Knihy & info - 2017-02

2 /2017

KNIHY&Info

ZABOŘEN V KNIHÁCH Nudná Litera?

RECENZE Aktuální Havlův zelinář ČERNÝ KŮŇ Dotek Anthropoidu HORKÉ INFO Knihy jako benefit k výplatě?

ZABOŘEN V KNIHÁCH Zdá se, že na literární ceny je všechno kolem knižních cen Litera takové příliš spořádané, jako když se dospělí sejdou a v košilích a kravatách řeší civilizovaně svět, takové setrvačně stejné... jak v organizaci, tak v designu, jak na jevišti, tak v hledišti. Ale abych neviděl zase všechno tak černě – každý rok bývají oceněny jiné knihy, to zase ano. Proč se vlastně musí literární ceny tvářit tak sterilně?

Dělá to ten televizní přenos? Je to skutečně dobrá propagace knih, jak zněla původní idea sdružení Litera, když divák u televize neví, jestli sleduje vyhlášení nejlepšího fotbalisty roku nebo nějakou jinou televizní merendu? Zaslouží si milovníci literatury takové každoroční deja vu? Není nakonec tou hlavní propagační zprávou, že svět knih je stejná marketingová nuda jako jiné konzumní světy kolem nás? My čtenáři přece víme, že to tak není. Neobětuje se tu už několik let kvůli zlatému teleti televizního přenosu to na literatuře jedinečné, to, co dělá poctivé literární texty přitažlivé i v současném digi světě? Přitom Litera vybírá čtenářům dobré knihy, poroty nepracují se žádnými tituly na kšeft, ale podle svého nejlepšího vědomí a svědomí doporučují opravdu velmi slušnou kvalitu. Ale jakoby se na ten celý koncept cen Litera lepil rok od roku víc nějaký stín. Jakoby se vytrácelo dobrodružství a energie. A odvaha.

—tw—

PÍŠOU JINDE Jiří Hájíček má v české literatuře mimořádné postavení: je to solidní prozaik. Mají ho v oblibě čtenáři i kritika; nejvíce boduje příběhy, které mají začátek kdesi v minulosti – a hlavní hrdinové je v současnosti rozplétají. Jeho figury jsou obyčejní lidé dneška, jen shodou okolností se dostávají do styku s něčím, co jim nějakým způsobem naruší běžný život. Ať už je to genealogie sahající do padesátých let, jako v Selským baroku (2006), nebo zánik vesnice v osmdesátých letech (Rybí krev, 2013). V nejnovějším románu Dešťová hůl, který vyšel loni a který vyvolal tolik kritického chvění (až obdivné hysterie), se hlavní hrdina Zbyněk dostává do historie docela nedávné.

Marta Ljubková, Souvislosti 1/2017 Maňákův román Rubikova kostka je vymyšlen tak, že by mohl naplňovat všechny mé představy o zajímavé próze, mající ambici pronikat pod povrch jevů. Při jeho četbě jsem si však uvědomil, že výchozí záměr ve výsledku selhává. Autorovo vyprávění na mě působí jako šumivé víno bez alkoholu: chybí mu totiž ono tajemné,

opojné a těžko pojmenovatelné něco, které ze slov dělá literaturu.

Jako by použitým popisným větám a obrazům chyběl esprit, možná i proto, že nevnímají a nevyjadřují svět jako otevřený problém, ale jako danou skutečnost, již zbývá jen správně popsat a srovnat. Natož aby autor reflektoval, že jazyk je myšlení, a to může svět dokonce utvářet.

Pavel Janoušek, h7o

Své rozbíhající se spisovatelské kariéry se dotýká v Denících jen okrajově, píše mimo jiné o vzniku, vydání a úspěchu slavné Pipi Dlouhé punčochy. Ke konci války pak otřásá jejím manželstvím krize, která se v denících také odráží. Lindgrenové pohled na válku bývá charakterizován jako „ženský“: autorka líčí, jak konflikt poznamenává všední život, a s velkou účastí myslí na všechny trpící. Opakovaně zmiňuje děti a navzdory nenávisti k nacismu soucítí i s poraženými německými řadovými vojáky. Její styl však není nijak sentimentální, charakteristická je pro ni spíš stručnost, věcnost, střízlivost a také ironie.

Marie Voslářová, iLiteratura.cz Dnes by se jim říkalo kmen a byli by zařazeni do populárního leporela o subkulturách Kmeny. Ale tehdy bylo všechno mnohem vážnější. Za protektorátu se jim říkalo potápky a byli to výstředníci, kteří milovali swing. Odkud se vzali a kudy k nám bacil „jazzového opojení“ přišel, o tom je rozsáhlá kniha Swingaři a potápky v protektorátní noci. Napsal ji historik Petr Koura, který v rozhovoru mluví také o tom, jak se nenaučil na akordeon, ale zamiloval se do swingu.

Jiří Peňás, echo24.cz

KNIHA TÝDNE

ed. Andělová, Suk

JEDNOHO DNE SE V NAŠEM ZELINÁŘI COSI VZBOUŘÍ Soubor esejů inspirovaných Havlovou Mocí bezmocných, důležitý textem z roku 1978. Textem, jehož četba, jak autoři esejů prokazují, je stále podnětná. Je dobré, že výběr autorů pokryl skutečně široké názorové spektrum – z knihy, obsahující celkem třicet esejů, se tak nestal jakýsi jednohlasý paján na geniálního Havla, řada autorů se totiž k Moci bezmocných staví kriticky. Jak ale píší editoři, „jakkoli se úloha disentu jako klíčového hráče při pádu železné opony zpochybňuje a pozornost se upíná k jiným faktorům v delších historických a širších geografických souvislostech, jsme přesvědčeni, že témata spojená s disentem mají v soudobých dějinách své pevné místo,“ a dále zdůvodňují volbu výchozího textu, Moci bezmocných, jež je podle nich textem „vskutku nadčasovým.“ Havel svou Moc bezmocných psal v roce 1978, v době nejen rozbujelé normalizace, ale i honu na chartisty. Právě v této úvaze se Havel zaobírá možnostmi, jaké má jedinec ve střetu s mocenským aparátem, úvaha, jež platila tehdy jako dnes. Jistě i díky tomu je dodnes živá a byla doposud přeložena do dvaadvaceti jazyků...Jak se tedy k Moci bezmocných staví jednotliví esejisté? Jak již bylo naznačeno, lze příspěvky – je jich celkem třicet – rozdělit na dvě skupiny, jednu k textu spíše kritickou, druhou naopak spíše uznalou.

Probírat jednotlivé eseje by bohužel přesáhlo rozsah této reflexe, proto stručně: jistě zajímavá je úvaha Stevena Lukese (Zelinář pod tíhou viny), zdůrazňující

universalitu Havlova textu, jeho aplikovatelnost na současnou situaci, zároveň si autor klade otázku: „Za jakých okolností a jakými mechanismy dospěje morálně poháněný protest k úspěchu?“ Roger Scrutton vzpomíná na Prahu té doby, jak ji viděl člověk, který přijel z demokratického Západu, Karel Hrubý se zaměřuje na otázku krize společnosti jako takové, tedy i dnes. Podobně aktualisující je úvaha Delie Popescu, srovnávající (neúspěšné) pražské jaro roku 1968 s (neúspěšným) arabským jarem roku 2011.

Podobně uznalí jsou k Havlovi i další autoři, naopak kriticky se k němu staví, celkem nepřekvapivě, Bohumil Doležal, jeho hlavní výtku lze shrnout takto: Havel svým textem stvořil jakýsi mýtus morálního odporu, který ovšem ve chvíli, kdy bylo třeba utvářet reálnou politiku, působil jako závaží. Podobně kritický je i Václav Bělohradský, tvrdící, že havlovská „antipolitika má své oprávnění v určitých historických situacích, ale nemůže chtít být politikou,“ zároveň Havlovi vytýká vstřícnost k NATO a USA. Petr Pithart navazuje na svůj text z roku 1979 Dizi-rizika, v němž poukazoval, že ani není tak důležité, zdali zelinář bolševický plakát vyvěsí či ne, jako spíše to, „pokud kolem sebe vytvoří enklávu nakažlivé solidnosti a poctivosti, udělá proti ‘moci’ velice mnoho...“ A podobně bychom mohli citovat i z dalších příspěvků, jedno však je důležité: ať si o Havlově textu myslí to či ono, neupírají mu jeho význam.

Josef Rauvolf, překladatel a publicista

Z NOVINEK Hravouka

Neohrožení

Jemný humor se nese celou touhle knihou pro děti od 3 let. Myška vše, co zažívá, jemně glosuje. Ale jenom do té míry, aby neodvedla pozornost od důležitých informací, které po cestě nasbírala. Balancuje tak krásně na hranici mezi naučnou a zábavnou literaturou.

Jestli máte doma malé šťoury, kteří by ze všeho nejraději celé dny pozorovali pulce, napodobovali zpěv ptáků, anebo se vyptávali na to, jak můžou zvířata pod vodou dýchat, vložte jim do rukou tuhle myší encyklopedii. Jen se připravte na to, že jakmile přejde krutá zima, poběží si k rybníku se sklenicí vody nabrat vzorky, budou vám všude sázet malé doubky a mravenců se nebudou moci nabažit.

Outsider se stal mistrem! Leicester vyhrál anglickou ligu v ročníku 2015/2016. Jedním z klíčových mužů byl ovšem trenér Claudio Ranieri, kterému nikdo nevěřil, stejně jako mužstvu: „Ještě před naším prvním ligovým zápasem sezony jsem hráčům řekl, aby hráli za své spoluhráče. Jsme malý tým, a tak musíme bojovat celým svým srdcem a celou svou duší. Nezáleží mi na tom, kdo je náš soupeř. Chci jen to, abychom nechali na hřišti všechno. Pokud bude protivník i tak lepší, tak mu pogratulujeme, ale předně musí ukázat, že je doopravdy lepší.“ vzpomíná Ranieri.

Tereza Vostradovská

Jonathan Northcroft

Cobainovi žáci

Zahradnictví

Tuhle knihu prej napsal nějakej skladník, co když byl mladej, poslouchal Nirvánu. A co jako? Jenže ten skladník má talent na psaní a na zachycení atmosféry právě takových banálních situací, jakých dokáže být život plný 23 hodin z těch 24, co den dává k dispozici. Kniha začíná jako Šabach, tedy vzpomínky na prdýlky a humory mládí, jenže postupně houstne alkoholem a ostřejšími věcmi až do Pelcova …a bude hůř. A když pak z malého město odjedete do velkého, kde přímo cítíte, jaké jste nic a ještě k tomu se zastřelí ten jediný borec, který vám rozuměl a se kterým jste si mohl jeho písničky zařvat na celý svět?

Filmová trilogie ZAHRADNICTVÍ se skládá ze tří samostatných filmů odehrávajících se na pozadí nejdramatičtějších období minulého století a časově předchází oblíbenému snímku Pelíšky. Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty, rodině majitele kadeřnického salonu a rodině majitele zahradnictví. Obsáhne 20 let života postav, které musely v těchto pohnutých časech prožít nejlepší léta svých životů. Petr Jarchovský si zase jednou zavzpomínal – a napsal další pokračování ze seriálu „Jarchovský o Jarchovském, slovem i obrazem“. Taky byste byli zvědaví, co by vzniklo za scénář, kdyby se Jarchovský – Hřebejk podívali jednou do budoucnosti?

Miroslav Pech

Petr Jarchovský

Černý kůň

Jiří Padevět: Dotek Anthropoidu

Neobvykle koncipovaná kniha sestavená ze zpráv dobového tisku, policejních vyhlášek, výslechových protokolů gestapa a krátkých prozaických útvarů se touto kombinací snaží čtenáři přiblížit atmosféru protektorátu Čechy a Morava. Pro bližší vhled do atmosféry Prahy v těžkém roce 1942 je kniha doplněna bohatým obrazovým materiálem. Víte třeba, že se kvůli akci v Resslově ulici se rozhádalo gestapo s SS? „Velitel jednotek SS v akci SS-Brigadeführer Karl von Treuenfeld vypracoval 23. června 1942 hlášení o průběhu dobývání kostela pro nového zastupujícího říšského protektora SS-Oberstgruppenführera Kurta Daluegeho. Von Treuenfeld v hlášení značně nadsadil zásluhy své vlastní a příslušníků zbraní SS a uvedl řadu nepřesných a zavádějích tvrzení. Kritizoval také součinnost s pražským gestapem – např. že příslušníci gestapa stříleli na kostel z protějších domů a ohrožovali tak jeho vlastní lidi. Treuenfeldovu zprávu dostal k posouzení velitel pražského gestapa dr. Hans Ulrich Geschke, který pro vyššího velitele SS a policie v protektorátu K. H. Franka vypracoval vlastní stanovisko, kde odmítal některá Treuenfeldova tvrzení. Mezi SS a gestapem tak došlo ke kurioznímu „sporu o zásluhy“. Von Treuenfeld byl nakonec z Prahy odvolán a poslán na východ. Představitelé pravoslavné církve byli odsouzeni k trestu smrti stanným soudem pražského gestapa v září 1942. Celkem 294 spolupracovníků a rodinných příslušníků čs. parašutistů bylo popraveno v Mauthausenu.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO...

Radovana Auera Máte mnohaletou zkušenost s kulturním marketingem.

Kniha, myšleno tedy literatura, je něco speciálního, na účinnou propagaci dost náročného. Už víte, jak se vystavuje a nabízí?

Už ano. Naštěstí jsem vždycky dělal kulturní marketing, tedy vždycky šlo o propagaci nějakých kulturních akcí. Vždycky jsem byl velký knihomol, knižní svět jsem vždy bedlivě sledoval a nějaký přehled měl vždycky. Za posledních pár měsíců jsem absolvoval mnoho schůzek, navštívil zahraniční veletrhy, objel menší knižní domácí akce. To všechno proto, abych tu současnost knižního světa poznal lépe.

Jste člověk, který by měl po letech veletrh proměnit, zbavit automatičnosti a nějak osvěžit.

Jak to chcete udělat?

Kdybych to měl shrnout jednou větou, ta by knižní veletrh měl být kromě velkého knižního obchodu také velkou literární kavárnou. Chci posílit to část, která má být literárním festivalem. Chci, aby veletrh ožil a stal se příjemnějším.

Zvětšujícím se problémem posledních let bylo, že malí a menší nakladatelé přestali s veletrhem počítat. Stal se pro ně moc umakartovým a drahým. Jak je vrátit zpátky?

Hledali jsme v diskuzi s nakladateli a mými spolupracovníky cestu a nakonec jsme došli k tomu, že před Průmyslovým palácem bude stan, cirkusové šapitó a tam si menší nakladatelé vytvoří svůj svět. Tak vznikne jakýsi paralelní prostor, jiný svět, než který funguje uvnitř hal paláce. Svět knihy má prezentovat knižní svět v plné šíři. Na veletrhu tedy musí být jak velcí hráči, tak malí nakladatelé. Navíc doufám, že se nám podaří rozžít prostor od vstupní brány až k Paláci. Měla by ze z něho stát taková relaxační zóna, architektonické studio, které dělalo i Expo v Miláně, připraví při vstupu recepci, a pak budou následovat občerstvení, kavárny, food tracky apod. Otevřeme i Lapidárium, historickou budovu, které vlastně tvoří jednu z dominant prostranství a kde budou výstavy.

Kdo letos dorazí ze zahraničních hostů?

Dorazí např. Corinne Hofmannová, autorka světového autobiografického bestselleru Bílá Masajka, také John Boyne, autor slavné knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu, ale vrátí se také čínský disident a spisovatel Liao I Wu, izraelský spisovatel Uri Orlev, mladí Skandinávci a další. V jednání

byly ještě dvě velká jména. John Banville přislíbil účast, ale onemocněla mu manželka, takže nemůže a John Greene, oblíbený autor knih pro teenagery, např. Hvězdy nám nepřály, odepsal, že moc rád přijede jindy, ale že momentálně dokončuje knihu.

Kde budou probíhat letošní doprovodné akce, tedy kromě tradičních sálů v Paláci?

Mluvil jste o Lapidáriu na Výstavišti.

Kromě Paláce a stanu také v Lapidáriu, o kterém už jsem mluvil a také v muzeu současného umění DOX, kde je už pár měsíců ten úžasný objekt Gulliver,, čili vzducholoď, ve které budou probíhat některá čtení a debaty. Další novinkou je veletržní letní kino, kde budeme večer pouštět filmy, které mají s literaturou něco společného. Obecně jsem se pokusil program a doprovodné akce natlačit na Prahu 7, která se nám zdá jako úžasný art distrikt A tak se třeba John Boyne a Uri Orlev , kteří se oba věnují holocaustu v dílech, která vyprávějí dětští hrdinové, se sejdou na společné akci na Nádraží Praha-Bubny, odkud byly za protektorátu vypravovány transporty.

Z veletrhu se každoročně stává tržiště, kam sice nakladatelé dovezou nové knihy, ale prodávají je až s 50 % slevou, což pak dva měsíce cítí knihkupci jako újmu? Máte na to slevové šílenství nějakou páku?

Páky žádné nemám. To je věc vydavatelské politiky a je to každého věc. Osobně si nemyslím, že je to takový problém třeba na jaře, kdy by jinak byla slabá knihkupecká sezóna.

I proto odoláváme tlakům, přesunout veletrh z jara na podzim. To bych pak chápal, že by na nás knihkupci nadávali.

Byl jste letos na veletrhu v Lipsku (ČR bude hlavní zemí v roce 2019)? Nějaké postřehy, inspirace?

Mě Lipsko inspirovalo hodně. To je přesně akce, která není tolik o byznysu ale o literatuře. Byl sem naprosto nadšený desítkami sálu, kde bylo narváno a četlo se. Libila se mi atmosféra, taková ta kombinace dobré německé organizace a invenční výtvarné podoby a zajímavých nápadů.

RADOVAN AUER (1975) Pracoval deset let jako tajemník poroty či koordinátor doprovodných akcí na karlovarském filmovém festivalu, produkoval film Samotáři, věnoval se distribuci v Bontonfilmu, vymýšlel kampaně pro řetězec biografů Cinema City, dva roky působil v televizi Nova a do loňska působil jako marketingový ředitel projektu Plzeň 2015 − Evropské hlavní město kultury.

AKTUALITY & Když 1. září 1939 napadne Německo Polsko, pocítí to

BESTSELLERY 1

zoo prakticky okamžitě. Ze zničené zahrady bez zvířat se stane skladiště německých zbraní a své odborné znalosti můžou Antonina a její muž Jan využívat jen k chovu prasat.

Ale – prasata se krmí zbytky od obyvatel varšavského ghetta. A pro ně jezdí Jan s náklaďákem. Ale zpátky neodváží jenom ty zbytky, ale také lidi, které pak ukrývají ve sklepních prostorách pod zahradou. Film Úkryt v zoo je v kinech, kniha v knihkupectvích.

& Na jubilejní 30. Cenu Jiřího Ortena pro autory do třiceti let byli odbornou porotou nominováni Zuzana Kultánová za novelu Augustin Zimmermann, Dominik Melichar za básnickou sbírku Schýlené tělo a Jan Nemček za sbírku básní s názvem Proluka. Jméno vítěze bude vyhlášeno 11. května v 17.00 ve Velkém sále Průmyslového paláce na vele­ trhu Svět knihy Praha 2017. Tradiční autorské čtení všech nominovaných se uskuteční 27. dubna od 19.00 v Literární kavárně Řetězová v Praze.

& Projekt dramatizovaných čtení Listování vyrazil na

turné s novou knihou – Na první pohled. On je dvacetiletý automechanik, žijící osaměle v malém vesnickém domku v Pikardii. Ona je šestadvacetiletá slavná herečka, která se ocitla v nesnázích. Zdá se, že mezi nimi leží celý vesmír, ráno se však koná zázrak: Scarlett je stále u Arthura doma! Prostý milostný příběh?

Zastávky najdeš na www. listovani.cz

& Web stránka Českého rozhlasu Vltava má za sebou

modernizaci. Pro všechny, kdo mají rádi literaturu a také dramatické umění a audioknihy, je rozhlasová Vltava stále vele-užitečná. Ať už ji posloucháte živě nebo z archivu. Třeba taková sekce Hry, četba a dokumenty… no zkuste sami.

Horké info

DALŠÍ AKTA ENZO

Černé světlo Peter May 2 CIGÁNI, ROMOVÉ A BRNO

Brnox Kateřina Šedá 3 NEAPOLSKÝ ANONYM VZPOMÍNÁ

Geniální přítelkyně Elena Ferrante 4 TAKHLE SE PRCHÁ FYZICKY

Únava materiálu Marek Šindelka 5 ENCYKLOPEDIE PRO TŘÍLETÉ

Hravouka Tereza Vostradovská

Od 1. června 2017 by se jedním s oficiálně uznaných zaměstnaneckých benefitů mohla stát i kniha. Tedy: zaměstnavatel, který formou benefitů, které jsou osvobozeny od placení zdravotního a sociálního pojištění, odměňuje a motivuje své zaměstnance tak, že jim buď dává určitý počet kupónů na měsíc, nebo jim na měsíc nabíjí čipovou kartu k tomu účelu určenou, bude moci své obdarované zaměstnance upozornit, že se jeho benefity budou kromě kulturních pořadů, fit centra nebo plaveckého bazénu nově vztahovat i na některá knihkupectví. To „některá“ platí i pro kulturní pořady a bazény, protože pro užití benefitních kupónů a karet je třeba, aby mělo toto zařízení uzavřenou smlouvu s tím, kdo tyto kupóny administruje. Analogický příklad: stravenky můžete použít také pouze v té provozovně, kde má majitel uzavřenou takovou smlouvu.

Stejně jako v restauraci, i jinde při platbě kupónem platí obchod provozovateli nějaké marže (nejčastěji někde kolem 5-7 % za kupón). To by mohl být konkrétně pro mnohá knihkupectví problém, zvlášť pro ta menší. Otázkou také je, jak často budou své případné benefity utrácet jejich držitelé právě za knihy. Ale tu možnost budou nově mít.