Knihy & info - 2017-04

4 /2017

KNIHY&Info

Z NOVINEK Snyderovo varování před tyranií ČERNÝ KŮŇ Hluchá bílá zvířata NĚKOLIK OTÁZEK PRO Fedora Gála HORKÉ INFO Warhol Gigant

ZABOŘEN V KNIHÁCH Kampaň Svaz českých knihkupců a nakladatelů Kniha ti sluší chce říct, že za čtení knih se netřeba stydět a že už jen chodit s knihou v ruce má v sobě stále nějaký šmrncovní potenciál. Je ale možné představit si i „slušení“ ve vnitřním slova smyslu.“ Jak nás ale má kniha vnitřně vyfešákovat? A pustí si vůbec člověk k sobě takové knihy, které by ho mohly nějak slušivě vnitřně vytapetovat? S knihami je to totiž podobné jako se vším ostatním: ty normální a opravdové jsou spíš introvertní, ty nejviditelnější mívají zvyky showbyznysu, s veškerou halasnou povrchností. Kampaň Kniha ti sluší lze chápat jako připomenutí toho, že dobré knihy tady jsou, čekají v knihkupectvích a přestože si část společnosti myslí, že čtení knih je něco jako středověká choroba, měl by to být samozřejmý a pěstovaný návyk, a to i v době různých digi přístrojů a jiných rozptylovadel.

Ke kampani také automaticky patří i to, že kniha není obyčejné zboží, ale je něčím, co by si veřejnost měla chránit. Dále ke knižnímu slušení patří, že není jedno, co člověk čte. Připusťme rovnou, že některé knihy, které je možné zahlédnout v prodejnách čtiva, nejen nesluší, ale spíš hyzdí. K tomu, aby se člověk stal, nebo udržoval se být čtenářem, prostě nestačí číst cokoliv, co kdokoliv vytiskne na papír. A ještě – k tomu, aby čtenáři kniha slušela, by mělo patřit i to, že si ji pořídil u fér knihkupců, že stejně jako u potravin a jiných věcí přemýšlí, koho a co svým nákupem podporuje. Chraňte si svoje dobré knihkupce – i to vám bude slušet.

—tw—

PÍŠOU JINDE Dějištěm knihy je Cambridge ve státu Massachusetts, sídlo Harvar­ dovy univerzity, dnes nejvýznam­ nější liberální vzdělávací instituce, dříve však sídlo puritánského teologického semináře. Moje hlavní premisa se zdála i tehdy v roce 1984 přehnaná. Budu schopná pře­ svědčit čtenáře, že se ve Spojených státech udál převrat, který přemě­ nil původní liberální demokracii na teokratickou tyranii, která vše bere doslova? V mém románu už ústava ani Kongres neexistovaly: vytvořila jsem Gileádskou republiku postave­ nou na puritánských základech ze 17. století, které vždycky přetrváva­ ly pod nátěrem moderní Ameriky.

Margaret Atwoodová o své knize Příběh služebnice pro The New Yorker Irský spisovatel John Banville, mimo jiné držitel Ceny Franze Kafky z roku 2011, napsal román nazvaný Zkrotit vlka. Čtenáře zavádí do rudolfin­ ské Prahy roku 1599. Kniha autora, jenž část své tvorby publikuje pod pseudonymem Benjamin Black, vyjde v květnu v češtině ve světové premi­ éře. V Británii a Irsku se objeví pod názvem Prague Nights 1. června a ve Spojených státech pod názvem Wolf On A String o pět dnů později. Důvo­ dem, proč se nakladatelství MOBA

na vydání knihy dohodlo s agenturou zastupující irského romanopisce, byla jeho slíbená účast na pražském vele­ trhu Svět knihy 2017. Rodinné důvo­ dy ho nakonec donutily účast zrušit, nicméně exkluzivita prvního vydání knihy pro české čtenáře zůstala. ihned.cz Pod rouškou noci se ve zvukové podobě potřebovala jakožto drsný příběh opřít o zvučný hlas inter­

preta. Není proto divu, že volba padla na Pavla Rímského, který svým projevem dokáže tvrdé chlapíky správně podat. Nahrávka vznikala ve studiu 3bees a ačkoliv u jejího vzniku nebyl přítomen režisér, ale pouze zvukař Jakub No­ votný, dopadla četba velmi dobře.

Zvuk je čistý a povětšinou zbavený nepatřičných ruchů. Pavel Rímský se za léta načítání knih naučil svůj zvučný hlas zkrotit a lépe využívat svých vypravěčských schopností.

Tomáš Macháček, naposlech.cz V minulém týdnu britská Asociace vydavatelů (Publishers Associa­ tion) zveřejnila prodejní statistiky za uplynulý rok. Kromě obvyklých procentních výkyvů v té či oné kategorii data potvrdila všeobecný sestupný trend v popularitě e-knih: jejich prodeje se ve Velké Británii propadly o sedmnáct procent.

Celkový trh přitom rostl a čtenáři se podle všeho vrací k tištěným kni­ hám. Jedním z důvodů je, že s sebou nechtějí nosit další elektronické za­ řízení. Často prý trpí, a nepřekvapi­ vě hlavně mladší generace, digitální nebo obrazovkovou únavou a papír je jednou z cest, jak všudypřítom­ ným displejům uniknout.

Zdeněk Stazsek, h7o.cz

KNIHA TÝDNE

Kaiguo, Shunchao

OTEVÍRÁNÍ DRAČÍ BRÁNY Životopis čínského taoistického mistra Wang Li-pchinga Otevření dračí brány se čte jedním dechem, zároveň k němu můžeme přistupovat z několika stran – číst jej jako vzrušující popis hledání duchovní cesty, jako zprávu o těžkých dobách kulturní revoluce a neobvyklý cestopis, anebo jako exotické fantasy, každý dle svého gusta. Pohádka to však není. Jen si to představte: třináctiletého chlapce, který má sice některé zvláštní schopnosti, jinak se ale nijak zvlášť nelišícího od svých vrstevníků, jednoho dne – bylo to v roce 1960 – vyhledají tři staří muži, kteří mu sdělí, že jsou strážci tisícileté taoistické moudrosti, zvané Dračí brána. Aby toho nebylo málo, zároveň mu sdělí, že jej vybrali jakožto dalšího nositele této moudrosti. Chlapec souhlasí a tím pro něj začne mnohaletá, leckdy velice náročná cesta hledání vlastní identity, poznávání nejen sama sebe, ale také zákonitostí okolního světa a všemožných duchovních praktik.

Praktik, nad kterými by i znalci různých filmů a příběhů, v nichž se to hemží čínskými mistry a bojovníky, kteří vykonávají neuvěřitelné činy, nejspíš kroutili hlavou. A právě v tomto momentě Wangova života se musíme rozhodnout, jak budeme k textu, jejž na základě rozhovorů s Wang Li-pchingem sepsali Chen Kaiguo a Zheng Shunchao, přistupovat. Zdali se mu otevřeme, přijmeme všechna, byť nejfantastičtější líčení činů starých mistrů, anebo se přikloníme k názoru spolku Sisyfos, že to je všechno jeden velký

podvod. Přimlouval bych se za otevřenost, jen tak se totiž můžeme dozvědět něco nového, o sobě i o světě.

Protože, jak se píše v knize, „Cesta je největší poklad ve vesmíru a v lidském životě“. Samo­z řejmě je tím myšlena cesta taoismu, vycházející z tradice i řady posvátných knih – některé, samotné Tao te ťing především, jsou přitom k disposici v českých překladech, netřeba zde tedy dlouze vysvětlovat, oč jde. Kdo chce, najde si to...Kniha Otevření dračí brány sice popisuje různé neuvěřitelné schopnosti starých mistrů, které by v rukách špatných lidí dokázaly způsobit nesmírné škody, naštěstí však není žádnou kuchařkou, pouze nás seznamuje s lákavým menu. I proto lze o všech těch divech psát, aniž by se bylo třeba obávat zneužití – vždy je totiž třeba mistrů, kteří ono tajné a mocné vědění chrání před zneužitím.

A nejen to, úsilí a sebezapírání, které cesta vyžaduje, není schopen – opět, naštěstí – každý. Můžeme v ní přesto nacházet mnohá poučení, a to nejen z rozdílného přístupu západní a východní medicíny, jež pracuje s existencí energetických kanálů v těle, ostatně potvrzených praxí taichi, poukazuje i na provázání lidského těla, nás samotných, s vesmírem, protože „lidské tělo je mikrokosmos, jakýsi miniaturní vesmír, jenž má v sobě slunce i měsíc... a funguje a proměňuje se v souladu s fungováním a proměnami nebe a země...

Josef Rauvolf, překladatel a publicista

Z NOVINEK Timothy Snyder

Elena Ferrante

Kniha, kterou autor reagoval na zvolení Donalda Trumpa. Kniha, kterou vydavatel nechal zvětšit na billboardy a udělal z ní tak živý politický manifest. Její podtitul „20 lekcí z 20. století“ je jasný. Americký profesor se snaží připomenout dnešním voličům po celém světě, s čím si zahrávají, když volí nepřátele liberální demokracie.

Možná si někteří myslí, že už nejhůř je a že je potřeba změna za každou cenu. Znalec nacismu a komunismu, znalec dějin 20. století ale píše, že to by se dnešní nespokojenci teprve divili, až by bylo nejhůř.

Kniha – výstražné znamení. Kniha vyzývající demokracii k odporu.

Příběh nového jména, druhý díl ságy Geniál­ní přítelkyně, zachycuje dobu mládí obou hrdinek a soustřeďuje se na objevová­ ní jejich vlastní sexuality, slasti a bolesti, jež jsou s ní spjaty, a také na nesnadnou situaci „geniálních“, svobodomyslných a zároveň po lásce toužících dívek ve světě neapol­ ských mužů, pro které milovat znamená především vlastnit. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie po letech fašismu a války konečně probouzí k životu, hospo­ dářsky se rozvíjí, podporuje obchod a podnikání, ale taky bezskrupulózní dravost, poznává zábavu a hmotný blaho­ byt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce…

Tyranie

Příběh nového jména

Peter Wohlleben

Robert Harris

Tenhle lesník se před časem rozhodl, že změní naše vnímání stromů – a teď i zví­ řat. Starostlivě pečující veverky, věrně milující krkavci, soucitné myšky a truch­ lící laně – také si tyto city spojujete jen s lidmi? Dozvídáme se tak velice čtivou formou o dosud málo prozkoumaných, avšak nanejvýš rozmanitých citech a cho­ vání lesních i domácích zvířat. A tu si rázem uvědo­ míme, že zvířata jsou nám mnohem blíž, než jsme kdy tušili. Fascinující, poučné a místy až neuvěřitelné!

Po přečtení jeho knih je tu nebezpečí, že začneme přírodou chodit jako sv. František a všechno stvoření budeme považovat za bratry a sestry. Co bude dál?

Přemýšlivý život hornin?

Představa vítězství Německa ve druhé světové válce přitahova­ la autory i před Harrisem, ale žádný v sobě nespojil alternativní historii s politickým thrillerem a noirovým detektivním příbě­ hem tak úspěšně. Otčina (Father­ land) je jeho prvním románem. Berlín 1964. Německo válku neprohrálo a připravuje se na oslavu 75. naro­ zenin Hitlera. Detektiv Xavier March, stojící stranou nacionálně socialistického běsnění, se snaží zjistit pravdu v případu, ve kterém znepokojivou rychlostí přibývají mrtvoly bývalých vysokých nacistických funkcionářů… V hlavní roli pěti­hodinové dramatizace Jiří Vyorálek.

Citový život zvířat

Otčina (audio)

Černý kůň

Ivana Myšková Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

O souboru povídek Ivany Myškové stále platí slova, jimiž její prvotinu Nícení charakterizovala Alexandra Berková: „Text, který může zklamat polykače příběhů. Čtenář si jistě všimne, že každou z jedenácti čísel povídkové sbírky Ivany Myškové předchází motto, pozoruhodný citát z nejrůznějších autorů. Spisovatelku jako by inspiroval k budování situací. Buduje je velmi vynalézavě. Souvislost s mottem se vynoří později a je vždy překvapivá. Tento typ prózy patří k uměleckému rodokmenu, jejž v české literatuře představují například Věra Linhartová nebo Jiří Kratochvil: oporou a průvodcem hravého tvůrčího procesu je vědomí, že jde umělé dílo.

Ivana Myšková si přitom počíná po svém. Vývoj situací řídí naléhavá, přímo posedlá fantazie: míří ke stále nečekanějším a vrývavě konkrétním detailům, k zážitkům a myšlenkám, které náhle zavoní nebo zapáchají „skutečným životem“. Vyprávění zní jednou humorně, ba groteskně, jindy účastně. Pokaždé mě zaskočilo jako úchvatné dobrodružství odehrávající se v lidském světě plném nepojmenovaných prohlubní. Vypovídá o současném člověku: o tom, co zvedá vypravěččina obraznost odněkud ze dna. Milan Uhde

NĚKOLIK OTÁZEK PRO...

Fedora Gála Jak vlastně začala vaše konverzace s anonymem, příznivcem národního socialismu? Našel si vaši adresu?

Poslal vám email?

Lidé na mě v poště většinou rovnou a tvrdě zaútočí. Hned mě označí za Židáka nebo zrádce. První email od Matěje byl sice pořádně drzý, ale současně jsem cítil, že je zvěda­ vý na to, kdo jsem, jak přemýšlím, o co mi jde. Tak jsem mu odepsal, dnes už je to devět let. V korespondenci po­ kračujeme dodnes. Taky už pro mě Matěj není anonym, už jsme se v Praze setkali. Když se jednou vracel z Holandska do Košic, počkal jsem na něj na letišti, šli jsme na pivo a svíčkovou a potykali jsme si.

Vraťme se na úplný začátek. Vy asi nemůžete odpovídat na všechny emaily, které vám přijdou…

Ano, neodpovídám, Hlavně nemám proč debatovat s lidmi, kteří jsou psychopati nebo sociopati, to je práce spíš pro psychiatra, který na to má vzdělání a je to jeho práce. Ne­ rad taky komunikuju s náboženskými nebo ideologickými fanatiky, protože to prostě nejde. Ale jinak se snažím vést dialog s každým, kdo je ochotný.

Vaše korespondence je zajímavá také tím, že přes jeho provokativní otázky má váš dialog něco jako otcovsko-synovský tón. Matěj k vám má základní důvěru. Přesto – co vás na tom rozhovoru popouzí, co není už akceptovatelné. Přece jen - Matějovy názory jsou jak z doby Adolfa Hitlera. Štve mě na něm strašně moc věcí. On je nepřítel liberální demokracie a já jsem její přítel. On je nepřítel establishmen­ tu, já si myslím, že je třeba rozlišovat mezi politiky a politi­ ky, on nenávidí spoustu věcí, které mám vlastně rád. Jenže – když nebudeme s lidmi jako je Matěj mluvit, tak po sobě budeme hned střílet. A pak – Matěj je mladý člověk a k mla­ dým lidem patří rebelie. Vzpomínám si, že jsem v určitém věku byl nesnesitelný rebel i já. Vlastně svým způsobem extrémista. Rebeloval jsem proti věc, které jsem nesnášel a považoval je za nespravedlivé – a dost tvrdě. Pokud by toto někdo považoval za extremismus, tak pak máme mezi mladými lidmi 60–70 % extrémistů. A pokud s nimi nebude­ me vést dialog a vstupovat s nimi do vážné dospělé debaty, máme, jak se hezky česky řekne, zaděláno na pěkný průser.

Dá se vést dialog v nerovnovážném rozložení sil. Vy jste, na rozdíl od Matěje vzdělaný. On sám říká, že vzdělání nikdy nedosáhl, protože je prchlivý, nestálý. Jak se dá vést takový rozhovor, aby jeden neskončil pouze v roli žáka a druhý v roli mentora?

Matěj není nevzdělaný. Ano, nemá školy. Já znám tolik zlých a neslušných lidí, kteří mají škol, že je ani vyjmeno­ vat nedokážou. Důležitější je srdce a empatie než tituly.

Druhá věc je ta, že lidé jako Matěj častokrát cítí problémy přesně tam, kde je cítím já. Štve je nespravedlnost, štve je bída… stejně jako mě. Jen ta řešení, která vidíme, jsou diametrálně odlišná. Ale já se s těmito lidmi kvůli tomuto rozdílu nechci konfrontovat násilně. Čím dál víc se mi zdá, že dialog je prevence před násilím a jde vlastně o vynika­ jící učení se o sociální situaci kolem nás. Nevím, jestli se Matěj něco naučil ode mě, to byste se museli zeptat jeho, ale já jsem se od něho naučil ledacos.

Například?

Například jsem byl nucen přečíst si knihy, které bych za jiných okolností ani neotevřel, jako jsou např. knihy od po­ píračů holocaustu. A mělo to pro mě smysl, protože jsem pochopil jejich argumentaci a byl jsem přinucen postavit se fiktivně proti nim a mít připravenou argumentaci. Po­ díval jsem se na několik filmů, které bych jinak přešel bez zájmu. Zkrátka – musel jsem promyslet některá témata, nad kterými bych, nebýt Matěje, vůbec takto neuvažoval. Český překlad vaší korespondence je dvakrát tak silný, než slovenský originál, protože v čase stále v dialogu pokračujete. Kam se dialog vyvíjí?

Už na sebe nejsme hrubí, nenadáváme si, což pochopitelně neznamená, že si rozumíme a nemáme třecí plochy. Ale už to, že proti sobě nemám nepřítele, pro mě moc zna­ mená. Matěj je mladší než moje děti – a na rozdíl od nich mi dokonce naslouchá – tak to je pro mě opravdu velmi motivující.

FEDOR GÁL (1945) Známý slovenský sociolog, bývalý disident a zakladatel hnutí Veřejnost proti násilí, se po rozpadu Československa odstěhoval do Prahy. Jedním z nejdůležitějších motivů jeho odchodu byly antisemistské výpady proti jeho rodině. Dnes žije v Praze, píše články, vydává knihy. Je otcem dvou synů a malé vnučky Sofinky. Rozhovor o emailové korespondenci mezi ním a mladým národním socialistou Matějem je přepisem rozhovoru, který nad knihou vedl autor s Petrem Vizinou v TV pořadu Kultura +.

AKTUALITY & Kocour Vavřinec a jeho přátelé – psí holčička Otylka,

BESTSELLERY 1

prasátko Mojmír a kozlík Spytihněv – slaví letos 50. naroze­ niny. V roce 1967 byl totiž v časopisu Mateřídouška o nich pu­ blikován první díl kresleného seriálu autorů Dagmar Lhoto­ vé, Z. K. Slabého a ilustrátorky Věry Faltové. Na webu Hithit právě probíhá sbírka na CD, které by bylo k jubileu vydáno a které by se jmenovalo Jiná hudba pro kocoura Vavřince.

& Letos, 13. května, uplyne 300 let od narození Marie

Terezie, jediné ženy na českém královském trůnu. To ona začala v Čechách a na Moravě s osvíceneckými reformami.

To máme: katastrální knihy, první papírové peníze, hasiči v každé obci, zrušení jezuitského řádu. A pochopitelně byla zavedena všeobecná vzdělávací povinnost. Víc zjistíte v něko­ lika solidních knihách, které jsou o Marii Terezie k dispozici.

& Na HBO byla spuštěna TV série Příběh služebnice,

natočená podle knihy Margaret Atwoodové. Román bývá označován za protináboženský, protože v něm křesťanští fundamentalisté ovládnou Ameriku. Náboženství tu slouží jako zástěrka k diktátorství. Od roku 1984, kdy Atwoodová v orwellovském roce text vydala, už se z něj stal film, diva­ delní hra, opera i komiks.

& Každou středu od 18 hodin vysílá Český rozhlas Radio

Wave literární pořad Liberatura. Moderátoři Karolína Deme­ lová a Jonáš Zbořil si zvou hosty, kteří zrovna nějak rezonují knižním světem. Z posledních hostů to byl Miroslav Pech se svými Cobainovými žáky, Michal Šefara a jeho Podsvětí nebo Ondřej Buddeus s další básnickou sbírkou Zóna. Setkávejte se s autory, když je ta možnost!

Horké info

NEAPOLSKÝ ANONYM VZPOMÍNÁ

Geniální přítelkyně 2 Elena Ferrante 2 ZAPSÁNO NEVOLNOSTÍ

Píseň z pytlíku na zvratky Nick Cave 3 JAZYKOVÝ KULOMETČÍK SE VRACÍ

Citlivý člověk Jáchym Topol 4 HOLE UŽ MĚL VYPRAHLO

Žízeň Jo Nesbø 5 OVLIVNI, NEBO BUDEŠ OVLINĚN

Psychologie ovlivňování Vít Prokůpek

Warhol Gigant. Zní to trochu jako odrůda velké kedlubny, ale ohne sranda – Argo vydá v září tohoto roku 6,5 kilogramu vážící monografii definovatele pop artu Andyho Warhola. Knih o něm vyšlo po světě i u nás dost, ale z hlediska obrazového je tohle asi definitivně maximum. Kniha s 2000 ilustracemi bude vydána v češtině jako limitovaná série, tedy jednou a dost. Možná bude patřit k těm knihám, jejichž cena bude s časem růst, protože se z ní stane sběratelská cennost. Cena je stanovena na 4500 Kč. Od 11. května na pražském knižním veletrhu Svět knihy bude ale na stánku Kosmasu v centrální hale Průmyslového paláce možnost předkoupit si knihu s výraznou slevou 1500 Kč. Andy Warhol (1928–1987) má jak známo slovenské kořeny ( jeho rodiče pocházejí se severoslovenské vesnice Miková), a vyrůstal v Pittsburgu. Čas od času se na Slovensku objeví některý z jeho synovců. James Warhola je malíř a ilustrátor, vloni přijel do Warholova muzea ve slovenských Medzilaborcích také další synovec, Donald Warhol, který má dnes jedenáctiletého syna, kterého pojmenoval Andy, takže Andy Warhol stále žije a dokonce stále v Pittsburgu. Brzy už víc informací o projektu Warhol Gigant na www. warholgigant.cz.