

H se probouzejí zvukem vody RY

Když se po zimě
Krkonoše nadechnou, mají co říct.
A mluví vodou.
Pančavský vodopád 1

Příroda má svůj řád. Když tající sníh naplní bystřiny, jejich proud zesílí a žene se z hor do údolí. Voda vdechuje život do spící krajiny, probouzí její barvy. Láká sluneční paprsky, které tančí v kapkách a lesknou se do všech barev duhy. Louky se zazelenají, dny se prodlužují a svěží vzduch voní vlhkou půdou, jehličím i prvními květy.
Vodopády hovoří nejhlasitěji
Padající voda na sebe bere všelijakou podobu. Někdy je tenká jako stříbřitá nitka, jindy se žene divoce po celé šíři koryta řeky a při dopadu se rozvíří do nebezpečného tance. V Krkonoších objevíte nejvíce vodopádů ze všech českých pohoří. Najdete tu ten nejvyšší i nejvodnatější.
Který vodopád vyberete za cíl vašich krkonošských toulek?
① Pančavský vodopád
Králem českých vodopádů, alespoň co do výšky, je ten Pančavský. V celkové délce 148 metrů padá po kaskádách Labských jam. Je také nejvyšším vodopádem celé mimoalpské Střední Evropy. Počítejte s tím, že ho neuvidíte tak, jako na fotkách. Kaskády jsou z cesty vidět jen velmi málo. Stanout v místě, kde Pančava překonává hranu karu, je však i přesto úžasný zážitek. Obzvlášť dechberoucí je za svítání, kdy se slunce přehoupne přes horizont a postupně vlije světlo a teplo do temného Labského dolu.
② Labský vodopád
Labe je spolu s Rýnem jediným evropským veletokem, který má svůj vlastní vodopád tak blízko pramene. Po jednom kilometru cesty je Labe zatím jen drobným potůčkem a vodopád proto nemá nikterak velký průtok. Rozšiřuje se však do podoby impozantního vějíře, v období jarního tání klidně až do šíře 10 metrů. Sestupte k němu pár desítek metrů od Labské boudy a prohlédněte si ho z balkónové vyhlídky.

③ Mumlavský vodopád
Jen dva kilometry od Harrachova hučí nejvodnatější z krkonošských vodopádů tvořený stupňovitými žulovými bloky. Je sice „jen“ deset metrů vysoký, zato mohutný, obzvlášť v jarních měsících. Řeka Mumlava tu teče divoce, širokým korytem plným balvanů, oblázků a nebezpečných hrnců.
Hrnce (nebo také čertova oka) jsou menší i velké jamky, které jsou tak pravidelné, jako by je do kamenů někdo vysoustružil. Ve skutečnosti je do hornin vytvarovala voda, respektive štěrk a drobné kamení, které se zachytilo ve zprvu drobné prohlubni a voda tam jimi vířila tak dlouho, až vytvořila hrnec. Tomuto procesu (rotačnímu pohybu vody s pevnými částicemi) se říká evorze. Největší hrnec Mumlavy už je spíše kotel a má rozměr 7 x 5,5 metru. Zaměnit si takové místo s klidnou tůní by mohlo být velmi nebezpečné. Hrnce jsou
hluboké i přes dva metry. Vír má velkou sílu a uniknout z něj zpět na hladinu není snadné.
④ Huťský vodopád
Huťský potok vyvěrá pod boudou Dvoračky a stéká po svazích Lysé hory. Vodopád na jeho horním toku není nikterak mohutný, kouzlo mu však dodávají okolní, převážně bukové lesy. Když se na podzim jejich listí zbarví do všech odstínů žluté a červené, vypadá vodopád jako tenká stříbrná nitka proplétající se batikovaným kabátkem. Celkem je vysoký přes 16 metrů a obdivovat ho můžete z vyhlídky nad ním.
⑤ Vodopády na Bílém Labi
Na konci 19. století zasáhla Krkonoše rozsáhlá povodeň. Aby se situace již neopakovala, bylo povodí Bílého Labe upraveno a jeho tok vyčištěn. Dodnes tak můžeme pozorovat výsledek přirozených žulových procesů, jež v jeho podloží vytvořily mnoho drobných peřejí, kaskád a vodopádů a změnily tok říčky v malebnou podívanou. A proč

Prožijte krkonošský
Krkonoše se mění s každým ročním obdobím. Na jaře zurčí vodou, v létě otevírají výhledy, na podzim hrají barvami a v zimě jiskří bílým tichem. Listujte krkonošským rokem jako
obsah

Bílé? Pozorujte sametově hebkou vodu bystřiny, jak klouže přes oblázky, jak pění v peřejích i pod malými vodopády. Taky se vám zdá sněhově bílá?
Jedním z nejkrásnějších míst, které tok Bílého Labe vyčaroval, je Plotnový vodopád. Je 5 metrů vysoký a připomíná skluzavku, která ústí do tůňky lákající k osvěžení.
⑥
Úpský vodopád
Jen pár kroků pod pramenem řeky Úpy, v místech, kam se běžný turista nedostane, se v srdci chráněné krajiny ukrývá jeden z nejimpozantnějších vodopádů Krkonoš. Horní Úpský vodopád padá z výšky 129 metrů a právem se řadí mezi nejvyšší v republice.
Mumlavský vodopád

Každá voda jednou steče dolů.
Následujte její proud.
Horské strouhy se postupně mění v říčky a řeky. Jejich proud se rozšiřuje, když opouštějí kopce, a voda dál formuje krajinu i život v ní. Na západě Krkonoš je to Mumlava s Jizerou, ve střední části hor Labe a na východě Úpa. Každá z nich vás může dovést k příjemné procházce podhůřím – kolem měst, luk i tichých zákoutí, kde voda plyne svým tempem.
Voda ví, kudy jít. Nechte se vést.
① Podél Labe: z hor do vlídného podhůří
Prvním městem, které Labe zdobí, je Špindlerův Mlýn. O tomto horském středisku dokonale platí, že leží v objetí hor. Než ho opustíte a dopřejete si vřelost podhůří, projděte se kolem vodní nádrže Labská. Tichá, pevná a důstojná – tak by se dala popsat přehrada, která chrání krajinu pod horami již více než sto let. Vznikla jako odpověď na ničivé povodně z konce 19. století, dala hranice dravé horské vodě a usměrňuje ji pokaždé, když se chce vzbouřit.
Procházka kolem nádrže vede lesem, křižuje sjezdovky na Hromovce a končí v údolí Svatého Petra. Pokračovat může podle toho, kam sami budete chtít vést vaše kroky – do města, po druhém „břehu“ zpět k přehradě, nebo na autobusovou zastávku.
Trasa →
Ve Vrchlabí Krkonoše začínají
Město, které má řeku i v názvu, se rozprostírá podél jejího toku. Labe tudy plyne zpravidla klidně, zdobí nábřeží, je součástí zdejšího genia loci. Místní o jeho
břehy hezky pečují. Žije tu s městem v přirozené symbióze.
Vrchlabí nabízí zázemí, které rádi využijete kdykoliv. Bez nadsázky by se dalo říci, že je pulzujícím srdcem hor –pumpuje život i do dní, které jsou šedivé a temné. Tady je vlídno vždycky. Třeba pod střechou Muzea Krkonoš s největší expozicí o Krkonoších na světě. Nebo ve vířivce nejnovějšího z aquacenter v regionu. V restauracích a kavárnách. A také ve zvlněné krajině okolo, když počasí dovolí.
▶ K vodopádu Vápenického potoka
Mezi Vrchlabím a Lánovem objevíte klidné lesy i rozsáhlé louky a pastviny. A taky spoustu cestiček, na kterých vás bude doprovázet vůně jara. Nebo čerstvého bláta – ale i to k tomuto období patří. Cílem výletu je Vápenický potok. Lesy podél jeho toku pokrývají na začátku března koberce bledulek, krásně je tu ale v každé roční době. Všimnete si také vodopádu – tento vytvořila ruka člověka. I umělý vodopád může být krásnou podívanou, v klidu si ji vychutnejte. Je však třeba připomenout, že vytváření podobných útvarů není žádoucí. Potok i řeka vědí samy nejlépe, kudy vést svá koryta a podle toho také utvářejí krajinu, kterou protékají.
Vyrazit do těchto milých míst můžete ze Strážného nebo z Vrchlabí.
② Podél Mumlavy a Jizery za minulostí
Řeka Mumlava pramení pod dohledem Kotle a Harrachových kamenů na Harrachově louce. Protéká Harrachovem, aby se v jeho části zvané Mýto vlila do Jizery. Její název Mumlava prý pochází z německého „mumeln“, tedy mumlat. Evokuje něžnou, jemnou řeku, což ale Mumlava v mnoha svých částech rozhodně není. Vzpomeňte na obří

Vodopád Vápenického potoka
hrnce, o kterých píšeme u Mumlavského vodopádu.
Jizera přebírá její štafetu a vede vodu dál do podhůří západních Krkonoš a Českého ráje. Putovat podél jejího toku můžete třemi způsoby – autem, na kole nebo po kolejích. Ať už vyberete jakýkoliv dopravní prostředek, přes okrajovou část Rokytnice dojedete do Jablonce nad Jizerou. U nás v Krkonoších se mu říká „Jabloneček“, snad abychom ho odlišili od většího Jablonce nad Nisou.

A proč se tu zastavit ?
▶ Výlet do míst, kde se zastavil čas Když půjdete z Jablonce nad Jizerou směrem na Buřany, krajina se ztiší. Louky se rozprostřou do širokých svahů, mezi kterými protéká Františkovský potok. Právě jeho voda po staletí poháněla Janatův mlýn.

Roubená stavba z druhé poloviny 18. století je jednou z nejzachovalejších ukázek mlynářského řemesla v regionu. Uvnitř se dodnes dochovalo původní mlecí zařízení i stará chlebová pec. Od mlýna můžete pokračovat klidnou krajinou přes osadu Končiny. Rozptýlené chalupy, pastviny a ticho vytvářejí úplně jinou atmosféru než rušná horská střediska. Je to místo, kde se člověk zastaví a uvědomí si, jak přirozeně se divokost hor mění v malebnost kraje pod nimi.
Trasa →
▶ Muzeum Četnická stanice zaujme příběhy
Komorní muzeum vybudoval Vladimír Petříček, který svou sbírku začal vytvářet už v šestnácti letech. Naplnil ji nejen exponáty, ale i příběhy. Svou soukromou


sbírkou vás provede vždy o víkendech v čase 10:30–16:00.
Hlavní částí menší expozice je dobová četnická stanice, kde nechybí uniformy, motorka, zbraně a další dobové exponáty. V druhé místnosti jsou dočasné výstavy, které se vztahují k významným událostem či spolkům Jablonce nad Jizerou.
③ Podél Úpy: z hor do otevřené krajiny
Úpa je nejvýše pramenící českou řekou. Její pouť začíná jen dva kilometry od Sněžky, v nadmořské v ýšce 1 432 metrů. Na cestu do Jaroměře se vydává v impozantní krajině krkonošských hřebenů.
Nejprve padá do Obřího dolu –divokého údolí, které před tisíci lety vytvaroval horský ledovec. Odtud se její proud prodírá přes kameny a balvany až do Pece pod Sněžkou.
Když řeka opustí nejvyšší partie hor a její voda zesílí, vede dál nejen svůj proud, ale i kroky návštěvníků do otevřenější krajiny krkonošského podhůří.
V Trutnově Krkonoše končí
Tam, kde Krkonoše končí, začíná největší město regionu. Otevírá bránu do úplně jiné krajiny. Je to město mnoha tváří –město draka, jazzového festivalu, nového cirkusu i skvělé kávy. Když se nebe
zatáhne do šeda, schová vás Muzeum Podkrkonoší, Galerie Draka nebo Středisko volného času.
▶ Drak, kam se podíváte
K jarní procházce doporučujeme poznat tvář Trutnova spojenou s drakem. Putování po jeho stopách vás totiž provede kvetoucím parkem až nad všechny trutnovské střechy. Po cestičkách městského lesoparku vystoupáte na vrch Šibeník k památníku generála Gablenze. Připomíná bitvu u Trutnova z roku 1866. Dnes slouží také jako vyhlídkové místo a nabízí výhled do krajiny, kde byste dnes pozůstatky někdejšího bitevního pole hledali marně.
▶ K rybníku Dolce za pohodou
Když se jaro přehoupne do druhé poloviny, louky rozvoní a stromy obléknou nový háv, otevírá se všem výletníkům i víkendovým dobrodruhům

kemp Dolce. Schovává se spolu se dvěma rybníky uprostřed trutnovských lesů a zve nejen ke koupání. Travnaté pláže nabídnou slunečné lázně, hřiště a sportoviště prostor k pohybu i společné zábavě. Z Trutnova je to sem pohodová čtyřkilometrová procházka nebo příjemná projížďka na kole.
Trasa →
Dolce u Trutnova
Trutnov – hledání draků
Janatův mlýn
Jablonec nad Jizerou 5
6 Muzeum Četnická stanice

Řeka teče tiše vedle cesty. Teče dál, než dohlédnete z krkonošských hřebenů. Chyťte se proudu, šlápněte do pedálů a nechte se vést. Z horských údolí do širších luk, z ticha lesů do měst.
Z Krkonoš až k moři na kole
Labe je jediná česká řeka, která teče do moře. Jako stříbrná a životodárná nit se vine horskými oblastmi i nížinami. Nezastaví ji hranice regionů, krajů, ani států. Vydejte se s ní na cestu a nechte ji být vaším průvodcem při projížďkách krajinou.
Labská stezka – u nás značena č. 2 – patří k nejpůvabnějším dálkovým cyklotrasám Evropy. Začíná v Krkonoších u pramene Labe a pokračuje přes Vrchlabí do Hostinného, Hradce Králové, Českého Středohoří a Česko-saského Švýcarska. Za hranicemi pak putuje napříč Německem a končí tam, kde se řeka vlévá do Severního moře.
Stezka je dohromady 1 300 kilometrů dlouhá. Pokud byste ji chtěli projet naráz, potřebovali byste na to 2–3 týdny dovolené. Je totiž rozdělena na dvacet jedna denních etap. Pokud nemáte ambici zdolat ji celou, vyberte libovolnou etapu a vyrazte. S plánováním vám pomůže tištěný průvodce, který je k dostání v informačních centrech v regionu, a webové stránky www.labska-stezka.cz
Od pramene do Hradce. Nebo obráceně.
Úsek od pramene Labe do Hradce
Králové je označen písmenem V a měří 95 kilometrů. K prameni se na kole dostanete z Horních Míseček přes Zlaté návrší. Jakmile sjedete k Labské


boudě, sesedněte z kola, odtud je třeba ho zhruba 1 kilometr vést – úsek je určen pouze pro pěší. Ať uctíte český veletok návštěvou symbolické kamenné studánky a prohlédnete znaky českých i německých měst, kterými Labe protéká, opusťte na chvíli jeho proud. Znovu ho potkáte ve Vrchlabí, kam sjedete přes Benecko.
Pokračovat budete do Hostinného, odkud vás podkrkonošské lesy dovedou k jedné z nejkrásnějších přehrad v Česku – Lesu Království. Přes Dvůr Králové doputujete k areálu Kuks –baroknímu skvostu, který nemůžete jen tak minout. Sesedněte z kola a přivoňte k bylinkové zahradě. Obdivujte sochy Matyáše Bernarda Brauna a odhalte, jakou neřest či ctnost znázorňují. Navštivte samotný hospital nebo barokní lékárnu, ve které se léčilo dračí krví nebo račíma očima. A až bude čas, vydejte se na poslední část trasy – přes Jaroměř do Hradce.
TIP
Od poloviny dubna jezdí během víkendů mezi Hradcem Králové a Špindlerovým Mlýnem cyklobus. Pomůže vám dostat se na start výletu, nebo naopak vrátit se domů. Záleží, odkud vyrážíte.
Nechte se svézt na palubě turistického autobusu
Využijte výjimečné autobusové linky, které od jara do podzimu křižují Krkonoše. Dovezou vás do míst, odkud se hory otevírají v celé své kráse – na hřebeny i do podhůří. Umožní vám projít nebo projet trasu jedním směrem, bez nutnosti vracet se stejnou cestou. Pomohou překonat prudká stoupání. A dají vám svobodu plánovat výlet podle sebe.
Bez auta. Stačí batoh na zádech.
Vybrané linky jsou vybaveny vleky pro jízdní kola. Ranní výjezd autobusem vám ušetří síly na to podstatné – hřebenové partie, dlouhé sjezdy i objevování méně známých koutů hor. Začněte nahoře a nechte se krajinou vést po horských sedlech nebo do údolí.
▶ Proč vyrazit autobusem?
→ Ulevíte přírodě národního parku. Méně aut znamená klidnější a zdravější hory.
→ Získáte svobodu plánování.
Jednosměrné trasy přestanou být logistickým oříškem.
→ Překonáte náročné úseky. Prudké stoupání nechte na motoru.
→ Dostanete se dál. Propojte místa, která byste jinak kombinovali jen obtížně.
Informace o provozu → a jízdní řády
Seznam linek
Linka 1 Harrachov – Pomezní Boudy
Linka 2 Martinice – Jilemnice – Horní Mísečky
Linka 3 Špindlerova bouda – Špindlerův Mlýn –Vrchlabí – Kuks – Hradec Králové
Linka 4 Hradec Králové – Trutnov –Malá Úpa, Pomezní boudy
Linka 5 Harrachov – Rokytnice – Zlaté návrší – Jilemnice
Linka 6 Jilemnice – Benecko –Vrchlabí
Linka 7 Horní Mísečky – Zlaté návrší
Linka 8 Vrchlabí – Strážné
Linka 9 Trutnov – Žacléř

Naložte kolo. A vyjeďte výš.
Naklopte zatáčky na trailech
Řeka vás může vést krajinou. Autobus vás může vyvézt do výšky. A pak jsou tu cesty, které patří jen kolům. Cyklistické traily nabízejí skvělou alternativu, máte-li rádi terén a technickou jízdu. Tu si v Krkonoších – respektive v jejich části chráněné národním parkem – nedopřejete. Na území KRNAP je totiž povoleno se na kole pohybovat pouze po silnicích, místních komunikacích a cestách, které k tomu Správa KRNAP vyhradila.

Ale nejde jen o adrenalin a zábavu. Sjezd na trailu je náročný fyzicky i technicky. Ať už jde o trail přírodní, nebo uměle dotvořený, jsou na něm překážky, terénní nerovnosti, nebo hravé prvky, které rozvíjejí vaše schopnosti. Jedete sice z kopce, ale nohy, střed těla i paže makají. Leckdy si musíte na start trailu vyjet vlastní silou – pak je to opravdu odpracovaný sjezd!
Než stromy zakryjí cesty i výhledy novým listím, využijte připravené trasy v krkonošských i podkrkonošských areálech. Projedete se jarním bahnem?
Bikepark Aldrov Vítkovice nabízí dva traily – Pohodu pro začátečníky a Funflow pro pokročilé. Na začátek tras plných zatáček, terénních vln a dřevěných lávek vás vyveze lanovka Prezidentský express.

Benecko je nachystané pro cyklisty všech kategorií. Singltrek je ideální a bezpečný pro začátečníky i děti. Je zokruhovaný a celkem dlouhý 1 300 metrů. Kolikrát ho zvládnete? Tříkilometrový Flow trail u lanovky Kejnos už je určen zkušenějším cyklistům a starším dětem. Je jednosměrný, cestu nahoru zdoláte na sedačce lanovky. Nejdelší dobrodružství nabízí Přírodní trail, který se klikatí lesy nad Beneckem. Začnete u hotelu Žalý a zdoláte celkem 10 kilometrů pěšinek a zakroucených cestiček.
U Trutnova máte možnost využít nejširší síť přírodních trailů v regionu – Trutnov Trails Dohromady 15 trailů různých obtížností nabízí 35 kilometrů dobrodružství.
Vyberete si lehké flow nebo náročnější pasáže?
Pro ty nejnáročnější máme u Trutnova ještě jeden tip – Bikepark Vlčka Kombinuje přírodní terén s uměle vytvořenými překážkami i nadjezdy. Traily se dají propojit a užít to nejlepší z každého z nich. Až sesednete z kola, zjistíte, že krkonošské cesty nekončí. Jen mění podobu.
Autobusové nádraží v Trurnově
Trutnov Trails 9
Singltrek Benecko 10

Krkonošský národní park
Hory, o které
je postaráno.
Po celý rok.
Krkonošský rok plyne dál. Stezky vysychají a život se vrací i na krkonošské hřebeny. Hory se otevírají – samy o sebe se ale nepostarají. Turistické cesty, lávky přes horské potoky, odpočinková místa nebo informační centra – to všechno vytváří zázemí, díky kterému se v horách můžeme pohybovat pohodlně, bezpečně a s respektem k přírodě.
Správa Krkonošského národního parku se o tuto infrastrukturu stará každý den. Věděli jste, kolik práce se za otevřenými horami skrývá? Pojďme si to spočítat!

Správa KRNAP
▶ Zve na túru i cyklovýlet – v parku a jeho ochranném pásmu udržuje 690 kilometrů značených turistických tras a 471 kilometrů vyhrazených cyklotras.
▶ Připravila místo pro svačinu – stará se o 600 sedacích setů a laviček
▶ Poučí, pobaví a pomáhá určovat směr –tvoří, obsahem naplňuje, instaluje a udržuje přes 700 informačních tabulí a map
▶ Zajistila, abyste se měli kam schovat před vichřicí nebo deštěm – pečuje o více než 30 nouzových přístřešků a útulen
▶ Pomůže překonat vodu suchou nohou –instalovala lávky a mosty přes horské bystřiny, potoky a řeky
▶ Dává vám napít pramenité horské vody –čistí a udržuje 18 studánek
▶ Zve na skialpy – vytipovala a zpřístupnila osm oficiálních skialpových tras
▶ Předává vám informace z celého regionu – krkonošská muzea a informační centra, vydává propagační materiály, tištěné mapy, průvodce a brožury, které vám jsou k dispozici zdarma
▶ Spolupracuje na produktech cestovního ruchu a dlouhodobě podporuje činnost destinační společnosti Krkonoše
◀Již vloni jsme vás upozorňovali na uzavírku muzea ve Čtyřech historických domcích ve Vrchlabí. Expozice prochází zásadní proměnou – dostane novou, moderní podobu. Bude vyprávět příběh města Vrchlabí – představí jeho historii, řemesla i každodenní život obyvatel. Součástí projektu je také úprava zahrady za historickými domky, která se znovu otevře návštěvníkům. Prostor konání oblíbených akcí tak získá novou energii.

Sečteno a podtrženo – na propagaci, edukaci, turistickou infrastrukturu a marketing vynaloží Správa KRNAP ročně zhruba stejné množství finančních prostředků, jako na ochranu přírody. A jak by to vypadalo, kdyby Správa KRNAP skutečně neměla prostředky a zájem otevírat a zpřístupňovat hory turistům?
Pro názornou vizualizaci si vypůjčíme slova starostky městyse Mladé Buky, Lucie Potůčkové. Představte si, že využijete slunného jarního počasí a vyrazíte na prodloužený víkend do Krkonoš:
„Je krásně, a tak vyrazíte na túru. Po pár kiláčcích dorazíte k mostku přes potok, jenže mostek je rozbitý a nejde přes něj přejít. A tak musíte brodit. Boty jsou durch a vy máte odřený loket, jak se sápete ze břehu. Ale ok, to je přeci dobrodrůžo.

V dálce vidíte lavičku a odpočinkové místo. Super, zaradujete se, aspoň tam vyleju vodu z pohorek. Jenže! Lavička je celá prolomená a ztrouchnivělá a sednul by si na ní jen blázen. Náladu vám to ale nezkazí. Za několik hodin, kdy jste museli jít delší trasou, protože ta hlavní byla zavřená kvůli neodstraněnému polomu, dorazíte do údolí a jelikož máte hory rádi, chcete si zajít do „íčka“ pro nějaké zajímavosti, rady na příští den a třeba i pár suvenýrů. Infocentrum je ale zavřené už brzy odpoledne. V ten moment se už ale fakt dopálíte. Na mysli vám vytane něco sprostého o správcích národních parku a řeknete si, sakra, kdo to tady vůbec má na starosti?!?“
Co je třeba na oplátku?
O přírodu se můžeme postarat i my sami –stačí dodržovat základní pravidla. Pokud se v nich poznáte, pohybujete se v horách s respektem – a Krkonoše vám to vrátí.
Zůstávám na cestě
To platí v klidovém území, které chrání přírodně nejcennější části Krkonoš. Celkově tvoří jen 22 % rozlohy národního parku. Že se v něm nacházím poznám podle červeného pásového značení na stromech. Horní pruh je po celém obvodu a spodní jen do poloviny. Když vidím dva pruhy, stojím mimo klidové území. Když jen jeden, jsem na křehké půdě – a z cesty nevystupuji.
Jsem tu jen na návštěvě
Krkonošská zvěř je tu doma. I když se chovám tiše, ví o mě. Potřebuje se rozmnožovat, hnízdit, lovit, i odpočívat a cítit se v bezpečí, aby se jí tu dobře žilo. Z hlediska rituálů a biologických rytmů vázaných na střídání dne a noci (cirkadiální rytmy) je pro zvěř největší problém noční pohyb turistů po horách. S výlety za východy a západy slunce to proto nepřeháním.
Co přinesu, to odnesu

Horská příroda se o naše odpadky postarat neumí. Koše ani mobilní toalety tu nenajdu, protože jejich údržba, servis a vyvážení není možné. Co se vešlo do batůžku na cestu tam, musí se vejít i na cestu zpět. Včetně vlhčených ubrousků a toaletních papírů.
Na noc jdu do boudy
Chystám se na vícedenní přechod Krkonoš? Pak počítám s tím, že nocování ve volné přírodě má svá omezení. V případě nouze mohu přečkat noc v útulně nebo ve spacáku na značené cestě. Pro plánované noclehy ale využívám síť jedinečných krkonošských horských bud.

A zatímco my dodržujeme tato jednoduchá pravidla, Správa KRNAP pomáhá chránit a rozvíjet Krkonoše každý den. Některé novinky právě vznikají.
Michal Petrů (losmichalos) Influencer a cestovatel

① Co pro tebe Krkonoše znamenají?
Krkonoše jsou náš národní poklad, který bychom si v zájmu každého z nás měli hýčkat a snažit se ho chránit. I drobné kroky mohou způsobit velké změny. To samozřejmě platí na obě strany. Podle čísel návštěvnosti to vypadá, že většina lidí již v Krkonoších byla, ale obávám se, že jen málokdo je skutečně poznal. Osobně bych doporučil místo jednodenního výletu na Sněžku do Krkonoš příště vyrazit alespoň na tři noci a zkusit si vybírat nějaké z méně známých tras. Možná nebudete mít ty nejlepší fotografie, ale odnesete si zážitky, a především chuť se brzy vrátit.
② Kdy to tam máš nejraději a jaké je tvoje oblíbené místo?
Jednoznačně přelom května a června. Člověk pak i na známějších trasách nepotkává davy lidí a počasí je v tomto období na turistiku naprosto ideální (ale nikomu to neříkejte ). Oblíbených míst mám nespočet, z posledních návštěv mi učaroval například Čertův důl z projektu Neznámé Krkonoše. Ale (nejen) v Krkonoších platí, že cesta je cíl. Stačí se jen víc koukat kolem sebe a pak to místo samotné je už jen tou pomyslnou třešničkou.
③ Co podle tebe Krkonoše nejvíce trápí?
Dlouhotrvající obrovská koncentrace návštěvníků na několika málo místech a nerespektování pravidel, která jsou pro uchování této vzácné krajiny naprosto zásadní. Zároveň se obávám o další směřování ochrany přírody po personálních změnách, se kterými se KRNAP aktuálně potýká.
Opravy mostků a chodníků
Útulna Prisma
H se otevírají výhledům RY

Sluncem vyhřátá krkonošská krajina rozevírá svou náruč. Nechte se obejmout v tichém splynutí, načerpejte energii, která vás požene vzhůru. Zastavte se pro krátký, hluboký výdech a pohlédněte do daleka. Údolí i hřebeny se zdají nekonečné – stejně jako letní dny.
Krkonošská pivní stezka vás provede krajinou i řemeslem
Léto patří výhledům, ale také zastavením. Těm, která voní po sladu, chmelu a horské vodě. Vydejte se zdolat jedinou vysokohorskou pivní stezku v Evropě, letos navíc rozšířenou o tři minipivovary v západních Krkonoších.
Jak chutná jeden den na stezce? Pivní stezka je uvařená z těch nejlepších ingrediencí. Vezměte svěží ráno, pramenitou vodu, polévku na horské boudě a sklenici skvělého piva. Přidejte poctivý krok, špetku potu a pohár smíchu. Nechte vše dozrát na slunci a ozdobte hvězdami horské oblohy. Podávejte ve společnosti přátel.

I dobré věci potřebují čas od času novou energii. Stezka se rozrůstá a zve k návratu. Součástí stezky jsou nově tři pivovary v západní části hor. Vaří pivo poctivě, z místních surovin a přímo „u sebe doma“, stejně jako pivovary, které stezku vybudovaly. Pozvou vás do trochu jiné krajiny, kde Krkonoše zvolna přecházejí v Jizerské hory.
① Pivovar Na Perlíčku – Prdek Hospůdka, ve které se budete cítit jako u babičky – to je Prdek. Chalupa
Síla přírody je na vrcholu

s dalekými výhledy, dokonalou domácí kuchyní a vlastním pivem. Spodně kvašený nefiltrovaný ležák se rodí v rukodělném pivovaru z plzeňského sladu, dvou druhů chmele a pramenité vody.
② Pivovar U Čápa
V kamenném sklepení penzionu U Čápa zraje pivo Světoběžník, vařené s chutí vyladit každý detail. Stejně tak je vyladěný celý areál, kde je cítit
láska a úcta k místu, krajině i příběhům. Vlajkovou lodí pivovaru je 12% nefiltrovaný ležák Světoběžník JC.
③ Pivovar Novosad
Pivo ke sklářství patří odjakživa. Sklářům, kteří celý den stráví v žáru pece, dodává nejen tekutiny, ale také potřebné minerály a energii. Nejinak je tomu ve Sklárně Harrachov, ke které patří pivovar Novosad. Vaří tu pivo František – kvasnicové, nefiltrované a nepasterizované. A nabízí také pivní lázně, kde můžete blahodárné účinky zlatavého moku pocítit naplno.

Stezka nemá pevný začátek ani konec. Můžete ji projít celou – nebo si ji rozdělit podle sebe
Vyberte si vlastní tempo. Projděte celé hory nebo jen jejich část. Poskládejte si trasu podle chuti, času i sil. Pivovary vás budou očekávat ze všech směrů. A horské boudy, které vám doporučujeme, jsou zárukou vřelého přijetí i pohodlného zázemí.
Hlavní trasa nabízí ikonická místa a noclehy na horských boudách
Všech osm minipivovarů lze propojit téměř 80 kilometrů dlouhou pěší trasou. Provede vás z Malé Úpy přes Pec pod Sněžkou a Harrachov až do Pasek nad Jizerou. Zavede vás přes náročná stoupání na hřebeny, kde si konečně vydechnete.


Objevíte Obří důl, Sněžné jámy, Klínovky, pramen Labe i Mumlavský vodopád. Není to krátká cesta – počítejte alespoň se třemi až čtyřmi dny a noclehy na horských boudách. Trasu si samozřejmě můžete rozdělit i na více návštěv Krkonoš – a nechat si důvod k návratu.
Východní větev zůstává srdcem stezky
Má vysokohorský ráz, vede Sněžce na dosah a dává pivní stezce její jedinečný charakter – výjimečný v rámci republiky i Evropy. Právě tady stezka vznikla –u pivovarů, které jí daly první chuť.
④ Pivovar Trautenberk
Vaří pivo bez pasterizace a filtrování –řízné, osvěžující a pokaždé trochu jiné. Nabídku pravidelně obměňují, takže se sem budete chtít vracet.
⑤ Pivo Fries
Vzniká z českého sladu, chmele a pramenité vody přímo z Friesových bud. V nabídce mají celoroční klasiku v podobě světlého ležáku, polotmavého speciálu či polotmavého piva typu ale.

⑥ Pecký pivovar
Pivo Sněžka odkazuje nejen svým názvem k místu i krajině. V každé sklenici je důraz na suroviny, čistotu i čas, který pivo potřebuje. Nabízí celkem čtyři druhy piv rozličných stupňů i chutí.
⑦ Pivovar Hendrych
Plné, hořké a osobité. Pivo připravené tak, abyste se u něj vždy rádi sešli s přáteli. Osvěží po výletě, ale chutnat vám bude klidně i celý večer.
Soutěž
Hlavní odměnou je zážitek. Něco si ale odnesete i s sebou
Pivní stezka se chodí pro čistou hlavu, unavené nohy a chvíle, které stojí za to sdílet. Ale také pro razítka. Vezměte si na cestu leták nebo průvodce a sbírejte je postupně – každé zastavení si tak lépe otisknete i do paměti. Díky drobným cenám za nasbírané otisky se vám navíc bude stezka připomínat i doma.
Jak to funguje?
→ Krkonošskou pivní stezku můžete absolvovat od 30. května do 28. září 2026.
→ Na začátku si v některém z pivovarů vyzvedněte leták nebo průvodce.
→ V každém pivovaru vás čeká razítko –stačí se zastavit a ochutnat alespoň malé pivo.
Za 5 razítek získáte originální třetinkovou sklenici ze Sklárny Harrachov s logem stezky. Za 8 razítek přidáte pivní podtácek z limitované edice a možnost zapojit se do slosování o dvoudenní pobyt v jednom z pivovarů. Až se vydáte zpět domů, možná zjistíte, že jste si z Krkonoš neodvezli jen razítka, ale i důvod se vrátit.
Podrobný popis tras, příběh všech pivovarů i praktické informace najdete na krkonose.eu/ krkonosska-pivni-stezka
⑧ Pivovar Krkonošský medvěd
Klasický ležák vařený tradičním způsobem na tři rmuty. Chuť stojí na poctivém řemesle a žateckém chmelu.
Západní větev má jiný rytmus
Možná postrádá monumentalitu východní části, nahrazuje ji ale klidem a malebností. Krajina se tu otevírá v širokých loukách, mezi roubenkami a podél řeky Jizery.
Vystoupáte na Hlídky na Stráži, projdete Rokytnici i Harrachov. Navštívíte Kořenov, který leží v Krkonoších i Jizerských horách zároveň, a projdete krajem zapadlých vlastenců, kde mají hory úplně jiný rytmus. Nalaďte se na něj, zklidněte krok i mysl a nechte se pohodlně vést.
Na kole? Ano. Pivo si ale vychutnejte až po dojezdu
Pokud raději projíždíte horskou krajinou v sedle kola, i tohle je možné. Pivovary si ale vychutnejte v klidu – třeba v cíli etapy.
Na trase zůstaňte soustředění a vnímejte hory kolem sebe.
Pivovar Fries
Pivovar Novosad
Pivovar Trautenberk
Léto vrcholí na hřebenech

Vydejte se vzhůru – z horkých údolí na hřebeny, kde vítr sílí a každý nádech uvolní napětí každodennosti. Nechte myšlenky klouzat po stezkách. Najděte si rytmus, který bude patřit jen vám.
Výlety za vrcholy
O letních Krkonoších se říká, že praskají ve švech. Dovolte nám, abychom vás přesvědčili, že pravdy je na tom jen část. Pokud se vyhnete vrcholu Sněžky, frontě na její lanovku, Zlatému návrší a cestě česko-polského přátelství, užijete si klidné stezky a lidí tak akorát. Krkonošské „celebrity“ je lepší ponechat si na podzim. Nebo jaro.
A v létě dát šanci méně nápadným, ale neméně okouzlujícím hvězdám.
① Za krkonošskými kameny
Žulové útvary patří ke krkonošským hřebenům stejně neodmyslitelně jako vítr a výhledy. Část trasy vede po vytížené hřebenovce. Jakmile z ní ale odbočíte, otevřou se vám klidnější hory, tiché lesy i daleké pohledy do údolí.
Délka trasy: 19 kilometrů Trasa v mapě
CO NA TRASE UVIDÍTE
Naučná stezka profesora Fanty vás povede hned od Špindlerovy Boudy. Na panelech se dozvíte, co vedlo k tragédii krkonošských lesů, proč se obnovují jinak na české a polské straně hor, nebo jak takovým neštěstím do budoucna předcházet.
Dívčí kameny jsou místy vysoké i osm metrů. Věžovité žulové skály vystupují z reliéfu hřebene tak výrazně, že je uvidíte zdaleka. Jméno prý kameny dostaly na památku mladé pastýřky, která nedaleko
nich kdysi zahynula. Přímo od nich se vám naskytne krásný panoramatický rozhled. Přes Malý Šišák uvidíte Stříbrný hřbet i Sněžku, prohlédnete si Kozí hřbety v celé jejich délce.
Nedaleký skalní útvar je o kus mohutnější, proto dostal jméno Mužské kameny. Stojí na vrcholu stejnojmenné hory a je 10 metrů vysoký a přes 50 metrů dlouhý. Obklopují ho balvanová a suťová pole.

„Protože nakonec si nebudete pamatovat čas, který jste strávili prací v kanceláři nebo kosením trávníku. Tak na tu zatracenou horu vylezte.“
Jack Kerouac
Ptačí kámen

Martinova bouda darovala jméno české tenistce Martině Navrátilové, jejíž tatínek boudu spravoval, a tak tu strávila první týdny svého života. Romantické okolí boudy využili filmaři pro záběry do slavných snímků Jak vytrhnout velrybě stoličku, nebo Sněženky a machři. Ptačí kámen nebo také lidově Ptačinec je dalším skalním žulovým útvarem v Krkonoších. Najdete ho uprostřed lesa a otevřou se vám díky němu krásné pohledy na Labský Důl i enklávu okolo Brádlerových bud. Máte-li možnost ubytovat se na hřebenech, právě z tohoto místa si vychutnáte dechberoucí západ slunce.
Dívčí kameny
② Za krkonošskou tundrou pod Sněžku
Vystoupejte nejdivočejším krkonošským údolím pod Sněžku. Čekají vás ikonická místa, daleké výhledy i náročná stoupání a sestupy – přesně tak, jak si to Krkonoše žádají. Jestli zdoláte i ostrý vrchol královny českých hor, necháme na vás. V Krkonoších si říkáme, že v létě je Sněžka nejkrásnější z dálky a necháváme ji davům, které na ni každý den míří. Možná nám dáte za pravdu. Délka trasy: 16 kilometrů Trasa v mapě

CO NA TRASE UVIDÍTE
Nejvyšší česká hora od nepaměti lákala hledače drahých kamenů. Své poklady ale vydávala jen velmi pomalu, a to za cenu tvrdé dřiny, strádání i lidských životů. Můžete se ale klidně na vlastní oči přesvědčit, že po těžbě železa, arzenu a mědi zůstaly v nitru překvapivě velké prostory. Během výletu Důl Kovárna jen minete. Pokud byste chtěli na exkurzi do jeho útrob, musíte se předem objednat.

Arkto-alpínská tundra je nejcennějším pokladem Krkonošského národního parku. Ve vysokohorské izolaci vznikl ostrov tundry v srdci Evropy, formovaný ledovcem a alpínskými vlivy, Tento ostrov je domovem ohrožených druhů rostlin a živočichů, proto jej tak pečlivě ochraňujeme. A jak poznáte, že procházíte tundrou? Rozhlédněte se kolem sebe. Pokud louky poseté barevným kvítím vystřídala rašeliniště a kamenná moře porostlá lišejníkem, pokud se les skrčil do podoby nízké kleče, protože tu pořád ostře fouká a chlad leze pod kůži, jste tu správně.
Na naučné stezce Krkonošská tundra, která vede od Růžohorek a kterou potkáte v Obřím sedle, se dozvíte o mrtvých, které tundra zahubila, o tom, jak se budařům v tundře (ne)vedlo i o tom, kdo naopak tundru zadupe do země.
Úpské rašeliniště je spolu s Pančavským zařazeno mezi nejvýznamnější mokřady světa. Projdete jím po povalovém chodníku

směrem k Luční boudě. Že nejdete přes louku poznáte podle hustě porostlých ostrůvků (bulty) a prohlubní mezi nimi, kde prosvítá voda (šlenky).
Necelý kilometr od Luční boudy stojí symbolický Památník obětem hor Zastavte tu na chvilku a vzdejte hold životům, které si hory vzaly. Na tabulkách jsou jména místních, turistů i členů horské služby. Někteří podcenili vysokohorské podmínky, jiní jim vyrazili na pomoc, další marně bojovali s vrtkavým horským počasím.
Než dojdete k oblíbené horské chatě Výrovka, zastavte se na vyhlídkovém místě nad ní. Otevře vám široký panoramatický výhled na střední hřeben Krkonoš. Výrovka již od konce 18. století hlídá významnou křižovatku turistických cest. Pro svou strategickou polohu sloužila jako útočiště financům, kteří využívali dobrý rozhled a rádi tu číhali na pašeráky.

③ Z Rokytnice přes
Dvoračky do Harrachova
Nedlouhá, ale na stoupání poctivá trasa propojuje dvě známá střediska západních Krkonoš. Odmění vás klidem horských lesů, šuměním Huťského potoka i výhledy, které se otevírají s každým dalším metrem vzhůru. Vystoupáte na úbočí proslulé Lysé hory. Její vrchol zůstává v létě klidným útočištěm vzácné krkonošské květeny, a tak ho obejdete a necháte přírodě její prostor. Sestup vás zavede do osady Rýžoviště, kde krajina voní dřevem. Do Harrachova pak dojdete pod dohledem
Mužské kameny
Obří důl
Arkto-alpínská tundra mezi Sněžkou a Luční boudou
Dvoračky
19

skokanských můstků, které se zvedají nad údolím jako tiché připomenutí zdejší sportovní historie a snad i budoucnosti.
Délka trasy: 11 kilometrů Trasa v mapě
CO NA TRASE UVIDÍTE
Horské město Rokytnice šplhá od řeky Jizery až vysoko na úbočí hor, a tak je rozdíl mezi spodní a horní částí města téměř 1 000 výškových metrů. Huťský potok dává svým jménem tušit sklářskou minulost města. Historie Rokytnice je spjatá též s těžbou stříbra či mědi, stejně jako s pašeráky, kteří se vydávali na nebezpečné výpravy za hranice, aby v sousedním Slezsku opatřili poptávané zboží. O napínavých honičkách mezi
pašeráky a strážci hranic vypráví Pašerácká stezka. Dominantou Rokytnice je budova radnice, na jejíž věž můžete vystoupat a nechat se unést nezvyklým pohledem na město i okolní vrcholy z výšky 37 metrů. Huťský potok pramení pod boudou Dvoračky. Než se vlije do Jizery, vykouzlí na svém proudu 16 metrů vysoký vodopád. Užijte si poklidnou podívanou z vyhlídky nad ním.
Dvoračky – nejslavnější boudy západních Krkonoš mají bohatou historii. To proto, že kolem Dvoraček stoupá jedna z nejstarší stezek – Česká. Putoval po ní také průvod královéhradeckého biskupa, který se roku 1684 vydal vysvětit pramen Labe. Říká se, že právě na Dvoračkách padl únavou

jeden z velbloudů, který nesl jeho rekvizity. Dvoračky jsou také spojeny s rodem Harrachů, který se významně zasloužil o jejich existenci. Konávaly se tu sjezdy na rohačkách i lyžařské závody.
Celkem 20 kilometrů měří vycházková trasa Liška vedoucí z Harrachova přes Dvoračky na Zlaté návrší a okolo Vosecké boudy zpět. Nabízí 8 informačních panelů zaměřených na lesnictví a horskou přírodu, odpočinková místa s atrakcemi pro děti a překrásné výhledy. Vy se na ni napojíte u Dvoraček a dovede vás až do Harrachova.
Významnou křižovatku turistických cest – Ručičky – střeží socha Krakonoše a typický dřevěný přístřešek, který schová pocestné před akutní nepohodou. A proč ručičky? Protože z rozcestí se rozbíhá pět cest, jako pět prstů z dlaně. Malíček vede k horní stanici lanové dráhy Hoření Domky, po prsteníčku jste přišli od Dvoraček, prostředníček by vás přivedl k Vosecké boudě, po ukazováčku půjdete dále do Harrachova, zatímco palec by vás vrátil zpět do Rokytnice.

④ Slezskou cestou na Klínovky
Krásná trasa vám ukáže místa známá i méně objevená. Nejprve vás povede po slavné Slezské stezce, uzavřené lesem – za výhledy si tu chvíli vystoupáte. U Chalupy Na Rozcestí ale odbočíte ke Klínovce a před vámi se rozprostře široké slunné údolí poseté chalupami. Dál vás povedou rozkvetlé louky a otevřené stezky, které voní borůvčím. Do lesa se vrátíte v údolí Klínového potoka, jehož zurčení vás dovede zpět na start výletu.
Délka trasy: 13 kilometrů Trasa v mapě
TIP
Ze Strážného jezdí od června do září STRÁŽENSKÝ EXPRESS – minibus, který vás může vyvézt až na Zadní Rennerovky. Ušetří vám téměř celé stoupání a mnoho času.
Klínový potok
Klínovka 20 21

CO NA TRASE UVIDÍTE
Takzvané krkonošské zemské stezky propojovaly sever a jih pohoří. Navazovaly na síť evropských obchodních stezek, po kterých obvykle putovali kupci se zbožím. Jindy také poutníci a v době válek vojsko. Slezská stezka byla jednou z nich. Naučná stezka, která vás po ní ze Strážného provede, má sedm informačních panelů, které pojednávají nejen o stezce, ale také o člověku a způsobu, jakým na horách hospodařil. Vždyť do hor už několik století patří a utváří jejich tvář. Enklávě Hříběcí boudy nad Strážným dala jméno hříbata koní, kteří se zde chovali pro vrchlabské panství. Kůň byl dříve v horách dosti neobvyklým zvířetem, chudí horalé si ho obvykle nemohli dovolit a chovali spíše krávy a kozy, ze kterých byl větší užitek. Zajímavostí také je, že na Hříběcích boudách nuceně pobýval komik Vlasta Burian v době, kdy mu byla režimem zakázána činnost, zabaven téměř veškerý majetek a jeho vila v Dejvicích se proměnila v dětskou školku.
Rozcestí Klínovka leží v místě, kde kdysi stávala Klínová bouda. Její vznik souvisel


s těžbou stříbra ve Svatém Petru – nosiči tudy přenášeli rudu do hutí v podhůří. U pramene horské vody si nejprve postavili přístřešek, později vznikla bouda, která dala jméno celé enklávě podle tvaru zdejšího údolí. Klínovka prosperovala až do roku 1970, kdy ji zničil výbuch dieselového agregátu. Za dvě hodiny z boudy nezbylo nic. V místě, kde stávala, nyní turistům v nouzi slouží alespoň útulna Atüln.

Klínovým dolem, který je podobně mimořádný jako údolí Bílého Labe, teče neméně zajímavý Klínový potok . Najdete na něm vodopády i obří hrnce. Až tudy budete sestupovat dolů, vzpomeňte na horaly, kteří kdysi z enklávy Klínových bud chodívali za prací do Vrchlabí. Denně vyráželi na tuhle dlouhou trasu, po ránu vybavení lucernami a jako světlušky v řadě za sebou putovali na dvanáctihodinovou šichtu. A představte si, jak dlouhá pak musela být cesta zpět domů, kde navíc ještě čekalo hospodářství.
Rudolf Havlík
Režisér, scenárista, spisovatel

Režisér a scénárista úspěšných českých snímků strávil v Krkonoších několik měsíců během natáčení filmu Na horách. Ten se odehrává v okolí Rokytnice nad Jizerou.
① Co pro vás Krkonoše znamenají? Krkonoše jsou pro mě svoboda a příroda. V dětství si mě získaly svou majestátností a tajemností. Naučil jsem se tam po horách chodit a milovat přírodu.
② Kdy to v Krkonoších máte nejraději a jaké je vaše oblíbené místo?
Vždycky mě lákal Obří důl, Pančavský vodopád a Bílé Labe. Skákal jsem tam po kamenech jako kluk, jako dospělák a teď jako táta i filmař. To je boží.
③ Co podle vás Krkonoše nejvíce trápí?
To já nevím, ale trápí je dle mého názoru chování lidí, kteří se stále ještě neumí chovat s úctou k přírodě. Mě osobně trápí všelijaké stavby v korunách stromů a konstrukce pro zábavu lidí, kterým je příroda málo. To je smutné, protože příroda nabízí mnohem více.
Klínovky
Klínové boudy
Anketa
Huťský vodopád
Friesovy boudy

Chceme, aby vám čtyři dny nestačily.
Jakub Janda
o Panorama parku, EnjoyCard a celoroční proměně SkiResortu
Když hlavní sezóna končí, resort nezavírá. S Jakubem Jandou, ředitelem SkiResortu ČERNÁ HORA – PEC, jsme si povídali o tom, jak se z lyžařského areálu stává celoroční destinace, o investicích do zasněžování, novém Panorama parku, EnjoyCard, která vám východní Krkonoše otevře na jednu kartičku, i o tom, proč hosté tak málo chodí pěšky.
▶ Turistická návštěvnost východních Krkonoš se rozprostřela prakticky na celý rok. Jak moc se změnil způsob vaší práce?
Je to součást širšího vývoje turistického ruchu v celé Evropě. Návštěvníci využívají čím dál víc služeb a možností, které jim destinace nabízejí, a my jsme se s tím posunuli. Dnes to v zimě není jen o lyžování. Letní sezóna už dávno není jen o pěších výletech. Přibyly dětské parky, půjčovny kol, elektrokol a koloběžek a celá řada dalších aktivit. V posledních třech až čtyřech letech pracujeme s tím, aby zimní host věděl, že může přijet v létě, a letní turista zase v zimě. Aby hosté věděli, co kde zažijí a v jakém období si tu užijí klid nebo naopak největší zimní radovánky, après-ski a doprovodný program. Je to pestrá nabídka – od malých dětských eventů po správu Herní krajiny Pecka. To klíčové ale zůstává stejné: provozujeme lanovky a vleky. Zimní sezóna je ekonomický základ areálu.


▶ V létě už to tedy není jen o pěší turistice. Co jsou hlavní pilíře letní sezóny?
Chceme, aby hosté od nás dostali propojenou nabídku aktivit. Víme, že průměrná délka pobytu tady jsou tři noci a naším cílem je dostat je na čtyři až pět dní. Prodloužit pobyty, aby si tu lidé užili maximum, aby objevili i méně frekventovaná místa a poznali kouty, které nejsou tak známé. Aby to nebyla jen Sněžka nebo Černá hora. Zároveň se snažíme lidem říkat, kdy je tady klid. Na jaře jsou hory odpočaté a prázdné, výlet na Sněžku si klidně můžete nechat na květen. Připravujeme pro návštěvníky tipy ještě předtím, než sem přijedou, a v rámci EnjoyCard propojujeme služby do produktů, aby věděli, co dělat čtyři dny. Jeden den v Peci, druhý ve Velké Úpě, pak Janské Lázně. Do nabídky zapojujeme i partnery – Stezku korunami stromů, Státní léčebné lázně – a doplňujeme to vlastními službami.
Jakub Janda, SkiResort ČERNÁ HORA – PEC
Kabinová lanovka na Černou horu
▶ Takže když sem přijedu úplně bez plánu, dokážete mě na čtyři dny zabavit?
Dáme vám možnosti. Na našem webu a sociálních sítích najdete spoustu tipů, jak tu aktivně trávit čas. Pěšky, na kole, koloběžce nebo v našich areálech. Z dat a zpětné vazby návštěvníků víme, co je pro ně zajímavé, a reagujeme na to v komunikaci. Cílem je dostat informace k lidem co nejrychleji a nejpohodlněji. Na to navazuje i způsob prodeje, aby věděli, kde a jak si službu koupit.
▶ Dotkli jsme se zimní sezóny, která je hodně závislá na počasí. Jak důležitou roli hraje technické zasněžování a vnímáte dopady klimatických změn?
Přírodní sníh je samozřejmě ideál. Pro nás i pro lyžaře. Ale areál naší velikosti a návštěvnosti nemůže stavět na tom, že budeme doufat v počasí. Musíme plánovat dopředu a vědět, kdy se který areál spustí, a k tomu potřebujeme technický sníh. Infrastruktura je rozsáhlá – nádrže, rozvody, trafostanice, výrobníky, přeprava sněhu. Bez technického zasněžování si dnes provoz neumíme představit ani my, ani jiné areály v Evropě. Patří to k provozu areálu
▶ Jaké jsou největší investice, které jste v poslední době realizovali?
Nejvíc investujeme do zasněžování a do všeho, co k němu patří. Do rozvoje jsme investovali zhruba 250 milionů korun, velká část zamířila do akumulační nádrže v Janských Lázních a také do sněžných děl.

▶ V loňském roce jste vybudovali
Panorama Park na Černé hoře. Co si v něm návštěvníci mohou užít?
Areál je rozdělený na dvě zóny po stranách dopravního pásu. Na jedné straně je privátní prostor pro lyžařskou školu – úplní začátečníci tam mají komfortní, bezpečné a prostorné zázemí. Zóna je určena především dětem, ale vítáme i dospělé začátečníky. Výhodou je, že i v hlavní sezoně se tam člověk nemusí mačkat ve frontách. Na druhé straně je otevřená sjezdovka na celoareálový lístek, rozdělená na část pro klasické lyžování a zónu pro sáňkování a bobování – sáňky jsou v ceně Panorama lístku. Hosté si mohou posedět na sluníčku, zajít do baru a strávit celý den ve výšce 1 300 metrů, ať už na lyžích nebo

v zimních radovánkách. Dominantou parku je výjimečný dopravní pás – nejdelší zakrytý pás v České republice s délkou 150 metrů. Jede v tunelu, takže ani ve větru na hosty nefouká, jízda trvá přibližně dvě minuty.
Výjimečná je i šířka pásu – 120 cm: rodič s dítětem nebo dva hosté jedou pohodlně vedle sebe, nikoli za sebou.
▶ Kde se inspirujete?
Jezdíme po zahraničních střediscích, sledujeme, co funguje, a přinášíme to sem. Trh je relativně malý a propojený. K nám jezdí třeba Rakušané koukat na zasněžování, my se zase díváme, jak to řeší jinde. Na Černé hoře jsme měli lokalitu s dostatkem prostoru, dotáhli jsme k ní zasněžování a výsledek nás skutečně těší. Zvlášť na jaře, kdy jsou ty krásné slunné dny.
▶ Provozujete resort v těsné blízkosti národního parku, z části i na jeho území. Jde udržitelně skloubit byznys a šetrné zacházení s krajinou?
Pracujeme na tom průběžně. Pohybujeme se v zónách chráněné přírody, plníme stanovené podmínky a snažíme se, aby

ochrana přírody a podnikání šly ruku v ruce. Řešíme například lyžaře, kteří sjíždějí mimo sjezdovky nebo vjíždějí do lesa na skialpech – to se snažíme omezovat.

U investičních záměrů hledáme řešení přijatelná pro obě strany. Národní park je pro nás v některých věcech limit, ale zároveň si uvědomujeme, že právě díky němu sem lidé jezdí. Ta krásná příroda, nadmořská výška, spolehlivý sníh, to je náš největší tahák, a proto chceme, aby to fungovalo dlouhodobě.
▶ EnjoyCard je jedním z klíčových nástrojů vaší nabídky. Jak funguje?
Vznikla s cílem prodloužit pobyt hostů a nabídnout jim pod jednou střechou aktivity a služby – naše i partnerské. V zahraničí je běžné, že v ubytování dostanete kartičku, která vám otevře lanovky a další atrakce za zvýhodněné ceny nebo zdarma. My jsme si podobný systém vybudovali vlastními silami jako čistě komerční produkt. Karta zahrnuje neomezené jízdy lanovkami po dobu čtyř dnů, jízdu na bobovce, vstupy do dětských parků, aquaparku i na Stezku korunami stromů.
▶ Spolupráce s partnery v regionu funguje dobře?
Funguje. Hosté partnerské služby skutečně využívají a zájem je vidět. Letos se na Stezce chystají medvědi, takže očekáváme zvýšenou letní návštěvnost.
Bobová dráha Relaxpark, Pec pod Sněžkou
Herní krajina Pecka 23
▶ EnjoyCard vám dává i detailní data o chování návštěvníků. Pracujete s nimi aktivně?
Vidíme, co, kde a jak lidé využívají. Víme třeba, že moc rádi pěšky nechodí – to ostatně vyplývá i z dat o parkování v regionu. Hosté si rádi dojedou co nejblíž, zaparkují, přejdou na Stezku, sednou do auta, přejedou na lanovku na Sněžku, svezou se a odjíždějí. Proto se snažíme nabízet propojené možnosti – aby zaparkovali jednou, udělali si hezký výlet, vzali kolo, elektrokolo nebo koloběžku, přesunuli se mezi středisky a cestou si dali borůvkové knedlíky nebo pivo v horské boudě. Bez toho, aby za hodinu museli sednout za volant.
▶ Kdo je váš typický zimní návštěvník a liší se od letního? Rozdíly jsou zásadní. Lyžař přichází za jasně definovanou službou, jeho chování je předvídatelné. Letní turista je úplně jiný host. Průnik těchto dvou skupin tvoří méně než polovinu. V zimě navíc rozlišujeme jednodenní lyžaře, kteří se svým chováním letnímu turistovi trochu podobají, a ubytované hosty, kteří tráví v areálu průměrně více než čtyři dny. Klientela se navíc výrazně liší středisko od střediska – Pec je prostě jiná než Janské Lázně.
▶ Jaký je podíl zahraničních návštěvníků?
Zahraniční hosté jsou silně zastoupeni zejména v zimě. Složení se liší podle střediska – v Peci pod Sněžkou a Černém Dole tradičně převažují Němci a Holanďané, v Janských Lázních jsou to především Poláci, jejichž počet každým rokem roste. Po covidu jsme zaznamenali výrazný propad německé a holandské klientely, ale ta se nám teď velmi příjemně vrací. Co se Poláků týče, dojezdová vzdálenost se jim postupně zkracuje

a s dobudováním dálnice by se mohla zkrátit ještě více, pro nás velmi zajímavá perspektiva.
▶ Lyžování rok od roku zdražuje. Stává se prémiovou záležitostí, nebo se snažíte zůstat dostupní pro běžné rodiny?
Lyžování je dražší koníček a dražším zůstane – potřebujete vybavení, oblečení, musíte se sem dostat a ubytovat. Oproti tomu letní turistika vyžaduje tenisky, pláštěnku a větrovku, které má doma každý. To je zásadní rozdíl. Ceny skipasů musí odrážet investice do modernizace a jako soukromá firma potřebujeme generovat zisk, to jsou fakta. Přesto se snažíme, aby lyžování zůstalo dostupné a únosné. Letos jsme měli výbornou sezonu, v době prázdnin místy nestačila parkovací ani ubytovací kapacita, nedostupnost sportu z toho rozhodně nevyznívá. Navíc nabízíme skipasy s předstihem, v některých případech až o třicet a více procent levněji než na místě.
▶ Kolik lidí resort zaměstnává a je těžké v Krkonoších kvalitní lidi sehnat?
Personální stránka je ze všeho nejtěžší. Mateřská společnost zaměstnává v sezoně až 400 lidí, k tomu přistupují zaměstnanci půjčoven, lyžařské školy

a gastroprovozu. Celkem se v rámci tří firem bavíme o zhruba 200 stálých zaměstnancích celoročně a přibližně 600 lidech v sezoně – brigádníci, studenti, sezónní pracovníci, z nichž se mnozí každý rok vracejí. Po covidu je ale stále těžší najít kvalifikované a spolehlivé lidi ochotné pracovat v náročném horském prostředí. Musíte se sem dostat, musíte tu bydlet. Zaměstnancům proto zajišťujeme ubytování i dopravu. Máme k dispozici zhruba 200 zaměstnaneckých lůžek napříč středisky.
▶ Jaké chystáte novinky v nejbližší době?
Dlouhodobě pracujeme na výměně dvou vleků a výstavbě nové lanovky v Peci pod Sněžkou – jde o proces trvající řadu let, který se blíží ke zdárnému konci. Plánujeme zahájit stavbu v roce 2027 a výsledkem by měla být moderní šestisedačka s vyhříváním. Druhým krokem, který zahajujeme letos, je modernizace lanovky v Černém Dole s plánovaným spuštěním na zimu 2027/28. Vedle toho připravujeme celou řadu infrastrukturních projektů – modernizaci restaurace na Černé hoře, rozvoj půjčoven a další.

▶ Na závěr – co se podle vás ve východních Krkonoších daří v rámci regionální spolupráce?
Povedlo se nám vyřešit dopravu v zimní sezoně v Peci pod Sněžkou – město aktivně spolupracuje na financování a chápe, co pohyb takového množství lidí v zimě vyžaduje. To je věc, která funguje skvěle. Daří se spolupráce se soukromými partnery, jako je Stezka korunami stromů, kde jsme dnes skutečně silní parťáci. Rozvíjíme vztahy se Státními lázněmi v Janských Lázních a dlouhodobě komunikujeme s obcemi o územních plánech a vzájemných potřebách – dílčí projekty se daří. Podařilo se nám také nastartovat pravidelnou komunikaci s ubytovateli, které informujeme o novinkách s předstihem, aby je mohli nabízet svým hostům. A v neposlední řadě tu funguje digitalizace v podobě Krajiny pod Sněžkou a jejich Karty Krkonoš, která ubytovatele i hosty velmi dobře provází. My se do toho zapojujeme jako partneři se svými službami.
Děkujeme za rozhovor.
Skiareál Černá hora
Krkonošské
železnice

Poznejte Krkonoše, aniž byste nastartovali auto. Užijte si bezstarostnou projížďku vlakem. Otevřete okno a nechte dovnitř proudit letní vzduch. Osvěží vás stejně jako příjemný pocit, že dnes stačilo jen nastoupit. Máte čas. A tak si stihnete všimnout toho, co byste jinak minuli.
Vyberte si svou jízdu
Na železnici rozhodně platí, že i cesta je cíl. Zvlášť pokud jedete po některé z těch krkonošských, které nejsou nikterak dlouhé, ale každá má své vlastní kouzlo. Koleje jsou zaříznuté do úpatí hor, kopírují tok řek a jako klikatá stuha zdobí krajinu.
① Lokálka Martinice – Rokytnice

Tuhle projížďku si užijí děti i rodiče. Dvacetikilometrová trať vede údolím řeky Jizery, proto se jí také někdy přezdívá Pojizerský Pacifik. Jede přes spoustu mostů a projíždí dokonce jedním tunelem. A když se zrovna nebudete dívat z okna, hleďte společně do hry Jízda s hrabětem, kterou si před cestou určitě vyzvedněte. Vystoupit můžete v Jablonci, Jilemnici nebo Poniklé a vydat se na jeden z výšlapů, který jsme pro vás připravili. Trať začíná na pohádkovém nádraží Martinice, které vypadá jako brána do minulosti. Není to jen klišé – stanice je kulturní památkou
a dodnes si zachovala podobu a zabezpečovací zařízení z poloviny 20. století. A v létě zve na koleje trati parní i motorové historické vlaky, které vás vrátí zpět v čase. Krkonošské železniční víkendy jsou během léta připravené čtyřikrát – nechte se unést na oblaku páry o sto let zpět a užijte si sobotní rodinné programy na stanici.
② Ozubnicová trať
Tanvald – Harrachov
Nejstrmější trať v Česku je tak prudká, že si v minulosti vlaky při jejím zdolávání pomáhaly ozubeným kolem, které zapadalo do pásu mezi kolejemi. Takovým mašinám se říká Zubačka, a dodnes se na trať vracejí při nostalgických jízdách. Běžné vlaky už zub nepotřebují, protože mají silný motor, který je podrží i v tom nejprudším krkonošském stoupání. Pokud vás zajímá technika trati, zastavte se v Muzeu ozubnicové dráhy a Výtopně. Prohlédněte si unikátní lokomotivy

a vagóny. Některými z nich se projedete i při speciálních jízdách – po celý rok si vyberete z mnoha termínů projížděk párou, motorákem nebo Zubačkou. Vlaky všech druhů a velikostí si užijete také během červnového Modelového víkendu
③ Drezínou ze Žacléře do Lampertic

Zapomenutá, ale krásná železniční trať mnoho let čekala na kolečka, která by oprášila její koleje. Teď se tak děje a vy můžete být u toho. Nasedněte na drezínu – pro pohodlí zvolte motorovou, pro poctivou práci šlapací – a svezte se do Lampertic. Kolej-klub z Turnova dokázal získat z veřejné sbírky finanční prostředky na revitalizaci nádraží i stavbu motorové drezíny vlastní konstrukce. V letošním roce obnovuje pravidelný provoz na trati –svezete se tu nejen při výjimečných akcích. Drezína jezdí každý prázdninový víkend, mimořádně vypravené vlaky o letních sobotách.
Více o jednotlivých tratích a termíny akcí →
Najdete v článcích tohoto vydání
01. Pančavský vodopád
02. Mumlavský vodopád
03. Bílé Labe
04. Vodopád Vápenického potoka
05. Janatův mlýn
06. Muzeum Četnická stanice
07. Dolce
08. Pramen Labe
09. Trutnov Trails
10. Singltrek Benecko
11. Útulna Prisma
12. Hospůdka Prdek
13. Pivovar U Čápa
14. Sklárna a minipivovar Novosad
15. Pivovar Fries
16. Pivovar Krkonošský medvěd
17. Dívčí kameny
18. Ptačí kámen
19. Dvoračky
20. Klínový potok, vodopád
21. Klínovka
22. Huťský vodopád
23. Herní krajina Pecka
24. Relaxpark Pec pod Sněžkou
25. Železniční stanice Martinice
26. Muzeum ozubnicové dráhy
27. Bývalé nádraží Žacléř
28. Bobová dráha Špindlerův Mlýn
29. Muzeum Krkonoš
30. Aquacentrum Vrchlabí
31. Koupaliště Mříčná
32. Martinova bouda
33. Labská bouda
34. Rýchorská bouda
35. Malá Úpa
36. Kotel
37. Vyhlídka Kozí hřbety
38. Kaple Panny Marie
39. Harrachova skála
40. Janské Lázně
41. Tetřeví boudy
42. Grund Resort
43. Lučiny
44. Sáňkařská cesta
45. Skiareál Paseky
46. Rautis, perličkové ozdoby
47. Rozhledna Přední Žalý


Léto patří dětem

Nechte
děti, ať vás vedou.
Plánování, počasí i délka tras – věci, které vás možná dřív znervózňovaly – teď můžete pustit z hlavy. Dovolená s dětmi je především o dětech. Předejte jim žezlo a nechte je být vašimi průvodci. Stačí, když zapíchnou prst do brožury. A vy splníte jejich přání.

Objevte s dětmi Krkonoše→
Tyhle prázdniny mohou být trochu jiné. Naučí děti respektu k přírodě. Ukážou jim, že i cesta může být cíl. Překvapí vás tím, co všechno zvládnou. A dají jim pocit, že si program můžou připravit samy.
Pohádkové Krkonoše.
Jeden průvodce, desítky zážitků.
Co dělá rodinný výlet opravdu povedeným? Dokonalé plánování, dostatek motivace a dobrá svačina. Dobroty vám do batůžku nezabalíme, ale průvodce, který se postará o první dva body, ano. Je připravený pro rodiče, kteří chtějí být s dětmi venku – aktivně a naplno. Nemusíte po večerech vymýšlet, kam každý den vyrazit. Stačí otevřít brožuru Pohádkové Krkonoše – a klidně nechat děti, ať rozhodnou za vás.
Brožura nabízí ta nejzajímavější místa Krkonoš a propojuje je razítkovací hrou. Zve vás na čtyřicet čtyři výletů za zážitky, razítky a odměnami.
Jak to funguje: Brožuru Pohádkové Krkonoše zakoupíte na jakémkoliv razítkovacím místě za 100 Kč • Na každém výletě si do ní otisknete speciální razítko • Za 3, 5, 10 a 20 razítek získáte odměny – stačí vyplnit ústřižek na zadní straně a odevzdat na razítkovacím místě • Všechna místa, pravidla a odměny najdete na webu pohadkove.krkonose.eu A pak už stačí jen vyrazit.

Takhle mohou vypadat i vaše krkonošské dny
① Den, kdy se jde ven (a nikam se nespěchá)
Ráno začněte pomalu. U snídaně otevřete brožuru Pohádkové Krkonoše a vyberte první razítko dne. Dnes se nepospíchá, takže cíl nemusí být daleko. Vydejte se třeba k Boudě Bílé Labe. Cesta podél vody příjemně ubíhá, kameny lákají k zastavení a proud řeky zabaví děti víc než jakákoliv atrakce. A když dojdete k boudě, čeká vás nejen razítko, ale třeba i zasloužená polévka. Pokud bude energie, přidejte krátkou odbočku na Čertovu strouhu. Pokud ne, vůbec to nevadí.
Odpoledne se odměňte společnou jízdou na bobové dráze ve Špindlerově Mlýně. Starší děti to zvládnou i samy a vy si sednete ke kávě. Razítko číslo dvě potěší, ale největší radost přináší pohodový pocit z celého dne.

A večer? Otočte strany brožury a nechte děti plánovat další den. Pravděpodobně už budou vědět, kam chtějí jít zítra.
② Den, kdy se jde na velký výlet (a bude to do kopce)
Už večer jste se domluvili, že dnes vyrazíte dříve. Čeká vás nabitý program –a nechcete ho začít v koloně ani hledáním parkovacího místa. Okolo Pece pod Sněžkou bývá v létě rušno, takže se vyplatí vyrazit včas.

Míříte do Velké Úpy, kde nasednete na sedačkovou lanovku a necháte se vyvézt vstříc velkému rodinnému dobrodružství. Po loukách a lesích nad Portášovými boudami se prohánějí obří mravenci, rys nebo zmije. Herní krajina Pecka je hřiště, jaké jinde jen tak nenajdete. Dřevěné atrakce připomínají zvířata,
která jsou nebo byla v Krkonoších doma. Lákají k prolézání, zdolávání a zábavě. Až otisknete razítko, je čas vyrazit dál. Od Pecky můžete pokračovat na Sněžku, do Pece pod Sněžkou nebo nejkratší cestou zpět do Velké Úpy.
Dnes je to velký výlet, a tak vyrážíte na Sněžku. Necelých pět kilometrů stoupání si ukrátíte zastávkou na Děčínské boudě na poctivou domácí dobrotu – připravenou z vlastního mléka, tvarohu a sýra. Posilnění a namotivovaní zdoláte poslední úsek trasy a děti pasujete na krále a královny země české. Rozhlédněte se a pokračujte dál. Vrchol Sněžky je v létě jako Václavák – ani místo na svačinu často nenajdete. Navíc –dolů to půjde samo – stačí naskočit do kabinkové lanovky a sjet dolů do Pece. Než chytnete autobus zpět k parkovišti, můžete ještě přidat druhé dnešní razítko z bobové dráhy v Relaxparku.
Večer spočítejte razítka – není to už na odměnu? Děti určitě vymyslí, kde si ji zítra vyzvednete. A dost možná to nebude nikde na kopci. Těch už bylo dneska dost.
Více tipů na výlety po kopcích→
③
Den, kdy prší (a vůbec to nevadí)
Ráno vás probudí rytmické bubnování dešťových kapek o parapet. Vlhký vzduch a mlha líně se valící po loukách a lesích předávají jasnou zprávu od Krakonoše –dnes hory odpočívají. A vy zůstaňte pod střechou.
Krátký okamžik zklamání, že dnešní plány nevyšly, vystřídá úleva. Vytáhnete z batůžku brožuru a během chvilky máte nové. Než přeorganizujete výbavu na dnešní výlet, děti si v brožuře vyluští pár rébusů – a pak už vyrážíte.
Zvolili jste Vrchlabí – město, které si zachovává horského ducha, ale nabízí vše, co pro rozsvícení pochmurného dne potřebujete. Dopoledne strávíte v Muzeu Krkonoš, kde i dvě hodiny utečou jako voda v Labi. Jeho expozice je interaktivní, každá část jiná a mnoho z nich jako dělaných pro děti. Potkají Krakonoše, uvidí živé ryby i pravou horskou louku. Na konci prohlídky vám budou Krkonoše mnohem známější – a tedy i mnohem bližší. A taky budete mít o razítko více.


Odpoledne vyzkoušíte Aquacentrum Vrchlabí. Velký bazén, divoká řeka, tobogán i vířivka k odpočinku – to přesně potřebujete, když se nebe zakaboní, ale dětská energie vás nenechá sedět v koutě. Při čekání na večeři sestavíte program na další den. Počasí už se nebojíte. Ať Krakonoš umíchá jakoukoliv nadílku, poradíte si. Pohádkové Krkonoše s jeho vrtochy počítají předem.
Více tipů za špatného počasí→
④ Den, kdy se nikam nejde (a je to v pořádku)
Probudili jste se s pocitem, že dnes je potřeba zpomalit tempo. Dovolená je i o odpočinku – nejde se každý den hnát na jiný kopec. V posteli polenošíte o trochu déle, i snídani si protáhnete. Jak nepromarnit den a zároveň si trochu vydechnout? Pohled z okna, kontrola předpovědi počasí a máte jasno. Jede se k vodě.

V brožuře nalistujete koupaliště Mříčná a hned víte, že tady vám bude dobře celý dlouhý letní den. Voda je tu chladnější, nenajdete tu tobogány, ale zázemí kolem je k nezaplacení. Menší děti necháte bez obav jezdit do vody na klouzačce, starší zkusí svoji odvahu na skokanském můstku do hloubky. A když je čas z vody vylézt, sotva děti osušíte, už budou na trampolíně, u kuličkové dráhy nebo na workoutovém hřišti. Později si dejte společný turnaj ve fotbale a stolním tenise. Teď ale nastavte tvář slunci. Více tipů na místa u vody→
Večer ještě jednou spočítejte razítka. Nestihli jste posbírat všechna? Nevadí –brožurku schovejte a pokračujte ve sbírání třeba na podzim. Nebo příští rok. Pohádkové Krkonoše na vás počkají. A příště už nebudete začínat – budete se vracet.
Herní krajina Pecka
Bobovka Špidlerův Mlýn
Koupaliště Mříčná
H zpomalují. Poslouchejte to ticho. RY

Podzim není o tom vidět víc. Ale vnímat hlouběji.
Zlatavé světlo zjemňuje horská panoramata a rozlévá klid. Zastavte se. Nechte paprsky klouzat po tváři.
Vnímejte vzduch ovoněný borůvčím. Sledujte smilkové louky, jak se hebce pohupují ve větru.
Opravdové Krkonoše:
Od boudy k boudě
Vydejte se na přechod Krkonoš s noclehy na horských boudách. Putování, na kterém nejde o výkon, ale o zážitek z hor – o ticho hřebenů, vítr nad tundrou a večery, kdy vás horská bouda přijme do své hřejivé náruče.

60 kilometrů tras. Noclehy pod horskou oblohou. Svítání nad mraky.
Když se hory ztiší, údolí pohltí mlha a trasy zejí prázdnotou, je nejlepší čas vzít si je pro sebe. Užít si barevný podzim bez nutnosti sestupovat z hřebenů. Pro každého, kdo chce krásu hor vnímat i jinak než očima, jsme připravili putování od boudy k boudě. Nejde o jednu trasu, ale o její varianty, které si poskládáte podle sebe.
„Přijměte tempo přírody: její tajemstvím je trpělivost.“
Ralph Waldo Emerson

Den, který plyne s horami
▶ Svítání nad mraky Otevřete dveře horské boudy a vstupte do chladného ticha. Ruší ho jen zurčení vody a šumění větru. Vzduch je tu jiný, nutí vás se usmát, ani nevíte proč. Přivstali jste si pro svítání na hřebenech. Za chvíli se slunce přehoupne přes horizont. Pohladí krajinu zlatými prsty a zaleskne se v horských bystřinách. Nejste jen divákem. Jste součástí toho tichého představení. Snídaně na boudě vám dodá to poslední, co potřebujete. Sbalíte batoh a vyrážíte.
▶ Cesta, která nikam nespěchá Kilometry nepočítáte. Stavíte na každém výhledu. Dýcháte tak hluboce, jako už dlouho ne. S každým nádechem přichází klid. S každým krokem radost. Tempo hlídáte jen proto, abyste na boudu došli za světla. Kopce vás prověří. Stejně jako počasí – i když jste na něj připraveni. Vítr se opře do hřebenů. Obloha se zatáhne rychleji, než čekáte, a déšť přijde klidně bez varování. O to víc pak oceníte teplo boudy. A když je ještě daleko,
Nad Martinovou boudou
U Labské boudy
vezmete zavděk útulnou nebo přístřeškem. Dopřeje vám chvíli sucha na svačinu. Možná se tu potkáte s někým, kdo jde stejným směrem. Ale nepřekážíte si.
▶ Večer, kdy se vracíte do tepla
Nohy těžknou, výhledy zlátnou a síly docházejí. Ačkoliv jste nepospíchali, hory jsou hory – pohyb v jejich terénu si bere své. Zvlášť po celém dni na cestě. Chlad se usadil v konečcích prstů, a tak dychtivě vyhlížíte kouř z komína horské boudy. Konečně. Opřete batoh o zeď, pohorky dáte větrat. Polévka chutná jinak než dole. Sprcha je víc za odměnu. Postel pohodlnější. A nad hlavou – ticho a hvězdy.
Každý
přechod je jiný. Kombinujte etapy
① ETAPA Ze Žacléře
Ideálním výchozím bodem je město Žacléř nebo pevnost Stachelberg nad ním. Začátek cesty vás povede méně frekventovanými místy, a tedy i méně objevenou krajinou.

Vrcholem síly přírody je Dvorský les, do něhož člověk dlouhodobě nezasahuje. Roste divoce a místy připomíná prales. Kolem Sněžných domků dojdete k Rýchorské boudě – může být vaší první zastávkou, nebo jen pauzou na oběd.
Chcete-li obdivovat krkonošské roubenky a podzimní louky, projděte si Horní Albeřice. Sestoupit můžete už od Rýchorského kříže také do Dolních Albeřic.
② ETAPA Přes Horní Malou Úpu
Tento úsek má dvě varianty. Zalesněný Pomezní hřeben nabízí ryzí krkonošský klid, varianta přes Lysečinskou boudu naopak více zastavení a příležitostí k občerstvení. Právě tady dobře uvidíte, jak se v horách hospodařilo ve výškách okolo 1000 metrů. Malá Úpa je nejvýše položenou obcí v Krkonoších a má své nezaměnitelné

kouzlo. Vychutnejte si ho třeba u sklenice piva z Pivovaru Trautenberk. A buď u něj zůstanete přes noc, nebo se vydáte k boudě Jelenka.
③ ETAPA Na Sněžku a přes Úpské rašeliniště
Jelenka je častým výchozím bodem pro východ slunce na Sněžce. I vy si můžete dopřát tento zážitek. Nebo si dopřejte poklidnou snídani.

Na Sněžku vystoupáte tak jako tak – minout ji při přechodu Krkonoš by bylo chybou. Nejvyšší bod Česka a vrchol krkonošské tundry má na podzim jinou tvář – klidnější. Sledujte ovšem počasí a buďte opatrní, zejména při silném větru a ledovce.
Ze Sněžky pokračujte k Luční boudě, kde se cesta větví. Buď zvolíte hřebenovou cestu česko-polského přátelství směrem na Špindlerovu a Petrovu boudu, nebo sestoupíte podél hučících peřejí k Boudě Bílé Labe.
④ ETAPA Na Sněžné jámy a k prameni Labe
Tato etapa patří k vrcholům putování. Provede vás místy, pro která jsou Krkonoše proslulé. Stanete u Sněžných jam a nahlédnete do 240 metrů hlubokých karů. Dopřejete si návštěvu Labského vodopádu, atypické Labské boudy a pokračujte po okraji Labského dolu až k Pančavskému vodopádu.

Mohyla Hanče a Vrbaty je místem k zamyšlení. Stejně jako Harrachovy kameny otevírá výhledy, které si odnesete s sebou.
⑤ ETAPA Západní Krkonoše a Harrachov
Od pramene Labe můžete opět pokračovat několika směry. Od rozcestí U Čtyř pánů je možné sestoupit podél Mumlavy vcelku svižně do Harrachova. Cestu si ale také klidně protáhněte přes vyhlídku z Kotelského sedla, Dvoračky a Ručičky na Čertovu horu a opět do Harrachova.

Praktick é informace
→ Kde začít a skončit?
Doporučujeme Trutnov. Je dobře dopravně dostupný ze všech směrů, pohodlně se odtud dostanete na start a zase se sem vrátíte. Jedete-li autem, pak u vlakového nádraží je omezený počet míst zdarma.
→ Kolik dní to bude trvat?
To záleží jen na vás. Přechod se dá stihnout za dva dny – ale nebyla by to škoda? Pokud chcete hory opravdu prožít, počítejte se třemi až čtyřmi dny.
→ Na kterých boudách lze přenocovat?
Na trase vám nocleh na jednu noc nabídnou tyto boudy: Rýchorská, Lysečinská, Pivovar Trautenberk, Jelenka, Výrovka, Špindlerova Bouda, Bouda Bílé Labe, Petrovka (pouze spacákovna), Labská, Martinova a Vosecká bouda.
→ Je potřeba rezervace ubytování? Ano, doporučujeme rezervovat ubytování předem – zejména o víkendech.
→ Jak se mám vybavit?
Poctivě. Podzimní počasí je vrtkavé, večery a rána chladná. Vezměte více vrstev slabšího funkčního oblečení. Čepici, čelenku, nákrčník, rukavice a pláštěnku. Hodit se mohou i sluneční brýle a opalovací krém. Pevné nepromokavé boty jsou samozřejmostí. Do batohu patří také čelovka, lékárnička a nabíječka nebo power banka. Do mobilu patří aplikace Záchranka a Mapy.com se staženými offline mapami.
→ Co jídlo a pití?
Na boudách obojí doplníte, ale určitě se vybavte i na cestu. Termoska s čajem je ideální volba.
→ Jak je to se signálem?
V uzavřených místech může kolísat. Počítejte s tím.
→ Můžu s sebou vzít psa?
Na cestách je vítaným společníkem – dle pravidel národního parku by ale měl být vždy na vodítku. V polské části hor navíc s náhubkem. Ohledně možnosti nocování se předem informujte na jednotlivých boudách.
Rýchorská bouda
Výlety za tichem a světlem

Když se podzim přehoupne do druhé poloviny, světla ubývá a tělo i duše volají po jeho obvyklé dávce. Města zůstávají pod poklicí mlhy, vlhké a těžké. Hory však vystupují z mlžného moře jako ostrovy.
Kam utéct na jeden den
① Kde Krakonoš vaří mlhu
Z Krkonošských pohádek víme, že právě v Kotli Krakonoš vaří mlhu a schovává větrné koně. Ledovcové jámy jsou tu strmé a syrové, a tak ho při jeho práci nikdo neruší.
Procházejte tiše. Až stanete u Harrachových kamenů a pod vámi se rozvlní moře mlhy, pochopíte, proč si vybral právě tohle místo.
Délka trasy: 14 kilometrů Trasa v mapě

Vydejte se za světlem. Utečte do ticha.
CO NA TRASE UVIDÍTE
Na jižních svazích hory Kotel vymodeloval ledovec dva hluboké kary – Malou a Velkou Kotelní jámu. Jejich úbočí, na podzim zlatavě teplé, pokrývá křivoles. Co to znamená? Stromy a keře na lavinových svazích rostou směrem z kopce dolů. Když přijde lavina, přežijí. Křivoles tak bez metafor popisuje změť pokroucených dřevin, kterou tu uvidíte.
Harrachovy kameny jsou desátým nejvyšším vrcholem Krkonoš. Poznáte je podle výrazných žulových bloků, které působí, jako by je někdo naskládal jeden na druhý. Možná budete chvíli váhat, jestli jsou opravdu dílem přírody. Jsou vysoké kolem pěti metrů a nabízejí dokonalý kruhový výhled. Nahlédnete do Kotelních jam, kterými jste procházeli, a dohlédnete až na Sněžku. Při západu slunce mají zvláštní sílu.
Mohyla Hanče a Vrbaty připomíná tragickou událost roku 1913. Ale také příběh o přátelství a síle vůle. Od legendárního závodu, který vzal život dvěma kamarádům, uplynulo více než 100 let, ale jeho vyprávění má stále stejnou sílu. Připomíná, že horské počasí zůstává zrádné a nepředvídatelné – bez ohledu na roční období.
Pohled na Kotel
② Na Rýchory a do
zapomenutých Sklenářovic
Rýchory jsou jedním z míst v Krkonoších, kde má ticho své pevné místo. Tahle cesta voní dřevem a mechem, má barvu červenohnědého bukového listí a nechybí ji špetka tajemna. Trasa vás dovede i do krajiny, kterou už člověk opustil. Do míst, kde příběhy pomalu pohltil les.
Délka trasy: 16 kilometrů Trasa v mapě CO NA TRASE UVIDÍTE
Antonínovo údolí vás kolem roubenek povede ke Slunečné stráni – louce, která v létě bohatě kvete barevnými orchidejemi, upolíny a hebkými kvítky suchopýru. Na podzim nabídne alespoň působivý výhled s dominantou Černé hory.

Procházka bukovými a smrkovými lesy vrcholí na hoře Kutná. Tiché a klidné oblasti Rýchor tu kraluje Rýchorská bouda. Okolní pastviny dodnes spásá skotský náhorní skot, z jehož masa se tu také dobře vaří.

Při sestupu do Sklenářovického údolí si jen těžko představíte, že tu kdysi stála vesnice, ve které se žilo a veselilo. Její pozůstatky již dávno pohltily louky a lesy. Připomíná ji však starý kamenný most. Je to místo s jedinečnou atmosférou – tichou, lehce tíživou a silnou.
③ Přes Kozí hřbety na Sněžku
Na Sněžku za tichem? Na podzim se to může podařit. A tentokrát je spíš třešničkou na dortu jedné z nejkrásnějších tras. Nejde jen o vrchol, ale o cestu – za jiskřivou vodou, vřesovišti, trsy hořce a zlatem
protnutými loukami. Nechte mlžný opar za sebou na celý dlouhý krkonošský den.
Délka trasy: 24 kilometrů Trasa v mapě
CO NA TRASE UVIDÍTE
Když se Bílé Labe na konci 19. století proměnilo v turistický cíl, začalo do údolí přicházet stále více lidí. V roce 1913 tu Václav Hollman založil jednoduchou boudu pro poutníky směřující na hřebeny. Stála na místě, kde cesta začíná stoupat k Luční hoře. A i když dnes vypadá Bouda Bílé Labe jinak, slouží stejnému účelu – nabízí odpočinek i zázemí.
Luční bouda stojí na Bílé louce pod Sněžkou už od 16. století a patří k nejstarším v Krkonoších. Díky poloze na Slezské cestě byla vždy důležitou zastávkou obchodníků i turistů. Za první republiky tu fungoval rozsáhlý provoz s desítkami zaměstnanců a stovkami jídel denně. Po požáru v roce 1938 byla rychle obnovena a dnes opět nabízí zázemí všem, kdo tudy procházejí. Z Krakonošovy vyhlídky a rozcestí nad Kozími hřbety se otevře jeden z nejkrásnějších pohledů na Krkonoše. Hřeben se táhne v délce tří kilometrů a na jeho úbočí se střídají kamenná moře, kleč i horské louky.
Sněžka je nejvyšší horou Česka – a jedinou, která má blízko k velehorám. Ledovec jí vtiskl tvar trojbokého jehlanu, díky kterému ji poznáte na první pohled. Vládne drsné krajině arkto-alpínské tundry. Když vystoupáte na vrchol, otevřou se vám výhledy do dálky – na polskou kotlinu i strmé svahy Studniční hory.
④ Za zázračnou vodou
Uprostřed lesa je místo, které byste snadno minuli. A přitom sem kdysi mířila procesí – za bohoslužbou i za vodou, která měla sílu

uzdravovat. Dnes sem přijdete spíš za klidem. Napít se můžete také. A na chvíli se zastavit.
Délka trasy: 9 kilometrů Trasa v mapě
CO NA TRASE UVIDÍTE
Kaple Panny Marie
Podle legendy ji objevila nevidomá žena, kterou k prameni přivedl opakující se sen. Když si vodou omyla oči, prohlédla. Zprávy o uzdravení se rychle šířily, a tak tu vznikla dřevěná kaplička zasvěcená Panně Marii.
Podél cesty ke kapli stojí zastavení křížové cesty. Dříve visely obrazy na stromech, které prý díky tomu odolaly nejedné vichřici.
Ať už věříte v cokoliv, tohle místo má zvláštní klid. Les tu propouští světlo jen opatrně, zvonička se objeví téměř nečekaně. Napijte se. A chvíli zůstaňte.
Úbočí Kozích hřbetů

Kaple Panny Marie 38

Dvoudenní krkonošská kúra
Vyrazte za západy a východy slunce. Dopřejte si návštěvu jedinečného přírodního divadla, které má reprízu každý den, ale pokaždé je jiné. A proto nás nepřestává fascinovat. Ráno světlo přichází nesměle – probouzí krajinu něžnými doteky. Večer naopak odchází velkolepě – zahalí hřebeny do zlata a nechává je tiché. Zůstaňte nahoře. Vybrali jsme pro vás místa, kde tyhle chvíle vyniknou nejvíc – a horské boudy, které jsou jim na dosah. Dopřejí vám zázemí, teplo i čas pobýt o něco déle.

① Na východ
pod Petrovy boudy
Usedněte na plochý balvan, nebo na okraj cesty pod Petrovkou. Když se první dějství započne, budete si připadat jako v první řadě národního divadla. Až slunce vystoupá nad polskou kotlinu a vyrazí na turné po obloze, vy vyrazte do útulny na Petrových boudách. Voní dřevem, šálkem dobré kávy a koláčem. Dopřejte si.
JAK TO ZAŽÍT
Nocleh si zajistěte ideálně v Resortu sv. Františka na Erlebachově nebo Josefově boudě. Nabídnou vám výhledy, klid i dokonalé zázemí. Nechte se hýčkat v každém směru – u skvělé večeře i v luxusním wellness centru. Zklidněte tělo i mysl a nalaďte se na brzké vstávání.
Skvělou volbou je také Špindlerova Bouda nebo její dependance. Využijte možnost vstupu do bazénu a wellness zóny. Den zakončete pěkně po krkonošsku – nad miskou poctivého kysela a borůvkovým knedlíkem přes celý talíř.
② Na západ na Ptačí kameny
Nekonečnou zlatou hodinku zažijete na Ptačím kameni. Slunce postupně obtéká svými paprsky Labský důl, aby se uložilo ke spánku za dominující siluetou Vysokého
kola. V tu chvíli se v údolí pod vámi rozhostí klid. Obloha zrůžoví a naposledy zažhne, než přijde černá noc. To už budete v teple boudy.
JAK TO ZAŽÍT
Zůstaňte na Martinově boudě. Tradiční bouda na skvělém místě vám umožní večer utéct tmě a ráno se vypravit do mnoha stran. Vystoupat k ní můžete Labským dolem, nebo přes Zlaté návrší. Když zbydou síly, k prameni Labe, Labskému vodopádu a Pančavě to máte kousek. Druhý den pak můžete buď sejít do Špindlerova Mlýna, pokračovat do Harrachova, nebo se vydat na východ směrem ke Sněžce.
③ Na východ i západ na Kozí hřbety
Cesta úbočím Kozích hřbetů a vyhlídka Krakonoš patří k nejpůsobivějším v Krkonoších. Na pár krocích tu pocítíte, jak rychle se krajina proměňuje. A jak monumentální Krkonoše mohou být. Na východ slunce nemusíte až na vrchol – stačí si najít klidné místo po cestě a nechat světlo přijít. Na západ se naopak vyplatí vystoupat výš. Otevře se vám daleký výhled na střední Krkonoše.
JAK TO ZAŽÍT
Jednoduché to nebude. Od chaty Výrovka půjdete kolem pěti kilometrů. Pokud se chystáte na východ, přivstaňte si. Pokud na západ, vybavte se čelovkou a horkým čajem. Čím déle půjdete krkonošským večerem, tím více se budete těšit na vůni dřeva a horkou polévku. Výrovka nabízí jednoduchost – výhledy, šumění větru a postel nad údolím.
④ Na východ k Pančavskému vodopádu
Představte si svěží ráno na Pančavě. Ještě je šero, od úst vám stoupá pára. Slyšíte jen zurčení vody a vlastní dech. Čekáte, až se slunce objeví za hřebenem a vlije světlo do temného Labského dolu. Paprsky zatančí

Západ slunce z Ptačích kamenů
Východ slunce nad Pančavským vodopádem
v kapkách vodopádu, které je rozptýlí do všech barev duhy.
JAK TO ZAŽÍT
Zajistěte si nocleh na Labské boudě a buďte u Pančavy do dvaceti minut po probuzení. Den předem dorazíte třeba po hřebeni od Špindlerovy Boudy. Dopřejte si dobrou večeři a chvíli ve vířivce nebo sauně. Vstaňte brzy. Po snídani sestupte do Špindlerova Mlýna Labským dolem.

⑤ Na západ na Harrachovy kameny
Nedaleko Pančavy, v sousedství Mohyly Hanče a Vrbaty, zdobí horizont výrazné žulové bloky. Výhled do Kotelních jam je impozantní i ve dne, zvlášť, když se v nich vlní mlha. Západ slunce nad touto scenérií vás pohladí.
JAK TO ZAŽÍT
Poznejte Voseckou boudu, která si v průběhu let zachovala svůj původní ráz. Dodnes sem nevede elektřina, atmosféra je o to autentičtější. Teplé jídlo i vyhřátý pokoj tu ovšem najdete – energii vyrábí agregát. Čeká vás jednoduché ubytování a ráno třeba pohodový sestup do Harrachova.
⑥ Na východ
na Harrachovu skálu
Východ slunce na Harrachově skále patří k těm, které si odnesete s sebou. Nový

den probudí město Špindlerův Mlýn, které odtud máte jako na dlani. I když má pověst všelijakou, právě odtud jeho kouzlo oceníte. Leží poklidně v objetí hor a patří do nich stejně samozřejmě jako srdce do hrudníku.
JAK TO ZAŽÍT
Bez noclehu, ale o to snáz. Na Harrachovu skálu se pohodlně dostanete z Horních Míseček. Stačí si přivstat a vyrazit včas. Proč to s cestami na východ a západ slunce nepřehánět
Hory mají svůj rytmus. Po dni plném návštěvníků potřebují klid – stejně jako zvířata, která tu žijí.
Východ nebo západ slunce si dopřejte. Ale spíš výjimečně. A vždy tiše a ohleduplně –jako byste procházeli něčím domovem. Chcete-li zůstat na hřebenech déle, využijte horské boudy. Budete mít zážitek na dosah a hory necháte odpočívat.
Výlety za východy a západy→

Anketa
Martina Poliaková z Domu pod jasanem
Popularizuje tkalcovské řemeslo, náleží jí titul Mistr tradičních řemesel Královéhradeckého kraje.

① Co pro vás Krkonoše znamenají? Nový domov, protože jsem se narodila ve Znojmě. Svěží vzduch. Ticho a klid málo známých míst, které se ještě najdou v docela velkém množství.
A samozřejmě tkalcovství, kdy v chalupách klapaly tkalcovské stavy a na tuto tradici u nás navazujeme.
② Kdy to v Krkonoších máte nejraději a jaké je vaše oblíbené místo?
Krkonoše miluju nejvíc na podzim a jedním z oblíbených míst jsou Modré kameny nebo Malá Úpa.
③ Co podle vás Krkonoše nejvíce trápí?
Myslím si, že nesourodá architektura ničí dojem z výhledů, z krkonošských středisek a místy vyvolává dojem nevkusu a přeplácanosti.
Západ slunce na Kozích hřbetech
Východ slunce z Harrachovy skály
Dodejte si krkonošskou energii

Příroda se pomalu ukládá k zimnímu spánku. I vy si odpočněte.
Hory umí léčit po svém – teplem sauny, písní lesa i vůní dřeva na horské boudě. Pohybem v krajině, kde vítr pročistí hlavu a krok srovná myšlenky. A také péčí, kterou vám dopřejí v lázních a wellness centrech.
Najděte svou rovnováhu
Dnes se nebudete hnát za krásnými místy, západy slunce, ani borůvkovými knedlíky. Dnes necháte hory, aby vám ukázaly, co přesně potřebujete. Půjdete bez cíle, necháte se unášet mlhou nebo jen tak bloudit lesem. Ten vás schová, vítr a chlad vás nakonec vrátí do tepla. Pro opravdový výdech stačí i krátká procházka. Pak otevřete dveře sauny a užijte si ten jednoduchý pocit –nemusíte nic, ale můžete všechno.
① Prameny, které vrací sílu
V Janských Lázních se potkává atmosféra horského města, sportovního střediska a lázeňské tradice. Výlet si můžete namíchat ze všech těchto ingrediencí. Vydejte se na krátkou procházku k secesní kolonádě. A klidně pokračujte Rudolfovým údolím až ke Stezce korunami stromů. Po cestě minete dva prameny, pro jejichž blahodárné

účinky jsou lázně proslulé. Už od 17. století pomáhají s poruchami pohybového a nervového ústrojí. Aquacentrum s termální vodou vás odmění za každý krok. Pro hlubší regeneraci těla i duše si vyberte z relaxačních procedur.
② Teplo, které léčí
Relaxace k podzimu patří. I k horám – je tou zaslouženou odměnou. Po náročném dni, dešti, který promočil pohorky, nebo jen tak. Důvod nechat se hýčkat přeci nepotřebujete.
③ Odpočinek pod Sněžkou
Krkonošské wellness Aparthotelu Svatý Vavřinec má všechno, co potřebujete k zastavení a zmáčknutí tlačítka „vypnout“. Pokud se tu neubytujete, můžete s rezervací přijít i jako hostě zvenčí. Do 18 hodin je otevřené všem, poté se mění v klidovou zónu pouze pro dospělé. Aparthotel stojí přímo v centru Pece pod Sněžkou, je snadné odtud vyrazit na krátkou procházku. Obří důl je na dosah – tajuplný a divoký. Přitáhne si vás. Představte si sílu masy ledu, která dokázala do hor vyříznout něco tak mohutného. Projděte třeba jen kousek, zastavte se u Boudy v Obřím dole na skvělou polévku nebo horkou medovinu. Na cestě zpět odbočte
Janské Lázně 40
do Modrého dolu, který je naopak malebný a poklidný. Cesta vede na rozsáhlé pastviny, na nich roubenky. Jako by se tu zastavil čas.
④ Odpočinek
s výhledem
Wellness není jen záležitostí podhůří. I na některých horských boudách vám dopřejí účinnou regeneraci – navíc s výhledem, který jinde ke vstupnému nedostanete. Tetřeví boudy jsou přesně takovým místem. Ponořte se do luxusního bazénu nebo vířivky a nechte oči odpočívat na hřebenech Žalého a dalších krkonošských vrcholech.
Ten pohled vás možná vytáhne ven. Zvolte poklidné tempo a východní směr. Trasa vás dovede na Lučiny – jednu z nejkrásnějších lučních enkláv Krkonoš. Je posetá boudami a nabízí výhled na Sněžku a Obří důl jako na dlani. Pro denní dávku roztomilosti se zastavte u Kolínské boudy – kozy i ovce vás s pytlíčky připravených dobrot uvítají s nadšením.

⑤ Odpočinek v tichu
K regeneraci potřebujeme ticho a klid. V Grund Resortu ho najdete v plné míře. Wellness centrum je rozdělené na zónu pro všechny a zónu ticha – Silent

Spa, určenou pouze dospělým. Uložte se na solné lehátko a putujte očima krajinou za prosklenou zdí, zatímco vás bude hřát teplo bio krbu. Pokud vás k aktivitě nezláká golfové hřiště hotelu, vydejte se do bukových lesů.
Přírodní park Hrádeček ukrývá stejnojmenné stavení neodmyslitelně spjaté s Václavem Havlem – právě sem se ukryl do vnitřního exilu z Prahy. Procházka vás dál dovede ke zřícenině hradu Břecštejn –z drobného hradu na strmé skále zbyly jen obvodové zdi, které pomalu polyká les. ⑥ Ticho, které sahá hlouběji
V Krkonoších má odpočinek ještě jednu podobu. Takovou, kterou nenajdete

v nabídce procedur ani na hotelovém menu. Možná je to jen pocit. A možná něco víc. Hory si odjakživa nesou příběhy lidí, kteří v nich hledali odpovědi, klid i sílu. Někteří věřili, že ji najdou v pramenech, jiní v bylinách, další v samotném tichu. Ať už věříte čemukoliv, jedno je jisté –když zpomalíte a necháte hory promluvit, začnete je vnímat jinak. Nejen očima, ale i uvnitř.
Magická místa v Krkonoších
Některá z nich už znáte z výletů na této straně – Obří a Modrý důl k místům opředeným pověstmi a zvláštní energií patří. O dalších hovoří v rozhovoru na následujících stranách Otto Štemberka. A pár jsme jich přidali i my.
Zlaté návrší je popisováno jako drsné místo s těžkou historií. Přes den tu magii možná nepocítíte – bývá tu rušno. Při západu slunce, kdy se krajina skutečně zbarví do zlata, přichází spíš klid. A s ním i respekt – třeba k příběhu Hanče a Vrbaty, jejichž Mohyla stojí právě tady. Vysoké kolo působí zvláštně už zdálky –i díky mohyle na svém vrcholu. Nad horou se často odehrávají zajímavé úkazy – vířící oblaka nebo optické jevy, kterým se říká vidmo. Možná právě to dává místu jeho jedinečnou atmosféru. Na vrchol cesta nevede, ale projít kolem můžete. Nejhezčí pohled se vám otevře od Sněžných jam.
Dvorský les je nejsilnější na podzim, kdy ho zahalí hustá mlha. Mezi stromy se objevují pokroucené tvary a světlo jen těžko proniká skrz. Působí tajemně –a zároveň uklidňujícím způsobem. Najdete tu ticho a prostor zpomalit. Les, do kterého člověk téměř nezasahuje, si žije vlastním tempem.


Růženčina zahrádka je kamenný útvar ve tvaru okvětí růže na svahu Kotle, opředený řadou pověstí. Jedna z nich mluví o dávném kultovním místě, jiná o tragickém příběhu myslivce a komtesy Růženy. Ať už je pravda jakákoliv, místo má zvláštní atmosféru – stačí se na chvíli zastavit a nechat ji na sebe působit.
Léčivá síla horských bylin
Vzpomínáte na ponikelskou bábu z Krkonošských pohádek? Bylinky, které pro Ančí namíchala, zbavily člověka nejednoho trápení. Pokud si chcete připadat jako na návštěvě u léčitelů, navštivte Bylinkový areál v Semilech Jeho expozice vypráví příběhy lidí, kteří druhým pomáhali svou znalostí rostlin. Bylinkové záhony okolo voní a připomínají, kdo hraje v expozici hlavní roli.
Přivoňte si.
Výhled pod Lučinami
Tetřeví boudy
Grund Resort
Zlaté návrší
Krkonoše

Krkonoše skrývají ještě mnoho záhad.
Badatel Otto Štemberka o Rýbrcoulovi i ztracených pokladech
Badatel a publicista Otto Štemberka se už tři desetiletí věnuje duchovní krajině Krkonoš a Podkrkonoší. V rozhovoru přibližuje původ postavy Rýbrcoula, příběhy vlašských prospektorů i zapomenutá místa opředená legendami. Mluví také o tom, proč se tajemno neodehrává jen v horách, ale především v lidské mysli.
▶ Existuje něco mezi nebem a zemí?
Já si myslím, že všechno tvoří jeden celek. Ale pokud se ptáte na tajemno nebo tajuplno, tak o tom jsem přesvědčený, že existuje. Ale neodehrává se venku, nýbrž v našich hlavách.
▶ Kdy se ve vás touha po poznávání tajemna začala probouzet?
Od raného dětství, odjakživa mě zajímaly otázky života a smrti. Už jako malé dítě jsem propadal existenciálním úzkostem. A pocit jakéhosi nezodpovězení základních otázek mě provází celý život. Proto jsem se začal zajímat o duchovní věci, ale ne abych získal víru. Zajímal jsem se o to jako o fenomén, jak se s tím vypořádávají jiní lidé.
▶ Myslíte, že to neustále hledání odpovědí může mít konec?
Konec to zcela jistě nemá, a pokud se mýlím, tak ty odpovědi se nacházejí
někde v hodně daleké budoucnosti, kam nedokážu dohlédnout.
▶ Třicet let zkoumáte duchovní krajinu Krkonoš a Podkrkonoší. Kdy jste tomuto fenoménu začal propadat?
Neřekl bych, že propadat, spíš to byla přirozená kontinuita. Možná to znáte sama – když otevřete jednu otázku a odpovíte si na ni, tak záhy přicházejí další. Je to nikdy nekončící proces poznávání. A i mě, člověka, který je racionálně založený, na té cestě potkaly věci, nad kterými mi stojí rozum. Ale jsou pro mě natolik intimní, že o tom veřejně nemluvím.
▶ Vy sám sebe označujete za badatele a publicistu. Kde pro vás leží hranice mezi archivním výzkumem a osobní fascinací tajemnem?
Byl bych rád, kdyby obojí bylo v souladu, a snažím se o to. V rámci našeho spolku spolupracuji s historiky a máme oporu

i v dalších zapálených badatelích. Mám lidi, kteří mě usměrňují, pokud by věci nebyly v souladu s vědeckým poznáním. Snažím se, aby to bylo seriózní, než aby to bylo tzv. ezo za každou cenu.
▶ Rýbrcoul, respektive Krakonoš, je pro většinu lidí pohádková postava. Co o něm říkají archivní prameny?
Já se domnívám, že postava Rýbrcoula byla pravděpodobně do Krkonoš přinesena Vlachy, prvními prospektory, kteří sem přišli ve středověku hledat rudy, zlato a drahé kamení. Má své předobrazy v různých středoevropských pohořích (Habergeist, Cacodémon, severský Troll) a na počátku nebyl ničím jiným než ztělesněním Satana.
Otto Štemberka
Tajuplné
Doslova ďábelská bytost s negativními konotacemi. Postupně však dostával i pozitivnější rysy. Jméno Krakonoš pak pochází až ze 20. let 19. století. Vymyslel ho divadelník Klicpera. A tento novodobý Krakonoš nakonec skončil jako ochránce hor a poctivých lidí, kteří v nich žili.
▶ Čím si myslíte, že to bylo? Že se z ďábla postupně stával dobrý ochránce?
Představte si to psychologicky – přijdete do opuštěných hor, neustále se mění počasí, přicházejí povodně, padají laviny. Logicky to svádíte na někoho zlého, kdo se vám mstí. S postupným poznáváním hor, se vznikem cest, vybudováním množství bud a obhospodařováním krajiny zjišťujete, že s tou krajinou a podnebím můžete koexistovat. Tím se přirozeně mění i charakter bájných postav. Lidé začali hledat v nadpřirozenu spíš ochranu než nebezpečí. Víra, že může dojít k poškození ze strany Rýbrcoula, se ale tradovala ještě dlouho.
▶ Myslíte si, že zasahuje i teď?
Minimálně některé turistické atrakce by si to zasloužily. (smích)
▶ Zmínil jste, že má Rýbrcoul inspiraci v jiných kulturách. Čím je ten krkonošský specifický?
Rýbrcoul má jedno velké specifikum – byl proslulý. Zvěčnili ho Praetorius a Musäus, vyprávěly se o něm pohádky zapisované do knih, které se staly evropskými bestsellery. Krkonoše byly díky Rýbrcoulovi známé po celé střední Evropě i dál. Zapustil kořeny v dnešním Polsku, tehdejším Prusku, v Německu, a dokonce až do Itálie. Všude tam se s ním můžeme potkat dodnes.
▶ Takže překročil své hranice. Přesně tak. Dokonce má i svoji planetku.
▶ To jsem ani nevěděla. V zahraničí byl vyobrazován podobně jako tady, nebo se jeho podoba liší?
Samozřejmě existují krajová specifika, ale dá se říct, že duchové hor (Berggeisten) vládli živlům a uměli se převtělovat do různých podob: mnich, kohout, drak. To je obdobné od severu Evropy až po Tyrolsko.
▶ Krkonošští bylinkáři – byli to léčitelé, nebo něco víc? Kde se jejich znalost bylin potkávala s magií?
Speciálně ti bylinkáři, kterým se říkalo laboranti, působili na dnešní polské straně hor v Karpaczi – říká se, že v době rozkvětu, tedy v 1. polovině 18. století, tam bylo až 200 laborantských domů. V Karpaczi se dokonce ustanovil cech laborantů, dostávali státní koncesi a museli skládat zkoušky. Kromě skutečné léčivé schopnosti svých bylin využívali i metod, které bychom dnes nazvali šarlatánstvím –do svých preparátů přidávali nejrůznější

ingredience, z nichž mě nejvíc pobavila třeba sušená zmije.
▶ To je skoro jako z pohádky. Přesně tak. Uvádí se, že jejich preparáty se dovážely až do Anglie a laboranti dosahovali velkých zisků. O tom svědčí jejich honosné náhrobky v Miłkówě. Jejich věhlas ale dosáhl takových rozměrů, že se stali konkurencí klasické medicíny. Začal tlak na pruského krále, aby zakročil, a od konce 18. století se jejich činnost postupně omezovala. Na konci 19. století zemřel Zölfel, poslední laborant s koncesí, a s ním tato legendární tradice skončila. Sběr bylin ale pokračuje dál.

▶ A vy sám sbíráte?
Nesbírám, ale budu je brzy pěstovat, zakládám bylinnou zahradu.
▶ V knize Tajuplné Krkonoše se věnujete i spiritistickým seancím z 19. století. Pokud vím, centrem spiritismu bylo nejen Novopacko, ale i Trutnov. Tady jde trochu o zmatení jazyků. V souvislosti se spiritismem se často zmiňuje osobnost Sezemského, který působil v Nové Pace. Musíme říct, že Nová Paka je centrem spíše lidového spiritismu – ten se blíží formou jakési lidové zbožnosti, kdy primárně nešlo o duchařinu. Seance sice probíhaly, ale pokud se člověk podívá na takzvané medijní kresby, vidí, že jsou plné zapsaných modlitbiček a lidové víry.
Trutnovský spiritismus je něco úplně jiného. Označení spiritismus, byť ho oni sami používali, je trochu zavádějící – to, co se dělo v Trutnově, souvisí spíše s hypnózou, magií a léčitelstvím.
▶ V Trutnově je spjat s textilní továrníkem Ignazem Etrichem. Jak se k němu dostal on?
Etrich spiritismus přivezl ze zahraničních cest, a v 80. letech 19. století začal pořádat seance s velmi jasnou pohnutkou. Zemřela mu jeho velmi mladá manželka a on se s ní chtěl opětovně setkat. Vybral si dvě, tehdy nezletilé, dcery jednoho z vedoucích pracovníků své továrny a požádal jejich otce, zda by mohly působit jako média. Po dobu asi osmi let působily při seancích v této roli. V této době došlo k různým, až neuvěřitelným záležitostem a setkal se i se svou ženou v takzvaném astrálu. Vzniklo 70 deníků, kde se zapisovala každá jednotlivá seance. Vše přirozeně zaniklo na přelomu 19. a 20. století, když ty dvě sestry dospěly a vdaly se.
▶ A tím skončila i největší éra spiritismu v Trutnově?
K té činnosti se vrátil Igo Etrich, syn Ignácův. Igo je pravděpodobně nejslavnější trutnovák všech dob. Stal se vynikajícím leteckým konstruktérem, dokázal vyrobit první letadla naší výroby, měl několik celoživotních patentů. Člověk technického zaměření. A přesto se ke spiritismu vrátil. Sepsal o tom i brožuru, svůj duchovní odkaz, kde nahlíží do toho, co se v trutnovské vile dělo. A jsou tam neuvěřitelné věci.
▶ Prozradíte nám nějakou?
Došlo například k transportu sněhu ze zahrady na médium během seance uvnitř vily. Ze stropu spadlo na medium takové množství sněhu, že ho vynášeli ven z místnosti v koších, a když s nimi přišli na zahradu, zjistili, že přesně stejné množství
Trutnov

sněhu tam chybí. To vše je zaznamenáno od člověka přísně racionálně a technicky založeného. Já to nechávám bez komentáře, ať si o tom každý myslí, co chce.
▶ Zmínil jste, že to trutnovský spiritismus nebyl čistý spiritismus, že v tom byla i magie. Můžete přiblížit základní rozdíly?
Magie je snaha psychicky ovlivnit objekt jakýmkoliv způsobem, pozitivním nebo negativním, prostřednictvím mimosmyslových a mimomateriálních světů. Může se dotýkat současných věcí, lze ji provozovat individuálně a za konkrétním cílem. V trutnovském archivu je magický grimoár, kde se lze dočíst, jak se lidová magie praktikovala. Kdežto spiritismus se snaží výhradně spojit se záhrobím.
▶ Neměli s praktikami spiritistů problém církevní hodnostáři?
Měli. Oficiální církvi se to nelíbilo a spiritismus byl trnem v oku i státním úřadům. Spiritisté se pak stranili veřejného působení. V době největšího rozkvětu se hovoří o přibližně 200 tisících praktikujících, konaly se veřejné sjezdy a existovala čtyři hlavní centra: Trutnov a České Budějovice, zmiňovaná Nová Paka a Opavsko, kde měl spiritismus zase trochu jiný krajový charakter. K tématu se v současné době chystá vyjádřit několik historiků a etnografů, připravuje se film i vědecká publikace.
▶ Víte o nějaké současné činnosti spiritistů v Krkonoších?
Vím. (smích)
▶ Měly Krkonoše svá posvátná nebo magická místa – ať už pro spiritisty, bylinkáře, nebo prostý lid?
Určitě. Na prvním místě bych jmenoval pramen Labe, kam se ještě na začátku 19. století chodili rituálně obětovat kohouti. Je dokonce znám případ, kdy tam s pomocí velblouda lid doprovázel kněze, který měl prameny posvětit. S určitými obřady bývá spojována také takzvaná
Růženčina zahrádka. Její nejstarší název na mapě je Lungschwamm, což znamená něco jako plicní mech což je odkaz na pukléřku islandskou, léčivou rostlinu laborantů. Magickým místem byl určitě i vrchol Sněžky, kde byla nakonec vybudována kaple, která zaručovala, že Rýbrcoul zde nemůže zvítězit. A samozřejmě Obří důl, kde byly v minulosti otevírány rudné doly. Myslím, že do jisté míry patří do těchto lokalit i Luční louka.
Za mě ale jednoznačně nejvýznamnější tajuplnou lokalitou je skála Vidlička. Zmiňují ji úplně všechny vlašské knihy, včetně té vratislavské, kterou jsme po osmdesáti letech znovu objevili. Všechny hovoří o tom, že tam bylo sídlo Rýbrcoula a že nedaleko jsou zakopány poklady Vlachů.

▶ Z dnešního pohledu jsou to ale totálně exponovaná místa. Přesně tak, kromě té Vidličky, která je zapomenutá. Stojí nedaleko železnice, skrytá lidskému zraku. Najít ji po tolika letech byl pro nás velký úkol. Znovuobjevili jsme ji až díky starým fotografiím a náčrtům.
▶ Jaké to bylo skálu objevit? Vzrušující. Povedlo se to na jedné z mnoha výprav a podařilo se to mé ženě – najednou se otočila a ukázala na místo, jestli by to nemohlo být ono. A já najednou viděl celou tu siluetu, kterou jsem měl dlouho předtím uloženou v mysli. Přejel mi mráz po zádech. Uvědomil jsem si, že jsme ji konečně našli. Úplně stejný
pocit jako tehdy, když jsme objevili tu vlašskou knihu v Berlíně.
▶ Myslíte si, že se tajemno z krkonošské krajiny vytrácí – i s ohledem na to, kolik sem proudí lidí?
Je spousta věcí, které ještě nevíme, štoly, do kterých jsme nepronikli. Tajemství tu stále je. Záleží na přístupu každého jednotlivého člověka. Jsou lidé, kteří o Krkonoších v těchto souvislostech nepřemýšlí. Pro mě je ale těch záhad ještě stále mnoho.
Chtěl bych například vědět, co znamenají takzvané švédské valy na Černé hoře. Tři valy vedoucí šikmo podél hory, o jejichž původu se bájí mnoho desetiletí. Nikdo neumí zodpovědně říct, co to je, a přitom to muselo dát strašnou práci. A takových věcí je daleko víc. Takže ano – je co objevovat.
▶ Prozradíte, čemu se chystáte věnovat?
Snažím se teď vypořádat s tím, o čem jsem mluvil na začátku. Píšu existenciální příručku pro lidi, kteří to mají podobně jako já. Chci převyprávět, k čemu jsem jako člověk dospěl přemýšlením o spirituálních fenoménech a základních otázkách. Nemá to být moc ukecaná ani moc dlouhá knížka a mělo by to být s obrázky. (smích) Je to zároveň forma mé autoterapie.
▶ Na začátku jste zmínil, že o vašich vlastních zkušenostech s nadpřirozenými jevy nemluvíte veřejně. Sbíráte ale příběhy druhých. Prozradíte nám na závěr nějaké zajímavé, či opakující se?
Potkal jsem člověka, který tvrdil, že se potkal s Krakonošem, jiného, který se setkal s fenoménem Brockenského strašidla. Nebo opakující se zázračná uzdravení na poutních místech. A já mnohdy nevím, jak to vůbec sám pro sebe vyhodnocovat. Beru to tedy spíš jen jako fascinující materiál, ke kterému se opakovaně ve svých myšlenkách vracím. Poslední kapitola Tajuplných Krkonoš se věnuje fenoménu heřmanického kostela, kde je dodnes na oltáři umístěný zázračný obrázek Panny Marie Zellské. Lidé zde odkládali berle, navracel se jim zrak, uzdravovali se z vážných nemocí. Více jak 500 zaznamenaných případů. Možná to bylo něco jako dnešní skupinové terapie, kdy dochází k uzdravení tělesných potíží prostřednictvím působení na duševní stránku člověka. Teorií může být ale daleko víc. V Krkonoších a v Podkrkonoší se tato uzdravení opakovala dlouhodobě např. v Malých Svatoňovicích či polských Vambeřicích.
▶ Takže věř, a víra tvá tě uzdraví?
Víra v možnosti sebeuzdravovacích procesů nepochybně lidem pomáhá najít ztracenou tělesnou i duševní rovnováhu. O tom jsem přesvědčený. Děkujeme za rozhovor.
Obří důl
Novinky, které
stojí za cestu

Krkonoše se mění – a některé novinky stojí za to zažít na vlastní oči.
① Medvědí stezka
Po 300 letech se medvědi vrací do Krkonoš. Ve volné přírodě je sice nepotkáte, ale nový domov našli u Stezky korunami stromů. Sourozenci Alica a Michal přišli do hor z Vysokých Tater jako osiřelá mláďata. Dnes tu mají prostor, který respektuje jejich přirozené chování – a vy je můžete pozorovat zblízka v rámci běžné prohlídkové trasy Stezky. Nejde jen o silný zážitek pro vás návštěvníky – oba medvědi by se už se do volné přírody vrátit nemohli. Po letech v Košické zoo dostali v Krkonoších šanci na přirozenější prostředí. To je možné díky spolupráci Správy KRNAP a Safari Parku Dvůr Králové – jeho ošetřovatelé o medvědy pečují.

Medvědi jsou na Stezce doma a chovají se tak. Pozorujte je při hraní, lezení po stromech i odpočinku. Pochopíte, že divoké šelmy do přírody patří.
② Karta Krkonoš se rozšiřuje
Pokud plánujete trávit dovolenou nebo víkendy ve východní části Krkonoš – Krajině pod Sněžkou, využijte Kartu Krkonoš. Hory
s ní můžete poznávat výhodněji a pohodlněji – díky slevám a benefitům, které vám otevře. Ať už vyrážíte na oblíbené místo, nebo objevujete nové, karta vám zpříjemní každý krok.
Karta Krkonoš je zdarma. Získáte ji u více než 350 ubytovatelů v Krajině pod Sněžkou – tedy v sedmi obcích východních Krkonoš, mezi které patří například Pec pod Sněžkou, Janské Lázně, Žacléř, nebo Trutnov. S Kartou Krkonoš objevujete region chytřeji a levněji. Karta je k dispozici v digitální podobě, snadno ji přidáte do mobilu a platí po celou dobu vašeho pobytu. Nabídka výhod se mění podle ročního období – v létě zahrnuje koupaliště, bobové dráhy nebo galerie, v zimě například večerní lyžování či wellness.
Kartu využívají každoročně desetitisíce návštěvníků. Proto se rozšiřuje i mimo své původní území. Brzy ji tak můžete využít i v dalších částech Krkonoš. Podívejte se na web, kteří ubytovatelé jsou zapojeni – a nezapomeňte si o ni při příjezdu říct.
③ Špindl Walk & Aqua sezónka
Léto ve Špindlerově Mlýně můžete prožít naplno – na hřebenech, na hřištích i ve vodě. Špindl Walk & Aqua sezónka spojuje výlety lanovkou s vodní zábavou a přidává program, který zabaví děti i dospělé. Lanovky na Medvědín a Pláň vás pohodlně vyvezou na začátek výletů. V rámci jednoho dne můžete využít dvě zpáteční jízdy – na Medvědín i do Svatého Petra.
Soutěž
Čtenářská soutěž o ceny
OTÁZKY
→ Který krkonošský vodopád je nejvodnatější?
→ Jaké je základní pravidlo pohybu v národním parku?
→ Jaké tři pivovary letos přibyly do trasy Krkonošské pivní stezky?
→ Kolik míst propojuje razítkovací hra Pohádkové Krkonoše?
→ Na kolik etap jsme rozdělili přechod Krkonoš?
CENY
1. cena Voucher na ubytování pro osoby na 2 noci s polopenzí v hotelu Horizont, Pec pod Sněžkou. Věnuje Hotel Horizont, www.hotelhorizont.cz • 2. cena Rodinná vstupenka na Stezku korunami stromů Krkonoše, věnuje Stezka korunami stromů Krkonoše, www.stezkakrkonose.cz • 3. cena Kniha Muzeum Krkonoš, věnuje Správa KRNAP • 4. cena Kniha Cesty Vlachů, Otto Štemberka • 5. cena Sada originální tužky a propisky Krkonoše.
Odesláním odpovědí potvrzujete váš souhlas se zpracováním osobních dat za účelem vyhlášení soutěže a zasílání turistických informací. Více o tom, jak s osobními údaji nakládáme, naleznete na https://svazek.krkonose.eu/gdpr Pořadatel si vyhrazuje právo na změnu cen. Výhry v soutěži nejsou soudně vymahatelné, na Výhru nevzniká právní nárok a není možno místo ní požadovat jiné plnění.
H se vracejí k síle RY

Krkonošský rok uzavírá mráz. Sevře hory do bílé náruče, přikryje je sněhem a nechá je usnout. Na povrchu klid. Uvnitř síla, která čeká na probuzení. V jiskřivém tichu, které se rozpadne pod křupnutím sněhu. V mrazu, který štípne do tváří a rozproudí krev.
Vyrazte za sněhobílými výhledy
Vyrazte do stopy, sklouzněte se po ranním manšestru nebo se jen vydejte bílou krajinou. Každý pohyb má jiný náboj. Každý nádech je ostřejší. Na zimní túře pocítíte sílu hor nejintenzivněji. Sníh, do kterého byste se mohli zabořit až po pás, jim dodává hebkost. Cesty lemují stromy oblečené do teplých bílých rukávů, řeky i vodopády tiší ledová krusta. Ta krása je klidná. Ta scenérie působí až romanticky. Ostrý vítr vás ale vrátí do reality. Sníh začne pálit do očí a cesta pod nohama se rychle mění v ledovou klouzačku. Zimní hory zasluhují respekt a pokoru. Buďte na ně dobře připraveni.
Sněžné jámy

Vraťte se v zimě do Krkonoš – právě teď je ucítíte nejvíc.
① Přes pramen Labe na Sněžné jámy
Jedna z nejoblíbenějších letních tras vás v zimě odmění klidem. Ale Krkonoše tu ukazují i svou drsnou tvář. Zurčení Pančavského vodopádu tlumí led a zdobí rampouchy. Výhled do hlubokého údolí je v bílém provedení zase úplně jiný. Labská bouda je oázou tepla po celou zimu – nikdy vás nezklame. Zastavte se tu na teplou polévku, čaj nebo celý velký oběd. Symbolický pramen Labe pod sněhem možná ani nenajdete. Sněžné jámy ovšem neminete. Hluboké ledovcové kary sněhem nezapadají. Navíc se vám od nich otevře výhled na celý střední hřeben Krkonoš. Bude vás lákat dál. Zimní dny jsou ale krátké, dnes se přemluvit nenecháte.
Délka trasy: 17 kilometrů Trasa v mapě
② Z Horní Malé Úpy na Sněžku
Sněžka je okouzlující jako ledová královna. Ale také stejně zrádná – není radno si s ní zahrávat. Výstup nahoru je strmý, ať už půjdete odkudkoliv. Led ho může proměnit v nebezpečné

BEZPEČNĚ v zimních horách
→ Dobré oblečení a kvalitní obuv jsou základ. Vezměte si nesmeky, případně sněžnice.
→ Do batohu přibalte náhradní termo oblečení, rukavice, čepici, ponožky. Nezapomeňte na lékárničku, čelovku, jídlo a horký čaj.
→ Nevyrážejte sami. Nebo alespoň dejte blízkým vědět, kam se chystáte.
→ Do mobilu si stáhněte aplikace Záchranka a Mapy.com s offline mapami.
→ Sledujte počasí. Je zrádné a vrtkavé. Podívejte se na webkamery a počítejte s tím, že nahoře je možné všechno.
→ Ověřte si lavinovou situaci. Horská služba o ní pravidelně informuje. Vyhněte se místům s vysokým lavinovým nebezpečím, i těm s navátým sněhem.
→ Naplánujte si záchytné body – boudy nebo útulny, kde se budete moci schovat v případě nepohody nebo nouze.
„Hory jsou hory. Není na ně spoleh.“
Z filmu Na horách
dobrodružství – tady se sklouznout opravdu nechcete. U tohoto výletu platí – bez správného vybavení a pořádné dávky pokory se neobejdete. Odměnou za dobrou přípravu vám bude pohled do bílého království. Takové privilegium jinde nezískáte.
To je výsadou audience u královny Sněžky.
Délka trasy: 15 kilometrů Trasa v mapě

③ Z Harrachova
na Voseckou boudu
Vystoupejte podél vody k jedné z nejtradičnějších krkonošských bud. Čeká vás souvislé stoupání, které vás však odmění zimní krkonošskou pohádkou. Mumlavský vodopád je sice v Krkonoších nejmohutnější, v zimě ho ale tlumí led. Voda pod ním však proudí pořád. Část uvázne v rampouších, silnější proud si razí cestu mezi kameny se sněhovou čepicí. Rozcestí Krakonošova snídaně je jedno z nejznámějších. Ukryté v sevření hor, bez signálu. Odtud to jde jenom vzhůru. Na Vosecké se ohřejete, i když sem dodnes neproudí elektřina. Agregát vyrobí dostatek energie pro horký grog, svařák i kávu.
Délka trasy: 16 kilometrů Trasa v mapě

Milan Rychtr
Místostarosta Vítkovic v Krkonoších, vedoucí skiareálu Aldrov
① Co pro vás Krkonoše znamenají?
Krkonoše pro mě nejsou jen hory na mapě – jsou to hory, ve kterých jsem se narodil a kde jsem prožil celý život. Právě proto k nim mám velmi silný vztah. Pro mě osobně je to nejhezčí kout celé republiky.
② Kdy to v Krkonoších máte nejraději a jaké je vaše oblíbené místo?
Na Krkonoších miluji to, že jsou krásné v každém ročním období. Na jaře mě vždycky uchvátí rozkvetlé louky a probouzející se příroda. Na podzim zase obdivuji, jak se listí zbarví do různých odstínů a vytváří nádherné scenérie.
Nejbližší je mi ale zima – když se hory zahalí do bílého hávu, je to podle mě úplně nejkrásnější podívaná. Rád mám i pohledy z větší dálky, kdy vynikne celé panorama. Jeden z nejhezčích zážitků je pro mě výhled od horní stanice lanovky Prezidentský Expres směrem na východní část Krkonoš, které dominují vrcholy jako Kotel a Zlaté návrší.

③ Co podle vás Krkonoše nejvíce trápí?
Nejvíc mě mrzí chování některých návštěvníků. Často se setkávám s bezohledností a nerespektováním pravidel, která mají chránit to nejcennější, co tu máme. Myslím si, že právě větší ohleduplnost a respekt k přírodě jsou klíčové pro to, aby si Krkonoše zachovaly svou krásu i do budoucna. Pro mě osobně jsou Krkonoše srdeční záležitost – a přál bych si, aby tak k nim přistupovali i ostatní.
Zároveň si uvědomuji, že Krkonoše jsou velmi známé a vyhledávané nejen u nás, ale i v zahraničí. To s sebou ale přináší i problémy. Na některých místech, jako je Pramen Labe nebo Pančavský vodopád, bývá velké množství turistů, což má negativní dopad na místní přírodu.
Pohled ze Sněžky na Studniční horu
Na Luční hoře
Krkonoše jsou
láska na první svezení

Ukažte dětem pravou zimu – bílou a mrazivou tak, že barví tváře do červena. Jiskřivou jako dětský smích. Vezměte je na svah, do kterého jste první obloučky vyřízli i vy. Nebo založte úplně novou rodinnou tradici a objevte místa, kam se budete společně rádi vracet.
Navíc – krkonošské areály myslí na vaši zábavu i po sundání lyžáků –čekají tu atrakce, které děti vytáhnou ven i po celém dni na svahu. Nebo naopak schovají pod střechu, když Krakonoš vypouští větrné koně a nechá je kopyty rozvířit pořádnou vánici.
Potřebujete víc důvodů,
proč vyrazit na zimní dovolenou právě do Krkonoš?
TADY JSOU:
→ Není to daleko a nepotřebujete pas!
I z nejvzdálenějších koutů republiky jsou to maximálně čtyři a půl hodiny cesty autem… a jste v srdci hor.
→ Skipasy jsou levnější než v zahraničí. V porovnání zhruba o 20–40 eur na den. Navíc v Krkonoších máte často v ceně skipasů i další zážitky nebo služby.
→ Děti se učí lyžovat česky. Klidně je ponechte v péči lyžařské školy, kde jim budou po všech stránkách rozumět, a užijte si párovou svižnou jízdu.
→ Zábava nekončí sundáním lyží. Dětské parky, bobové a sáňkařské dráhy, snowtubing, hotely s hernami a dětskými koutky… stačí zout lyžáky a dobrodružství pokračuje.
→ A za páté – Krkonoše jsou srdcovka! A ty se v rodinách dědí po generace.

Kam tedy vyrazit s dětmi?
Do areálů, které myslí na rodiny s dětmi od prvního ranního obloučku, přes odpolední dobrodružný program, až po večerní odpočinek. Největší lyžařský resort v Česku, SkiResort ČERNÁ HORA – PEC, nabízí bezkonkurenčně nejvíce služeb a možností. Propojuje jedním skipasem 50 kilometrů sjezdovek od Černé hory po Sněžku. Děti jsou vítány v každém z jeho areálů a všude je o ně skvěle postaráno. Za všechny doporučujeme poklidný areál Černý Důl se širokými sjezdovkami, dětským parkem a pohodovou atmosférou.
Za tichem a malebnou horskou krajinou vyrazte do Skiareálu Malá Úpa. Odlehlá obec vás schová do náruče přírody a klidu. I přesto ale nabídne perfektní služby – 6 kilometrů sjezdovek, pojízdné koberce i dětské SKIMU Parky. Večerní oddech nabízí kino v Centru Hořec, které pravidelně promítá pohádky. Pokud dáváte přednost večernímu protažení, pak zkuste nejvýše položené kluziště v Česku.
Na Benecko se jezdí pro čerstvý horský „luft“ a velké množství slunečných dní. Přihodíme k tomu tři dětské parky, famózní výhledy a skvělé zázemí… Kromě toho tu můžete krásně bobovat i sáňkovat, užít si 3D bludiště, snowtubing nebo krytý lanový park.
Co víc si pro víkendovou nebo týdenní
lyžovačku přát?
V Pasekách nad Jizerou má zima tu pravou horskou duši – přátelskou, klidnou a plnou radosti z pohybu. Na svazích

menších obtížností si tu přijdou na své malí i velcí, začátečníci i zkušenější lyžaři. Dvě pohodlné čtyřsedačkové lanovky, přehledný dětský park a spolehlivé zasněžování zaručí, že si lyžování užijete po celou sezónu.
Skiareál Šachty ve Vysokém nad Jizerou nabízí pouze modré a červené sjezdovky, tedy ideální obtížnost pro menší lyžaře. 100 % ploch sjezdovek je technicky zasněžováno. Na místních svazích se potkávají zkušení lyžaři s rodinami, které třeba teprve objevují kouzlo zimy na horách. Přehledné tratě, spolehlivé zasněžování, dětský park i lyžařská škola dělají z tohoto areálu skvělou volbu pro pohodovou rodinnou dovolenou.
TOP 10 míst pro děti v zimních Krkonoších
Když se svah zavře a lyže odpočívají, rodinné dobrodružství pokračuje. Vyberte si, kde to bude. A nezapomeňte ani na razítkovací hru Pohádkové Krkonoše, kterou můžete hrát po celý rok.
① Na sáňkách z Černé hory
Už se vám po pár dnech sáňkování omrzelo? Jízda na sáňkařské dráze je úplně jiný zážitek! Černohorská sáňkařská cesta měří 4 kilometry a na její start vás vyveze kabinková lanovka.
③ Krkonošské bobovky
Dráhy krkonošských bobovek jsou v provozu celoročně, užijte si výhled na zasněženou krajinu, než se spustíte šusem dolů. Vyrazte třeba do Harrachova, kde je díky vyhřívání koryto vždy bez sněhu. Nebo do Relaxparku v Peci pod Sněžkou, kde je bobovka krytá, a navíc nádherně ozdobená světýlky.
④ Perličkové ozdoby
Příběh krkonošských perel všech barev a tvarů objevte s dětmi v Poniklé. Podívejte se, jak se perla fouká, barví, řeže, maluje a navléká na drátek. Exkurze do výroby není dlouhá a děti bude bavit. Na jejím konci navíc čeká kreativní dílna, kde si společně něco třpytivého vyrobíte.

② Stezka korunami
stromů Krkonoše
Stezka vám na trase dlouhé 1 500 metrů ukáže, v čem je příroda Krkonoš jedinečná. Poznáte zdejší krásné lesy doslova od kořenů až po jejich koruny, užijete si adrenalinové prvky i zvídavé otázky.
⑤ Muzeum Krkonoš
Dotkněte se všech fenoménů krkonošské přírody na jednom místě. Muzeum ve Vrchlabí má největší expozici o Krkonoších na světě. Uvidíte meandry Labe, horskou louku, vodopády, poznáte krkonošská řemesla i důležité historické milníky.
⑥ Výlet k vodopádu
Nejmohutnější z krkonošských vodopádů burácí kousek od Harrachova. Cesta k němu není náročná ani v zimě. Projděte


se pod zasněženými stromy, skočte do závěje, energie bude dost – vždyť tam a zpět to nejsou ani 4 kilometry.
⑦ Hlídka na Stráži
Zdolejte lišku nebo medvěda! Originální vyhlídky nad Rokytnicí nad Jizerou mají také originální jména. Na vrcholu Stráž tyčí také Horník a Ovce. Dohromady tvoří Hlídku na Stráži a nabízí dobrodružné šplhání i krásné výhledy.
⑧ Relaxovat i řádit v aquaparku Bazén najdete v mnoha krkonošských hotelech. Sauna i vířivka vás prohřejí a nemusíte ani vystrčit nos z recepce. Pokud chcete trochu víc akce, doporučujeme dva aquaparky ve Špindlu a jeden ve Vrchlabí. Vypusťte děti do víru zábavy – o saunu, vířivku nebo páru ani tady nepřijdete.
⑨ 3D bludiště a rozhledna Žalý
Benecko je proslulé pro svůj čerstvý vzduch, množství slunečných dní a dalekosáhlé výhledy. S dětmi sem vyrazte za zimní procházkou. Zdolat rozhlednu Žalý bude stát nějaké to stoupání. Dolů už to půjde na sáňkách samo. A po návratu na Benecko dětem dopřejte prima zábavu na 3D bludišti.
⑩ Bruslení pod širou oblohou
Na sídlišti Bedřichov ve Špindlerově
Mlýně město již několik let provozuje zimní kluziště. Díky systému chlazení je otevřené i v dobách oblevy a nabízí sklouznutí od listopadu do března. Děti jistě potěší hokejové branky a ty nejmenší opěrné hrazdičky pro první bruslařské pokusy.
Rozhledna Přední Žalý
Skiareál Paseky nad Jizerou
Rautis
Informační rozcestník
SPOLEHLIVÉ INFORMACE O KRKONOŠÍCH
Vše, co potřebujete vědět, najdete na oficiálním turistickém portále Krkonoš. Hledáte tipy na výlety, trasy, aktuální informace nebo inspiraci? Spolehněte se na vašeho horského průvodce:
www.krkonose.eu
Jaro vám ukáže Krkonoše v jejich nejjemnější i nejdivočejší podobě. Zurčí v rozbouřených bystřinách a tiše se houpe v kobercích něžných bledulek. Přijeďte se nadechnout. www.krkonose.eu/jaro-v-krkonosich

Krkonoše doširoka otevírají svou náruč a zvou k dalekým výhledům. Jaké vrcholy zdoláte?
Nebo přijeďte s dětmi a prožijte pohádková dobrodružství. Vydejte se vzhůru. www.krkonose.eu/leto-v-krkonosich
Podzimní Krkonoše jsou nejbarevnější. Dny jsou ještě dlouhé a zlaté hodinky při západu slunce se zdají téměř nekonečné. Užijte si prázdné cesty i vyhlídky. Vystoupejte z mlhy. www.krkonose.eu/podzim-v-krkonosich
Podzimní Krkonoše jsou nejbarevnější. Dny jsou ještě dlouhé a zlaté hodinky při západu slunce se zdají téměř nekonečné. Užijte si prázdné cesty i vyhlídky. Vystoupejte z mlhy. www.krkonose.eu/podzim-v-krkonosich
UBYTOVÁNÍ
Hledáte ubytování? Podívejte se na přehled našich ověřených ubytovatelů. Bude to horská bouda, hotel, apartmán nebo rodinný penzion? Vyberte si. www.krkonose.eu/ubytovani-v-krkonosich
Sledujte nás a sdílejte s námi vaše zážitky z Krkonoš. Krkonose.eu #neznamekrkonose Krkonoše Svazek
Skiareál Špindlerův Mlýn. Foto na titulní straně: Adéla Špetlová. Zpracování:
Evidence: MK CR E 16345, Vydal: Krkonoše – svazek měst a obcí, Zámek 1, 543 01 Vrchlabí. Vydání
duben
Celkový náklad
Texty: Alena Cejnarová, Magdaléna Škapová. Spolupracovali: kolektiv DMO Krkonoše, Správa KRNAP, pracovníci krkonošských turistických informačních center, města a obcí Krkonoš. Mapový podklad: Geodézie on-line. Fotografie: archiv DMO Krkonoše, Správa KRNAP, partneři FCR Krkonoše, Michal Petrů, Martina Poliaková, Rudolf Havlík,
2123design. Tisk: mafraprint.cz. NEPRODEJNÉ