Knihy & info - 2017-13

13/2017

KNIHY&Info

ZABOŘEN V KNIHÁCH Čtenáři 17 KNIHA TÝDNE Havel (audio) PÁR OTÁZEK PRO... Lenku Sobotovou HORKÉ INFO Velký knižní čtvrtek

ZABOŘEN V KNIHÁCH Jaký program by asi nabízela politická strana, která by se jmenovala Čtenáři 17? Tak je to trochu přitažený za vlasy, uznávám, ale ne zas tak moc. Když můžou kandidovat Sportovci? Čtenáři 17 by chtěli pochopitelně víc peněz na kulturu, nulovou DPH na knihy, nulovou daň z přijmu z knižní a knihkupecké činnosti a z toho přirozeně vyplývající zrušení EET pro tyto podnikatele, veřejná čtenářská místa, kde by se dalo kouřit, dvakrát ročně dioptrická skla do brýlí plně hrazená zdravotní pojišťovnou, 12 čtecích dnů pracovního volna ročně navíc k dalším svátkům, lepší osvětlení ve veřejných dopravních prostředcích nebo zřízení nápravných ústavů pro chronické odpírače četby. Dále by se snažili voliče oslovit vypnutím internetu a zrušením vysílacích práv všech tv kanalů s výjimkou ČT2. Mezi sliby by rozhodně fungovalo právo na klouzavou pracovní dobu v závislosti na tom, je-li člověk spíš čtenář ranní, večerní nebo noční. Představili by také stínovou vládu, kde by byli pochopitelně lidé od knih. Na vnitru detektivkář, na financích někdo od distributorů, ministrem zahraničí by mohl být Marek Toman, na zdravotnictví by si mohla sednout paní doktorka Klímová, na obranu by mohl dohlídnout Padevět, jako ministr kultury by se představil Borkovec nebo Hůlová, na zemědělství by úřadoval Hájíček atd. Kandidáty Čtenářů 17 do prezidentských voleb by byli manželé Horvátovi. —tw—

PÍŠOU JINDE Držitelem Německé knižní ceny pro rok 2017 se stal rakouský spisovatel Robert Menasse jako autor románu Die Hauptstadt (Hlavní město), který vydalo prestižní berlínské nakladatelství Suhrkamp.

Titul je nominován rovněž na loni zavedenou Rakouskou knižní cenu.

Dějištěm románu je Brusel, hlavními protagonisty úředníci Evropské unie. Robert Menasse, neúprosný

kritik nacionalismu a zastánce ideje evropanství, se na několik let přestěhoval do hlavního města EU, aby pochopil, proč má unie v očích obyvatel jednotlivých členských států tak špatnou pověst a jak vlastně celý projekt funguje. Odborná jury na jeho inteligentním, suverénně vystavěném a humorně pointovaném románu ocenila, že „literárně zpracoval současnost tak, že současníci se v díle najdou a příští generace díky němu tuto dobu lépe pochopí“. iliteratura.cz V roce 2016 prodala desetkrát víc básní než Homér, píše se v profilech Rupi Kaurové. Podle agentury Nielsen Book Scan stojí její sbírka milk and honey (mléko a strdí ) za třináctiprocentním meziročním nárůstem prodejů poezie ve Velké Británii. Její jméno padne mezi prvními, když se mluví o instagramových básnících a básnířkách, o poezii zrozené ze sociálních sítí.

Lístky na londýnskou zastávku jejího turné se vyprodaly za deset minut. Literární provoz jí nemůže přijít na jméno. A Twitter se baví jejím parodováním. Rupi Kaurová je určitě celebrita — a spisovatelka minimálně tím, jak náplň, podobu

a projevy literátství proměňuje.

Rupi Kaurová minulý týden vydala novou sbírku. Na newyorský křest the sun and her flowers (slunce a její květiny) přišlo tisíc diváků a teprve pětadvacetileté básnířce se věnovaly The New York Times, The Guardian, lifestylový The Cut a další vlivné časopisy. h7o.cz První posmrtná edice dosud nepublikovaných, respektive užšímu okruhu známých a přátel dostupných esejí vyšla v nakladatelství Malvern, jež Jakub Hlaváček (též editor svazku) založil možná zpočátku právě pro publikování Neubauerových spisů. Snad až postupně rozšířil ediční aktivity na autory jiné, ale v něčem neubauerovskému stylu myšlení podobné. Obsáhlý soubor (381 stran) samostatných textů na různá témata spojuje hledání společného světa, jak naznačuje název sborníku, avšak to sdílení umožňující vyvstávat společnému světu není snadné a levné, nejde o minimum společného. Neubauer do konce neúnavně hledal porozumění světu a srozumění s ním na nových cestách myšlení. denikreferendum.cz

KNIHA TÝDNE

Michael Žantovský

HAVEL (AUDIO)

Knih o Václavu Havlovi vznikla ještě za jeho života, zvláště pak po jeho úmrtí v prosinci 2011, celá řada. V audio­ podobě byly donedávna k mání dvě: Deset let s Václavem Havlem od Ladislava Špačka a životopis Václav Havel z pera Edy Kriseové. Vzhledem k časovému vymezení, či době vzniku, ani jedna z nich nemohla obsáhnout Havlovy osudy zcela komplexně. Proto lze s povděkem kvitovat nápad producentky a režisérky Nadi Dvorské, převést do audioverze monografii, brilantně sepsanou Havlovým přítelem, v jednu chvíli i tiskovým mluvčím, Michaelem Žantovským, nazvanou stručně a výstižně Havel.Více než pětisetstránková kniha trvá v audiu bezmála 23 hodin. Pro vydavatelství Supraphon jde tak o dosud nejrozsáhlejší počin na poli mluveného slova.

Interpretace byla svěřena herci Janu Vondráčkovi, citace na začátcích jednotlivých kapitol načetla, narecitovala a nazpívala herečka Zuzana Stivínová, úvod načetl sám autor. Žantovský není pouze výtečným překladatelem a textařem, je i kvalitním spisovatelem, který nezapře původní povolání klinického psychologa. Má dar hlubokých analýz Havlových divadelních her, zásadních esejů a projevů. Byť nezapírá přátelské pouto, vystupuje jako, pokud možno nezaujatý pozorovatel, který se nebojí být i mírně kritický, zároveň ale nesoudí a zbytečně nemoralizuje. Podává tak čtenáři, potažmo posluchači, plastický obrázek o Havlových počinech, jeho životě se všemi charakterovými klady a zápory, přednostmi, neřestmi až slabůstkami. Vždy je dostatečně citlivý, rozhodně ne nevkusný a vůbec už ne bulvární. Má dar zasazovat věci

do patřičného kontextu, takže i nepamětník 50. a 60. let, doby normalizace, ale i divokých let 90. bude náležitě poučen a bude se orientovat. Pasáže, kdy Žantovský působil jako tiskový mluvčí, patří k těm nejsilnějším. Celkově lze říci, že text je vskutku poutavý, neméně pak přednes Jana Vondráčka. Z jeho čtení je znát, že ví co a o čem čte a že s textem souzní. Získává tak posluchače do své moci.

Velmi dobře fungují situace, kdy na patřičných místech doříkává konce vět, tak jako by byly psané v přímé řeči, či kdy na několika místech při citaci Havla použije jeho typické ráčkování. Vůbec to nepůsobí jako parodie, tvůrci tak podtrhují lehkost, s jakou je text napsán a čten.

Vsuvky, kterým svůj herecký um propůjčuje Zuzana Stivínová, fungují jako příjemné oživení. Žantovský pak načetl úvodní kapitoly se vší pokorou a pietou. Za dobrý nápad lze pokládat i použití krátkých hudebních motivů na konci kapitol, které odrážejí buď zmínky o oblíbených Havlových interpretech, či náladu textu, případně rámují dobu, o které je řeč. Zazní tak Plastic People of the Universe, Pražský výběr, Petr Skoumal, Blue Effect, SHQ Karla Velebného, ale i hudba klasická. Hudební motivy fungují i jako určité oddechnutí od slov. Některé se sice tu a tam opakují, ovšem při dlouhém poslechu poutavého líčení Havlových osudů, to posluchač možná ani nepostřehne. Bylo by určitě skvělé, kdyby v nahrávce zazněly i úryvky Havlových zahraničních oblíbenců, autorská práva by ale patrně prodražila výrobu celého titulu u nějž je beztak nejpodstatnější slovo.

Jakub Kamberský, psáno pro naposlech.cz

Z NOVINEK Petra Soukupová

Andrea Sedláčková

Když si Martina přála psa, netušila, že se Snížkem budou samé potíže.

Z malého bílého štěněte vyrostl pes, kterého skoro nikdo ve vesnici nemá rád. Dokonce i její máma se ho bojí.

A tak když Martina jednoho dne najde Snížka mrtvého, hned ji napad­ ne, že nezemřel náhodou. Opravdu Snížka někdo zabil? Martina se spolu s kamarády Frantou, Kájou a Viktorem pustí do vyšet­ řování Snížkovy smrti a jejich dobrodružné pátrání při­ nese nečekaná odhalení. Po knížce Bertík a čmuchadlo přichází úspěšná autorka knih pro dospělé s dalším neobyčejným příběhem pro děti, tentokrát s detektivní zápletkou. Knihu ilustrovala Tereza Ščerbová.

Známá filmová režisérka (mj. Fair Play) přichází po úspěšném „románu ze své­ ho života“ Moje pařížská revoluce (2014) s „románem ze společnosti“ Každý něco tají. Příběh z prostředí filmových herců a jejich všedních i svátečních dní nabízí nejen poutavé a napínavé čtení, ale klade také otázky, v jaké společ­ nosti žijeme a jaké etické mantinely jsme schopni svému jednání klást. Čtenář bude vtažen do děje, kde se dobrá vůle náhle obrátí v pomluvu, kde ochota pro někoho něco udělat může být lehce zneuži­ ta. Známá herečka Lucie musí sehrát svůj osobní zápas nejen s bulvárem, jehož se stane obětí, ale i s nedůvěrou svého okolí a nakonec hlavně sama se sebou.

Kdo zabil Snížka?

Každý něco tají

Martina Formanová

Gavin Extence

Setkávání mužského a ženského světa. Partnerské a intimní vztahy v nejrozmanitějších podobách. Aktéři povídek jsou nejrůznějšího věku i spo­ lečenského a profesního postavení. Čtenář se tak setkává např. s třinác­ tiletou dívkou, v níž probouzející se sexualita vyvolává odpor i roman­ tické snění; se všestranně úspěšným a neodolatelným mužem, kterého dostihne drobné selhání v mládí; s obyčejnými mileneckými a manžel­ skými páry středního věku unavenými stereotypem; s mladou překladatelkou přivydělávající si nejstarším řemeslem světa; s padesátníkem, permanentně vy­ strašeným ze své ženy…

Gavin Extence se narodil v roce 1982.

Vyrůstal na venkově a v období od svých pěti do jedenácti let dosáhl krátké, leč závratné kariéry jako šachový hráč. Vyhrál řadu mezinárod­ ních šachových soutěží. Dokonce za­ vítal i do Moskvy a Sankt Petěrburgu, aby se zde utkal s nejlepšími šachisty Ruska. Ve světě vysokých financí a dravých obchodů, ve kterém se hlavní hrdina knihy Gabriel Vaughn vyšplhal téměř na samý vrchol, platí jediné: právo silnějšího. Když tedy dvaatřicetiletý mana­ žer zjistí, že má nevyléčitelný nádor na mozku a zbývá mu šest měsíců života, rozhodne se nedat na sobě co nejdéle nic znát. Jenže nemoc na to má jiný názor.

Povídky na tělo

Potíže s empatií

Černý kůň

Milan Ohnisko Who The Fuck Is David Koller?

„Člověka to občas zvedne ze židle a řekne si: Sakra, mohl bych také něco udělat,“ říká David Koller v rozhovoru, když přijde řeč na politiku. Jasně se vymezil proti současnému prezidentovi („Kdokoliv je lepší než pan Zeman.“) a proti šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi („Když šel do politiky, jednou jsem se s ním sešel. Byl to komunista, byl vedený v StB a mě zajímalo, jestli se s tím dokáže vypořádat.“) V současnosti David Koller s několika spolupracovníky finišuje přípravy webu s názvem „Devadesát milionů“, který má za cíl seznamovat mladou generaci se zločiny komunismu. David Koller patří k významným muzikantům střední generace českého bigbítu. Autor mnoha dnes již klasických hitů se nejvíce proslavil jako lídr rockové skupiny Lucie, kde působil v letech 1987 až 2005 a po jejím obnovení od roku 2014. Účinkoval i v dalších rockových formacích (Kollerband, Pusa, Žentour, Jasná Páka, Blue Effect). Jak už název napovídá, je tahle knížka pokusem zjistit, kdože to vlastně ten David Koller je...což samozřejmě neznamená jenom David Koller superstar, ale taky David jako dvojnásobný exmanžel, trojnásobný otec, čtyřnásobný bratr, pětisetnásobný milenec, divoch, donátor, kumpán, kamarád, kolega, rebel či pilot vrtulníku.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO... ...Lenku Sobotovou U Ilustrátorky jsi říkala, že píšeš takové mikroromány, protože nemáš dost času a klidu na něco většího?

Není ale nakonec povídka jako mikroromán sama o sobě zcela regulérní a příjemný tvar jak pro čtenáře, tak pro autora?

A to je asi i důvod, proč jsou ty povídky tak „hutné“, jako bych toho do nich chtěla nahustit na malém prostoru co nejvíc a vykompenzovat si tak nedostatek času na román.

Ale jak říkáš, povídka je skvělý, plnohodnotný literární útvar a není důvod, aby měla vůči románu komplex mé­ něcennosti. Naopak, a to je známá pravda, vyjádřit složité vrstvy významů na pár stranách je kolikrát větší oříšek, než když se může autor rozmáchnout.

Vztahy, vztahy a zase vztahy. Nejčastěji ty problematické. Rozpadlé nebo míjející se.

Ty mezi mužem a ženou, ale také ty generační.

Proč se podle tebe ze vztahů stává tak často spíš bojiště než přístav?

Myslím, že bojiště se ze vztahů stává proto, že máme roupy. Chceme maximum, myslíme si, že máme nárok na štěstí, ale nemáme. Šťastný vztah je bonus, ve který můžeme doufat. Dnešní svět po nás chce, abychom byli šťastní, a my jsme mu skočili na špek. Být šťastný na po­ vel opravdu nejde. Z vlastní širší rodiny zároveň vím, že vztahy můžou fungovat ke spokojenosti zúčastněných, ale že to nepřijde samo od sebe.

Na mě ta kniha působí velmi žensky. Tím, jak se dívá na svět, tím, jak komentuje dění kolem sebe, tou citlivostí na detaily a taky jistou alergií na mnohé mužské partnerské postoje. Není z ní ale cítit feminismus, spíš často ženský smutek nad ztrátou určitých představ o lásce.

Ano, píše to žena. Zajímá mě člověk v jeho mikrosvětě (duše, vztahy k druhým), to je odnepaměti ženská per­ spektiva. Ideologický feminismus mě nezajímá. Jestli jsem feministka, pak v původním významu toho slova – jde o vzájemnou rovnost a úctu, nikoli stejnost. Dojímá mě lidský úděl ve všech jeho podobách, nechci nic „gende­ rově“ polarizovat.

Už napodruhé se ukazuje tvoje psaní jako velmi čtivé, nezáludné formou, bez vedlejších literárních efektů.

LENKA SOBOTOVÁ (1970)

Takhle je ti to blízké, nebo držíš maximální srozumitelnost kvůli tématu nebo co nejširšímu počtu čtenářů?

Bez vedlejších literárních efektů. To jsi řekl přesně – o to­ hle mi jde. Není to tak, že bych vědomě usilovala o sro­ zumitelnost, spíš si myslím, že není důvod pěstovat ne­ srozumitelnost, aby text vypadal „literárněji“. Text podle mě nutně nezíská vyšší literární kvalitu prostřednictvím formálního experimentu. Tohle myslím už moderna udělala za nás, někdejší experimenty typu proud vědomí jsou úspěšně zakomponované do vyprávěcí tradice. Že je to trochu nedobrodružná forma psaní, to bych neřekla – dobrodružné mi přijde zkoumat člověka, a když svoje pozorování předávám papíru, už to nechci zatěžovat for­ málními experimenty. Asi jsem nevyhnutelně ovlivněná anglosaskou literární tradicí, která mi zřejmě přešla do krve překládáním. Většina velkých angloamerických auto­ rů jako by formální experimenty „neměla zapotřebí“, spo­ kojí se prostě s vyprávěním.

Nevím, jestli to přijmeš, ale tvoje povídky jsou svým způsobem morality, v některých z nich je i katarze.

Vypadá to, že přece jen tvým hrdinům dáváš ráda nějakou víru a naději.

Jsou to morality. Souhlas. Jsem moralista, ale každého nechávám žít, jen ať se poučí ze svých omylů sám. Jenom popisuju, neradím, nesoudím (doufám). A víru a naději přeju každému, to opravdu ze srdce. Opatrnou katarzi většinou do svých příběhů nějak vpašuju.

Psaní o vztazích mívá silné autobiografické prvky, které autor více či méně rozprskne po knize a pokusí se nějak přílišnou autobiografičnost zastínit.

Myslíš při psaní na to, abys chránila sebe, případně druhé, kteří by se mohli ve tvých knihách poznat?

Ano, sebe i druhé vědomě chráním, nechci si ve vlastních prózách nic veřejně rozpitvávat ani prát špinavé prádlo, čili co by se mohlo podobat realitě, to důkladně pře­ stylizuju a udělám z toho fikci.

Anglistka a bohemistka, knižní redaktorka, překládá z angličtiny (momentálně novou knihu Kazua Ishigura Pohřbený obr.

Právě jí vyšla povídková sbírka Suchý konce a jiné pocity.

AKTUALITY Byly vyhlášeny komiksové Ceny Muriel. Nejlepší původní scénář: Nejisté domovy: Nebuď jak gádžo! – Máša Bořkovco­ vá, Markéta Hajská, Vojtěch Mašek. Nejlepší původní kresba: Češi 1948. Jak se KSČ chopila moci – Karel Osoha. Nejlepší původní kniha: Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989). Nejlepší zahraniční komiks: Dobrodružství Jeronýma Moucherota.

BESTSELLERY 1

& Román Textil je humoristický, místy až surrealistický

příběh rodiny žijící v bohatém předměstí Tel Avivu. Zatímco otec rodiny Irad Gruber je excentrický vědec, který vymýšlí pro armádu (a celou planetu) oblek, jenž bude chránit před atentátníky-sebevrahy, matka Mandy Gruberová vede rodin­ nou textilní továrnu na pyžama pro ultraortodoxní klien­ telu. Knihu představí autorka Orly Castel-Bloomová a Hana Ullmanová z FF UK. Uvádí Michael Žantovský. Knihovna Václava Havla, 16. 10. 2017 v 19 hodin.

& Nepředstavitelná pouť napříč Amerikou s úkolem shro­ máždit spojence a připravit se na válku proti novým bo­ hům. Těmi jsou fenomény dnešní společnosti, láska k peně­ zům, moderní technologie, média, celebrity či drogy. Podle knižní předlohy Neila Gaimana. Už také na DVD. Američtí bohové, první série na čtyřech discích.

& A ještě muzika, která se už na Kosmasu nějaký čas

prodává, a její titulové počty rostou den za dnem. Od Motörhead, po Dagmar Voňkovou, od Ramones po jazzové Limbo. V očekávání je nová deska Tata Bojs, nová Vladivojna La Chia, přibudou i nějaké alternativy od vydavatelství Polí pět. A 4 první klasická alba Vladimíra Mišíka na CD vyšly už dávno, ale kdo nemá, stejně si je koupit musí, třeba právě teď hned.

Horké info

MRÁZEK, KREJČÍŘ, BABIŠ

Boss Babiš Jaroslav Kmenta 2

TERAPIE PASTOREM

Opravář osudů Robert Fulghum 3 VÍC TRPĚLIVOSTI S DEMOKRACIÍ

Opuštěná společnost Erik Tabery 4 NĚCO O KONCI SVĚTA?

Robot na konci tunelu Šichtařová, Pikora 5 MILENIUM 5

Muž, který hledal svůj stín David Lagercrantz

K podzimnímu Velkému knižnímu čtvrtku, který letos připadá na 19. října patří už tradičně setkání čtenářů s autory v sále Městské knihovny v Praze. V 17 hod. se tam budeme moci setkat tentokrát nejen s českými a slovenskými autory, jak bývá zvykem ( pravda, minule byl páter Czendlik, což je Polák, ale už plně domestikovaný a v roce 2015 ještě za cizinu promluvil Chris Priestley, což by podle jména mohl být kněz taky, ale nebyl). Letos bude přítomen britský spisovatel Gavin Extence, autor knihy Potíže s empatií. Jinak pozvání přijali: Michal Viewegh Helena Třeštíková, Pavel Kosatík, Tomáš Šebek, Martina Formanová, Josef Karika, Milan Ohnisko, David Koller, Andrea Sedláčková, Petra Soukupová, Markéta Zahradníková, Martin Sodomka, Alice Flemrová.

Zastoupeno tak bude 12 ze 16 knih, což je rekord v docházce. Přestože bude moderátorem podvečera zkušený šéf kultury ČT24 Petr Vizina, dá se předpokládat, že mu dá autorský tucet pěkně zabrat. Petr Vizina bude týden na to jen lehce ochuzenou sestavu představovat i v brněnské Knihovně Jiřího Mahena. Takže Brno, 26. 10. v 17 hod.

Příjďte si tedy nechat nové knihy představit přímo autory. Nebo se zeptejte Davida Kollera, jak se mu v Mikulově urodilo víno, Alice Flemrové, jestli zná na Sicílii nějakého mafiána, Pavla Kosatíka, jestli s Helenou Třeštíkovou udělal časosběrnou knihu, Martina Sodomky jak se nenápadně staví úspěšné nakladatelství.