Knihy & info - 2017-05

5 /2017

KNIHY&Info

RECENZE Holka v kapele ČERNÝ KŮŇ Barnes o Šostakovičovi NĚKOLIK OTÁZEK PRO Pavla Bareše HORKÉ INFO Divoký sexy komiks

ZABOŘEN V KNIHÁCH Vrátíte se po pražském knižním veletrhu Svět knihy domů a trochu rekapitulujete zážitky. Předně – vydařilo se počasí, tedy převážně svítilo sluníčko a bylo vlídno. Zdánlivě to s knihami moc nesouvisí, ale to byste se divili, jak se změní nálada takového festivalu, když venku pořád leje a fouká studený vítr.

Jako návštěvník, který chodí na veletrhu už skoro čtvrtstoletí, člověk ocení, že konečně přišel ten spásný nápad vytvořit mezi pokladnami a Průmyslovým palácem na Výstavišti relax zónu, kde se dá najíst, napít, kde jsou obslouženi vegani i masožrouti, kde není fronta na pivo atd….To byste se divili, jak takové „přízemnosti“ svět knih polidští. Jako stará páka literárního provozu člověk s radostí uvítá, že se na veletrh vrátili ti drobní rukodělní vydavatelé, které minulé ročníky tak nějak ekonomicky a ideově z Výstaviště vyhnaly. Ve stanu před Palácem, na skromných stolcích, se opět daly najít knihy těch, kteří je léta dělají jinak než na základě excelových tabulek a rozpočtů na reklamu. To byste se divili, jak nepřítomnost takových knih mnohým návštěvníkům předešlých veletrhů scházela. A pak ta pěkná setkání, která jsou na takové akci zásadní. S autory, nakladateli, knihkupci, tiskaři, zahraničními bohemisty, nebo dokonce jen se známými mimo knižní planetu, které jste už pár let neviděli a najednou je potkáte zrovna u knih. A pochopitelně ty knihy. Ne nadarmo se veletrhu přezdívá „jarní Vánoce“. Novinky se na vás přímo vyvalí, sotva lapáte po dechu. A že si jich návštěvníci v taškách pěkných pár odnesli! —tw—

PÍŠOU JINDE 3. května 2017, zveřejnilo 35 fran­ couzských spisovatelů výzvu, ve které žádají spoluobčany, aby v neděl­ ních prezidentských volbách „volili proti Marine Le Pen“. Server Bibliobs. fr přináší podrobnější důvody, proč iniciativa vznikla: Jsme zodpovědní za naši prozíravost proti škodlivým ideologiím, které nepřináší žádné řešení pro aktuální problémy. Neboť jde o naše svobody, o myšlenku, že tvoříme Francii pro budoucnost naši i našich dětí. literarni.cz Internetový obchod Amazon přišel s další inovací, jak nabídnout zákaz­ níkům ještě levnější knížky: nabízí třetím stranám šanci soutěžit o mož­ nost prodávat na Amazonu na úkor nakladatelů. A americké nakladatel­ ské i autorské svazy bijí na poplach — drobná technická změna může mít vážné důsledky pro jejich finanční zajištění. Vše se skrývá za zdánlivým detailem na produktových stránkách Amazonu. Když si zákazník vybere, jakou si chce koupit knihu, klikne na fádní tlačítko „přidat do košíku“ a pokračuje v nákupu nebo přechází k platbě. Obchod knihy nabízí z vlast­ ních skladových zásob, a pokud daný artikl není na skladě, jeho dodání za­ jišťuje třetí strana. Do letošního roku se tento přístup Amazonu knihám

vyhýbal. Pokud objednávaný titul nebyl na skladě, nákup automaticky pokračoval ze zásob nakladatele. To se před týdnem změnilo, za tlačít­ kem „přidat do košíku“ se už nemusí schovávat pouze skladník Amazonu nebo pracovník expedice konkrét­ ního nakladatelství, ale také nějaká třetí strana. Kdo to bude, rozhodne speciální algoritmus na základě ceny, dostupnosti či rychlosti dopravy.

Nakladatelství proto musí soutěžit s knihkupci a distributory.

Zdeněk Staszek, h7o.cz Myslím, že k mezinárodnímu české­ mu bestselleru jsme podobně daleko – nebo blízko – jako před deseti lety.

Je to pořád stejně nepředvídatelná sázka do loterie. O přijímání české literatury v zahraničí mám pře­ hled převážně jako literární agent.

A z této pozice jsem byl v posledních deseti letech svědkem toho, jak na zahraniční nakladatele dopadla hos­ podářská krize. Ekonomické ohledy hrají při rozhodování o přijetí určité­ ho titulu mnohem větší roli než dřív, což je pro menší literatury, tedy i pro tu českou, nepříznivé. Všechno trvá déle a dlouhé váhání častěji končí odmítnutím. Pozitivní recenze nebo návštěva autora nemají znatelnější vliv na prodejnost, i velmi idealističtí

nakladatelé váhají s vydáním třetího titulu určitého autora, jestliže se první dva prodávaly špatně – i když důležitou náplastí je pro ně překla­ datelský grant českého ministerstva kultury. Pokud vím, od doby ko­ merčního úspěchu Miloše Urbana ve Španělsku ještě před krizí – Sedmi­ kostelí se tam prodalo na 60 tisíc výtisků – se nepodařilo v zahraničí výrazně prorazit žádnému jinému českému spisovateli. bohemista Edgar de Bruin, novinky.cz

KNIHA TÝDNE

Kim Gordon

HOLKA V KAPELE Rok cca 1992, odnáším si z vinohradskýho obchodu T-Shirts 4 U (pochybuju, že tam někdo řešil práva na cokoliv – byl začátek 90. let!) bílý triko s motivem obalu desky „Goo“, tehdy aktuální desky Sonic Youth.

Je hluboko před internetem – jak můžu vědět, že to je Maureen Hindley a její první manžel David Smith, který jedou svědčit v případě vrahů z močálů? Vidím jen obal Sonic Youth a fantasticky šílenej nápis: „I stole my sister‘s boyfriend. It was all whirlwind, heat, and flash. Within a week we killed my parents and hit the road.“ Sonic Youth byli zásadní. Jsou zásadní. Sonic Youth byla kapela, která mě vysvobodila z punku a ukázala, že si můžeš vystačit jen s pískající kytarou. Že se i ze střípků zvuku dají složit nečekaně působivý věci. K Sonic Youth jsem se mohl vztáhnout, mohl jsem se s nima poměřovat (haha, ale tak jsem to tehdy prostě cejtil). A ve středu tý kapely stála baskytaristka Kim Gordon, skoro schovaná za svým Rickenbackerem (měla ho jen krátce, ale mám s Kim tuhle basu nějak metafyzicky spojenou...), a diktovala jen svojí přítomností. Thurston, Lee a Steve kolem vždycky tak trochu blbnuli, ale Kim si vystačila jen sama se sebou: byla jako maják v moři toho hluku, dráždivej a „vyvažující“ prvek ženskosti v maskulinním prostředí všech nás kluků z kapel.

Když jsme u toho – Kim pro mě vlastně byla první „holka v kapele“ na scéně, doslova. „Holka v kapele“, ta kniha, je překvapivá. Je tam míň rokenrolu, než byste čekali. Ale není to na škodu – Kim na chvíli

odložila toho Rickenbackera (a taky Fender Jazz Bass a Thunderbirda a všechny svoje oblíbený basy) a nechává nás projít se životem holky, která musí v rodině „vyvažovat“ (a jsme u toho zase!) psychicky nestabilního bratra, sama by ale nejradši pokoušela štěstí ve všech možnejch formách a podobách. Muzika je pro ní jen jednou z možnejch cest – to, že si k sobě nakonec našly cestu, je spíš náhoda než sudba. Rostoucí a plodný post-punkový podhoubí, hledání vlastní cesty, arty scéna v New Yorku – a najednou se zjeví ten charismatickej a chytrej pičus, nějakej Thurston Moore... Objevuje to, co už o šest let starší Kim dávno zná, ale taky je plnej entuziasmu, nápadů, muziky, zvuku, hluku... Sonic Youth vznikli, začali nahrávat alba, začali udávat směr, Kim a Thurston žili svůj život a žili i život kapely. Vycházely další geniální desky, kultovní songy - „Are you going to liberate us girls from male, white, corporate oppression?“ ptá se Kim ve skladbě „Kool Thing“ na „Goo“ – a vztah se měnil.

Ne právě k lepšímu. Vnímat tu knihu očima fanouška Sonic Youth je místy, ehm, náročný. Ano, je to verze Kim Gordon, ale když postupně odkrýváte Thurstonovu nevěru spolu s ní, bolí to jako svině. Nebudu vám lhát – můj vztah k těm deskám se po přečtení „Holka v kapele“ trochu změnil. Zajímavá nová dynamika.

A když na konci Kim opouštíte, víte, že bude v pohodě. Protože to není jen „holka v kapele“, je to i žena mimo kapelu. Naštěstí.

Adam Nenadál, novinář a hudebník

Z NOVINEK Arne Dahl

Patočka, Vlasatá

Sedm mínus jedna je začátek nové kriminální série, v jejímž středu stojí duo vyšetřovatelů Sam Berger a Molly Blomová. Když objeví krvavé skvrny ve sklepení, je si kriminální komisař Sam Berger jistý: neobjasněné zmizení mladé ženy má spojitost s předchozími případy ztracených žen. Ale neví, kde začít. Navíc je jediný, kdo má tušení, že na vině je sériový vrah.

Ostatní kolegové se mu jen vysmívají. Další kniha švéd­ ského detektivkáře. Pamatujete na TV sérii Misterioso?

Na ty vraždy finančníků, kteří se snažili skrýt svoji nacistickou minulost. Společenská angažovanost je dnes pro většinu detektivek povinností. Najde se něco i v novém Dahlovi?

Další ze zpráv o tom, jak si Andrej Babiš představuje, že mu má svět kolem něho prospívat. Čtení o zbohatlíkovi, kterému je fér jednání k smíchu, který byl od mlá­ dí připravován jako nomenklaturní kádr na prospěchářství a přetvářku. Člověk, který spotřebovává lidi kolem sebe jako toaletní papír. A vždycky se díky jeho nabité prkenici najdou další, kteří si s ním podají ruku.

Andrej Babiš bude asi dál řídit svůj život jako firmu – tedy jako divně vedenou účetní knihu. Tato brožura budiž varováním nejen pro další zemědělce, ale i pro další lidi, které by rád zatáhl do politiky jako svůj štít.

A především pro voliče. To si má zbytek národa před vás kleknout, abyste mu to tam přestali házet?

Sedm mínus jedna

Žlutý baron

Marek Vadas

Will Gompertz

„Byl jsem nerychlejší uprchlík pod slun­ cem. Běžel jsem křížem krážem krajinou a hledal otce a místo, kde bychom našli klid.“ Při psaní vycházel autor ze svých zkušeností z Afriky, zejména z Kameru­ nu, který pravidelně navštěvuje. Příběh není založený na konkrétních reáliích, může se odehrávat kdekoliv na světě. Chlapec se na útě­ ku ocitá na místech, která zosobňují různé lidské vlast­ nosti. Postupně navštěvuje například Město tance, ale i Město výmluv nebo Město, kde se přemýšlí až potom.

Knihu ilustrovala přední slovenská ilustrátorka Daniela Olejníková. Tento magicko-realistický příběh získal jed­ nu z cen Nejkrásnější knihy Slovenska. Vychází česky.

Proč je pro některé lidi zdánlivě snadné přicházet s novými geniálními myšlenka­ mi? A jak se jim daří proměnit je v něco hmatatelného, co stojí za to? Po letech, během nichž se osobně sblížil s některými světovými tvůrčími mysliteli, zjistil autor, že tyto osobnosti mají některé společné rysy. Jde o základní postupy. Je načase začít přemýšlet jako umělec a… být hloubavě zvídavý (Caravaggiův objev optických čoček navždy proměnil svět umění), promýš­ let celkový obraz i drobný detail (Turner přetvořil své mistrovské dílo drobnou kapkou červené barvy) a uvědo­ mit si, že téměř vždy jde o plán B (Mondrian strávil roky malováním stromů, než se stal mistrem abstrakce).

Na útěku

Přemýšlej jako umělec

Černý kůň

Julian Barnes Hukot času

Kniha nám nabízí šíři celého života skladatele Dmitrije Šostakoviče na stranách útlé knihy. Čtenář jej navštíví během tří kritických momentů jeho života, mezi nimiž autor přeskakuje s neobyčejným šmrncem a virtuozitou. Poprvé se s Šostakovičem setkáme jako s „mužem, který stojí ve výtahu s malým kufrem u nohou, ve kterém má cigarety, spodní prádlo a pastu na zuby, stojí a čeká, až bude odveden pryč“. Usvědčující úvodník z Pravdy, pravděpodobně napsaný Stalinem, veřejně odsuzuje jeho Lady Mackbeth jako „nepolitickou a matoucí“, protože „lechtá perverzní vkus buržo­ azie svou neklidnou a neurotickou hudbou“. Šostakovič čeká na svou první konverzaci s mocí, vyjednávání s Lidovým komisariátem vnitřních záležitostí a podle všeho na exil nebo ještě hůř.

Další setkání se skladatelem se koná po válce, na propagandistické cestě po Spojených státech.

Podnětem k jeho návštěvě je druhé setkání s mocí, telefonát se samotným Stalinem. Navrácen mezi dobrá stranická díla úspěchem své patriotické Leningradské symfonie dává Šostakovič přednášky odsuzující vlastní práci a také dílo Stravinského, kterého má rád a kterého obdivuje. Třetí část knihy nám představuje Šostakoviče v letech, sedícího na zadním sedadle auta, zahořklého nevyčerpatelnými požadavky strany, přestože Stalinův teror otevřel cestu „Nikitovi – kukuřičnému klasu“. Skladatel se popisuje jako hrbáč, morálně i spirituálně. literarni.cz

NĚKOLIK OTÁZEK PRO...

Pavla Bareše Je ti dvacet tři let, to pro většinu lidí není věk, kdy napíšou téměř šestisetstránkový román.

Co tě vedlo k tomu, že ses do psaní knihy pustil?

Moje máma mi vždycky říkala, že když jsem za ní poprvé přišel s tím, že chci být spisovatel, byly mi tři roky a ještě jsem ani neuměl psát. Já si to samozřejmě nepamatu­ ju, takže jestli si to celé vymyslela, tak je to na ni — ale upřímně bych to svému tříletému já úplně s klidem věřil.

Já prostě psal odjakživa, opravdu, co se pamatuju. Dodnes mám někde na dně skříně schovaný svůj první výtvor (komiks o superhavranech), který jsem dal dohromady, když mi bylo nějakých pět let, a od té doby jsem prostě nikdy nepřestal vymýšlet příběhy. Díky téhle obsesi jsem taky propadl hraní vyprávěcích RPG her; jako spousta mých vrstevníků jsem v dětství trávil nespočet rodinných výletů hraním „dračáku“ a celý první stupeň gymnázia jsem se hodinami matematiky prokousával s knížkou pravidel „jednašestky“ na klíně. Dávalo mi to příležitost svoje příběhy sdílet s kamarády a společně se u nich ba­ vit. A dosud mě to nepustilo, i když už jsme s kamarády od té doby přešli na trochu sofistikovanější systémy a her­ ní světy. A díky tomu vlastně vznikl i Projekt Kronos. Já jsem původně vůbec nechtěl psát román. Bylo mi tehdy asi osmnáct a pátrali jsme s kamarády, se kterými jsem hrál tyhle vyprávěcí RPG, po nějakém novém herním svě­ tě, ve kterém bychom mohli hrát. A já jsem přišel s tím, že bych přece mohl nějaký svět vymyslet úplně od píky.

Tehdy se mi začaly v hlavě rýsovat úplně první nástřely toho, jak by vesmír Projektu Kronos měl vypadat: měst­ ské prostředí; špinavý svět…

Projekt Kronos jsi nejprve publikoval na internetu.

Co tě k tomu vedlo a jak pak došlo k tomu, že jsi knihu poslal do nakladatelství?

Poprvé jsem se Projekt Kronos pokoušel udat někdy za­ čátkem roku 2014 a vzdal jsem to po pár měsících — dvou třech zamítavých odpovědích a pár desítkách e-mailů, na které jsem nikdy nedostal odpověď. Ono to tak prostě chodí, ale pro začínajícího autora s hlavou plnou ideálů to není lehké ustát. Bylo mi tehdy dvacet a řekl jsem si, že ten sen o vydané knížce může přece ještě počkat. V psaní mi nakonec vždy šlo hlavně o to psát příběhy a sdílet je s lidmi, kteří o ně stojí. A tak jsem si sedl, vytvořil web, ilustrace a provizorní e-book verze. Bylo to udělané doslo­ va na koleni a díru do světa jsem neudělal, ale ten příběh si tak našel cestu k dalším lidem, kteří si ho chtěli přečíst

PAVEL BAREŠ (1994) Fanoušek RPG her, právě mu vyšla prvotina Projekt Kronos

a které bavil. A pokud jde o vydání knížky v Hostu, to je bez debat jedna z nejúžasnějších věcí, která se mi v živo­ tě kdy stala. A hrozně rád bych řekl, že jsem si to tvrdě vymakal, ale hořkosladkou pravdou je, že jsem byl prostě ve správném baru o správném silvestrovském večeru a na­ razil tam na tu správnou redaktorku. Ta slyšela o mém „webovém románu“ od své sestry a nabídla mi, ať pošlu rukopis do Hosta žánrovému redaktorovi. A už to jelo.

Budoucnost lidstva nevypadá v Projektu Kronos zrovna růžově — celosvětová katastrofa, sociální vyloučení, záhadná nemoc —, myslíš, že takové zítřky nám reálně hrozí?

Ony postapokalyptické a dystopické příběhy jsou obecně oblíbené téma, a nejenom v literatuře. Můžeme se bavit o klasikách žánru jako Planeta opic nebo filmový Šílený Max, o kultovních videohrách jako série Fallout nebo novější The Last of Us či třeba o takových knihách, jaký­ mi jsou 1984, Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita nebo Huxleyho Překrásný nový svět. V každém z těch příběhů hraje ona pochmurná budoucnost lidstva jinou roli, ale ve všech vytváří cosi strašidelně půvabného a přitažlivého.

Ony nám totiž tyhle příběhy říkají hodně o tom, kým jsme coby lidstvo. Nepřímo nám vyprávějí, kým jsme byli těsně před koncem světa, a ukazují nám, čím se stáváme po něm. A jedno mají takřka všechny společné: ten konec jsme si v nich my lidé přivodili sami. V Projektu Kronos je onou událostí atomová válka. Myslím, že právě to nás čtenáře, diváky a hráče na tomhle žánru láká, je to ab­ straktní fantazie,která je ale zároveň příběhem o nás, o lidech, a o našich chybách — a je těžké se zbavit toho hlodavého dojmu, že je nám to celé nějak hrozně povědo­ mé. Samozřejmě tím nechci lidstvu prorokovat neodvrat­ nou zkázu. Ale jestli ten konec někdy vážně přijde, budu se hodně divit, pokud si za něj nebudeme moct sami, ať už tím či oním způsobem. Lidstvo dokázalo na své cestě dějinami ohromné věci a překonalo doposud každou pře­ kážku, která mu stála v cestě. Je ale otázka, jestli dokáže překonat samo sebe.

AKTUALITY & Nová kniha Radky Denemarkové se bude jmenovat Hodi­

BESTSELLERY 1

ny z olova a má hledat ten bod zlomu, kdy se v české politice objevilo oslnění Čínou a kdy jsme vyměnili lidsko-právní hledisko za vnímání ekonomicko-pragmatické. „Čína je pro mě jakési plátno, na němž vidím, co znamená policejní a kru­ tě auto­ritářský stát, co se stane, když se obejme a políbí to nejhorší z komunismu a kapitalismu,“ řekla Denemarková na diskusi v pražském Centru současného umění Dox.

& 14. června bude vyhlášena letošní Mezinárodní Bookerova

cena. Po Nobelovce asi nejznámější literární ocenění může zís­ kat šestice autorů – a všichni mají knihy v českých knihkupec­ tvích. A jsou to: Amos Oz za Jidáše, David Grossmann za knihu A Horse Walks Into The Bar (k dostání ve slovenském překladu Vojde koň do baru), Dánka Dorthe Norsová (známe knihu Na hraně), Roy Jacobsen (vydává u nás nakladatelství Pisto­ rius), Argentinka Samantha Schweblin (skvělí Ptáci v ústech) a konečně Francouz Mathias Enard (seženete jeho do češtiny přeloženou knihu Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech.

& V souvislosti s chystaným vydáním veleknihy Warhol Gi­

gant připomínáme, že existuje jedna absolutně česká původní kniha o tomto autorovi. Zakladatelé umělcova muzea v Medzi­ laborcích, grafik Michal Cihlář a fotograf Rudo Prekop, vydali v roce 2011 v Arbor Vitae objevnou a objemnou knihu Warhol a Československo. Pokud nemáte, doporučujeme.

& S postupujícím časem směrem k létu se blíží také Colours Of Ostrava. Festival nejen hudební bude mít i letos otevře­ né scény debatního Meltingpotu. Z diskutujících už začali organizátoři postupně uvolňovat některá jména: Ben Aarono­ vitch, Karima Bennoune, Mariusz Szczygiel, Igor Lukeš, Václav Bělohradský, Václav Cílek atd. Celkem 150 jmen na 8 pódiích.

Jedno z nich se bude jmenovat Stage Argo/Kosmas.

Horké info

HOLE UŽ MĚL VYPRAHLO

Žízeň Jo Nesbø 2 OBČANSKÁ POSILOVNA

Tyranie Timothy Snyder 3

SKANDÁL V KLÁŠTEŘE

Případ Sant Ambrogio Hubert Wolf 4 NÁDRŽ PLNÁ MINERÁLKY

Jezero Bianca Bellová 5 ŘEKNI OHM

Učím se jógu André Van Lysebeth

Starší erotický komiks z dílny francouzského kreslíře Moebia a „nechvalně“ známého buřiče přes lidské vnímání a nekonfekční komunikaci Alejandra Jodorowského se jmenuje Andělské drápky. Možná to ani není komiks, spíš něco jako kreslený porno časopis s jistými psycho­ analyticky-intelektuálními popiskami a bublinami. Sexuální výjevy v plné expozici, které nebude pro většinu zájemců tak úplně snadné si prohlížet na veřejnosti. Rozpaky ostatně zažilo nemálo návštěvníků knižního veletrhu v Praze, když se rozhodli touto rozměry velkou publikací veřejně listovat. Fanoušci spojenectví dvou autorů Andělských drápků mají jistě v dobré paměti (nebo doma v knihovně) jejich žánrově mistrovský kousek Incal, o kterém se tvrdí, že jde o nejzásadnější dílo komiksové historie, které v Evropě vzniklo. Svým dílem si Moebius vysloužil přezdívku „Stanley Kubrick komiksu“. Nesmazatelnou stopu zanechal také v českém prostředí. „Moebius ovlivnil autory po celém světě, Česko nevyjímaje. Jeho vliv a oblíbenost můžeme pozorovat třeba u Karla Jerie, Nikkarina, Jiřího Zimčíka a samozřejmě u Káji Saudka,“ napsal Lukáš Růžička na webu Komiksarium.

Takže je-li libo, pořiďte si Andělské drápky. Horké info je o nich proto, že jsou hot a můžete se u nich i zpotit.