Knihy & info - 2018-12

12/2018

KNIHY&Info

ZABOŘEN V KNIHÁCH Nad TV Literou ČERNÝ KŮŇ Labyrint pohybu NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Pavla Koláře HORKÉ INFO Ouředník na veletrhu

ZABOŘEN V KNIHÁCH Je po letošní Liteře. Ceny jsou rozdány, popularizace knih provedena. Televizní přenos se mi vlastně tentokrát líbil. Jako občasný rejpal a škarohlíd se k tomu musím bez mučení přiznat. Buď je ta televizní knižní akce čím dál patřičnější, nebo jsem si prostě za těch sedmnáct let zvykl a už se mnou některé věci neházejí. Ondřej Havelka příjemně swingoval, Jiří Havelka nepřetržitě asocioval, lidé od knih způsobně seděli, když byli vyvoláni, vstali a šli na scénu. Dokonce se stalo pár roztomilostí.

Když si odmyslím pětiletá dvojčata, která, ač neuměla číst, byla surrealisticky vyhlášena vítězem soutěže o nejlepšího čtenáře roku, pobavil zejména šéf Volvoxu Globator Vít Houška, který si šel pro cenu za nepřítomného Patrika Ouředníka. Jeho hřmotná postava s dlouhým plnovousem, která si šla vyzvednout cenu za esejistickou knihu o tom, jak evropskou liberálnost ohrožuje islamismus, to muselo pobavit i autora ve Francii. Osvěžující byl i „rockový“ proslov Josefa Pánka, který se vyznačoval zvlášť dobrou prací s mikrofonem. Slušnej bizár byl předávající zástupce časopisu Týden, který v jedné větě řekl, že tedy ano, čte, nejraději tři knihy pořád dokola a protože rád něco lehčího, tak hlavně neupřesněnou knihu Umberta Eca. Správné od organizátorů bylo, že letos nebyl k předávání cen připuštěn ministr kultury, čímž bylo správně naznačeno, že tady momentálně žádnou legální vládu nemáme.

Tak příště ještě bez dress kódu a někde u stolků kolem pódia. Kravaty a hřadování snad u literatury není vážně nutné. —tw—

PÍŠOU JINDE Klíčový je však především způsob, jímž Ferrante vypráví. Elena je pseudonym autorky i jméno vypravěčky-hlavní hrdinky – a ty čtyři knihy mnohdy mají intimitu deníku. Ne ovšem takového, kde autor stránku za stránkou líčí a komentuje své prožitky. Ať už píše o vlastní sexualitě či o těžce hledaném vztahu k vlastním dcerám a neschopnosti vytvořit jim stabilní prostředí, autorka je ke čtenáři zcela otevřená. Nejde však ani o zpověď, ani o snahu těžit z pikantností: vyprávění poskytuje vhled, ale i nadhled. Může tak oslovit i toho čtenáře, který není ani voyeurem, toužícím přes rameno nakukovat do cizího života, ani pisatelčinou spřízněnou duší, která baží po líčení silných ženských emocí. Právě kombinací upřímnosti a nadhledu nad vlastním prožíváním je kniha výjimečná. Většina dnešních literárních počinů zachycuje člověka v jeho slabosti, vnitřní nejistotě, tápání a bezradnosti. Důvodem je zřejmě – vedle přetrvávajícího postmoderního odporu k velkým příběhům a hrdinům – rozšířený omyl, že k hloubce se lze dobrat zkoumáním pocitů nezakotvenosti a znejistění.

Málokterá postava dnešních knih je psychicky v pořádku – a okolo takových hrdinů se stěží vystaví velký příběh. artzona.cz Trainspotting je pořád největším úspěchem Irvina Welshe. Vadí mu, že kritici často říkají, že se téhle knize už nikdy nevyrovnal? „Nenechávám se tím otrávit, protože jdu od jednoho projektu ke druhýmu. Obvykle je přede mnou kniha nebo film nebo něco do televize. A když něco děláš, seš v tom až po uši. Ani zdaleka si

nemyslím, že Trainspotting je mou nejlepší knížkou.“ Nenávidí revidování. V tu chvíli už myslí na novou knihu. To proto jsou tak syrové – při nejlepším nabité energií, při nejhorším se čtou jako hrubá verze, „Jsem docela netrpělivej. Jak mám příběh hotovej, chci od něj pryč. Nezabejvám se stylizací a literární hodnotou, prostě přemýšlím o dalším příběhu. literarni.cz Držitel mnoha ocenění včetně Státní ceny za literaturu, prozaik, esejista, druhdy básník. Autor Šmírbuchu jazyka českého i experimentální prózy Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku, překladatel z francouzštiny do češtiny i naopak, význačný intelektuál. Patrik Ouředník je mistrem mnoha řemesel, což dokazuje i ve své novince, sbírce čtyř esejů s názvem Antialkorán aneb Nejasný svět T. H. Za onou zkratkou se skrývá jméno katolického kněze Tomáše Halíka, za úvodním novotvarem z názvu pak autorův kritický přístup k islámu, ale i k přístupu západní Evropy a k požadavkům multikulturalismu. reflex.cz

KNIHA TÝDNE

Erik Tabery

OPUŠTĚNÁ SPOLEČNOST (AUDIO) Opuštěná společnost šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho vyšla v Pasece hned vedle Snyderovy Tyranie.

Moderní historie ukazuje, bohužel až příliš přesvědčivě, jak se společenské jevy v časových sinusoidách vracejí do hry. Jak se nejsme schopni, byť materiálů máme více než dost, poučit a jak právě taková slepota k dřívějším chybám může být riskantní až nebezpečná. Zatímco Snyder vytvořil spíše manifest o tom, jak proti riziku nebezpečí zabojovat či se mu ubránit, Tabery esejistickou formou přemýšlí, klade příklady, nevyhýbá se osobním obranám i „výpadům“, ale spíše nutí vše vnímat v širším kontextu.

Opuštěná společnost tak působí spíše jako zdroj pro debatu intelektuálů, zatímco Tyranie významného historika Snydera může zafungovat i jako ostrý šťouch, který lze po kapitolách (s trochou nadsázky) sdílet přes sociální sítě. Při hodnocení Opuštěné společnosti by se pravděpodobně literární kritik dokázal oprostit od svého vlastního postoje vůči tomu, co Tabery hlásá. Já si však dovolím uchopit vlastní dojem z knihy skrze to, jak moc s Taberym (ne)souzním. Týdeník, který vede, mám mnoho let předplacený, a to právě i z důvodu, že ve valné většině případu sdílím podobné vidění světa – politické priority či ukotvení Česka ve světovém uspořádání. Taberyho texty, které se ohlížely směrem do české moderní historie, zejména k Masarykovi a Čapkovi, patřily v poslední době k tomu nejinspirativnějšímu. A to i přesto, že jsem se při čtení stěží mohl zbavit pachutě z toho, že malost a nenávist, která k Čapkovi za jeho názory směřovala, je u nás znovu ve hře, často bohužel s původem v těch nejvyšších

patrech vedení státu. Tabery není historik a ani nepíše historickou práci, může si proto dovolit, tak jako ve svém časopisu, pojmenovat vlastní osobní postoj a skrze tuto perspektivu minulost a současnost hodnotit, komentovat, a vlastně i poňoukat čtenáře k zamyšlení a dost možná přehodnocení některých paradigmat. I když si, troufám si tvrdit, Taberyho text přednostně přečtou stejně jenom ti, kteří podobné nahlížení už mají. Připravený zvukový formát knize sluší. Ne snad proto, že by Erik Tabery až tolik razil vypravěčský tón, svým způsobem je kniha plna různých faktografických údajů a odkazů. Nicméně ze stylu psaní se nezapře letitá publicistická zkušenost, díky níž je jazyk čtivý i ve chvílích zatěžkaných informacemi. Režisér Jakub Tabery, bratr autora knihy, ve spolupráci s mistrem zvuku Janem Kacianem velmi vhodně zpracovali text tak, aby byl ještě o poznání čtivější (do uší). Kniha má totiž dvojici interpretů. A zatímco hlavní text čte Jiří Dvořák, citace jiných zdrojů byla svěřena Ivanu Trojanovi.

Pro pochopení a orientaci takové režijní vedení slouží velmi dobře, a to nemluvím o tom, že právě tito pánové mají barvy hlasů, které k sobě pasují. I díky srozumitelné struktuře knihy a členění do tematických kapitol se dá poslouchat kniha dobře po částech, dokonce i s delšími přestávkami mezi nimi. Kniha v době svého vydání mohla posloužit coby varování před parlamentními, respektive prezidentskými volbami. Ačkoliv se zdá, že její účinek nezafungoval, neznamená to, že by neměla nadále smysl.

Je univerzálnější, než se možná zdá.

Lukáš Gregor, naposlech.cz (redakčně zkráceno)

Z NOVINEK Jo Nesbø

František Cinger

Macbeth

Šťastné blues

Hermann Hesse

Ernest Cline

Je to nejlepší polda, jakého kdy měli. Když se nepodařený zátah na dealery zvrhne v krveprolití, přichází inspektor Macbeth se svým týmem rychlého nasazení, aby zachránil situaci. Macbeth je však i vyléčený feťák s problematickou, trýznivou minulostí. Za jeho úspěchy ho čeká odměna. Peníze. Moc. Respekt. To všechno má na dosah. Jenže chlap s jeho původem nemůže dosáhnot až na vrchol. Nebo může? Macbetha pronásledují halucinace a paranoidní představy o tom, jak mu osud brání v oprávněném vzestupu. Jak se má dostat k tomu, na co má právo? Tak, že začne vraždit. Příspěvek severského detektivkáře k projektu Shakespeare 400.

Pozdní prózy

Patnáct drobnějších próz je tematicky i časově spjato s pozdním obdobím tvorby tohoto nositele Nobelovy ceny za literaturu. Svá nejzákladnější celoživotní témata v nich vybrousil v miniaturní slovesné klenoty. V črtě Štěstí Hesse přináší stručný, leč zásadní komentář k tomu nejdůležitějšímu ve svém životě a díle: na duchovním základě křesťanském i orientálním si vypěstoval odolnost vůči uhranutí takzvaným pokrokem nebo „smyslem dějin“ a objevil „smysl cykličnosti, jejíž osou je věčná vertikála“. V Přerušené vyučovací hodině se vyznává z pocitu, jako by mu všechny pokusy o smysluplné vyprávění protekly mezi prsty, ale právě na této hranici začíná moderní literární tvorba.

Málo známá i zcela neznámá fakta o životě geniálniho skladatele i muzikanta Jaroslava Ježka (1906 Praha – 1942 New York), jehož písničky zná snad každý. Téměř nevidomého člověka, který strávil jako dítě šest let ve slepeckém ústavu. A poté se vlastní pílí vypracoval ve víc než důstojného spolupracovníka Voskovce a Wericha i mnoha dalších umělců své doby.

Přepracované a rozšiřené vydáni monografi e objevující Ježkovu společenskou aktivitu v boji proti fašismu i přinášející pravdivý příběh lidí, kteří ho v americkém exilu v roce 1941 připravili o možnost vystoupit se svou Sonátou na mezinárodním hudebním festivalu.

Ready Player One

Strhující dobrodružný thriller z blízké budoucnosti, světa virtuální reality a počítačových her. Bestseller New York Times je celosvětový mezigenerační čtenářský hit. Film podle knihy natočil Steven Spielberg a právě jde v CZ kinech. Svět v roce 2045 se ocitá v hluboké krizi – jedinou záchranou před bezútěšnou skutečností se pro miliony lidí stalo OASIS, bezplatná onlineová videohra přístupná prakticky každému – každý si zde může vytvořit novou identitu a vést virtuální život, často na hony vzdálený tomu opravdovému: studovat, cestovat, mít přátele, zamilovat se... A nalézt velikonoční vejce.

Černý kůň

Červenková, Kolář Labyrint pohybu

„Téma, lidský pohyb, je spletité bludiště, v němž se vyzná pouze ten, kdo toho hodně ví jak o páteři, svalech, kloubech, vazech a šlachách, tak i o mozku, nervech, dechu, srdci, zažívání, kůži, psychice... a v té sumě znalostí dokáže hledat a nacházet neviditelné souvislosti. To ovšem nebyl můj případ.

A právě proto mě před dvěma lety napadlo, že bych na knížku Všichni žijem ́ v blázinci, v níž jsem se v rozhovorech s psychiatrem Radkinem Honzákem snažila poodkrýt lidskou psychiku, potažmo její úzkou souvislost s tělem, mohla navázat další, která by to brala z druhé strany: byla by o těle, ale vlastně taky o duši. Ono totiž jedno bez druhého není nic. A tak jsem napsala dopis: „Milý pane profesore...“ Souhlasil. Moc jsme se při tom povídání nenasmáli: svou práci bere zcela vážně. Však aby se k ní dostal, musel se prokousat hodně ploty. A já koneckonců taky, krev, pot a slzy. Předem vás tedy čestně upozorňuji: zábavu v naší knížce nečekejte, byť se tu a tam mihnou oslnivá jména. Budete-li však sdostatek trpěliví a zarputilí, otevřou vám následující stránky obzory, o nichž jste dosud měli leda mlhavé představy, nebo taky žádné, ač pohyb se týká každého z nás, bez výjimky. Zároveň vám přátelsky doporučuji číst kapitoly pěkně popořadě, nikoli na přeskáčku. Snáz tak pochopíte základní termíny i logické návaznosti. Ostatně, dělení se taky neučíme až po rovnicích o dvou neznámých.“ Renata Červenková

NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Pavla Koláře Jak se revoluční neurofyziologické poznatky promítly do rehabilitační praxe?

Uplatnily se například v technikách, které využívají smyslové náhrady. Vezměme si třeba situaci, kdy má nemocný narušenou funkci vestibulárního systému vnitřního ucha, což vede k problémům se stabilitou, protože mozek nedostává z vnitřního ucha informace o poloze a pohybu hlavy. V tomto případě lze využít přístroj, který ztracenou vestibulární funkci nahrazuje pomocí elektro­t aktilní stimulace jazyka.

Promiňte, pane profesore, to se vymyká nejen laickým znalostem, ale i představám.

Pokusím se to vysvětlit. Neurofyziolog Bach-y-Rita přišel s hypotézou, že v případě ztráty funkce jednoho senzorického systému lze mozek přeučit tak, aby využíval jiného systému, který funguje. Třeba nevidomý by mohl „vidět“ pomocí propriocepce – tedy informací z čidel našich svalů či kloubů, pacient s poruchou rovnováhy může použít pro vnímání polohy svého těla třeba jazyk... A právě díky tomu teď při tréninku rovnováhy využíváme přístroj, co snímá polohy hlavy a tyto informace následně převádí do vzorce elektrických impulsů, které nemocný vnímá na jazyku prostřednictvím speciální elektrody. Stimulaci jazyka volíme hlavně kvůli vysoké „hmatové“ citlivosti tohoto orgánu a také proto, že tím využíváme přímou stimulaci struktur mozku, kterou zajišťují vlákna hlavových nervů.

Tyto nervy zásobují právě i jazyk. Nejnovější poznatky dokonce ukazují, že v důsledku této terapie dochází v mozku k funkčním změnám v oblastech mozkové kůry, která je za kontrolu stability zodpovědná, a tyto změny přetrvávají i po skončení léčby. Mimochodem, na klinice sledujeme pacienta, kterému téměř chybí jedna mozková hemisféra, a přesto vidí na obě oči a normálně chodí. To je důkaz obrovské plasticity našeho organismu.

To zní až podezřele ideálně.

Neuroplasticita samozřejmě přináší i negativní důsledky. Některé z našich rigidních návyků vzniklých plastickými změnami mozku mohou totiž silně bránit výskytu jiných změn. Typické je to u postižených dětí. Jestliže se v jejich motorickém chování fixují nižší vzory, které má dítě k dispozici v rané fázi vývoje, je v pozdějším věku těžké je rozbít. Neuroplasticita tedy na jedné straně představuje flexibilitu v chování, ale na straně druhé je důsledkem rigidního chování.

Jaké další neurofyziologické objevy posunuly rehabilitaci dál?

Třeba ty, které odhalil výzkum bolesti. Experimenty prokázaly, že lokální bolest není pouze mechanické varování před skutečným nebo hrozícím nebezpečím, ale komplexní, mnohovrstevný děj zahrnující emoční procesy, neurochemické děje a s nimi spojené děje hormonální a imunitní. Dnes se tedy ví, ale ne vždy respektuje, že s obranou proti bolesti a také s emočními procesy se vždy pojí obecné neurolátkové regulace, které mají na náš organismus celkový dopad. Například přes podvěsek mozkový se uvolňuje celá řada hormonů: ty, které řídí činnost štítné žlázy nebo vylučování, kortikosteroidy z kůry nadledvin, růstový hormon a také hormony, které stimulují činnost pohlavních žláz a vylučování steroidních pohlavních hormonů. Proto v řadě případů nestačí bolest pouze tišit, ale je nutné ji i léčit.

Byl také popsán vrátkový mechanismus kontroly bolesti a ukázalo se, že mozek sám dokáže produkovat opiodní látky, které ovlivňují vnímání bolesti. To nově vysvětlovalo, proč může vzniknout bolest i bez poškození tkáně a proč lidé se stejným rozsahem poškození necítí stejnou bolest. Všechno jsou to děje, které ukazují na význam integrované funkce organismu. Tyto poznatky jsou známé relativně dlouho, ale v našem uvažování stále přetrvává onen zakořeněný pohled lineárního vztahu: tady mě bolí, tak tady je příčina bolesti. Je to stereotyp myšlení, který se těžko nabourává, paradoxně i v rehabilitaci.

S neurofyziologickými poznatky v klinických postupech u nás kdysi nejvýrazněji pracoval Kamil Henner, zakladatel české neurologie. Proč se vůbec rehabilitace zrodila zrovna na neurologii?

Zřejmě proto, že tehdejší neurologie se hodně opírala o klinickou diagnostiku. Ukazuje to příklad spolupráce profesora Hennera se stejně uznávaným neurochirurgem Zdeňkem Kuncem v době, kdy ještě nešlo vyšetřit pacienta magnetickou rezonancí či jinými zobrazovacími metodami. Tehdy neurolog zjišťoval, kde se nádor nachází a jak je velký, pouze podle příznaků – reflexů, výpadku citlivosti, charakteru poruchy rovnováhy, změn svalového napětí, třesu, způsobu chování.

Prof. PAVEL KOLÁŘ (1963) Nejznámější český fyzioterapeut. Knižní rozhovor, který s ním vedla novinářka Renáta Červenková, se jmenuje Labyrint pohybu.

AKTUALITY Za billboardy propagující knihu rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem v době předvolební kampaně dostalo nakladatelství Olympia pokutu. Potvrdil to ředitel Karel Hejna. Sankci ve výši 40 tisíc korun udělil Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, podle něho šlo o masivní kampaň včetně propagace prezidentského kandidáta.

Nakladatelství prý nyní zváží, zda se bude proti sankci bránit.

BESTSELLERY 1

& V pravidelné anketě Katolického týdeníku Dobrá kniha,

kam vybírají své nej knihy z minulého roku hlavně lidé blízko křesťanství, zvítězila kniha Ladislava Heryána Stopařem na této zemi. Druhá skončila kniha Nevyžádané rady mládeži od Marka Orko Váchy, na třetím místě pak Poslední rozhovory emeritního papeže Benedikta XVI. Nejúspěšnějším vydavatelstvím se stal Vyšehrad.

& Nico, 1988 je road movie věnovaná posledním letům

života Christy Päffgenové známé pod uměleckým jménem Nico. Film odehrávající se mezi Paříží, Prahou, Norimberkem a Manchestrem popisuje sólovou uměleckou dráhu hudební ikony, Warholovy múzy, zpěvačky Velvet Underground a legendárně krásné ženy. Jedná se o příběh posledních turné Nico a její kapely, která ji doprovázela po Evropě. Během těchto let tato „kněžka temnoty“ znovu našla samu sebe, zbavila se tíhy svojí krásy a našla cestu ke svému zapomenutému synovi. Startuje v českých kinech.

& Stín, jediná beletrie, kterou napsal Jiří Křižan (1941–2010)

je silně autobiografickým příběhem osiřelého venkovského chlapce vychovávaného bezmála starosvětsky spravedlivým dědečkem, prostříhávaným „blbeckými“ historkami z náhradní vojenské služby. Text, který měl vyjít už v roce 1971 se stal předlohou filmu Tichá bolest. Slavnostní uvedení za účasti dcer a Karla Schwarzenberga v pražské Knihovně Václava Havla, 9. dubna od 19 hod.

Horké info

SHAKESPEARE DETEKTIVEM

Macbeth Jo Nesbø 2 RUSKÝ HRABĚ FILOZOFEM

Gentleman v Moskvě Amor Towles 3 TUDY K VELKÉMU TŘESKU

Stručná historie času Stephen Hawking 4 POČTVRTÉ A NAPOSLEDY

Geniální přítelkyně 4 Elena Ferrante 5 GLOBÁLNÍ MEGATHRILLER

Počátek Dan Brown

Spisovatele Patrika Ouředníka budete moct potkat na květnovém veletrhu Svět knihy. Čtyři eseje s názvem Antialkorán aneb nejasný svět T.H. čerstvě získaly cenu Litera za publicistiku, kterou si všem autor nepřijel převzít. I proto bude jeho květnová návštěva Prahy příležitostí setkat se s ním tváří v tvář. „V Česku a obecněji v postkomunistických zemích je přístup k islámu a islamismu zpravidla černobílý. Už jen fakt, že obě slova v českých médiích i českých hospodách splývají, mluví sám za sebe. Islám a islamismus kladou nestejné problémy, a odlišné musejí být i odpovědi.

Islám je náboženství, to jest ideové pojetí světa a lidského osudu, a odpověď na to, co v islámu považujeme za škodlivé, bude nutně filozofická, intelektuální. Islamismus je politický program a jako takovému je třeba mu čelit politicky,“ vysvětlil Ouředník. „Ouředník knihu začíná případem posledního verdiktu smrti za rouhání ve Francii v roce v roce 1765 – a skrze náš vlastní civilizační výdobytek, právo rouhat se, odhalí celou podstatu dvou neslučitelných koncepcí....Místo toho, aby jsme hájili, a jednoznačnou svobodu karikovat náboženství, islám nevyjímaje, chránili, ustupujeme před „středověkou „ formou islámu v rámci falešné tolerance. A co je nejhorší: celou svojí západní slepotou, bráníme vnitřní obrodě těch menšinových snah, které se uvnitř islámu snaží o reformaci. Tím též přispíváme do ohně islamismu“, jak píše Lucia Piussi, zpěvačka skupiny Živé kvety, ve své reakci na knihu Antialkorán.