka vysvetlenie, že to pochá­ dza ešte z doby kmeňových spoločen­ stiev. Takto ospravedlňuje brutálne obsadenie územia indiánskych kme­ ňov v celej Amerike ako aj právo Iz­ raela na vyhnanie Arabov za každú cenu zo svojho územia.

Ayn Randová to otvorene a bez­ prostredne hlása. Je to taký spôsob myslenia, ktorý sa páči Nietzscheho stúpencom, veľmi sebavedomým, zá­ padným ľuďom, ktorí žijú úplne pod­ ľa svojej slobodnej vôle, zoberú si to, čo si myslia že potrebujú, a podľa svojej vôle takýmto spôsobom pre­ tvárajú svet. Jeho fanúšikovia však nejako zabudli, že po „zober si čo

44

Pentagram 3/201 4

potrebuješ“ nasleduje „ale budeš mu­ sieť za to zaplatiť.“ V istom zmysle je to variácia na „survival of the fittest“ (prežije najschopnejší), čo môže znieť zdravo, ale v tomto bode sa stúpenci Ayn Randovej nemôžu žiadnym spô­ sobom priblížiť k jej vyššiemu zmys­ lu pre citlivosť a rovnováhu. Títo jej nasledovníci nie sú bohužiaľ mysli­ telia, ale manažéri, bankári, moderní diktátori a im podobní ľudia. To je príčinou, prečo sa nič nedarí. Oni sú pôvodcami, konštruktérmi a tvorcami mnohých svetových kríz vo všetkých oblastiach spoločnosti, pretože nejest­ vuje systém kontroly a rovnováhy.

Podľa uvažovania Randovej, ka­ pitalizmus vo svojej čistej forme pod­ nieti zdravú spoločnosť. Navrhuje maximálne využitie kapitálu, ktorý dáva vysokú návratnosť poskytova­ teľom kapitálu (investorom). Dodá­ va, že to môže dosiahnuť len trhovo

Randovej prvá publikácia Pola Negri, esej o jej vtedajšej obľúbenej herečke. Moskva, 1 925. orientovaný obchodník, podnikateľ, ktorý kráča priamo, bez zábran, ale čestne za svojim cieľom. Od roku 2000 jej stúpenci na západe i východe dosiahli hegemóniu a samovládu. My sa teraz nachádzame na prahu konca našej kultúry, a keď si nedáme pozor, tak aj konci našej civilizácie. Ale ne­ musí to tak byť. „To je moje tajom­ stvo,“ hovorí líška Malému princovi. „Je to veľmi jednoduché. Len svojím srdcom môžeš vidieť jasne. Táto pod­ stata myslenia je pre oči neviditeľná.

To je pravda, ktorú ľudstvo zabudlo.

Ale Ty ju nikdy nezabudni! Vždy zo­ staň zodpovedný voči tomu, čo si ťa podrobilo. Si zodpovedný za svoju ružu…“ Ak nedovolíš svojmu srdcu, aby prehovorilo k všetkému, čo vidíš, za­ žívaš a konáš, potom z tvojho sveta sa stane púšť. Skutočne sme často hovorili, že náš svet je určený za pre­ chodný dom, za priestor, v ktorom sa vyvíja vedomá duša. Ale tí, ktorí sa dobre nestarajú o miesto, ktoré teraz obývajú, čoskoro nebudú mať kde žiť. 

Ayn Rand – cnosť egoismu

45

Pre stromy nevidíme les „V polovici cesty ľudského života som sa dostal do temného lesa, pretože nenachádzam správnu cestu.“

Dante Alighieri: Božská komédia Peklo I., spev 1 -3

N

a začiatku prvého spevu nesmr­ teľnej Božskej komédie Dante jasne týmito vetami opisuje ten stav, do ktorého sa dostávame, ak prežíva­ me ťažkú (hlbokú) existenčnú krízu.

Kvôli stromom nevidíme les. Zablú­ dili sme a nevieme nájsť východisko.

Vysilíme sa množstvom otázok, na ktoré vlastne nejestvuje žiadna odpo­ veď. Napríklad pýtame sa seba, od kedy sa v našom živote začalo všetko kaziť. Vtedy vieme len konštatovať, že sa to zhoršilo, že sme zablúdili, pretože sme si zvolili nesprávnu ces­ tu. Ľutujeme, že sme sa v minulosti nesprávne rozhodli, hoci nie sme si ani tým istý, či sme vôbec mohli inak konať.

Ouspensky vo svojom príbehu o Ivanovi Osokinovi rozpráva o voja­ kovi, ktorému kúzelník dáva možnosti, aby svoj život mohol znova začať od chvíle, keď si myslel, že urobil zlé roz­ hodnutie. Po mnohých príležitostiach a prežitých zážitkoch vojak prekva­ pene zisťuje, že vždy sa dostáva do

46

Pentagram 3/201 4

rovnakej situácii, ako pri prvej voľbe.

Tak je pripravený, aby ho kúzelník za­ svätil do skutočnej životnej múdrosti.

S ohľadom na našu súčasnú situá­ ciu a aktuálny stav našej spoločnosti by bolo vhodné, aby sme prestali ana­ lyzovať a hľadať odpoveď, kto je zod­ povedný. Musíme dospieť k všeobec­ nému záveru, že sa to obrátilo na zlé, pretože to tak má byť, aby nás táto situácia viedla k hľadaniu príčiny zla.

V skutočnosti všetci bez výnimky máme v sebe tento koreň zla. To sa nestalo kvôli chybnému kroku (roz­ hodnutiu), ktoré sme v minulosti uči­ nili, ale príčinou toho je chybná štruk­ túra, ktorá v nás stále ešte prebýva.

Stále chceme viac a viac, a nikdy nie sme s ničím spokojný. To je príčina, že vyčerpávame seba samých, svojich blízkych. Drancujeme aj našu plané­ tu, jej prírodné bohatstvo a nerastné suroviny. Túto hrabivosť, vášeň vlast­ niť vidíme všade vôkol seba, pretože patrí k našej prirodzenosti. Aj keby sme do konca svojho života žili v pokání,

Dante Alighieri – Peklo (rytina, Gustave Doré, 1 890)

nedokázali by sme inak konať, lebo sme jednoducho takí.

Prečo je to tak? Pre vysvetlenie nemusíme chodiť ďaleko. Žijeme s neukojiteľnou nespokojnosťou a tr­ píme zúfalým nedostatkom pravého života, ako národ, ktorý sa stratil, pretože nemal pravé poznanie. Je preto pochopiteľné, že tento nedosta­ tok chceme vyplniť všetkými mož­ nými spôsobmi, aby sme stíšili život­ nú vášeň. Ale čím viac si berieme, tým bude zdanlivo väčší aj náš hlad.

Ten nás ženie ďalej, aby sme našli skutočnú potravu.

Dlhý čas sme sa držali mylnej predstavy, že čím lepšie sú naše pro­ striedky, tým skôr získame hľadanú potravu. Mysleli sme si, že sme urobili dobrý štart a všetko sa skončí podľa nášho žela­ nia. V súčasnosti už možno máme iný názor. Neustály vývoj vedy a techni­ ky nás oklamal.

Nesplnil tie nádeje, ktoré sa od nich očakávali. Vysvitlo, že neexistuje ne­ konečný pokrok. Dostali sme sa k jeho hraniciam a očividne môže nasledo­ vať už len úpadok.

Vôbec sme sa nezmenili, ale ne­ vzdáme to. Naša ľudská povaha nám to nedovolí a budeme aj naďalej po­ kračovať v tomto šialenom zhone, zbytočne strácajúc veľa energie. Bo­ jujeme proti takým prírodným záko­ nom, ktoré nás potom, čo sme ich Pre stromy nevidíme les

47

dlhodobo porušovali, uvrhnú zo zdan­ livých výšin, na ktoré sme vyliezli podvodom, späť na zem. Vo fyzike sa to nazýva entrópia. Všetko, čo raz vzniklo, sa opäť raz rozpadne. Nie je to vlastne to, čo nazývame „krízou“?

Kŕčovite sa snažíme niečo udržať, čo nenávratne stratíme. Chceme zastaviť niečo, čo smeruje k totálnej zmene.

Je lepšie sa prispôsobiť a nasledovať zmenu, ktorá prebieha, a vzdať sa toho, čo nám bude aj tak nemilosrd­ ne odňaté. Najvýznamnejším symbo­ lom tejto existenčnej krízy je kríž.

Kríza nie je ničím iným, ako krížo­ vou cestou. Vedie nás na križovatku, ktorá vedie ku krajnému bodu úplnej odovzdanosti: ubúdaniu (odumretiu), alebo byť opäť pripútaný ku kolesu (života a smrti) a ďalej sa točiť. Kaž­ dý človek sa dostane k tomuto bodu a bude musieť urobiť vnútorné roz­ hodnutie. Túto cestu ubúdania (odu­ mierania) si vyberáme za účelom, aby sme definitívne ukončili otáčanie ko­ lesa. Zvoľme si láskou prekypujúci, oduševnený a zmysluplný život. Nie je to uprostred nešťastných správ predsa

48

Pentagram 3/201 4

len dobrá správa, ktorá nám dáva ne­ jakú nádej? Neprivítame ju s otvore­ nou náručou? Nepridržiavajme sa starých právd, mysliac si, že zachrá­ nia naše bytie, ale prijmime úplne novú životnú formu! Tak sa môžeme pripraviť na úplne nový život, ktorý je v spojení so svetelnou krajinou, so svetom, ktorý ožaruje starý svet.

Dante už predvídal súčasnú krízu, ktorá má spojitosť s dočasnou slepo­ tou, ktorú spôsobuje zosilňujúce žia­ renie nového sveta. Ako predpokla­ dal na začiatku svojej cesty temným peklom, odpoveď na svoju otázku našiel až na konci svojej dlhej cesty zasvätením. Pochopil, že v pozadí pozemského diania pracuje hnacia sila božskej lásky: „Bol som skleslý s mdlou predstavivosťou, ale neprestajne ako koleso ma otáčala túžba, a cieľ vo mne je Láska, ktorá hýbe slnkom na nebi i každou hviezdou.“ Dante Alighieri: Božská komédia Raj XXXIII. 

Zlo a pán moře „Čeho je hodně nad míru, to zaniká ve zlu bez míry…“ Torrentius

N

ěkdy se o zlu mluví jako o „nej­ menší části dobra“. Někdy také čteme: „Nikdo není dobrý, ani jediný“ nebo „nic není dobré; i v dobrém je něco, co je zlé.“ Ale kde a před čím se potom zlo ukrývá? Očividně se skrývá před Světlem, ale kde se po­ tom zdržuje?

Je zlo způsobováno jen tím, co si lidé dělají navzájem nebo je také pů­ sobeno tím, co lidé dělají životnímu prostředí a přírodě? Anebo v tom ne­ existuje žádný rozdíl? Nebo je do­ konce možné, že zlo je nezávislá zlá energie mimo lidi, která je schopna infikovat lidi nebo je ke zlu navádět, takříkajíc „zlý salnytr“ nebo „zloba ve vzduchu“?

Je navenek se jevící zlo nejmenší částí dobra? Legendární popová píseň naznačuje: „Dovolte mi, abych se představil, jsem člověk bohatství a chuti.“ Skutečně existuje „zloba“ ve vzduchu, jako v některých Shake­ spearových hrách a ve varováních Pavla? Zlo je údajně nevymýtitelné a nelze ho vysledovat. Nebo je zlo běžná věc a můžeme hovořit o „bana­ litě zla“, jak objevila Hannah Arendt?

Zlo nepotřebuje k projevení žádného zlého génia, protože se „jednoduše“ nachází v každé lidské bytosti? A pro­ jeví se pak v běžném člověku, pokud skončí v nouzi, například v době kri­ ze nebo ve válečné situaci?

Jsme si vůbec vědomi nějakého zla? Můžeme jej potlačit? Nebo jen prostě nevěříme tomu, co možná víme? Rozhodně se to týká více či méně globálních krizí, jako té z tři­ cátých let s otázkou, zda má něco společného se zlem nebo zda zlo je příčinou nebo následkem. V té době se fašismus a nacismus objevili jako dvě zla, která nemohla být udržena v šachu a která propukla do nevída­ ných rozměrů. V současné krizi jsou věci méně jasné, ale nemůže již být skrýváno, že v tom hrají velikou roli cynická profesionalita a životní étos, i když díky digitálnímu světu to ne­ může již být dále „drženo pod poklič­ kou“: dříve či později se všechno stejně ukáže a dnes je to spíš dříve než později.

Jako lidské bytosti se nemůžeme vyhnout vlastnímu rozhodnutí, kde jsou naše meze. Existuje zlo? Chtělo Zlo a pán moře

49

by nás zlo držet dál od dobra? Co je tedy dobro? Existuje dobro? Proč do­ volujeme zlu, aby nás od něj vzdalo­ valo? Co chceme zažít?

A dále: je spojitost mezi zlem a smrtí tak jednoduchá? Jsou smrt, strnulost, krystalizace a nakonec rozložení na prvky výsledky půso­ bení zla?

50

Pentagram 3/201 4

V hermetické a gnostické tradici je zlo nevědomost, nedostatek pravé­ ho poznání. Jak Gnose, „znalost srd­ ce“ naplňuje a přetváří vědomí, tak zde již neexistuje žádné místo pro ne­ vědomost, pro zlo.

V čem je paradox zla, paradox, že vznešená a ušlechtilá kvalita může být přesto nositelem špatného a zlého

vlivu? „Jsem člověk bohatství a chuti.“ Je to v kultuře, ve vědách, které tvrdí, že jsou neutrální, nebo v kultu­ ře, která směřuje k okázalosti a tech­ nické dokonalosti?

Jsou informace získané z chaosu klíčem k rozloučení se se zlem? Před­ stavují zlo a dobro zdánlivě etický

kontrast, protože žádný život není možný bez těchto dvou, bez dvou, bez duality? Ale pokud je to tento případ, nejsou pak dobro a zlo jed­ ním? Už se ani neodvažuji myslet dále… Jednou jsem se snažil formu­ lovat aspekty zla bez „ne“ v nich, tak proto už žádná nespolehlivost, impo­ tence, nevědomost, nekompetentnost, nesmysl a také bez dalších negativ­ ních formulací, jako je kriminalita, protivník a protisíla.

Skončil jsem s nenávistí, destruk­ cí, uvězněním, mučením, smrtí, tero­ rem, temnotou a podobnými těžko stravitelnými termíny pro „obyčejné, dobré lidi“. Všechny tyto pojmy mo­ hou existovat, jestliže opustíme srdce, když je nám příliš nepříjemné nechat jej hovořit…

Na druhé straně jsem slyšel, že mnoho učení moudrosti i náboženství připisují významnou, až božskou roli ničiteli. Například Šiva­Šakti je ener­ gie, která ničí, co je pomíjivé… A sly­ šel jsem o mučednictví, jakoby „zlo“ bylo nutné pro projevení „dobra“.

Ardžuna se diví: „Proč bych měl bojovat?“, ale dokonce ani božský Krišna nepovažoval boj a válku ve světě klamu a nečistých náhledů za zlo. „Lidská bytost nemůže uniknout z okovů svého jednání upuštěním od tohoto jednání ani nemůže dosáhnout dokonalosti pouhým sebezapřením, neboť nikdo není schopen nejednat Zlo a pán moře

51

ani na chvíli, protože každou chvíli je pobízen k činům svými vrozenými vlastnostmi.“ „Je armáda nutné zlo nebo ne?“ zeptal se nadřízený, který byl lékař­ ským úředníkem, potenciálního vojen­ ského důstojníka během „přezkoušení“. „Armáda není nutné zlo,“ odpověděl kandidát, kterému pak již nebylo umožněno stát se důstojníkem, pro­ tože tato odpověď nebyla na listině s odpověďmi, na což si nadřízený následně stěžoval…

Krize třicátých let měla za násle­ dek zkázu milionů lidí. Zlo je v kaž­ dém případě jen energie, a energie potřebuje rovnováhu. Lidské srdce vytváří tuto rovnováhu. Pokud není slyšet jeho hlas, zlo bude mít příliš mnoho prostoru a stane se příliš vel­ kým. A tato energie se rozpouští v „po­ malé explozi“, protože tomu ani ne­ může být jinak, do nevýslovného utrpení nesčetných milionů.

Právě proto také nemůžeme říci, že přílišné zlo je pro rozvoj lidského vědomí nezbytné. Ne, je to vyrovná­ vání rovnováhy. Pokud je nastolena rovnováha a je slyšet hlas srdce, doba míru může pokračovat ve velkém měřítku ve společnosti nebo v malém měřítku v naší vlastní bytosti. Pak je cesta míru dostatečná. Pak je cesta harmonie duchovně vynikající a neo­ byčejně podporuje duchovní růst: růst jen toho dobra, které duchovně vyvěrá

52

Pentagram 3/201 4

ze srdce. Pokud budeme mít odvahu tuto skutečnost přijmout a aplikovat, tato krize se nemusí stát příčinou nové vlny násilí, nelidského utrpení a nové temnoty pro duši.

Vnitřní oheň, který je duchovním motorem pro transformaci naší duše, je mírné povahy, nezraňuje a je mo­ hutný, aniž by byl násilnický.Tento oheň nepotřebuje žádné traumatické a šokující zkušenosti, aby vzplanul – naopak, životu nebezpečným násilím se může rovnováha duše, kde je jem­ ně zapálen mírný oheň přeměny, jen zničit.

Nebezpečí, které zahrnuje součas­ ná krize je, že je vytvářen růst příle­ žitostí pro novou formu zla, aby se projevila ve světových dějinách. Pe­ níze jsou kořenem všeho zla: „Náchyl­ ní ke všemu zlému,“ říká o nás Pavel a samozřejmě tak mluvit může, pro­ tože to poznal sám na sobě. A vysvět­ luje, že existuje „zloba ve vzduchu“.

Teď je také vidím, silné svůdce, kteří se snaží ovládnout mou mentalitu a často se jim to daří.

Jakou šanci nabízí krize v tomto kontextu? V současné době není pou­ ze „zloba ve vzduchu“, ale existují také atmosférické síly, které se snaží živit touhu, která překračuje hrabivost a sobectví. Tyto síly jsou svázané s ji­ nou „banalitou“: s jednoduchostí, mí­ rem, srdečností a touhou po Jediném, ale mluvím raději o „genialitě“ dobra,

o obyčejném jednoduchém dobru.

A to může být vždy jednodušší a čist­ ší. Pro tuto „banální genialitu“ dobra je tu moře prostoru. A kanálem do zdymadel na toto moře je zdravá mentalita. Samotným zdymadlem je srdce a pánem tohoto moře je sjed­ nocující síla.

Zdravá mentalita vlastní nezatíže­ né myšlení, bez tržního, výrobkového nebo výkonnostního myšlení, které se ale snaží pozvednout vzhůru. Zdy­ madlo v srdci funguje v duchovním

smyslu tak, že otevírá zamčené brány a sjednocující síla pána tohoto moře a dechové pole se mění v čistou mod­ rou. Ach Neptun, planetární síla, ob­ novitel svatyně hlavy, který rozpouští všechnu tu špatnost ve vzduchu…

Je toto „být či nebýt“, které roz­ pouští moji krizi? Troufám si znovu přemýšlet. „Jsem,“ říká má duše, „pro můj svět a mé lidství a pro sebe, krát­ ce pro život.“ Je to Světlo, které je teď naplněné Jediným. Konec konců, v něm je to podstatné. 

Zlo a pán moře

53

O

B

R

A

Z

Y

S

V

Ě

T

A

LIDSKÁ BYTOST JE PENTAGRAMEM, SYMBOLEM, KTERÝ JE TAKÉ OBJEKTEM NEBO DIAGRAMEM. SNAŽTE SE PRONIKNOUT POD VNĚJŠÍ POSELSTVÍ SYMBOLU, NEBO SE ZKLIDNÍTE TAK, ŽE USNETE. ZÁMĚR UVNITŘ SYMBOLU JE V POHYBU! UVAŽTE TENTO ZÁMĚR, ABYSTE SE JEJ NAUČILI CHÁPAT. K TOMU POTŘEBUJETE ŠKOLU. ALE DŘÍVE NEŽ VÁM MŮŽE POMOCI, JE TŘEBA BÝT PŘIPRAVEN – TÍM, ŽE PŘED CÍLEM SVÉHO HLEDÁNÍ STOJÍTE VE VŠÍ UPŘÍMNOSTI…

54

Pentagram 3/201 4

O

B

R

A

Z

Y

S

V

Ě

T

A

… TO JE POČÁTEK „DUŠE“: KDYŽ HLEDÁŠ PRAVDU A VĚDĚNÍ, OBDRŽÍŠ JE. KDYŽ HLEDÁŠ NĚCO JEN PRO SEBE, MŮŽEŠ TO OBDRŽET, ALE PAK ZTRATÍŠ VŠECHNY SVÉ VYŠŠÍ SCHOPNOSTI… MOUDROST Z ÍRÁNU

Obrazy světa

55

„Nasmeruj potom svoje srdce na Svetlo a spoznávaj ho.“ Hermes Trismegistos

Volaní srdcom sveta Úvaha o vznikaní a vývoji Duchovnej Školy Zlatého Ružokríža a jej zakladateľoch Janovi van Rijckenborgh a Catharose de Petri

O Z E K R U I S

P

E R S

V knihe Volaní srdcom sveta nachádza čitateľ správu o vývoji duchovného snaženia uplynulých 150 rokov, pri ktorom hrala dôležitú úlohu veľká spiri­ tuálna organizácia. V tomto komplexnom ezoterickom prostredí odhalili bratia Leene v r. 1935 opäť manifesty Ružokrižiakov zo 17. storočia.

Huijs načrtáva históriu Spoločenstva Ružokrižiakov (hol. Rozekruisers Genootschap), ktoré bolo založené týmito bratmi pred 2. svetovou vojnou.

Druhý diel knihy popisuje obdobie po r. 1945: vznik Lectoria Rosicrucianum, Medzinárodnej Školy Zlatého Ružokríža. Táto škola zasväcovania stojí úplne v znamení oslobodzovania vyššieho života v ľudskej duši. Obšírne citáty uka­ zujú spirituálny a literárny vývoj Jana van Rijckenborgh a Catharose de Petri. Čitateľ dostane celkom jednoduchým spôsobom predstavu o spôsobe, akým rastie ich inšpirácia a ich vnútorný prínos pre novú sedemnásobnú svetovú prácu, ktorá je stále inšpirovaná Univerzálnou Reťazou Bratstiev. Súčasne autor ponúka prehľad ďalšieho rozšírenia tejto Školy po r. 1990. Vo výhľade na ďalšiu budúcnosť poukazuje na to, ako sa môže stať duchovný vývoj uplynu­ lej časovej periódy na širokom základe vnútri spoločnosti poznateľný a účinný.

R

Rozekruis Pers Haarlem www.rozekruispers.nl

56

Pentagram 3/201 4

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Díla vydaná v českém jazyce:

Bratrstvo Šambaly * Čínská Gnose * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Gnose v aktuálním zjevení * Mystérium života a smrti * Prázdný prostor neexistuje * Přicházející nový člověk * Univerzální Gnose Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.

Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

Je to právo a povinnosť hľada­ júceho, aby sa zaoberal dušou a Duchom, tajomstvami koz­ mického priestoru a duchov­ nými príčinami existencie – a pomaly, celkom pomaly sa začína moderný človek k svojej povinnosti priznávať. Blíži sa nová doba.

Je to zodpovednosť človeka, aby mal na starosti svoj dom, svoje okolie, svoju krajinu, svoju spoločnosť a svoj svet – nielen ich klamlivý vonkajšok, ale predovšetkým ich vnútorný stav, atmosféru, vnútri ktorej sa odohráva život – a pomaly, cel­ kom pomaly preberajú správne zmýšľajúci svoju úlohu. Blíži sa nová atmosféra.

Prenechávame právo na maxi­ málnu slobodu iným – chceme byť maximálne zodpovední, maximálne zaťažení, vediaci.

Blížime sa sféram tých, ktorí majú nahliadanie dovnútra, kto­ rí nesú s radosťou každý gram svojej zodpovednosti a s veľ­ kou rýchlosťou uskutočňujú nový čas.