Knihy & info – 2018-03

3/2018

KNIHY&Info

KNIHA TÝDNE Suchý konce ČERNÝ KŮŇ Skoncovat s Eddym B. NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Jiřího Drahoše HORKÉ INFO Brownovská geokeška

ZABOŘEN V KNIHÁCH Čas na čtení, už tak dost omezený, ohrožují vynikající „filmové“ TV seriály. Není snad měsíc, aby se nějaký ten osmi až třináctidílný seriál na HBO, Netflixu nebo kdo ví kde ještě neobjevil. Jasně, že nejsou každý excelentní, ale jako umělecká kategorie jsou tyhle seriálo-filmy už pár let tady. Jsou většinou výborně napsané, výborně obsazené a výborně natočené. Nejeden z nás se na ně ve správný okamžik vlastně nedívá po jednotlivých hodinových dílech, ale najednou. S krhavýma očima jako na 500 minutový film. A nezřídka přichází pokračování série, do které vklouzne vizuální zajatec ve většině případů jako do dobře rozšlápnutých bačkor Když jste kdysi jako omámení sledovali True Detective, byli jste uhranutí a zároveň trochu nervózní. Jste snad cílovou skupinou seriálů? Máte se stydět nebo si prostě připustit, že vás dostaly? Došlo to dokonce tak daleko, že jste si pro letošek museli jako jedno z předsevzetí dát minimalizaci seriálových shlédnutí? Jenže – máme za sebou půl měsíce roku 2018 a vy máte odsledovány Godless a Stranger Things 2. A o to míň přečtených knih. Než s tou závislostí definitivně zatočíte, je tu obava, že vás ještě přece jen pár TV sérií čeká. Některým fenoménům doby se prostě jen tak utéct nedá. A TV série posledních let k nim rozhodně patří. Vydobýt si vedle nich čas na knihy je těžké, ale ne nemožné. I když – žádný závislák si uprostřed závislosti neuvědomuje její rozsah.

Jste tedy ztracení? Bez cizí odborné pomoci se neobejdete? Čeká vás, nedej bože, bookless?

—tw—

PÍŠOU JINDE V poslední době se ovšem politika a ideologie do české fantastiky vrací. A ukazuje se, že velmi neohrabaně a vlastně až směšně (pokud bychom se mohli smát tomu, že některé současné sci-fi připomínají čtenářský deníček člena SPD).

Ona chybějící diskuse zahraniční a posléze i domácí (kde se fandom vždy hádal primárně o to, kdo je čí kamarád a případně vznešená i nevznešená témata spíš využívá, než že by šlo o nějakou celospolečenskou vizi) totiž způsobila, že při prohlížení řady v posledních dvou třech letech vycházejících žánrovek, případně při sledování jejich autorů na sociálních sítích se nelze ubránit pocitu, že fantastika je doménou konzervativců, bílých heterosexuálních mužů na sklonku sil, zoufale se bojících nového světa. Což je u žánru, který přece vždy hleděl za obzor, vyloženě chyba. Právě ona chybějící diskuse o političnosti fantastiky způsobila, že mnozí autoři i čtenáři nedokážou než se vracet do jakéhosi idealizovaného chlapského bezčasí bezpečné střední Evropy, kde a kdy byl svět ještě v pořádku (což

je beztak mýtus), a nejsou schopni reagovat na nové podněty.

Boris Hokr v h7o.cz Český spisovatel Jaroslav Rudiš letos dostane prestižní německou Cenu literárních domů. Ocenění, které je spojené s odměnou 15 000 eur (380 000 korun), převezme 15. března na lipském knižním veletrhu.

Oznámili to ve středu pořadatelé, kteří ocenili mimo jiné Rudišovo různorodé literární dílo a jeho schopnost pracovat s literaturou v odlišných formách. „Jaroslav Rudiš s ironií a jemným citem pro každodenní starosti lidí vykresluje ve svých textech společnost s pomocí svérázných postav, které jsou často obětí tragikomických událostí,“ uvedli pořadatelé na adresu autora Nebe pod Berlínem, Grandhotelu nebo Národní třídy. „A tak jsou jeho knihy cool, vtipné, kritické, politické, poetické... krátce: literární rock’n’roll.“ irozhlas.cz V povídkách Ceridwen Doveyové Jen zvířata potkáváme faunu na svobodě i v zajetí. Svérázná zpověď mlže

zabitého při náletu na Pearl Harbor, který po cestě přes oceán prožije nejednu milostnou avantýru a s odzbrojující prostotou filozofuje o slastech i strastech života, je psaná kouzelně hovorovým jazykem, zatímco jiná zvířata jsou vybraně uhlazená: salónní kočka s aristokratickým jménem Kiki-la-Doucette, živořící v zákopech druhé světové války, vzpomíná na svou slavnou majitelku a lesk pařížských salónů, jejichž součástí bývala; někdejší pes nejmenovaného nacistického pohlavára je přeučeným vegetariánem a vyzná se v buddhismu. iliteratura.cz

KNIHA TÝDNE

Lenka Sobotová

SUCHÝ KONCE A JINÉ POCITY Druhá povídková kniha Lenky Sobotové si všímá opět hlavně mužsko-ženských setkání, havárií a trvalých následků. Pokouší se znovu vyprávět o partnerském více­boji. O zapálených lýtkách, o nošení na rukách, o princích na koních, o zlomených srdcích, všech těch trojúhelnících, o těch, co zůstávají kvůli dětem, střídavých péčích, o celé té speciální problematice partnerského secondhandu a o dobrých radách a ucpaných uších a očích pro pláč. Kdo by od anglistky, bohemistky a překladatelky Williama Trevora nebo čerstvě také posledního nobelisty Kazua Ishigura, očekával nějaké formálně-jazykové kejkle a postmodernistické literární rošády, bude zklamaný. Sobotová má chuť přehledně odvyprávět mikropříběh, momentku, má záměr, chce na něco pro ni důležitého ukázat, nechce kombinovat. „Jde mi o to zkoušet psát bez vedlejších literárních efektů. Není to tak, že bych vědomě usilovala o srozumitelnost, spíš si myslím, že není důvod pěstovat nesrozumitelnost, aby text vypadal „literárněji“. Většina velkých angloamerických autorů jako by formální experimenty „neměla zapotřebí“. A tak to také je – povídky se spokojí se prostým vyprávěním, vykonají před čtenářem defilé povědomých postav, uvedou je do nikterak výjimečných situací, nechají aktéry pokonverzovat a každý příběh ústí vlastně do rozhřešení. Někdy až zbytečně dořečeně, jindy vyžadující schopnost ho zahlédnout. Sobotová není vypravěčka neutrál. Je v těch příbězích většinou na jedné straně konfliktu, i když s těmi, co mají máslo

na hlavě, dokáže mít i soucit. Zvlášť, pokud je na nich aspoň lehce vidět špatné svědomí. To je na Sobotové povídkách vlastně to, co je vytrhává z hrozící banality partnerského kafemlejnkového čtiva. Je v nich obhajoba nějakých ctností a zkušeností, které mohou vypadat dnes málo asertivně, ale mají smysl a je v nich naděje. Místo sprostosti, surovění a siláckých řečí moderní maniodepresivity, jsou v Suchých koncích okamžiky, ve kterých se hrdinům nabízí možnost velkorysosti, nového pohledu na věc, smíření se s nějakou dávnou skutečností. Jak ta starnoucí manželka obdivuhodně zvládá svojí situaci vedle proutníka druhomízáka. A jinde si bývalý do zatím společného bytu přivede mladší, ale nakonec to bude bývalá, kdo ho bude zachraňovat. Vzácné okamžiky s dětmi, i když táta odešel. A začínající láska dvou mladých vychovatelů z ústavu pro mentálně postiženou mládež, kterým na mši v kostele dojde, že i postižené dítě může být výsledkem toho krásného, co spolu právě prožívají.Všechno se to vlastně děje a opakuje, co svět světem stojí. Jenže jak se to stane osobním, je to najednou zcela jedinečné a krvavě se to člověka dotýká. Bylo by lepší, kdyby se některé věci vůbec nestaly, jenže co byste chtěli po vyhnaných z ráje? Mají roupy, jsou sobečtí, nevděční, často pěkní hajzlíci. Jakoby jim navzdory jsou napsány povídky Lenky Sobotové. Aby měla taky nějaké zastání láska a naděje. A štěstí, bez kterého se dlouhodobě žádný lidský vztah neobejde.

Tomáš Weiss, OKO Kosmasu

Z NOVINEK Joseph Mitchell

Miloslav Hnátek

Tajemství Joe Goulda

Zcela legální daňové triky

Dominik Tatarka

Kazuo Ishiguro

Americký novinář Joseph Mitchell (1908–1996) se proslavil především svými specifickými reportážemi, které vycházely v polovině minulého století v americkém časopise New Yorker. Oba zde uvedené texty Profesor Racek (1942) a Tajemství Joe Goulda (1964) jsou spoje­ né toutéž postavou: bohémským pábitelem Joe Goul­ dem, bezdomovcem. Celý život píše „nejdelší knihu na světě“, kterou nazývá Orální historií. Tyto Mitchellovy texty jsou působivým záznamem jednoho tragické­ ho lidského osudu a zároveň výjimečným dokladem o Mitchellově literárně žurnalistické metodě. Přelo­ žila Tereza Límanová.

Sám proti noci

Sedemdesiate roky minulého storočia, normalizačná moc šliape na všetko, čomu by sa žiadalo rozkvitnúť. Na Miší­ kovej ulici v Bratislave v rodinnom dome na poschodí sedí proskribovaný básnik. Ťuká do písacieho stroja. Papiere ukladá do veľkého prúteného koša na bielizeň.

Dominik Tatarka píše, prepisuje, variuje.

Celkom krátke či o kúsok dlhšie autobiografické zápisy.

Sny, spomienky, úvahy, metafory, dumky. O matke, ženách, láske, o moci, čo zabudla na zodpovednosť a slušnosť, o priateľoch a kolegoch, tvorbe, spoločen­ stve... Kráča v myšlienkach sám proti noci. Do knihy volné texty sestavil Ján Mlynárik.

Autor provádí čtenáře spletitým soubo­ rem daňových předpisů, pokynů a sta­ novisek s cílem je přivést k zamyšlení, zda z nevědomosti neplatí daňové správě zbytečně více na dani z příjmů fyzických osob než je jejich zákonnou povinností.

Je řada technik a chytrých postupů jak prozíravým konáním, avšak v rámci zákonů, snížit svoje daňové zatížení. Publikace je zpracována jako daňový rádce pro podnikatele, svobodná povolání či pronajímatele. Je určena také zaměstnancům, senio­ rům, studentům a dále všem, kteří se zajímají o správ­ né, ale optimální zdanění svých příjmů. Bohu, co je boží, císařovo, co patří císaři – ale něco si taky nechte!

Never Let Me Go

Dystopický román Neopouštěj mě (Never Let Me Go) z pera anglického spisovatele japonského původu Kazua Ishigura se od svého vydání v roce 2005 hřeje na výsluní přízně literárních kritiků, kteří jej odmě­ nili nominací na prestižní Man Bookero­ vu cenu a příčkou v žebříčku týdeníku Time „100 nejlepších anglicky psaných románů z let 1923–2006. V blízké budoucnosti pracuje jednatřicetiletá Britka Kathy H. jako pečovatelka dárců orgánů. Její práce je těžká, vyčerpávající a depresivní, neboť většina lidí, s kterými v sanatoriu přijde do styku, po nějaké době umírá. České vydání rozebráno, pokud můžete, pořiďte si originál.

Černý kůň

Édouard Louis Skoncovat s Eddym B.

Autobiografický román z drsné a zemité francouzské vesnice, jejíž obyvatelé vyplňují své životy alkoholismem, násilím a televizní zábavou. Jde o zpověď chlapce, který je spolužáky pro svou homosexualitu dtigmstizován a brutálně šikanován. „Násilí mi cizí nebylo, kdepak.

Odjakživa, co jen mé vzpomínky dosáhnou, jsem vídal svého otce, jak se opilý rve u vchodů do barů s jinými opilými chlapy, jak jim rozbíjí nos nebo vyráží zuby. Chlapi, kteří se zadívali příliš upřeně na mou matku, a otec, jenž se pod vlivem alkoholu rozkřikoval Za koho mě máš, že mi takhle vočumuješ ženskou, ty zasranej hajzle. Matka, jež se ho snažila uklidnit Uklidni se, miláčku, uklidni se, námitky však nebyly vyslyšeny. Otcovi kamarádi, kteří vždy nakonec v určitou chvíli zasáhli, takové bylo pravidlo, to také znamenalo být opravdový přítel, dobrej kámoš, vrhnout se do bitky a oddělit mého otce od toho druhého, oběti jeho opilosti, odnášející si již obličej pokrytý ranami. Když jedna z našich koček vrhla mladé, vídal jsem otce, jak cpe koťata do igelitové tašky ze supermarketu a mlátí jí pak o betonový obrubník, dokud se taška nenaplní krví a mňoukání neutichne. Vídal jsem ho, jak v zahradě podřezává prasata, pije ještě horkou krev, kterou zachycoval do nádob, protože se z ní dělala jelita. Křik umírajícího prasete, když mu otec přeřezával průdušnici, se nesl celou vesnicí.“

NĚKOLIK OTÁZEK PRO… …Jiřího Drahoše Nechci se dopouštět generalizace, ale nehraje roli fakt, že je pro mnohé spoluobčany pohodlnější totalita, která zbavuje rozhodování a odpovědnosti?

Pokud žijete v totalitním režimu celý život, snadno si zvyknete na to, že o řadu věcí se „postará“ stát. Bylo to v něčem docela pohodlné, lidé většinou nepřemýšleli nad tím, že i tato státní péče musí být něčím zaplacena, že například neexistuje žádné bezplatné zdravotnictví. Jeho bezplatnost byla jen iluzí, všichni jsme na zdravotní sys­ tém přispívali formou daní, ale v zásadě i takový systém může fungovat. Stát se takzvaně postará o bezplatné škol­ ství a zdravotnictví, zařídí, aby nebyla nezaměstnanost, abych měl to či ono... Po listopadu si lidé začali uvědomo­ vat, že se o sebe musejí daleko více starat sami. Pro mladé to bylo určitě jednodušší než pro starší generaci, proto chápu, že řada starších lidí vzpomíná na dřívější jistoty s určitou nostalgií. Většina z nich také nemohla masově využívat některých výdobytků, které jsme oceňovali my ve středním věku, o mladých nemluvě, například otevření hranic a možnosti bezproblémového cestování. Když ale slyším hlasy, že ani dnes nemůžeme svobodně říkat, co chceme, protože na to doplatíme stejně jako v době totali­ ty, jen udiveně kroutím hlavou nad tou ztrátou paměti.

Není krátká paměť, kterou jste teď zmínil, největším nebezpečím při budování občanské společnosti? Během 20. století jsme byli vystaveni dvěma totalitním režimům, z nichž jeden byl brutální po celou dobu a jeden pomalu ztrácel dech. Dneska to ale vypadá, jako by se vlastně nic nestalo.

Už jsem přiznal, že jsem se spletl v odhadu rychlosti změ­ ny myšlení lidí. Mnozí z nich – a nejenom těch starších – mají na věci kolem sebe takřka apriorně negativní pohled, nezavděčí se jim žádná vláda, ať levicová, nebo pravicová.

Jako společnost se samozřejmě potýkáme s řadou nedo­ statků, ale přes všechny problémy, které musíme řešit, jsem pevně přesvědčen o tom, že žijeme v nejlepší možné době. Ostatně velmi pochybuji, že by kdokoli z nás řekl opravdu vážně, že by žil raději před padesáti či sto lety.

Jako vědec vidím navíc obrovské pokroky a další úžasnou perspektivu v celé řadě oborů, které výrazně pozitivním způsobem ovlivňují kvalitu našeho života, medicínou počí­ naje a technikou ani zdaleka nekonče. Spolu s historickou zkušeností jsou to pro mě důvody k optimismu, že lidstvo je schopno zvládnout i zdánlivě neřešitelné úlohy.

Zmínil jste pravicovou a levicovou vládu. Má v dnešním světě smysl dělení politického spektra na pravici a levici?

Nepotýkáme se s důležitějšími starostmi?

Určitě máme a měli bychom mít jiné starosti. Jsem pře­ svědčen o tom, že hlavní problémy dneška nejsou pravi­ cové ani levicové a měly by je řešit vlády jakékoli politické orientace. Nevím, co je levicového na tom, když chci sni­ žovat nezaměstnanost na rozumnou míru, nechápu, co je pravicového na tom, když souhlasím s tím, že nejsme všichni stejní, a proto dochází k určitému ekonomickému rozvrstvení společnosti. Vím, že za to nesklidím pochvalu od některých politiků, ale podle mě je to do značné míry dělení umělé a přežité.

Jaké jsou podle vás největší problémy současné západní civilizace?

Jeden z problémů jsem naznačil – je jím přílišné rozevírá­ ní oněch pomyslných nůžek ekonomické nerovnosti, což se v poslední době týká nejen těch sociálně nejslabších, ale překvapivě stále častěji i středních vrstev. Přestože se sociálně slabší vrstvy nepochybně posunuly ekono­ micky směrem nahoru, zmíněné rozdíly stále narůstají, a zejména ti, kteří jsou na spodní hraně nůžek, se cítí být ohroženi. Většina z nich si přitom neklade otázku, zda pro jejich situaci existuje nějaký „objektivní“ důvod, například jestli sami nejsou málo aktivní či ambiciózní.

Určitě je také do značné míry predeterminuje sociální vrstva, do níž se narodili a v níž většinou také žijí. Ro­ zevírání sociálních nůžek považuji za velké nebezpečí a je dobře, že už se jím začali systémově zabývat polito­ logové, sociologové a další. Je to jako stát na pohyblivých schodech, jet nahoru a sledovat, jak vedlejší schody jedou daleko rychleji, vedou přímo do vyšších pater a já na ně nemohu jednoduše přestoupit.

JIŘÍ DRAHOŠ (1949) Český vědec, chemik, vysokoškolský učitel a kandidát na úřad prezidenta České republiky ve volbách 2018.

Rozhovor pochází z knižního rozhovoru Cesta vědy, který s Jiřím Drahošem vedl Jiří Padevět.

AKTUALITY Argo ve spolupráci s irským velvyslanectvím a kabinetem irských studií FF UK pořádá slavnostní večer na počest čes­ kého překladu knihy Hřbitovní hlína Máirtína Ó Cadhaina.

Z účasti českého překladatele Radovana Markuse a anglické­ ho překladatele Alana Titleyho. Praha, Café Kampus, Náprst­ kova 10, 31. 1. 2018 v 19 hodin.

BESTSELLERY 1

& Fredrik Backman (autor knihy Muž jménem Ove) vtipně stírá všechny úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné upřímných obav a nepodmíně­ ných vyznání lásky, která zasáhne srdce všech rodičů, a to dokonce i těch budoucích, potencionálních. Poprvé bude v LiStOVáNí účinkovat jen jeden herec; Lukáš Hejlík je stej­ ného věku jako Fredrik Backman a má stejně starého syna.

Info o turné po českých městech na listovani.cz.

& Pro ty, kterým nedělá problém číst anglicky, má

Kosmas v nabídce nejen Ishigurovu knihu, o které jsme referovali v Novinkách, ale Ishigura anglicky kompletně.

Dále třeba poslední, do češtiny zatím nepřeloženou, knihu Salmana Rushdieho The Golden House. A do třetice anglic­ ká pobídka – co takhle Strom viselců (The Hanging Tree) od Bena Aaronovitche? Jo jo, šestý kousek série, česky se teprve připravuje.

& V internetovém archivu Českého rozhlasu Vltava je až

do 22. ledna k poslechu slavná rozhlasová dramatizace hry Davida Drábka Koule. Helena Fibingerová, Jarmila Krato­ chvílová a další v inscenaci o dopingu a socialistickém sportu.

Směs kýče a podivného smutku tohohle plebejského národa.

I s jeho trumfem v podobě smyslu pro humor. V hlavní roli Pavla Tomicová. Existuje i jako audioCD.

Horké info

REPORTÁŽ O JIROUSOVI

Magor a jeho doba Marek Švehla 2 GLOBAL-MEGA-THRILLER

Počátek Dan Brown 3 NETRPĚLIVOST S DEMOKRACIÍ

Opuštěná společnost Erik Tabery 4 NEJEZ A TLOUSTNI

Nebojte se jíst – a hubnout!

Karolina Hrubešová 5 SOVĚTSKÝ PROTEKTOR

Gustáv Husák Michal Macháček

Pro hravé fanoušky Dana Browna se rozhodl nakladatel a distributor zkrátit čekání na jeho nový román Počátek. V etapové hře Po stopách Dana Browna můžete vyhrát krásné ceny (některé i s autorovým podpisem) a zažít dobrodružství v ulicích vlastního města. Přidejte se. Začíná se v úterý 16. ledna a končí v neděli 4. února! V průběhu tří týdnů budou soutěžící postupně hledat ukryté části tajenky na tajemných koutech Prahy nebo Brna.

Indicie k jednotlivým skrýším budou každé úterý a čtvrtek uveřejňovány na Facebooku akce. Hra probíhá individuálně – každý soutěžící může skrýš vyhledat kdykoli v průběhu hry. Po sesbírání všech částí tajenky a rozluštění závěrečné šifry Vás čeká poslední výprava za neznámým cílem. Objevte v sobě dobrodruha! V základech každého města dřímá tajemství...Ti, kteří úspěšně projdou všemi místy až do cíle, mohou získat nový román Dana Browna Počátek, některou z audioknih s autorovým podpisem nebo jiné brownovské ceny. Hra Po stopách Dana Browna ale soutěžící odměňuje také v průběhu. V každé ze skrýší na Vás čekají speciální slevy do knihkupectví a eshopu Kosmas. Hra probíhá až do závěrečného finále v týdnu od 29. ledna do 4. února. Ke hře je možné se připojit kdykoliv! Jak se zapojit? Stačí sledovat Facebookovou stránku akce. Přidat se můžete i po zahájení hry. Informace pro soutěžící budou pravidelně aktualizovány .